Praktické kroky k osvobození

Moudrý člověk je ten, kdo poté, co přesně analyzoval všechny činy těla, řeči a mysli, vždy jedná ve prospěch sebe a druhých. - Nágárdžuna, Ratnavali 01:07

To je citát z velmi důležitého písma, který se v buddhismu nazývá Ratnavali nebo Vzácný věnec. Celý sanskrtský titul je Rajaparikatharatnamala a pochází z Madhjamaka školy, kterou Nágárdžuna založil před mnoha staletími v Indii, ačkoli on říkal, že ve skutečnosti byla založena Buddhou Šákjamunim.

Nágárdžuna byl velmistrem indického buddhismu, známý především pro své mistrovství ve vysvětlování Buddhovy nauky, konkrétně spojenou s nejhlubším aspektem buddhismu, což je Šúnjatá nebo prázdnota, co my v gnóze nazýváme Absolutno. Jeho škola byla nazývána Madhjamaka, což znamená "střední cesta," protože jeho filozofie se zaměřuje na vědomé chápání Absolutna nebo Prázdnoty, prvotní stav všeho, co není ani existence, ani ne-existence, je to spíše "uprostřed." Vědomé chápání Absolutna nespadá do extrémních názorů jedné či druhé strany, která tvrdí, že je existence (eternalizmus) nebo není existence (nihilismus), z tohoto důvodu se Nágárdžunova filozofie nazývá "střední cestou."

Jméno Nágárdžuna je velmi zajímavé. Znamená, "král Nágů." Nága je had. Všichni velcí mistři ze všech tradic se vždy nazývali hady, jako například Quetzalcoatl, Wotan. Dokonce i Ježíš řekl,

… proto buďte chytří (obezřetní, opatrní) jako hadi… - Matouš 10:16

Nágárdžuna byl "král hadů."

Toto známé písmo bylo napsáno jako list studentovi, který shodou okolností byl král.

Moudrý člověk je ten, kdo poté, co přesně analyzoval všechny činy těla, řeči a mysli, vždy jedná ve prospěch sebe a druhých.

Tato pasáž stručně vyjadřuje buddhismus, gnózi, každé pravé náboženství a každou pravdivou cestu k Bohu. Pokud se chceme vrátit zpět k našim božským kořenům, tak toto božstvo musíme ztělesňovat. Musíme se stát dokonalým prostředkem / nástrojem této božské síly, která je v různých náboženstvích známá pod různými jmény. Křesťané ji nazývají Kristus. Aztékové ji nazývají Quetzalcoatl. Buddhisté mají mnoho jmen pro tuto esenciální sílu božstva, která je základem celé existence. Nejpodstatnější jméno, které pro ni mají, je Šúnjatá nebo prázdnota. Všechna tato jména odkazují na velmi hlubokou a nesmírnou energii přírody, kterou projevujícím se prvkem nebo aktivní silou, je Bódhičitta, což je sanskrtský název (tibetsky jang chub sem).

Bódhičitta může být přeložena mnoha způsoby. Obvykle se překládá jako "probuzená mysl," ale stejně přesné by bylo "vědomé srdce," "inteligentní srdce" nebo "probuzené srdce." Bódhičitta je velmi hluboké slovo. Bódhičitta je základním principem Mahájána a Tantrajána buddhismu, jeho nejvyšším aspektem. Bez pochopení Bódhičitty, tento aspekt buddhismu nemůžete pochopit. Vlastně, bez pochopení Bódhičitty, nemůžete pochopit gnózi. Gnostická tradice je Mahájána a Tantrajána tradicí. Musíte mít jasné a komplexní pochopení Bódhičitty, abyste pochopili, proč existuje gnóze, na co tu je, jinak tomu nebudete rozumět a budete ztrácet čas.

Gnóze - kořen všech pravých náboženství a mystických tradic - je vypracování moudrosti, ztělesnění moudrosti, způsob pro nás, jak ztělesnit moudrost, inkarnovat moudrost, ne moudrost jako koncept nebo moudrost jako teorii nebo jako pěkný atribut, ale moudrost jako žijící, vibrující, vyzařující energii, která se v sanskrtu nazývá Bódhičitta.

V hebrejštině je moudrost Chokma. Chokma je druhá sefira na stromu, Stromu Života. Chokma je záření Kéteru (Bytí Bytí, Stařešina dní). Chokma je dokonalé světlo, božská moudrost. Je to druh božské inteligence, která je za hranicemi intelektu. Je to božská inteligence, která je abstraktní, za hranicemi představy, a její ústřední, hlavní charakteristikou je láska jako oběť. Tuto ctnost - lásku jako oběť- vidíme na této planetě velmi zřídka. Můžeme vidět její záblesk v oběti, kterou rodič dělá pro dítě. Toto je pozemským odrazem lásky jako oběti - vibrace nebo síly Chokma.

Bódhičitta je Chokma, moudrost. Bódhičitta, tento druh poznání, tento druh soucitu, není slepá. Není lhostejná. Není hloupá. Je to boží láska. Je to náročná láska. Je to přísné vyjádření božské energie, božské síly, božské inteligence.

Gnóze, Mahájána a Tantrajána buddhismus, mají za samotný účel existence vést duši, aby se stala dokonalým prostředkem/nástrojem/nádobou tohoto Světla. Na to, abychom se mohli stát nádobou, musíme být nejprve prázdný. Na to, abychom mohli něco přijmout / získat, tam musí být místo pro to něco, aby mohlo vstoupit. Pokud se podíváme do svého nitra, máme tam místo? Máme ve své mysli a srdci místo, abychom dokázali tuto energii přinést a předávat ji ostatním? Toto je zásadní otázka, kterou se musíme ptát sami sebe. Jsme vhodnou nádobou / nástrojem pro Krista, pro Bódhičittu? Jsme připraveni? Odpověď je zcela jasná a jednoznačná, "Ne, nejsme." Důvodem je, že jsme naplnili svou nádobu s "já", "se sebou", "se vším, co souvisí se mnou." V tomto okamžiku, my, jako nádoba, existujeme, abychom udrželi a krmili své touhy. To je důvod, proč zatím nejsme vhodnou nádobou / nástrojem pro Krista.

Gnóze, což je tradicí mahájána, poskytuje vědu, metodu, jak se stát vhodnou nádobou, jak se vyprázdnit, abychom mohli být naplněni světlem a pomoci ostatním. Vím, že mnozí z nás si rádi myslí, že mají světlo, a že jsme dobří lidé, a rádi se zdobíme ctnostmi a oblékáme se a ukazujeme se před jinými, jakože jsme duchovní lidé, ale musíme být k sobě upřímní. Musíme mít velmi jasno. Co vidíme, když se podíváme do své mysli? Vidíme ego: pýchu, závist, žárlivost, nenávist, strach. Skutečná božská nádoba / prostředek se podívá dovnitř a vidí Světlo, vidí Boha. Takže, dokud se nedostaneme do této fáze, tak musíme velmi tvrdě pracovat, abychom odstranili všechny zatemnění, které máme v mysli.

Stranit se násilí a krádeže,
nepraktikovat cizoložství,
nelhat, zdržet se kontroverzní řeči,
ostrých slov a plané řeči,

Nebýt lakomý, zlomyslný,
a nepodporovat nihilistický názory -
Toto je deset zářivých cest činnosti.
Opakem je deset tmavých cest. - Nágárdžuna, Ratnavali 1:8-10

Nágárdžuna jednoznačně říká, že moudrý člověk je někdo, kdo přesně analyzoval všechny své činy. Mluvit za sebe, řekl bych, že nejsem takovým člověkem, protože vidím v sobě hodně činů svého těla, řeči a mysli, které upřímně řečeno, nepomáhají ani mně ani ostatním. A proto je na mně, abych tento výrok dobře pochopil a realizoval jej ve svém každodenním životě, abych udělal vše proto, co je v mých silách ho naplnit. Jedná se o dlouhou a náročnou práci.

Takže, v dnešní přednášce, s cílem připravit studenty, kteří se chystají na meditační výlet, a s cílem pomoci nám všem, abychom stáli s nohama na zemi a věděli, jak se chodí v této tradici, budeme mluvit o tom, jak vlastně odstraníme ego. Jak to vlastně děláme? Nejen o tom mluvit a teoretizovat, ne jen mít dobré úmysly, ale skutečně to dělat.

Pokud jste četli knihy od Samaela Aun Weora, pokud jste studovali gnostické přednášky a učení, pokud jste navštívili jakoukoliv školu, tak jste znovu a znovu slyšeli, že musíme eliminovat ego, "já." Slyšeli jste, že defekty, které máme ve své psychice, musíme odstranit, abychom mohli osvobodit a probudit vědomí. To víme.

Pokud jste tyto pojmy a učení ještě předtím neslyšeli, tak tato myšlenka odstranění "já," vám může připadat divná. A často vzniká otázka, když odstraníte "já," co zůstane? Nezůstane jen prázdnota, nicota, smrt, ne-existence? No, odpověď je vlastně ano a ne. Ale odpověď přijde v úrovních, protože máme různé úrovně chápání.

Pokud bychom chtěli mluvit na nejvyšší filozofické úrovni Mahájána a Tantrajána, tak bychom řekli, že neexistuje já, tak, jak ho vnímáme my. Toto pojetí sebe sama je lež, je to chybné. Neexistuje já, ani žádné-já. To je v podstatě to, co brilantně učil Nágárdžuna.

Stejně jako když roztrháte banánovník se všemi jeho částmi, a zjistíte, že dál už nic není, tak je to i s osobou, jejíž šest složek (skandhy) je rozděleno.

A proto dobyvatelé řekli, "Všechny jevy jsou bez já." Protože je to tedy takto, tak všech šest složek bylo pro vás definovaných jako bez já.

Proto ani já, ani žádné-já není vnímáno tak, jak je. Proto Velcí Podmanitelé zamítli obě přesvědčení v já i v žádné-já. - Nágárdžuna, Ratnavali 1:8-10

To je celý základ Madhjamaka buddhismu. Je to nauka Buddhy, anátman, nauka žádného-já, která učí, že neexistuje žádné-já, ale určité já, tam je. Intelekt toto nemůže pochopit. Intelekt chce definitivní odpověď, konkrétní výsledek, ale realita taková není. Proniknutí do detailů o tom, jak tato filozofie funguje a co to opravdu znamená, vyžaduje mnoho let meditace. Čtení knih vám to nikdy nevysvětlí. Poslech přednášek a rozhovorů vám to nikdy nepomůže úplně pochopit. Můžete být schopni získat představu do určité míry, ale abyste skutečně pochopili nauku prázdnoty a co to znamená, na to musíte meditovat. Tuto Prázdnotu, Šúnjatá musíte zažít. Toto je jediný způsob, jak můžete zcela pochopit, co to znamená, když Buddha říká: "Neexistuje žádná duše, neexistuje žádný Átman, neexistuje žádné já." Ale pak říká, že ty (já) musíš na sobě pracovat. Tento rozpor, pro náš intelekt a pro naši velmi nízkou úroveň mysli, nemá smysl. Nicméně to je realita. Je to realita, kterou dokáže pochopit pouze vědomí, a to je hlavní bod.

Na jednodušší úrovni, odpověď na otázku, co zůstane po tom, když odstraníme "já," je: Bytí, Buddha, Alláh, Bůh nebo jakýkoliv název, který chcete použít.

Tento citát říká, "přesně analyzovat všechny činy těla, řeči a mysli." Intelektuálně je to poměrně snadné pochopit. Mnoho lidí přečetlo citáty, jako je tento, a řeklo: "Dobře, chápu, že se mluví o analýze těla, řeči a mysli." Ale přemýšleli jste: když analyzujete tělo, řeč a mysl, kdo je analyzuje? Přemýšleli jste už o tom? Může vaše mysl opravdu analyzovat svou mysl? Může vaše tělo analyzovat své tělo? Může vaše řeč analyzovat svoji řeč? Troufám si tvrdit, že ne. Toto je důležitý bod. Nejsme tělo. Nejsme řeč. Nejsme mysl. Jsme něco jiného, ​​a nikdy jsme si to neuvědomili.

Čteme podobné citáty jako tento, studujeme mystiku, studujeme duchovno, studujeme duši, ducha a tělo, studujeme tři mozky, studujeme astrální tělo a mentální tělo, a nikdy jsme si neuvědomili, že my nejsme žádné z těchto věcí. Právě zde, právě teď, v tomto okamžiku, nejste ani tělo a nejste ani mysl. Jste schopností vnímat, čisté vnímání. To je kořen bytí. Toto čisté vnímání není "já." Podívejte se do něj. Jak vnímáte? Ne skrze oči, ale ještě dál. Ne skrze uši, ještě dál. Ne skrze pocity v těle, ne skrze chuť, ne skrze dotek. Ještě dál. Ne skrze myšlení, ne skrze emoce. Co ve Vás vnímá? Obrátili jste už někdy toto vnímání, zpět do sebe? V tomto se ukrývá velké tajemství. Podívejte se zpět do toho, co se dívá. Toto je největší pomůcka meditace, jakou kdy uslyšíte. Toto je jádrem tajemství mahámudry, dzogčhenu a všech nejvyšších učení meditace. Jedná se o metodu, bez metody. Je to nesmírně těžké, a také nejjednodušší.

Podívejte se zpět do toho, co se dívá. Můžete najít já? Když extrahujete vědomí z každého smyslu, co zbývá? Když extrahujete pozornost z toku myšlení, z toku citu, z toku pocitů, co zbývá? Stále tam zůstává vnímání, ale, co vnímá, a jak? Co se Vám snažím ukázat, je vědomí, co v gnózi nazýváme esence.

Rozvinutí uvědomování si svého vědomí, si od nás vyžaduje velkou vůli, protože naše vědomí spí, a může to být skutečně vyčerpávající přinést toto vědomí do přítomného uvědomování a nasměrovat ho, vědomě pozorovat. Na začátku, je to velmi tvrdé, těžké, únavné úsilí, a takové by to i mělo být. Pokud je váš duchovní život velmi chabý, velmi slabý, velmi prchavý, že jste prostě jen tak unášen proudem, pak pracujete špatným způsobem. Skutečný duchovní vývoj nenastane tím, že jste na autopilotu. Probuzení vědomí vyžaduje enormní úsilí. Vyžaduje to všechnu vaši energii, protože vědomí, které nyní máme, je uvězněno, spí. To je důvod, proč všechny mýty, které popisují tuto cestu, zdůrazňují neuvěřitelné hrdinské úsilí, které musí hrdinové vyvinout, aby zachránili pannu, aby ovládli monstrum. Tolik oběti, tolik práce, tolik nebezpečí, tolik rizik. To nejsou jen hezké pohádky. Tyto příběhy odrážejí žijící, vibrující pravdu: naše podstata, naše vědomí spí a jeho probuzení vyžaduje každou trochu síly, kterou máme.

Toto probuzení nepřichází skrze mysl. Nepřichází skrze tělo. Nepřichází prostřednictvím řeči. Nepřichází skrze úmysly nebo způsobu, jakým se oblékáme, nebo způsobu, jakým mluvíme, nebo knih, které čteme. Přichází skrze, právě teď, skrze dávání pozor, ale ze všeho nejvíc skrze to, že jsme vzhůru (probuzení) a jsme si vědomi samotného vědomí.

Jedna věc je dávat pozor na to, co se děje mimo nás. Toto je v pořádku. Potřebujeme to. Musíme věnovat pozornost prostředí, které nás obklopuje. No další věc je dávat pozor, co se děje v mysli. Také je důležité, abychom sledovali své myšlenky, své pocity a jak na ně reagujeme. No hlavně si musíme být vědomi vědomí - jak vnímáme. Jak - nejen skutečnost, že vnímáme, ale jak vnímáme. Toto je pro nás naprosto kritický fakt, který musíme vidět, a to proto, že každý čin těla, řeči a mysli vyžaduje vědomí.

Ale je naše vědomí modifikované nebo je volné? To je to, co obvykle nevíme, protože nedáváme pozor. Obvykle jsme tak zahlceni neustálým tokem myšlenek, obav, starostmi, strachem a touhami, že uprostřed tohoto všeho nemáme žádné sebeuvědomování. Jsme jako špalek pohazovaný rozbouřeným mořem. To rozbouřené moře, je naše mysl, a my jsme zmítáni všemi vůlemi, které se v ní objevují: "Musím se dostat do práce včas," "Musím předat tento dokument," "Musím vyřídit tento telefonát," "Musím poslat tyto e- maily," "A co tato osoba, co o mně říká, "- vzdouvající se chaos.

Ztotožňovat se s tím, jen tak být tím pohazován, znamená spustit se dolů vodou, protože ve skutečnosti, všechno na této planetě, všechny energie, všechny síly, jdou dolů vodou. Není to těžké vidět. Pokud chcete jít proti tomuto proudu, tak nemůžete jen tak nečinně sedět a relaxovat. Nemůžete si jen tak ležet na svém špalku a nechat proud ať vás unáší. Pokud to chcete udělat, je to vaše vůle, ale jste si jisti, kde ten proud vede, tento proud života, tento proud lidstva?

Abychom mohli inkarnovat moudrost, stát se opravdu moudrými, na to se musíme změnit a změna nepřichází tím, že budeme nečinně sedět. Změna přichází skrze práci, a ne jen trochu úsilí, ne jen pár minut denně, ale neustále úsilí. Přemýšlejte o tomto příkladu: ztroskotaly jste, držíte se špalku - váš život, vaše situace v životě, to, co vás drží nad vodou, vaše rodina, vaše práce, vaše situace. Každý z nás, by v jakýkoliv okamžik, právě teď, mohl všechno ztratit, protože právě teď nic není stabilní. V jakémkoliv okamžiku, všechno, co máme, může být od nás odebráno. Pokud mi nevěříte, zeptejte se někoho v Mexickém zálivu, zeptejte se někoho v Izraeli, zeptejte se někoho v Palestině, zeptejte se někoho v Tibetu, El Salvadoru, Guatemale. Řeknou vám, že se to stane takto (lusknutím prstů). Všechno je pryč. Nikdo z nás nemá žádnou záruku, že to, co máme teď, tu bude i zítra. Proto to musíme brát vážně.

Jsme na malém voru našeho života, a proud nás bere se sebou. Jak se vám bude plavat z víru, který vtahuje svět do chaosu? Se vší tou energií, která táhne nás všech, jak se z tohoto dostanete? Opravdu chcete sedět na svém špalku, číst si knihu a myslet si, že se dostane ven? Nebo sedět na špalku a dát si na sebe náboženské tričko, na kterém stojí, "Věřím v to a to"? Nebo protože vidíte, že nedaleko vás je někdo na jiném špalku, který věří ve stejnou věc, a oba máte z toho dobrý pocit, že jste našli jeden druhého. Myslíte si, že to vás zachrání? Nezachrání. Žádný z těchto činů vás nezachrání. Musíte plavat se všech svých sil, se vší energií, kterou máte. Musíte bojovat proti proudu života. Tento proud je stejně venku, jako je i uvnitř. Způsob, jak s ním bojovat, je analyzovat sami sebe, analyzovat svou mysl, analyzovat své srdce, změnit se. Zní to zoufale, protože to je. Naše situace je opravdu zoufalá.

I když je to bolestivé podívat se na náš život a cítit nejistotu a strach ze ztráty toho, co máme, tak toto opravdu není perspektiva mahájány. Toto skutečně není gnostický pohled, protože je to velmi sobecké. Otevřeme všichni oči. Místo toho, abychom se dívali na ten malý špalek, kterého se držíme s takovým připoutáním a strachem, otevřete oči a podívejte se kolem, a uvidíte, že jste obklopeni miliony a miliony lidí ve stejné situaci. To je to, co je opravdu děsivé, hrozné. Pokud jste opravdu upřímní, tak se rozpláčete, protože všichni ti ostatní lidi, jsou lidé, kterých jste milovali a kteří milovali vás. Jsou to vaše matky a otcové, vaši synové a dcery, vaši bratři a sestry, vaše manželky a manželé. Všichni umírají. Všichni umírají. Toto je důvod, proč existuje gnóze: jako způsob, jak to změnit. Podali jsme to drsně, protože to je naše realita. Podali jsme to drsně, ne abychom šířili strach, ne abychom se cítili zoufale, báli se a strachovali, ale proto, že se jedná o fakta, a my potřebujeme vidět fakta, abychom měli šanci je změnit.

Jeden z nejzákladnějších faktů zákona příčiny a následku je, že každý následek je větší než příčina, která ho vyrobila. Jedná se o extrémně pronikavý zákon. Když uděláme čin, jakýkoli čin, následek tohoto činu bude větší než příčina. Pokud někomu zašeptáte do ucha nějaké slovo, když řeknete to slovo v místnosti, energie, která byla nutná pro jeho vyslovení, byla velmi malá, ale vlnění této vibrace skrze všechny, kteří to slyší, je nesmírná.

Totéž platí, když skutečně převezmeme otěže našeho duchovního života a vážně na něm začneme pracovat. Zdá se, že všechna ta energie, která se řítí střemhlav do víru, vtahující celou planetu do podsvětí, je příliš silná. Existuje mnoho lidí, kteří to vzdají, právě proto, že se identifikovali se strachem, hanbou, terorem. Jsou přemoženi. Sami sebe porážejí. Pociťují, že "To je na mě moc, nezvládnu to, je to příliš těžké, nedokážu to." Tohle všechno je ego, které je přesvědčuje, aby se vzdali, a bere je z práce pryč.

Toto se nemusí stát. Když opravdu rozumíte Zákonu karmy, pak byste měli mít velkou důvěru. Zákon karmy je zákon. To není přesvědčení. Je to zákon, který kdykoliv můžete prokázat. Vyzkoušejte ho. Pracujte s ním. Když skutečně pracujete na svém duchovním životě, tak si sami ověříte, že je možné dosáhnout úplného osvobození. Je to možné. Dá se to, ale budete muset do toho investovat energii. Nemůže se jednat o dočasný nebo částečný úvazek. Musí to být na plný úvazek. Tolik si to opravdu vyžaduje.

Každý kousíček energie, kterou vynaložíme je větší, než energie, kterou jsme vynaložili. Pokaždé, když meditujeme, pokaždé když zabráníme škodlivému činu a obrátíme ho na něco skutečně prospěšné, tak vytváříme obrovský vliv, a to nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Pokud si to neuvědomujeme, je to proto, že jsme to nepozorovali. Udělejte to.

Pouze se pokuste o jednu věc: dejte upřímně něco, co je třeba. Síla dávat, je jednou z největších sil ve vesmíru, síla štědrosti. Tato síla je nepředstavitelná v tom, kolik toho dokáže udělat. A to je důvod, proč všichni velcí mistři byli toho příkladem-síla obětování se. To je síla Chokmy: láska jako oběť, síla rozdávání, síla štědrosti. Jedná se o velkorysost ducha, velkorysost srdce. Tato velkorysost je nejpřesnější shrnuta v myšlení na druhé před sebou. To je podstata Bódhičitty. To je důvodem, proč je štědrost první páramitá, první dokonalost. Je to nejzákladnějším základem pravého duchovna - myslet na ostatní. To znamená mít velkorysého ducha.

Stejně jako věnujete pozornost tomu,
co si myslíte, že bude přínosem pro vás,
stejně tak věnujte pozornost tomu
co si myslíte, že bude přínosem pro ostatní. - Nágárdžuna, Ratnavali 03:56

Protože máme v sobě "já," tak myslíme jen na sebe, a když se nám to hodí, tak možná pomyslíme na někoho jiného - pokud se nám to hodí. To není oběť. Skutečný duch štědrosti, je neustále myslet na ostatních jako první, zejména s ohledem na naši psychologickou práci, naši duchovní práci. Hodně mluvíme o odstranění ega, ale obvykle uvažujeme o odstranění ega egoistickým způsobem. Myslíme si, že chci odstranit své ega, abych se mohl osvobodit. Toto je velmi egoistické. To je důvod, proč je to součástí Šrávakajány (základní) cesty. Tento způsob myšlení je překonán v Mahájáne a Tantrajáne. Egoistický způsob myšlení není v souladu se školami s vyšším učením. K tomuto vyššímu učení se ve vnitřních světech nedostanete, dokud neodstraníte tento způsob myšlení.

Pokud chcete získat vyšší učení, tak spontánně budete muset být na úrovni, kdy myslíte nejdříve na ostatních, kde si začnete uvědomovat: "Víš co, opravdu potřebuji odstranit svoji hrdost, protože to ubližuje druhým lidem, opravdu potřebuji odstranit svůj chtíč, protože to ubližuje druhým lidem. Tento hněv, co mám v sobě, ubližuje ostatním. " Když se toto stane vašim prvním, spontánním impulzem, tak vstupujete do úrovně Mahájána. To je skutečný Mahájána postoj. Mahájána znamená "větší vozidlo." Je to vyšší úroveň duchovního tréninku.

Ten, který takto myslí, je Esence. Vaše mysl nemůže takto myslet, protože vaše mysl je sobecká. I když mysl dělá charitu a je velkorysá, tak na konci vždy, koná sama pro sebe. Dáváme dary a děláme dobrovolnické práce a na povrchu vypadáme jako bychom byli velcí světci, kteří pomáhají lidstvu, ale ve skutečnosti vykrmujeme svou hrdost. To není skutečná velkorysost. To je ego. Skutečná velkorysost se nezabývá se sebou. Skutečná velkorysost je láska jako oběť, která dává, protože se musí dát za každou cenu-to je velkorysost, to je skutečný soucit.

Gnostický způsob, gnostické učení, nám pomáhá, abychom si vzali tento citát k srdci a realizovali ho. V konceptu je tento způsob, jakým to udělat, poměrně jednoduchý. Má tři aspekty. Obvykle o nich hovoříme jako o narození, smrti, a oběti. Toto jsou tři faktory, které najdete v každém náboženství, no já je chci rozvést, aby se staly pro nás dostupnější, udělat z nich něco, co můžeme ochutnat a dotknout se v našem každodenním životě, protože to je způsob, jak musí být chápány: skrze neustálou činnost od okamžiku do okamžiku.

Vyhněte se jakékoli negativní činnosti;
Rozvíjejte čisté a dokonalé ctnosti;
Zcela změňte svou mysl.
Toto je Buddhovo učení.

Prvním a nejdůležitějším krokem je, abychom přestali s jakoukoli negativní činností. To je první. Když máme v úmyslu přesně analyzovat naši činnost těla, řeči a mysli, abychom pracovali ve prospěch sebe a druhých, tak první, nejdůležitější způsob, jak to udělat, je přestat vykonávat negativní činy. To znamená, negativní činy vůči sobě nebo jiným lidem.

Abychom pochopili, co tyto negativní činy jsou, musíme studovat učení, musíme studovat naše náboženství. Můžete opravdu studovat jakékoliv náboženství, abyste pochopili tento koncept. Toto je základním principem každého náboženství. Jedná se o první, základní úroveň, kterou buddhisté nazývají Šrávakajána. Je to úroveň, kde se učíme etiku - to, co bychom měli dělat, co bychom neměli dělat. Obecně jsou celkem jednoduché: nezabíjejte, nekraďte, nelžete, Nezneužívejte svou sexuální energii, odstraňte pýchu, odstraňte zlost, přestaňte s tímto chováním, které je sobecké.

Stručně řečeno, Dharma se skládá z následujících pravidel:
Nebrat omamné látky,
zachovat si správně povolání,
nedělat škodu, být zdvořile velkorysý,
ctít si těch, kteří si to zaslouží, a [kultivovat] lásku. - Nágárdžuna, Ratnavali 01:10

V západních tradicích máme deset přikázání. Ve východních tradicích máme Vinaja a Pratimókša. Existuje mnoho seznamů a analýz různých činností, které jsou škodlivé nebo prospěšné. Můžete studovat kterékoli z nich a všechny vám budou nápomocné. A co je nejdůležitější, budete muset studovat své srdce.

Všichni máme své osobní zvláštnosti. Všichni máme vlastnosti, o kterých si myslíme, že jsou ctnosti, o kterých si myslíme, že jsou naše dobré vlastnosti, které jsou ve skutečnosti zcela sobecké, a toto vás žádná kniha nenaučí. Toto spatříte jen v sobě, v činnosti, ve svém každodenním životě. Pokud budete brát toto učení vážně, tak to uvidíte, dozvíte se o nich, protože váš Nejvnitřnější vám to ukáže.

Pokud si myslíte, že se ve vašem životě, nacházíte v situacích, které jsou bolestivé, které jsou pro vás těžké, je to proto, že váš Nejvnitřnější vás tam vkládá, abyste se o sobě naučili. My školíme štěně, aby nechodilo na záchod na nesprávné místo tím, že mu do toho strčíme čenich a řekneme, "Tady nechoď." No, vaše Bytí to dělá s vámi, dává vás do situací a říká, "Ty jsi udělal tento nepořádek. Ty jsi udělal tento nepořádek na podlaze. Nedělej to. Vidíš, jaké je to nepříjemné? Vidíš, jak to bolí? Vidíš, jak trpíš? Nedělej to."

Ale my vždy proklínáme Boha. Za všechno viníme ostatních. Nesouhlasíme s tím. "Proč se to vždy děje mně? Proč musím trpět? Proč tyto problémy? Proč to dělá?" My si neuvědomujeme, že důvodem proč se to děje je to, že mi jsme to udělali. Nechceme vidět svou vlastní vinu. Pokud chcete být vážným duchovním praktikem, tak první věc, kterou se v každé situaci snažíte najít je: Jak jsem tohle udělal? Jak jsem se dostal do této situace? Co ve mně trpí? Toto je nejlepší otázka ze všech. Obraťte svůj pohled zpět. Místo toho, abyste se dívali ven - "kvůli němu trpím, kvůli práci trpím, kvůli ženě trpím" - podívejte se zpět a řekněte "Co ve mně trpí?" Protože ve skutečnosti, to není váš manžel/ka, kvůli komu trpíte. Je to váš hněv, kvůli kterému trpíte, je to vaše hrdost, kvůli které trpíte. Kdybyste neměli tuto hrdost, kdybyste neměli tento hněv, tak jejich slova by pro vás nic neznamenaly. Neměly by na vás žádný vliv. Jejich činy by vás neobtěžovali. Ale proto, že máte hrdost, závist a hněv, tak vás to obtěžuje až moc. Takže toto je změna, která v nás musí nastat. Vidíte, je to neustálý koloběh: podívat se zpět na sebe.

Za spáchání vraždy, krátký život.
Za spáchané násilí, mnoho utrpení.
Za kradení, chudoba. Za krádež, nedostatek finančních prostředků.
Za cizoložství, nepřátelé.

Za vyprávění lží, proklínání ostatními.
Za vedení kontroverzních řečí, ztráta přátel.
Za kruté vyjadřování se, zpět se poslouchají nepříjemné věci.
Za klepy a nesmyslné řeči, se nerespektují slova.

Chamtivost ničí přání.
Škodlivý záměr přináší strach.
Nesprávný náhled vede k špatnému náhledu,
a omamné látky k pomatení.

Za to, že nedáváme druhým, přijde chudoba.
Za špatné živobytí, budete podveden.
Za aroganci, špatné postavení v životě.
Za žárlivost, nehezký vzhled.

Špatná pleť je díky zlosti.
Hloupost, je za nezpytování se moudrých.
Toto jsou následky pro lidi,
no předtím to všem, je špatné znovuzrození.

Pravým opakem těchto známých
plodů těchto ne-ctností,
jsou následky způsobené
všemi ctnostmi.

Touha, nenávist, nevědomost, a
činy, které vytvářejí, nejsou ctnosti.
Žádná-touha, žádná-nenávist, žádná-nevědomost,
a činy, které vytvářejí, jsou ctnostmi.

Z ne-ctností pocházejí všechny útrapy
a podobně všechny zlé stahování duší.
Z ctností, všechny šťastné stahování duší
a radost ze všech životů.

