slovnik

Vědomí

Gnostická psychologie je věda propojená s filozofií a mysticismem. Díky tomu je účinná a úplná.

Výraz Gnóze souvisí spíše s vědomými prožitky než s teorií anebo názory. Slovo psychologie souvisí se slovem „psyché“, což je řecký výraz pro duši. „Ology“ nebo také „Logos“ je řecký výraz pro „Slovo“ neboli Boha, impuls stvoření.

Na počátku bylo Slovo,
to Slovo bylo s Bohem,
to Slovo bylo Bůh. – Jan 1:1

V gnostické psychologii se snažíme pochopit přímé prožitky (gnózi) naší duše (psyché) v souvislosti s Bohem. Ke gnostické psychologii nelze přistupovat povrchně. Gnostická psychologie sahá velmi hluboko a musí být velmi dobře pochopena.

Základem je správně porozumět slovu „vědomí“. V jakékoli duchovní nebo mystické tradici, či dokonce ve filozofii, se hojně hovoří o vědomí, mysli, či „Já“. Účelem náboženství nebo duchovních směrů je uvědomit si toto „Já“, poznat ho, neboli získat gnózi (přímý prožitek) tohoto „Já“. Z toho vyplývá, že musíme pochopit, co je „Já“, co je vědomí, co je mysl.

Naše obvyklé definice toho, co je vědomí, je třeba změnit. Trpíme právě kvůli tomu, že nevíme, co vědomí ve skutečnosti je. Po pravdě je možné říci, že veškeré utrpení vychází z neznalosti našeho vědomí, z neznalosti našeho „Já.“ Tím, že poznáme „Já“, tím, že porozumíme tomu, co to je vědomí, tak se pomalu začneme od utrpení osvobozovat.

V gnózi existuje slovní spojení – tzv. „bdělý stav“. Lidé si mylně myslí, že bdělý stav je, když jsou fyzicky aktivní, když je jejich tělo vzhůru a dělá různé věci, když žijí svůj každodenní život. Nicméně tak tomu není. V gnózi chápeme, že bdělý stav je projevem vědomí. Nicméně bdělý stav není dobrým příkladem toho, co je vědomí.

Ve skutečnosti to, co nazýváme bdělým stavem, je omezeno pouze na pět smyslů a mozek. V Hinduismu a Budhismu se to nazývá šest podob vědomí. Gnóze učí, že vědomí není omezeno pouze na prožívání toho, co nazýváme bdělý stav – tj. stav, který je charakteristický vjemy z pěti smyslů a mozku.

Vědomí se nalézá v každém atomu v přírodě. Jakýkoli atom má tři aspekty:

Potom můžeme pochopit, že vše je v přírodě živé. Vše v přírodě má vědomí na určité úrovni.

Vědomí má svou hloubku stejně tak jako výšku. To je znázorněno na tom, co v gnózi nazýváme dvě přímky života. Svislá přímka, nebo také přímka Bytí, nám ukazuje mnoho úrovní Bytí neboli úrovní vědomí. V konvenční vědě toto odpovídá studiu světla.

Ve fyzice je velmi dobře známé, že světlo má velký rozsah vibrací – od velmi pomalých infračervených vibrací až po velmi vysoké ultrafialové vibrace. Tento rozsah je obrovský, a přesto naše smysly vnímají pouze velmi omezené množství světla – tzv. „viditelné světlo“. Pokud použijeme různé přístroje, tak můžeme naším zrakem spatřit i jiné oblasti světla. Např. radar, sonar a rentgenový snímek nám umožní spatřit světy, které jinak nejsme schopni vnímat. Stejně tak se student gnóze učí různé psychologické techniky, kterými lze rozšířit rozsah vnímání a získat tak přístup na vyšší úrovně vědomí, které nejsou vnímatelné pěti smysly. Těmito technikami myslím sebe-pamatování, meditace, snová jóga atd.

Když hovoříme o vědomí, tak vlastně mluvíme o vnímání. Všechny ty různé úrovně vědomí jsou vlastně různé úrovně vnímání. Gnóze vysvětluje, že existují dvě základní formy vnímání:

Ovšem tyto výrazy mají trochu jiný význam, než jaký je jim přiřazován moderní filozofií či psychologií.

Co je pro dnešní psychology „objektivní“? Za objektivní považují to, co je mimo mysl – to, co je fyzické, hmotné, materiální.

A přesto se zcela pletou. Když se totiž podíváme na slovo „subjektivní“, tak předpona „sub“ znamená „pod“, neboli subjektivní je to, co je pod prahem našeho vnímání. Co je pod prahem našeho vnímání? Nejedná se náhodou o nižší světy? Není subjektivní to, co je mimo fyzický svět? To, co je subjektivní, je ve skutečnosti to, co je pod prahem našeho vnímání.

Psychologové netuší, jak správně používat tyto výrazy.

Objektivní: světlo, záře – to, co obsahuje Pravdu, jasnost, srozumitelnost.
Subjektivní: temnota, zlo. Subjektivní vnímání je výsledkem vidění, slyšení, dotýkání, čichání a ochutnávání. Toto jsou vjemy pocházející z trojrozměrného světa. Např. když se podíváme na krychli, tak vidíme pouze výšku, délku a šířku. Nevidíme čtvrtou dimenzi, protože naše vědomí je uvězněno v egu. Jsme oběti zaujatého vnímání kvůli egu, se všemi svými „já“.

 – Samael Aun Weor, Tarot a Kabala

Objektivní vnímání v gnózi znamená vnímání toho, co je skutečné. To znamená vidět skutečnost takovou, jaká je. Subjektivní vnímání potom znamená vidět iluzi a myslet si, že je skutečná. Subjektivní vnímání je klamavé, je to iluze, fantazie a ne skutečnost.

Objektivní vnímání je vědomé vnímání objektivní pravdy, zatímco subjektivní vnímání pravdu nevidí. Mezi těmito dvěma stavy existuje tzv. astrální svět. Vnímání v astrálním světě může být buď objektivní, nebo subjektivní – to záleží na tom, na jaké úrovni je vědomí toho, kdo vnímá.

Subjektivní vize se vyznačují různými představami, uměle vyvolanými halucinacemi, směšnými sny, nebo viděními, která se neshodují s fakty. Subjektivní vize jsou ovlivněny nevědomými myšlenkami.

Výsledkem subjektivního vnímání jsou chybné vědomosti, pomýlené chápání, falešné představy a názory. Mnoho z toho, co nazýváme vědou nebo náboženstvím, mnoho z toho, co nazýváme „pravdou“, jsou v zásadě subjektivní vědomosti, informace, přesvědčení anebo názory vycházející ze subjektivního vnímání.

Abychom viděli skutečně objektivně, tak je potřeba rozpoznat to, co je falešné. Abychom věděli, co je objektivní, tak musíme vědět, co je subjektivní. Existují čtyři úrovně, kterými je třeba projít, abychom získali schopnost objektivně vnímat skutečnost.

Stavy vědomí

Podle hinduistické tradice se první krok nazývá „spánek“ a druhý krok „spánek se sny“. Toto jsou dva stavy vědomí.

První úroveň znamená spánek vědomí, který je velmi hluboký bez jakéhokoli povědomí o sobě samém. Hovoříme zde o spánku vědomí nikoli fyzického těla. Fyzické tělo může být velmi aktivní, a přesto vědomí bude hluboce spát.

Druhá úroveň je spánek se sny, což znamená, že vědomí vnímá různé výjevy či jevy, ale není si vědomo samo sebe. Opět se jedná o stav vědomí, nikoli o stav nečinnosti fyzického těla. Tělo může být aktivní nebo nemusí. Tělo není v tomto ohledu důležité.

V řečtině mají tyto dvě úrovně zajímavá jména. Ta první se nazývá „Eikasia.“ Platón použil tento výraz, aby popsal lidskou představivost, která vnímá fantazii neboli to, co není skutečné. Eikasia je vnímání klamu, ale pozorovatel je přesvědčen, že vnímá pravdu. Odpovídá to nejhlubším úrovním spánku vědomí.

Druhá úroveň, spánek se sny, se nazývá v řečtině „Pistis“. Pistis je slovo, které se velmi špatně překládá. Souvisí to s myslí a někdy se to překládá jako víra, věrohodnost nebo moudrost. Nicméně je to vlastnost vnímání. V tomto případě se Pistis vztahuje k názorům a teoriím – věcem, které považujeme za samozřejmé. Je to další úroveň iluze, ovšem mnohem věrohodnější. Nicméně je subjektivní, je to součást našeho subjektivního vidění různých jevů.

Když jednáme nebo se chováme podle sil, o kterých nevíme, tak to odpovídá první úrovni: psychologický spánek. Jinými slovy, netušíme, co pohání naše chování.

Když jednáme nebo se chováme podle sil, ve které věříme, tak to odpovídá druhému stupni: spánek se sny. Zde slovo „sny“ označuje iluze, které považujeme za pravdu. Jinými slovy máme své důvody pro to, co děláme a jak se chováme, ale tyto důvody jsou pouze psychické iluze.

Většinu času celé lidstvo tráví v těchto dvou stavech vědomí, a to je vše. Gnóze vysvětluje, že lidstvo spí, protože tyto dvě úrovně vědomí jsou formou psychologického spánku. Naše vědomí spí.

V gnózi nazýváme naše lidské vědomí esencí. V Budhismu se nazývá „podstata Budhy“ (buddha-datu nebo také tathagatagarbha). Slovo tathagatagarbha je ze Sanskritu a znamená „semínko nebo zárodek Budhy.“ Esence neboli vědomí je pouze zárodek, semínko, ze kterého může vzklíčit plně vyvinutá lidská bytost, která se občas nazývá andělem, budhou nebo podobnými jmény. Bohužel je 97% našeho vědomí uvězněno v egu, v subjektivnosti. Těch 97% je uvězněno v mentálních výtvorech, které filtrují naše vnímání, a proto jsme ve stavu Eikasia a Pistis. Mentální výtvory existují na různých úrovních našeho vědomí. Myslíme si, že jsou skutečné, ačkoli jsou naprosto klamné. Proto je současný svět ve stavu, v jakém je. Tyto mentální výtvory jsou naše přesvědčení, vzpomínky, teorie, myšlenky, strachy, úzkosti, touhy atd. Většinu z toho vůbec nevidíme, protože je to ponořeno hluboko v naší psychice.

Protože je 97% našeho vědomí uvězněno v hluboko ponořených mentálních výtvorech, tak zbývají pouze 3%, které jsou svobodné. Nicméně my je neumíme používat, a proto tato 3% také spí.

Gnostická psychologie se zabývá těmito dvěma částmi našeho vědomí – účelem je pochopit, jak probudit ty 3% volného vědomí, které je schopno vnímat objektivně, a tak mít šanci osvobodit zbývajících 97% našeho vědomí, které je uvězněno v mentálních výtvorech. Když se nám to podaří, tak probudíme naše vědomí v celé své úplnosti a osvobodíme se tak od utrpení. To je to, co každé stvoření chce: netrpět. Abychom pochopili, jak probudit esenci, tak musíme porozumět dalším dvěma stavům vědomí.

Třetí stav vědomí se v řečtině nazývá „Dianoia“. Toto je skutečný bdělý stav. My jsme bytosti, které jsou obětmi subjektivního vidění, a proto věříme, že Pistis neboli druhý stav vědomí je bdělý stav. Věříme tomu, protože jsme vzhůru a děláme různé věci a vypadá to, že jsme si vědomi sami sebe. Nicméně gnóze tomu říká spánek se sny, neboť jsme sice fyzicky aktivní, ale naše vědomí spí – celý den sníme, máme různé fantazie, scény a výjevy v naší mysli. Je to vše iluze a nikoli skutečnost. Je to druh spánku. Když se člověk dostane z tohoto stavu vědomí a dosáhne skutečně bdělého stavu, tak pokročil na třetí úroveň – Dianoia. Dianoia se vyznačuje vědomím, které aktivně pozoruje jevy.

V řečtině Dianoia znamená myšlení nebo rozum (rozumné uvažování), ale nejedná se o subjektivní uvažování naší zvířecí mysli. Je to vědomé, objektivní zkoumání našich subjektivních mentálních výtvorů (tj. myšlenek, citů a pocitů). Je to vědomá forma uvažování, jejímž účelem je povznést se nad subjektivní uvažování.

Čtvrtý stav se v Sanskritu nazývá „Turiya“, což je v zásadě čisté vědomí osvobozené od jakýchkoli nečistot. Je to vědomí, které je zcela nezaujaté, zcela objektivní. V řečtině se tento stav nazývá „Nús.“ Je to stav vědomí, které je schopno dokonale objektivního vnímání. Nús v řečtině znamená intelekt nebo uvažování, ale jedná se čistě o objektivní uvažování bez jakéhokoli zatemnění. Jinými slovy, ti, kdo dosáhli tohoto stavu vědomí, jsou zcela bez pýchy, chtíče, hněvu, závisti, či strachu. Zkrátka nemají ego. Turiya je vlastnost našeho vnitřního Bytí. Turiya je stav vědomí, které měli postavy jako Ježíš, Buddha, Krišna nebo Mojžíš.

Když porozumíme těmto čtyřem stavům a začneme se sebepozorováním, abychom o sobě získali znalosti (což je základem gnóze), tak si na vlastní kůže ověříme, že v zásadě nevíme nic o třetím a čtvrtém stavu vědomí. Na vlastní kůži si ověříme, že velkou část našeho času trávíme pohlceni v našem subjektivním vnímání života. Vidíme skrze brýle, vidíme černě.

Je třeba se naučit, jak probudit a používat naše vědomí. A to se naučíme skrze kontrolu naší pozornosti, protože základem vnímání je vědomí. To, co má vědomí, tak vnímá. Když se učíme vnímat jevy vědomě, objektivně, tak používáme volné vědomí a pomalu získáváme objektivní znalosti o sobě samých. Objektivní vnímání znamená vidět to, co je uvnitř nás i to, co je mimo nás, bez našeho subjektivního pohledu na jev. Je to velmi náročné, neboť 97% našeho vědomí je uvězněno v subjektivních pohledech na věci. Tento subjektivní pohled je falešné „já.“ Jinak řečeno, 97% toho, co si myslíme, cítíme a čemu věříme, je lež. Velmi málo lidí je ochotných si něco takového připustit, neboť všichni věříme sami v sebe, v naše myšlenky, vzpomínky, touhy a přání. A to přesto, že nás všechna světová náboženství učí, že je třeba překonat tuhle sebehypnózu. Musíme se naučit, jak rozříznout naší mysl skalpelem sebekritiky. To ovšem neznamená, že se začneme nenávidět. Musíme se naučit objektivní analýzu, objektivní sebeprůzkum, Dianoia, třetí stav vědomí. Je třeba používat volné vědomí, které vidí objektivně – v gnózi se tomu říká schopnost sebepozorování a sebepamatování. Toto jsou nejdůležitější dovednosti, které nám umožní zapojit volné vědomí a vidět tak sami sebe takové, jací skutečně jsme a ne takové, jací bychom chtěli být.

Abychom o sobě získali objektivní představu, tak musíme vidět sami sebe jako herce na jevišti. Víme, že naše psychika (duše) je uvězněna v různých touhách. Proto sledujeme události, které se dějí mimo nás (tj. ve vnějším světě) a rovněž současně sledujeme, co se děje uvnitř nás. Měli bychom se naučit vnímat oboje současně a zároveň porozumět, jaká je souvislost mezi vnějšími událostmi a vnitřními stavy.

Vědomí je čisté vnímání, je to naše schopnost vnímat. Vědomí je třeba osvobodit od subjektivních výtvorů naší mysli, které jej filtrují. Když je vědomí venku z té klece, kterou je naše mysl, tak dokáže vnímat věci takové, jaké skutečně jsou. To znamená, že jakmile se objeví nějaké vnější nebo vnitřní jevy, tak je vnímáme takové, jaké ve skutečnosti jsou, a nikoli takové, jaké si myslíme, že jsou. V tom je zásadní a důležitý rozdíl. Pokud se na věci díváme takto, tak potom je zřejmé, že ve skutečnosti existuje mnoho způsobů, jakými lze různé jevy vnímat.

Už jsme zmínili, že existují dva hlavní způsoby, kterými lze vnímat jevy: objektivní a subjektivní. Nicméně toto jsou pouze dvě hlavní kategorie, které jsou velmi široké, a proto v jejich rámci existuje několik různých úrovní vnímání. Nyní je důležité, abychom se na ně zaměřili.

Není to tak dávno, co někteří lidé chtěli ukrýt toto učení, a proto vymysleli výraz, kterým mátli ty osoby, které nebyly zasvěcenci. Vymysleli výraz, který mohli používat mezi sebou a který jim sloužil k hlubšímu pochopení tohoto učení. Tím výrazem je „jasnovidectví“. Jasnovidectví (angl. clairvoyance) pochází z francouzštiny – „clair“ znamená jasný nebo čistý a „voyance“ znamená vidění. Jasnovidectví tak znamená „jasné vidění“, čisté vnímání neboli vědomé objektivní vnímání. V ideálním stavu je jasnovidectví skutečně jasné (Turiya), nicméně uvnitř nás tomu tak není. Naše vnímání je filtrované, a proto vnímáme věci různě podle stavu našeho vědomí. Vzpomeňme si, že 97% procent našeho vědomí je uvězněno a tudíž není objektivní. Musíme se skutečně velmi snažit, abychom jednou dosáhli čistého vnímání.

Nejčistší druh jasnovidectví je nadvědomé vnímání. Je to druh vnímání, který je mimo běžné vědomí. Když Bytí dosáhne úrovně Turiya, tak získá nadvědomé vnímání. Tento typ vnímání mají Ježíš, Budha a ostatní jim podobné bytosti.

Potom existuje vědomé vnímání. To je vnímání jevů skrze svobodné a nezaujaté vědomí. Není tak hluboké, tak pronikavé, tak dokonalé jako je nadvědomé vnímání, nicméně je to jasné a ničím nefiltrované vnímání.

Tyto první dva druhy jasnovidectví se vyznačují objektivním vnímáním. To znamená, že vědomí není uvězněno anebo ovlivněno subjektivními prvky v naší mysli.

Spící vědomí

Existují tři nižší druhy jasnovidectví. Jedná se o zaujaté neboli filtrované vnímání.

My máme 97% naší esence uvězněno v subjektivních výtvorech naší mysli, a proto většina našeho vnímání života kolem nás je omezena na subjektivní stavy vědomí (Eikasia a Pistis). Dokud se nenaučíme, jak používat naši esenci, jak používat naši pozornost, tak budeme život vnímat subjektivně. Jinými slovy, to, co je lež, budeme považovat za skutečnost. Právě teď, v tomto okamžiku, nevidíme, co je skutečné. Vidíme pouze naše sny, které potom promítáme do světa kolem nás. Žijeme ve stavu, který se podobá chaotickým snům. Vypadá skutečně, myslíme si, že je skutečný, ale je to lež. Pouze ti, kdo zažili vědomé vnímání – byť jen na chvíli – si mohou uvědomit pravdivost tohoto prohlášení.

Ti, kdo spí, si myslí, že jsou vzhůru. Spí a sní o tom, že jsou vzhůru. Abychom se mohli probudit, tak si nejprve musíme uvědomit, že spíme.

Vědomého vnímání (jasnovidectví) jsou schopni pouze ti, kteří probudili své vědomí. Když je vědomí probuzené, tak vnímání je zcela odlišné. Ti, kdo probudili své vědomí, tak nesní, protože sen je fantazie a fantazie je subjektivní, není skutečná.

Lidstvo spí jak ve fyzickém světě, tak i ve vnitřních světech. Vědomí běžného člověka spí, ať už je jeho fyzické tělo vzhůru anebo spí v posteli. Ti, kdo probudili své vědomí, tak nespí ani ve fyzickém světě, ani když je jejich vědomí mimo jejich tělo. Jsou bdělí a dělají různé věci, i když jejich tělo spí.

Dokud neprobudíme své vědomí, tak zůstáváme ve stavu spánku ve společnosti našeho subjektivního pohledu na věc. V noci spíme a zdají se nám naše bláznivé sny. Když ráno potom vstaneme, tak si sny pamatujeme buď velmi mlhavě anebo vůbec. No a během našeho dne potom pokračujeme ve snění – z našich dnů si toho moc nepamatujeme – pouze útržkovité zážitky. Nevzpomeneme si, co jsme dělali včera či před týdnem, protože naše vědomí spí. Naše pozornost je roztěkaná, nevšímáme si života kolem sebe.

Spíme v každém okamžiku. Naše vědomí náhodně plave v různých vnitřních stavech a vnímá pouze naše různé představy. Tyto představy jsou do mysli vysílány našimi touhami, strachy, rozhořčením a vzpomínkami. Tyto vjemy jsou tři nižší druhy jasnovidectví, které jsou poháněny stavy Eikasia a Pistis.

Abychom vnímali to, co je objektivně skutečné, tak musíme skoncovat se sněním. Jakékoli fantazie musí skončit. Každé zkoumání vyšších světů začíná právě u tohoto bodu. Dokud budeme snít, tak neuvidíme to, co je skutečné.

Snění a fantazírování musí skončit, a to teď a tady. Uvedení esence do činnosti a ovládání vlastní pozornosti začíná právě v tomto okamžiku. Ne zítra, protože zítřek není skutečný. Pro esenci neboli vědomí existuje pouze přítomný okamžik. Minulost a budoucnost jsou koncepty, které neexistují. Jediné, na co se můžeme spoléhat, je přítomný okamžik. To je základem kladného probuzení vědomí.

Aby se student gnóze mohl probudit ve vnitřních světech, tak se musí probudit teď a tady. Tím se vytrénuje vědomé vnímání. Pokud nejsme bdělí v tomto okamžiku, teď a tady, v našem fyzickém těle, tak nikdy nemůžeme být bdělí ve vnitřních světech. Pokud spíme ve fyzickém světě, tak budeme vnímat život nesprávným způsobem, což znamená utrpení. 

Fakta

Abychom poznali, že to, co vidíme, je skutečné, tak tomu musí nasvědčovat fakta. Student gnóze se učí, jak vnímat život novým způsobem a jak přistupovat k vnitřním zážitkům a k různým viděním. Pokud chceme zůstat na cestě, která vede ke stavu Turiya, tak si musíme vždy pamatovat, že každé vidění je podpořeno fakty ve fyzickém světě. Pokud jsou naše vidiny nebo sny v rozporu s fakty, tak potom bychom o nich měli pochybovat. Stejně tak bychom měli pochybovat o každém obraze, který se nám v mysli objeví, protože může být myslí ovlivněn.

Naše vnitřní obrazy jsou ovlivněny mentálními výtvory naší mysli, protože 97% našeho vědomí je uvězněno. Tyto výtvory mají svou strukturu a mohou se nazývat agregáty, ega, nebo defekty. Někteří jim říkají představy. Popravdě je to soubor falešných „já“, které uvěznili vědomí a využívají jeho schopnosti vnímat. Nicméně každé „já“ vnímá věci v souladu se svou podstatou, tedy subjektivně, zaujatě.

Představte si mnoho skleněných lahví a každá láhev má v sobě jiskru světla (vědomí). Každá skleněná láhev má různou barvu – některé jsou tmavé, jiné světlejší. Ta jiskra světla září, ale její světlo je ovlivněno barvou láhve. Čisté světlo tak ztratí svou čistotu a je nějak zabarveno. Naše vědomí je světlo, které vnímá. Nicméně každý mentální výtvor ovlivní naše vnímání, a proto nebude čisté ani skutečné. Naším úkolem je zničit láhve a osvobodit vědomí, abychom viděli jasně. Každá láhev je jeden mentální výtvor. Jsou to pýcha, hněv, chtíč, vzpomínky, myšlenky, přesvědčení, představy, teorie, zážitky atd.

Každý vjem musí být zpracován, ať už přichází z venku anebo z našeho vnitřku. Když naše vědomí spí, když jsme se nenaučili být bdělí a vědomě kontrolovat naši pozornost, tak jsou vjemy přijímány subjektivně.

Představte si úřad, jehož odpovědností je přijímat, dešifrovat a odesílat informace. Představte si, že tam pracuje úředník, který je odpovědný za třídění a ukládání těchto informací. Tím úřadem je naše mysl a tím úředníkem je naše osobnost. Úředník bude třídit a ukládat informace podle svého naprogramování, tj. podle svých předsudků, názorů, teorií apod. Naše smysly přijímají vjemy a posílají je naší osobnosti, které je dostane a nějak si je vyloží (v souladu se svým naprogramováním) a podle toho je uloží. Nicméně si ty vjemy vyloží špatně, a proto je i špatně uloží.

Nevědomé jasnovidectví

Při sledování filmu nás obvykle příběh a různé scény zcela pohltí. Naše smysly začnou přijímat veškeré informace, tj. obrázky a zvuky. Současně se v našem vnitřku objevují různé reakce, dochází k přeměně energie. V důsledku toho se vytvářejí mentální obrazy. Pokud se díváme na film, který je plné násilí, tak jsme jím zhypnotizováni, naše srdce nám bije rychleji, jsme napjatí, možná nervózní a díky těm násilným scénám se potom vytvoří obrazy v naší mysli. Naše osobnost přijímá informace z toho filmu a ukládá je do mysli jako obrazy. Takto si vyrábíme láhve, jejichž barva bude odpovídat násilným scénám. Obrazy, které jsme nevědomky vytvořili, v sobě lapili energii. V naší psychice existují jako hmota, energie a vědomí, které je ovšem subjektivní. Energie se musí nějak uvolnit a uvolní se pouze v souladu se svou podstatou, což je násilí.

Pokud ten film obsahoval erotické scény a my se s nimi ztotožnili, tak toužíme po muži nebo ženě, kteří se ve scéně objevili, a v důsledku toho vznikne mentální výtvor. Tahle energie se projevuje ve formě obrazů v naší mysli. Erotické obrazy se budou objevovat opakovaně a budou si žádat naši pozornost. Chtějí další krmení, protože jsou hladoví. Výsledkem je snění. Dalším důsledkem je, že takto uložené informace potom porovnáváme s jinými vjemy. Např. pokud máme partnera nebo se setkáme s možným budoucím partnerem, tak nevědomky porovnáváme vjemy o něm s vjemy, které máme v mysli uloženy. Také se nejspíš stane, že v průběhu spánku se naše touhy promítají do našich snů, takže se nám bude zdát o scéně plné sexu, o tom, jak se dopouštíme smilstva s tím hercem nebo herečkou. Jinými slovy, těm obrazům dáváme energii, krmíme je.

Děláme to v průběhu celého dne. V naší mysli si promítáme filmy. Představujeme si různé situace s naším partnerem nebo rodiči, představujeme si celé rozhovory nebo události a reagujeme na ně emocemi. Dokonce nás naše iluzorní představy dokáží naštvat, přestože jsou to pohádky, nejsou skutečné. Nemají vůbec nic společného se skutečností. V naší mysli se ztotožňujeme s obrazy, které se tam objevují, a většinou o tom ani nevíme

Toto jsou jednoduché příklady nevědomého vnímání a je na nich vidět, jak neumíme naši pozornost ovládat. Naše vědomí spí a přijímá vjemy zaujatě, skrze filtry v naší mysli. Vnímáme nevědomě, psychické formace vytváříme také nevědomě, a proto náš život žijeme nevědomě. V důsledku toho trpíme. Nevědomě vyrábíme představy plné hněvu, pýchy, závisti, chtíče apod. Každý z těchto defektů představuje nevědomou touhu. Strach touží po jistotě. Hněv touží po pomstě. Závist touží po tom, co mají ostatní. Každá touha je přitom příčinou utrpení. Vytváříme v sobě touhy, které nemohou být nikdy naplněny, a proto se pořád cítíme nespokojení. Takových přání máme tisíce. Jsme uprostřed bitevního pole – uprostřed tužeb, které spolu navzájem bojují, které jdou proti sobě. Naše touhy přitom neustále krmíme – poskytujeme jim energii, naši pozornost. Jejich jediným cílem je dosáhnout naplnění toho, po čem tolik baží. Nicméně to je nemožné. Pokaždé když si splníme svoji touhu, tak se stane silnější a chce víc. Nikdy nemůžeme ukojit naše touhy. A proto trpíme – plni přání, která nelze uspokojit, a zaslepeni novými touhami, které slibují štěstí, ale nikdy jej nemůžou poskytnout.

Infravědomé jasnovidectví

Infravědomé úrovně jsou velmi hluboko. Jedná se o zvířecí úrovně, které jsou velmi hluboko v naší mysli – zde je krutost, násilí, sexuální zvrhlost, noční můry. Noční můry jsou obrazem našeho infravědomí. Noční můry jsou skutečné v tom smyslu, že ty výjevy či scény existují hluboko v naší mysli. Ty pekelné situace nebo nestvůry jsme si sami vytvořili špatnou interpretací jevů.

Naše infravědomí jsou v podstatě nejnižší patra pekla, ve kterých je uvězněna část naší duše, naší psychiky. Musíme sestoupit do pekla jako všichni ti legendární hrdinové, sestoupit do propasti, do naší psychiky, abychom osvobodili princeznu, která je tam uvězněna. Tou princeznou je naše esence, naše vědomí. Esenci zachráníme tak, že zabijeme draka, monstrum, naší zvířecí psychiku, které je naše mysl plná.

Infravědomé vnímání je promítání různých obrazů, jejichž kořeny jsou právě touhy uložené hluboko v naší mysli.

Lidé, kteří se ztotožní s příjemnými pocity při sexu, mají postupem času potřebu zvyšovat jejich intenzitu. Když člověk ukojí svou touhu, tak uspokojení trvá pouze krátce a potom zmizí. Po chvíli se touha objeví znovu a tentokrát je silnější. Čím více naše touhy krmíme, tím víc vzrůstá naše nespokojenost. Pokaždé musíme mít větší a lepší uspokojení. A tak krok za krokem, pěkně pomalu a nenápadně, postupujeme dále a dále, hledáme intenzivnější a nebezpečnější prožitky. Takto se lidé dostanou od normální sexuality k pornografii, prostituci a sexuálnímu zneužívání – např. sadismu, masochismu, homosexualitě, brutalitě atd. Tyhle extrémy nalezneme v infravědomé mysli. Ti, kdo krmí své infravědomé touhy, prohlubují své psychické zotročení a takovéto osoby jsou potom více a více uvězněny na těchto úrovních mysli. Nakonec probudí své vědomí jako démoni. Nemají žádné svědomí.

Podvědomé jasnovidectví

Podvědomé je samozřejmě to, co se nachází pod vědomím. Podvědomé vnímání je úzce spojeno s osobností.

Osobnost je maska (pozn. osobnost je v angličtině „personality“, což pochází z řeckého slova „persona“, což znamená maska), kterou si vytvoříme v každém životě. Je to jakýsi prostředník mezi vnějším světem a naším vědomím. Osobnost je pouze dočasná. Mylně se domníváme, že to je naše „já“, ačkoli tomu tak není. Každý život si vytvoříme novou osobnost, protože když zemřeme, tak osobnost s námi do dalšího života nepřechází.

Na vytváření osobnosti se podílejí tři vlivy, které jsou propojeny s karmou z minulých životů.

Genotyp souvisí s našimi geny, které jsme zdědili po rodičích. Toto je důsledek naší karmy (výsledek našich minulých činů) na hmotné úrovni. Toto dědictví po rodičích v sobě zahrnuje naši rasu, kulturu, naše postavení v rodině, naši krev, naše pohlaví, barvu kůže, místo narození a také to, v jaké rodině jsme se narodili.

Fenotyp souvisí s naším vzděláním a výchovou – tj. s tím, co jsme se naučili, když jsme vyrůstali. To znamená vzdělání, které jsme získali doma i ve škole, věci, které jsme se naučili, věci, které jsme odpozorovali od ostatních.

Paratyp souvisí s prostředím, ve kterém jsme vyrůstali, tj. zda v bohatství či chudobě, zda ve společnosti krutých nebo hodných lidí.

Kombinací těchto tří vlivů se vytváří naše osobnost. Pokud se dítě kouká na filmy nebo pořady, které jsou spojeny se zločinem, tak bude mít hlavu plnou násilí. V televizi se mu ukazuje, jak páchat zločiny a jak být zlodějem. Přitom se mu podstrkuje, jak jsou zloději chytří, mazaní a jak to vlastně jsou hrdinové. Toto vše má vliv na osobnost dítěte. Když potom dítě vyroste, tak bude velmi dobře vědět, jak páchat zločiny a nedat se chytit. Stejným způsobem se dítě učí, jak se dopouštět smilstva, jak být pyšné a sobecké. Vše je to uloženo v podvědomí, a proto v dospělosti budou tyto zážitky z dětství ovlivňovat – na podvědomé úrovni – jeho chování. V jeho mysli budou tyto zážitky z dětství a budou ho podvědomě tlačit k určitému způsobu chování a jednání.

Naše rodiče nás učí veškerým svým hodnotám, i těm špatným. Naši kamarádi, spolužáci, kolegové na nás mají vliv. Napodobujeme je. Kdykoli nejsme bdělí a pozorní, kdykoli naše vědomí spí, tak se vytváří další podvědomé výtvory v naší mysli. Ty nás potom tlačí k určitému jednání v souladu se svou podstatou.

V dnešní době jsou všudypřítomné komediální seriály, které jsou založeny na krutosti. Náš současný humor je založen na násilí, na ponižování ostatních lidí, na jejich kritizování. Je založen na sarkasmu a krutosti. V důsledku sledování těchto pořadů potom měníme naši osobnost a chceme se podobat hercům. Když jsme potom ve společnosti rodiny a přátel, tak se chováme jako ti herci a ani o tom nevíme. Myslíme si, že je vtipné, když jsme krutí.

Stejně tak čteme knihy nebo časopisy a koukáme se na filmy, které jsou plné neřestí: cizoložství, smilstva, orgií, homosexuality, užívání drog, kouření, pití alkoholu, krádeží, loupeží a lhaní. Všechny tyto informace vstřebáme, vzniknou mentální výtvory, pozmění se naše osobnost a máme nutkání splnit si všechny naše touhy. Pokud nejsme bdělí a nezkoumáme, co se v našem vnitřku v daný okamžik objevuje, tak budeme jednat v souladu s těmi impulsy a ani o tom nebudeme vědět. Náš život potom bude směřovat k nespokojenosti a utrpení v souladu s rychlostí, s jakou se budeme honit za všemi těmi touhami.

Třetí stav

Abychom zvrátili cestu vedoucí k utrpení, tak musíme zkoumat všechny impulsy, co se objeví uvnitř nás a zároveň vědomě přijímat informace, které k nám příchází zvenku. Musíme být vždy pozorní a pozorovat naše vnitřní stavy a vnější události. Jednoduchým pozorováním pak můžeme správně transformovat vjemy přicházející zvenčí a přestat vytvářet falešné obrazy v naší mysli.

Když se naučíme sebepozorování, tak si budeme uvědomovat pozorované jevy i toho, kdo je pozoruje. To je dělba pozornosti. Když si pamatujeme sami sebe, tak jsme si vědomi sami sebe. Cítíme naše tělo, cítíme, jak se hýbeme, vnímáme různé pocity. Sebepamatování a sebepozorování znamená činnost, aktivitu. Neděje se to v žádném případě automaticky a ani tím, že jsme pasivní, že nic neděláme. Je to aktivní vnímání. Např. můžeme vědět, že sedíme v místnosti na židli a posloucháme tuto přednášku – nicméně to ještě neznamená, že je naše vědomí aktivní. Je potřeba velkého úsilí, aby naše vědomí bylo aktivní, abychom skutečně dávali pozor na to, co přednášející říká, abychom si byli vědomi všech reakcí, které v nás vznikají v každém okamžiku. Aby vědomí bylo takto aktivní, tak osobnost musí ustoupit do pozadí, neboli být pasivní. Naše myšlenky a obrazy v mysli se rovněž musí usadit. Klíčem je řídit naši pozornost – vědomě ovládat naši pozornost v každém okamžiku. Jakmile dokážeme bez přestání řídit naši pozornost – nikoli pouze ve dne, ale i v noci, když naše fyzické tělo spí – tak jsme dosáhli třetího stavu vědomí, což je Dianoia. Tímto způsobem jedinec dosáhne čtvrté úrovně – překoná Babylónskou věž (tj. tři nižší úrovně) a pracuje na tom, aby dosáhl páté úrovně, což je vytvoření slunečního astrálního těla.

Abychom dosáhli čtvrté úrovně, tj. abychom žili ve třetím stavu vědomí, tak musíme být vyvážení. Musíme být v rovnováze, schopni řídit naši pozornost, pozorovat naše tři mozky a pět center a zároveň vnímat veškeré vjemy, které k nám přicházejí zvenku i zevnitř. To znamená být v rovnováze. Toto je první krok k vědomému jasnovidectví. Vědomé jasnovidectví nastává, když dosáhneme třetího stavu vědomí, protože v ten okamžik jsme schopni vnímat objektivně. Nicméně jsme pořád omezeni tím, že 97% našeho vědomí je uvězněno v egu. Cílem je dosažení nepřetržitého vnímání, tj. trvalého sebepozorování a sebepamatování. Takto se přibližujeme k tomu, co se nazývá nadvědomí – to je úroveň vnímání, které přesahuje lidské vnímání.

Nadvědomá osoba je někdo na úrovni Ježíše, Herma, Rámy, Budhy nebo Krišny. Tyto bytosti mají čisté vědomí ze 100%, tj. nemají ego, žádné iluzorní představy v mysli, jsou zcela čistí. Jsou to velmi vyspělé formy inteligence, vědomí.

Toto je cílem každého studenta gnóze. Chceme dosáhnout stavu Turiya, čtvrtého stavu, což znamená čisté, objektivní vnímání. Abychom toho dosáhli, tak se cvičíme v sebepamatování a sebepozorování. Také musíme studovat sami sebe – své názory, přesvědčení, teorie, to, čemu věříme. To je důvod proč gnóze učí spirituální, intelektuální vzdělání. Musíme velmi dobře a jasně chápat, co je základem všech duchovních nauk a metod. Gnóze učí slušnost, očistu, logickou analýzu, vzdělanost, vyšší matematiku, filozofii, vědu, umění a náboženství.

„A proto se už nikdy více nenecháme ovlivnit výmysly bláznů a šílenstvím snílků.“
– Samael Aun Weor

To je totiž to, co je uvnitř nás. Naše vlastní mysl si vymýšlí a sní. Dosáhnout stavu nadvědomí lze pouze tak, že očistíme sami sebe od všeho, co sní, od všech iluzí. Abychom se stali osobou s nadvědomím, tak veškeré snění a fantazírování musí přestat.

Cesta k nadvědomí

Existují čtyři kroky, které musíme učinit, abychom přešli ze třetího stavu vědomí do čtvrtého.

Ticho

Prvním krokem je naučit se zastavit své myšlení. To znamená dosáhnout ticha v naší mysli. To se nazývá „Pratjáhára“ nebo také „přetrvávající klid“, „Dhjána“, zkrátka ticho.

Ticha v mysli nelze nikdy dosáhnout silou. Nikdo nemůže přinutit mysl, aby ztichla. Je třeba se naučit, jak zaktivovat své vědomí. Jakmile je totiž vědomí aktivní, tak mysl přestává být zahlcena všemi těmi myšlenkami a představami, a proto pomalu umlká. Mysl se usadí, uklidní, jakmile se v ní přestanou myšlenky a představy náhodně objevovat. Pokud se naučíme, jak vědomě ovládat naši pozornost, jak se soustředit a jak se přitom zcela uvolnit, tak se mysl sama zklidní. Postupně tak student získá schopnost přestat myslet.

Soustředění

Když už student gnóze umí zastavit své myšlení, tak se musí naučit, jak se soustředit na jednu věc, což je druhý krok. V Sanskritu je tento krok nazýván Dharana. Předpokladem pro soustředění na jednu věc je klidná (tichá) mysl.

Správná meditace

Třetím krokem je správná meditace. To nám přinese první záblesky vědomí do naší mysli. Hodně lidí se myslí, že první a druhý krok jsou meditací, ale tak tomu není. Jsou pouze přípravou pro skutečnou meditaci. Teprve třetí krok je skutečná meditace, je to stav, ve kterém začínáme pořádně vnímat předmět, na který se soustředíme. V této fázi potom začínáme chápat jeho význam.

Rozjímání

Čtvrtý krok je rozjímání neboli Samádhi. Čtvrtý krok souvisí se stavem Turiya, což je čisté vědomí. Jako učedníci můžeme prožít tyto úrovně vědomí. Nicméně to, že je zažijeme, neznamená, že jsme se na tyto úrovně vědomí dostali natrvalo, že jsme s nimi splynuli. Jakýkoli student gnóze může prožít Samádhi, ale to neznamená, že dosáhl úplného a trvalého osvícení.

Bohužel si lidé myslí, že dosáhnout úrovně Turiya je snadné a že to jde rychle. Lidé se seznámí s gnostickým učením a očekávají, že dosáhnou těchto věcí v průběhu několika týdnů. Naneštěstí je to pomýlené chápání. Abychom naši mysl očistili, abychom dosáhli čistoty našeho vědomí, tak si to vyžaduje velké úsilí a disciplínu. Příroda nedělá obří skoky. Všechno v přírodě roste v souladu s vlastními potřebami a určitými zákony. Vědomí není výjimkou. Potřebujeme vyvinout velké úsilí, abychom se stali Buddhou. Stát se andělem vyžaduje velké oběti. Musíme obětovat to, co považujeme za naše „já“, naše ego. Je to těch 97%, které jsme si sami vytvořili v naší mysli. To všechno musí zemřít, aby se mohlo narodit něco nového. Mistr Samael Aun Weor nám řekl: „Abychom se stali tím, čím nejsme, tak nejprve musíme přestat být tím, čím jsme.“ Staneme se něčím lepším, pokud opustíme naše psychické defekty. Pouhé toužení a snění nestačí. Touha vždy zůstane pouze touhou a sen pouze snem.

Interpretace

Student gnóze, který se učí o sobě a o životě kolem sebe, nikdy nic nepřijímá jen tak. O všem pochybuje: věří a současně nevěří. Student gnóze se učí, jak vědomě analyzovat veškerá vidění, veškeré jevy. Jevy analyzuje vědomě, nikoli intelektuálně či v souladu s nějakou teorií. Jakýkoli vjem je iluze, není to skutečnost. Pokud víme, že vnímání je subjektivní, tak můžeme dojít k objektivní pravdě. Člověk ale nemůže dojít k objektivní pravdě, pokud nevidí subjektivní pohled na věc. A ten subjektivní pohled na věc je uvnitř nás. Vidíme skrze barevné brýle, a dokud si ty brýle nesundáme, tak neuvidíme jasně. A když nevidíme jasně, tak nemůžeme správně jednat. A když nejednáme správně, tak si vytváříme problémové situace a nepříjemné následky. Pouze správné vnímání života kolem nás vede ke správnému jednání.

Mistr Samael Aun Weor věděl velmi dobře, že znalost tohoto učení má obrovskou sílu, a proto nás varoval: nikdy nepřijímejte vše jen tak. Každé vidění, každý zážitek musí být zcela podpořen konkrétními fakty. Musíme být trpěliví, musíme analyzovat, musíme být důkladní. Musíme se očistit od chybného vnímání. Ve své knize Dokonalé manželství napsal následující:

Veškeré gnostické svatyně se musí mít na pozoru před velkolepými rádoby-jasnovidci, kteří se čas od času objeví, aby pomlouvali a pošpinili ostatní tím, že je označí za čaroděje, za temné mágy, padlé anděly apod. Je nutné pochopit, že opravdový Turiya je zcela bez pýchy. Všichni ti, co říkají: „Já jsem byl v minulém životě Máří Magdaléna, Jan Křtitel, Napoleon…“ jsou jen pyšní hlupáci, pomýlení rádoby-jasnovidci a stupidní šašci. V světle neskutečné velkoleposti Otce nejsme nic víc, než jen zrnka prachu, nejsme nic víc, než červi, co se vrtají v zemi. To, co zde říkám, není symbolické. Je to tvrdá skutečnost. Ve skutečnosti je to „já“, které říká „já jsem ten a ten mistr, já jsem ten či onen prorok…“. Je jisté, že zvířecí „já“ je ďábel, je to „já“, které se cítí být mistrem, mahátmou, hierofantem nebo prorokem.

Toto je třeba mít vždy na paměti. Když student gnóze má svou první vnitřní vizi, tak se objeví pýcha. Jediný astrální zážitek může proměnit upřímného studenta gnóze v nesnesitelného hlupáka. Jediný astrální zážitek, který je špatně vyložen, se může stát překážkou. Jedno jasnovidné vidění nás může svést z cesty.

Je zcela jisté, že jakýkoli upřímný student gnóze bude mít jasnovidná vidění a zažije, co to znamená být mimo své tělo. Každý student, který toto zažije, pak musí sledovat, jak se je jejich pýcha bude snažit oklamat a svést je na špatnou cestu. Mnoho studentů to však nedokáže. Mnoho studentů považuje své zkušenosti za zcela jasné a zapomínají, že veškeré informace, jazyk a symboly vnitřních světů jsou symbolické. Pokud sami sebe vidíme jako Mojžíše, tak to neznamená, že jsme byli Mojžíšem. Můžeme sami sebe vidět jako ďábla, což dokonce může být pravdou. Ale čemu budeme spíše věřit? Naše pýcha chce věřit, že jsme byli Mojžíšem a nikoli, že jsme ďáblem. Můžeme mít vnitřní zážitek nebo vidění, které se týká někoho blízkého, ale jak víme, že to není jen výtvor naší mysli? Klidně to může být něco z minulosti nebo z budoucnosti, anebo to může být pouze symbol. Můžeme vidět našeho partnera, jak se dopouští zločinu, ale už nevíme, že ten zločin mohl být spáchán v minulosti. Nebo náš partner je pouze symbolem pro jinou osobu. Anebo jsou tyto výjevy pouze promítnutím našich strachů a tužeb.

Abychom dokázali správně vyložit jakýkoli vjem, tak potřebujeme intelektuální vzdělání, znalost Kabaly a znalost sebe samého. Musíme chápat zákony, které řídí veškeré jevy. To je také důvod, proč gnóze učí slušnost, čestnost, intelektuální vzdělávání, logickou analýzu a důkladné zhodnocení. Studenti by měli být trpěliví a být opatrní s interpretací svých zážitků. Počkejte a porovnejte své zážitky s fakty ve fyzickém světě. Vzpomeňte si na zákony, kterými se řídí jazyk symbolů. Zákon analogie, Zákon Numerologie, Zákon protikladů.

Existují tří úrovně v zasvěcení, tři úrovně na cestě ke stavu Turiya. Je to představivost, inspirace a intuice.

Meditace a vědomé zážitky mimo tělo nás učí, jak vnímat věci jinak, novým způsobem. Učíme se, jak správně užívat představivost neboli jasnovidectví či vědomí.

Díky představivosti vnímáme nové obrazy, ale velmi často jim nerozumíme. Pochopení lze částečně získat skrze inspiraci - vidíme nové symboly, nové obrazy. Takže nejprve se učíme, jak pracovat s představivostí, jak rozvinout svou schopnost vnímat. Potom získáme nové informace, což je inspirace. A pokud jdeme hlouběji, tak získáme intuici neboli porozumění.

Veškeré symboly, veškeré vize, všechny jevy musíme vyložit s chladnou hlavou, bez vášní, pýchy, bez touhy po něčem. Když si uvědomíme, že 97% našeho vědomí je uvězněno v různých touhách, tak to je docela těžké. Musíme být důkladní a přísní sami na sebe.

Abychom intuitivně chápali naše vidění, tak je potřeba vyvinout určité úsilí. Je třeba vědět, jak funguje našich pět center a jak funguje naše vědomí. Také je třeba vědět, jak chápat zprávy z vyšších světů. Není to jednoduché, a proto musíme být trpěliví. Musíme pochybovat o svých vizích. 

Mnoho, skutečně mnoho studentů z různých škol selhává, protože neví, jak interpretovat to, co vidí. Student se může stát vrahem, cizoložníkem, zločincem jen proto, že si špatně vyloží své vize. Je důležité, abychom vždy pochybovali o tom, co jsme viděli. Na začátku jsme se zmínili, že vnímání všech jevů je rozděleno do dvou táborů: subjektivní a objektivní. Mezi nimi se nachází astrální svět, který je buď objektivní anebo subjektivní v závislosti na tom, na jaké úrovni je vědomí pozorovatele. Je možné být vzhůru v astrálním světě, a přesto vidět iluze - naše nevědomé, infravědomé a podvědomé představy. Musíme se naučit, jak odlišit iluze od skutečnosti.

Otázky a odpovědi

Otázka: Můžete mi povědět, jaký je rozdíl mezi Kundabafrem a Kundaliní?

Odpověď: Kundabafr je energie ega, je to oheň uvězněný v subjektivních stavech. Když se ztotožňujeme se subjektivními představami v naší mysli, tak se zároveň ztotožňujeme s tímto ohněm, který je potom promítnut do astrálního světla, kde se z něj stanou obrazy, které považujeme za skutečné. Čím více věříme těmto jevům, čím více je považujeme za skutečné, tím více živíme kundabafr – sestupující oheň. Když začneme s gnózí a s alchymií, tak se snažíme probudit Kundaliní, což je vědomý, kladně polarizovaný oheň. Tento oheň je prodloužená ruka ducha Svatého. Také osvětluje astrální světlo, ale pozitivně. A roztáčí naše čakry ve správném směru, což vede ke vnímání pravdivých obrazů.

Otázka: Jak Dzogčhen souvisí se čtyřmi stavy vědomí?

Odpověď: Dzogčhen je tibetská nauka, která učí jak přímo a čistě vnímat skutečnost. Dzogchen je škola učící o vědomí, což znamená, že učí studenty, jak být neustále pozorný. Takže se dá vlastně říci, že Dzogčhen je druh gnóze, který učí sebepozorování a sebepamatování, tedy třetí stav vědomí. To je předpokladem pro dosažení čtvrtého stavu, což je Turiya.

Otázka: Když chci použít skalpel sebekritiky, tak jak mám překonat dualismus mysli?

Odpověď: Dualita v naší mysli vznikla tím, že naše vědomí bylo polapeno do subjektivních představ. Samotná příroda je duální. Energie chycená v naší mysli se projevuje jako dualita: ano vs. ne, dobro vs. zlo, pozitivní vs. negativní. Tohle kyvadlo pochopíme pouze tehdy, pokud je vědomí aktivní a pozorné. Normálně se totiž nacházíme v psychologickém spánku a mysl je jak pohupující se kyvadlo – na jedné straně je to, co je pro nás pozitivní (dobré) a na druhé straně to, co je pro nás negativní (špatné). Touha a odpor, bažení se po něčem a vyhýbání se něčemu. Když je v určité situaci naše vědomí aktivní a my ho použijeme proto, abychom pozorovali a pochopili určité jevy, tak vstoupíme do třetího stavu, což je Tao neboli střed kyvadla. To jediné uvede do rovnováhy protikladné síly. Jednoduše řečeno – je to stav, kdy jsme v přítomném okamžiku, bdělí a neztotožnění s různými jevy. Uvědomte si, že každý pozorovaný jev má svůj protiklad. Veškeré jevy vzniknou a zase zaniknou. Proč bychom se s nimi měli ztotožňovat? Pokud cítíte bolest, tak je to pouze dočasné, dřív nebo později bolest odejde. Pokud cítíte příjemné pocity, tak je to také dočasné, dříve nebo později odejdou. Takže se neztotožňujte ani s jednou stranou kyvadla. Takto uvedete do rovnováhy Vaší mysl a dualita zmizí.

Otázka: Když vidíme jasnovidně nějakou věc, osobu nebo třeba trpaslíka, tak mají určitou podobu. Je to proto, že nedokážeme vidět skutečnost, tj. nechápeme to, co se skrývá za tou formou, a proto naše mysl tomu dá tu či onu podobu?

Odpověď: Ano. Vnímáme to, co známe. Člověk nemůže vnímat to, co nezná. Nemůžete chápat pravdu, pokud jste ji nezažili. Obvykle vidíme pouze to, co už jsme viděli někdy předtím. Vnímáme to, co jsme si vytvořili v naší mysli a vnímat něco více není vůbec snadné. Např. když jdete do své koupelny, tak nevidíte, jaká ve skutečnosti je – už jste tam byli tolikrát, že v zásadě vidíte pouze obrazy koupelny vytvořené Vaší myslí. Vidíte představy, nevidíte koupelnu takovou, jaká ve skutečnosti je. To je také důvod, proč nemůžeme najít různé věci. Když něco ztratíte, tak to nemůžete najít, protože se Vám v mysli přehrávají různé představy a nevidíte to, co je fyzicky před Vámi. Naučit se ovládat pozornost vlastně znamená, že začínáte vidět věci (jevy) takové, jaké ve skutečnosti jsou. Zdokonalení této schopnosti je potom předpokladem postupu na vyšší úroveň.

Otázka: Jaký je vztah mezi Samádhi a intuicí v souvislosti se třemi úrovněmi meditace: představivostí, inspirací a intuicí?

Odpověď: Tyto tři úrovně jsou vlastně stupně, které popisují kvalitu naší meditace. Nejsou to úrovně v tom smyslu, že dosáhnete určité úrovně a na ní potom zůstanete. Je to něco jako fáze, skrze které člověk prochází, někdy rychleji, někdy pomaleji. To samé platí o různých meditativních stavech jako je Dhjána, Dharana, a Samádhi.

Kdykoli v průběhu meditace se naše mysl může náhle zklidnit a najednou jsme schopni se soustředit na jednu věc, najednou pronikneme do podstaty té věci, najednou prožíváme něco mimo naše omezené „já“. Ale zničehonic potom vše pomine a my jsme znovu tam, kde jsme začali. V tom krátkém okamžiku jsme prošli všemi těmi stavy – tj. Dhjána, Dharana a Samádhi a také všemi úrovněmi – představivostí, inspirací a intuicí. Ty úrovně vlastně popisují kvalitu našich prožitků. Např. se můžeme v naší meditaci soustředit na nějakou situaci, která se udála v průběhu dne a ve které jsme byli plni hněvu. A v jejím průběhu najednou uvidíme neznámou osobu v nějaké jiné situaci – to je inspirace. A v srdci hned cítíme: „Ach ano, tohle je symbol, který mi ukazuje, co mi můj hněv způsobuje“ - to je intuice. A takovýto zážitek skončí stejně rychle, jako začal.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi intuicí a vlastní zkušeností?

Odpověď: Intuice je porozumění. Intuice se projevuje různě, má mnoho podob a úrovní. Abychom měli skutečnou intuici, tak potřebujeme vlastní zkušenosti. Nemusí to být nutně zkušenosti z vnitřních světů, mohou to být i zkušenosti z fyzického světa. Např. pokud jsme velmi bdělí a pozorní, tak můžeme intuitivně pochopit nějakou situaci nebo problém. Mistr Samael vysvětloval, že postupem času se tyto dovednosti rozvíjí. Řekl, že pokud jsme velmi pozorní a pozorujeme sami sebe a potkáme nějakou osobu, tak najednou, zničehonic, se můžeme něco dozvědět o té osobě. Něco v nás vyvstane a my prostě víme. To je intuice. Můžeme dokonce vidět nějaké vnitřní obrazy týkající se té osoby – to je jasnovidectví – a to může anebo nemusí být provázeno intuicí.

Otázka: Jak poznat ten intuitivní pocit?

Odpověď: Rozpoznat intuitivní pocit je vskutku důležité, protože uvnitř nás existuje mnoho různých pocitů. Ale intuitivní pocit je jiný, je to ten náznak, to tušení v srdci. To je intuice, to je vedení od našeho vnitřního Bytí. Rozpoznání intuice je otázka zkušenosti, prostě to víte, nelze to nijak jinak popsat.

Otázka: Mohl byste vysvětlit, jak je to s vnitřní sebekritikou?

Odpověď: Vnitřní sebekritika je trochu zrádná věc. V gnózi je potřeba, aby člověk byl kritický k tomu, co cítí, myslí a vnímá. Nicméně je v nás tolik pýchy, že sebekritika se může snadno zvrhnout v přemrštěné sebeobviňování, což nám také škodí. Je třeba najít v tom rovnováhu, a to přichází se zkušeností. Základem gnostické sebekritiky je aktivní a usměrněná pozornost. Naše myšlení totiž ustoupí do pozadí, když na něco soustředíme svou pozornost. Do popředí pak vystoupí intuitivní porozumění. Když nějaký jev pozorujete, vaše vnímání je aktivní a tudíž zde není nějaký prostor pro sebeobviňování, sebeponižování a sebemrskání. Protože když si o sobě myslíte špatné věci, tak jak potom můžete být pozorní a vnímaví? Aktivní vnímání znamená, že mysl je pasivní – tj. je třeba rozvinout dovednost zastavit své myšlení. Je to něco, co lze jen těžko pochopit intelektem, je třeba mít s tím vlastní zkušenosti. Pamatujte, že prvním krokem ke stavu Turiya je schopnost přestat myslet – schopnost mít prázdnou mysl. Vědomí samo o sobě je schopno jevy hluboce analyzovat, ale taková analýza není založena na srovnávání. Srovnávání je vlastnost intelektu. Intelekt není to jediné, co je schopno analýzy. 

Otázka: Je možné zaměnit intuici s čtením něčí mysli – to přece ego zvládne. Jak poznáme rozdíl? Ego dokáže být velmi přesné, pokud to slouží jeho účelu.

Odpověď: To je pravda, a proto je tolik zapotřebí, abychom dokázali rozlišovat, když něco vnímáme. Každé ego má v sobě vědomí. Ego využívá síly vědomí pro své účely. To znamená, že ego také umí vnímat věci z vyšších světů, také má schopnost jasnovidectví. Kvůli tomu např. zažíváme návrat, protože naše ega komunikují s egy v jiných osobách, aby se znovu našli a dali dohromady. Naše ega umí číst myšlenky i pocity jiných lidí, a proto víme, když o nás někdo nehezky mluví nebo když nás nemá rád. V důsledku toho si v sobě vytvoříme pocity hněvu, strachu nebo hanby. Opět je třeba zkušeností a meditace, abychom dokázali rozlišit mezi egoistickým a vědomým vnímáním.

Otázka: (neslyšitelná).

Odpověď: Modlete se. Pouze Vaše Bytí Vás může naučit, jak rozlišovat.

Otázka: Může ego mlžit, když nám naše Bytí něco ukazuje? Může mu v tom bránit?

Odpověď: Naše Bytí nás naučí, jak rozlišovat mezi egem a Bytím. Naše Bytí nám posílá zprávy, a to nás naučí, jak je odlišit od ostatního. Mají totiž trochu jiné zabarvení. Náš problém je, že jsme natolik polapeni v našem subjektivním myšlení, že potřebujeme sílu, která mysl převyšuje, abychom našli cestu. Pokud budeme spoléhat pouze na svoji vůli, tak selžeme, protože to sami nikdy nemůžeme zvládnout. Takže se musíme obrátit na vyšší inteligenci, aby nás vedla. Nejlepším zdrojem vyšší inteligence je naše Bytí. Když zpozorujeme nějaký vjem, tak bychom se měli modlit. Měli bychom použít všechny techniky a metody, které nám naše Bytí poskytlo, tj. zaklínadla, mantry a modlitby k vyšším silám. Jinak budeme zmateni, budeme tápat. Je to otázka rozlišování. Pokud řeknete: „Já to přece zvládnu sám“ - tak to z Vás mluví pýcha. Pokud řeknete: „Ale já už tomu rozumím“, tak to také může být pýcha. Pýcha je velmi mazaná. Je dobré mít důvěru ve Vaše vnitřní zážitky, ale může to být také past. Je třeba mít správnou míru důvěry. A správnou míru důvěry ve své zkušenosti získáme, když nám Bytí poskytne skutečně intuitivní porozumění.

přeložené z anglického originálu: Consciousness
přednáška daná Gnostickými Instruktory na: gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian