Co nás čeká po smrti

Je nezbytné, že všichni zemřou. Poznání této skutečnosti je úplným základem skutečného duchovního cvičení: skutečně si být toho vědom každý den, nikdy zapomenout na nezbytnost smrti.

Pokud opravdu chcete být skutečný duchovní praktik, tento druh poznání je nutností. Protože smrt, tím, že je neodvratná, je také příležitostí pro ohromnou proměnu, za předpokladu, že je řízena vší silou našeho Bytí, vší silou našeho srdce a mysli.

Jinými slovy, smrt je nevyhnutelná, ale její výsledek podléhá mnohým modifikacím a vlivům.

Představu, kterou dnešní moderní společnost podporuje a zdůrazňuje, že smrt je konec, je zjevně nepravdivá. Smrt není konec, je to jen změna. Po smrti nepřestaneme existovat, prostě začneme existovat jiným způsobem. Někdo, kdo to se svým duchovním cvičením myslí opravdu vážně, to ví, a pracuje na tom, aby změna smrti byla prospěšná, raději než škodlivá.

Šest mezi-stavů (z tibetské knihy mrtvých „Bardo thödol“)

Z tohoto důvodu, velký indický mistr Padmasambhava dal hluboké učení o šesti mezi-stavů nebo šesti mezilehlých stavů, přes které každý organismus prochází mnohokrát. Šest mezi-stavů neboli barda jsou stavy vědomí, skrze které všichni procházíme a skrze, které jsme prošli mnohokrát.

Prvním z nich je to, co nazýváme "bdělý stav." Druhý se vztahuje na snící stav. Třetí se vztahuje na meditaci. Tyto tři stavy bytí se týkají funkcí vědomí. Jedná se o stavy vědomí, které můžeme dosáhnout, pouze pokud máme trénink. Jinými slovy, většina lidstva nezažila tyto stavy vědomě, ale prochází jimi nevědomě. Když mluvíme o tom, jak všechny bytosti procházejí Bardamy, musíme si uvědomit, že všichni jimi procházíme, ale bez znalosti, aniž bychom si to uvědomovali, aniž jsme o tom věděli, bez kontroly.

Takže první tři mezi-stavy, jak jsme si je vysvětlili ve všech těchto přednáškách, jsou využívány jako trénink, který potřebujeme pro přístup k dalším třem mezi-stavům, které se dějí po smrti. Šest mezi-stavů jsou dvě skupiny po třech. Skutečný duchovní trénink vás naučí, jak využít sílu těchto prvních třech Bard, jak je využít, jak transformovat sebe a své životní zkušenosti, takže když přijde zkušenost smrti, dokážete ji transformovat.

Bdělý stav: Význam přítomnosti

Začátek, základ vší duchovní práce, je být přítomen, být tady a teď, nebýt rozptýlený, nedovolit mysli, srdci nebo tělu, aby odvedlo naši pozornost od bytí tady a teď v těle-vidění, prožívání, poslechu, přijímání údajů ze smyslů. Toto je základem vší skutečné duchovní práce: přítomnost, sebe-uvědomování, sebepozorování, sebe-pamatování. Existuje mnoho jmen pro tuto funkci vědomí, no neděje se to automaticky. Neděje se to jen proto, že jste v humanoidním těle. Přítomnost, pozornost, musí být řízena vědomě a nepřetržitě. Pro probuzené vědomí neexistuje žádný autopilot. Probuzení se nestane samo o sobě, chce to pevnou vůli.

Tato pevná vůle znamená, proměnit bdělý stav na skutečně bdělý / ostražitý, jako je tomu na rozdíl od způsobu, jakým většina z nás žije, co je v "bdělém stavu" s uvozovkami kolem něj. Našim normálním tzv. "bdělým stavem," je stav snění. Náš tzv. "bdělý stav" je obecně vzato stavem úplného rozptýlení, ve kterém si nikdy nepamatujeme, že jsme tady v těle, nikdy si nepamatovat, co děláme, kde jsme, kdo jsme, a tak jsme neschopni zachovat nepřetržitost vědomého jednání. Chce to trénink na rozvinutí. Vyžaduje to hodně tréninku. Je to trénink, který si musíte dávat sami, být přítomen, být tady a teď.

Toto poznání je rozděleno do nepřetržitého pozorování dvou základních hledisek: vnitřních stavů a vnějších událostí. Jinými slovy, naši pozornost musíme rozvíjet a budovat, abychom si dokázali být vědomi našeho vnitřního stavu: myšlenek, pocitů a vjemů, a zároveň, abychom si uvědomovali, co se děje kolem nás, a co víc, být schopen vidět vztah mezi těmito dvěma.

Zní to jednoduše, když dáte technické vysvětlení, ale zaručuji vám, že když jste v rozhovoru s přáteli, spolupracovníky či rodinou, tak to zapomenete, protože zapomenete sami sebe. Tak se zapojíte do rozhovoru, do diskuse, vtažen do emocí, pocitů, tužeb nebo strachu a úzkosti, že zapomenete sami sebe. To je důvod, proč trpíme. Je to díky tomuto základnímu ztotožnění se s falešnými pojmy, s těkavými emocemi, a s pocity v těle. Stáváme se zhypnotizovaní.

Takže, základem tréninku si to je uvědomit a po celou dobu být neustále plně bdělými. To vyžaduje hodně vůle. Tento trénink se prohlubuje, když ho používáme mimo těla, ve snovém stavu, který je druhým bardem (mezi-stavem).

Snový stav

Lidé, kteří jsou plně vytrénovaní, nezapomínají sami sebe, když jsou ve světě snů. Jsou si vědomi, že sní. Jsou si vědomi, že jsou mimo těla. Ve světě snů se s ničím neztotožňují. Stále jsou si vědomi sami sebe. Toto je možné pouze díky tvrdému tréninku v neustálé přítomnosti, který praktikují, když jsou ve fyzickém těle.

Každý chce mít schopnost jít ven z těla vědomě, zažít astrální projekci, mít mimotělní zážitky, lucidní sen. Nikdo si neuvědomuje, že mít tuto schopnost začíná tím, že budeme tady a teď, ve fyzickém těle, budováním si neustálého povědomí sebe sama, nikdy se nezapomenout, nikdy nezapomínat, že jste v těle, vždy si být vědom vnitřních stavů a ​​vnějších událostí a vztahu mezi nimi.

Proč je to tak důležité? Protože, když jste ve snovém světě (astrální a mentální svět), spící, bezvědomí, tak si nejste vědomi svého vnitřního stavu a nejste si vědomi vnější události, nejste si vědomi, že jste v astrálním těle. Sníte bez vědomí, protože stejně sníte během fyzického života, během dne ve fyzickém těle. Pokud budete trénovat během dne, ve fyzickém těle, zpochybňovat vše, co vnímáte, vždy si být vědomi sami sebe, tak to přirozeně začnete dělat ve snech, v astrálním těle, přirozeně, spontánně.

Klíč SOM

Na vybudování této dovednosti využíváme cvičení s názvem SOM, co znamená, subjekt, objekt, místo. Částí cvičení, mimo toho sebeuvědomování se, které jsem popisoval, je testování vnějších událostí, abychom si otestovali: "Co je to za místo, ve kterém se nacházím? Kde to jsem? Jsem ve fyzickém těle nebo v astrálním těle?"

Takže, během dne se naučíte začít věci testovat, jako například: natáhnout si prst, opravdu, aby se natáhl, plně očekávat, že se natáhne, otestovat se, "Pokud jsem opravdu v astrálním těle, když sním, tak se prst natáhne." Pokud to uděláte fyzicky a budete to myslet opravdu vážně a skutečně to testovat, tak to také začnete dělat i ve snech, a jednoho dne to budete testovat a z ničeho nic se váš prst natáhne, a tehdy si uvědomíte, že jste v astrální rovině, že nejste ve svém fyzickém těle, a začnete se probouzet.

Podobné testy můžete dělat s věcmi kolem vás. Zatlačte prstem přes zeď, ohněte pero nebo tužku nebo knihu, a uvidíte, že ve snovém světě bude flexibilní. Zkoušejte věci kolem sebe. To funguje, pouze pokud máte vědomí, přítomnost pozornosti, která to řídí. Pokud budete toto cvičení dělat mechanicky, aniž by bylo vaše úplné vědomí přítomné, tak to nebude fungovat.

Tento trénink je zásadní, protože začíná připravovat vědomí, aby neustále pozorovalo všechno, co se mu děje uvnitř i venku, a vždy si pokládat otázky, "Kde to jsem, co se to se mnou děje, co se děje…”

Nemohu dostatečně zdůraznit, jak je to důležité, protože když zemřete, tuto dovednost budete potřebovat. Bez ní, zemřete nevědomě, a znovu se nevědomě narodíte.

Meditace

Třetí mezi-stav (bardo) je fází meditace, která se v sanskrtu nazývá dhjána. Toto se nevztahuje na jednoduchou koncentraci, dhjána je stav vědomí, který je zcela klidný, zářící, zcela jasný a velmi vnímavý. Není to stav denního snění, fantazírování, je to stav překrásné jasnosti vědomí. Je to nejkrásnější expanzivní jasnost vědomí a vnitřního vnímání, jaké si lze představit, jaké jste kdy zažili. Nejedná se o stav vědomí, který jste pocítili, když jste jedli svou první čokoládovou zmrzlinu a cítili jste se tak dobře. Nejedná se o žádný takový pocit, jako například tělesné pocity. Nemá to nic společného s takzvaným "orgasmických" stavem jako mnozí tvrdí. Takové to vůbec není.

Dhjána je jasné, vnímavé, pronikavé povědomí, jasnost vnímání, určitý druh klidu mysli, druh vnitřního klidu, který je velmi hluboký. Proč je to tak důležité? Protože v tomto stavu dokážeme vidět ego takové, jaké je. Stav dhjána je stavem, ve kterém je vědomí osvobozeno od klece ega - bez pýchy, bez chtíče, bez závisti, bez strachu, a to je důležité.

Zručnost meditace (dhjána) je založena na rozvíjení schopností ve snovém stavu, který rozvíjíme pomocí dovedností v bdělém stavu. Postupně, zručnost meditace (dhjána) posiluje vědomí, aby bylo stabilní a klidné, bez ohledu na to, co se děje. Posiluje to vědomí, upevňuje ho, pomáhá mu růst, ale ze všeho nejvíc, mu pomáhá ke zpřístupnění své pravé podstaty, která je klidem, prozíravostí a porozuměním: klidem, duševní pohodou. To je to, co chcete, když zemřete. Tento stav vědomí (dhjána) potřebujete, protože když zemřete, tak projdete velkou transformací, průchodem, a co se stane pak, to záleží na vás.

Co se stane, když zemřeme

Tato přednáška se nazývá: "co nás čeká po smrti." Takže co se stane, když zemřeme? To Vám nemohu říct, protože to je na vás. Téma nebo vysvětlení toho, co se stane, když zemřeme, je neuvěřitelně komplikované, protože to závisí na vašem stavu vědomí.

Vím, že každý chce jednoduchou odpověď. "Všichni půjdeme do nebe nebo do pekla," nebo "všichni půjdeme tam, kde je velké jasné světlo a všichni naši milovaní, tam budou na nás čekat," nebo "prostě přestaneme existovat." Všichni chceme tyto školkařské, jednoduché, náboženské příběhy, abychom se cítili lépe, ale fakta takové nejsou.

Smrt je složitá a nevyhnutelná, ale co se s ní stane je ve vašich rukou: nikoho jiného. Ve vašich.

Výsledek vaší smrti bude záviset na vašem stavu vědomí. Záleží na tom, jaký jste zručný v ovládání svého vědomí. Váš stav vědomí bude určovat, co se s vámi stane po smrti.

Takže, musíme studovat tyto barda a velmi dobře jim rozumět.

Po smrti existují tři stavy nebo mezi prostory. Jsou to smrt, realita a znovuzrození. Tato druhá sada tří stavů se týká toho, co se stane po tom, co bylo fyzické tělo zlikvidováno. Co se stane v těchto třech fázích, závisí na sto procent na tom, jak používáte vaši pozornost.

Takže, buďme realističtí. Vím, že každý by chtěl zemřít klidně a bezbolestně v posteli, ale to je sen, fantazie. Je pravděpodobné, že většina z nás zemře v utrpení. Je to jen prostý fakt. Smiřte se s tím a připravte se na to teď. Pokud půjdeme do márnice a podíváme se na lidi, kteří tam leží mrtví, tak zjistíme, že většina z nich nějakým způsobem trpěla. Je velmi vzácné najít někoho, kdo měl klidnou smrt. Většina lidí utrpělo násilí, nemoci, trpěli emocionálně nebo mentálně. Takže šance je taková, že my budeme také. Musíme se nad tím vážně zamyslet a uvědomit si to a připravit se na to.

Pokud bychom nyní měli zemřít, dnes, s tréninkem, který nyní máme, jak bychom zvládli proces smrti? Pokud jsme velmi nemocní, slabí, fyzicky velmi trpíme, ale také hodně trpíme, protože bychom museli opustit svou rodinu, své milované, své děti, svůj majetek, všechny naše věci, na kterých lpíme, jaký by byl náš stav vědomí?

Muka, která zažijeme při umírání, jsou obvykle dost extrémní. Doba umírání bude pravděpodobně čas, kdy budeme zažívat nejextrémnější muka našeho života. Jak silný je náš trénink v sebepozorování se, v sebe-pamatování se, v meditaci? Jsme dostatečně silní na to, abychom dokázali čelit takové míře utrpení a být klidní, nelpět na věcech a nebát se?

Je pravděpodobné, že nejsme připraveni, protože máme ego velmi živé. Máme příliš mnoho hrdosti, příliš mnoho hanby, příliš lpíme na věcech, příliš mnoho závisti, příliš mnoho strachu, nebo jsme příliš líní ve svém duchovním cvičení. Nebereme dostatečně vážně to, jak každodenně zvládáme svou pozornost. Jediné co bereme vážně je vydělávání peněz nebo starání se o náš společenský image, jak nás ostatní vnímají. Naše duchovní práce je na seznamu někde úplně u konce. Možná, že to myslíme dobře, ale když se podíváme na to, jak skutečně trávíme svůj čas a energii, tak uvidíme, že opravdu moc toho času a energie naší duchovní práci nedáváme. A to bude pro nás skutečným problémem, když zemřeme.

Když zemřeme, většina z toho, co si právě teď myslíme, že jsme "my," bude od nás odebráno.

Dvě sady kruhů. Na levé straně vidíme ilustraci toho, co má živý člověk a na pravé straně toho, co má mrtvý člověk.

Je zřejmé, že když zemřeme, fyzické tělo nám bude odebráno. To víme. Co nám také bude odebráno, bude vitální tělo, které je energií fyzického těla. Co je také odebráno, je naše osobnost, naše jméno, náš jazyk, náš kulturní vkus, co se nám líbí jako hudba, co se nám líbí jako jídlo, náš vkus pro oblečení. Všechny tyto vlastnosti chování, které si myslíme, že jsou naší identitou. Všechno to je opuštěné. Co jde do jiného světa, je surový obsah naší mysli a srdce, a uvnitř toho, je uvězněno vědomí.

Pokud jsme předtím nikdy pořádně netrénovali své vědomí, aby si bylo vědomo samo sebe, tak fází smrti budeme procházet přesně stejným způsobem, jakým spíme teď v noci: s nulovým vědomím sebe sama, s nulovým uvědomováním. Díky tomuto, projdeme třemi Bardama posmrtného stavu zcela bez vědomí, úplně spící, stejným způsobem, jakým spíme teď.

Abychom dokázali být vědomi sami sebe ve třech Bardech, které se nacházejí mezi životy, museli bychom během života pracovat na svém uvědomování a uvědomit si a být si neustále vědomi své skutečné identity: neustále povědomí o tom, co jsme, co ovšem není tělo, co ovšem není energie v těle, a co není ani osobnost.

Skutečné duchovní cvičení

Bohužel, někteří z nás se učí duchovnu pouze k posílení osobnosti. Mnoho z nás se učí duchovnu, které je zaměřeno jen na tělo, a taktéž vitální tělo. Pro mnohé z nás, naše duchovní cvičení bylo vše o typu například, hatha józe, súfismu nebo jakémkoliv jiném typu cvičení, při kterém se zaměřujeme na tělo a děláme různé druhy cvičení a natahování se souvisejícími hlavně s tělem. Nebo jsme se možná naučili techniky, jak pracovat s energií ve vitálním těle, jako reiki, pránájáma, různé typy tantry- tzv. "energetické práce," kde se velmi ztotožňujeme s energií. Nebo ve většině případů, je naše duchovno zcela zaměřené na naši osobnost, naše tradice, naše náboženství, jak v něm vypadáme, zda vypadáme jako "dobrý křesťan" nebo "dobrý buddhista" nebo "dobrý gnostik." V kostele nebo ve škole vždy na čas, v pěkném oblečení, kde děláme to, co od nás duchovní komunita očekává, vždy vypadající jako vzor, ​​nebo se snažit jím být, nebo hraním pokorného. To vše je osobnost. Není to skutečné, to není duchovno.

Osoba, která skutečně duchovně trénuje, se s fyzickým tělem vůbec neztotožňuje. Stará se o něj, dobře ho krmí, stará se o to, aby bylo uvolněné, ale žádnou navíc energii na něj nemine. Totéž platí o vitálním těle. Pracuje s ním, šetří energií, moudře s ní zachází, ale příliš se s energií vitálního těla neztotožňuje. Nakonec, se také neztotožňují ani s osobností, s politikou, se školami, hnutími, skupinami a náboženstvími. S tím, kdo je největší nejnovější učitel, nebo nejnovější největší kniha nebo trend, nebo co bychom měli nosit, když jdeme na tu či onu akci. O takové věci se vůbec nezajímají, ale jejich pozornost je zcela zaměřena na analýzu a studium vztahu mezi myslí-srdcem a vědomím, protože v tomto vztahu se nachází přístup k Absolutnu, který je hluboko uvnitř.

Toto je důležité, protože když projdeme dveřmi smrti, tak fyzické i vitální tělo budou zničeny.

Pokud jsme se najednou ocitli na prahu smrti, stále si myslíc, že máme své jméno, kulturu, náboženství, zvyky, svůj vkus v jídle, v hudbě, v místech, které rádi navštěvujeme, ale nic z toho už s námi nebude, tak ani nebudeme vědět, že jsme mrtví, neuvědomíme si to. A to je přesně to, co se děje v 99,9% případů.

Kdokoliv tady, kdo probudí své vědomí a vyjde ven z těla nebo v meditaci dokáže vnímat svět mrtvých, a s kýmkoli se tam může popovídat, a zjistí, že mrtví nevědí, že jsou mrtví. Stejný osud postihne i nás, pokud nebudeme vážně pracovat na probuzení vědomí.

 

To se děje proto, že mi ani nevíme, že jsme naživu. Po celý den a po celou noc sníme, fantazírujeme, jsme rozptylováni, ani si neuvědomujeme, že jsme tady v těle, nepamatujeme se, kdo opravdu jsme. Takže když zemřeme, v tomto stavu budeme pokračovat, ale bez fyzického těla, vitálního těla, a osobnosti.

Tím, že trénujeme v bdělém stavu, ve snovém stavu, a v meditačním stavu, tak se trénujeme, abychom byli vědomi ve stavu smrti, reality a znovuzrození, být si vědom a ne spát jako zvíře.

Smrt a strom života

Když toto studujeme na Stromu života, tak zjistíme, proč je to tak důležité. Na dolní polovině Stromu života můžeme vidět pět Sefirotov. Nejnižší je Malkut, co je fyzické tělo. Je zřejmé, že smrtí nám je fyzické tělo odejmuto, ztratíme s ním spojení. S fyzickým tělem jde i vitální tělo, Jesod, co je energie fyzického těla. To také ztratíme. A také přijdeme o osobnost.

To, co zůstává, jsou tyto tři Sefiroty: Tiferet, Necach a Hod-vědomí, intelekt a srdce. Pokud jsme se ve svém fyzickém životě nikdy neučili používat pozornost, znamená to, že jsme se nikdy nenaučili používat své vědomí, co souvisí s Tiferetem. To znamená, že když je naše fyzické tělo, vitální tělo a osobnost zničena, tak skončíme v páté dimenzi v našem protoplazmatickém, lunárním těle, nebudeme mít vědomí o sobě samém, protože jsme se nikdy nenaučili používat svou esenci, která je zakořeněna v Tiferet. Tiferet se nachází nad Hod a Necach. Je na vyšší úrovni než mysl a srdce.

Tiferet je zdrojem naší esence. Esence je vědomí, naše Buddha podstata, je to zdroj pozornosti, jako dáváme pozor. To je totéž jako síla vůle.

Pokud jsme se ve fyzickém těle nikdy nenaučili používat tuto sílu vůle, vědomí, pak k němu po smrti nebudeme mít přístup, protože jsme se nikdy nenaučili, jak jej používat. Budeme spát, nebudeme vědět, že jsme mrtví a těmito zkušenostmi budeme procházet tlačení karmou.

Pokud jsme se ho naučili používat a probudili vědomí, ještě lépe, pokud jsme vytvořili duši, což znamená, že jsme probudili hadi Kundaliní, a to buď v prvním stupni ve fyzickém těle, ve druhém stupni ve vitálním těle, ve třetím stupni v astrálním těle, ve čtvrtém v mentálním těle a v pátém v příčinném těle, tak budeme mít obrovskou výhodu, protože po smrti budeme probuzení. Lépe řečeno probuzení do určité míry. Protože ještě stále můžeme usnout, ale budeme mít výhodu, protože jsme probudili určité procento vědomí, tím, že jsme dosáhli ty stupně zasvěcení.

Tiferet, příčinné tělo, je v šesté dimenzi. Mysl-srdce nebo mentální-astrální těla jsou v páté dimenzi.

Pátá dimenze je svět snů. Je to svět mysli a emocí. Na této planetě, v naší psychice, je pátá dimenze zcela znečištěná našim egem. Protože tak hluboko spíme, a protože máme tolik tužeb, pátá dimenze je velmi vychytralý místem. Všichni to znáte, protože si pamatujete své sny. Sny jsou velmi odlišné od toho, co se děje ve fyzickém světě. Všechno tam funguje velmi odlišně, vše se chová jinak, a proto je pro nás velmi těžké zjistit, co je v páté dimenzi skutečné. Velmi snadno nás tam umí oklamat, protože v myslích máme tolik tužeb, tolik hrdosti a tolik chtíče. Pokud chceme mít jasno a vidět, co zažíváme, abychom dokázali rozlišit, co vidíme a zažíváme, tak tuto dovednost musíme rozvíjet ve fyzickém těle, právě teď, protože po smrti budeme v páté dimenzi přesně stejně, jako ve světě snů, do kterého každou noc odcházíme. Jediný rozdíl bude, že naše spojení s fyzickým tělem bude přerušeno.

Jak teď sníte: s vědomím nebo bez něj? Pamatujete si všechno, co se stalo za těch šest, osm, nebo deset hodin, které jste ležely v posteli? Kolik si z toho pamatujete? Kolik z toho jste byli vědomi sebe? Kolik z toho času jste si byli vědomi toho, kde jste byli a co jste dělali? Odpověď na tuto otázku vám řekne, co se s vámi bude dít po smrti. Pokud se vám nelíbí odpověď, pak byste měli začít trénovat.

Celý strom života nám ukazuje všechny dimenze přírody. Fyzické tělo Malkut je výchozím bodem, ze kterého se můžete dostat do nižších nebo vyšších světů. Na tomto stromě života, můžeme pochopit výrok Samaela Aun Weora, který byl vysvětlen v mnoha jeho knih a přednášek.

Osoba, která umírá, čelí třem potenciálním závěrům. Ti, kteří si to zasloužili, dostanou takzvanou dovolenou ve vyšších světech, v nichž zažijí potěšení, štěstí a klid na nebesích, v těch dimenzích, které nejsou poškozené touhou.

Druhá cesta je, že se okamžitě znovu narodíme bez jakéhokoliv odpočinku a místo toho budeme ihned vráceni do fyzického těla, abychom i nadále trpěli svou karmu, výsledky našich činností.

Třetí závěr je takový, kde osoba není schopna splatit své dluhy nebo získat lístek a mít dovolenou, takže sestoupí do nižších světů, co nazýváme "peklem," aby začala platit to, co dluží.

Takže na této mapě vidíme ty možnosti. Ve středu je Malkut, fyzické tělo. Když je fyzické tělo mrtvé, když zemře, naše karma a stav vědomí určí, zda se okamžitě znovu narodíme, zda si zasloužíme dovolenou ve vyšších světech nebo sestoupíme do nižších světů. Záleží: to záleží na nás.