Přestat se všemi ne-ctnostmi
a neustále zapojení se do ctností
s tělem, řečí a myslí -
Toto se nazývá tři formy praxe. – Nágárdžuna, Ratnavali 1:14-22

Musíme přestat se škodlivými činy, zdržet se jakékoli negativní činnosti. To samo o sobě může trvat mnoho let, mnoho let. Vím, že mnoho lidí si myslí, že jakmile vstoupí do nějakého náboženství a přečtou si seznam, "Číslo jedna, dva, tři, čtyři, pět, tak si řeknou, dobře, všechny tyto zvládnu. V pohodě. Skončil jsem." Nepiju, nekouřím, nepeleším se, takže musím být na cestě do nebe." Takhle to nefunguje. Dokonce, i když neděláte něco fyzicky, tak to pravděpodobně děláte ve své mysli. To je ta nejtěžší část. Ježíš řekl,

Já vám však říkám, že každý, kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. - Matouš 5:28

Ve stavu, ve kterém se právě nacházíme, porušujeme přikázání, porušujeme Vinaja, porušujeme pravidla. Jinými slovy, neustále vyvoláváme příčiny, které vytvářejí škodlivé následky, protože v nás koná ego. Takže jako součást této přesné analýzy, musíme neustále sledovat naše chování a přestat s děláním škodlivých věcí, a to nejen fyzicky, ale v mysli, v srdci, prostřednictvím našich slov, prostřednictvím našich myšlenek. To vyžaduje neustálé pozorování. My to nazýváme sebepozorování.

Sebepozorování je absolutně zásadní, kritické, a to nejen na pár minut, ale po celou dobu. Některé tradice to nazývají plnost mysli nebo ostražitost. Existuje mnoho jmen, ale základní myšlenka je: nikdy nepřestat věnovat pozornost své psychologii. Nenechte se vtáhnout do snění, nedejte se rozptylovat vnějším světem, nefantazírujte nad vnitřním světem. Sledujte svou mysl, protože v každém okamžiku, něco ve vás uvažuje o něčem negativním.

Devadesát sedm procent lidských myšlenek jsou negativní a škodlivé. - Samael Aun Weor, Revoluce dialektiky

Takže, sledujeme se devadesát procent času nebo sto procent času? Nic z toho. Pokud jsme slyšeli o gnózi, tak se možná sledujeme dvě procenta. Pokud budeme upřímní, kolik opravdu sledujeme svou mysl během dne? Velmi málo. A co všechny ty ostatní myšlenky a pocity, které se po celý den objevovaly, kterým jsme nevěnovali pozornost? To vše jsou proudy energie, které vytvářejí efekty. To by mělo být dostatečně děsivé na to, abychom s tím něco dělali. Mělo by to být pro nás obrovským znepokojením.

V okamžiku, kdy si uvědomíme, že jsme si přestali uvědomovat svoji činnost, bychom měli mít pocit, jakoby jsme právě ve svém lůně objevili hada. Až tak by nás to mělo ohromit. (Och!) "Nedávám pozor!" Protože opravdu, ztratit pozornost, je otázka života nebo smrti. Když přestaneme dávat pozor, když ztratíme vědomé uvědomování si okamžiku, tak vklouzneme do spánku, a pak všechny ty psychologické pobídky, které se odehrávají v naší podvědomé, v bezvědomé, a infravědomé úrovni, vytvářejí efekty. To je důvod, proč náš život jde dolů vodou. To je důvod, proč se naše společnost potápí: protože nikdo nevěnuje pozornost sám sobě.

Místo toho, abychom si uvědomovali sebe samých, tak konáme mechanicky. Automaticky reagujeme a odpovídáme, bez vědomí o tom, jak a proč. Vždy sníme o tom, co někdo myslel, a co to "opravdu" řekl. Představujeme si všechny druhy výkladů našeho každodenního života. "Když se na mě tak podíval, tak si musel myslet, že dělám něco špatného." "Když se na mě tak podíval, tak musel po mně zatoužit, takže možná se mu líbím." My si představujeme tolik hlouposti, neustále si ve svých myslích prohráváme události a scény, snažíme se je interpretovat, snažíme se je analyzovat, snažíme se je změnit. To všechno jsou hlouposti, a my tomu dovolujeme volný průběh, ale ono to má své následky. To je důvod, proč spíme. Pokud se chcete probudit, tak to musíte sledovat, zastavit to, být tady a teď, mít vědomou moc nad svým královstvím, ovládat svou mysl, být vzhůru. To je předpokladem. Takže musíme zastavit škodlivé činy, nejen fyzicky, ale i psychicky.

Druhým krokem je rozvinutí plné a dokonalé ctnosti. Pro nás to zní jednoduše. Abychom pochopili ctnost, musíme studovat naše náboženství, musíme studovat naše tradice. Pokud pocházíme z křesťanského zázemí, měli bychom studovat učení Ježíše. Co ctnost znamená, z Jeho slov? Pokud pocházíme z buddhistického zázemí, měli bychom studovat Buddhovo učení, měli bychom studovat, co buddhistická ctnost znamená. V každé tradici existuje mnoho způsobů, jak studovat ctnost, mnoho písem, mnoho odkazů, které hovoří o různých ctnostech. Mezi nimi je mnoho podobností: trpělivost, tolerance, vědoma láska, pokora, cudnost, charita. Toto všechno jsou ctnosti, všechny názvy jsme slyšeli. Ale co to znamená rozvinout plnou a dokonalou ctnost? Nejde o to, abychom měli pouze představu. Nejde o to, abychom ctnosti jen respektovali, když řekneme, "Ano, slyšel jsem, že trpělivost je ctnost, a já to respektuji, ale jdi mi z cesty, protože spěchám." Rozvinout plnou a dokonalou ctnost, znamená stát se jí, realizovat ji. Toto neznamená, že si ji budete vnucovat, to neznamená, že se budete nutit do pevných pravidel, protože to musíte udělat. Znamená to jednat spontánně, bez použití síly, protože si uvědomíte, že je to nutné, že je to důležité, že je to prospěšné jak pro vás tak i pro ostatní. To je způsob, jak kultivovat a rozvíjet ctnosti. Skutečná ctnost je přirozená a spontánní. Nelze ji napodobit, hrát nebo vynutit.

Pokud se na někoho zlobíte a on se zlobí na vás, a vy uvažujete "Musím být milující a odpouštějící," a jdete k němu a řeknete: "Hmm (rozdurděně), odpouštím ti," tak takhle to nefunguje. To není upřímné. Jako čin, je to dobré. Vyžaduje to odvahu. Vážně to respektuji. Opravdu to chce odvahu. Dám vám plus za to, že máte odvahu. Ale upřímně se omluvit, být upřímný, říct, "Víš, mýlil jsem se," bez přetvářky - toto znamená rozvíjet a zdokonalovat ctnost. Toto můžete dosáhnout pouze tehdy, když jste pochopili svůj hněv.

Takže pojďme si o tom promluvit. Vím, že pokládám hodně prvků na stůl, ale opravdu to není tak složité. Teď vyprávím o pochopení, ale mluvím o pochopení dvěma způsoby: zastavení negativní činnosti a zaujmout ctnostné jednání.

Pochopení

Vidíte, osvobození od utrpení má tři fáze. První fáze je pochopení. Druhá fáze je rozsudek. Třetí fáze je odstranění.

Všichni gnostici rádi mluví o odstranění, a všichni milují dělat různá cvičení k odstranění ega. Někteří dokonce říkají, že v každém okamžiku se můžete modlit, "Prosím, Božská Matka, odstraň pro mě toto ego." Ale jen zřídka je slyšíte mluvit o rozsudku a pochopení, které se musí odehrát jako první, než se dostanete k odstranění.

Nemůžete odstranit něco, co má stále v sobě vaše vědomí. Takže pochopení je první. V tomto citátu od Nágárdžunu, se říká.

Moudrý člověk je ten, kdo přesně analyzoval všechny své činy a vždy jedná ve prospěch sebe a druhých.

Pochopení přichází z analýzy sebe sama. Studium písem, studium náboženství, je velmi důležité, protože nám dává základ, ale pochopení, moudrost, pochází zevnitř. To je důvod, proč věštkyně v Delfách řekla: "Člověče, poznej sám sebe." Toto je nezbytná podmínka. To je gnóze - sebe-poznání.

Sebepoznání je pochopení. Pochopení není dělání si seznamu vašich chyb. Bylo by skvělé, kdyby práce sebeuvědomění, byla tak jednoduchá. Může nám to sice chvíli trvat, dokud je všechny zapíšeme, ale to není pochopení.

Pochopení je velmi jednoduché: je to, když něco víš, ne ve svém intelektu, ale ve svém srdci, když to prostě víš. Pokud jste někdy něco řekli a to zabolelo člověka, který to slyšel, a pak vy jste cítili bolest a litovali, že jste to řekli, tak to je pochopení. Pokud jste někdy darovali dar, a viděli jste, jak moc vděčný, byl člověk, kterému jste to dali, a ve svém srdci jste cítili tolik vděčnosti za příležitost, že jste mohli dát, tak to je pochopení.

Pochopení není intelektuální, ale emocionální. Je intuitivní, je to v srdci. Pochopení není něco, co rozvinete tím, že budete dělat seznamy a složité vysvětlení, jako "No, pýcha má takový a takový aspekt a tyto atributy, může se tu a tam projevit." To je v pořádku. Musíme to pochopit v intelektu, ale to není pochopení. Pochopení je spontánní a je v srdci. Je to tehdy, když to cítíte, když to víte.

Většina z nás tady chápe - je to hloupý příklad - že pokud vložíme ruku do ohně, tak se popálíme a bude to bolet. Jedná se o hloupý příklad, ale to je pochopení. Dítě to ještě neví. Dítě jde a vloží ruku do ohně. (Ston!) A pak se spálí, a pak pláče, a je naštvané, ale pak to pochopí. To je pochopení. Ale totéž se musí stát se všemi našimi emocemi, s našimi myšlenkami, našimi činy. Musíme si uvědomit, "Víš co, když udělám tohle, tak mi to ublíží, a také to ublíží ostatním lidem. Měl bych s tím přestat." To je pochopení.

Náš učitel Samael nám řekl, "Každý den musíme pochopit chtíč." Co to znamená? No, nejprve to znamená, že se musíme pozorovat, sledovat, jak se tento chtíč projevuje v našich třech mozcích: v myšlenkách, v pocitech, a v impulsech v našem těle. Je dobré, když se přichytíme v okamžiku, kdy se díváme na někoho nebo přemýšlíme o někom a vzpomínáme si nebo si představujeme něco chlípné, sexuální. Je dobré, pokud jsme v té chvíli vědom sami sebe, a uvědomíme si, co děláme. To je první věc. Musíme to pozorovat, musíme to vidět, abychom to mohli pochopit.

Mnoho lidí říká, "Nemohu pochopit, můj chtíč," a to je asi proto, že se na něj nedívají. Pokud se opravdu hluboko podíváte na chtíč - jak vzniká, co dělá, co chce, a jeho následky - tak pochopení není těžké. Pochopení je spontánní, když je Vědomí probuzeno, vědomé a spojené s naším svědomím, našim smyslem pro to, co je správné a co je špatné. Vše, co to vyžaduje, je, abyste se hluboce podívali na to, co zažíváte.

Když jste viděli, jak vás chtíč dostal do vztahu, a vy jste cítili tolik touhy po té osobě a zapletli jste se s ní do vztahu - hnán celou tou touhou - ale pak se tento vztah stává kompletním peklem, a vy trpíte v každém směru, jak můžete, tak si uvědomíte, o čem mluvím. Všichni jsme měli tuto zkušenost, ale nikdo z nás ji nepochopil, protože ji neustále opakujeme znovu a znovu. Upřímně se na ten chtíč podívejte. Na jeho kvalitu, na tu neřest, která vás do toho dostala. Podívejte se na tu touhu, jak stimuluje vaše smysly, jako rozněcuje srdce, jak točí vaši mysl tak, že si připadáte, že vás ovládá jiná vůle. A pak se dostanete do této situace a dostanete se do velkého zmatku, kde všichni trpí. Pokud jste velmi upřímný, pokud jste velmi pozorný, a pozorně se podíváte na tyto kvality ve vašem těle, řeči a mysli, pak pochopíte nebezpečí chtíče, újmu, kterou způsobuje vám i druhým. Pochopíte to a tuto chybu už nezopakuje, protože to bude vědomé poznání. Uvědomte si, že mluvím o chtíči a ne o lásce. Vždy je zaměňujeme. Láska je něco jiného.

A co pýcha? Každý okamžik, kdy se cítíme být lepší než druhý člověk - a to se nám líbí - to je pýcha. Ubližuje to nám a ubližuje to i té druhé osobě, ale my jsme to nepochopili.

A co závist? Když chceme něco, co má někdo jiný. Vidíme chlápka s opravdu pěkným autem, a my to chceme. Vidíme dívku s bohatým manželem, opravdu pěkným mužem, a my to chceme. Nebo vidíme miliardáře, jehož každý miluje a respektuje a my chceme ten respekt. Všichni jsme v sobě viděli tyto závistivé kvality, ale nepochopili jsme je, protože i nadále je necháváme kontrolovat naše životy, přičemž ubližujeme sobě a lidem kolem nás.

Pokud tyto ega upřímně analyzujeme, tak pochopíme, že se jedná o škodlivé touhy. Jsou škodlivé, protože nás tlačí k tomu, že chceme něco, co nám právem nepatří. Jsou škodlivé, protože díky nim konáme způsobem, který není v souladu s tím, co pro nás chce Nejvnitřnější. Takže pokud chceme, tamtoho manžela, tak jdeme a pokusíme se ho dostat. Pokud chceme peníze nebo auto, tak jdeme a pokusíme se to dostat. Neposloucháme to, co chce pro nás Bůh, k čemu nás potřebuje náš Nejvnitřnější, my posloucháme touhu. Nebo pokud chceme určité sociální postavení, určité pracovní místo nebo titul nebo pozici, tak po tom začneme jít. Obětujeme vlastní krev, jen abychom dostali tu věc, kterou závidíme.

Pochopení je sledovat a analyzovat, a spontánně a intuitivně porozumět: "Toto je škodlivé, a to nejen pro mě, ale i pro ostatní!" To je celé, o čem je pochopení. Není to složité, není to těžké. Vše, co to vyžaduje, je upřímnost a snahu se podívat.

Tato snaha není vždy jednoduchá, protože tam je někdo, kdo opravdu nechce, abychom získali pochopení, a ten někdo je "já," ego. Bude dělat vše, co je v jeho silách, aby vám zabránil tomu, abyste ho pochopili. Opravdu, v pochopení, se snažíme pochopit "já."

Všechny "bytosti" vznikají z fixace na sebe
a tím jsou fixovány na "moje";
to je to, co řekl ten,
kdo mluví v zájmu bytostí.

V konečném důsledku "já jsem" a
"Co je mé existuje," jsou nepravdivé, protože
z pohledu poznání [věcí]
tak, jak opravdu jsou, neexistuje ani ["já", ani "mé"].

Agregáty vznikají z fixace na "já/sebe";
fixace na "já/sebe" je v konečném důsledku nereálná. - Nágárdžuna, Ratnavali 1:27-29

Nágárdžuna říká, že musíme přesně analyzovat činy těla, řeči a mysli. Ale kdo dělá analýzu? Většinu času to v sobě psychologicky nerozlišujeme. Takže když se snažíme pochopit, když začneme analyzovat svou pýchu, tak pozorujeme svoji pýchu pýchou. Obvykle, když děláme naši gnostickou práci, tak jsme stále ještě zapletení v egu. Začneme se dívat na situaci a máme pocit, "Víš co, bylo to odůvodněno. Měl jsem to udělat. Měl jsem pravdu." To je pýcha. To je pýcha se vztekem. Nebo možná se podíváme na tu situaci a máme pocit, "Já jsem ale hrozný. Jsem takový špatný. Jak jsem to mohl udělat?" A začneme se trestat. To je také pýcha, ale obrácená polarita. Je to hanba, poraženectví, sebepodceňování. To je pýcha.

Vidíte, Nágárdžuna řekl, "přesně analyzovat." Ego nemůže být přesné, protože ego má zájem pouze na zachování sebe sama. Pokud chcete přesné pochopení, musíte se dostat ven z ega - to není jednoduché nebo automatické. To je největší chyba, kterou dělají studenti. Nedovedou rozpoznat přítomnost ega. Jsme devadesát-sedm procent v pasti ega. Většina naší duše, většina našeho vědomí, je uvězněná v egu. Takže, když toto slyšíme nebo vidíme, že je to pravda, tak se opět cítíme bezradný. "Jak se dostanu ven z této situace?" Mnoho studentů, kteří se snaží meditovat a kteří se učí tyto praktiky, dosáhnou této fáze a mají pocit, "Nedokážu to udělat. Je to beznadějné. Snažím se a zkouším se pozorovat, a cítím se hůř. A snažím se meditovat na mém egu, a vidím, že jsem na tom ještě hůř. A pouze se to zhoršuje a zhoršuje. Nelepší se to." To je dobře. Měli byste se takto cítit, protože to ukazuje, zaprvé, že vlastně začínáte vidět realitu své situace. Lidé přicházejí a říkají, "No, zkouším tuto meditační techniku ​​a pozoruji svou mysl, a moje mysl se zhoršuje. Je více a více mimo kontrolu. Ztrácím naději." To je dobře. Vidíte aktuální stav své mysli. Ale neztrácejte naději. Vraťte se do kontaktu s tím, co vidí.

Bez závislosti na zrcadle,
není vidět odraz něčího obličeje.
Podobně, bez závislosti na agregátech,
neexistuje [pojem] "já." - Nágárdžuna, Ratnavali 01:33

Pokud chcete přesně analyzovat, budete muset v sobě udělat diskriminaci, rozdíl. Pozorujte se, ne skrze své oči, ne skrze uši, ne skrze dotek, ne skrze chuť, ne skrze myšlenky, ne skrze pocity, ale skrze čisté vnímání, bez úprav. Toto čisté vnímání nemá vaše jméno. Nemá vaši rodinu. Dokonce nemá ani toto tělo. Je to mimo tohoto všeho. Toto čisté vnímání je Esence, Vědomí, naše pravá podstata. V sanskrtu se nazývá Buddha-dhátu nebo Tathagatagarbha. Je to čisté vnímání, Buddhova podstata. Neexistuje tam žádné "já."

Znovu opakuji, toto se nedá zažít a pochopit intelektem, musíte to zažít prostřednictvím zkušeností. Stane se to, když se prostřednictvím vašeho úsilí snažíte, aby se to stalo. Zní to rozporuplně, ale stane se to bez námahy. Vznikne to samo od sebe, stejně jako pochopení. Vznikne to samo od sebe, ale musíte se dát na správné místo. Pokud jste ve své mysli a přemýšlíte a přemýšlíte a přemýšlíte, tak to děláte špatně. Pokud analyzujete ego, a přemýšlíte a přemýšlíte a přemýšlíte o něm, tak to děláte špatně. Pokud jste ve svém srdci, a cítíte to, a cítíte to, a cítíte to, a snažíte se to dosáhnout se svými pocity, tak to děláte špatně. Pokud jste ve svém těle, soustředěný na fyzický pocit, a myslíte si, že to pochopíte, když dosáhnete určitý druh fyzického pocitu-jako samádhi nebo jako úplná absence pocitu, tak jste na nesprávném místě. Uvažujete o tom, děláte to, nesprávným způsobem. Toto jsou jen návyky ve třech mozcích.

Někteří lidé se snaží pochopit ego pouze prostřednictvím rozumu, prostřednictvím analýzy a myšlení. Někteří se snaží prostřednictvím srdce, snaží se to cítit a říkají si, "Je to dobrý pocit, nebo špatný?" Někteří se pokoušejí o pochopení prostřednictvím těla, tím, že dosáhnou určitý pocit, který nazývají samádhi nebo džhána nebo soustředěné stavy. Přemýšlejí asi takto: "Když dosáhnu tento soustředěný stav, pak vstoupím do samádhi a dokážu pochopit své ego." Každý z těchto přístupů je chybný. Své úsilí zakládají na fyzických pocitech.

Pochopení se odehrává v úrovních. Pozorování může přinést jednoduché pochopení. Ale dostat se ke kořenům našeho utrpení, na to musíme pochopit příčiny, které leží velmi hluboko v mysli, daleko mimo dosah našich pozemských smyslů. Zde se můžeme dostat, pouze pokud vstoupíme do hlubin vědomí skrze meditaci. Stav čistého, probuzeného vědomí, bez jakéhokoliv ega a nečistých psychologických prvků, se nazývá samádhi.

Samádhi je mimo pocitů, nemá to nic společného s fyzickými nebo emocionálními pocity, či myšlenkami. Samádhi je stav jasného, aktivního, probuzeného vědomí, které vidí jasně a živě to, co se skrývá za hranicí pěti smyslů.

Školíme se v meditaci, abychom dokázali vstoupit do Samádhi, kdy se nám zachce. Obvykle se jedná o mimotělní zážitek. Samádhi můžete mít i v těle při procházce, pokud jste na to vytrénovaní, ale obvykle, je to možné jen pro Mistra. Samádhi nemá nic do činění s konkrétní pozicí nebo s konkrétní mantrou, ale se stavem vědomí. Skuteční mistři jsou v neustálém stavu probuzeného vědomí. Mohou s vámi mluvit a dělat několik věcí najednou, a být ve stavu samádhi. Samádhi jednoduše znamená aktivní, probuzený stav vědomí, bez ega. To je prostě to, co to je.

Všichni jsme zažili samádhi, ale zapomněli jsme, jak se k ní dostat. Většinu času, kdy prožíváme samádhi, jsme děti. Děti jsou do značné míry v neustálém stavu samádhi, dokud ego nezačne přicházet a osobnost se nezačne vyvíjet. Pak začnou trpět. Ale krása jejich úsměvu, ten krásný výraz, který mají z úžasu, to je Samádhi na úrovni dítěte. Všichni jsme to zakusili. To je však pouze mateřská úroveň Samádhi. Existuje mnoho úrovní.

Nicméně, pochopení nepřichází skrze tři mozky způsoby, o kterých jsem se již zmiňoval. Pochopení nastává, když je esence z těchto tří mozků uvolněná. No také, můžete pochopit své ego právě teď. Pokud máte probuzené a aktivní vědomí, a vidíte, jak se ve vás vynořuje touha, a vy ji spatříte, a víte, že ta touha je škodlivá a špatná, tak to je pochopení. To je všechno. Je to jednoduché. Pokud máte chvíli, kdy jste si plně vědom samý sebe, a uvědomíte si, "Víš co, neměl bych to dělat, neměl bych si to myslet." To je pochopení.

Pokud chceme jít hlouběji do pochopení, tak musíme meditovat. Pochopení, které můžeme dosáhnout, zatímco se nacházíme ve fyzickém těle, je omezeno na to, co dokážeme vnímat v tomto stavu. Nedokážeme vnímat hloubku ega, dokud jsme tady ve fyzickém těle, pokud samozřejmě nejsme ohromný mistr a nemáme probuzeno velké procento vědomí. Ale nikdo z nás takový není, všichni jsme začátečníci. To je důvod, proč se učíme meditovat.

Učíme se meditovat, abychom pochopili. Neučíme se meditovat, abychom vypadali duchovně nebo abychom rozvíjeli nadpřirozené schopnosti nebo aby nás lidé respektovali. Nemeditujeme proto, že je to zábava, nebo proto, že nám to připadá super nebo mystické nebo tajemné. Meditujeme, abychom získali informace.

Meditace není koukání se do blba. Nejedná se o denní snění. Není to o tom, že sedíme a díváme se, jak schne barva. Není to o tom, že sedíme a díváme se, jak se prachové částice vznášejí po pokoji. Je to opravdu o tom, jak získat informace, jak získat vědomosti, jak pochopit. To je to, co je skutečná meditace. Skutečná meditace není koncentrační cvičení nebo mantry. Také se nejedná o žádnou konkrétní polohu. Není to dechové cvičení. Tyto všechny jsou předběžné. Všechny tyto cvičení jsou přípravou na meditaci. Skutečná meditace je stav vědomí, ve kterém chápeme, rozumíme - intuitivně citově, vědomě.

To je to, na co je meditace, a to je důvod, proč se musíme učit a cvičit každý den. Protože buďte upřímní, každý den jsme bouřící se chaos tužeb, které si vzájemně odporují a které dělají nepořádek z našeho i dalších životů. Nezměníte to tím, že budete meditovat jednou týdně. To se nestane. Nezměníte to tím, že se budete pozorovat pouze na pár minut týdně nebo na pár minut denně. To se nestane. Ve vašem toku mysli se odehrává až příliš mnoho energie. Změnit směr tohoto toku vyžaduje neuvěřitelné úsilí a hodně disciplíny, ale dá se to udělat.

Neznamená to však, že to bude trvat celou věčnost, než začnete vidět užitek tohoto úsilí. Můžete z toho začít těžit již dnes, protože v okamžiku, kdy přestanete se škodlivými činy, zastavíme ty toky negativní energie. V okamžiku, kdy se rozhodnete pro ctnostný čin, začnete dávat do pohybu novou energii. Důsledky těchto činů jsou větší než příčina. Pokud to myslíte opravdu vážně, pokud budete tvrdě pracovat, tak průběh vašeho života se může dramaticky změnit. Tvrdě pracovat neznamená chodit do školy nebo poslouchat učitele, znamená to, že každý den na sobě pracujeme.

Pochopení je nutným předpokladem pokud chceme duchovně pokročit. Pokud se chcete spojit s Bohem, tak musíte být jako Bůh, musíte být správným prostředkem/nádobou pro Boha. Pokud chcete zvláštní schopnosti, Bůh je dá tomu, kdo si to zaslouží. Pokud se chcete dostat ven z těla a jít na jiné planety, pokud si chcete popovídat s anděly a mistry, pokud chcete mít rozhovor s vaším Nejvnitřnějším, pokud chcete mluvit s Ježíšem, s Buddhou, s Krišnou, tak můžete, ale musíte si to zasloužit. Zasloužíte si to skrze pochopení, skrze změnu, skrze to, že uvedete do pohybu energii. Pokud chcete zasvěcení, pokud chcete rozvíjet duši, pokud se chcete stát Mistrem, Andělem, Buddhou, tak můžete, ale tyto věci si musíme vysloužit. Pokud chcete probudit kundaliní, tak můžete, ale musíte si to vysloužit.

Kundaliní je čistá inteligence Božské Matky. Nemůžete ji podvést, nemůžete ji oklamat, nemůžete ji dostat jen proto, že jste udělali 100.000 manter nebo milion manter. Kundaliní je samotná inteligence Boha. Nemůžete ji oklamat. Nepřijde do někoho, kdo se po celou dobu oddává chtíči, na to můžete zapomenout. Tato energie je Boží moc. Je to moc, která manipuluje přírodu. Má obrovský vliv nejen na vás, ale i na ostatní. Takže pokud se den co den chováme jako hlupák, s nafouklou hrudí plnou pýchy a po celou dobu z nás sálá hněv a chtíč, a zuříme závistí, proč by Bůh dával tomuto více energie? To se nestane. Kundaliní si musíme vysloužit.

To je to, o čem jsou nižší zasvěcení. Nižší zasvěcení jsou zkušební cestou, kde dokazujeme, že to se svou změnou, odstraněním svých defektů a pomáháním druhým bereme opravdu vážně. Když procházíme tímto procesem, Bohové si řeknou: "Dobře. Prošli jste těmito devíti úrovněmi. Podívejme se, co můžete udělat. Dáme vám trochu." A tak vám trochu dají a sledují, co s tím uděláte. Takže buďte vědomi. Buďte vědomi. Neustále jsme testování.

Skutečné pochopení není jen říct: "Dobře. Jasně. Viděl jsem, že mám hrdost. Ano, chápu to. Hrdost. Dobře." To není pochopení, to je intelekt. Skutečné pochopení je pocit uvnitř, který říká: "Ano. Opravdu mám v sobě hrdost, a to je špatné. Musím se naučit skromnosti, pokoře." To je upřímné. Pokud jsme dosáhli tohoto stadia, pak se můžeme přesunout k druhé fázi k osvobození, a tato fáze se nazývá rozsudek.

Rozsudek

Rozsudek je druhou fází na cestě k osvobození vědomí. Rozsudek je poměrně jednoduchý. Pokud jste si vědomě a plně uvědomili, že vaše některé aspekty jsou nejen škodlivé pro vás, ale i pro ostatní, tehdy je můžete posadit na lavici obžalovaných u soudu, a můžete říct, "Tento si zaslouží zemřít." Ale prstem ukazujete na sebe. Velmi málo z nás má schopnost poukázat na sebe a říct, "Tento si zaslouží zemřít." Tento "sebe," je "já", my, naše ego.

Pokud chceme znát, mnohočetnost "já" a našich neustálých rozporů, pak nesmíme lhát sami sobě. Lidé lžou sami sobě, aby nebylo vidět jejich vnitřní rozpory.

Každý, kdo objeví své vnitřní rozpory, se oprávněně za sebe stydí. Chápe, že je vlastně nikdo, že je ubohým člověkem, ubohým pozemským červem.

Objevit své vlastní vnitřní rozpory je úspěch, protože pak náš vnitřní rozsudek přichází spontánně, což nám umožní jasně vidět cestu individuality a super-individuality. - Samael Aun Weor, Revoluce dialektiky

Všichni se chceme cítit, že jsme ohromní, velkolepí. Toto "já" chceme vzít do nebe a být obdivováni. Ale takhle do nebe nevstoupíte. Do nebe vstoupíte způsobem, jak to udělali Jan Křtitel, Ježíš, Johanka z Arku, způsobem, jakým vstoupili všichni mistři - skrze smrt, skrze popravu, kde toto "já," toto ego, které tak milujeme, je souzeno. Tento rozsudek začíná u nás.

Toto je zajímavý jev, protože když mluvíme o souzeni "já," tak obvykle uvažujeme o souzeni ostatních. "No, tento má v sobě příliš mnoho hrdosti a tato má příliš mnoho chtíče." Jsme velmi dobří v posuzování druhých. Myslíme si, že jsme v tom dobří. "Viděla jsi, jak se ten chlap choval? Tolik obžerství. Věřila bys tomu?" Toto je nesprávné. To je důvod, proč Bible říká: "Nesuďte." Tento rozsudek by měl být věnován výhradně naší vlastní mysli. Kterýkoliv okamžik, kdy se přichytíme, že soudíme jinou osobu, je okamžikem, kdy bychom se měli rychle podívat zpět a říct, "Jé. Podívejte se na mou hrdost. Podívejte se, jaký jsem hrdý, když si dovolím soudit tuto druhou osobu." Ale kolik z nás se nad sebou takto zamyslí? Místo toho říkáme, "Och, on je opravdu špatný a já jsem očividně lepší než on. Ha ha." To je to, co děláme. To je špatně.

Je to smutné, protože bohužel, toto obzvláště vidíme v duchovních hnutích, kde se to stalo hroznou infekcí, nemocí, kde jedna skupina studentů obviňuje druhou skupinu studentů a tento instruktor obviňuje tohoto jiného instruktora. Jed. Je to všechno jed. A všichni cítí, že jejich chování je odůvodněné a to je všechno špatně.

Dovolte mi říci, co dělá skutečný praktik mahájány. Skutečný praktik mahájány vyslovuje kritiku pouze o sobě, a když vypráví o druhých, tak jen slova chvály - nikdy nekritizuje. To je skutečný praktik mahájány. Takovou osobu je velmi obtížné najít. Kéž bychom mohli najít více, opravdu, ale ego je v nás tak živé, že se to stává nelehkým úkolem.

A co když jsme ten, kdo je kritizován? Co když my jsme ta osoba, která je vždy posuzována? Všichni jsme čelili této situaci. Lidé nás soudí. Říkají to a to, jsou to drby. Všichni o nás říkají, protože jsme něco udělali nebo neudělali. Jak na to reagujeme? Většina z nás reaguje stejným způsobem: "Vážně, a ty jsi zas udělal to a to. A co tehdy, když jsem tě viděl…” My máme seznam věcí, které ospravedlňují naše činy a všech ostatních strhávají dolů. To je také nesprávné. To je pýcha.

Pravá odpověď, správná reakce, pokud máte nepřátel nebo vás lidé kritizují, je zdokonalte své ctnosti. To je nejlepší způsob, jak reagovat. Mluvit o svých kriticích s láskou, protože skutečností je, že vaši nepřátelé vám dělají velkou laskavost. Toto dokážeme jen velmi těžko vidět. My chceme, aby nás všichni, milovali. Ale skutečnost je taková, že když máte nepřítele a všichni vás pomlouvají a kritizují, a vy cítíte bolest, tak vám právě dali nejúžasnější dar, protože vám ukázali vaše chyby. Nemusí to být zrovna ve slovech, která říkají, ale ten pocit ve vašem srdci. To je právě ta hrdost, která je uražená. To je právě ten hněv, který je rozpálený. Právě vám dali ten dar. Řekli: "Tady, bratře, podívej se na to, co jsem ti ukázal v tvém srdci." Měli bychom být za to vděční a ne to oplácet ohněm a hromem, obviňovat je a útočit na ně.

Nedávno jsem měl zážitek, kde někdo, kdo mi je po mnoho let velmi blízký, z nějakého důvodu, který je pro mě neznámým, mě náhle veřejně začal přezdívat hroznými jmény. A samozřejmě, že moje první reakce byla "Áaa" - bolest v srdci, hněv, pýcha a podobné záležitosti. A pak jsem si uvědomil, "Víš co? Tato osoba má pravdu. Já jsem všechny tyto věci." Cítil jsem dík. Necítím žádnou zášť vůči této osobě, jsem vděčný, protože opravdu, před tím, než se toto stalo, jsem v sobě tyto konkrétní vlastnosti neviděl. A když se to stalo, tak jsem je spatřil, a byl jsem takový vděčný za něco, co jsem předtím neviděl. Já bych to jinak neviděl. Potřeboval jsem to, abych to uviděl. Takže ten člověk mi udělal laskavost.

Takže na základě tohoto, můžeme pochopit, co je ve skutečnosti rozsudek/souzení. Rozsudek není to, co mnozí z nás mají na mysli, kde si my s nafoukanou hrudí vykračujeme do Anubisovi soudní síně v Chrámu Zákona a řekneme: "Tato pýcha si zaslouží zemřít," protože to děláme pyšně. Rozsudek se děje v nás jako první. Když cítíme, že se v našem srdci, v naší mysli, objeví vlastnost - ať už je to závist nebo žárlivost či strach - a my řekneme, "Víš co, tato věc si zaslouží zemřít. Tato věc není dobrá." Tento rozsudek může přijít jen tehdy, když už jsme pochopili, že ta určitá věc je škodlivá. Není to tak? Je to zřejmé. Teprve pak můžeme přejít do třetí etapy, což je odstranění.

Odstranění

Odstranění je to, když je naše energie osvobozena od té pýchy, chtíče, hněvu, závisti, obžerství nebo chamtivosti, která předtím manipulovala našimi energiemi a silami prostřednictvím našich tří mozků, které nás před tím měli pevně pod kontrolou. Pochopili jsme to. Přestali jsme to krmit. Pochopili jsme, že to bylo škodlivé. Přesekli jsme mu pouta, jeho sevření. A pak jsme to soudili, a byli jsme schopni říci, pokaždé když se ta věc ukázala, "Ne, tobě není dovoleno být v mém chrámě. Ty, pýcha, ty, strach, ty, závist, vypadni. Zasloužíš si smrt."

Potom, a pouze pak, když máme úplnou kontrolu nad naší psychikou, kdy bez ohledu na to, jaký test se před námi objeví, ať už fyzicky nebo psychicky ve vnitřních světech, my toto "já" vždy odmítneme, vždy jej soudíme a nedovolíme mu, aby nás ovládalo, pak můžeme požádat o odstranění tohoto "já." Vidíte, jak je to těžké dosáhnout této úrovně pochopení, kde skutečně nastává rozsudek?

Testování můžeme být různé. Například fyzicky, když se jedná o ego pýchy, když jsme velmi vychloubačný, pyšný člověk, tak můžeme dostat někoho, kdo přijde za námi a velmi nás pochválí, a my se cítíme dobře, "Ano, máš pravdu, jsem dobrý, zasloužím si to." Možná že si to nepomyslíme nebo to neřekneme nahlas, ale cítíme to. To je pýcha. Ale když jsme pochopili, jak to funguje, pak za námi může přijít člověk a chválit nás a na nás to nebude mít žádný vliv. Slyšíme slova takové, jaké jsou - prázdná chvála - a necítíme žádnou pýchu, netrápí nás to. To je úroveň pochopení. Ale pak, když dokážeme projít stejným testem v našich snech, když se ani v našich snech nedáme nachytat a nepodlehneme pýše, pak jsme dosáhli úrovně rozsudku.

A co chtíč? Řekněme, že máte konkrétní osobu, která přitahuje váš chtíč. Fyzicky můžete přeseknout pouta. Můžete s ní přestat mluvit a dívat se na ni. Toto vše by však mohlo být jen potlačení tohoto chtíče. Ale pokud jste to opravdu pochopili, pak si s tou osobou můžete povídat a žádny chtíč přitom necítíte. Chtíč tam prostě není. To je pochopení na této úrovni. Ale pak, pokud se vám s touto osobou sní sen a vy stále necítíte chtíč, tak jste se dostali ještě hlouběji, opravdu jste to pochopili. Poté můžete soudit. Pak to ego může být zcela odstraněno, protože vy jste vzali své vědomí pryč od toho ega.

Ega mají nad námi moc, protože část našeho vědomí je uvnitř nich, a my cítíme, že to jsme my. To je důvod, proč takto cítíme. Když cítíme hněv, tak cítíme, že to jsme my. Když cítíme hrdost, tak cítíme, že to jsme my, protože je tam uvězněno vědomí. No pokud máme v té chvíli aktivní, úplné pochopení, pak se tato hrdost může objevit a my se v ní necítíme. Chápete to? Hrdost je sice tam, no my necítíme, že to je naše identita - je to jen odpad. To je rozsudek. A pak to Božská Matka může odstranit. To je způsob, jak se odehrává odstranění.

Avšak ona to může odstranit pouze tehdy, když její dítě v tom není uvězněno. My jsme její dítě. Božská Matka je symbolizována Athénou nebo Durgou, která se svými zbraněmi zabije démona, medúzu. No nemůže ji zabít, když její dítě je stále uvnitř ní. Dítě je její vědomí.

Před mnoha lety jsem měl zážitek, kdy jsem řešil velmi bolestivý konflikt s blízkým přítelem. Hodně jsem meditoval, abych pochopil, proč jsem byl s tímto přítelem v rozporu a proč jsem na základě toho tak velmi trpěl. Meditoval jsem a meditoval a stále jsem se to snažil pochopit. Nakonec jsem pochopil, že to byla jen moje pýcha, a potřeboval jsem se jen uvolnit a nebýt s tím tak ztotožněn. Konečně, po mnoha měsících meditace jsem přestal cítit obvinění, které jsem cítil před tím - konflikt v srdci, bolest. Nakonec, jsem znovu vůči mému příteli cítil lásku. Skutečně dobrý pocit.

A to bylo právě poté, kdy jsem měl zážitek ve vnitřních světech. Viděl jsem sebe a svého přítele v malé místnosti. On byl velmi rozrušený a znepokojen, a já jsem cítil bolest, protože jsem věděl, že jeho rozrušení a znepokojení bylo částečně kvůli mně, protože jsem byl zapojen do tohoto karmického problému. No já jsem se takto v tom svém zážitku necítil. A pak jsem se otočil a podíval jsem se po své pravici, a viděl jsem sám sebe, ale tentokrát jsem stál na molu. A úplně mě ohromilo, když jsem nad touto scénkou viděl Athénu, Božskou Matku, jak s velkou kopí přichází z nebe a tohoto mě zabila, a nezbylo z něj nic.

Tato zkušenost mi velmi jasně ukázala, jak funguje proces pochopení, rozsudku a odstranění. To odstranění se mohlo udát pouze proto, že jsem dosáhl stavu vyrovnanosti a stav míru, a znovu jsem mohl cítit přirozený pocit, přirozené přátelství, které tam mělo být mezi námi. On toho stupně ještě nedosáhl. On byl stále ještě v konfliktu, a to je důvod, proč byl v té malé místnosti, která byla jeho myslí. On byl v tom stále uvězněn, ale já jsem byl venku, a za to jsem velmi vděčný, protože Božská Matka mi velmi pomohla k dosažení toho pochopení.

Toto bylo malé ego, byla to maličkost. Není to nic, s čím se dá chlubit. Nejsem na to pyšný. Jsem vděčný, protože mi to ukázalo něco, na základě čeho vám mohu vysvětlit, jak tento proces funguje.

Jednoduše řečeno, všechny tyto tři fáze: pochopení, rozsudek a odstranění, přicházejí z upřímnosti. Nemůžete to předstírat. Pokud se chvástáte, pyšníte se, že jste studentem gnóze, hrdý, že znáte gnózi, tak jste na špatné cestě, máte špatný základ. Skutečný posun vpřed, skutečné sebe-porozumění, skutečné osvobození od utrpení, pochází z upřímnosti. A to znamená nejen být upřímný k druhým lidem, ale také k samému sobě.

Systém pro transformaci dojmů dne

1. Absolutní relaxace.

2. Dosáhnout stavu meditace.

3. Přežít scénu stejně, jako k ní došlo.

4. Hledejte v sobě "já," které způsobilo problém.

5. Klidným pozorováním, posadíte ego na lavici obžalovaných a pak pokračujete s rozsudkem.

6. Poproste Božskou Matku Kundaliní o zlikvidování "já" - problém.

Samael Aun Weor, Revoluce dialektiky

Otázky a odpovědi

Posluchači: Při pozorování mnoha mých eg jsem zjistil, že jsou zakořeněné ve strachu nebo alespoň, že strach je základem pro většinu z nich. A také vidím, že strach je velmi instinktivní, téměř pro přežití, ale přežití čeho? Mohli byste o tom něco říct?

Instruktor: Strach je velmi silné ego, se kterým se nesnadno pracuje, a podle mé zkušenosti, já dávám strach vedle chtíče, pokud jde o náročnost, se kterou se vyrovnáváme se strachem. A důvodem je, že strach můžete zažít i v stavech vědomí, kde jste se přesunuli mimo říši ega. A to je částečně důvod, proč se se strachem tak těžko pracuje, proč se tak těžko poráží.

Jako příklad: Samael Aun Weor vysvětloval svou zkušenost v Osvětlené Prázdnotě. A jediný způsob, jak zažít tuto zkušenost je, pokud se dostanete do stavu Samádhi, volný bez ega. Pak se dostanete do té úrovně, kde prožíváte Prázdnotu. Ale když se tam dostal, tak pocítil strach. Takže strach je něco za hranicemi ega, něco velmi hluboké. To je zčásti důvod, proč, podle mých zkušeností je se strachem tak těžké pracovat.

Myslím, že v každé egotistické situaci, kterou jsem v sobě pozoroval a analyzoval, tak jsem vždy našel strach jako součást, takže v tomto s vámi souhlasím. A to je částečně důvod, proč z mé osobní zkušenosti, odmítám názor štítkování eg. Například že: "No, tohle ego je pýcha." Takto sice říkáme, ale ze své praktické zkušenosti si myslím, že to nemůžete dělat, protože každé ego je entita, která má různé vlastnosti, a většinu času, strach je součástí.

Jako příklad, můžeme uvést pýchu nebo závist. Tyto ega, jasně, mají obvykle složku strachu, částečně proto, že když jsme odděleni od Boha, tak ztrácíme víru, toto spojení s Bohem. Cítíme se vystaveni, otevření a zranitelní. To je strach, který stimuluje motoricko-instinktivní-sexuální mozek se zachováním života. Cítíme strach a chceme si zachovat svůj život, ale prostřednictvím ega.

A myslím, že to je také pravda s chtíčem. Myslím, že hodně chtíče je poháněno strachem a jeho touhy po spojení, protože se bojíme, že nejsme spojení s Bohem, chceme se spojit s někým, a to je strach, který nás tlačí v chtíči. Myslím si, že je to běžné u mužů i žen.

Nejjistější protijed, který jsem našel na dobytí strachu, je modlitba. Modlitba je úžasný magický výkon. Myslím skutečnou modlitbu, ne jen přednes. Modlitba, kde svým srdcem voláte svého Boha, vaše Bytí, dokud nenadvážete spojení. A opravdu, toto spojení je jen na vás, protože vaše Božská Matka, vaše Bytí, je vždy s vámi. A pokud máte pocit, že jste odpojení, je to kvůli sobě. Bůh je tam vždy, obzvláště když svou duchovní práci berete opravdu vážně. Berete to vážně, protože Bůh vás tlačí s duchovním neklidem. Tento impuls k probuzení je vaše Bytí, které vás tlačí. Takže pokud se necítíte být spojení s Bohem, je to proto, že něco, ve vás není spojeno, a není to Bůh, kdo za to může. Znám to, slyšel jsem to tolikrát, "Bůh mě neposlouchá," nebo "Bůh ke mně nemluví." To ne že Bůh k vám nemluví, ale to, že neposloucháte.

Obzvlášť modlitba Otčenáš má v sobě úžasnou moc nebo mantra Gayatri, různé modlitby v závislosti na tom z jakého prostředí pocházíte. Pokud máte vztah s náboženstvím, s jakýmkoliv náboženstvím, tak v něm bude modlitba, která vás dovede blíže k tomu cítění, k tomu pocitu spojení. A to dokáže rozptýlit strach. Nachází se tam ohromná síla.

Takže to by bylo moje doporučení, když je strach velmi silný. Pamatujte si své Bytí. Modlete se. Tento strach můžeme obzvlášť cítit, když jsme mimo těla, v astrální rovině. Strach je obrovskou překážkou a nejjistější protilátka je modlitba. Jakmile pocítíte strach, modlíte se k Bohu, "Prosím, Matka moje, Otec můj," - nezáleží na tom, jakou modlitbu si zvolíte, i když je to jen intuitivní, "buď se mnou, veď mě, pomoz mi, ukaž mi,“ a když je to upřímné, tak strach se vypaří.

Posluchači: No, uvědomuji si, že musím meditovat nad strachem

Instruktor: Určitě.

Posluchači: Ale teď, když mluvíte o strachu, tak někdy řeknete, že se jedná o ego, ale mně se zdá, že to jde mnohem hlouběji.

Instruktor: Existují ega strachu.

Posluchači: Přinášejí tyto ega na povrch strach, aby přežili?

Instruktor: Strach, ve svém základě - na mé úrovni chápání, což je velmi mělká - je odpojení od Nejvnitřnějšího, od Boha. A to je částečně důvod, proč Mistr Samael pociťoval strach, když vstupoval do Absolutna, protože v tomto stavu existuje další úroveň spojení, která je mimo spojení, ke kterému se dostanete v běžné samádhi. Je to něco jiného. A ten strach byla ta změna, protože vstoupíte do stavu, kde není žádné já, jedná se o nejvyšší úroveň, což je kompletní úroveň pradžňá. Je to těžké popsat slovy.

Takže každé ego určitým způsobem odráží naše oddělení od Bytí. Když jsme úplně pohlceni svou pýchou, když se všude vytahujeme, tak vlastně tuto pýchu krmíme, protože hluboko uvnitř jsme odpojení od Boha, a to je strach. Máme nedostatek víry, nedostatečné spojení. Takže se cítíme nechránění a sami, a způsob, jakým se chceme cítit silní a v bezpečí, je pomocí pýchy. Skutečný způsob, jakým se cítit silně a bezpečně, je cítit Boha v srdci. Pak už nepotřebujeme pýchu. Když jsme opravdu spojení s Bohem, s naším Nejvnitřnějším, s naší Božskou Matkou, když to v našem srdci vibruje a žije, tak pýcha je zcela k ničemu. Vlastně je škodlivá.

To je důvod, proč nejopravdovější mistři jsou zcela pokorní a absolutně upřímní, a je jim jedno, jestli se někdo snaží jejich pýchu posílit nebo oslabit. Někdo, kdo je opravdu zaměřen na Boha, nereaguje vůbec na kritiku nebo chválu, protože je ve svém srdci spojen s Bohem. Stejně tak, nereagují na závist nebo chtíč, protože všechny tyto věci jsou pouze druhem strachu, který hledá spojení, protože nemáme spojení s Nejvnitřnějším.

Je to tak trochu logické a dává to smysl, ne? Je to jednoduché. Ale zapomínáme. Takže to je důvod, proč v průběhu tohoto procesu analýzy těla, řeči a mysli, a jednání ve prospěch sebe a druhých, si musíme pamatovat sami sebe. Musíme si pamatovat svého Nejvnitřnějšího, musíme se modlit. To je důvod, proč máme tolik aspektů této vědy, které se musíme naučit. Všechny jsou důležité. Všechny nám ukazují směr k tomuto stavu vědomí, v němž jsme vzhůru, jsme pozorní, sledujeme sami sebe, a ještě k tomu jsme spojení v srdci. Takže, když čelíme jakékoliv zkoušce nebo pokušení, tak jsme spojení se svým Nejvnitřnějším. Nepotřebujeme uspokojit chtíč, protože uspokojení už máme v srdci. Nepotřebujeme, uspokojit závist. Nemusíme poslouchat strach. Nepotřebujeme se ztotožňovat s hanbou nebo obžerstvím, protože uspokojení, které potřebujeme, se již nachází v našem srdci, s naším Nejvnitřnějším. Pokušení propadáme, protože jsme ztratili toto spojení.

Toto spojení můžeme v sobě rychle navázat. Je to otázka naší práce a upřímnosti. Toto spojení je vybudováno a zesílené skrze transmutaci, a skrze vědomou práci, skrze to, když jsme bdící. Když transmutujeme, tak tyto síly hmoty a energie sexuální hmoty využíváme, a něco vytváříme. To, co vytváříme, je spojení s Bohem. Takže pokud netransmutujeme, pokud nepracujeme se svou sexuální energií, tak nemůžeme vybudovat silné spojení. Jako duše, budeme velmi slabý.

Ale někdo, kdo uvnitř vytvořil, astrální tělo, probudil kundaliní, tak v něm je toto spojení s Bohem velmi silné, velmi mocné. A to je důvod, proč tito lidé jsou psychologicky velmi silní a jsou schopni pomáhat ostatním ve velmi silné míře, protože u nich je toto spojení přirozené. Je to zajímavé, ne?

Posluchači: Když jste mluvil o stavu čistého vnímání, které nemá tělo, řekli byste, že je tam určitá lhostejnost?

Instruktor: Já bych neřekl, že to je nezbytně lhostejnost, protože lhostejnost by mohlo znamenat, letargie nebo lenost, ne? Ale myslím, že jste na správné cestě. Řekl bych, že lhostejnost není to pravé slovo. Řekl bych, že je to spíše duševní rovnováha.

Posluchači: Zajímalo by mě, jak byste pak do tohoto stavu vnesli soucit nebo lásku.

Instruktor: Normálně, protože to není stav lhostejnosti. Někteří lidé v sobě tento stav opravdu tak rozvinou, ale to je škodlivé. Konkrétně na začátku, v základních úrovních Šrávakajány cesty u některých tradic. Učí se tam rozvíjet určitou duševní rovnováhu, která je uzavřena do sebe. Mohl bys to nazvat lhostejností, protože oni rozvíjejí schopnost, která je elementární schopností, při které bez ohledu na to, co se objeví, oni zůstávají vůči tomu lhostejní.

To však není projevem mahájány tohoto vědomého stavu. Plný rozvoj tohoto stavu vědomí, by byla aktivní účast, které se neztotožňuje. Jedná se o velmi nepatrný rozdíl. Skutečně se jedná o stav účasti. Je to duševní vyrovnanost, která je aktivní a pozorná, ale která se neztotožňuje. Je to proudění lásky. Dalo by se to takto říci. Je to síla lásky, zúčastnění/účast.

Opravdu nemám pro toto slov, ale nepoužil bych slovo lhostejnost. Myslím, že duševní vyrovnanost je trochu přesnější, i když někteří lidé by mohli interpretovat vyrovnanost, také jako lhostejnost, no tak to není. Stejně jako v některých meditačních školách, hovoří o rozvoji meditaci ve vyrovnanosti, ale ve skutečnosti mluví o lhostejnosti, kde vás jednoduše nezajímá nic, co se objeví. To je špatně. Měli byste se starat. Je to důležité. Vědomí se stará, opravdu. Vědomí samo o sobě je odrazem Chokma. Je to odraz Boha, který protéká přes Sefiroty. Bůh se stará. Bůh je láska. Takže vědomý stav by měl být stavem péče, stavem účasti, stav, ve kterém je aktivní pozorování, ale žádné ztotožnění. Je to těžké opsat slovy, ale myslím, že díky praxi a meditaci se dostanete do bodu, kdy si řeknete, "Ach ano, chápu to." Angličtina nemá výrazy na vysvětlení všech stavů vědomí, což je jedním ze smutných faktů angličtiny.

přeložené z anglického originálu: Practical Steps to Liberation
přednáška daná gnostickými instruktory na: gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian