Meditace
V životě je pouze jedna důležitá věc – radikální, úplná a trvalá změna. Ten zbytek, upřímně řečeno, je úplně bezvýznamný.
Meditace je velmi důležitá, pokud se skutečně chceme změnit.
Teď tady nemluvím o meditaci, která je povrchní, jen tak „na oko“, zkrátka k ničemu.
Měli bychom začít brát věci vážně a oprostit se od nesmyslů, které se hojně vyskytují v laciné pseudo-esoterice a pseudo-okultismu.
Pokud skutečně nechceme selhat v esoterické práci, tak musíme zjistit, jak změnit sami sebe.
Ti, co neumí meditovat – ignoranti a povrchní jedinci - nebudou schopni nikdy zlikvidovat ego. Vždy budou jako bezmocné dřevo v rozbouřeném moři života.
Defekty, které jsme objevili v každodenním životě, musí být hluboce pochopeny právě díky meditaci.
Materiál pro naši meditaci nám poskytuje právě každodenní život se svými různými událostmi. To je zcela nesporné.
Lidé si vždy stěžují, když je potká něco nepříjemného. Nechápou, že takovéto události jsou vskutku užitečné.
Namísto reptání proti zlému osudu je mnohem lepší vybrat si z takové události to, co je užitečné pro náš duchovní růst.
Hluboká meditace o té či oné příjemné nebo nepříjemné události nám umožňuje si ji znovu vnitřně vychutnat i se všemi důsledky.
Je důležité si uvědomit rozdíl mezi vychutnáním si psychické práce a vychutnáním si života.
Vychutnávat si vnitřní práci znamená úplně obrátit postoj, se kterým přistupujeme k životním událostem.
Nikdo si nemůže vychutnávat psychickou práci, pokud udělá tu chybu, že se s danou událostí ztotožní.
Ztotožnění totiž brání tomu, abychom událost ocenili z psychologického hlediska.
Pokud se někdo s událostí ztotožní, tak z ní nikdy nedokáže vytáhnout ty prvky, které jsou důležité pro sebe-objevení a vnitřní růst vědomí.
Esoterik, který přestane dávat pozor a ztotožní se s událostí, tak si vychutnává život a nikoli vnitřní práci.
To znamená, že předchozí obrácený postoj k životním událostem pominul a vše se vrátilo do normálního stavu.
Jakákoli nepříjemná událost se dá zrekonstruovat díky vědomé představivosti.
Rekonstrukce nám umožní si přímo ověřit, že v dané události se vyskytovala různá „já“.
Vezměme si např. žárlivou scénu, ve které se běžně vyskytují různá „já“ – hněv, závist a dokonce nenávist.
Pochopení každého z těchto „já“ si vyžaduje hluboké rozjímání, soustředění a meditaci.
Velkou překážkou je náš sklon vinit ostatní – to nám brání vidět vlastní chyby.
Bohužel je velmi těžké v sobě odstranit tendenci vinit ostatní.
Ve jménu pravdy ovšem musíme prohlásit, že my sami jsme ti jediní, kteří jsou na vině za různé životní události.
Různé příjemné nebo nepříjemné situace existují nezávisle na nás - ať už s námi nebo bez nás - a trvale se mechanicky opakují.
Pokud se na věci díváme z tohoto pohledu, tak žádný problém nemá konečné řešení.
Problémy patří do života, a kdyby existovalo konečné řešení, tak by život nebyl životem, ale smrtí.
Sice můžeme pozměnit různé životní situace nebo problémy, ale vždy se objeví něco nového. Konečné řešení neexistuje.
Život je kolo, které se bez ustání mechanicky otáčí. Příjemné a nepříjemné životní situace se neustále opakují.
Kolo zastavit nemůžeme - dobré a špatné věci se budou dít mechanicky. Jediné, co lze, je změnit náš postoj k událostem života.
Jakmile se naučíme vybírat si pro naši meditaci materiál z různých životních okolností, tak získáme znalosti sami o sobě.
V každé příjemné nebo nepříjemné situaci jsou různá „já“, která musí být pochopena skrze meditaci.
Každá skupina různých „já“, která se vyskytuje v té či oné komedii, tragedii nebo dramatu, musí být zcela pochopena a potom odstraněna díky síle Nebeské matky Kundalini.
Pokud se budeme cvičit v sebepozorování, tak se v této dovednosti staneme velmi dobří. Potom budeme schopni „vidět“ různá „já“ v průběhu meditace.
Je zajímavé vidět různá „já“ vnitřně, a to nejen před tím, než jsme na nich zapracovali, ale i v průběhu celé práce na sobě samém.
Když jsou naše „já“ popravena a spálena, tak cítíme obrovskou úlevu a nesmírné štěstí.
Tato kapitola je z knihy „Velká vzpoura," napsaná Samaelem Aun Weorem