Psychická krajina

Tak jako existuje přírodní krajina kolem nás, tak stejně tak existuje psychologická krajina uvnitř nás.

Lidé nikdy neignorují město nebo oblast, ve kterém se nacházejí. Nicméně jejich psychická oblast je jim neznámá.

Kdykoli se někoho zeptáte, ve kterém místě se právě nachází, tak Vám to hned hbitě řekne. Ale z hlediska psychologie tomu je právě naopak. Lidé obvykle nemají ani tušení, kde právě jsou ve své psychické krajině v daný moment.

Ve fyzickém světě jsou komunity slušných a čestných lidí. To samé je také uvnitř nás. Bezpochyby v naší psychice existují vznešené a krásné komunity.

Nicméně ve fyzickém světě existují také místa plná nebezpečných zločinců. To samé platí pro oblasti v naší psychice.  

Vždy záleží na tom, s kým se kamarádíme. Pokud jsou naši kamarádi opilci, tak nepochybně skončíme v hospodě. Pokud jsou plní chtíče, tak skončíme v bordelu.

V naší psychické krajině má každý z nás své společníky, svá „já“, kteří nás budou tahat tam, kam chtějí, v souladu s jejich touhami.

Počestná žena, skvělá manželka, která žije v krásném domě ve fyzickém světě, se ve své psychické krajině může najít v nevěstinci plném prostitutek, a to kvůli svým oplzlým „já“.

Ctihodný muž s neposkvrněnou pověstí, který je vzorným občanem, může ve své psychické zemi najít sám sebe ve zlodějském doupěti. Na vině budou jeho ohavní společníci, zlodějská „já“ hluboce zakořeněná v jeho podvědomí.

Poustevník, kajícník nebo mnich, který si skromně žije v klášteře, může ve své psychice nalézt sám sebe mezi vrahy, zločinci a lidmi závislými na drogách. Důvodem jsou „já“ ukrytá v podvědomí a nevědomí, hluboce skrytá ve složitém bludišti naší psychiky.

Trefně se říká, že je mnoho zla v dobru a mnoho dobra ve zlu.

Mnoho lidí, co byli prohlášeni za svaté, žijí ve své psychice v bordelech a zlodějských doupatech.

Takováto prohlášení mohou šokovat zbožné pokrytce, rádoby svatoušky a učené neználky, ale nikdy ne pravé psychology.

Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, tak zločin se skrývá ve vůni modlitby, v rytmu krásného verše anebo pod svatými dómy nejposvátnějších chrámů. Zločin je zahalen v plášti svatosti a vznešených slov.

V největších hloubkách nejctihodnějších světců žijí „já“ nevěstinců, krádeží, vražd, atd.

Jsou to nelidští společníci ukrytí v bezedné hloubce podvědomí.

Mnoho světců kvůli tomu trpělo hroznými mukami. Vzpomeňme si na pokušení sv. Antonína nebo hrůzy, proti kterým musel bojovat náš bratr, František z Assisi.

Nicméně tito světci neprozradili vše a většina poustevníků v tomto ohledu mlčí.

Pomyšlení, že někteří z nejpokornějších a nejsvětějších poustevníků žijí v psychické společnosti zlodějů a prostitutek, je vskutku udivující.

Nicméně to jsou světci a až ve své psychice objeví tyto strašné věci, tak zcela jistě budou trýznit sami sebe a mrskat se do krve. Budou se modlit k své Nebeské matce Kundaliní, aby odstranila tyto zlé společníky, kteří se ukrývají v temných jeskyních psychické krajiny.

Hodně bylo řečeno různými náboženstvími o životě po smrti.

Nebozí lidé by si ale neměli dělat starosti s tím, co je čeká na druhé straně.

Je nesporné, že po smrti každý z nás dál žije v komunitě svých psychických společníků.

Zloděj bude žít ve zlodějském doupěti. Člověk plný chtíče v nevěstinci. Ti, co jsou podráždění a naštvaní budou v nebezpečných zákoutích plných zločinu, kde se lesknou dýky a jsou slyšet výstřely.

Esence je sama o sobě překrásná. Přišla k nám ze shora, ze hvězd. Naneštěstí se dusí hluboko mezi různými „já“, která si v sobě nosíme.

Esence se může vrátit po svých stopách zpátky ke hvězdám, odkud vzešla, ale nejprve se musí osvobodit od svých zlých společníků, kteří ji uvěznili v krajině plné neřestí.

Když významní kristifikovaní mistři, František z Assisi a Antonín z Padovy, v sobě objevili zločinná „já“, tak strašlivě trpěli. Není pochyb o tom, že díky vědomé práci a dobrovolnému utrpení uspěli a spálili na vesmírný prach všechny ty nelidské elementy, co měli v sobě. Tito světci dosáhli kristifikace a vrátili se po mnoha útrapách tam, odkud přišli.

Ze všeho nejdřív je potřebné, naléhavé a nezbytné, aby se centrum naší přitažlivosti, které je špatně umístěno v naší nepravé osobnosti, přemístilo do esence. Takto může úplný člověk zahájit svou cestu od osobnosti ke hvězdám. Může stoupat podle přesných postupů, krok za krokem, směrem na horu našeho Bytí.

Dokud bude naše centrum přitažlivosti umístěno v naší nepravé osobnosti, pak budeme i nadále žít ve strašlivých doupatech neřesti, ačkoli navenek budeme vypadat jako vzorní občané.

Každý z nás je definován podle svého centra přitažlivosti. Obchodník je přitahován k obchodu. Proto jej najdeme na trhu obklopeného osobami, které jsou k němu přitahováni: Kupci a jiní obchodníci.

Centrum přitažlivosti vědců bude ležet ve vědě. Proto budou přitahovat všechny věci s vědou spojené: knihy, laboratoře, atd.

Esoterik má v sobě esoterické centrum přitažlivosti. Takové centrum se vyvíjí různě podle typu osobnosti.

Když je centrem přitažlivosti vědomí, tj. esence, tak potom úplná lidská bytost začíná svůj návrat ke hvězdám.

Tato kapitola je z knihy „Velká vzpoura," napsaná Samaelem Aun Weorem

< Vědomí jako nůž           Drogy >