slovnik

Transformace dojmů

Jdeme mluvit o transformaci života. Tato transformace je možná pouze tehdy, pokud má člověk hluboké odhodlání udělat ji sám na sobě. 

Transformace znamená, že jedna věc se mění na něco jiného. Je logické, že všechny věci jsou náchylné ke změně.

Nikdo nemůže popírat, že uvnitř hmoty existují velmi známé transformace. Například, cukr je přeměněn na alkohol a ten je pak prostřednictvím činnosti fermentace převeden na octet. Toto je transformace molekulární hmoty. Člověk ví o chemickém životě elementů, například když je rádium pomalu transformováno na olovo.

Alchymisté středověku hovořili o transformaci olova na zlato. Nicméně, ne vždy naráželi pouze na fyzickou kovovou hmotu. Co tím výrokem chtěli obvykle naznačit bylo, jak může být přeměněno olovo osobnosti na zlato ducha. Je tedy vhodné, abychom nad tímhle vším popřemýšleli.

V Evangeliích má představa pozemského člověka, (který je srovnatelný k semínku, které je schopné vývoje) stejný význam, jako představa renesanční lidské bytosti nebo člověka, který musí být znovu zrozen. Je zřejmé, že pokud semínko nezemře, nemůže se zrodit rostlina. Smrt a narození existují současně v každé transformaci.

V Gnosticismu považujeme člověka za továrnu se třemi patry, které obvykle přijímají tři druhy výživy.

Máme:

Nesporně potrava, kterou jíme, podstupuje řadu po sobě jdoucích transformací. Samotný proces života je transformace. Každý žijící tvor ve vesmíru je naživu prostřednictvím transformace jedné substance do druhé. Například rostlina transformuje vzduch, vodu a soli půdy do nových vitálních rostlinných substancí, jako například ořechy, ovoce, brambory, citrony, atd., elementy, které jsou pro nás užitečné. Tedy vše je o transformaci.

Fermentace přírody se liší zásluhou činnosti slunečního záření. Je nepochybné, že citlivá vrstva (film) života, (která se normálně rozprostírá po zemském povrchu), vede veškerou univerzální sílu směrem k samotnému nitru planetárního světa. Z tohoto důvodu každá rostlina, každý hmyz, každý tvor a samotné "intelektuální zvíře", (které je nesprávně nazýváno člověkem) nevědomě absorbuje, vstřebává specifické kosmické energie, které jsou pak transformovány a přenášeny směrem k vnitřním vrstvám planetárního organismu. Takto transformované energie důvěrně souvisí se vším hospodářstvím planetárního organismu, ve kterém žijeme. Nepochybně každý tvor (podle svého rodu), transformuje specifické energie, které jsou později přenášeny do zemského vnitra pro ekonomiku světa. Tedy každý žijící tvor, plní stejnou funkci.

Když jíme jídlo, potřebné pro naši existenci, pak je vskutku transformované z jedné fáze do druhé, do všech těch elementů, které jsou tak nezbytné pro naši existenci. Které centrum v našem nitru provádí tyhle procesy transformace substancí? Samozřejmě, je to Instinktivní Centrum. Moudrost tohohle centra je velmi překvapující.

Samotné trávení je transformace. Jinými slovy, jídlo v našem žaludku, v dolní části této třípatrové továrny našeho lidského organismu, podstupuje transformaci. Kdyby něco mělo vstoupit, aniž by to šlo přes žaludek, tehdy by organismus nebyl schopen vstřebat vitamínové principy té věci nebo její proteiny. Tedy, tohle by prostě bylo špatné trávení.

Jak tak uvažujeme o tomhle subjektu, pochopíme nezbytnost podstoupení transformace.

Je zjevné, že fyzická potrava je transformována. Nicméně, je tam něco, co nás zve k zamyšlení: existuje uvnitř v nás vzdělané centrum na transformaci dojmů?

Ne! Vskutku, pro účel samotné přírody není pro intelektuálně zvíře (nesprávně nazýváno člověkem) vůbec nutné, aby transformoval dojmy. Ale lidská bytost dokáže své dojmy transformovat sama. Přirozeně, musí pochopit důvod pro tu nutnost. Uvádíme, že tohle je provedeno, když má člověk vnitřní hluboké poznání.

Bylo by velkolepé, kdybychom proměnily naše dojmy. Nicméně, většina lidí je přesvědčena, že fyzický svět jim dá to, po čem touží a hledají. Vskutku tohle je obrovská chyba, protože samotný svět vstupuje do nás, do našeho organismu ve formě obyčejných dojmů. Tedy, první věc co musíme pochopit, je důležitost esoterické práce, která je úzce spojena se světem dojmů.  

Potřebujeme skutečně transformovat naše dojmy? Po pravdě potřebujeme! Tohle je pravda, protože člověk nemůže skutečně transformovat svůj život, pokud netransformuje dojmy, které se dostávají do mysli. 

Lidé, kteří čtou tyhle řádky, musí popřemýšlet nad tím, co je zde uvedeno. Mluvíme o něčem velmi revolučním, vzhledem k tomu, že celý svět věří, že to, co je fyzické, je to, co je skutečné. Nicméně pokud půjdeme trochu hlouběji, tak vidíme, že to co opravdu vnímáme každou chvíli, každý okamih, jsou obyčejné dojmy.

Pokud vidíme osobu, která nás těší nebo netěší, první věc kterou získáme od tohohle charakteru té osoby, jsou jeho příjemné a nepříjemné dojmy, není to pravda? Tohle nemůžeme popřít. Z tohohle důvodu je život následnost dojmů a ne fyzické věci nějakého výhradního materialistického typu, jak tomu věří učení ignoranti. A tak, skutečnost života jsou jeho dojmy!

Vskutku názory které zde prohlašujeme, není snadno pochopit, chápat. Možná existují čtenáři, kteří jsou si jisti, že život existuje tak, jak je a ne podle jejich dojmů. Samozřejmě takhle přemýšlejí proto, protože jsou tak ovlivněni tímto světem.

Například: osobu, kterou tam vidíme sedět na židli s tímto nebo takovým barevným sakem nebo osoba, která nás vítá nebo která se na nás směje, atd., jsou pro nás opravdu skutečné. Nicméně pokud nad nimi všemi hluboce meditujeme, pak dojdeme k závěru, že to co je skutečné pro nás, jsou dojmy.  Vskutku, je to protože tyhle dojmy přicházejí do mysli skrze okna našich smyslů.

Kdybychom neměli smysly, například oči na vidění, uši pro slyšení, ústa pro chutnání jídel, (které náš organismus vstřebává), existovalo by pro nás to, co je nazýváno fyzickým světem? Samozřejmě, že ne, absolutně ne.

Proto se k nám život dostává ve formě dojmů. Je to přesně v těchto dojmech, kde existuje možnost pracování na sobě. Především, co je to co musíme udělat? Musíme pochopit práci, kterou musíme provést. Jak bychom mohli dosáhnout psychologickou transformaci na sobě? Děláme ji vykonáváním psychologické práce na dojmech, které přijímáme každou chvíli, každý okamžik.

První práce dostává jméno První Vědomý Šok. Tohle souvisí s těmi dojmy, které jsou všechno to, co známe jako vnější svět. Jakou mají tedy velikost skutečné věci, skuteční lidé?

Každý den se musíme vnitřně transformovat. Když chceme transformovat náš psychologický aspekt, musíme pracovat na dojmech, které do nás vstupují.

Proč nazýváme práci transformace dojmů První Vědomý Šok? Protože "šok" je něco, co nedokážeme pozorovat pouhým mechanickým způsobem; je potřeba sebevědomého úsilí. Je jasné, že pokud člověk začne chápat tuhle práci, tak začne přestávat být mechanickou lidskou bytostí, která slouží pouze pro přírodní účely.

Nyní se zamyslete nad významem všeho, co se tu učíte. Pokud pak prostřednictvím vašeho vlastního úsilí začnete se sebepozorováním, pak to uvidíte na praktické stránce této esoterické práce, že vše důvěrně souvisí s transformací dojmů a s tím, co je přirozeně jejich výsledkem.

Práce například na negativních emocích, na rozhněvaných stavech, na ztotožňování, na sebe zvažování, na po sobě jdoucích "já", na lhaní, na sebe ospravedlňování, na výmluvy, na nevědomých stavech, v nichž se nacházíme, celá souvisí s transformací dojmů a s tím co z toho všeho vzniká. Vzhledem k důležitosti transformace, je výhodné porovnat práci na sobě, určitým způsobem k pitvě. Nezapomeňte, že na místě vstupu dojmů, je nutné zformovat element změny.

Skrze pochopení téhle práce, můžete akceptovat život jako práci. Tehdy skutečně vstoupíte do nepřetržitého stavu sebe-pamatování se. Tehdy se k vám přirozeně dostane výrazný realismus transformace dojmů. Normální nebo lépe řečeno super-normální vás samotné transformované dojmy dovedou k lepšímu životu, přirozeně to závisí na tom, jak se zajímáte o tuhle práci. Takto už na vás dojmy nebudou více působit tak, jak působily na začátku vaší vlastní transformace.

Ale pokud budete pokračovat v myšlení stejným způsobem, což znamená přijímáním života stejným způsobem, tak je jasné, že ve vás nebude žádná změna.

Přeměnit dojmy života, je transformovat sám sebe. Tenhle totálně nový způsobu myšlení, nám takovou transformaci pomůže uskutečnit. Tahle celá rozprava je výhradně založena na radikálním způsobu sebe transformace. Proto, pokud se člověk nezmění, nic nedosáhne.

Vskutku pochopíte, že život od nás požaduje nepřetržitou reakci vůči němu. Tedy všechny tyhle reakce z našeho osobního života. Z tohohle důvodu změnit lidský život, znamená skutečně změnit naše reakce vůči němu. Vnější svět k nám přichází jako obyčejné dojmy, které nás neustále nutí reagovat, řekli bychom stereotypním způsobem. Pokud reakce, které formují náš osobní život jsou všechny negativního typu, pak náš vlastní život bude rovněž negativní.

Život se skládá ze za sebou jdoucích řad negativních reakcí, které se dějí jako neustále odpovědi vůči dojmům, které se dostávají do mysli. Z tohohle důvodu se naše úloha skládá z přeměny dojmů života takovým způsobem, aby neprovokovali tenhle typ negativní odpovědi. Avšak k dosažení tohohle je nutné, abychom se neustále pozorovali, od chvíle do chvíle, od okamžiku do okamžiku. Proto je nutné studovat vlastní dojmy.

Nesmíme dovolit, aby se k nám dojmy dostali subjektivně a mechanicky. Pokud začneme mít takovouhle kontrolu, tak začneme nový život, začneme žít více vědomě. Jednotlivec si nemůže dopřát luxus, že povolí dojmem, aby se k němu dostaly mechanicky. A tak, když člověk jedná tímhle způsobem, tak transformuje dojmy a tehdy začíná žít vědomě.

První Vědomý Šok se skládá z transformace dojmů, které se k nám dostávají. Pokud se člověku podaří transformovat dojmy, které se dostávají do jeho mysli v okamžiku příjezdu, tehdy dosáhne úžasných výsledků, které prospívají jeho existenci.

Člověk může vždy pracovat na výsledku dojmů. A tak vskutku, tyhle dojmy skončí bez mechanického efektu, protože tato mechaničnost je v nitru naší psychiky obvykle katastrofální.

Gnostická Esoterická Práce musí být dovedena do bodu, kde vstupují dojmy. Jinak jsou rozděleny osobností do nesprávných míst, aby mohly vyvolat staré reakce.

Zjednoduším to; jako příklad pojďme použít následující: Pokud hodíme kámen do křišťálového jezera, v jezeře se vytvoří dojmy a odpověď na ty dojmy vytvořené kamenem, se projeví ve formě vln, které jdou od středu po okraj. 

Teď si představte mysl jako jezero. Najednou se objeví obraz nějaké osoby. Ten obraz se dostává do naší mysli, jak ten kámen ve výše uvedeném příkladu. Mysl pak reaguje ve formě dojmů. Dojmy jsou výsledkem toho obrazu, který se dostává do mysli, a reakce jsou odpověďmi na ty dojmy.

Pokud je oproti stěně hozen míč, tak ta stěna obdrží dojmy. Pozdější bude následovat reakce, která se skládá z vrácení toho míče tomu, kdo ho hodil. Možná se ten míč přímo nevrátí k té osobě, ale se odrazí zpět a to je přesně ta reakce.

Svět je utvořen z dojmů, například: obraz stolu se dostává do naší mysli skrze smysly. Nemůžeme říct, že ten stůl přišel nebo že ten stůl vstoupil do našeho mozku, to je absurdní. Avšak ten obraz toho stolu je uvnitř nás. A tak naše mysl okamžitě reaguje říkajíc: tohle je dřevěný nebo železný stůl atd.!

Rovněž existují dojmy, které nejsou příjemné. Například slova toho, kdo nás uráží, není to pravda? Mohli bychom transformovat slova toho, kdo nás uráží?

Ne! Protože slova jsou, jaké jsou. Co bychom tedy mohli udělat? Musíme transformovat dojmy, které ta slova v nás vytvářejí. Tohle je možné.

Gnostické učení nás učí, jak krystalizovat Druhou Sílu, což je Kristus uvnitř v nás, pomocí postulátu, který uvádí: Musíme s radostí přijímat nepříjemné projevy našich bližních.

V předchozím postulátu se nachází způsob, jak transformovat dojmy, které v nás slova útočníka vytvářejí. S radostí přijmout nepříjemné projevy našich bližních. Tento postulát nás přirozeně vede ke krystalizaci Druhé Síly, Krista uvnitř v nás. Praktikování tohoto postulátu v nás způsobí příchod a krystalizaci Krista.

Pokud z tohoto fyzického světa poznáme pouze jeho dojmy, pak v skutku tento fyzický svět není až takový vnější, jak tomu věří lidé. S pravým důvodem Immanuel Kant řekl, "vnějšek je vnitřek" Pokud je vnitřek to, co má význam, tak z tohohle důvodu bychom tedy měli transformovat vnitřek. Dojmy jsou vnitřní, proto všechny předměty a věci, všechno co vnímáme, existuje v našem nitru ve formě dojmů.

Pokud netransformujeme dojmy, nic se v nás nezmění. Žádostivost, chamtivost, pýcha, nenávist, atd., existují ve formě dojmů, které nepřetržitě vibrují uvnitř naší psychiky. Mechanický výsledek těchto dojmů jsou všechny ty nelidské elementy, které v sobě nosíme a které jsme obvykle nazvali "já", které ve své spojitosti představují mě, sebe.

Předpokládejme například, že muž vidí provokující ženu a že ty dojmy netransformuje. Výsledek bude, že tytéž dojmy chlípného typu v něm vytvoří touhu ji vlastnit. Taková touha je výsledkem přijatých dojmů, krystalizuje se, nabývá tvar v naší psychice a stane se dalším agregátem, jinými slovy nelidským elementem, nový druh chlipného "já", který přichází, aby se přidal do součtu nelidských elementů, které ve svém celku představují ego.

Hněv, chamtivost (lakomstvo), chtíč (smilstvo), závist, pýcha, lenost a nenasytnost (obžerství) existují uvnitř v nás. Proč v nás existuje hněv? Protože mnoho dojmů se dostalo do našeho nitra a my jsme je nikdy netransformovali. Mechanické výsledky takových nikdy-dříve-netransformovaných-dojmů hněvu, formují "já", které existují a vibrují v naší psychice a které nám neustále přinášejí pocit hněvu.

Proč chamtivost? Nepochybně, mnoho věcí v nás probudilo chamtivost: peníze, šperky, všechny druhy materiálních věcí, atd. Ty věci, ty předměty se k nám dostali ve formě dojmů. Spáchali jsme chybu, že jsme ty formy netransformovali do různých věcí, jako například do atraktivity pro krásu nebo štěstí, atd. Takové netransformované dojmy se přirozeně stávají "já" chamtivosti, které nosíme v našem nitru.

Proč máme chtíč (chlípnost)? Již jsem uvedl, že různé formy chtíčů se k nám dostali ve formě dojmů. Jinými slovy, erotické obrazy se objevily zevnitř naší mysli a odezva byla chlípnost. Přirozeně tam nebylo žádné váhání ve výsledku té hybné síly. Následně se v naší psychice zrodily nové morbidní "já", protože jsme netransformovali ty žádostivé vlny, ten nezdravý erotizmus.

To je důvod, proč dnes musíme pracovat na těch dojmech a jejich mechanických výsledcích, které máme v našem nitru. A tak uvnitř v nás, máme dojmy hněvu, chamtivosti, nenasytnosti, pýchy, lenosti a chtíče. Stejně tak máme uvnitř mechanické výsledky takových dojmů: svazek hádavých a plačících "já", které nyní potřebujeme pochopit a eliminovat.

Mistrovské dílo našeho života se skládá z poznání jak přeměnit dojmy a také ve vědění jak eliminovat mechanické výsledky těch dojmů, které nebyly transformované v minulosti.

Vnější svět neexistuje v našem nitru. Co existuje v našem nitru, jsou dojmy. Dojmy jsou vnitřní a reakce na takové dojmy jsou zcela vnitřní.

Nikdo by nemohl říct, že vidí strom sám o sobě. Může vidět obraz stromu, ale ne strom. Jak uvedl Immanuel Kant, nikdo nevidí věc samu o sobě. Člověk vidí obraz věcí, jinými slovy dojem stromu, dojem něčeho vzniká uvnitř v nás a tyhle dojmy jsou vnitřní, vztahují se k mysli.

Když člověk vykonává své vlastní vnitřní modifikace, tak tam není váhání ve výsledku té hybné síly. Takovým výsledkem je zrození nového "já", které zotročuje naši esenci, naše vědomí a zesiluje ještě více ospalý stav, ve kterém žijeme.

Když člověk vskutku pochopí, že vše co existuje v člověku, není ničím jiným, pouze dojmy, které se vztahují k fyzickému světu, tak pochopí i nutnost přeměny těch dojmů. A tak transformace člověka, je dosažena prováděním takové transformace.

Neexistuje nic víc, co bolí více, než nactiutrhání nebo slova útočníka. Pokud je člověk schopen transformovat dojmy, které v nás takové slova vytvářejí, pak takové dojmy nemají hodnotu. Jinými slovy, zůstanou jako nekrytý šek. Samozřejmě slova toho, kdo nás uráží, nemají o nic větší hodnotu než tu, kterou jim dá osoba, která je urážena. Z tohohle důvodu, pokud jim urážena osoba nedá žádnou důležitost, tak opakuji, zůstanou jako nekrytý šek. Pochopením tohohle, člověk transformuje dojmy těch slov. Například jsou transformovány na něco jiného, na lásku, na soucit pro toho, co nás uráží. Přirozeně, tohle znamená transformaci. Z tohohle důvodu musíme bez přestávky transformovat dojmy, ne pouze ty v současnosti, ale také ty minulé a budoucí.

V našem nitru existuje mnoho dojmů. Udělali jsme chybu, že jsme je v minulosti netransformovali. Mnoho jejich mechanických výsledků jsou "já", které nyní musíme rozdrtit, vyhladit, aby naše vědomí bylo svobodné a probuzené.

Je nepostradatelné, abychom uvažovaly nad tím, co zde uvádím. Věci, lidé, nejsou ničím jiným než dojmy v našem nitru, v našich myslích. Proto, pokud tyhle dojmy transformujeme, tak radikálně transformujeme náš život.

Například: když je člověk pyšný kvůli svému společenskému postavení nebo svým penězům, taková pýcha, která v něm existuje, má jako svůj základ nevědomost (neznalost). Avšak pokud si tato osoba uvědomí, že jeho společenské postavení je vytvořeno z pouhé mentální hmoty (série dojmů, které se dostaly do jeho mysli) a pak analyzuje hodnotu této mentální hmoty, tak si uvědomí, že ta pozice existuje pouze v jeho mysli ve formě dojmů. Ty dojmy, které peníze a společenské postavení vytvářejí, jsou ničím, pouze vnějšími dojmy mysli. A tak pouhým pochopením, že to jsou pouze dojmy mysli, vznikne transformace stejných dojmů. Pak pýcha sama od sebe upadá, hroutí se a v nás se přirozeným způsobem rodí pokora.

Pokračováním téhle studie transformačního procesu, budu pokračovat s něčím velmi podstatným. Na příklad, chlipný obraz osoby se dostává do naší mysli nebo se vzdouvá uvnitř naší mysli. Je samozřejmé, že takový obraz je dojmem. Tenhle chlipný obraz bychom pomocí pochopení mohli transformovat. V té chvíli by pro nás stačilo si pomyslet, že ta žena jednoho dne zemře a že její tělo se stane prachem na hřbitově. Pokud bychom v naší představivosti spatřili její tělo v hrobě, v procesu rozkladu, tohle by bylo více než dostačující transformovat ten chlipný dojem na cudnost. Protože pokud není přeměněn, tak bude přidán do legie našich "já" chtíče. Proto je vhodné transformovat dojmy, které se objevují v naší mysli pomocí pochopení.         

Je velmi logické, že vnější svět není až takový vnější, jak se tomu normálně věří. Vše, co se k nám dostává z fyzického světa, je v našem nitru, protože tohle není ničím jiným, než dojmy.

Nikdo by nemohl umístit strom, židli, palác nebo kámen do naší mysli. Vše se dostává do naší mysli ve formě dojmů. To je všechno.

Tedy dojmy, které přicházejí z tohohle světa (který považujeme za externí), nejsou až tak externí, jak tomu věříme. Proto je neodkladné abychom proměnily dojmy prostřednictvím pochopení.

Pokud nás někdo zdraví, chválí, jak bychom mohli transformovat ješitnost, kterou v nás tenhle nebo tamten lichotník vyvolává? Samozřejmě, chvály, lichotky nejsou ničím jiným než dojmy, které se dostávají do naší mysli, a mysl potom reaguje ve formě marnivosti. Nicméně pokud jsou tyhle dojmy transformovány, marnivost se pak stává nepřijatelnou.   

Jak by mohly být přeměněny slova lichotníka? Samozřejmě, je to prostřednictvím pochopení. Když člověk skutečně pochopí, že není ničím, jen nekonečně malým tvorem v rohu vesmíru, tehdy okamžitě sám od sebe transformuje ty dojmy chvály, lichocení na něco jiného. Takové dojmy promění na to, na co jsou: prach, kosmický prach, protože pochopí své vlastní postavení.

Víme, že Galaxie, v níž žijeme je vytvořena z milionů světů. Poté, co je Země? Je pouze částicí prachu v nekonečnu. A pokud bychom měli uvést, že nejsme ničím jiným, pouze organickými mikroorganismy na té částici, pak co? Kdybychom tohle pochopili, když jsme polichoceni, provedli bychom transformaci těch dojmů týkajících se té chvály a lichocení nebo podlézání a jako výsledek bychom nereagovali ve formě pýchy.

Čím více nad tímhle uvažujeme, tím více znovu uvidíme nutnost úplné transformace dojmů. Vše, co vidíme jako externí, je interní. Pokud nebudeme pracovat uvnitř, pak budeme kráčet po cestě omylu, protože nemodifikuje naše návyky. Pokud chceme být jiní, tak se musíme vnitřně transformovat. Musíme začít přeměnou dojmů. Takhle se v nás vzdouvá sexuální transformace (transmutace), když transformujeme zvířecí a bestiální dojmy na elementy oddanosti.

Nepochybně, tahle záležitost dojmů si zaslouží jasnější a přesnější analýzu. Osobnost, kterou jsme dostali nebo získali, uděluje vstup do dojmů života. Nicméně tahle osobnost ty dojmy netransformuje, protože osobnost je něco prakticky mrtvého.

Kdyby dojmy dopadly přímo k Esenci, tehdy je samozřejmé, že by byly správně transformovány, protože Esence by je okamžitě přesně uložila do odpovídajících center lidského stroje.   

Osobnost je termín, který se aplikuje na všechno, co získáme (nabydeme). Je jasné, že osobnost překládá dojmy ze všech stran života limitovaným a prakticky stereotypním způsobem, podle své kvality a asociací.

Z hlediska Gnostické Esoterické Práci je osobnost někdy srovnávána s hroznou sekretářkou, která je za stolem v kanceláři, zaneprázdněná se všemi představami, koncepty, předpojatosti, názory a předsudky. Má mnoho slovníků, různých druhů encyklopedií, příruček, atd. A přece není v komunikaci s centry, jinými slovy, s duševními, emocionálními a fyzickými centry. Není v komunikaci s intelektuálními, motorickými, emocionálními, instinktivní a sexuálními centry, kvůli svým neobvyklým představám. Následně nebo jako důsledek se stává, že osobnost se skoro vždy umisťuje v komunikaci s nesprávnými centry. To znamená, že dojmy, které přicházejí, jsou poslány do nesprávných center. Jinými slovy, osobnost umísťuje dojmy do center, které jim neodpovídají. Přirozeně, tohle vytváří chybné výsledky.

Uvedu následující příklad, abychom to lépe pochopili. Předpokládejme, že žena navštíví muže s velkým ohledem a respektem. Je jasné, že dojmy, které gentleman přijímá ve své mysli, jsou přijaty osobností, a ta je posílá do nesprávných center. Osobnost je běžně posílá do sexuálního centra. Proto tenhle gentleman pevně věří, že ta dáma je do něj zamilovaná. Logicky to dlouho nepotrvá, před jeho hrnutím se s narážkami vůči ní. Nepochybně, pokud tahle dáma nikdy neměla takový druh pocitu k tomu gentlemanu, tak tímhle bude oprávněně překvapená. Tenhle výsledek bude zaviněn hroznou transformací dojmů. A takto zde můžeme vidět, jakou vlastně sekretářkou, ta osobnost skutečně je.

Nepochybně, život lidské bytosti závisí na téhle sekretářce, ona, která hledá transformaci dojmů ve svých příručkách, vždy bez pochopení, co ta událost skutečně znamená. Následně přenáší dojmy, aniž by někdy brala jakoukoliv odpovědnost za to, co se může stát. Přesto se osobnost domnívá, že plní svou povinnost. Tohle je naše vnitřní situace.

A tak, co je podstatné v téhle alegorií pochopit je, jako lidská osobnost (kterou získáme a kterou jsme přinuceni získat) začne probírat naše životy.

Nepochybně je zbytečně si představovat, že tohle se děje pouze určitým a specifickým lidem. Tohle se děje každému, komukoliv.

Pomocí pozorování člověk objeví, že existují četné charakteristické reakce, které jsou vytvořeny dojmy, které se k nám dostávají. Bohužel tyhle mechanické reakce nás ovládají. Je jasné, že každá osoba je v životě ovládána samotným životem; nezáleží na tom, zda se nazývá liberálem nebo konzervativcem, revolucionářem nebo bolševikem, dobrým nebo špatným v jakémkoliv slova smyslu.

Je samozřejmé, že v přítomnosti působení externího světa existují reakce. Náš vlastní život je jimi představován. Proto založeno na tomhle faktu, můžeme rozhodně prohlásit, že lidstvo je zcela mechanické.

Každá lidská bytost si v životě pro sebe utvořila enormní množství reakcí, které se staly praktickými zkušenostmi její existence. Je jasné, že každá akce vytváří své reakce, což jsou určitým druhem akcií. Takové reakce jsou nazývány zkušenostmi.

A tak schopnost naučit se jak relaxovat mysl, by byla nejpodstatnější věc, abychom mohli lépe poznat naše akce a reakce. Tahle "mentální relaxace" (schopnost ulehnutí si na postel nebo na pohodlné křeslo, za účelem dlouhodobého uvolňování všech svalů a pak vyprázdnění mysli od všech myšlenek, tužeb, emocí, a vzpomínek) je nádherná. Když je mysl klidná, když je mysl ticho, tehdy se můžeme lépe poznat. V takových chvílích klidu a mentálního ticha, se přímým způsobem dostaneme ke skutečnému prožitku, k surové realitě všech našich akcí v našem praktickém životě.

Když je mysl v úplném odpočinku, tehdy vidíme velké množství elementů a pod-elementů, akcí a reakcí, tužeb, vášní, atd., jako něco pro nás cizí. Tyhle elementy a pod-elementy čekají přesný okamžik, ve kterém budou schopny nad námi převzít kontrolu nad naší osobností. To je důvod, proč stojí za to mít tichou a klidnou mysl. Samozřejmě relaxace mysli je prospěšná v nejúplnějším slova smyslu, protože nás vede k individuálnímu sebepoznání.

A takto všechno, co je život, to jest externí život (co vidíme a žijeme), je pro každého člověka jeho reakce na dojmy, které přicházejí z fyzického světa.    

Je obrovskou chybou si myslet, že to, co je nazýváno životem, je fixní, pevná věc, která sama o sobě je stejná pro každou osobu. Protože existující dojmy související s životem v lidských druzích jsou nekonečné, nepochybně můžeme říci, že neexistuje jediná osoba, která má stejné dojmy jako druhá.

Vskutku, život jsou naše dojmy z něj. A tak je jasné, že pokud se rozhodneme, tak ty dojmy dokážeme transformovat. Ale jak bylo uvedeno, tohle je představa, která je velmi bolestná pro porozumění nebo pochopení, protože hypnóza našich smyslů je velmi mocná.

I když se to může zdát neuvěřitelné, faktem je, že všechny lidské bytosti jsou ve stavu "kolektivní hypnózy". Taková hypnóza je vyprodukována zbytkovým stavem ohavného Kundabuffer orgánu.  

Když byl Kundabuffer orgán odstraněn, co zbylo, byly různé psychické agregáty nebo nelidské elementy, které ve svém spojení představují já, sebe. Tyhle elementy a pod-elementy na oplátku začali podmiňovat naše vědomí a držet ho ve stavu hypnózy. Z tohohle důvodu existuje kolektivní typ hypnózy. Celý svět je zhypnotizován!

Mysl je potlačována ve světě pěti smyslů. Mysl nedokáže pochopit, jak by se mohla stát od nich nezávislou. Mysl věří, že je bohem.

Náš vnitřní život (skutečný život myšlenek a pocitů) pokračuje nadále zmatený našim obyčejným uvažováním a intelektuálními koncepcemi. Stejně přitom velmi dobře víme, že místo, kde skutečně žijeme, je v našem vnitřním světě myšlenek a pocitů. Tohle je něco, co nikdo nemůže popřít.

Život jsou naše dojmy a ty mohou být transformovány. Musíme se naučit jak naše dojmy transformovat. Nicméně je nemožné v našem nitru cokoli transformovat, pokud budeme pokračovat připoutáni ke světu pěti smysly.

Jak jsem uvedl v mé Treatise of Revolutionary of Psychology (Pojednání Revoluční Psychologie), zkušenost nás učí, že pokud naše Gnostická Esoterická Práce je negativní, je to způsobeno naší vlastní vinou.

Je to z našeho smyslového pohledu, když řekneme, že tahle nebo tamta osoba externího světa, (kterou vidíme a slyšíme skrze oči a uši), musí být odpovědná. Tahle osoba na oplátku řekne, že my jsme zodpovědní. Avšak chyba, skutečně je v dojmech, které můžeme mít o lidech. Mnoho krát si myslíme, že osoba je perverzní, když ve skutečnosti ta osoba je pouze pokornou ovečkou.

Je velmi vhodné se naučit, jak přeměnit všechny dojmy, které můžeme mít o životě. "Musíme se naučit s radostí přijímat nepříjemné projevy našich bližních."

Vyňaté z Revoluce Dialektiky (The Revolution of the Dialectic)