Pojďme prozkoumat, jak se to přesně stane, tak blízko, jak se jen můžeme dostat do "přesně", protože opravdu, v tomto scénáři hraje roli až příliš mnoho faktorů. Obecně, co se stane, je toto: zemřete, spojení s vaším fyzickým tělem je přerušeno. V tom okamžiku se dostáváte do páté dimenze, což je stejný svět snů, do kterého vstupujete teď, když spíte. Do tohoto světa vstoupíte přesně stejným způsobem, jakým nyní usínáte. Pokud usínáte bez jakéhokoliv vědomí tohoto přechodu, který je mezi bdělostí a sněním, tak přesně stejným způsobem i zemřete: bez vědomí.

Někteří lidé, kvůli silnému zážitku smrti, mohou dostat šok do vědomí a mohou být vědomi. To se stává, ale nemůžete očekávat, že se vám to stane, protože tyto šoky jsou náhodné. Nejsou produkovány vůlí. Všichni jsme slyšeli příběhy o "zážitcích blízké smrti" nebo "zážitcích po smrti," které jsou způsobeny právě tímto druhem šoku. Jsou náhodné nebo občas se stane, že jsou nám dány jako dárek nebo připomenutí od Boha. Dochází k nim proto, že vědomí si náhle uvědomí, co se děje nebo dostane energetický výboj od Bytí na vyvolání vědomí, které je zapotřebí, ale to je vzácné. Většinu času lidé umírají stejným způsobem, jakým v noci usínají. Jednoduše usnou a odplouvají do světa snů, bez jakéhokoliv povědomí o tom, co se s nimi děje.

A právě z tohoto důvodu, když zemřeme, tak nebudeme vědět, kam jdeme nebo to, co děláme. Budeme ve snu, bez vědomí, bez uvědomování, bez toho, abychom vůbec věděli, že jsme mrtví. Budeme vnímat stejným způsobem, jakým vnímáme sny. Co vidíte ve snech? Věci, které nedávají smysl. Každý večer se vidíte v práci, protože jste v práci každý den nebo navštěvujete místa ze svého dětství nebo místa, o kterých fantazírujete. Sníte, že jste ve filmu, který jste sledovali nebo o knize, kterou jste četli. Toto jsou stejné místa, která uvidíte po smrti.

Devachan

V sanskrtu existuje příbuzný stav vědomí, který se nazývá devachan. Mnoho lidí obzvláště v moderních duchovních skupinách hovoří o devachanu, jako by se jednalo o něco dobrého, typ nebe, ve kterém jste se opět sešli se všemi svými blízkými, ale dovolte mi, abych něco jasně vysvětlil. Devachan je projekce mysli-neexistuje. Je to iluze. Mnoho lidí, kteří mají "blízký zážitek smrti" a vrátí se zpět, říkají, že viděli všech svých blízkých a že byli přivítáni všemi lidmi, kteří zemřeli před nimi. Většinu času, to byla jen projekce jejich mysli. Tento druh zážitku se může stát ve skutečnosti také, ale člověk si to musí zasloužit. Nestává se to jen tak komukoliv, musí to být zasloužené. Ve většině případů, tomu tak není. Takže když většina lidí zemře, tak si v mysli promítá obrázky. Promítají si své touhy, protože se bojí, protože jsou připoutáni k věcem, takže vidí to, co chtějí vidět.

Retrospektiva po smrti

Po smrti, retrospektivně zhodnotíme život, který jsme právě dokončili. Znovu ho prožijeme retrospektivním způsobem, pomocí inteligence a srdce. Po ukončení této retrospektivy předstoupíme před Boží soud. Na východě se Andělé Zákona nazývají Pánové Karmy, kteří nás soudí podle našich skutků. Výsledek takového rozsudku, může být, že se buď opět vrátíme do nové dělohy, abychom se znovu okamžitě objevily v tomto fyzickém světě, nebo můžeme jít na jakýsi druh dovolené do světů světla a štěstí nebo nakonec, bohužel jsme povinni vstoupit do nitra Země, do její infradimenzí, se všemi jejími bolestmi a nespokojeností. - Samael Aun Weor, Beyond Death (Za hranicí smrti)

Po zkušenosti smrti, když je duše, vědomí osvobozeno od těla, v určitém okamžiku bude vědomí daný test. To se stane každé zesnulé osobě. Zemřelá osoba je najednou, kde byla přímo před smrtí, vidí vše, co viděli a prožívali, cokoliv, co zažívali těsně před smrtí. Pokud byly doma a jedli, tak najednou se tam s tím jídlem ocitnou, vychutnávajíc jídlo, těšící se společnosti své rodiny a přátel. Začnou se vracet zpět, událost za událostí, prožívajíc vše do nejmenších detailů, jak to prožívali ve svém fyzickém životě, když byli naživu. Problém je, že nikdo si neuvědomuje, že je mrtvý. Takže si žijí svůj život, a aniž si to uvědomovali, tak ho žijí pozpátku. Jinými slovy, znovu si přehrávají každý okamžik celého svého života. Každý někdy slyšel o takové zkušenosti, že když zemřete, tak se vám život přehraje před očima.

Dovolte mi, abych vám něco jasně vysvětlil, abyste to mu rozuměli. Čas ve fyzickém světě je jen ve fyzickém světě. Pátá dimenze nemá čas, jako zde. To je důvod, proč, když usnete nebo si zdřímnete, tak můžete snít, a vám se to zdá, jako byste snili celé hodiny a hodiny, a pak se probudíte, a to přešlo jen patnáct minut, a vy jste ohromeni, "Myslel jsem si, že jsem spal celé hodiny." To je proto, že v jiných dimenzích, čas funguje jinak. Má jinou vibraci, jinou frekvenci. My voláme pátou dimenzi "věčností," protože tam je čas kruhový, není lineární. Každopádně, to je další téma.

Jde o to, že retrospektivní zhodnocení života je relativní. Někdy můžete slyšet, že toto retrospektivní zhodnocení trvá "tři dny," toto číslo je symbolické, není doslovné. Skutečný rozsah času je váš celý život. Znovu ho budete prožívat, ale budete si toho vědomi, budete si to uvědomovat? Co se stane, když si přehráváte události svého života a znovu navštívíte svou každodenní, jednotvárnou práci? Budete na to reagovat, stejným způsobem, jak na to reagujete teď, s nudou a s hledáním rozptýlení? A co ty okamžiky, když jste trpěli, když jste byli odmítnuti, zrazeni nebo oklamáni? Opět se ztotožníte s bolestí, hněvem a nenávistí? A co ty okamžiky, kdy jste se oddávali chtíči? Co ty roky, které jste se ztotožňovali s pornografií, ztotožněni s chtíčem po jiné osobě nebo osob? Co se stane, když budete přehrávat ty scény? Když jste mrtví, budete se s nimi znovu ztotožňovat? Ukáže se na základě toho testu, že jste se vůbec nezměnili?

Jinými slovy, po smrti, budete znovu prožívat každou zkušenost, kterou jste měli v životě až do nejmenšího detailu. Všechno se to bude znovu opakovat. Proč? Není to vtip nebo krutost Boha. Je to funkce přírody, která je nezbytná pro vyhodnocení, jak se duše změnila během svého života ve fyzickém těle. Změnilo se vědomí, a pokud ano, jak? Zhoršilo se nebo se zlepšilo? Jak reaguje na svou karmu?

Retrospektivní meditace

Doufám, že někteří z vás, kteří tento materiál studují už delší dobu, si uvědomili něco velmi významného, a to je význam praxe retrospektivy. Na každém meditačním výletě učíme retrospektivu, a na každém výletě ji praktikujeme, protože je to tak důležité.

Retrospektivní cvičení je meditační cvičení, ve kterém vědomě, retrospektivně zhodnocujeme den. Večer si sednete meditovat, uvolníte tělo a snažíte se prohloubit své sebeuvědomování, na kterém jste po celý den pracovali, prohloubit tu sebe-přítomnost a sebeuvědomování. Zavřete oči, uvolníte tělo a začnete si v mysli přehrávat všechno, co se stalo během dne, ne, abyste to měnili, ale abyste se z toho učili, snažíte se najít ty věci, které jste neměli udělat nebo které jste neměli cítit nebo si myslet, a analyzujete je, abyste se naučili, jak se změnit.

Pokud jste strávili život ve fyzickém těle trénováním tímto způsobem, tak jsem si jistý, že uvidíte, že vaše zkušenost z přehrávání si vašeho života po smrti bude velmi odlišná od někoho, kdo retrospektivu nikdy nepraktikoval, protože vy jste strávili celý život přehráváním si svého života, procházením si všech věcí, které jste si mysleli, cítili a udělali, neztotožňujíc se, nedovolit, aby vás myšlenky, emoce a věci, ke kterým jste připoutáni vtáhli do sebe. Osoba, která má výcvik a zemře, a je vědoma, a začne si promítat a znovu žít svůj život, který právě skončil si toho bude vědoma, bude vědět, "Jsem mrtvý a teď si retrospektivně zhodnocuji všechny své zkušeností, ale nedám se rozptýlit, nebudu reagovat s pýchou, se strachem, s hanbou, s chtíčem, se závistí, s lítostí, "ale místo toho budete vědět, jak být klidní, budete vědět, jak si vyvolat ten stav dhjána, kteří jste kultivovali v meditaci, co znamená být v klidu a vědom si sám sebe. Takže, když se ty scény začnou přehrávat, vy je budete sledovat a učit se z nich. Nebudete se s nimi ztotožňovat a reagovat. Z této zkušenosti budete lépe chápat svému životu. Tento konečný moment je to, na co se připravujeme.

Dáváte pozor?

V této tradici se hodně mluví o zasvěcení, vytváření těl, sexuální transmutace, astrálních zážitcích, džin stavu, probuzení čaker, pránájám, dechových cvičeních, tibetských cvičeních - všechny druhy různých technik a nástrojů a zkušeností, ale na žádném z nich nezáleží tak, jako na tom, co se stane po smrti. Ať už máte solární těla nebo ne, pokud tím stavem projdete spící, tak ty solární těla vám nepomohou. Nemyslete si, že solární těla nebo zasvěcení vám zaručí, že budete probuzení: to ne. Nemůžete použít nástroj, pokud si nepamatujete, že ho máte.

Existuje mnoho lidí, kteří mají solární těla a jsou zcela spící. Solární těla vám neprobudí vědomí. Jsou to jen prostředky, vozidla: nic vám nezaručí. Mistři padají (selžou), Buddhové padají, protože se ztotožní.

Na čem záleží, je náš stav pozornosti. To je důležitější než cokoliv jiného. Říkám to proto, že je snadné pro svobodné lidi, aby cítili hodně úzkosti, protože nemají manžela/ku a cítí se velmi znepokojeni: "Nevytvořím těla a neprobudím Kundaliní. Nikdy to nedokážu." Pak máme ženatých/vdané osoby, kteří si myslí: "Jsem ženatý/vdaná, nedokážu to udělat s tímto břemenem. Můj manžel/ka mi dělá život příliš těžkým. Příliš trpím." Toto jsou výmluvy.

Na čem záleží, je stav našeho vědomí. Když zemřete, na vašem rodinném stavu nebude záležet. Ať už máte těla nebo ne, jste v situaci, ve které jste. Využijte své okolnosti. Nenechte se zmást teoriemi či přesvědčeními. Dávejte pozor na to, co je. Buďte přítomni. Učte se být přítomni a klidní v každé životní situaci.

Transformace vjemů

Od okamžiku k okamžiku se naše mysl i srdce vzdouvají. Nikdy nejsou nehybnými, nikdy nejsou v klidu, protože do nás neustále vstupují nové vjemy, a tyto vjemy přicházejí do smyslů a vytvářejí reakce, protože je netransformuje vědomě. Možná, že to tak zpola děláme, když si na to vzpomeneme, ale většinu času si nevzpomínáme. Mysl se neustále vzdouvá s novými vjemy, novými pocity, novými myšlenkami. Co tyto reakce rozviřují v mysli během našeho každodenního života? Pokud je nekontrolujeme, pokud si je neuvědomujeme a netransformuje je, tak spíme.

Totéž se děje, když jdeme večer spát. Ve vnitřních světech se k nám dostává mnoho vjemů, ale nejsme si toho vědomi. Tyto vjemy do nás vcházejí a mysl reaguje, ztotožníme se se všemi našimi touhami. To je důvod, proč sníme o tom, jak se zlobíme, jak krmíme svůj chtíč, jak krmíme závist atd. Naše sny jsou odrazem obsahu naší mysli.

Pokud zemřeme bez toho, abychom se naučili, jak transformovat tyto vjemy, tak těmito třemi Bardama smrti, reality a znovuzrození projdeme stejným způsobem. Stejným způsobem projdeme i rekapitulací svého života po smrti. Stejně jako dnes, když nás někdo kritizuje a my cítíme v srdci bolest a cítíme hněv, nenávist nebo hanbu nebo kvetoucí pýchu, totéž se bude dít po smrti.

Rozsudek po smrti

Pokud po smrti budeme znovu prožívat svůj život a objeví se v nás stejné reakce a my se s nimi znovu ztotožníme, tak to dokazuje, že jsme se nezměnili. Nebezpečí této zkušenosti je v tom, že po retrospektivním zhodnocení života, jsme souzeni, ale ne soudcem, který sedí nahoře na trůnu, aby nás odsoudil. Máme tendenci si myslet, že rozsudek provádí úřední osoba s velmi krutou tváří sedící na vysoké židli, dychtivá, aby nás poslala do pekla. To není to, co je soud. Rozsudek je prostě uznání faktů. Rozsudek je odhalení a přezkoumání faktů. Vaše dobré úmysly nezapadají do rovnice. Co je posuzováno, jsou činy duše.

Všichni jsme viděli staroegyptskou ilustraci Anubise s rukou na váze. Na váze jsou vyvážené dvě misky. Na jedné je pírko a na druhé je nádoba. Tento symbol je velmi hluboký. Oproti Anubisu je Ani, duše, zemřelá osoba, která je tam, aby čelila Anubisu a aby měla zváženou duši. Anubis to nedělá z krutosti, dělá to z lásky.

Mnoho lidí považuje Anubise za tyranského boha, protože je bohem mrtvých. On není tyran. Anubis je Buddha soucitu, velký soucitný anděl, velký mistr s obrovskou láskou k lidstvu. Jeho úkolem je dát do souladu dva sloupy, aby chrám stál: přísnost a milosrdenství. Tyto dva sloupy musí být vždy vzájemně v rovnováze. On je bohem vah, který udržuje v rovnováze dobré a špatné, škodu, kterou jsme napáchali, versus dobro, které jsme provedli.

Druhý význam je takový, že peří představuje mysl a nádoba srdce. On kontroluje rovnováhu našeho srdce a mysli. Na tomto obrázku, co jsem vám ukázal, můžete vidět, že srdce-mysl je to, co jde do vnitřních světů po smrti, ne osobnost a ani tělo. Anubis měří srdce a mysl.

Tento rozsudek se odehrává v šesté dimenzi, která je světem objektivity. Není tam ego, není tam zaujatost, není tam tyranie. Tam najdeme pouze objektivní, jasné fakta.

Po přejetí retrospektivním zhodnocením svého života, je duše uvedena do soudní síně, která se nachází v šesté dimenzi v chrámu Maat. Maat je egyptské slovo, které znamená pravda-spravedlnost.

Pokud jste k sobě upřímní, tak byste se nyní měly vrtět na židli, protože to znamená, že všechny věci, které o vás nikdo jiný neví, jsou před soudem předloženy: každý detail, vše, co nikdo nikdy nevěděl je v soudní místnosti viditelné. Viditelné pro vás, viditelné pro vašeho Nejvnitřnějšího, pro vaši Božskou Matku a pro všechny soudce, kteří na tom božím soudu zasedají. Všechny vaše činy jsou váženy na váze. Na základě výsledků této přesné matematické analýzy vaší karmy (příčiny a následku), je stanoveno, co se s tebou stane dál.

"Neboť nic není skrytého, což by nemělo býti zjeveno; ani jest co tajného, ješto by nemělo býti zvědíno. Protož to, co jste pravili ve tmách, bude na světle slyšáno, a co jste sobě v uši šeptali v pokojích, hlásánoť bude na střechách."- Lukáš 12:2,3

Tři možnosti po smrti

Zasloužili jsme si vstup do nebe, abychom šli na dovolenou? Získali jsme nějaké zasvěcení? Udělali jsme na sobě nějakou skutečnou duchovní práci? Uvědomujeme si vůbec, že ​​jsme v soudní místnosti, že jsme mrtví? Nebo my jako mrtví se nacházíme v takové špatné karmické situaci, s dobrými skutky jen tak akorát a jen tak akorát s vůlí se změnit, že nám může být uděleno ještě jedno tělo, ještě jedna šance, abychom to zkusili, abychom na sobě pracovali? Nebo za třetí, není tam žádná naděje? Ukázali jsme, že se absolutně nemáme v úmyslu změnit a jen se zhoršujeme, a lidé kolem nás pouze trpí? Měli bychom být posláni do nižších říši, aby nás očistili? Toto jsou tři možnosti soudu.

Jediný, kdo může odpovědět na to, co se stane po smrti, jste vy. Všechno je to vlastně o tom, jak jste naložili se svým časem, se svou energií, se svým životem. Zde nám nepomůže fantazie. Zde nám nepomohou afirmace nebo to, že věříme, že jsme dobrým člověkem, takže nám Bůh odpustí. Bůh odpouští každé duši, jakmile je možnost spáchání trestného činu z té duše odstraněna. Jinými slovy, odpuštění si zasloužíme skrze činy.

"Pravím tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil." - Lukáš 12:59

Duchovní dovolená

Ty duše, které si zaslouží dovolenou, půjdou do nebe. Jejich pobyt je tam určen podle toho, kolik si vysloužili. Pokud někdo obětoval pro lidstvo opravdu hodně, skutečně těm lidem moc pomohl - a to tu mluvím o obětování se na úrovni Gándhího, který obětoval celý svůj život, aby pomohl svým krajanům, a snášel hodně, jen aby pomohl lidem - tak taková duše si vyslouží dovolenou v nirváně. Takové duše si vyslouží pauzu od utrpení. Taková pauza je pauzou od jejich vlastního ega. Ego pořád existuje, ego je pořád v pekle, ale duše, esence, vědomí je vytažené a je mu dána dovolená.

Ti, kteří kráčejí po nirvanické, spirálovité cestě (šrávakajána, pratjékabuddhové) si také mohou vysloužit nějakou drobnou dovolenou, protože strávili čas očišťováním se. Ostatním příliš nepomohly, ale odstranili určité ego, a na základě toho si vysloužili malou dovolenou.

To jsou jediné způsoby, jak je lze získat. Dovolená v nirváně (v nebi) se nerozdává zadarmo. Nic není zadarmo. Vše je zasloužené.

Jak jsem již vysvětlil, tím duším je dán tento pobyt ve vztahu k tomu, co si vysloužili. To však není trvalé osvobození. Je to dočasné osvobození, protože ego je stále na živu. Jediné duše, které mohou vstoupit do nebeských říší, do nirvanických říší a zůstat tam, jsou ty, které si to zasloužili. Jinými slovy, své vědomí povznesli natolik, že nyní patří na tu úroveň. Jinými slovy, jsou to andělé nebo buddhové. Ještě stále mohou mít určité procento ega, a právě proto budou muset sestoupit zpět, aby to ego odstranili, ale vědomí může zůstat na určité úrovni podle toho, co si vysloužili, a to pouze po určitou dobu. Nakonec je karma stáhne zpět.

Naproti tomu tu máme ty, kteří si nevysloužili žádnou dovolenou, co abych byl upřímný, jsme skoro my všichni, pokud jsme neudělali nějakou velmi vážnou práci, a opravdu se neobětovali pro druhé. Pokud nebudeme pracovat na svém egu a na tom, jak se obětovat pro druhé, nemůžeme očekávat, že nám dají dovolenou v nebi. Naše karma je příliš silná. Měli bychom očekávat peklo, a udělat vše, co je v našich silách, abychom se tomu vyhnuli. Ale nepředpokládejte, že proto, že jste "gnostický student," nebo že patříte k určitému náboženství, tak automaticky dostanete lístek do nebe, slibuji vám, že to se nestane. Nic není dáno zadarmo. Můžete patřit k jakékoliv skupině, kterou chcete, to vám vnitřně nic nedá. Můžete mít všechny náboženské knihy v domě, můžete mít krásný oltář a chodit do kostela, chrámu nebo do školy každý týden. Dobré pro Vás! Ale to Vás nezachrání před cestou do pekla. Peklo se vztahuje k obsahu vaší mysli a obsahu vašeho srdce. Poslouchejte: v pekle jsou miliony duší, kteří stále chodí do kostela. Oni nevědí, že jsou mrtví, ale stále si čtou bibli a modlí se a chodí do kostela. Je to smutný pohled.

Pekelné světy

Pokud budeme muset zaplatit karmu tím, že přejdeme přes pekelné světy (peklo), pak to bude naše zkušenost po smrti, ale to nebude trvat věčně. To je velký omyl, který dnes rozšiřuje mnoho náboženství: že nebe a peklo jsou "navždy." Nejsou věčné. Místa existují věčně, ale duše tam navždy nezůstávají. To by nemělo smysl, kdybychom za chybný čin museli platit věčně. Bůh není tyran, který chce, aby lidé trpěli na věky. Bůh je bohem lásky. Kristus je čistá láska. Peklo bylo založeno Kristem jako akt lásky, aby očistil ty duše, které nejsou schopny se očistit.

Takže, cesta peklem bude tak dlouhá, jak je nezbytné k očištění duše od jejích zločinů. Nemyslete si, že "Neudělal jsem moc zla, takže tam budu jen na pár dní." Kéž by tomu tak bylo, ale tak to není. Měli jsme mnoho těl, mnoho životů. Pro všechny z nás je to více než sto životů v humanoidních tělech, a máme mnoho karmy, z níž se musíme zodpovědět: hodně pýchy, hodně závisti, hodně hněvu, hodně chtíče, a to se musí z našeho vědomí vyčistit. Takže vstoupíme do těchto světů a pozvolna z úrovně na úroveň budeme klesat do hlubších a hlubších a stále intenzivnějších použití tlaku a tepla, které naše defekty rozdrtí. Není to nic příjemného. Pokud jste měli někdy noční můru, tak jste si to ochutnali. Peklo je velmi nepříjemné. Mnoho lidí se ptá, "Jsou si duše vědomy toho, že jsou v pekle, uvědomují si utrpení?" a odpověď zní - jednoznačné ano. Nejhorší utrpení na Zemi je stále mnohem snazší, než jakékoli utrpení v pekle. Věřte mi, tam nechcete skončit.

Vědomí musí být osvobozeno z otroctví. Pokud se nám ho samým nepodaří osvobodit, tak příroda to udělá za nás, ale je to velmi bolestivé.

Povaha vědomí je vnímat, být si vědom, to je jeho vlastnost, ale my jsme ho uvěznili v defektech, v zlozvycích, takže když to vědomí prochází peklem a peklo ty zlozvyky drtí, aby osvobodilo duši, tak duše si je toho vědoma a trpí. Je to bolestivé, a trvá to tak dlouho, jak je zapotřebí ke zničení těchto defektů, ať už se jedná o stovky nebo tisíce let.

Podívejte se do své vlastní mysli. Jaké máte defekty, jak jsou náročné, jak hluboko sahají, jak jsou silné? To vám poskytne představu o tom, na co se máte těšit, pokud je nyní sami neodstraníte. Je to velmi vážná věc.

Postupně všechny duše, které vstupují do pekelných říší, přejdou přes recyklační zařízení přírody, a všechny síly přírody budou pracovat na rozdrcení defektů, dokud je úplně nezničí. V závislosti na karmě bude duše vyvržena z pekla očištěna a schopná znovu začít v novém cyklu evoluce, v jiném věku.

Nezapomeňte také, že čas je relativní. Prožívání času v pekle je extrémně pomalé. Nebudete mít svůj ipod, abyste si mohli zkrátit chvíli. Nebudete mít dobrou knihu na čtení nebo sledovat televizi. Budete znovu navštěvovat a přehrávat příčiny svých zločinů, abyste se naučili o utrpení, které způsobují.

Když jsou všechny naše dluhy splaceny, tak duše je z této říše osvobozena, aby začala nový cyklus, nic přitom nezískala, pouze mnoho utrpení.

Někteří lidé se mylně domnívají, že cestu peklem mohou brát jako duchovní cestu. Toto je velmi populární představa, i když jste o ní teď neslyšeli. Mezi mnoha skupinami je velmi oblíbená. V kabalistických a židovských skupinách, u buddhistických a hinduistických tantriků, je to populární pojem. Na začátku Vám o tom možná nebudou mluvit, ale když začnete negativně probouzet vědomí, i oni Vám začnou odhalovat svůj záměr, který je oddávat se egu, vykrmovat ho, aby bylo tak těžké a husté jak se jen dá, aby "je to pohánělo" peklem. Bohužel, jejich logika je zcela obrácená. Ignorují karmu: příčinu a následek. Myslí si, že tím, že vytvoří velké tučné ego, že prostřednictvím jeho hustoty, se dokážou vymrštit na druhou stranu rychleji a získat více vědomostí, ale ignorují, že vše, co děláme, má své následky. Pokaždé, když prohloubí ego, získají následky, které musí být zaplaceny, takže vlastně jejich utrpení se prohlubuje. Oddalují svůj pokrok a jen získávají více a více dluhů. Takže, si buďte vědomi toho, co studujete a do čeho se zapojujete.

Různé úrovně přírody

To, co vidíte na tomto grafu, jsou úrovně přírody. Nebesa odpovídají regionům světla, které fyzickými smysly nedokážeme vnímat. Peklo odpovídá protikladným regionem světla, které fyzickými smysly nedokážeme vnímat. Jinými slovy, nebesa se týkají ultrafialových úrovní světla, a peklo infračervených. Další věc pro vaše objasnění je to, že tyto formy světla, tyto úrovně existence, nejsou na nějakém jiném místě, oni jsou tu, my je jen prostě nevidíme. Vaše vědomí dokáže rozvinout schopnost, aby je vidělo, pokud se probudíte.

Když se duše odhmotní, tak vstupuje do páté dimenze, což je oblast světla, kterou nelze vnímat fyzicky, ale jasnozřivě. Jinými slovy, pátá dimenze je tady a teď, my ji jen jednoduše nevidíme. To je důvod, proč občas, kvůli atmosférickým jevům nebo energetickým efektům, můžete někdy vidět mrtvých. Obvykle, když vidíme někoho, kdo je mrtvý, jedná se o zesnulou osobnost, je to stará osobnost, která se ještě nerozložila a jen tak se potuluje.

Před několika lety jsem měl s tímto zkušenost. Ležel jsem na posteli, dělal jsem si cvičení snové jógy, snažil jsem se udržet vědomí sebe sama. Potom jsem viděl, že do místnosti vchází velmi naštvaná stará žena, křičela: "Co tady děláš." Měla polský přízvuk. Řekla: "Co tu děláš, tady bys neměl být, vypadni!" Jen jsem se na ni klidně podíval a řekl malou modlitbu a ona se vypařila. Byla to stará osobnost ženy, která kdysi žila v tom bytě, kterou ještě příroda nerozložila. To nebyla její duše, to byla její osobnost.

Takže pokud usínáte nebo jste v ospalém stavu nebo jsou tam atmosférické jevy, tak tato úroveň přírody může být viditelná. Většina z toho, co lidé hlásí jako duchy jsou přesně to: zesnulé osobnosti. Hřbitovy jsou jimi plné.

Hřbitovy, pohřebiště a hrobky jsou plné rozkládajících se mrtvol, které jsou špinavé a odporné. Také jsou tam zesnulé osobnosti, které se rozkládají v poměru k rozpadu těla, pomalu, a to zejména v případě, pokud bylo tělo naplněné balzamovací tekutinou či jinými chemikáliemi na jeho zachování. Tělo tam může být stovky let. To vytváří překážku pro osobnost, která zemřela. Hmota a energie, která se tam nachází, vytváří překážku, problém. Je soucitné, když zesnulé zpopelňujeme, protože to osvobozuje duši z těch pout.

Zacházení s tělem po smrti

Ve většině západních náboženství se dnes traduje pohřbívat mrtvé. Jedná se o politováníhodnou tradici, protože škodí mrtvým i živým. Tato víra vznikla na základě nesprávného výkladu židovské a křesťanské bible, v níž se říká, že v příštím věku přijde mesiáš a mrtvých vzkřísí z hrobů. Lidé to omylem vzali doslovně, a mysleli si, že měli za úkol připravit fyzické tělo v pěkném obleku, připravené jít do nebe. To je chybný výklad. Bohužel, to je původem mnoha chorob a onemocnění a spoustu černé magie.

Pokud máte na výběr a s těmito studiemi to myslíte opravdu vážně, tak se nedávejte pohřbít, dejte si tělo zpopelnit. Kremace ničí a zcela likviduje veškerou fyzickou hmotu. Uvolňuje z ní veškerou energii, a rychle přeruší spojení s osobností tak, aby duše, vědomí, mohlo být z těchto připoutaností a pout, které tahají mrtvé zpět k zemi, zpět k fyzické úrovni, osvobozeno. To je důležité.

Pokud jste členem druhé komory, tak existují rituály, které mohou být provedeny po vaší smrti, ale je třeba, aby vaše tělo bylo k dispozici pro rituál, pokud je to možné. Takže pokud jste někdo, kdo jste v druhé komoře a chcete, aby byl pro Vás tento rituál vykonán, možná to budete chtít zahrnout do vaší závěti nebo jakéhokoli prohlášení ke své rodině, že chcete, aby vaše tělo bylo přítomno při rituálu pro dobro vaší duše.

V některých tradicích, jako například v tibetském buddhismu a hinduismu, je tělo umístěno na určitém místě na určité časové období, aby bylo možné provést rituály, a také umožnit duši, aby si postupně uvědomila, že je mrtvá. To jí umožní, aby čelila tváří v tvář svému tělu, a pochopila, že je mrtvá. To může být užitečné zejména pro někoho, kdo nemá mnoho tréninku.

Takže v určitých tradicích může být tělo po ruce tři nebo až čtyřicet dní. Pro zachování těla během takové dlouhé doby tam používají speciální techniky. Obecně platí, že čtyřicet dní je pro trénované jednotlivce. To jim může pomoci přejít na nové zrození.

Dimenzionální zážitek po smrti

Tento diagram představuje úroveň světla v přírodě. Pravděpodobně už víte, že fyzickými smysly vnímáme jen velmi úzké pásmo světla, které je vyzařováno v prostoru kolem nás. Vidíme jen velmi malý rozsah světla. Všude kolem nás je obrovský rozsah světla, co je sluneční světlo, které osvětluje mnoho dalších dimenzí přírody, které fyzicky nevidíme. Jinými slovy, mrtví jsou všude kolem nás, ale my je nevidíme. Rovněž jsou všude kolem nás i jiné rasy a další formy života, o kterých nevíme.

Když zemřeme a osvobodíme se od fyzikálních omezení, tak vědomí jde do páté dimenze. V této dimenzi vidíme mnohem širší spektrum světla. Pátá dimenze je pod vlivem lunární energie, energie měsíce. Tato úroveň se nazývá, limbo. Je to jako předsíň, místo, ze kterého přecházíme na jiná místa. V této říši najdeme mnoho, mnoho mrtvých lidí, kteří si nejsou vědomi, že jsou mrtví. Poté, co projdeme procesem rozsudku, kde znovu prožijeme svou existenci a kde nám je ukázaná cesta jít vpřed, budeme zažívat buď vyšší nebo nižší aspekt těchto rozsahů světla.

Ve své knize, Kniha mrtvých (Book of the Dead), Samael Aun Weor vysvětlil cestu zesnulé duše, která si vysloužila pobyt v nirváně. Podrobně vysvětlil, co duše vnímá, jak její dovolená postupně sestupuje přes úrovně ovlivňovány Měsícem, Merkurem, Venuší, Sluncem, Marsem, Jupiterem a nakonec Saturnem. Tento typ dovolené je malý zrcadlový obraz, odraz zkušeností, kterými duše prochází v pokročilých fázích zasvěcení nebo plného probuzení.

Vysvětlím Vám to jasně, protože nechci, abyste tomu zle rozuměli: poté, co se zemřete, pokud jste získali dovolenou, můžete na krátkou dobu zakusit, jaké to je být úplně probuzený, plně osvícený: zážitek v nirváně, ale v úrovních. Duše může procházet přes různé roviny, přes různé říše vyšších světů. Pokud tato duše nemá trénink, pokud si není vědoma sebe sama, tak se může vrátit zpět do světa a myslet si, že je osvobozena, že je Buddha, i když ve skutečnosti tomu tak není.

Stejný typ zážitku můžeme mít v meditaci, kde si lidé mohou vysloužit výlet přes tyto vyšší oblasti a pak se vrátí a myslí si, "Byl jsem v nirváně, musím být velký mistr." To je velmi naivní omyl, ale běžný, a jsou mnozí, kteří tvrdí, že jsou ztělesněním takové a takové osoby, velký mistr se vrátil na zem, a takový a takový, a tak dále. No ve skutečnosti se neliší od ostatních. Prostě mají vypasené ego pýchy.

Opačným příkladem jsou ti, kteří procházejí pekelnými světy. Oni také procházejí oblastmi ovlivněnými planetami, ale zde se jedná o jejich pekelné aspekty. Takže, mrtví cestují po oblasti Měsíce, oblasti Merkuru, oblasti Venuše atd. Tyto oblasti jsou dobře popsány v Danteho (Dante Alighieri) knize: Božská komedie.

V každé úrovni, existují různé psychologické vlivy. Různé aspekty psychiky jsou mnohem zjevnější, protože jsou pod vlivem těchto planet. Takže pokud budete studovat Klipot nebo knihy nebo písma o pekle, tak budete rozumět, proč se planety týkají těchto oblastí a proč přes ně mrtví procházejí.

Je důležité, abychom pochopili tuto polaritu v přírodě: vyšší světy a nižší světy. Vzájemně se odrážejí. Tak jako existuje Strom života na nebesích, tak existuje Strom smrti v pekle. Tam, kde půjdeme, záleží na obsahu naší mysli.

Trénink

Vyzývám vás, abyste v prvních třech Bardech trénovali velmi důsledně. Naučte se nikdy nezapomenout sami sebe. Buďte tady a teď pořád a všude. Naučte se vždy sledovat, co se děje ve vašem vnitřním stavu, psychologicky, ve vašich třech mozcích, a jaké události se odehrávají venku, ve světě kolem vás, a jaký je mezi těmito dvěma vztah. Neustále pozorujte. Nejedná se o intelektuální analýzu, "Vidím, že to je můj intelektuální mozek." O tom tento trénink není. Spíše je to o tom, jak se neustále pozorovat, nikdy nepřestávajíc: pozorovat a pozorovat a pozorovat.

Poté, co jste to dělali celý den, si v noci ten den zpětně přehrajete. Pokračujte ve svém sebepozorování, ale sedněte si při tom nebo si lehněte, a nechte své tělo, ať se úplně uvolní. Zpětně si zhodnoťte vše, co si z toho dne pamatujete. Retrospektivně ho zhodnoťte, jednoduše si ho zpětně přehrajte. Nechoďte do žádné hluboké intelektuální analýzy. Jen naslouchejte svému srdci. Vaše srdce vám řekne, "To jsem neměl udělat, jak jsem tak mohl reagovat, cítil jsem při tom bolest, proč jsem cítil bolest." Tyto otázky si kladete v srdci, ne v intelektu.

Potom, co ukončíte tuto retrospektivní analýzu, když se chystáte jít spát, jděte hlouběji v tomto pozorování sebe sama a sebe-pamatování, a nechte, ať tělo usne, ale nezapomeňte se při tom. To je okamžik, kdy trénujete, jak zemřít.

Máme mnoho technik, kde pracujeme se snovou jógou nebo s astrální projekcí, včetně techniky SOL, kterou jsem Vás učil. Také máme i mnoho manter, mnoho modliteb, mnoho vizualizací, se kterými pracujeme, mnoho technik, jako například, nechte tělo, ať se stane velmi ospalé a relaxujte, a jakmile si uvědomíte, že už usínáte, vyskočíte z postele, abyste se vznesli do snového světa. Jedná se o velmi účinné techniky, ale nemůžete je udělat, když budete umírat. V okamžiku smrti, nemusíte mít ruce ani nohy, můžete mít tělo, které se vůbec nedokáže pohnout. V tomto bodě je již příliš pozdě na trénink. Čeká vás velký okamžik, takže budete potřebovat vědomí, aby bylo připravené.

Každou noc, když budete usínat, usínejte vědomě. Nechte tělo usnout, ale buďte si vědomi svého vědomí. Buďte připraveni na to, že pravděpodobně se vám hned nepodaří uspět. Pravděpodobně Vám to zabere nějaký trénink. Ať už se bude jednat o dny, měsíce nebo roky, stále to zkoušejte, když půjdete spát, včetně případů, kdy si jdete jen zdřímnout. Dá se to naučit. Kočky to dělají to pokaždé, když si jdou zdřímnout. Jsou to odborníci a mohou vás naučit, jak na to. Dá se to zvládnout, protože to je součástí vaší vnitřní podstaty. Je to podstata každého organismu na této planetě.

Když vaše tělo spí, vaše vědomí jde do páté dimenze, vy si to jen jednoduše neuvědomujete, tak se s tím seznamte. Tuto schopnost si musíme vypěstovat teď, když máme život, který je relativně bez utrpení a soužení, když můžete mít klidný večer. I když váš život je chaotický a bolestivý, tak každou noc spíte. Takže když se budete ukládat k spánku, využijte alespoň jistý stupeň klidu a ticha, kdy se můžete opravdu soustředit.

Musíte si uvědomit, něco, co je opravdu důležité. Tato schopnost je mnohem důležitější než pár hodin spánku bez vědomí. Pár hodin snažení se to udělat, je mnohem důležitější, než ztratit vědomí jako zvíře bez jakéhokoliv vědomí. Slyšel jsem tolik studentů říkat, "Nemohu dělat tento trénink, protože se musím dobře vyspat do práce nebo do školy na další den, mám příliš mnoho věcí na práci a probudím se unavený a mrzutý." Ok, takže možná, že jste ztratili trochu spánku, ale možná, že jste se také něco naučili. Co kdybyste se začali učit tuto techniku? Nebylo by to cennější, než ty dvě hodiny ztraceného spánku? Kolik hodin z vašeho života jste už přespali? Už jsme přespali roky. Můžeme tu a tam obětovat trochu času na naučení se těchto technik.

Pokud to myslíte opravdu vážně a je Vám jedno, jestli si z vás lidé budou na druhý den v práci dělat srandu, protože vypadáte ospalý, pak nespěte tedy vůbec. Nenechte vědomí úplně usnout. Pracujte s touto technikou po celou noc. Mnoho seriózních studentů dělá to, že nechají tělo, aby si odpočinulo, ale nenechají usnout vědomí. Chce to jen silnou vůli. Většina z nás nemá silnou vůli. Milujeme, když můžeme usnout. Pokud máte dostatečně silnou vůli a budete uléhat a vážně začnete pracovat na tom, abyste usínali vědomě, postupně s trvalým úsilím, na to přijdete, není to těžké. Vyžaduje to relaxaci a soustředění, a věc, která vám v tomto nejrychleji urychlí váš pokrok, je to, abyste si po celý den pamatovali sami sebe.

Slyšel jsem, některých studentů říkat, "Existuje nějaká technika, kterou mohu udělat před touto technikou, která mi dá hodně energie a pomůže mi probudit se ve vnitřních světech?" Ano: je to pamatovat si sami sebe po celý den. To je nejsilnější věc, kterou můžete udělat: udržujte neustále pozorování sebe sama. Trochu pomoci navíc můžete získat, když uděláte nějakou pránájámu nebo uděláte transmutační cvičení se svým manželem/kou. To také dodá vědomí energii. Pokud to budete provádět správně, tak vědomí to dodá energii na tyto typy cvičení. Můžete také použít jakékoliv mantry nebo cvičení, které jsou vyučovány v mnoha knihách.

Důležité je, abychom usínali vědomě. Je jednodušší jít ven z těla tímto způsobem, než jakýmkoli jiným způsobem. Technika SOL, kde si táhnete prst, nebo testujete okolí, je typem cvičení, které se spoléhá na náhodu, protože to závisí na vás, kdy si náhodně jednou za čas na to vzpomenete to udělat. Je možné, že si na to vůbec nevzpomenete, no každý den jdete spát, a představte si, že byste mohli usínat každý den vědomě. Pak byste každý večer mohli z těla odcházet vědomě. Pak odtud se můžete naučit, jak se vědomě navigovat po páté dimenzi. Potom, když zemřete, jste připraveni, zejména pokud jste meditovali a naučili se dostat do stavu dhjány, což je opravdový klid.

To je to, co je třeba, pokud vaše smrt je bolestivá nebo traumatická. Schopnost vycházení ven z těla vědomě je důležitá, a my ji potřebujeme, ale je to jen první krok. Co když vás bolí tělo, srdce nebo mysl. Co když máte hodně úzkosti nebo jste vázaný k věcem? V okamžiku, kdy budete umírat, budete mít dostatečnou koncentraci, abyste vyšli ven z těla vědomě? Pravděpodobně ne, protože mysl bude velmi rozrušená a tělo ve velké bolesti.

Způsob, jak to pak udělat, je být schopen hluboce meditovat. Ve stavu dhjána, můžete být v těle, které je v bolesti, ale vy trpět nebudete. Vědomí může být v tomto těle a uvědomovat si utrpení, aniž by ono samotné trpělo, a to je technika, kterou budete potřebovat, pokud budete umírat velmi bolestivou smrtí. Je pravděpodobné, že mnozí z nás budou umírat právě tímto způsobem.

Tak toto jsou ty nejzákladnější podstatné techniky pro přípravu na dobrou smrt. Existuje mnoho pokročilejších technik, ale k těm se musíme dopracovat. Každý, kdo je opravdu seriózní a učí se tyto úvodní techniky, může jít dál a dozvědět se více. Může jít dál a naučit se dělat věci, které jsou opravdu skutečně úžasné, ale nyní jsou pro nás zbytečné, abychom je studovali. My nedokážeme udržet vědomí sebe sama ani na několik minut. Dokud nebudeme mít kontinuitu vědomí, pokročilé techniky nám nepomohou.

Otázky a odpovědi

Posluchači: Když mluvíte o smrti a o tom, co můžeme vykonat pro naše tělo a duši, co se týče určitých technik. Můžete to udělat i na členy rodiny, někoho, kdo je v rodině a pro kterého chcete, aby jeho duše byla uvolněna z fyzického těla, a modlíte se za ně nebo to musí být provedeno pouze na lidech, kteří studovali nebo lidech, kteří se na to připravovali. Můžete to na nich také použít nebo i oni musí být připraveni.

Instruktor: Existují rituály vhodné pro každou úroveň člověka. To, čím budou ovlivněni a co jim pomůže, záleží na stupni výcviku osoby. Techniku, kterou jsem zmiňoval, konkrétní souvisí s Druhou Komorou. Je to pro lidi, kteří měli trénink, takže to pomůže jen jim. Musí mít dostatek schopností, aby když jsou mrtví, věděli, že jsou mrtví, tehdy jim rituál může pomoci. Je to podobné jako u mnoha technik v hinduistické a buddhistické tantře, a také v taoistickém cvičení. Oni také mají techniky pro pomoc mrtvým. Nicméně pokud nevědí, že jsou mrtví, rituály mají malý význam.

Pro ty, kteří nemají trénink, také existují techniky, které můžeme udělat. Některé z nich jsou uvedeny v knihách Samaela Aun Weora. Jsou celkem jednoduché. V podstatě se jedná o modlení a posílání spoustu pozitivní energie zesnulé osobě a povzbudit ji, aby pokračovala dál, aby si byla vědoma sama sebe, aby nebyla připoutána k rodině a zanechala hmotný svět.

To poukazuje na důležitý bod. Když jste u osoby, která umírá, tak je naprosto nezbytné, abyste pro tuto osobu poskytli pozitivní prostředí. Pokud se tam nacházejí příbuzní, kteří pláčou a vzlykají, postarejte se o to, aby odešli, protože tento druh intenzivní emoční energie může kultivovat hodně připoutanosti v osobě, která umírá, a to může opravdu ovlivnit proces jejich odchodu. Je velmi důležité, aby umírající osobě bylo poskytnuto prostředí klidu, nejlepší, jaké můžeme poskytnout, kde mohou akceptovat, že umírají, a těšit se na to, a využít to. Dokonce i bez tréninku, je možné, aby toto stanovisko mělo vliv na jejich smrt.

V různých tradicích existují různé techniky, které se používají na pomoc umírajícím. V křesťanství existuje kniha s názvem Umění umírání (The Art of Dying), která jim může pomoci. Je v ní mnoho modliteb, které jim mohou pomoci. Pokud někdo pochází z buddhistického prostředí, tak v Knize mrtvých (The Book of the Dead), se nacházejí pasáže, které jsou určeny speciálně pro osobu, která nemá trénink. Tyto pasáže se čtou nahlas, spolu s modlitbami, které se provádějí, aby jim pomohli. Existuje mnoho technik, vše záleží na tradici.

Posluchači: Jak důležitá je smrt ega pro naši přípravu vědomé astrální projekce a pro přípravu smrti fyzického těla, a vše, co s tím souvisí?

Instruktor: Smrt ega je nejdůležitějším faktorem v celé naší duchovní práci, a kterou nelze dostatečně zdůraznit. Toto by mělo být každodenně našim ústředním, hlavním zaměřením: abychom pracovali na egu, právě kvůli jeho karmické váze, která nás udržuje v trápení. Ovšem pokud spíte, tak nemůžete pracovat na egu. Takže, abyste se mohli dostat do bodu, kdy můžete efektivně pracovat na egu, na to budete muset probudit vědomí, a to včetně fyzicky a v jiných dimenzích.

Potřebujete trénink, který je vyvážený, který má tyto různé aspekty, a to je důvodem, proč analyzujeme tyto první tři barda. Všechny tyto tři: bdění, snění a meditace, jsou o probuzení vědomí a o tom, jak ho stabilizovat a uklidnit, aby mohlo pracovat na egu, aniž by se s ním ztotožňovalo.

Existuje nebezpečí pro lidi, kteří se učí o této nauce a významu práce na egu, protože ačkoliv na něm velmi pilně pracují, no nikdy nejsou při tom probuzení. Takže práce se stává, že ego pracuje proti egu, co je marné, a v mnoha školách a tradicích se můžete setkat se studenty, kteří se stali fanatiky. Ubližují sobě i druhým. Hodně mluví o práci na egu, ale ve skutečnosti ho budují, protože nemají aktivní a uvědomělé vědomí, a nejsou schopni klidně pracovat na egu bez identifikace. Tyto typy lidí zůstávají stejnými, jako byly předtím. Snadno se ztotožňují, reagují, jsou vášniví, emocionální, intelektuální, připoutáni k věcem, ale jen zřídka klidní. Toto se děje ve všech tradicích, ale hlavně mám na mysli gnostickou tradici. Hodně se soustřeďuje na práci na defektech, agregátech, hříchů, ale vaše hrdost a vaše hanba nemůže odstranit váš chtíč. Vaše gnostická pýcha nemůže odstranit vaši závist. Takže na to, abyste mohli pracovat na egu efektivně, budete potřebovat vědomí, které není modifikované egem. Totéž se děje s procesem umírání.

Někdo si mohl vybudovat velké, tučné duchovní ego a to ego může být probuzeno, může vnímat. Pamatujte, že každé ego má ve svém nitru uvězněno vědomí. Vědomí je to, co dává egu jeho moc, jeho energii. Vědomí je vnímání, je to jasnozřivost, je to moc astrálního cestování, a pokud je toto vědomí uvězněno v pýše, tak takové může jít do astrální roviny. Takže existuje mnoho studentů, kteří se učí probudit ego nebo skupinu eg a mají zážitky v meditaci, v astrální projekci, navštěvují různá místa v nižších říších, přičemž si myslí, že to je nebe, v domnění, že pracují na egu, když ve skutečnosti jej pouze vykrmují. Vidíte, nikdo z nás si nemyslí, že jsme zlí, nikdo si nemyslí, že dělá špatně, nikdo si nemyslí, že dělá zlo, a jakmile začnou mít duchovní zážitky, tak si myslí, že, "Daří se mi, dělám to správně a všichni ostatní to dělají špatně, "a to je to, co slyšíte všude," Já mám pravdu, ty se pleteš." To je pýcha.

Mezi různými skupinami se říká, "My máme jediný skutečný způsob a všichni ostatní se mýlí," a "Všichni ostatní půjdou do pekla kromě nás." To je pýcha.

Takže je opravdu důležité naučit se probudit bez jakéhokoliv ega. Není jednoduché vědět, jak to chutná. Ego je velmi jemné, a extrémně chytré. To je důvod, proč neustále doporučuji neustále vnitřní povědomí. Zpochybňovat, co zažíváte uvnitř i mimo, vždy pochybovat, "Opravdu to zažívám? Kdo to zažívá? Buduji na základě těchto zkušeností pýchu? Buduji závist?" Vždy musíme mít o sobě a svých zážitcích pochybnosti, a to je jeden ze způsobů, jak si zůstat vědom ega.

Posluchači: V Revoluci dialektiky, myslím, že v kapitole o klamu ega, se mluví o tom, jak bychom se neměli oddělovat od předmětu a objektu, pozorovatele a pozorovaného a vše co s tím souvisí. Takže, když se tu bavíme o subjektu, objektu a místu, tak se tu pouze hrajeme se slovy, nebo o co se skutečně jedná?

Instruktor: Je to těžké pochopit, protože rozum stojí v cestě s terminologií. Je velmi těžké vyřešit, co se zdá být rozporem. Odpověď na tuto otázku vychází z praxe. Co bych ti navrhoval je to, aby ses nevyhýbal rozporu. Nech to tak, jak to je v rozporu, a pracuj s tím, a to, co z toho vyplyne, alespoň co se týká mé zkušenosti je to, že začneš vidět, že tam není žádný rozpor. Je otázka úhlu pohledu. Je to jen pohled, jak vidíš věci, to je to, co dělá ten rozdíl.

Takže v některých knihách jako Revoluce dialektiky, Velká vzpoura a Revoluční psychologie, Samael Aun Weor vysvětluje, že je nutné oddělit stavy od událostí, pozorovatele od pozorovaného, atd., co zní jako dělení, a on to i v těchto třech knihách nazývá rozdělení pozornosti, a jak jste zmínil, v Revoluci dialektiky se také říká "nerozdělujte", a to zní rozporuplně. Vzpomínám si, že jsem se v předchozí přednášce před několika měsíci zmínil, že on také říkal, na dvou různých místech, že "Vy nejste "já", vy nejste ego," ale pak v další knize říká: "Nikdy neříkejte, že nejste ego." Jedná se o protichůdné pokyny! Jak tomu máme rozumět? Musíme jít hluboko do významu. Dám Vám takovou radu: intenzivně pracujte na tom, abyste si vše uvědomovali. V úplném uvědomování si všeho, neexistuje žádné rozdělení, ale abyste se to naučili, musíte rozdělovat. Je to způsob, jak trénovat vědomí, aby si uvědomovalo pozorovatele a pozorované, a jakmile si osvojíte toto uvědomění, tak rozdíly mezi nimi zmizí, protože tam není žádný skutečný rozdíl. Ale nejprve si musíte osvojit toto uvědomění.

Posluchači: Je možné pracovat na vědomí, zatímco se nacházíme v nebeské říši, a pokud ne, pak se zdá, že tyto nebeské prázdniny jsou tak trochu mrháním času. Získáte novou karmu pouze díky přijímání některých příjemných vjemů, ale nedokážete to nijak využít pro duchovní pokrok? A pokud je možné udělat pokrok v těchto říších, proč by pak mistři chtěli padnout?

Instruktor: Je velmi důležité, abychom jednou - ať už je to během našeho tréninku nebo v průběhu fyzického života, nebo pokud jsme takový trénink neměli, tak potom po smrti - zažili, jaké to je ve vyšších světech. Je nesmírně důležité, abychom měli tuto zkušenost. To je jeden z důvodů, proč klademe takový důraz na meditaci a astrální cestování.

Důvodem je to, že když říkáme "pracovat na sobě," tak musíme pochopit, co to znamená. Když mluvíme o tom fyzicky, tak obecně hovoříme o práci na egu a odstranění ega, a obvykle chceme pracovat na egu, protože chceme zastavit utrpení, jsme unavení z toho, že jsme v bolesti, jsme unavení, že máme karmu, jsme unavení, že nemáme žádný vliv nebo kontrolu nad svými životy. Takže to je důvod, proč obvykle chceme pracovat na egu, a také toužíme poznat Boha, a vědět, co je skutečné o duchovnu a nebi.

Opravdová pravda je taková, že dokud nepochopíte, co bychom měli být, tak nikdy nemůžete pochopit, co ego skutečně je. Znamená to toto, pokud prožíváte chtíč, to je určitý druh světla, který byl upraven touhou a stal se chtíčem, ale když tuto změnu světla odstraníme, a to buď peklem, nebo prostřednictvím vědomé práce na sobě, tak toto světlo se ukáže být cudností, která je velmi čistá a velmi krásná. Nemůžete pochopit chtíč, dokud nepochopíte cudnost.

Stejně tak, pokud se snažíte pracovat na hrdosti, pokud se snažíte pracovat na závisti, tak tyto defekty nemůžete opravdu pochopit, dokud si opravdu neuvědomíte, že pýcha je upravena pokora. Pokora je ta, která se stala egem, "já". Když odstraníme "já," tak pokora se ukáže jako světlo, které je krásné, a závist se ukáže být štěstím pro druhé.

V některých školách se intenzivně zaměřují na ego. Hodně mluví o práci na egu a o egu obecně, a to je dobré, ale tento přístup nemůže být úspěšný, pokud nepochopíte i ctnost (to, co jste měli udělat místo toho, co jste udělali).

Takže na rozdíl od pekla, zážitky, které můžete mít ve vyšších světech, budou ukazovat pravou podstatu vědomí v těchto konkrétních úrovních. Ale proč je třeba mít tyto zážitky?

My známe jen klec, ve které jsme zavřeni. Myslíme si, že je to štěstí. Myslíme si, že koupě nového auta nebo získání diplomu nebo koupě domu nebo splacení hypotéky, je štěstím. Toto se skutečným štěstím nemá nic společného. Skutečné štěstí má co do činění s tím, jak duše vibruje, když je bez ega, a to je vibrace ve vyšších světech. Tyto zkušenosti vás hodně naučí, ať už je máte v průběhu života nebo po smrti. Hodně vás naučí o utrpení a jak špatné utrpení opravdu je.

Když pracujeme na egu, tak musíme pochopit, co je jeho opakem. Pokud to nepochopíme, tak nikdy nebudeme chtít opustit ego.

Jsme tak zvyklí na ego, že si ani nedokážeme představit nemít ho - obzvlášť chtíč. Toto je největší překážkou, kterou lidé mají s tímto učením. Oni nechápou, že chtíč je nižším aspektem sexuální energie. Cudnost je to, co by mělo být, a cudnost (volná, neupravená sexuální energie), je v každém směru daleko na vyšší úrovni než chtíč. Lidé si myslí, že skrze chtíč dostanou uspokojení a štěstí, no mýlí se. Skrze chtíč přichází pouze nespokojenost a větší touha, což je hlavní příčinou utrpení.

"Ó bratři, co je původem utrpení? Je to žádostivost, vášeň a touha po existenci, která touží všude po potěšení, co vede k neustálému znovuzrození. Je to smyslnost, touha, sobectví. Ó bratři, všechny tyto věci jsou původem utrpení.

"A co je zničení utrpení? Zřeknutí se této touhy a její radikální a celkové zničení, osvobození se, osvobození se od vášní, to, bratři, je zničení utrpení." - Buddha Šákjamuni

Skrze cudnost přichází pravá spokojenost, štěstí a láska. Vidíte, chtíč je zvířecí sexualita, zatímco cudnost je božská sexualita. Cudnost není absence sexuality. Cudnost je božská, čistá, bez ega, bez chtíče, bez hrdosti, bez hněvu, bez závisti, bez zášti, bez zápasení, bez žárlivosti, bez strachu, bez pochyb o manželce/i, pouze láska a spokojenost. Cudnost je dokonalá.

Toto platí pro všechny ega. Uvnitř každého ega je uvězněno vědomí. Když je vědomí osvobozeno, tak září dokonalostí.

My si myslíme, že jen hrdost nás může udělat šťastnými, protože my známe pouze hrdost, a neuvědomujeme si, kolik utrpení tato hrdost vytváří. Když se při meditaci zaměřujeme na hrdost, tak také musíme studovat, "Co je to pokora?" Pouze tehdy, když spatříte, že pokora je lepší, jen tehdy se budete chtít opravdu zříci hrdosti. Pokud nikdy nezpozorujete, že pokora je lepší, tak se nikdy nebudete chtít zříci ega hrdosti.

Toto je překážkou pro mnohé studenty, vzhledem k tomu, jaké ego je vězní. Mohou si myslet, že opravdu na svém egu pracují, ale ve skutečnosti tomu nevěří, protože ještě nikdy nezažil nic jiného než své ego. To může být příčinou nedostatku nadšení v práci. Pokud trpíte nedostatkem nadšení, zaměřte se na pochopení volného vědomí, v různých psychologických scénářích.

Z tohoto důvodu, zkušenosti ve vyšších světech jsou důležité. Takové zkušenosti nám ukazují, co můžeme a co bychom měli zažívat normálně a ne pouze občas. Pokud bychom neměli ego, tak bychom byli nebeské lidstvo a božství bychom vnímali nepřetržitě.

To je důvod, proč jsou lidem, kteří jsou nováčky v této tradici někdy dané krásné duchovní zážitky. Uslyšíte mnoho začátečníků, kteří přicházejí k tomuto učení a začnou mít zkušenosti s anděly, Buddhy, a mistry, a to je inspiruje, protože to je Bytí, které jim ukazuje, že můžeme mít něco víc, než jen pornografii, peníze a utrpení. Můžeme získat něco víc, když si to zasloužíme.

Druhá část této otázky byla: proč mistři padají? Pokud se dá pracovat na sobě v těchto vyšších úrovních, proč padají? Padají, protože padnou za oběť touze, stejně jako kdokoli jiný, ale zde se jedná o jemnější formu touhy. Pravdou je, že bez ohledu na svět, ve kterém se nacházíme, ať už jsme kdekoliv, tak můžeme na sobě pracovat, protože práce je o vědomí, které se rozvíjí, poznává se. Ať už jsme v pekle, ve fyzickém světě nebo v nebi, naše zaměření by mělo být na učení se o skutečné podstatě vědomí. Tato skutečná podstata je Absolutno. Nejedná se o já, nadřazené já, nebo bytí. To není jeho pravá podstata. V každém místě a čase, můžeme obrátit svůj dotaz do této podstaty, a učit se o ní. Neexistuje nárok na výmluvy, "Nemohu na sobě pracovat." To je lež. V každém okamžiku každého dne a noci, můžete pracovat a učit se, jen tím, že se budete ptát, odkud tato pozornost pochází. Odkud pochází vaše pozornost?

Posluchači: Pokud se nacházíme v pekle, je tam něco, co můžeme udělat nebo tam nemůžeme udělat nic, pouze projít přes očištění?

Instruktor: Odpověď závisí na tom, zda jste už mrtvý, nebo ne. Skutečností je, že my už v pekle jsme, pouze jsme si to ještě neuvědomili. Tento fyzický svět se noří do pekla. Peklo je definováno komplikací energie, kde se zákony stávají více a více složitějšími, aby se zredukovala hmota až do její nejjednodušších forem. To je to, co peklo dělá: používá více a více zákonů na rozložení hmoty a energie. To se děje všude kolem nás. Důkazem toho je, když navštívíte jakékoliv velké město a uvidíte, jak se utrpení stává složitějším a těžkým. Je to ponořování se hmoty a energie do hlubších a hlubších zákonů, aby se začal proces čištění. Tuto změnu můžeme také vidět, jak se odráží v přírodě. Příroda začíná uplatňovat proces rozkládání věcí, a pokud mi nevěříte, jen se podívejte na zprávy. To se děje a stupňuje celá staletí, a i nadále to bude zesilovat.

Pokud probudíte vědomí v pekle, dobře, uvědomte si to. Učte se o tom a pokoušejte se zjistit, proč jste tam, kde jste. Pokud jste tam, je to proto, že tam patříte, takže, co vás tam přivedlo? Změňte to. Pokud ještě stále máte fyzické tělo, pak využijte tuto zkušenost, abyste se tam nemuseli vracet, když ztratíte fyzické tělo.

Navrhoval bych vám, abyste se modlili ke své Matce Boží a požádali ji, aby vás naučila, proč jste tam a jak to změnit. Pokud probudíte vědomí v pekle poté, co jste ztratili fyzické tělo, tak můžete udělat totéž, ale bude to pro vás velmi těžké. Budete muset udělat určité závažné jednání, abyste mohli změnit svou situaci. Nebude to snadné, ale je to možné. Dveře pokání jsou vždy otevřené.

Ještě bych měl k tomu něco vzpomenout: Mluvil jsem dnes o tom, co se děje po smrti, potom, co si promítneme svůj život a předstoupíme před soud. Na tom soudu je možnost jednání. Můžete vyjednávat svou cestu, ale ne v případě, že si nejste vědomi, že jste tam. Pokud si nejste vědomi, že jste u soudu, když jste mrtví, jak můžete vyjednávat? Musíte být probuzeni. Takže pokud probudíte vědomí a zemřete, a jste probuzeni, když je váš případ předložen soudu, můžete podat odvolání. Zní to divně, ale oni tam mají právníků, kteří se za vás přimluví, a kteří vám pomohou uzavřít dohody, abyste mohli dál pokračovat v práci na sobě v novém fyzickém těle s nezbytnými okolnostmi, ale budete muset za to zaplatit, všechno něco stojí. Pokud jste ochotni udělat tento druh výměny, tak to může být uděláno. Tuto dohodu můžete dokonce udělat i teď, ale na to potřebujete být vědomi, musíte být probuzeni.

Posluchači: Dokonce i když jste v 108. životě?

Instruktor: Samael Aun Weor nám všem řekl, že lidstvo se pohybuje ve vlnách, a když se duše, esence, dostanou do humanoidních těl, tak jim je dáno omezené okno nebo časové rozpětí, které slouží k uniknutí z mechanické přírody a vstupu do vědomého vývoje. Jinými slovy, začít stoupat směrem vzhůru do vyšších světů. To se nestane mechanicky ani to nepřijde jako dárek od Boha, musíme si to zasloužit, musíme se stát skutečnými lidskými bytostmi. Příroda je systém zákonů, a jeden z těchto zákonů je, že čas mezi nebem a peklem ve fyzickém humanoidním těle je omezen na sto osm existencí. Toto číslo 108 je hluboce symbolické, ale také má doslovný význam. Takže to může být, že jsme ve svém 108. životě, a protože lidstvo se pohybuje ve vlnách, všichni jsme ve svých posledních životech, což znamená, že pokud v tomto životě nezískáme opěrný bod ve vyšších světech, naše příležitost vzít si nové fyzické tělo je ztracena a začneme opět sestupovat do nižších světů.

Teď, samozřejmě, toto je podmíněno karmou: příčina a následek. Přirozeně, že existují duše, které jsou skutečně špatné, které nedostanou 108 životů, také existuje několik duší, které jsou opravdu dobré a které si vyslouží několik životů navíc, aby mohli pokračovat v práci na sobě. Takže se musíme rozhodnout, co ukazují naše činy. Pokud jsme pro lidstvo udělali hodně dobrého, pokud jsme lidstvu opravdu významným způsobem pomohli, pak můžeme získat další život, ale frázi "významným způsobem" třeba pochopit. Takovou šanci nezískáte tím, že navštěvuje nějakou školu nebo že nosíte správné duchovní oblečení, nezískáte ji ani tím, že budete přispívat pěti nebo deseti dolary týdně na duchovní skupinu. Musíte udělat "významný přínos" k potřebám lidstva a to může být různou formou. Předtím jsem se zmínil o Gándhím, který významně přispěl k blahobytu milionů lidí. Nejednalo se sice o přímý duchovní akt, který učinil, ale umožnilo to lepší živobytí mnoha milionů lidí. Následně z tohoto činu získal užitek. Takže, pokud chcete získat další existence, musíte se sami sebe zeptat, "Co mohu udělat, co mohu ostatním významným způsobem nabídnout podle svých schopností a nadání? Co mohu udělat, abych druhým pomohl?" To je to, co se musíte zeptat. Pokud se naučíte dělat vše pro dobro druhých, a věnovat všechno, co děláte pro druhé, spíše než pro sebe, tak uděláte pokrok.

V jiných přednáškách jsem vám řekl, že jsem si celkem jistý, že jsem ve svém posledním životě. Vím to. Nezajímá mě, jestli mi někdo nevěří. Měl jsem až příliš mnoho zkušeností, týkajících se této záležitosti, abych věděl, že je to pravda. To je z části důvod, proč dělám to, co mohu, abych pomohl druhým a na oplátku pomohl sobě. Nemám toho hodně, co nabídnout a moje zručnost také není bůhvíco, ale dělám, co můžu. Totéž musí platit pro kohokoli jiného, ​​kdo chce další příležitost, aby na sobě mohl pracovat. Nemám odvahu nebo drzost předpokládat, že v tomto životě uspěju. Vážně o tom pochybuji. Jsem příliš slabý. Jsem příliš líný. Tak, je pravděpodobné, že potřebuji další život. Takže tvrdě pracuji, abych si ho zasloužil.

Toto je celé zaměření tibetského buddhismu. Studenti buddhismu se učí soustředit ne na tento život, ale na ten příští. Říkají: "Vzdejte se tohoto života." To znamená, že tento život je již do značné míry rozhodnutý, a není na tom moc, co můžete změnit. Místo toho, oni říkají, zaměřte se na dělání tolik dobra, kolik můžete, tak, abyste se ve svém budoucím životě mohli narodit v mnohem lepších podmínkách. Další život ještě není vytesán do kamene. Možná jej dostanete, možná ne, to je zatím neurčené, záleží na tom, co děláte teď. Váš nynější život má omezení, ale aspoň máte možnost praktikovat duchovno, praktikovat gnózi. To je obrovská výhoda, a pokud ji využijete, a opravdu ji správně použijete, tak si můžete vysloužit dokonce ještě lepší příležitost ve svém dalším životě.

Teď, mi přichází na mysl, že existuje mnoho proroctví a předpovědí o konci této éry. Na to jsem před chvílí narážel, když jsem řekl, že příroda začíná konzumovat věci. Je pravda, že většina humanoidů je ve svém 108. životě a že většina lidských bytostí, které nyní umírají, se už do nových humanoidních těl nevrátí, to je pravda. Také je pravdou, že tato rasa se blíží ke konci a za několik let bude úplně vymazána z této planety. To je také pravda. Nikdo neví, datum a hodinu, ale stane se to.

To vyvolává otázku: pokud se všechno skončí, proč bych se chtěl vrátit do nového těla? Odpověď je, že se nemusíte vrátit sem. Mně se to zdá opravdu lákavé. Nechci se sem vrátit. Existují miliardy planet - miliardy - kde můžete pokračovat v práci, my jen o nich nevíme. Stejně tak existují i jiné úrovně existence, jiné dimenze, kde můžete pokračovat v práci. Samael Aun Weor toto vzpomněl ve své přednášce Záhady života a smrti. Řekl, že když si to zasloužíte, tak si můžete vzít nové tělo v jiném světě, na jiném místě, které vám pomůže pokračovat v práci na sobě. Takže, neciťte strach a nebojte se o to, co se děje na této planetě. Ano, musíme se starat, musíme si být toho vědomi, ale to neznamená, že tím musíme být omezení. Musíme to brát jako inspiraci na to, abychom lépe pracovali a tím získali lepší šanci, prostě, abychom měli oči upřené k nebesům.

Posluchači: Takže, když se dostanete do 108. života a zemřete a nemáte žádné jiné tělo, do kterého byste se inkarnovali, tak ten stav, ve kterém se v ten okamžik nacházíte je trvalý?

Instruktor: Ne, není trvalý, nic není trvalé. To, v jakém stavu se v ten okamžik nacházíte, jen určuje, co se stane s vaším vývojem dál. Budete se vyvíjet podle karmického proudu, který jste si vytvořili. Takže pokud ten karmický proud je obtěžkán spoustou karmy, tak příroda vás recykluje, aby vás očistila. Ale pokud ten karmický proud směřuje více nahoru, díky dobrým skutkům, pak si můžete zasloužit ještě jednu šanci, abyste se pokusili po tom proudu vystoupit nahoru. Nic není trvalé. Vše je ovlivněno tím, co děláme.

Pokud jste v nebi a začnete páchat zločiny, padnete do pekla. Pokud jste v pekle a začnete se očišťovat a konat dobro, tak z pekla vystoupíte. Činy určují naši budoucnost.

Posluchači: Takže pokud přecházíte přes očistný proces, inkarnujete se do jiného těla?

Instruktor: Proces, při kterém vás příroda recykluje, je velmi komplikovaný a bolestivý, kvůli tomu, jak je složitá a bolestivá naše mysl. Příroda pracuje v dimenzích. Pokusím se to stručně vysvětlit. Víme, že fyzický svět je mezi nebem a peklem, a vše, co je fyzické má psychologický aspekt, protože všechny dimenze se navzájem prolínají. Právě teď, máme tyto fyzické těla, které jsou plavidlem nebo představitelem ega a také vědomí. Všechno, co jsme jako osoba, ať už pozitivní nebo negativní aspekt, je ztělesněné fyzickým tělem. Když toto fyzické tělo zemře, tak příroda má na starosti veškerou tuto psychickou energii, její dobré i špatné části. Špatné části budou recyklovány v pekle. V některých případech se tam nacházejí fyzické komponenty, které pomáhají přenášet tuto energii a řídit proces devoluce. Obecně se nacházejí v orgánech zvířat: opice, prasata, psi, krysy. To vše je vysvětleno v knize Samaela Aun Weora Peklo, ďábel a karma.

Dám vám můj osobní názor. Vezměte to prosím s rezervou, možná s velkou rezervou. Nemám to potvrzeno prostřednictvím žádné zkušenosti ve vnitřních světech, proto prosím to berte na vědomí a nešiřte to jako kdyby to byla pravda. Je to můj názor, založený na tom, jak to zatím vnímám. Způsob, jakým toto lidstvo zpracovává zvířata na jídlo - slepice, prasata, krávy, souvisí s procesem pekla. Všechna zvířata, která jsou mučeny prostřednictvím našeho zpracování potravin, má nějaký přímý vztah s karmou lidstva, a s tím, jak je vědomí zpracováváno přírodou. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby tato těla zvířat byly vozidly, přes která se přesouvají ega, zatímco je peklo likviduje. Protože ať už je v tom zvířeti cokoliv, hrozně to trpí. Nepřekvapilo by mě, kdyby v těch trpících zvířatech byly naše ega pýchy, samolibosti, strachu, závisti apod. Je to hrozné, ale podle učení, by to dávalo smysl. Jinými slovy, to, co v těch zvířatech trpí, jsou naše ega. Když zemřeme, určité naše části budou v těch tělech trpět. Tato těla zvířat, jsou fyzickým aspektem čištění, který se děje v jiných dimenzích. Toto chápání vyplývá z toho, jak jsem se snažil pochopit, jak může na této planetě existovat utrpení tolika zvířat, protože je to děsivá situace. Pokud jste někdy viděli, co se děje uvnitř jatek nebo tam, kde tato zvířata chovají, tak víte o čem mluvím. Je to úplně trestuhodné, to by nemělo být dovoleno, ale děje se to, a děje se to po celá desetiletí, a je to čím dál horší. Proč? Příroda a naše karma musí mít důvod na to, co se děje. Mně se zdá, že tyto dvě na sebe ukazují.

Posluchači: A co zvířata, které jsou dobře živené a jsou obklopeny pěknými věcmi?

Instruktor: Jde o to, že všechno v přírodě má význam, nic není náhodné. Každé zvíře, každé fyzické tělo nějakým způsobem zpracovává energii. Na této planetě vidíme mnoho utrpení, a to nejen u humanoidů, ale i u zvířat, a na to existuje důvod. Jen se snažím dát dohromady dvě a dvě. Mně se zdá, že to spolu souvisí.

Posluchači: Říkal jste, že pes je zvíře, které je na cestě devoluce, včetně koček. Vím, že kočky používáme pro meditační účely a jako ochránců, když jdeme do astrálu. Takže kočka se mi zdá být zvíře, které je na evoluční cestě spíše než na devoluční.

Instruktor: Za prvé, bychom neměli zaměňovat evoluci těl s evolucí duší v těchto tělech. Těla koček mohou mít rozvíjející se trend, ale to neznamená, že duše v těch tělech následují stejné pravidlo. Podívejte se například na naše tělo: je jasné, že humanoidní těla se časem mění, vyvíjejí se. Ale duše v těchto tělech si mohou vybrat, zda se zlepší nebo půjdou cestou devoluce.

Z tohoto důvodu si nemyslím, že můžeme definitivně říci, že všechny kočky se vyvíjejí a všichni psi degenerují. Příroda je Božská Matka, ona má inteligenci a moc, kterou my nemůžeme pochopit. Myslím si, že obecně, podle toho, co učil mistr Samael, kočky se vyvíjejí, ale myslím, že jsou tam výjimky. Některé kočky jasně trpí a jsou psychologicky nevyrovnané.

Dále jsem přesvědčen, že pro Božskou Matku je možné, aby vložila ego osoby do těla kočky, aby ho příroda mohla zpracovat. Totéž platí o psech. Vědomí některých psů se vyvíjí a u některých degeneruje, to záleží na okolnostech.

Příroda je krásná a složitá, a můj maličký rozum opravdu nemůže toto všechno pochopit. Takže si myslím, že bychom měli mluvit obecně, spíše než fakticky.

přeložené z anglického originálu: After we die
přednáška daná Gnostickými Instruktory na: gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian