Zákon návratu
Lidská bytost je taková, jaký je její život. Pokud člověk nepracuje na svém životě, tak jenom mrhá svým časem na tomto světě.
Pouze odstraněním těch odporných elementů uvnitř nás se staneme pány svého života.
Smrt nás posune na počátek dalšího života.
Různé pseudo-esoterické a pseudo-okultistické školy vyučují teorii o po sobě jdoucích životech. Tento koncept je chybný.
Život je film. Jakmile je promítání u konce, tak film přetočíme a vezmeme na věčnost.
Existuje návrat, opakovaný vstup. Když se na tento svět vrátíme, tak promítáme ten samý film. Na plátně se objeví ten samý život.
Proto můžeme hovořit o po sobě jdoucích existencích, ale nikoli životech, protože film je pořád stejný.
Lidské bytosti mají tři procenta osvobozeného vědomí a ostatních 97% je uvězněno v různých „já“.
Při návratu tato tři volná procenta obydlí oplodněné vajíčko. Je nesporné, že jsme synové našich vlastních potomků.
Osobnost je něco jiného. Osobnost mrtvého nemá žádnou budoucnost – pouze se pomalu rozloží na hřbitově.
V novorozeněti se nachází pouze osvobozená esence (její malé procento, které je volné). Tato esence dává dítěti vnitřní krásu.
Různá „já“ se vracejí a krouží kolem kolébky. Chtějí vstoupit dovnitř dítěte, ale nemohou, dokud se nevytvoří nová osobnost.
Je vhodné poznamenat, že osobnost je energetické povahy a vytváří se díky životním zkušenostem.
Je psáno, že osobnost se vytvoří během prvních sedmi let života. Následně je upevňována a posilována díky všem prožitkům každodenního života.
Různá „já“ pomalu vstupují do organického stroje (dítěte) v souladu s vývojem nové osobnosti.
Smrt je matematická rovnice. Jakmile je matematická operace ukončena, tak jediné, co zůstává, jsou hodnoty – jinými slovy různá „já“, která jsou dobrá nebo špatná, užitečná nebo k ničemu, pozitivní nebo negativní.
Hodnoty se v astrálním světle přitahují nebo odpuzují v souladu se zákonem obecné přitažlivosti.
Jsme matematické body v prostoru, které slouží jako prostředky pro soubory předem daných hodnot.
Tyto hodnoty, které jsou základem zákona Návratu, se vždy nacházejí v naší lidské osobnosti.
Všechno se děje přesně tak, jak se to událo předtím, akorát s důsledky našich předchozích jednání.
Protože v nás existuje mnoho různých „já“ z předchozích životů, tak je možné spolehlivě říci, že každý z nich je různou osobou.
Z toho potom plyne, že uvnitř nás žije mnoho lidí a každý z nich má své závazky.
V osobnosti zloděje existuje celé doupě zlodějů. V osobnosti vraha je celý gang vrahů. V osobnosti poutníka je dům plný chlípných osob. V osobnosti prostitutky existuje celý nevěstinec atd.
Každý z těchto lidí, které si nosíme uvnitř, má své vlastní problémy a závazky.
Lidé žijí uvnitř lidí, osoby žijí v osobách – to je nepopiratelné a nesporné.
Nejhorší ze všeho je, že každá z těchto osob, každé z těchto „já“, které máme uvnitř, přišlo z minulé existence a má své dané závazky.
„Já“, které mělo milostnou aféru ve třiceti letech v minulé existenci, bude čekat až do třiceti let v této existenci a potom se projeví. Až tento moment nastane, tak bude telepaticky kontaktovat svou milou. Nakonec se setkají a milostná aféra se bude opakovat.
„Já“, které se ve čtyřiceti letech soudilo o majetek, bude čekat v nové existenci až do tohoto věku, aby opakovalo to samé jednání.
„Já“, které se v pětadvaceti popralo s jiným muže v baru nebo hospodě počká znovu do pětadvaceti a potom se vydá hledat svého protivníka, aby tuto tragédii opakovalo.
„Já“ jedné osoby hledá telepaticky „já“ jiné osoby za účelem setkání a mechanického opakování těch samých událostí.
Takto funguje zákon Návratu. Toto je neštěstí našeho života.
Po miliony let se různé postavy neustále setkávají, aby znovu prožily ta samá dramata, komedie a tragedie.
Lidská osoba není nic víc než stroj, který slouží jako prostředek pro různá „já“, které mají tolik závazků.
Nejhorší ale je, že závazky těchto lidí se naplňují, ani bychom o tom měli předchozí znalost nebo chápání.
Pokud se na věci díváme takto, tak se lidská osobnost podobá kočáru taženému mnoha koňmi.
Existují životy, které se naprosto přesně opakují, bez jakékoli změny.
Životní komedie, tragedie a dramata by se přestaly opakovat, pokud by v nich chyběli herci.
Herci, kteří se v různých životních scénách objevují, jsou „já“ z našich minulých životů.
Pokud odstraníme „já“ hněvu, tak nešťastné scény plné násilí nevyhnutelně skončí.
Pokud spálíme tajné agenty chamtivosti na vesmírný prach, tak problémy z toho plynoucí zcela zmizí.
Pokud odstraníme „já“ chtíče, tak scény s prostitutkami i scény plné sexuální perverze skončí.
Pokud odstraníme skryté postavy závisti, tak události s nimi související zcela vymizí.
Pokud zabijeme „já“ pýchy, marnivosti a sebe-důležitosti, tak směšné scény z těchto defektů plynoucí ustanou, neboť v nich budou chybět herci.
Pokud ze své psychiky odstraníme lenost, nečinnost a nedbalost, tak ty hrozné situace vznikající díky těmto defektům se už nebudou moci opakovat, protože opět budou chybět herci.
Nadměrné hodování, opilství, atd. přestane, pokud zlikvidujeme „já“ nenasytnosti a obžerství.
Bohužel se tato „já“ vyskytují na různých úrovních Bytí, a proto je nutné zjistit jejich příčinu, jejich původ. Je nezbytné se naučit postupy, které nás dovedou ke smrti ega,které nás nakonec osvobodí.
Studium Vnitřního Krista, studium Esoterického křesťanství je velmi důležité, když se snažíme o radikální a trvalou změnu. A o tom jsou následující kapitoly.
Tato kapitola je z knihy „Velká vzpoura," napsaná Samaelem Aun Weorem