Vědomí jako nůž
Někteří psychologové mluví o vědomí jako o noži, který je schopný od nás oddělit to, co je k nám připoutáno.
Tito psychologové věří tomu, že jediný způsob, jak uniknout moci toho či onoho „já“ je jeho důkladné pozorování, a to za účelem jeho pochopení, uvědomění.
Tito lidé si myslí, že tímto způsobem nakonec dojde k oddělení toho či onoho „já“ z naší psychiky, i když měřitelné třeba jen šířkou nože.
Tvrdí, že „já“, které jsme vědomě ze sebe oddělili, je jako větev odříznutá od stromu.
Říkají, že uvědoměním jakéhokoli „já“ dojde k jeho oddělení z naší psychiky a tím ho odsoudíme na smrt.
Ačkoli to zní velice přesvědčivě, tak takováto teorie v praxi nefunguje.
„Já“, které bylo vědomě odděleno od lidské osobnosti je totiž jako černá ovce rodiny, která byla vyhozena z domu. Nezemře, ale stále přežívá v naší psychologii.
Přemění se na démona pokušení a chce se vrátit domů. Nevzdává se tak snadno. V exilu se mu totiž vůbec nelíbí. Čeká pouze na vhodnou příležitost, na chvilku nepozornosti, aby se mohlo vrátit zpátky do naší psychiky.
Nejhorší ale je, že v takto odděleném „já“ je uvězněno jisté procento vědomí, naší esence.
Psychologové, kteří takto chybně uvažují, nemohou být nikdy úspěšní v odstranění žádného ze svých „já“. Prostě selžou.
Je naprosto zbytečné snažit se vyhýbat Kundaliní.
Ve skutečnosti se totiž „nevděčné dítě“ samo o sobě nikam nedostane, pokud chce na sobě pracovat.
Je jasné, že „nevděčným dítětem“ myslím ty, kteří se vysmívají Isis, své vlastní, osobní Nebeské Matce.
Isis je jednou ze samostatných částí našeho vlastního Bytí, je z něj odvozená. Ohnivý had, který nám umožní přístup k našim magickým schopnostem, je Kundaliní.
Je jasné, že pouze Isis má moc odstranit jakékoli „já“. To je nepopiratelné, nesporné a nezvratné.
Kundaliní je složené slovo: první jeho část KUNDA nám připomíná strašlivý orgán Kundabafr; druhá část LINI je potom výraz z Atlantidy, který znamená konec.
Kundaliní proto znamená „konec odporného orgánu Kundabafru“. Je nezbytné rozlišovat mezi Kundaliní a Kundabafrem.
Jak již jsme řekli v předchozí kapitole, ohnivý had, který nás obdaří magickými schopnostmi, je tři a půlkrát stočený v magnetickém centru umístěném v kostrční kosti u kořene páteře.
Když je had na vzestupu, tak je to Kundaliní. Když je na sestupu, tak je to Kundabafr.
Díky bílé tantře bude had vítězně stoupat páteří a cestou probudí schopnosti, které mají bohové.
Díky černé tantře bude had klesat z kostrče směrem dolů, do atomových pekel každé lidské bytosti. Takto se z mnoha adeptů stanou strašlivě zvrácení démoni.
Ti, kdo zamění zlé a temné vlastnosti, kterými oplývá klesající had, za vlastnosti stoupajícího hada selhali v práci na sobě samém.
Škody napáchané odporným orgánem Kundabafrem mohou být napraveny pouze díky Kundaliní.
Těmito škodami myslím ego, což je soubor veškerých psychických defektů.
Uhrančivá síla klesajícího hada vedla lidstvo do nevědomí.
Pouze stoupající had nás může z nevědomí probudit. Toto je pravda ukrytá v hermetismu. Teď již můžeme lépe pochopit hluboký význam posvátného slova Kundaliní.
Vědomá vůle je vždy symbolizována jako posvátná žena, Marie, Isis, která rozdrtí hlavu klesajícího hada.
Řečeno na rovinu, duální proud světla, živoucí a astrální oheň Země je symbolizován ve starověkých mystériích jako had s býkem, kozel nebo psí hlava.
Jsou to dva hadi, kteří jsou ovinuti kolem Hermovy hole (Caduceus) a had-pokušitel z Ráje. Je to samozřejmě také Mojžíšův měděný had, který uzdravoval lidi.
Je to kozel na Sabatu a Bafomet gnostických templářů, dvojitý ocas hada, který utváří nohy Abraxova slunečního kohouta.
Černý lingam vložený do kovové joni (symboly hinduistického boha Šivy) je tím tajným klíčem k probuzení stoupajícího hada neboli Kundaliní. Kundaliní bude stoupat pod podmínkou, že nikdy v životě nerozlijeme Hermův pohár.
Píšeme mezi řádky pro ty, kteří umí mezi řádky číst. Kdo dosáhl určitého stupně pochopení, tak toto pochopí. Zde nabízíme moudrost.
Ti, co praktikují černou tantru, jsou jiní. Probudí a vypěstují odporný orgán Kundabafr (který je symbolizován jako had pokušení v Ráji), když během svých obřadů páchají neodpustitelný zločin – vylévají posvátné víno.
Tato kapitola je z knihy „Velká vzpoura," napsaná Samaelem Aun Weorem