Charakteristika samsáry

V minulých přednáškách jsme popisovali jeden z nejvýznamnějších symbolů buddhismu zvaným bhavačakra, což znamená "kolo bytí, existence, vznikání," ale obyčejně se nazývá "kolo samsára," což je trochu nesprávné pojmenování, jak jsme si vysvětlili v přednášce o bhavačakře. Dnes chceme jít hlouběji do toho, jak osobně zažíváme toto kolo, konkrétně ve vztahu k tomu, jak tento fenomén přírody ovlivňuje naše prožívání života od okamžiku k okamžiku.

Bhavačakra není obyčejné teoretické učení. Je to učení, které nám přesně poukazuje na důvod proč trpíme, a tyto vědomosti nám odhalují, jak toto utrpení můžeme zastavit. Takže tohle podtrhuje jeho význam.

V těchto časech zažíváme kolo bytí pohybující se skutečně intenzivně. Utrpení v této době je opravdu silné. Všichni jsme v posledních dnech byli svědky hodně tragických událostí, kde se zdá, že utrpení lidstva se vyostřuje, a pro nás je důležité, abychom pochopili proč.

Proklínání Boha, nebo žít ve strachu nám nepomůže. Je lépe pochopit principy, které se v přírodě a našich životech odehrávají: vztah příčiny a následku všech věcí. Prostřednictvím tohoto poznání pak víme, jak se změnit.

Takže toto učení není něco, o čem je pouze zajímavé přemýšlet nebo diskutovat. Je to něco, co může mít hluboký vliv na váš život, tak na životy těch, se kterými přicházíte do styku - když tyto principy uplatníte prakticky.

Bhavačakra neboli koleso bytí představuje základní axiomu přírody, která se běžně v dnešní době volá "evoluce," ale populární použití tohoto pojmu popisuje pouze jednu polovinu rovnice, polovinu cyklu existence. Vše v přírodě je předmětem evoluce a devoluce. Život je cyklus, kruh, a to je to, co to kolo představuje. To je důvod, proč Samael Aun Weor uvedl:

"Tyto zákony evoluce a devoluce života představují mechanické osy celé přírody." - Samael Aun Weor

Toto kolo představuje tuto funkci. Vše, co se rodí se vyvíjí, po určitou dobu je zachováno, díky příčině a následku, a pak upadá a umírá. Co se týče projevených světů, tak neexistuje žádná výjimka. Tomu zákonu nic neunikne, s výjimkou toho, co je neprojevené, to, co je absolutno.

Takže vše, co se nachází v projeveném stavu je předmětem zrození, zachování a umírání. Vesmír samotný je předmětem tohoto zákona, a každá existující věc ve vesmíru, od úplného vrchu až do úplně nejmenšího, mikroskopického existujícího prvku, až do samotných atomů a kvant. To je to, co nám toto kolo ukazuje. Ono reprezentuje tuto skutečnost.

My sami nejsme výjimkou ze zákona a proto i my podléháme zákonům evoluce a devoluce. Přesto na tuto skutečnost zapomínáme.

Jak již bylo uvedeno, desáté arkánum Stromu života ukazuje kolo s dvěma bytostmi, jak řídí tok energie, hmoty a vědomí, jak se všechno v přírodě vyvíjí a degeneruje. Desáté arkánum se nazývá Odplata. Tento termín "odplata" je zde použit jako ekvivalent termínu ve fyzice "Invariance," což znamená, že všechny věci musí být vyrovnaný a obnoveny. Toto není zákon trestu, ale zákon rovnováhy. Evoluce a devoluce vyrovnávají energii, hmotu a vědomí. Příroda se vždy snaží udržet rovnováhu. Cokoliv, co tuto rovnováhu naruší nemine "odplata" - síla přírody, která se táhne zpět k rovnováze.

Stav rovnováhy v přírodě je dosažen, když se kolo bytí otáčí harmonicky. To je vše, co příroda potřebuje. Nemá to nic společného s duchovním prospěchem, jde jen o to, aby se udržel život. Když něco brání této základní funkci přírody, tak to dostane "odplatu."

Příroda sám o sobě je opakující se systém, kruhový pohyb. V sanskrtu nazýváme tuto funkci "samsára." Jak jsme vysvětlili v předchozích přednáškách, toto slovo samsára znamená "kroužit, opakovat, vracet se, znovu a znovu se opakovat." Jde o způsob, jak příroda zpracovává energii.

Toto se děje zcela v celé přírodě, od nejhrubšího aspektu až po mikroskopický. Příklady jsou opakující se roční období, den a noc, růst a smrt atd. Opakování toho, jak život vytváří, udržuje a všechno ničí, je spravován bhavačakrou: kolem bytí.

Duchovně řečeno, tento zákon má úplnou kontrolu. Náš duchovní život a zážitky jsou určovány tímto kolem. Všechny projevené věci se opakují a krouží, pokud nedojde k silnému vlivu, který toto fungování kola ovlivní. Kolo se nezastavuje, neustále se točí. Takže duchovně řečeno, všichni jsme v samsáře, obíhající, fyzicky, psychicky, duchovně, kroužící, opakující se... Změnit tento stav prožívání v samsáře si vyžaduje neuvěřitelnou energii a přesné znalosti.

"Život je mechanicky otáčející se kolo se stále opakujícími se příjemnými a nepříjemnými okolnostmi." Toto kolo nemůžeme zastavit. Dobré a špatné okolnosti vždy přicházejí mechanicky. My můžeme jen změnit svůj postoj k životním událostem." - Samael Aun Weor, Velká vzpoura

Dnes se budeme zabývat některými faktory, které ovlivňují tuto možnost: jak uniknout z tohoto opakujícího se kola.

Kolo štěstí, Jean Deville

"Samsára," kroužení," je kroužit z jednoho místa na druhé. Nirvána je proříznutím se tímto kroužením." - Padmasambhava, Cyklus životně důležitých bodů

Dovolte mi tedy ještě jednou zdůraznit, že slovo nirvána znamená, "zastavení, zánik, ukončení, prořezat." My si představujeme nirvánu jako místo, ovšem ono je místem pouze co se týče psychologického hlediska: stav bytí, stav vědomí. Člověk se nachází v nirváně pouze proto, že jeho vědomí je zakořeněné v tomto stavu, v němž se prořezává samsárou. Vědomí je samo o sobě od samsáry osvobozeno.

"Mezi samsárou a nirvánou není žádný jiný rozdíl, než jaký je mezi okamžikem bytí si nevědomý a bytím si vědom, protože už nejsme oklamáni vnímáním, ale fixací." – Padmasambhava, Osvobození díky vnímání s čistým vědomím

Rozdíl mezi zážitky v samsára a nirváně je určován našim postojem (bhava). Takto bychom měli chápat samsára a nirvánu. Popravdě oni nemají nic společného s fyzickým aspektem, jako jsou dimenze, nebesa a pekla. Samsára a nirvána souvisí se stavem Bytí. My jsme v samsáře díky stavu našeho Bytí, ve kterém se neustále opakujeme, spíme, ztotožňujeme, ovlivňován bažením, odporem a nevědomostí. My nevidíme realitu. Namísto toho opakujeme své touhy, obavy. Opakovaně se věnujeme své pýše, chtíči, závisti, a nadále krmíme hněv a strach. Nepřeřezáváme se skrze jevy, skrze ego, skrze své mechanické návyky fyzicky i psychicky, abychom mohli vnímat realitu. Místo toho vnímáme iluze, které my sami vytváříme. Jsme v samsáře, protože jsme si psychologicky v sobě vytvořili tento opakující se vzor ("kroužení," samsára), a tedy žijeme v samsáře, ať už jsme ve fyzickém těle, nebo ne.

Místo, kde přebýváme ve vesmíru je určeno na základě našeho stavu bytí, ne naší tělesnosti. Díky našemu stavu bytí žijeme v tom nebo jiném těle, a ne naopak.

Hlavním účelem stromu života, který představuje úrovně hmoty, energie a vědomí, je aby nám ukázal nekonečný potenciál vědomí (směřující nahoru, k vyšším stavům bytí), a jeho nekonečné možnosti kterými se může projevit. Strom života nám však také ukazuje i potenciál pro podmínění vědomí, to znamená potenciál vědomí chytit se do pasti.

Strom života dvanáct těl

Strom života představuje svět mimo nás a svět uvnitř nás. My si obvykle myslíme, že nebe a peklo existuje ve fyzickém světě, jen ve smyslu vnějšího prostoru, něco konkrétního, materialistické. O nebi přemýšlíme, jako o něčem, co je nad našimi hlavami, co je velmi těkavé, vágní a lehké, zatímco peklo je něco, co se nachází pod našima nohama, co je plné ohně nebo ledu. Tato místa existují, ale náš vztah k nim není určen našim přesvědčením, oblečením, které nosíme, našim dědictvím, narozením nebo bohatstvím - spíše je určen stavem svého bytí, naší úrovní vědomí. Jinými slovy, zda máme fyzické tělo, nebo ne, náš stav bytí určuje úroveň, ve které prožíváme život.

"Nikdo nemůže popřít, že existují různé úrovně ve společnosti - existují věřící, prostitutky, byznysmeni, vesničané, atd.

Stejně tak existují různé úrovně Bytí. To, jací jsme uvnitř (velkorysí nebo zlomyslní, štědří nebo lakomí, násilní nebo mírumilovní, cudní nebo chlípný), přitahuje různé události v našem životě.

Chlípníka budou vždy přitahovat oplzlé scény, dramata a dokonce tragédie, ve kterých bude účinkovat.

Opilec bude samozřejmě přitahovat ostatní opilce a vždy ho najdeme v hospodách a barech, to je zřejmé.

Co bude přitahovat podvodník? Sobec? Kolik problémů? Uvěznění? Neštěstí?

Přitom zahořklí lidé, unavení z utrpení, se chtějí změnit a obrátit list.

Ubozí lidé! Chtějí se změnit a nevědí jak, neznají správný postup a jsou ve slepé uličce.

To, co se jim stalo včera, se jim stane dnes i zítra. Stále opakují tytéž chyby, nikdy se nepoučí. Ani kdyby se jim střílelo dělem u hlavy, tak nepochopí životní lekce.

Vše se v jejich životě opakuje. Říkají tytéž věci, dělají tytéž věci a stěžují si na ty samé věci.

Toto nudné opakování dramat, komedií a tragédií bude pokračovat tak dlouho, dokud uvnitř nás budou nežádoucí prvky hněvu, chamtivosti, chlípnost, závisti, pýchy, lenosti, obžerství, atd.

Jaká je úroveň naší morálky? Nebo lépe řečeno, jaká je naše úroveň Bytí?

Pokud se naše úroveň Bytí radikálně nezmění, tak všechny mizérie, nepříjemné scény, nezdary a neštěstí budou pokračovat.

Všechno, každá událost, která se nám stane na tomto světě, je jen odrazem toho, co si nosíme uvnitř.

Oprávněně a vážně tvrdíme, že "vnější svět je odrazem vnitřního".

Když se někdo změní uvnitř a taková změna je radikální, pak se změní i jeho život a vnější události, které ho v něm setkávají." - Samael Aun Weor, Revoluční psychologie

Pokud jste v jakémkoliv okamžiku ovládaný negativními emocemi (pýcha, hněv, chtíč, závist), v tom okamžiku se nacházíte v pekle.

Když hněv převezme vedení vaší psychologie, vy sami se stáváte tímto hněvem. Vše, co pak vnímáte je filtrováno přes hněv. Vše, co pak vidíte, vidíte pouze ve vztahu k tomuto hněvu. Hněv říká: "Všichni jsou na vině, nikdo mi rozumí, za každou cenu se pomstím." Hněv přebývá v pekle. Hněv je démonická vlastnost. Když jste podmíněný hněvem, tak jste hluboko ponořen v samsáře, kroužíte, jste podmíněný v pekle. Toto je pravdou, ať už máte fyzické tělo, nebo ne, zda jste ve fyzickém těle, nebo mimo, jestli sníte nebo jste mrtvý, opravdu, tělesnost je irelevantní. Na čem záleží, je váš stav bytí.

Totéž platí i pro chtíč, závist, pýchu, strach atd.

Podobný účinek mají na nás ctnosti (mění naše prožívání daného okamžiku, naši úroveň Bytí), ale opačným způsobem.

Když opravdu prožíváme krásu vědomé velkorysosti, když se skutečně předáváme někomu jinému jako projev lásky, a na oplátku nic neočekáváme, tehdy zažíváme lehkost Bytí, krásu srdce, které je zanícené ctností. V té chvíli prožíváme nirvánu: prořezání se samsárou, zkušenost pravdy, něco reálného, ​​něco, co není iluze, a co prospívá bytostem.

Podobně, když prožíváme realitu cudnosti, štěstí pro druhé, píle, pokoru, atd., tehdy také zažíváme nirvánu, "zastavení" podmiňování vědomí. To jsou nebeské stavy. Můžete je zažít ve fyzickém těle, nebo mimo fyzického těla. Dimenze ve které se nacházíte není podstatná. To, na čem záleží, je jak se nám daří ovládat vědomí.

To je důvod, proč sedmý dalajlama řekl:

"Samsára je nepřetržitý sled znovuzrození do kontaminovaných agregátů."

Je zřejmé, že toto platí pro naše znovuzrození do nových fyzických těl. Přesto, to platí i pro neustálý stav bytí v každém okamžiku. Každý okamžik je zrozením, stavem bytí, ale my si to neuvědomujeme, protože jsme hypnotizováni jevy.

Jeho výrok je krásnou frází, která obsahuje hlubokou pravdu o samsáře, nirváně, a o osvobození. Zvláště zajímavé na tom je, že se to vztahuje na všechno. Vše, co se vynořuje z neprojeveného (Absolutna), se objeví v samsáře, v nepřetržitém sledu znovuzrození díky karmě, příčině a následku, který je ve své podstatě vyjádřením kontaminovaných agregátů. Pak byste se mněli ptát, co jsou tyto agregáty?

V buddhismu mají pro agregáty konkrétní termín: skandhy. Tento pojem bychom neměli spojovat v kontextu se světem nebo s dimenzemi, ale v kontextu s sebou. Skandhy znamená "kolekce, kopa," několik různých věcí, které jsou shromážděny do jednoho celku. Pokud si pod pojmem agregát vybavíte jakýkoliv agregát, pak můžete pochopit, co to znamená. Pokud víte něco o stavění, tak víte, že beton je agregát. Různé typy kamenů jsou agregáty. Existují různé směsi různých materiálů, které jsou kombinovány dohromady, za účelem vytvořit něco nového. Takže při stavění budov, chodníků nebo ulic, pracujeme s různými směsi materiálů za účelem výroby tvrdého povrchu. Přesně takhle je to i se skandhy, které máme v sobě, psychologicky. Naše fyzické tělo je skandha, agregát: jedná se o soubor mnoha věcí, na mnoha úrovních. Přesně takhle je to i s egem: je to agregát různé hustoty hmoty, energie a vědomí.

V buddhismu mají skandhy pět základních aspektů. Jedná se o vzájemně závislé a propojené části. O tomto jsme již dali pár přednášek a pravděpodobně dáme i další. Dnes na to poukazuji, jen abych vám to připomněl, ale nepůjdeme do hloubky. Takže těmi skandhami jsou:

• Rúpa: forma, tělesnost / hmota
• Vedaná: cítění / tělesné i mentální pocity
• Saňdžňá: vnímání / pojetí / vědomé poznání / diskriminace
• Samskára: mentální formace / impulsy / schopnost rozhodování / kompoziční faktory
• Vidžňána: vědomí / rozlišování

V syntéze můžeme říci, že těchto pět aspektů je to, co považujeme za své "já." To, co jste; to, co prožíváte; to, co považujete za sebe samých, je ve skutečnosti pouze složkou různých věcí: agregátů. Těchto pět složek vám dává pocit osoby, bytí, sebe, bez ohledu na to jaké si dáte jméno, nebo jaké vám dali vaši rodiče. Co si myslíte, že jste, je opravdu jen soubor zkušeností, soubor vjemů. Hlavní myšlenkou buddhistické filosofie a psychologie je, že vjem je iluze. To, co vnímáte jako sebe, není vaše vlastní já. Toto já není reálné, není trvalé, není samostatně existující. Ono je dočasné, přechodná iluze, která vás svádí, abyste uvěřili, že je reálná. Toto "já" je převážně tvořeno touhou, která se však nikdy nedá uspokojit. Stručně řečeno, tento pocit vlastního "já," je všechno lež.

Pokud se budete důsledně, hluboce pozorovat, se zvědavým, vědomým vnímáním, tak zjistíte, že toto fyzické tělo není vaše vlastní "já." Není to vaše vnímání, není to vědomí, je to jen tělesnost. Je to jen rúpa: forma a agregát fyzických prvků. Pokud prozkoumáte pocity (vedaná) do hloubky, objevíte stejnou věc: stejně jako fyzická hmota, pocity přicházejí a odcházejí; jsou opravdu iluzorní. Pokud budete pozorovat vjemy (saňdžňá) objevíte stejnou věc; pocit, který máte při vnímání věcí fyzicky nebo vnitřně je iluzorní. Jděte ještě hlouběji do mentálních formací (samskára) - myšlenky, pojmy a vzpomínky - a také zjistíte, že se jedná o iluze. Oni jsou jako mraky na obloze, netrvají dlouho, přicházejí a odcházejí, ve skutečnosti neobsahují nic skutečného. Pokud se zaboříme ještě hlouběji a půjdeme do samotného procesu rozlišování vnímání (vidžňána), co zjistíme? Přesně to samé! Kde je vlastně naše skutečné "já"? Ve všem tomto zjistíte, že žádné skutečné "já" neexistuje, žádná skutečná kontinuita, žádná stálost. To je důvod, proč sedmý dalajlama zdůraznil, že "samsára je kontinuum znovuzrození do kontaminovaných agregátů." Samsára je kroužení; opakované vnímání existence, což je v podstatě lež, iluze.

V hinduismu tomuto vnímání říkají "májá." Bohužel, protože jóga, hinduismus, a asijská filozofie se na Západě tak špatně vyučuje, lidé si teď myslí, že májá - což je také jméno Božské Matky - je úmyslný závoj iluze, který máme nyní před očima. Jako nějaká hra, kterou hrají bohové, nebo nějaký druh trestu, a že my tady trpíme v iluzi existence jako nějaký vtip. Toto není správný způsob, jak pochopit máji. Náš aktuální stav bytí jsme si vyrobili svými vlastními činy. Toto jsme si udělali sami. Toto si děláme sami každý den. My vyrábíme máji, my tvoříme máji, my živíme tuto iluzi, protože se jí stále zabýváme, hypnotizovaný vlastní myslí: tím, že si myslíme, že to, co si myslíme a čemu věříme, a vnímáme je skutečné, když tomu tak není.

Dovolte mi, abych vám uvedl příklad - hrubý příklad, který to však náležitě vystihuje. Když sledujeme televizi, film, hrajeme videohry, nebo jsme opravdu zabraný do nějakého příběhu, tak se do toho tak dostaneme, že jsme opravdu v jiné dimenzi. Zapomínáme na své tělo. Zapomínáme sami na sebe. Někdy to je nakrátko, někdy je to na celé hodiny. My jsme prostě v tom příběhu, a nikoli ve svém těle. Nejsme si vědomi sami sebe. Stáváme se postavou, kterou sledujeme. Cítíme to, co cítí on/ona. Ten svět, který vnímáme se stává našim světem. Přestaneme vnímat, kde se nachází naše fyzické tělo. Tento obraz světa vidíme pouze ve své představivosti. My jsme hercem, my jsme hlavní postavou. Na základě imaginárního vnímání tohoto příběhu se potíme, dostáváme se do napětí, pláčeme nebo se zlobíme. Jednoduše emocionálně, intelektuálně, dokonce i fyzicky reagujeme. Jinými slovy, hluboce spíme, zcela zhypnotizovaní, hluboko v samsáře: ochotně, záměrně, toužící po ní. Tento hypnotický stav je pro nás útěkem. Děláme to proto, že chceme uniknout utrpení, chceme se rozptýlit od svých problémů, chceme se rozptýlit od života. Chceme zažít, jaké je to být hrdinou nebo hrdinkou. Chceme být v tomto dobrodružném příběhu nebo v tom dění. Chceme být ten, kdo má na starosti zvládnout nějakou roli v příběhu, bez ohledu na to o jakou roli se jedná. My si neuvědomujeme, že naše agregáty produkují máji, iluzi. Ani si neuvědomujeme, že tím, že se sami hypnotizujeme jen prohlubujeme své trápení, ztotožnění, hypnózu. Prohlubujeme iluzi. Jde o jednoduchý příklad, který ukazuje, co po celý den skutečně děláme, různými jinými způsoby. Toto děláme celý den, ale méně nápadnými způsoby. Způsoby, které si ani neuvědomujeme. Prostě spíme.

Příklad, který předkládám lze snadno vidět, protože je silný a všichni to děláme. Nicméně, hlubší, významnější je způsob, jakým jsme hypnotizování po celý den: denní snění, dělání si starosti, představování si tohoto, představování si tamtoho, neustále rozptýleni, ústavně snící o budoucnosti nebo vzpomínajíc na minulost, nebo touhou po něčem, co by jsme chtěli, nebo nechtěli. Toto vše je májá, tohle všechno je samsára; všechno je to fantazie.

Congkhapa - skvělý buddhistický učitel, možná jeden z největších - řekl:

"Pokud se člověk hluboce nezamyslí nad nevýhodami utrpení, pak nebude mít dostatečnou touhou po osvobození. Pokud člověk nepřemýšlí nad příčinou všeho utrpení - brána do samsáry - pak nemůže správně vědět, jak samsáru odstranit. Být natolik pohnutý, že se chceme zříci existence, být z ní unavený, a vážit si znalosti o tom, co nás váže k této samsáře." - Congkhapa

To je výrazem úvodních úrovní každého skutečného vyznání. V úrovních sútrajány - na začátku úrovně - každého náboženství, to je hlavním cílem instruktorů: pomoci studentovi, aby si plně uvědomil samsáru, utrpení: jak to existuje, proč to existuje, a jak to zastavit.

Pokud se nad tímto nezamyslíme, pokud si to plně neuvědomíme, tak s takovými učeními budeme pouze ztrácet čas, a nic nedosáhneme. Vlastně pouze naděláme problémy, a zjistíme, že v mnoha duchovních skupinách jsou lidé jen proto, aby měli kam jít. Lidé chodí do kostela, chrámu nebo do školy jen proto, že potřebují místo, kam jít. Najdou tam nějaké společenství, pohodlí, sociální angažovanost, nebo dokonce i nějaký druh energie, a to je opravdu všechno kvůli čemu tam jsou. Takže nejen že ztrácejí čas, ale i obecně dělají problémy. V dnešní době, většina duchovních skupin jsou jen společenské kluby, ve kterých se lidé chovají, jako duchovní osoby, dokonce tomu i věří, ale ve skutečnosti jimi nejsou.

Pokud chcete být upřímný student, začněte s tímto: Opravdu analyzujte utrpení - naše vlastní i druhých - a opravdu analyzujte jeho nevýhody. Co to je, kde to začíná, a nakonec, jak to zastavit. Jediný způsob, jak to můžeme opravdu udělat, je tím, že se budeme upřímně pozorovat.

Takže budeme hovořit o šesti základních aspektů samsáry, jak fungují a jejich význam, abychom mohli pracovat na tomto aspektu našeho vlastního duchovního rozvoje.

1. Nepřetržitá nejistota

V posledních týdnech jsme všichni byli svědky neuvěřitelné nejistoty života. Došlo k událostem, které nás toto učí velmi dramatickým způsobem, a tyto události nebudou poslední. Hurikány, války, politické a ekonomické změny, nemoci, mnoho různých problémů, které se objevují a které nám ukazují první ze šesti utrpení samsáry, což je nepřetržitá nejistota.

My všichni trpíme jedním aspektem máji nebo iluze, který je vytvořen a udržován egem, že jednoho dne se dostaneme na místo, kde všechno bude naprosto dokonalé. Všichni si velmi přejeme, aby to byla pravda, takže tomu věříme. Věříme, že jednoho dne budeme mít vzdělání, peníze, rodinu a všechno bude zařízené a jednoduše perfektní, přesně tak, jak jsme si to představovali, jak by to mělo být. V bance budeme mít tolik, kolik potřebujeme, budeme mít dům, děti a zaměstnání, a celá situace bude "zcela dokonalá" (dle nás). Bez ohledu na to, jak tvrdě pracujeme, jak moc se obětujeme, tato "dokonalá situace" je vždy těsně mimo dosah. Bez ohledu na to jak blízko se nám k ní podaří přiblížit, nikdy ji nedosáhneme. Ti, kteří jsou trochu starší si možná uvědomují, že tento způsob myšlení je úplná iluze, protože za celý svůj život se jim nepodařilo tuto iluzi dosáhnout. Čím dříve si to uvědomíte, tím budete šťastnější.

"Otcové, syn, manželky, a nepřátelé se mohou měnit: Z přátel se mohou stát nepřátelé a poté se opět změnit; V samsáře nemůžeme najít žádnou špetku jistoty." - Nágárdžuna

Čím jste starší, tím víc si budete uvědomovat tuto pravdu. Lidé na kterých se spoléháte a věříte, se náhle stanou vašimi zrádci. Lidé, jejichž jste považovali za nepřátele se najednou stanou vašimi přáteli. Rodiny se obrátí proti sobě. Vše se neustále mění. Byli bychom rádi, kdyby to bylo možné ovládat tak, aby nám život vyhovoval. Skutečnost je však taková, že mi nedokážeme kontrolovat ani sami sebe, a tak nemáme žádnou šanci kontrolovat něco, co se děje kolem nás: ani naše děti, ani manžela/ku, ani rodiče, ani spolupracovníků, ani šéfa, ani vládu, ani naše bydlení, ani majetek, ani práci, ani zdraví - no prostě nic.

Skutečností je, že vše je nejisté. Na nic se nedá spoléhat. Vše je nestálé, kromě vašeho Bytí, vašeho Nejvnitřnějšího, vnitřního Boha, který se nachází ve vás, který vás nutí, abyste se probudili.

Pokud budeme rozvíjet vědomé uvědomování si nejistoty všech věcí, pak výrazně zredukujeme moc samsáry, kterou má nad našim vědomím.

Právě teď, jsme velmi zhypnotizovaní iluzí "jistoty věcí." Myslíme si, že: "Za šest měsíců udělám toto, a za rok udělám tamto, a za tři roky udělám tohle." Máme "plán." Takové plány jsou velká lež, kterou si namlouváme, abychom si u sebe vytvořili falešný pocit bezpečí. Chceme se cítit bezpečně, protože cítíme, že nic v životě není jisté. Dovolte mi, abych vám něco řekl: Jistota se u nás nevynoří z namlouvání si lží. Jistota se v nás objeví z poznání pravdy. Jistota nepochází z velkého bankovního účtu nebo společenských kontaktů. Bohatí lidé s vysokými konexemi trpí a umírají stejně snadno, jako chudí.

Pokud jste opravdu upřímný a skutečně sledujete proces svého života, pak spatříte, že všechno, co si plánujete, je špatně. Nic nikdy nejde tak, jak si představujete, že to půjde, a vždy jste z toho překvapený, a většinou zklamaný. Takže je šikovnější a moudřejší neplánovat. Je pravda, že v životě potřebujeme trochu plánování. Když jste mladý, je třeba se na život připravit. Musíte být připraven: čili budete potřebovat vzdělání, budete si muset vybrat školu, připravit si životní situaci, práci na pokrytí vašich základních potřeb apod. To vše vyžaduje trochu plánování o tom není pochyb. Rodiče musí mít určitou strategii pro úspěšné vychování svých děti. Lidé, kteří mají práci, a určitou odpovědnost musí dělat nějaké plánování. Ale nikdy, nikdy nepředpokládejte, že věci půjdou podle plánu, protože nikdy nepůjdou. Takže nakonec nejlepší plán je takový, ve kterém si plně uvědomujeme nejistoty života.

Takže počítání s nejistotou, chápání nejistoty, pomáhá eliminovat sílu samsáry, kterou má nad vědomím.

2. Těkavost spokojenosti

Druhý zásadní aspekt samsáry je zdůrazněn v tomto citátu:

"... Kdyby se člověku dostalo všeho nebeského potěšení, všeho lidského potěšení, stále by toho nebylo dost. Člověk by se snažil získat ještě víc." - Sútra, Velká hra

V samsáře nikdy nenajdete uspokojení. Bez ohledu na to, kolik jste získali, vaše touhy nebudou nikdy ukojené. Dokonce i kdybyste se stal císařem světa, stále by vám bylo málo a chtěli byste dobýt ostatní planety.

Takže tohle musíme opravdu pochopit v okamžiku, pokaždé, když pocítíme touhu - pokaždé, když máme pocit, že nám něco chybí, co chceme - co, pro případ, že jste si toho nevšimli, je skoro pořád, protože jsme skoro pořád ztotožněni s jednou touhou nebo druhou.

Vím, že každý z nás si rád o sobě myslí, že je "seriózní, duchovní člověk," a že nemá touhy nebo chutě, ale ve skutečnosti klameme pouze sami sebe. Náš stav lidstva je stoprocentně charakterizován touhou. Ne vždy se jedná o touhu po párku v rohlíku, hamburger, čokoládu, penězích, nebo po sexu, i když tyto jsou jedny z největších. Někdy toužíme po pozornosti, respektu, moci, pohodlí, nebo lásce. Někdy zase chceme být ignorováni, chceme, aby nás lidé nechali na pokoji, a oni nenechají. Dokonce i "duchovní" bažení se může stát vážnou překážkou. Toto všechno jsou různé typy nenápadných nebo zjevných tužeb, které nám brání cítit a zažívat přirozený stav vědomí, což je spontánní, přirozený stav spokojenosti a pohody.

Vědomí samo o sobě, když není svázáno, je stavem spokojenosti a klidu. Je to stav klidu, kterému nic nechybí, nic nechce, pouze existuje a je šťastné. Toto v našem současném stavu nezažíváme, vlastně mnozí z nás ani netuší, co to znamená.

V současné době, naše interpretace slova "spokojenost," souvisí s uspokojením touhy a prožíváním pocitů. My si myslíme, že: "Ah, teď jsem se pořádně najedl/a; teď se cítím spokojen/á." Toto není uspokojení, to je opití se pocity. Někteří z nás to pociťují po pohlavním aktu. Cítíme se "uspokojeni," avšak toto není uspokojení, toto je vyčerpání, být bez energie, což znamená být unavený. Toto není spokojenost nebo pohoda.

Pohoda, klid vědomí netouží, ono prostě je. Spokojenost vědomí není závislá na vnějších okolnostech. Nezáleží na tom, jestli něco má nebo nemá, jestli něco cítí nebo ne, zda se mu něčeho dostává nebo ne. Spokojenost vědomí je krásný zážitek, krásná vlastnost, kterou můžete zažít, zda jste v těle nebo mimo tělo, ale dá se to zažít jen když jste tady a teď, probuzen, a vědomí není ničím podmíněno, ale je jasné, vnímavé, vědomé, a v tomto stavu jeho skutečná podstata rozkvétá; co je štěstí, radost, bez potřeby něco měnit, ani sebe sama, ani druhých, ani prostředí, být schopen jednoduše přijmout věci takové jaké jsou, i když se můžeme nacházet v nelehké situaci a trpět. Jak jinak můžeme vysvětlit zkušenosti opravdových mistrů, kteří přesto, že byli týráni, se dokázali podívat do tváří svých trýznitelů s vděčností, láskou, soucitem, trpělivostí, přijetím. Černí mágové tvrdí, že žádný skutečný zasvěcenec nedovolí, aby se s ním takto zacházelo. Ale černí mágové vůbec nechápou vědomí. Oni jen rozumějí pýše a sebelásce. Vědomí nemá žádnou pýchu, ono má důstojnost; a to není pýcha. Důstojnost je přirozený stav vědomí, který není vyšší nebo nižší než kdokoli jiný. Ono prostě je. Miluje. Je skromné; je spokojené.

3. Opouštění těl

"Znovu a znovu můžete jít do vyšších sfér a užívat si hodně blaženosti. Když zemřete, spadnete dolů do utrpení nižších sfér, kde utrpení je nesnesitelné a trvalé." - Účast na činech bódhisattvy

To je zákon samsáry řízen vlastní povahou, co je příčina a následek, a pomíjivost.

Samsára je formou utrpení, které vyžaduje kroužení všech věcí. Bez ohledu na to, jak krásné je vaše tělo, bez ohledu na to, jak moc budete cvičit, a kolik organického jídla sníte, vaše tělo onemocní a zemře, a vy se budete muset narodit znovu. Bez ohledu na své postavení v životě, bez ohledu na to, jak jste chudý, nebo jak jste bohatý, bez ohledu na to, jak jste krásný a nebo ošklivý, jak vás velmi milují nebo jako vás strašně nenávidí, toto tělo ztratíte a vezmete si další, a to ztratíte také a vezmete si zase další, a tento koloběh potrvá tak dlouho, dokud budete připoután ke kolu samsáry: tato řetěz je vaše ego, vaše karma. Bez ohledu na své postavení, ať už fyzicky nebo vnitřně, pokud jste dlužen, zaplatíte za to. Zaplatíte za to ztrátou svého těla a tím, že vás Příroda recykluje.

Dokonce i ti nejbohatší a nejmocnější lidé na této planetě, stále padají za oběť mikroorganismům, virům, rakovině a mnoha dalším onemocněním. Oni nemají žádnou moc nad těmito drobnými organismy, a končí stejně jako nejchudší lidé, tak proč chceme být jako oni? Proč mrhat životem a snažit se získat věci, které nebudou trvat?

Ti, kteří jsou duchovně smýšlející, se domnívají, že tím, že se staneme Buddhou, Andělem apod. - vytvořením astrálního, mentálního a příčinného těla - dokážeme uniknout samsáře. Pak že můžeme jít do nirvány, do nebe, a tam si můžeme žít osvobozeni od tohoto světa. Že tam můžeme strávit dlouhý čas, dělat si co chceme, a že tam budeme mít moc a budeme krásní. Ale tento způsob myšlení je stupidní. Toto je také májá, iluze. Namísto hnáni se za bohatstvím a mocí na zemi, chtějí bohatství a moc na nebi, aby se mohli oddávat ještě silnějším touhám, a aby byly do sebe ještě víc zamilovaní.

Dokonce i bohové a buddhové podléhají cyklu samsáry. Každá projevená věc podléhá samsáře. Přesto tam existuje výjimka, a k tomu se dostaneme na konci přednášky.

Každé tělo, které je vytvořené přírodou, ať už fyzické nebo jemnější, bude přírodou vzato zpět; Toto je invariance. Neexistují žádné výjimky. Jediný způsob, kterým můžete tento zákon překročit, je mít tělo, které nepatří přírodě, tělo, které bylo vytvořeno mimo kola samsáry na základě jiných sil a zákonů, a není proto předmětem těchto zákonů. Existuje jen jeden způsob, jak vytvořit takové tělo, a to je skrze smrt a vzkříšení. Toto dokáže dosáhnout jen velmi málo lidí, protože to je velmi těžké. Nicméně, pokud to opravdu chcete, dá se to; dokážete to.

Všechno, v každé úrovni přírody na celém stromě života je řízeno příčinou a následkem. Ti, kteří žijí v říši polobohů nebo bohů se narodili v těchto oblastech, protože ve svých předchozích životech vytvořili příčiny, které byly důvodem tohoto narození. Dělali dobré skutky. Obětovali se pro ostatní. Odevzdali se lidem a jejich náležitá odměna byla narodit se ve vyšších sférách. Bohužel, věci jsou tak krásné a příjemné na těch místech, že jakmile se tam dostanou, tak už na sobě dále nepracují, ani tam nejsou více schopni vykonávat dobré skutky, takže výhody, které dříve nashromáždili se vyčerpají. Utratí kapitál, který jim umožnil toto narození. Když jejich čas vyprší - vzhledem k tomu, že již neprovádějí žádné další dobré skutky - tak spadnou dolů, znovu se narodí do nižších sfér, protože stále dluží karmu, kterou nebyli schopni zaplatit. Takže pokud jste stoprocentně nezaplatili všechny vaše karmické dluhy, i když jste se narodili do těla boha, ztratíte ho.

Co se týče tohoto chci ještě zdůraznit, že opuštění těla není nic příjemné. To je důvod proč v této části světa, se každý vyhýbá tématu smrti. Bez ohledu na to, jak hrozné mohou být zprávy, média nám nikdy neukazují mrtvá těla. Lidé prostě nemohou zvládnout realitu smrti. Chceme pokračovat ve svých iluzích. Nechceme vidět realitu smrti i když je to k naší velké škodě. Brání nám to pochopit realitu smrti. Ukrývání reality smrti, zdůrazňuje a podporuje tuto iluzi, že my prostě nezemřeme, a že nějak budeme výjimkou. Mnozí z nás nikdy neviděli mrtvé tělo, takže naše iluze je velmi silná. Tato iluze "nesmrtelnosti," je velmi silná. V jiných částech světa, lidé vidí mrtvé dokonce i na ulicích. Ale tady, jakmile někdo zemře, tak ho zakryjeme, skryjeme, nikomu není dovoleno fotit a nikdo nemá právo ukazovat obrázky, zejména v médiích. Smrt nám před námi ukrývají. Ale ve skutečnosti je to kruté. My musíme vidět smrt. Musíme pochopit smrt. Je to nezbytné, i když to může být nepříjemné a bolestivé. Tím že ji nechápeme, pouze prohlubujeme své trápení, místo toho, abychom ho odstraňovali. Nechtít vidět a porozumět smrti, pouze prohlubuje naši neznalost, a proto i utrpení. Kdybychom rozuměli smrti - jak vlastní, tak i jiných - tak bychom tolik netrpěli, když přijde. Byli bychom připraveni.

4. Znovu a znovu se rodit

"Postupně vás tak tvrdě vytlačují, jako když někdo drtí sezam. Narození: může se tomu něco vyrovnat?" - Nágárdžuna

Čtvrtá charakteristika samsáry je znovu a znovu se rodit.

Z kulturního hlediska velmi rádi slavíme narození a myslíme si, že narození je něco velmi krásného. Není pochyb o tom, že narození nám poskytuje velkou příležitost pro práci na sobě. K tomu, abychom v této práci uspěli potřebujeme fyzické tělo. Ale stejně jako při procesu smrti, i zde jsme přehodili přes narození iluzorní závoj. Neradi vidíme, jak je to příšerné, a proto krev, bolest, trhání masa, nemoci, bolesti, a mnoho utrpení kterým musí těhotná žena procházet raději schováváme. A pak tu máme ještě bolest dítěte. Na této fotografii vidíme křik a sužovanou bolestí obličej novorozence. Pro matku je to velmi, velmi bolestivý proces, to ano, ale hlavně pro dítě.

Zapomněli jsme - možná dobrovolně, možná proto, že to je něco, co si nechceme pamatovat - ale narodit se je velmi bolestivé. Toto je pravda nejen fyzicky, ale i citově, duchovně a mentálně. Pokud je duše poprvé uvedena do toho malého slabého těla, vědomí si do určité míry vzpomíná na to, kdo je, a svou minulost, vztahující se k úrovni vědomého rozvoje. Vrácení se zpět do tohoto světa je hrůza, je to nemyslitelné, děsivé. Není to něco, co bychom vítali. Není to něco, co chceme. Je to hrozné. Pak nás čeká samotný proces narození, což jak víme není vůbec příjemné, a pak vyjdeme ven a vidíme, jak jsou všichni lidé oškliví, jak hrozně vypadají naši rodiče, a jak všechno kolem strašně smrdí... Porod je opravdu příšerný, příšerný proces.

My zapomínáme, že tento postup opakujeme v každém životě. Díky karmě musíme znovu a znovu projít tímto procesem, protože zde máme dluhy. Musíme sem přijít, abychom splatili to, co dlužíme ostatním, a abychom se naučili, jak se stát skutečnými lidskými bytostmi. Bohužel, místo toho žijeme naše životy tak, že tomuto placení se snažíme vyhnout. Místo placení se chceme ještě více oddávat svým touhám, abychom se stali ještě více zvířecími: připoutáni k pocitům a instinktům. Takže místo splácení svých dluhů je pouze násobíme. Rodíme se a vyrůstáme s pocitem oprávnění, že "nám svět něco dluží." Já chci toto, já chci tamto, a já chci všechny tyto věci, a když je nedostanu, tak vy všichni za to zaplatíte, budu špatný, budu krást, budu lhát, budu mrzutý, protože jsem nedostal to, co jsem chtěl. Poté, zklamaní životem zemřeme, a znovu se narodíme a začneme opakovat stejné chyby, přičemž to ještě zhoršíme, a toto děláme pořád dokola. Musíme se probudit. Musíme si uvědomit, že, tyto procesy jsou velmi bolestivé.

5. Neustále pohybující se proces směrem nahoru a dolů

"Všechny věci se jednou skončí. Ti, kteří mají vysoké postavení skončí pádem. Setkání skončí loučením. Žijící skončí smrtí." - Přenos Vinaja

Pátou charakteristikou je neustálý pohybující se proces směrem nahoru a dolů. Tento aspekt samsáry poukazuje na pomíjivost všech věcí, a cyklického nebo opakujícího se charakteru všech věcí. Bez ohledu na to, jak moc získáte, i tak to ztratíte. Bez ohledu na to, jak vysoko to ve společnosti můžete dotáhnout, ať už se jedná o politickou, duchovní nebo vzdělávací společnost, i tak z ní odejdete; je to nezbytné. V samsáře se nedá nic udržet; nic.

Učitel Milarepa uvedl, že pokaždé, když potkal nějakého přítele, tak si vzpomněl, že se stane nepřítelem. Pokaždé, když potkal někoho s radostí a vděčností, tak si vzpomněl, že bude trpět bolestí odloučení. Toto je způsob, jak trénovat vědomí, abychom se neztotožňovali, nedělali domněnky a vždy měli na paměti cyklus věcí v samsáře.

I když zde můžeme být shromážděni jako skupina, a můžeme být schopni společně dělat plány, pravda je taková, že náš společný čas bude krátký. Mohou to být měsíce, mohou to být roky, a pak budeme rozptýleni na různá místa, opět kroužící různými situacemi s různými lidmi, za různých okolností, neustále měnícími se. Na nic se nedá spolehnout, s výjimkou neustálé nepředvídatelné změny. Můžeme vybudovat obrovské bohatství, ale i tak o to přijdeme. V práci nás mohou neustále povyšovat, nakonec však tuto práci i tak ztratíme: ať už nás vyhodí, nebo společnost se prodá, nebo se zavře, prostě budeme pryč. Můžeme získat univerzitní tituly a povstat ve vzdělávacím systému, a pak se ocitneme bez jakéhokoli použití v tomto vzdělávacím oboru, pro který jsme tak tvrdě pracovali. Toto je povaha samsáry. Musíme trénovat vědomí, abychom mohli těmto věcem porozumět, abychom se nestali obětí iluze ega, které si myslí, jak Ikaros (Ἴκαρος, Icarus): "Vezmu si křídla a poletím k slunci," zapomínaje, že slunce roztaje vosk našich iluzí, a my spadneme zpátky na zem, tající v moři utrpení.

To platí stejně i duchovně. Mnoho lidí se stane členy různých duchovních skupin, naučí se doktrínu, a myslí si, že s touto skupinou jsou na cestě do nebe. Pak se neočekávaně ocitnou ve velkém konfliktu. Drby a pochybnosti vzkvétají jako plevel. Prsty směřují všemi směry. Kostely, chrámy a školy jsou rozvrácené a rozpuštěné. Všude je velká kritika a spory. Lidé se stanou předmětem posměchu. Každá duchovní skupina, která existuje v samsáře, podléhá cyklem růstu a úpadku. Je smutné, že lidé zaměňují navštěvování určité skupiny za skutečnou duchovní práci.

Než přidávat se k různým skupinám, nebo hledat údajné bezpečné místo v tomto nestabilním světě, je lepší, abychom se vzdali bohatství, vzdali se slávy, abychom neusilovali o respekt druhých, abychom neusilovali o sociální status, abychom se nesnažili být spokojeni v samsáře, ale místo toho se snažili z ní uniknout.

To platí i pro duchovní stupně, které jsou získány vnitřně. I když fyzicky můžeme žít jako poustevník, chudý, neznámý, anonymní, a přesto se nám podaří probudit vědomí, eliminovat některá ega a rozvinout duši, pokud v sobě budeme mít stále pýchu, chtíč ap., tak selžeme. Dokonce i ti, kteří jsou vnitřně bohové selžou, díky pýše, závisti, chtíči, hněvu atd. Tyto zákony se vztahují nejen na náš fyzický život, ale stejně tak na náš vnitřní. Toto je jedno z utrpení samsáry. Vztahuje se to na všechno, co se nachází pod úrovní vzkříšení.

6. Být sám

"Když se narodíte, narodíte se sám. Když zemřete, jste stejně sám." - Účast na činech bódhisattvy

Bez ohledu na to, co se děje, vždy jsme sami. Narodili jsme se sami; zemřeme sami. Nikdy žádný jiný způsob neexistoval a ani žádný jiný nikdy nebude existovat.

Mnoho lidí se snaží obklopit s tolika "přáteli" nebo "kontakty" kolik je jen možné, aby si pěstovali pocit bezpečí a důležitosti, aby se cítili potřební, chtění a cenění. Nicméně znovu se jedná o iluzi.

Někteří z nás to dělají s fyzickými věcmi. Chodíme po nákupech, hodně nakupujeme, sebe a své prostředí plníme spoustou věcí, jako jsou nové oblečení, nové zařízení atd., jen abychom si zajistili pocit bezpečí, že nejsme sami, že máme něco, že jsme něčeho dosáhli. Znovu je to iluze.

Někteří z nás to dělají s duchovním učením: plníme se teoriemi, knihami, přednáškami a komunitami, to vše ve snaze vyhnout se pocitu osamělosti, kterou cítíme v srdci. Ztrácíme obrovské množství času a energie se zbytečným rozptylováním a vyhýbáním se realitě. Namísto toho bychom se měli otočit a čelit jí, podívat se jí do očí. Sami se narodíme, sami zemřeme. Přijměte to a připravte se na to, a nenechte se tím znepokojovat. Pokud vás to znepokojuje, meditujte! Meditujte nad skutečností, že toto platí pro každou živou věc. Co je ve vás znepokojeno?

Když jsme nemocní, tak chceme od každého soucit. "Oh! Cítím se tak špatně, pojď ke mně a pohlaď mě po hlavě, pojď ke mně a dej mi trochu polévky." Dožaduje se pozornosti. Chceme, aby druzí cítili totéž, co cítíme my. Nechceme se cítit sami. Toto je jen nevědomost, pýcha a strach. Musíme si uvědomit, že takhle to je, a nenechat si tím narušit svůj klid, nenechat si tím narušit své vědomí.

Měli bychom si pamatovat Boha. Když si opravdu pamatujeme sami sebe, tak se nikdy necítíme sami. Sami se cítíme proto, že zapomínáme na Boha, zapomínáme naše Bytí, ztratili jsme kontakt s vnímáním Božství. To je důvod, proč se cítíme sami, a proč naplňujeme svůj život nesmyslnými rozptýleními. Protože jsme zapomněli, jak pociťovat přítomnost Božství. Když pociťujete tuto přítomnost, a probudíte vědomí do té míry, že nikdy ze zřetele nepouštíte toto vnímání, pak se nikdy necítíte sami. Nikdy se nebojíte. Tato přítomnost ve vás vibruje přímo z vašeho samého jádra - což je vědomí, ne agregáty - Vědomí je rozšíření Boha, Božství.

Probuďte se

Takže nakonec, všech těchto šest vlastností samsáry ovlivňuje každou bytost v každé úrovni existence, v závislosti na jejich vlastní úrovni, od démonů až po nejvyšších bohů. Pro všechny platí stejná protilátka: probuďte se a pochopte. Získejte pradžnu, znalost sahající za hranice.

"Mnoho věcí vám může zničit život. Život je nestálejší než bublina na řece, zmítaná větrem." - Nágárdžuna

Uvědomění si tohoto výroku vede člověka, aby se stal velmi vnímavým na přítomný okamžik. To je přesně to, co potřebujeme.

Ego vnímá přítomný okamžik pouze, aby mohlo vše porovnat se svými iluzemi. Každé ego se krátce podívá na přítomnost jen proto, aby se cítilo nespokojené, a s touto nespokojeností hypnotizuje vědomí se slibem, "můžeme mít mnohem víc." Takže když ego spatří nějakou televizní reklamu, kde je plno krásných lidí s úsměvem a všichni jsou šťastní, protože si koupili nový vysavač, pak se cítíme, že: "My ho potřebujeme také. Pokud ten vysavač nedostanu, tak nebudu šťastný," takže pak začneme plánovat: "Jak mám získat peníze na koupi toho vysavače, když je takový drahý. Možná si najdu jinou práci, možná si od někoho půjčím, možná si vezmu půjčku, nebo si vybavím kreditní kartu..." Toto děláme ať už s hmotnými věcmi, nebo dokonce i s manželem/kou: sníme o tom, jak získat dokonalého/ú manžela/ku, a podle toho se přizpůsobíme, abychom vyhovovali svým iluzorním představám.

Toto je způsob, jak nás tyto jemné a chybné transformace dojmů svádějí: iluzemi, které vytváří naše vlastní mysl. Toto se děje po celou dobu v každém z nás, a každý záměrně pronásleduje tyto iluze a média je záměrně podněcují, aby získali naše peníze.

Pokud se místo toho naučíme vidět všechny jevy tak, jak skutečně jsou - prostě pouze jevy - a budeme si pamatovat sami sebe a Božství tady a teď, v přítomném okamžiku, pak jasně spatříme, že všechno v životě je nestálé, a většina z toho, co si společnost myslí, že je důležité, je zcela nesmyslné a úplně zbytečné se za tím hnát. Poté, místo plýtváním času tím, že se budeme hnát za představami, můžeme se svým životem udělat něco užitečného a konstruktivního. Můžeme změnit způsob, jakým prožíváme samsáru, a naučit se jak z ní uniknout.

Navíc tím, že dokážeme vidět skrze jevy pak zpozorujeme, že všechny agregáty, které zažíváme tady a teď jsou nestálé - naše forma, pocity, vjemy, mentální formace a jejich rozlišování - všechny jsou nestálé, ale uprostřed nich je něco, co neumírá ani se nemění. Je to naše čisté vědomí, samotné vědomí. Pokud se naučíte, jaký je to pocit, a naučíte se udržet svou přítomnost, pak můžete změnit všechno.

Pojďme tedy trochu hlouběji analyzovat tyto formy utrpení. Vím, že není příjemné mluvit o utrpení, ale musíme. Všichni se tomuto tématu rádi vyhýbáme. Myslíme si, že je to utrpení hovořit o utrpení, ale dovolte mi, abych vám něco řekl: Pokud opravdu chcete proniknout do vyšších aspektů duchovnosti, pokud si opravdu chcete osobně popovídat s Bohy, řeknu vám, jak na to. V duchovním procesu se nedá něco přeskakovat, musíte začít tady a teď a změnit to, co vám brání mít tento zážitek. To, co vám v tom brání jste vy sám, vaše vlastní mysl. Způsob, jakým vnímáte, je vadný. Toto potřebujeme změnit u sebe všichni. Takže, tato teoretická prezentace nás vede k praktické zkušenosti, která otevírá dveře ke skutečné pravdě, pradžná.

Šest vlastností samsáry, o kterých jsme právě diskutovali se týká šesti oblastí. Všech těchto šest oblastí obsahuje všech šest forem utrpení.

"Všechny vnímající bytosti jsou oklamány nevědomostí a tudíž se dopustili tři druhů činů. Jelikož dochází k různým činům, [vnímající bytosti] procházejí šesti formami života." - Nágárdžuna, Pojednání střední cesty

1. Bohové (sanskrt: déva)
2. Polobozi (sanskrt: asura)
3. Lidé (sanskrt: manuṣya)
4. Zvířata (sanskrt: tiryagyoni)
5. Hladoví duchové (sanskrt: preta)
6. Pekla (sanskrt: naraka)

Nejdříve se podíváme na nižší sféry.

Utrpení v nižších sférách

Zvířata (sanskrt: tiryagyoni)
Hladoví duchové (sanskrt: preta)
Pekla (sanskrt: naraka)

Utrpení zvířat

Začneme se zvířaty. Začneme zde, protože my všichni jsme jako zvířata, někteří z nás víc než ostatní.

Když mluvíme o úrovni zvířat, většina lidí předpokládá, že se bavíme jen o fyzických zvířatech, přesto jsme v předchozí přednášce upozornili, že to není to, na co klademe důraz. V učení se používá symbol fyzických zvířat, aby nám to pomohlo pochopit sami sebe, protože psychologicky vzato, jsme zvířata.

Nikdo nikde nemůže dokázat, že takzvaná "lidská bytost" překročila stav zvířete. Existuje příliš mnoho důkazů, které dokazují, že takzvané "lidské bytosti," jsou jen zvířata s humanoidním tvarem těl. Jediný skutečný rozdíl mezi námi a tím, co nazýváme zvířata, je, že my máme intelekt, uvažování. Nicméně intelekt nám jen zřídkakdy pomohl pozitivním způsobem. Většinu času ho jednoduše používáme k ospravedlnění a pronásledování svých zvířecích tendencí. Jsme velmi instinktivní, násilní, destruktivní, poháněni touhami a podněty, které nedokážeme kontrolovat.

V mnoha ohledech, jsme horší než zvířata. Většina zvířat neničí své vlastní přirozené prostředí, ale my ano. Většina zvířat neničí své zdroje vody a potravin, ale my ano. Většina zvířat jen jde za svými instinkty, které někdy mohou mít tendenci k násilí; no ony nemají války, které trvají několik let, neničí země nebo města, ony nepronásledují nutkavě své touhy za každou cenu. Opravdu jsme horší než zvířata.

Při analýze existence zvířat z fyzického hlediska tam můžeme najít vlastnosti, jak se karma chová v našem vlastním životě, a vidět, jak my sami podléháme tímto zákonem na této úrovni existence.

Nejjednodušší příklad je podívat se na to, jak zvířata trpí v našem světě, pod námi: to, co s nimi děláme. Co zažívají zvířata v tomto světě? (Nemluvím o vaší kočce nebo psu, kterého rozmazlujete a o kterém si myslíte, že je to váš mazlíček, nebo služebník, protože to je přesně naopak. Vy jste ten, kdo sbírá zvířecí hovínka, vy jste ten, kdo mu servíruje jídlo, takže vy jste služebník zvířete. Nemluvím o těch zvířatech, která jsou již rozmazlená). Mluvím o ostatních zvířatech na světě, se kterými vůbec dobře nezacházíme a ani nikdy nebudeme.

My zacházíme se zvířaty jako se sluhy a otroky, bez skutečného ohledu na jejich blaho. Tradičně a historicky jsou využívány na dlouhé nošení těžkých a obrovských nákladů bez jakéhokoliv nároku na odpočinek. Ony jsou krmena nejnekvalitnějšími potravinami a přístup mají k nejnekvalitnější vodě. Dáváme jim všechno to nejhorší, jako například místo k životu (pozorujte zvířata, které toto lidstvo používá na jídlo: po celý svůj život žijí v klecích). V každém okamžiku mohou být poražena, nebo bez váhání snědena bez jakékoliv starosti o jejich pocity. Jsou bita, zneužívána a krutě zabíjena.

Pokud jde o volně žijící zvířata, s nimi zacházíme jako s jakoukoliv sklizní. Vezmeme si z nich to, co chceme, a to bez ohledu na ně nebo jejich budoucnost. To je důvod, proč se tolik druhů ze země vyhubilo, často jen proto, že jsme je rádi zabíjeli.

Přesto nejhorší situace ohledně zvířat se týká těch, které chováme pro jídlo. I když reklamy a etikety potravin chtějí, abychom věřili, že zvířata žijí mírumilovně na zelené louce, to je lež. V dnešní době všechna zvířata strkáme do klecí, nutíme je jíst (pomocí různých pump a trubek), dáváme jim injekce plné chemikálií, zkracujeme jim zobáky a ostatní části těla (aby byly "poslušné"), a porážíme je na miliardy, abychom nakrmili miliony lidí, kteří chtějí nejlevnější možné jídlo z rychlých občerstvení, restaurací a obchodů s potravinami po celém světě. Jen málo lidí se zajímá o životní podmínky zvířat, která jedí.

Kuřata chovaná v klecích

Ty bytosti žijící v těchto tělech, od narození až do smrti nepředstavitelně trpí. Ani na okamžik nejsou spokojeny, ani na chvilku nemají klid. Je to život neustálého zneužívání a utrpení bez jakéhokoliv oddechu. Skutečně, toto je úroveň pekla. Toto se neděje jen u krav, ale také mezi prasaty, kuřaty, kachnami a mnoha jinými druhy zvířat. Děje se to po celém světě, ale především na Západě. Vlastně, aby se zabránilo lidem ze Západu, aby se o tom dozvěděli, tak je zakázáno fotografovat místa, kde tato zvířata žijí a jsou zabíjena. Nikdo nemá právo vidět v jakém stavu se tato zvířata nacházejí.

Nedávno jedna nezisková skupina testovala syrové kuřecí maso ve Spojených státech, a zjistilo se, že přibližně 90% z tohoto kuřecího masa - i tzv. organického - bylo plné patogenů a farmaceutikům odolných bakterií. Toto bylo způsobeno nadměrným používáním chemických látek a jedů; to, co se snažili zabít je nyní nemožné, aby zabili.

"Lidé" žijící v klecích

Takže, tato situace, která se děje fyzicky se zvířaty na této planetě, odráží psychologickou úroveň existence, ve které nyní žije mnoho takzvaných "lidských bytostí." Mluvili jsme o tom v první přednášce. Mnoho z našich takzvaných "lidských" sousedů žije na úrovni zvířat. Po celém světě, lidé žijí instinktem. Nemají přístup k čistým potravinám ani k čisté vodě. To, co jim dostane je plné chemikálií. Dokonce i přívod vody je napuštěný chemikáliemi. Přesto mají snadný přístup k drogám a alkoholu, které je udržují poslušnými. Žijí pod neustálou hrozbou smrti, a to buď z války, zkorumpovanými vůdci, náboženskými nebo politickými šarvátkami, nebo přírodními katastrofami. Žijí podle nálady těch, kteří mají moc, a jsou zabiti jen, aby sloužili sobeckým zájmům těch u moci. Takže jsou například posláni do války, vystaveni všemožným druhům chemických látek o kterých nemají ani tušení, a nemají žádnou jinou možnost než ze dne na den bojovat o přežití. Nakonec zemřou aniž vůbec kdy měli na okamžik klid. Mnoho takzvaných "lidí" na této planetě žije na úrovni zvířat, zbídačení, v kleci chudoby, v neustálém ohrožení, bez šance na chvilku klidu. V procentech bychom mohli říci, že většina humanoidních tvorů na planetě žije nyní na této úrovni, opravdu na úrovni zvířat. Je to velmi smutné, ale je to pravda.

Ti, kteří nežijí v takové situaci nemají vůbec ponětí, že takové věcí se dějí. Některé organizace odhadují, že 1% světové populace vlastní 46% bohatství. Další způsob jak se dá na to podívat je, že pokud vaše domácnost vydělá 50 tisíc dolarů za rok nebo více, tak se nacházíte mezi 5% nejbohatších lidí. Zbývajících 95% nemá přístup k tomu, k čemu vy máte přístup. Většina z nich si nemůže vybírat, co bude jíst, co si na sebe oblékne, nebo kam si vyrazí. Tito lidé jsou v klecích.

Horší je, že si neuvědomujeme, že zítra tam můžeme žít my. V každém okamžiku můžeme zemřít, a ve stejné chvíli se někde znovu narodit do těla na úrovni zvířat, žijící v jednom z těch míst, kde budeme intenzivně trpět, a budeme litovat volný čas, který jsme právě ztratili a příležitost, kterou jsme měli ke cvičení. Když jste na úrovni zvířat, žijící takový život, tak nemůžete praktikovat gnózi. Nemůžete se naučit meditovat, když jste v neustálé bolesti a utrpení. Vaše vědomí by muselo být velmi silné, aby to dokázalo překonat, transformovat, a probudit se. Podívejte se, jak jsme nyní slabí; jsme tak rozmazlení. Každý, kdo má přístup k internetu, počítači, mobilnímu telefonu, atd., žije v přepychu. Dokonce i ve stavu, ve kterém se právě nacházíme s takovým luxusem, jsme velmi slabí. Trochu nás bolí břicho a již sténáme a křičíme, pláčeme a stěžujeme si, a ostatních otravujeme, jak nás bolí břicho. My tak hluboce spíme, že o míře utrpení nemáme ani ponětí.

Nedávno byl ve východní části Spojených států velký hurikán, díky kterému utrpělo mnoho lidí. Mnoho lidí ztratilo své domovy, z mnoha se stali bezdomovci, a několik lidí zemřelo. Je to smutné, utrpení je smutné, je to silné, ale v porovnání s tím, čemu čelí zbytek světa, je to jen zlomek. Na jiných místech, lidé trpí mnohem, mnohem víc. Nedávné události v Indonésii, Indii, Bangladéši, Barmě, na Filipínách, v Číně, měly za následek tisíce mrtvých a ještě mnohem více skončilo zcela bez ničeho. Tito lidé nemají žádné pojištění, oni nemají vůbec nic. A k těmto událostem dochází poté, co si tito lidé vytrpěli roky a roky chudoby, bez přístupu k čistým potravinám, čisté vody, pronásledováni vlastní vládou, místními válkami, a každodenní hrozbou, že je zabijí. Když lidé ze Západu zažijí hurikán nebo tornádo, domy se poválejí, ale počet mrtvých nebo těch, kteří zůstali zcela bez ničeho není až tak velký. Vidíte, jak se to liší? Doposud došlo na Západě k mnohem méně tragédiím než je tomu ve zbytku světa, zejména proto, že zbytek světa žije s menší bezpečností a každý den čelí většímu počtu hrozeb. Takže je jasné, že s každým soucítíme, ale musíme se na to dívat z reálného hlediska.

Ve zkratce, většina "lidí" na této planetě žije jako zvířata: každý den je to boj o přežití. Žijí instinktem, a nemají žádnou reálnou šanci, jak ze své klece uniknout.

Utrpení hladových duchů

Další úrovní dolů, je úroveň hladového ducha. V buddhismu se tento typ utrpení vyznačuje intenzivním, neustálým bažením, které se nikdy nedá ukojit. Většina lidí, kteří studují buddhismus nebo takový typ učení si myslí, že hladoví duchové jsou doslova v nějaké jiné dimenzi. Po pravdě řečeno, ono tomu skutečně tak je, ale hlavní důvod tohoto učení je poukázat na psychologické charakteristiky na této úrovni utrpení. Skutečný význam učení je v tom, jak se to aplikuje na nás. Stejně jako symbolický význam úrovně zvířat, i úroveň hladového ducha se vztahuje na nás, tady a teď.

Hladoví duchové trpí ještě víc než zvířata. Tak si představte, že tento stav je ještě horší než zvířecí. To je úroveň hladového ducha. Tento druh tvora trpí všemi utrpeními zvířete, ale je na tom ještě hůř. Nejenže hladový duch nemá klid, žádný odpočinek, a je neustále v ohrožení, ale on je také sužován takovou intenzivní žízní nebo hladem, že ani na okamžik nemůže myslet na nic jiného. Taková bytost nemůže ani jen na okamžik myslet na duchovní práci, protože chutě, potřeby a touhy, které má, jsou tak neodolatelné.

Symbolicky jsou jejich touhy zastoupeny hladem po jídle nebo žízní po vodě. Většinu času nemohou najít to, co potřebují, nebo po čem touží. Horší je, že když už konečně najdou nějakou tu tekutinu na pití, nebo nějaké to jídlo k jídlu, tak jejich samotná konzumace jim ubližuje. Takže oni jsou strašně žízniví, a když konečně objeví vodu a napijí se, tak tato voda je pálí jako oheň. Takže nejen, že nikdy nejsou spokojeni, ale jsou i sužováni bolestí. Je to neustálý proces utrpení. Tento scénář existuje v pekelných říších, ale i fyzicky tady a teď mezi narkomany. Drtivá většina naší populace je na něčem závislá.

Když přemýšlíme o závislosti, tak vždy myslíme jen na alkohol nebo drogy. Jedná se o opravdu silné a smrtící závislosti, ale ony nejsou jedinými závislostmi.

Hladoví duchové jsou lidé, kteří trpí velmi silnými závislostmi, a na nic jiného ani nedokáží myslet. Jejich životy jsou ovládáni jejich chutěmi po prvcích, které způsobují jejich bolest. Získáním toho po čem touží jim dává iluzi spokojenosti. Tato iluze spokojenosti je na chvilku udržena, ale když vyprchá, tak utrpení je ještě intenzivnější než před tím, než tuto látku požili. Pak je jejich bolest horší, takže potřebují více a více.

Tento typ závislosti neexistuje jen v souvislosti s fyzickými látkami. Kořen závislosti je psychologický. K závislosti dochází z důvodu naší psychologie, ne tělesnosti. Důvod proč si fyzické tělo požaduje určitou fyzickou látku, je díky psychologické potřebě, která modifikuje naši tělesnost. Vědci se domnívají, že to je naopak, ale oni to mají obráceně.

Závislost je psychologická. Závislost je způsobena myslí, která pak mění tělo. Fyzické známky závislosti vidíme díky tomu, že mysl poškodila tělo. Děti se rodí závislými, protože jejich mysl byla závislá v jejich předchozím životě.

"Říká se, že žena je lákadlem.
Ne, ne, tak tomu není.
Říká se, že, že peníze jsou lákadlem.
Ne, ne, tak tomu není.
Říká se, že pozemkový majetek je lákadlem.
Ne, ne, tak tomu není.
Skutečným lákadlem je nenasytná touha mysli ...!" - Hinduismus: Allama Prabhu, Vacana 91

Závislost není jen na fyzické látky. Nejsilnější závislost v dnešním světě je sexuální chtíč. Nic jiného se nevyrovná síle žádostivosti nad myslí. Sexuální chtíč je jediná nejsilnější a destruktivní závislost na planetě. Ona je ústředním důvodem, proč se tato planeta velmi rychle propadá do propasti. Všechny ostatní závislostí jsou seskupeny kolem sexuálního chtíče; jsou to jeho odnože. Nejfundamentálnější závislost je sexuální chtíč. Závislost na orgasmu, na smilnění, na cizoložství, na tom, aby po nás jiní chlípně toužili, závislost na lovení partnera, závislost na tom, aby nás lovili, závislost na pornografii, na sexuálním zneužívání ve všech formách atd. Všechny tyto závislosti jsou ve svém jádru závislostí, která je zakořeněna v psychice. Je to psychologická závislost, ne fyzická. Důkazem toho je, že i když vaše fyzické schopnosti mít sex jsou odstraněny, omezené, nebo snížené, psychologická závislost zůstává, stále je tam. Důkazem je narkoman, který zjistí, že je to mysl, která touží. Tělo reaguje jen na touhy mysli. Narkoman chce psychologické pocity více než fyzické. Dalším důkazem je samotné prožívání sexuální touhy: v případě, že je psychologické prožívání sexuální touhy narušeno nebo něčím rušeno, fyzický zážitek je zničen.

Závislosti odpovídají úrovně hladových duchů. Mnozí lidé jsou závislí na zisku. Mnozí jsou závislí na stresu. Mnozí jsou závislí na nakupování, nebo na přitahováni pozornosti, nebo na tom, že jsou zneužívání. Závislí můžeme být na absolutně čemkoliv, a to i na velmi zvláštní věci, jako je například jedení vlasů nebo mýdla, nebo pití benzínu atd. Závislost je psychologická nerovnováha přítomna v každém, kdo má naživu ego. Což znamená, že každý z nás má závislosti, které jsou jedinečné pro naše touhy a povahu.

Hladový duch neustále pronásleduje své touhy, a když najde to, po čem touží, tak trpí ještě víc. Krmením touhy ji pouze posilujeme.

"Touha nikdy neodpočívá oddáváním se žádostivosti, stejně jako oheň nepolevuje tím, že do něj přidáváme máslo." - Manův zákoník 2:94

Pokud nejsou závislosti transformovány a zničeny, narkoman pouze propadne hlouběji do utrpení.

Utrpení bytostí v pekle

V pekelných sférách najdeme všechny ty bytosti, které již prošli přes ostatní oblasti. Bytosti sestupují do pekla, jednoduše tím, že se nechtějí změnit. Tím, že jsme prostě obětí touhy, neustále věřící v iluzi ega, neustále se snažící najít uspokojení egoistickými způsoby, skrze fyzické a psychické pocity, díky tomu v sobě budujeme takové obrovské množství příčiny a následku, že příroda nemá jinou možnost, než následovat svůj vlastní zákon, kterým je pro nás zpracování/procházení peklem. Peklo je jen příčina a následek.

"7. Démonické bytosti nevědí, co mají činit a co nemají činit. Neznají ani čistotu, ani správné jednání, ani pravda v nich není.

8. Říkají o jiných tvorech, že jsou-li živí a že neznají zákona a že také není ve světě Boha, že všechny bytosti vznikly jen spojením pohlaví a že příčinou všeho je jenom chtíč.

9. Spoléhajíce se na tento názor, dopouštějí se tito lidé krutých činů a jsou zvrácenými povahami a mají málo rozumu a tím se stávají nepřáteli světa a rodí se, aby ničili.

10. Plni vychloubačnosti, sebeoslavování a pýchy, vězí pevně v nenasytné touze, jsou ustáleni v nepravé víře a prostřednictvím slepoty a nečistého chování převládají na zemi.

11. Rovněž se vzdávají bezmeznému blouznění, které se končí pouze smrtí, a jsou přesvědčeni, že smyslové požitky jsou nejvyšším cílem.

12. Vázáni sterými pouty žádosti, uchylujíce se ke hněvu a chtíči jako k nejvyššímu útočišti, jednají nespravedlivě, aby nabyli mnoho majetku a ukojili tak svoje žádosti.

13. Říkají: Toto jsem získal dnes a tamto chci ještě dosáhnout. Tento poklad je můj a tamten mně bude náležet rovněž.

14. Tento můj nepřítel byl zabit a jiné ještě usmrtím. Jsem pánem a užívám! Dosáhl jsem svého cíle, jsem mocný a šťastný!

15. Jsem bohatý a urozený — kdo se mi vyrovná? Teď budu přinášet oběti a dávat almužny a budu se radovat! Takovou slepotou oklamáni,

16. se srdci zmatenými mnohými žádostmi a pokryti sítí klamů a obklopeni radovánkami ze zevních věcí a chtíči, padají do nečistých pekel." - Bhagavadgíta 16: 7-16

To, co si člověk vytrpí v pekle je prostě následek všech jeho předchozích činů. Veškerá naše zlost, chtíč, závist, pýcha, žárlivost, obžerství, atd., se nám projeví zpět jako zrcadlo. Toto je zákon invariantnosti. Když do rybníka hodíme kámen, tak vidíme, jak kámen udeří na hladinu vody a voda klesá, a kámen se ponořuje, ale pak se voda vyhoupne zpět přičemž její úroveň je ještě vyšší než tomu bylo původně. Porovnejte tyto dva body: voda, která klesá a voda, která stoupá - je tam stejný tok. To je invariantnost. Příroda neustálé vyrovnává síly. Totéž se stane, když se oddáváme hněvu, závisti, žádostivosti, pýše, žárlivosti, a obžerství. Když poháníme tuto energii ven, tak ona se pohání zpět k nám. Ale s tím rozdílem, že vracející se energie není stejná, je větší. Jedná se o základní zákon karmy. Mluvili jsme o tom mnohokrát. To je to, co je peklo: je to kondenzace sil na naše vědomí.

Když kumulativní síly našich činů dosáhnou kritického množství, příroda to musí vyvážit tím, že nás recykluje peklem. To je to, co je peklo: bylo to vytvořeno na vyvážení našich škodlivých činů. Bohové vytvořili peklo v zájmu zachování pořádku ve vesmíru.

Napsáno nad branou do pekla:

"Skrze mě vede cesta do pekelného města:

Skrze mne vede cesta do věčného smutku:

Skrze mne vede cesta k zatraceným lidem.

"Spravedlnost pohnula mým nejvyšším tvůrcem:

Bylo jsem zformováno božskou mocí,

Nejvyšší moudrostí, a prvotní láskou.

"Přede mnou, nebylo vytvořeno nic,

což není věčné: a já jsem věčné.

Opusťte všechny naděje, vy všichni, kdo vstoupíte do pekla." - Božská komedie, Inferno/Peklo Canto III

Když studujeme náboženství, většina lidí je opravdu unavená z ohnivých kazatelů, kteří křičí, "Všichni půjdete do pekla! Raději čiňte pokání a řekněte, že věříte," a pak pokračují vyprávěním o všech různých typů utrpení v pekle. Toto nás skutečně otravuje. Neradi to posloucháme, takže raději změníme kanál, odjedeme do nějakého jiného kostela nebo chrámu, kde tak nemluví, a kde říkají opravdu hezky a sladce. Ve skutečnosti však musíme naslouchat o pekelných říších. Musíme porozumět a pochopit, že peklo je skutečné. Mnoho aspektů pekla již zažíváme nyní fyzicky, díky příčině a následku, které jsme již uvedli do pohybu. Pokud se nám nepodaří změnit tento koloběh, toto kroužení, tuto samsáru, tak tohle své prožívání pouze prohloubíme. Utrpení se prohloubí. To je způsob, jak příroda funguje. Proto musíme studovat peklo. Musíme studovat utrpení, které pochází z nesprávné činnosti. Musíme pochopit, co bytosti v pekle zažívají. Musíme mít z pekla strach. Musíme se pekla bát. Pokud se ho nebojíme, tak jsme obrovští hlupáci.

"Odtud šel na východ. Tam našel muže, kteří čtvrtili další muže, odřezávali jim končetiny, přičemž říkali:" Tato tobě, tato mně! "On řekl:" Ach, strašné! Muži zde čtvrtí další muže, odřezávají jim končetiny! "Oni odpověděli:" Takto s námi zacházeli v jiném světě, a na oplátku teď my s nimi zacházíme stejným způsobem. "On se zeptal:" Nedá se to nijak odčinit?" "Ano, dá." "Jak?" "To ví tvůj Otec." - Hinduismus: Satapatha Brahmana 11.6.3

"Ale zbabělci, nevěřící, smilníci, vrahové, cizoložníci, čarodějové, modláři a všichni lháři budou mít podíl v ohnivém jezeře, které hoří sírou; to je ta druhá smrt." - Křesťanství: Zjevení 21: 8

"Pak se člověk, který jednal neprospěšné skutky vaří ve vodě zamořené červy. Nemůže zůstat nehybný, protože vařící hrnce, kulaté a hladké jako mísy, nemají žádné povrchy, kterých by se mohl přidržet. Poté se ocitne v džungli čepelí mečů, končetiny rozsekané a rozřezané, jazyk tažený háky, tělo bito a dořezáno. Poté se ocitne ve Vetarani, což je místo, kde se řinou dva proudy přes které je velmi obtížné se dostat, protože řežou jako žiletky. Ubohé bytosti tam padají, prožívajíc své neprospěšné skutky z minulosti. Ožírání hladovými šakali, krkavci, černými psy, skvrnitými supy a vránami, trpící sténají bolestí. Takový stav prožívá člověk, který se dopustil neprospěšných skutků. Je to stav absolutního utrpení. Takže rozumný člověk v tomto světě, se snaží být tak energický a tak vědom, jak jen dovede." - Buddhismus: Sutta Nipata 672-76

Utrpení ve vyšších sférách

Bohové (sanskrt: dévové)
Polobozi (sanskrt: asurové)
Lidé (sanskrt: manuṣya)

Také musíme pochopit utrpení ve vyšších sférách.

Utrpení Bohů

Další skvělá iluze, kterou máme, a která je propagována mnoha různými druhy náboženství a tradicemi - zejména v dnešní době z řad "nového věku," teorií - je taková, že všichni věříme, že pokud se nám nějak podaří dostat do nebe, že tam nebude žádné utrpení, a vše bude prostě skvělé. Budeme tam oděný v bílém rouchu, se všemi našimi přáteli a členy rodiny, jíst zmrzlinu a zpívat chvály Bohu. Toto je sice krásný sen, ale je to jen sen. Takové místo neexistuje. Nebesa samozřejmě existují, avšak ani při nejbujnější fantazii nejsou tím, co si myslíme, že jsou.

Ať už to zní jakkoliv divně pro ty, kterým byly po 2000 let vštěpovány židovsko-křesťanské teorie, pravdou je, že i mezi bohy existuje utrpení. Samozřejmě, že v židovsko-křesťanské tradici se nevolají bohové. Židé a křesťané jim říkají andělé. Řekové je nazývají Titáni, bohové, polobozi. Asiaté je volají bohové, džinové, dévové, bódhisattvové, buddhové a mnoha jinými dalšími jmény. Existuje mnoho druhů bytostí, které jsou probuzeny ve vyšších úrovních života, ale oni nejsou dokonalými bytostmi. Jsou pravda dokonalejší než my, ale nejsou vzkříšenými mistry. Stále podléhají kolu samsáry. Bohové i andělé mohou z "nebe" spadnout. Toto je známé v každém náboženství.

Bohové nejsou nesmrtelní, vševědoucí, všemocní. Oni nevědí všechno. Jsou mocnější než my, vědí víc než my, žijí mnohem déle než my, ale ani bytosti v těchto úrovních nejsou věčné. Oni jsou také nestálými a podléhají příčině a následku. To znamená, že i když se někdo stane takovým bohem, tento stav nebude trvat věčně. I tento stav bude podléhat charakteristikám samsáry, jmenovitě nejistotě změn.

Bohové trpí. Trpí způsobem, který je pro nás trochu hůře pochopit. Všichni si myslíme, že pokud budeme následovat duchovní cestu, tak se staneme bohem (andělem, buddhou, mistrem), a tomuto utrpení tady dole na zemi unikneme. V relativním smyslu by to mohla být pravda. Ale ve skutečnosti, když se stanete jedním z těchto typů bohů, tak v jistém smyslu bude vaše situace ještě horší. Jak? Rozeberme si to způsobem, se kterým se můžeme ztotožnit. Co by se s vámi stalo, kdybyste právě teď z ničeho nic, vyhráli v loterii, a vyhráli miliony dolarů, a už byste nemuseli pracovat a mohli mít nyní vše, po čem jste kdy toužili? Co byste dělali? Opravdu si myslíte, že byste stále následovali cestu gnóze? Měli byste ještě důvod probudit vědomí? Opravdu si myslíte, že byste se všeho toho vzdali a šli meditovat, a pracovat na svém egu? Nemyslím si. Myslím, že každý z nás by si koupil nejdražší auto, velký nádherný dům, dal nějaké peníze lidem, které máme rádi, a smáli bychom se těm, jejichž rádi nemáme. Krmili bychom své tučné ego všemi našimi touhami. Proč ne? Radovali bychom se z bohatství a na všechno to "utrpení" a "gnózi" bychom zapomněli. Takové je lidstvo. Možná že bychom něco přispěli (z pocitu viny, nebo pro daňové účely), ale už bychom se nesnažili zničit naši hrdost, sexuální chtíč, závist, atd. Namísto toho bychom se stali horšími. Můžeme si myslet, že jsme silnější než to, ale nejsme. To je důvod, proč jsme takovou loterii nevyhráli. Takže, pokud bychom se z ničeho nic staly najednou bohem, to je přesně to, co by se stalo: ztloustli bychom ze spokojenosti z příjemných věcí. Ani atom energie bychom nestrávili snažením se osvobodit od samsáry, ani atom. Proč bychom měli? Proč bychom se vzdali potěšení? To je to, co se děje s bohy. Samozřejmě v obklopeni radosti a blaženosti, která se nachází v této úrovni samsáry, je velmi obtížné si toto místo nezamilovat. No v této úrovni žijí pouze tak dlouho, dokud jim to dharma dovolí. Ale když se jejich dharma vyčerpá - ta energie, která jim umožňovala setrvat na této úrovni - najednou musí sestoupit do nižších sfér. Je to velmi nepříjemné ztratit blaženost těchto oblastí a spadnout do nižších světů. Ano, i bohové padají. Musí se vrátit dolů. Trpí. Sem dolů na zem přicházejí s velkou bolestí, zármutkem a odrazením, protože všechny ty radosti a moc ztratili, a obecně řečeno, stanou se z nich ďáblové, protože i oni nechápou karmu. Cítí se, že mají nárok na "více." Cítí se být lepší, než všichni ostatní, a tak si vykračují s množstvím arogance. Někdy je můžeme nalézt v některých duchovních skupinách, přičemž mohou mít obnoveny některé své schopnosti, ale přesto si zachovávají svou aroganci a pocit nároku, že by měly být uctíváni, a ostatní by je měli následovat, přičemž se domnívají, "Já jsem takový a takový bůh, já jsem takový a takový mistr bla, bla, bla..." Díky tomu trpí hlubokým pocitem iluze. Takže bohové mají úroveň utrpení, které je jemnější a nebezpečnější než má většina humanoidů.

Utrpení polobohů

Mezi polobohy je to podobné co se děje u bohů, ale protože mají menší moc, tak závidí vyšším bohům. Polobozi jsou ti, kteří získali určitý stupeň duchovního vývoje, a přesto závidí rozvoj vyšších bohů, a chtějí být na těchto úrovních. Takže vždy mezi sebou soutěží. To je důvod, proč slyšíme o válkách mezi bohy.

Poukázal jsem již dříve, že tyto oblasti nebo říše se nevztahují pouze na jiné světy, ale také na náš stav bytí, na naši úroveň vědomí. Dovolte mi, abych se vám to snažil vysvětlit v jednoduchém smyslu.

Každý z nás má v sobě Boha. Náš Monád, náš Duch, je náš vnitřní Bůh. Nicméně mezi monády existuje mnoho úrovní. Většina z nich jsou začátečníci, někteří jsou více rozvinutí, a ještě méně je Kosmotvorců: velmi vysocí bohové. To znamená, že existuje jen málo lidí, kteří mají Monáda, který je velmi vysoce vyvinutý.

Ti, kteří mají dostatek vnitřní čistoty si po smrti vyslouží dovolenou ve vyšších sférách. Tato dovolená odpovídala úrovni bytí. Někdo, jehož Monád je polobůh si vyslouží dovolenou v odpovídající úrovni, ale ta velmi dlouho netrvá. Stejně tak, někdo, jehož Monád je bůh se těší času v této úrovni, avšak díky karmě to také netrvá velmi dlouho. Karma přivádí duši zpět dolů.

Bez ohledu na úroveň Monáda, když máme ego, pak jsme zdegenerovaní, i když občas získáváme dovolenou ve vyšších světech. Vnitřní Bůh, zůstává stále na své úrovni, ale my jsme padli. Takže v každém z nás je uvnitř rozkol. Bytost, která je rozdělena tímto způsobem se nazývá hasnamuss. Všichni jsme hasnamusseni. Hasnamussenom přestaneme být tehdy, kdy je ego 100% odstraněno.

Takže jedna věc je úroveň vnitřního Bytí, a další věc je svět, ve kterém se lidská část momentálně projevuje. Každý z nás má to štěstí, že jsme právě teď ve fyzických tělech. No tohle nevydrží dlouho.

Každý z nás by mohl být jedním z těch, kterých Monád dosáhl určitého stupně vývoje z minulých životů, nebo z tohoto života, a závidíme těm, kteří dosáhli vyšší stupeň, a snažíme se s nimi soupeřit. Chceme mít větší skupinu, větší školu, více slávy, více uznání, více titulů, takže neustálé na druhého kydáme: "Víš, že udělal toto, slyšel jsem tyhle fámy, že ten učitel je opravdu špatný, udělal tohle a tamto, že je homosexuál , cizoložník, smilník, že krade peníze ze spolku, "atd. Všechny tyto fámy se vztahují k utrpení mezi polobohy: klepy, soupeření, závist, arogance, žárlivost. Když říkáme "polobozi," tak mluvíme o úrovni bytí, a v tomto smyslu, je tato úroveň ještě horší, než kde jsme nyní; je to nebezpečnější. Je to mnohem nebezpečnější v tomto smyslu: Pokud nemáte žádnou moc, pak se vaše činy nebudou mít žádný vliv. Je to tak? Je to logické. No pokud budete mít větší moc, vaše činy budou mít větší vliv. Takže pokud tuto moc použijete špatně, dopad který vytvoříte, bude mnohem horší. Bohové a polobozi mají velkou moc - možná ne fyzicky, ale duchovně - když ji zneužijí, vzniknou obrovské následky. A protože každý z nich ještě stále má v sobě určité ego, tak tuto moc zneužijí. Takže, jejich situace není lepší než naše. Proto je absurdní, abychom záviděli bohům či polobohům.

Utrpení lidí

Šesté a poslední království na které se podíváme je lidské království.

My si myslíme, že lidská úroveň zahrnuje vás a mě, přesto se mýlíme. V této tradici se navzájem nazýváme "člověkem" jen ze zdvořilosti. Ale po pravdě řečeno, lidmi jsme se ještě nestali.

Přesněji řečeno, duchovně řečeno, člověk je někdo, kdo už vytvořil duši.

"S trpělivostí získáte duše." - Ježíš, Lukáš 21:19

Lidská bytost je někdo, kdo má určitou část vědomí probuzenou. Někdo, kdo má astrální tělo, mentální tělo, a příčinné tělo. Někdo, kdo z vlastní zkušenosti ví, co je Eden, a zažívá ho - možná ne po celou dobu, ale ví, jak ho zažít. Takže my ještě nejsme lidské bytosti. Tento stav si musíme zasloužit.

To, co však jsme, je embryo lidské bytosti. Máme tvar a máme potenciál. Takže "lidskými bytostmi" se nazýváme na počest toho, čím se můžeme stát, s nadějí, že tohoto stavu dosáhneme.

Kdo jsou lidské bytosti? Skuteční mistři na různých úrovních, jako jsou například apoštolové Ježíše a Buddhy, jogíni nacházející se na různé úrovni cesty, atd. Všimněte si, jak jsou skutečné lidské bytosti v pokušení, bičování, mučení, kritizováni, uctívání, nenávidění, velebení, za kterých se bojuje atd .: oni jsou uprostřed.

Nejvyšší bohové, znovuzrození mistři nejprve dosáhli lidský stav. Pak šli dál. Zatímco dosahovali lidský stav, trpěli tím, že se nacházeli uprostřed. Studujte život Ježíše, Buddhy, Krišny, Mojžíše, Milarepy, Johanky z Arku, Padmasambhavy. Každý z nich překročil stav bytí člověkem; oni šli dál.

Ti, kteří jsou lidské bytosti mají také své druhy utrpení. Jedním z nich je, že trpí bytím uprostřed nebe a pekla; jsou tažení oběma. I my zvířata tímto trpíme do určité míry. Všechny naše egoistické touhy nás táhnou na jednu stranu, a touha k Bohu nás táhne na druhou; takže jsme uprostřed. Čím více budete probuzení, tím silnější budou tyto dvě síly na vás působit. Čím více budete reagovat na výzvu Božství, která vás bude táhnout k nebi, tím více bude vaše ego proti tomu bojovat. Nemyslete si, že to bude snazší. Co bude snazší je pochopení, ale boj lehčí nebude. Začne se u nás vynořovat pochopení, a to potřebujeme, ale boj nepoleví; ten bude ještě náročnější.

Lidé také trpí neustálou změnou samsáry, všemi těmi nejistotami, pomíjivostí, stárnutím, nemocemi, slabostí, potřebou jídla, pití, pracování, staráním se o rodinu a zabývat se se všemi problémy souvisejícími se životem. Lidské bytosti jsou slabé a nemají žádnou moc.

Horší je, že ti, kteří jsou probuzenější se vždy snaží naverbovat lidské bytosti do jejich vlastních bitev. Bohové a polobozi volají lidi, aby jim sloužili v jejich duchovním soupeření. Zvířata svolávají, aby se k nim připojili ve svém instinktivním žití. Hladoví duchové volají k závislosti. Démoni svolávají, aby se k nim připojili v jejich zkaženosti a špíně. Jen málo lidí zůstává osvobozených od všech těch magnetických atrakcí, které je táhnou. Většina z nich podlehne, a jsou ztraceni.

"Pokud budeme pozorovat přírodu, tak zjistíme, že ne všechna semena vyklíčí. Miliony semen je ztracených, a miliony tvorů hyne denně. Je to sice smutná pravda, ale je to pravda." - Samael Aun Weor, Dokonalé manželství

Toto království, tato úroveň v níž se nyní všichni nacházíme má obrovskou výhodu. Výhodou je přesně to, co teď děláte. Můžete se učit. Můžete studovat doktrínu. Můžete se změnit. Bytosti, které jsou již v pekle je téměř nemožné změnit. Ti, kteří se již plně stali hladovými duchy je téměř nemožné změnit. Ti, kteří se již plně stali zvířaty je téměř nemožné změnit. Pro ty, kteří jsou bohové a polobozi je změna velmi těžká, protože iluze moci a blaženosti je velmi silná. Lidské bytosti, které se nacházejí ve středu, dokáží vidět obě strany.

I když trpíme, ale alespoň máme tuto krátkou příležitost. Nepromarněte ji. To je důvod, proč musíme studovat utrpení. Musíme studovat nebe, musíme studovat peklo. Musíme studovat doktrínu. Musíme pochopit, že všechny věci jsou nestálé, a že v každém okamžiku můžeme ztratit tuto šanci.

Každý, kdo žije na východním pobřeží Spojených státech právě prošel silným zážitkem [hurikán], a hrstka lidí si vzala hluboké ponaučení: že na nic se nedá spoléhat, kromě neustálé změny. Můžete se spoléhat na to, že věci se budou vždy měnit. Nemůžete se spoléhat na nic jiného, ​​než na Boha.

"Jak se nemůžete bát toho, že tu zůstanete trčet, že vašemu oceánu utrpení, ve kterém se utápíte nebude nikdy konec?" - Arjadéva

Pro mě je toto mimořádně bolestivý, ale bystrý výrok, a Arjadévovi jsem neuvěřitelně vděčný, že to řekl, protože poukazuje na zásadní pravdu o iluzi, kterou ego propaguje: že nějak, jaksi, pokud budeme naslouchat egu, tak budeme schopni uniknout utrpení. To je lež. Je to tak jednoduché vidět, že je to lež, ale my to nevidíme. Důvod, proč nevidíme, že je to lež, je protože to nechceme vidět. Přesto. Pokud se nepodíváme přímo do očí lži, kterou ego v nás propaguje, pak se budeme i nadále utápět v samsáře, v tomto životě, a v dalším a dalším, a dalším. Nečekejte, že se v budoucnu změníte, protože žádnou nemusíte mít. Nevíme, kdy zemřeme, ani kde se narodíme. Toto může být naše poslední šance.

Čtyři cesty

Musíme pochopit, že existují čtyři cesty. Tyto cesty můžeme vidět v životě, pokud víme, jak se dívat.

1. Přímá cesta

2. Nirvanická spirálovitá cesta

3. Cesta těch, kteří jsou odděleni od Kosmického scénáře, aniž by dosáhli úrovně adeptů

4. Cesta těch, kteří selžou

Jeden z mylných představ, které lidé mají o duchovně, je, že všechno duchovní učení je v podstatě stejné, a že vede na stejné místo. Toto je iluze propagována egem; je to naprostá lež. Je to stejné, jako říci, že všechny mapy vedou na stejné místo, když zjevně tomu tak není. Mapa je specifická; může vést pouze na místo, které je na ní znázorněno. Náboženství jsou přesně stejná. Pokud je náboženství neúplné nebo vadné, tak vás nedovede nikam. Pokud jste nikdy nebyli na místě, kam chcete jet, tak nebudete mít tušení, že mapa je špatná. Pokud jste nikdy neviděli Boha tváří v tvář, jak můžete vědět, že vámi zvolené duchovní učení vás povede k tomuto zážitku? Jste ochotni riskovat svou duši za teorii nebo interpretaci vymyšlenou moderními lidmi? Nebylo by lepší se spolehnout na učení, které může být prokázáno prostřednictvím vaší vlastní zkušenosti?

Lidstvo studuje náboženství, analyzuje náboženství, praktikuje náboženství, přičemž nemá žádnou představu o tom, kam jde. Lidé slepě věří. Pokud chcete vědět, kam jdete, budete se muset probudit, pak budete vědět.

Tyto čtyři cesty zahrnují všechny duchovní cesty, a to nejen na této planetě, ale na všech ostatních planetách. Každá duchovní a náboženská tradice, která existuje odpovídá jedné z těchto cest.

Budeme je studovat zdola nahoru.

Cesta těch, kteří selžou

Čtvrtá cesta je "cesta těch, kteří selžou." Drtivá většina všech bytostí kráčí právě touto cestou. Najdeme zde lidi, kteří věří, že někam jdou, kteří dokonce respektují bohy, nebo kteří dokonce následují démona. Oni to skutečně mohou myslet dobře, ale na tom, jaké jsou naše úmysly, jaké jsou naše přesvědčení, jaké jsou naše teorie vůbec nezáleží. Osoba, která je charakterizována že selhala je ta, která i nadále zůstává uvězněna v samsáře, takže to zahrnuje nás všech. Zní to drsně, ale je to fakt.

V našem současném stavu, my ani nevíme, jestli Bůh existuje. Proto nemáme ani žádný duchovní výsledek. Být duchovně úspěšný, kráčet po skutečné cestě, znamená probouzet se, prožívat realitu. Toto znamená být úspěšný, a ne že budeme vědět učení nebo knihu zpaměti, nebo že ho budeme schopni dobře vyučovat, nebo že budeme mít hodně následovníků. Nic z toho vůbec nic neznamená, protože v samsáře je vše pomíjivé. Bez ohledu na to kolik si dokážete zapamatovat nebo kolik toho získáte, v konečném důsledku o to přijdete.

Většina bytostí jsou na cestě těch, kteří selžou, a to včetně bytostí ve všech šesti říších. Mezi všemi těmi říšemi jsou ti, kteří selžou.

Selhání znamená, že v nás stále přetrvává ego. Selhání znamená, že se nesjednotíme s Absolutnem. Selhání znamená, postrádat Boha uvnitř.

Mnozí z těch, kteří selžou, jsou velmi mocní. My, hloupé zvířata jsme velmi okouzleni bohatstvím, mocí a duchovními schopnostmi, které jsou však pouze obyčejným zdáním, které nás mate. I démoni mají moc a co má být. My, obyčejné zvířata, vidíme někoho předvádět duchovní schopnosti, a okamžitě jsme zhypnotizovaní, a předpokládáme, že taková osoba je Bůh. No ve skutečnosti, každý, kdo předvádí své schopnosti je selháním, ať už se jedná o padlou bytost nebo probuzeného démona. Tak či onak jsou nebezpeční, a svou moc využívají na hypnotizování zvířat odsouzených na porážku.

Cesta těch, kteří jsou odděleni od Kosmického scénáře

Třetí cesta je těch, kterých vidíme, že se oddělili se od vesmírného scénáře, aniž by dosáhli úrovně adepta. Toto je docela vzácné. Jedná se o bytost, která se učí jen tolik duchovního cvičení kolik potřebuje na očištění akurátního množství ega, aby dostala dovolenou z kola samsáry. Její vědomí dosáhne relativní míru osvobození, takže si chvíli odpočine. Dalo by se říci, že dostane dovolenou, ale ne natrvalo. Musí se vrátit; taková bytost se na chvíli oddělí, ale pak se vrátí. Nedosáhla úroveň adepta, což znamená, že nevytvořila duši. Tyto bytosti jsou tím, co bychom mohli nazvat "elementální buddhové." Někteří lidé jim říkají světci nebo čisté duše. Ale v podstatě se jedná jen o zvířecí duše, které v sobě zredukovali animálnost, a kteří vyčistili své vědomí od určitého množství negativnosti, kteří však nejsou bohové, kteří nejsou mistry, jsou to jen duchovně řečeno "čisté zvířata." Jsou to krásné duše, opravdu krásné, ale jejich úroveň dosažené moudrosti je velmi malá. Mnozí z nich jsou respektování světci a duchovní učitelé, kteří se v dnešní době nacházejí na naší planetě. My si o nich myslíme, že jsou to "velké bytosti," ale ve skutečnosti nejsou. Duchovně a psychologicky řečeno, jsou jen o trochu čistší než jsme my.

Nirvanická spirálovitá cesta

Druhá cesta je nirvanická spirálovitá cesta. Dostat se sem je ještě vzácnější. Někdo, kdo kráčí po této cestě již vytvořil duši. Taková bytost vytvořila sluneční astrální tělo, sluneční mentální tělo, a sluneční příčinné tělo. To znamená, že vytvořila vyšší typy vozidel. Tyto těla jsou jako fyzické tělo, ale nejsou ve fyzickém světě. Oni se nacházejí v páté a šesté dimenzi. Takový člověk je schopen využívat tato těla stejným způsobem jako my využíváme naše fyzické tělo. Vědomě dokáže jít do astrální roviny, a vykonávat svou činnost v astrálním světě. Takže takové bytosti jsou buddhové, andělé, mistři, ale v těchto úrovních jsou začátečníci.

Říká se jim "nirvanickí" neboť v sobě psychologicky dosáhli určitého stupně ukončení samsáry... Vytvořili si v sobě místečko svobody osvobození od utrpení. Dosáhli určitého stupně nirvány, tj. ukončení samsáry. Jsou to polobozi. Někdy mají fyzická těla, někdy nemají. Někteří z nich se nacházejí na Zemi pod rouškou anonymity. Někteří z nich vedou duchovní skupiny, a někteří jsou učitelé. Jsou to "andělé," co se týče jejich úrovně duchovního rozvoje.

Oni začínají na cestě k osvobození, ale nyní velmi jasně poslouchejte: oni mají stejně tolik ega jako máme my. Jen proto, že někdo vytvořil duši, neznamená, že také odstranil ego; to vůbec ne. Vytvoření duše vyžaduje odstranění pouze zlomku ega. Jen tolik, aby se dalo využít dostatek energie a dostatečně množství osvobozeného vědomí na vytvoření těchto těl. Avšak na vytvoření solárních těl není nutné odstranění ega, to není podmínkou. Práce na odstranění ega je samostatná (Druhá hora). Takže nirvanickí buddhové (také nazýváni Pratjékabudhové) nemusí zlikvidovat své ego, a často to ani nedělají. Nyní vlastně můžete pochopit, že proč polobozi mezi sebou vždy vedou boje. Protože oni stále mají ego, zejména pýchu, žárlivost, závist a sexuální chtíč.

Polobozi zakládají náboženství a duchovní skupiny. Přitahují stoupence. Oni mají moc. Svou moc a schopnosti předvádějí, aby zapůsobili na jiných, aby je takříkajíc "inspirovali."

Takže my, co jsme jen zvířata se díváme na tyto další humanoidní bytosti - které mají určité "magické" schopnosti, jako například, že dokáží zmaterializovat věci z jiných světů, že vědí, jak odejít ven z těla, že dokáží levitovat, že dokáží číst naše myšlenky, že vědí budoucnost nebo minulost, atd. - jako na bohy. Udělají na nás obrovský dojem a myslíme si, že jsou to plně rozvinutí mistři, ale nejsou.

Mnozí z těch, kteří kráčejí po cestě selhání probuzení vědomí sice nevybudují duši, ale probudí u sebe schopnosti. Také probudí vědomí uvězněno v egu. Oni také zakládají duchovní skupiny. Milují, když mohou předvádět své "ctnosti" a schopnosti. Čtou mysl lidí. Dávají předpovědi, které se vyplní. Dokáží "věštit." Oni předvádějí všechny druhy triků jako jsou levitace, objevování se v snech lidí nebo v jejich domech, říkají lidem věci, které jsou údajně "tajné," aby přesvědčili ostatní, že jsou velkými mistry a velkou duší, i když ve skutečnosti jsou to démoni, černí mágové, čarodějové a čarodějnice, lidé, kteří jsou na cestě selhání, na cestě pekla.

Nyní, abychom to ještě více zkomplikovali, všichni, kteří jsme na úrovni zvířat, kteří trpíme uprostřed samsáry se spícím vědomím, udiveni a zmateni všemi těmi schopnostmi, které se kolem nás dají, se snažíme najít úlevu od naší bolesti, hledajíc božstvo. Jelikož vidíme, jak tyto bytosti demonstrují své schopnosti, tak si myslíme, že jsou skuteční a reální, a začneme se jimi řídit a dělat to, co říkají, přičemž si ale vůbec neuvědomujeme, že to, co říkají nás vede na cestu jak se stát démonem nebo na cestu jak se stát obyčejným šravakem - posluchačem, stoupencem, někdo, kdo pouze uctívá někoho jiného, ​​ale nedělá nic proto, aby se sám probudil.

99% všech lidí, kteří se nazývají "duchovními" jsou na jedné z těchto dvou cest: buď následují démona, nebo následují nirvanického buddhu. Tak či onak nezískají nic. Jediný způsob, jak se osvobodit od samsáry je probudit své vlastní vědomí. Nemusíte následovat nikoho, pouze vašeho vnitřního Boha. Nikým se nenechte zmást. Nikoho nenásledujte. Následujte svého Nejvnitřnějšího. Každý hledá "učitele," neuvědomujíc si, že mistr, kterého potřebují, se nachází v jejich vlastním srdci. Váš pravý mistr je váš Nejvnitřnější.

Každý z nás má právo si vybrat jakoukoliv cestu. Bůh respektuje naši vůli. Váš Nejvnitřnější chce, aby jeho lidská duše se spoléhala sama na sebe, na Božství a byla silná: aby byla bojovníkem, aby nebyla slabá, ale aby byla schopna jednat, a dělat, co je správné. To je důvod, proč Bůh, náš Nejvnitřnější, nám dává možnost vybrat si pro sebe, a definovat sami sebe ve světě. Pokud si zvolíme cestu démona, náš Nejvnitřnější řekne: "Dobře, jdi do toho, budeš nést následky a budeš se učit. Možná že ti bude trvat tisíce let dokud splatíš své dluhy za to, že sis vybral kráčet po této hloupé cestě, ale pokud na tom trváš, jdi do toho." Bůh není tyranský diktátor. Bůh je láska.

Naše Nejvnitřnější, náš vnitřní Buddha, chce, abychom se Stali úplnými, abychom se Stali: ne abychom napodobovali, ne abychom byli otrokem, ale abychom Byli/Stali se, jako On.

Stát se/Být [bhava] jako On, si vyžaduje, abychom pochopili podstatu utrpení, a věděli, jak to transformovat. A k tomu budete potřebovat neuvěřitelný vhled, samostatnost, silnou vůli, ale hlavní charakteristiku, kterou budete potřebovat, je soucit. Nejdůležitější vlastností je soucit.

Přímá cesta

Tyto tři dolní cesty - ti, kteří selžou, ti, kteří se oddělí, a nirvanickí buddhové - mají nedostatek soucitu. Všem chybí soucit. Každý z nich se stará sám o sebe. To je důvod, proč jsou stále v kole samsáry, kroužící, opakující, stoupající a klesající, nabývající a ztrácející, rodící se a umírající, jedoucí nahoru, jedoucí dolů, znovu a znovu a znovu, z těla do těla, z říše do říše, z úrovně do úrovně, znovu a znovu, a znovu a znovu, a znovu a znovu. Existuje jen jeden způsob, jak se dostat ven, a to je skrze soucit vyvinutý do největšího rozsahu.

Několik bytostí nám ukázalo, jak se to dělá. Nejdůležitější z doby se nazývá Aberamentho, jehož lidstvo zná jako Ješua Khristus, Ježíše Krista, ale on není jediný. Padmasambhava, Milarepa, Buddha Šákjamuni, Samael Aun Weor, Quetzacoatl, Moše (Mojžíš), Johanka z Arku - mnoho mistrů dokázalo udělat nejvyšší práci. Je to cesta plně rozvinutého soucitu.

Pravý soucit nemá žádný vlastní zájem. Tři spodní cesty jsou plné vlastního zájmu. Každá z nich si zachovává iluzi "já," agregáty podmíněné karmou; to je povaha samsáry. Tak dlouho, jak našim ústředním zájmem bude naše vlastní osoba, do té doby se budeme znovu a znovu rodit do podmíněných agregátů, do iluzi já. Ať už jste démon, nebo bůh, nadále budete podléhat karmě a samsáře, opakování.

Jediná cesta ven je přes přímou cestu k absolutnu. Chodec přímé cesty se vzdává sebe-ztotožňování. Chodec přímé cesty se vzdává ega ve všech jeho aspektech: komfort, spokojenost, pýcha, vztek, žárlivost, závist, lenost, obžerství. Chodec přímé cesty zdokonaluje soucit, který vidí utrpení všech bytostí v samsáře a jak v ní trpí, díky svému iluzornímu vnímání; tyto bytosti nevidí realitu. Ani démoni, ani zvířata, ani hladoví duchové, ani polobozi, ani bohové, ani lidské bytosti nevidí pravdu. Nikdo z nich nevidí realitu. Oni vidí jen přes filtr bažení: bažení po tomto, bažení po tamto, nikdy spokojeni, znovu a znovu rodící se.

Kráčet po přímé cestě si vyžaduje, že nejdříve začnete kráčet po nirvanické cestě, v tom smyslu, že musíte vytvořit duši. Musíte probudit vědomí. Musíte vytvořit astrální tělo. Musíte vytvořit mentální tělo. Musíte vytvořit příčinné tělo. Po dosažení této úrovně se vám otevře možnost, kde vám vesmírný strážce nabídne dvě cesty. "Chcete se vydat po jednoduché cestě, tzv. spirálovité cestě kosmem, což je postupný proces, který trvá tisíciletí? Nebo chcete jít rovnou, teď, bez čekání, přímo po nejvyšší cestě, která je však velmi bolestivá, protože budete muset zaplatit celou karmu ze všech vašich životů, právě teď? Budete muset napravit všechny své skutky. Budete muset čelit odplatě za každý škodlivý čin, kterého se jste se kdy dopustil. Budete muset nést odpovědnost za iluzi svého sebe-ztotožnění, kterému jste holdoval během mnoha životů, nyní . Budete muset zaplatit své dluhy každé bytosti, které jste kdy ublížil, které jste kdy lhal, které jste něco ukradl, kterou jste kdy zranil, a to vše zaplatíte teď... "Jen málokdo se rozhodne pro přímou cestu, která je však navzdory tomu jediný způsob, jak se dostat z tohoto kola samsáry. Žádný jiný způsob neexistuje.

Všechny ostatní cesty a učení, které existují, vám jen pomohou přemístit se z jedné úrovně kola samsáry do druhé; oni vás z ní nedostanou. Tedy, všechny jsou více či méně zbytečné.

Můžete se stát velkým přívržencem určitého náboženství, celé toto učení můžete v sobě přivést do dokonalosti, můžete se stát bohem, na chvíli si tuto úroveň udržet, ale hned jak se vaše dharma vyčerpá (součet vašich předchozích dobrých skutků), tak znovu spadnete do nižších světů, protože tam stále budete mít nezaplacené dluhy.

Můžete se stát velmi mocným démonem, probudit v sobě hodně schopností, můžete si nechat narůst velmi dlouhý ocas, a na hrudi mít mnoho medailí za všechny škody, které jste napáchal, a za všechny činy, kterých jste se dopustil za účelem zesilování touhy a podpory chtíče, hněvu, závisti, a pýchy u lidí, ale nakonec vám to i tak bude všechno odebráno, a vy budete muset trpět věky bolestí za tyto činy. Všechno vám to bude odebráno a budete muset začít znovu od nuly.

Nebo se můžete oběma vyhnout, a zůstat na humanoidní úrovni, ale krůček po krůčku, vás vaše sobectví, lenost, arogance, a závist dožene, a vy klesnete dolů; je to nezbytné. Je nemožné udržet se na humanoidní úrovni, protože mysl je souhrn činností páchaných ve všech ostatních úrovních.

Takže, lidé toto velmi neradi poslouchají, protože to zní docela odrazující. Přesto to musíme slyšet. Musíme pochopit, že existuje cesta ven, ale dostat se ven znamená, že nemůžeme promrhat ani minutu, ani jeden okamžik.

"Kvintesence, kterou já praktikuji je sebe-osvobození od samsáry. S touto kvintesencí každého učení, jasně vidím nahé a nehmotné Uvědomování. Moje důvěra v to, co vidím, pramení s očividné jasnosti neustálé změny. Jelikož znám osvěcující prázdnotu, strach ze života nebo ze smrti nemám." - Milarepa, Útok bohyně Tserinma

Velmi málo lidí chápe učení Milarepu, velkého mistra tibetské tradice. U Tibeťanů je velmi respektován, protože on byl první Tibeťan, který se stal veřejně známý jako probuzen Buddha. Zajímavostí je, že začínal jako černý mág a z pomsty pozabíjel několika lidí. Takže on začínal jako my, řadový člověk, který trpěl neštěstím, který se naučil pár duchovních cvičení, a ve snaze pomstít se zabil mnoho lidí. Pak si uvědomil, "Co to dělám?" Pak se snažil změnit a tak i učinil. Stala se z něj velmi vysoko probuzená bytost, velký bódhisattva.

Termín bódhisattva se vztahuje na někoho, kdo kráčí přímou cestou, někoho, kdo jde za hranice kola bytí/stávání se. Milarepa to dosáhl. On je skutečně velký mistr. Z tohoto důvodu, jeho učení je velmi těžké na pochopení. Každý bódhisattva dává učení, které je velmi obtížné na pochopení. Když takové učení slyšíme, tak si ho zjednodušíme pro svou úroveň, a tím ho poškodíme. To je to, co jsme dělali s učením Ježíše. Ježíš dal lidstvu krásné a hluboké učení, a my jsme ho zničili, zcenzurovali jsme ho. Totéž jsme udělali s učením Krišny, s učením Mohameda, s učením Mojžíše a všech buddhistů, protože jim nerozumíme. Teď se to děje s učením Samaela Aun Weora. Lidé ho nechápou, a tak si vynechávají všechny díly, kterým nerozumějí, a nechávají si jen kousek, o kterém si myslí, že tomu rozumí. Díky tomu to učení znehodnocují; kazí ho. Nejen, že se sami odklánějí od cesty, ale oni odklánějí i všech těch, kterým tuto infekční lež rozšiřují. Je zřejmé, že to je zločin.

V této Milarepově pasáži stojí, "Kvintesence, kterou já praktikuji je sebe-osvobození od samsáry. S touto kvintesencí každého učení, jasně vidím nahé a nehmotné Uvědomování." - tohle je skutečně těžké pochopit. Možná že se vám to bude zdát snadné, ale na druhé straně se to zdá nepochopitelné, právě díky tomu, že to opravdu je. Je to něco, co se musí zažít.

"Sebe-osvobození" znamená, že kromě nás samých nás nikdo jiný osvobodit nemůže. Vlastně ve všech velkých náboženstvích se zcela jasně uvádí, že sami se musíme osvobodit skrze naše vlastní činy (příčin a následků). Sice se nám dostává pomoc od božstva, duchovních přátel, od našeho spolku, nauky a učení, ale pokud tuto práci nebudeme dělat sami, tak nic se nestane.

"S touto kvintesencí každého učení, jasně vidím nahé a nehmotné Uvědomování." V předchozích přednáškách jsem vám vyprávěl o kvintesenci, což znamená "pátá esence" nebo "pátý element." Tato kvintesence se vztahuje na kundaliní nebo pradžná. Uvědomování je čistota vědomí, které není filtrované, nepodmíněné, a jedná se o aspekt, který nám pomáhá vnímat realitu. Na jedné straně se o tomto musíme učit, ale na druhé straně vás to nikdo naučit nemůže, pouze vy sami. Musíte se to naučit sami. Na základě zkušeností se naučíte vnímat bez filtrů, naučíte se jak správně vidět, jak být tady a teď, probuzen. My učíme mnoho technik, které nám k těmto zkušenostem/zážitkem dopomáhají, díky kterým to můžeme zažít, které nám to pomáhají pochopit. Ale pokud my sami nevynaložíme úsilí, tak to nikdy nepochopíme. Je to něco, co se musí procítit, vidět, ochutnat, dotknout se prostřednictvím svého vnímání. Povaha vašeho nejvnitřnějšího vědomí je nahá a nehmotná. Přirozená, nepodmíněná, ale zato všudypřítomná. Je to vnímání ve své nejčistší podobě, vědomí ve své nejčistší podobě.

"Moje důvěra v to, co vidím (pohled), pramení s očividné jasnosti neustálé změny." Pohled je prvním krokem osmidílné cesty, kterou učil Buddha Šákjamuni. Někteří lidé si myslí, že "pohled/názor" je teorie, "takhle to vidíme," a to je náš "pohled/názor." Ale toto je chybné, protože to není pohled, ale teorie. Správný pohled nebo vznešený pohled, jak je někdy nazýván, není teorie, to není způsob, jak zaujmout stanovisko mysli, to není plané přesvědčení, to není něco, co lze zapsat nebo odhalit v učení. Správný pohled je způsob, jak vnímat právě teď. Je to způsob, jak vidět, je to způsob prožívání. Nejen vidět fyzicky, ale vidět vědomím.

"Pohled je nestranný a zcela všudypřítomný, bez středu a okraje, ať je tedy vaše mysl-esence přirozená." - Padmasambhava, Cyklus životně důležitých bodů

Správný pohled ve své rozvinuté podobě, z pohledu bódhisattvy, jako Milarepa, je vidět nehmotnou podstatu všech věcí. To je to, co on rozumí pod pojmem "očividná jasnost neustálé změny." Ať už se jedná o vznik nebo zánik, vše podléhá neustálé změně, samsáře. Správný pohled je vidět transparentnost, jasnost, iluzi všeho toho, co se projevuje. Správný pohled je vidět, že všechno, co vidíte, je iluze, nestálé, nespolehlivé, a uvnitř toho všeho, to, co všechno udržuje, je absolutno, prázdnota. V tomto vnímání je obrovský soucit pro všechny ty bytosti v šesti sférách, které nevidí realitu, a proto trpí. My si myslíme, že to, co vidíme, je skutečné, a že to bude trvat, že se dá na to spolehnout, a že se nám podaří z toho získat uspokojení. Ve všech ohledech se však mýlíme. Probuzený bódhisattva vidí, že je to lež, a má důvěru v tomto vnímání, a chce nám pomoci získat stejné vnímání.

Milarepa říká: "Protože znám osvěcující prázdnotu, strach ze života nebo ze smrti nemám." Osvěcující prázdnota je absolutno, je to ein sof, šúnjatá, prázdnota, abstraktní prostor, ve kterém všechno existuje. V tomto abstraktním prostoru, není žádné ego, žádné já, ale je tam velká láska, soucit, inteligence, moudrost, poznání. Bódhisattva, který dosáhne plného rozvoje se stane projevem těchto atributů. Zná prázdnotu, vnímá prázdnotu, a v tomto vnímání má velký soucit pro všechny bytosti, a tento zážitek jim chce ukázat, aby se i oni mohli osvobodit od iluze, která způsobuje utrpení. To je to, co tato pasáž vysvětluje. V tomto poznání - což je forma vnímání, a ne intelektualismu - je sebejistota: žádný strach ze života, žádný strach ze smrti, žádný strach ze znovuzrození, žádný strach z nespokojenosti, žádný strach z neustálého kroužení v samsáře, protože jsme z ní unikli. Zda se jeden narodí nebo zemře z toho neplyne žádný strach. Takže toto prohlášení představuje perspektivu bytosti, která unikla samsáře. Je to pro nás těžké pochopit, protože je to docela daleko od místa, kde jsme nyní. Ale to je to, co musíme pochopit, a to je důvod, proč učíme, jak učíme. Učíme vás o absolutnu, učíme vás o probuzení, učíme vás o nástrojích, které mohou usnadnit a posílit toto probuzení, abychom se mohli prosekat skrze jevy a vidět realitu.

Otázky a odpovědi

Otázka: Protože díky našim egům máme takovou těžkou karmu, moje otázka je: Co se stane s těmi egy? Vrátí se do infradimenzí, do zvířat nebo do pekelných říši? Pokud je v nich uvězněna část našeho vědomí, jak ho máme získat zpět? Máme na těch egách znovu pracovat?

Odpověď: Při studování stromu života vidíme mnoho dimenzí, mnoho úrovni přírody - hmota, energie a vědomí - od velmi nízkých úrovní až po velmi vysoké úrovně. Přímo uprostřed toho vidíme malkut, což je sefira, která představuje naši fyzickou přítomnost. Naše psychologie je rozptýlena mezi mnoho sefirotů. Není jednotná. Díky tomu, jak funguje mozek, díky tomu, jak hmota a energie splynula v tomto těle, a díky tomu, že uvnitř se nachází vědomí máme iluzi, že jsme jednotný. To nám dává iluzi, že my "jsme" toto tělo, tato osoba, to, co vidíme, ale to není pravda; to je iluze.

Skutečností je, že naše psychika - i když její odraz vidíme tady fyzicky - ve skutečnosti existuje v těchto dalších úrovních přírody. Pokud se nám podaří probudit vědomí v těchto úrovních přírody, pak ty aspekty naší psychiky můžeme vnímat přímo.

Děsivý příklad: Stalo se vám už někdy, že jste si při usínání všimli hlasy ve vaší mysli? Pokud budete dávat pozor, tak při procesu usínání můžete slyšet různé hlasy. Oni nezní jako vy. Mohou znít jako lidé z jiné části světa, někdy mají různé přízvuky, někdy slyšíte muže nebo ženu, a celé je to pěkně divné, protože ty hlasy nepřicházejí z nějakého určitého místa, jako je například vedlejší místnost nebo z televizoru nebo odněkud jinudy, oni přicházejí z vašeho nitra. Ty hlasy jsou vaše vlastní ega. Jedná se o psychologické prvky, které jste někdy během své existence vytvořili. To, s čím se setkáváte, když usínáte, je odrazem psychologického obsahu těchto entit. Tyto entity existují v páté dimenzi. Vaše sny jsou obvykle vaše Vědomí zapletené s těmito entitami. Takže pokud sníte, že jste v autobuse s různými lidmi, a je tam nějaká šarvátka, tak vězte, že všechny ty entity v této scéně, jsou vaše vlastní ega. To je jeden ze způsobů, jak se můžete dozvědět o jejich přítomnosti. Pokud je chcete změnit, tak budete muset analyzovat nejen to, s čím se dostáváte do styku fyzicky, ale i to, s čím se dostáváte do styku v snech a meditacích. Budete muset začít chápat psychologickému obsahu a jak to souvisí s tím, co děláte a co jste udělali.

Co je na tomto důležité je to, že totéž platí i pro všechny různé aspekty naší psychologie.

Některé naše aspekty, které se týkají duchovnosti nejsou egoistické. My všichni máme ctnosti - možná ne mnoho, ale nějaké máme určitě - a tyto můžeme zažít také. Někdy je zažíváme v podobě jiných osob, také ve vnitřních světech s hmotou a energií. Takže pointa, kterou chci říci je: dávejte pozor, a to nejen fyzicky, ale i ve snech, meditacích, a vizích. Vše, co vnímáte, je iluze, ale je to iluze, která odráží něco psychologického, co musíte pochopit. A to začíná fyzicky.

Vše, co se nyní ve vašem životě odehrává, a to bez výjimky, je odrazem toho, co jste psychologicky - všechno: jak se oblékáte, mluvíte, vaše zájmy, kde pracujete, vaše rodina, přátelé, přítelkyně, manžel/ka, děti - všichni jsou odrazem vaší úrovni Bytí, vaší karmy, vaší psychiky. Nic není náhodné. Nic není jen tak. Vše souvisí s tím, kdo jste a co jste udělali - bez výjimky.

Takže to, co vám zírá do obličeje, je samotná mapa vaší psychiky. Každý den, vše, co vidíte, s čím se setkáváte, je odrazem toho, kdo jste.

Pokud chcete změnu a uniknout vašemu utrpení, tak se snažte tento odraz pochopit. Každý den ho studujte. A na to je potřeba meditovat.

Když vás něco trápí, je to proto, že nějaký element je ve vás nečistý. Když po něčem toužíte nebo bažíte, je to proto, že něco je ve vás nečisté, a právě to potřebujete analyzovat. Ať už jste spokojen nebo nespokojen je třeba to analyzovat. Všechny vaše zkušenosti zcela jasně odrážejí, kdo jste.

Nyní, abychom odpověděli konkrétně na otázku že, jak pracujeme na prvcích, které jsou hluboce ponořeny a které nemusíme být schopni vnímat. Myslím si, že z příkladu, který jsem právě uvedl můžete vidět, že tam je strašně moc toho, co dokážete vnímat hned teď, a na čem můžete pracovat. Všichni jsme neustále obtěžováni hloupými věcmi - alespoň u mě je to tak; ale možná jsem horší než všichni ostatní. Neustále mi vadí směšné věci, takže mám spoustu materiálu na kterém mohu pracovat. Opravdu nepotřebuji jít do devíti kruhů pekla, abych tam hledal nějaké ego, protože mám dlouhý seznam věcí, které mě trápí zde v této úrovni. Mé ego s oblibou říká: "Co mě trápí, je to dítě, manželka, kolega v práci, soused, kamarád, atd." a každé ego je chce obviňovat. Ale ve skutečnosti, všechno, co tito lidé dělají je, že slouží jako zrcadla mé pýchy, hněvu, závisti, žárlivosti, lenosti, obžerství apod. Takže pokud někdo z nich dělá něco, co mě obtěžuje, tak místo toho, abych obviňoval jeho, nebo abych reagoval, bych měl říct, "Velice vám děkuji, právě jste mi ukázal něco, na čem musím pracovat. Nejen že mi to způsobuje bolest, ale také mě to nutí nesprávně jednat vůči všem ostatním." Tam je můj materiál pro meditaci. Je to právě tady, právě teď, ve fyzickém životě.

Někdy je nutné jít hlouběji do těch jiných oblastí, a to je důvod, proč se musíme vnitřně probudit. K odstranění eg, na pochopení jejich kořenů, musíme meditovat a jít hluboko do naší psychiky ve vnitřních světech. Nicméně, zdá se mi, že většina z nás bude mít mnoho let plné ruce práce s tím, co najdeme ve fyzickém životě, a na čem je třeba pracovat. Později, když zjistíme, že nám už nic nevadí ve fyzickém světě, pak se můžeme hluboko ponořit do vnitřních světů a najít skryté ega, které nedokážeme vidět odsud.

Otázka: Měli bychom považovat existenci bhavačakra jako účelnou, danou Božstvím, nebo náhodnou? Je za tím vším nějaký důvod, nebo je v tom nějaká past?

Odpověď: Skutečností je, že všechno, co existuje, existuje díky karmě. Karma dává vše do pohybu. Příčiny z minulosti způsobily všechno to, co je tady teď. Jestli byly záměry takové nebo onaké, je irelevantní. Nemůžete vystopovat a najít původní začátek, ani nemůžete jít dopředu a najít konečný cíl. Vše pokračuje, a bude vždy pokračovat. Skutečná otázka zní: jak se k tomu postavíme? Budeme i nadále obětí vlastních chybných rozhodnutí? Nebo překonáme identifikaci se sebou a nahradíme to soucitem pro druhé, a unikneme kolu samsáry, a tento vesmírný scénář posuneme do vyšších vibrací? Dá se to dokázat. Před námi to dokázali a dokáží to i po nás.

Otázkou je: Kolika z nás se to podaří? Jak dlouho to potrvá? Kolika utrpením budeme muset projít dokud se tam dostaneme? Jedno je však jasné, náš vztah k existenci lze změnit.

Existuje mnoho teorií o tom, proč se věci začaly, a zda se jedná o kosmický vtip, nebo je to past; tyto otázky jsou irelevantní. Pojďme se zabývat fakty: Všichni trpíme. Ty, které milujeme trpí. Existuje způsob, jak to změnit. Takže, pojďme to změnit. Pojďme se dostat z kola ven. Pak můžeme pochopit tyto filozofické otázky. Ale dokud budeme uvězněni v kleci, tuto klec se nám nikdy nepodaří pochopit. Bez ohledu na to, jak krásné nám to může být vysvětleno, pokud jsme uvězněni, toto vysvětlení nebude mít žádný smysl nebo účel. Pokud vás střelí, budete chtít, aby vám někdo vysvětlil, jak a proč byly vynalezeny zbraně? Ne: budete chtít tu bolest zastavit, odstranit kulku, a budete se chtít vyléčit. Takže: musíme se dostat ven z klece. Musíme pomoci našim blízkým dostat se ven. Pak můžeme diskutovat.

Rozbřesk mládí je název knihy, kterou napsal mistr M. Týká se to kosmického proudu, který je v nyní pohybu v tomto kosmickém scénáři. Je to pohyb kosmického Krista. Je to obrovská energie proudící v celé přírodě. Ona proudí přírodou neustále, ale stejně jako každá jiná síla, která se pohybuje ve vlnách, i tato energie má svůj příliv a odliv. Právě teď je tato síla velmi silná. Ze soucitu k nám se pohybuje velmi silně. Utrpení v našem scénáři je velmi velké, a nejen to. Jelikož Rozbřesk [Kristus] se vynořuje ze srdce Absolutna a disponuje veškerým věděním, tak vidí, že naše utrpení zde na zemi se bude zintenzivňovat, a tak vynakládá enormní úsilí, aby nás inspirovalo, aby nás probudilo z iluze, a abychom mohli inkarnovat jeho energii, a tak mohli pomoci ostatním.

Rozbřesk mládí je prostě kosmický Kristus. Bódhisattva je jediný, kdo to může inkarnovat. Všechny ostatní bytosti o tom jen mluví. Dokonce i démoni mluví o lásce, cti, důstojnosti a pravdě, dokonce možná mluví i o Kristu. Také ti, kteří se oddělují od kosmického scénáře o tom mluví. Nirvanickí buddhové hovoří o Kristu a o boží matce, ale žádný z nich není dostatečně čistý nebo nemá dostatečné prostředky/těla, aby mohl inkarnovat energii rozbřesku mládí.

Tato energie je samotná prvotní síla stvoření. Abyste pochopili podstatu této síly jen na fyzické úrovni, pokuste se na chvíli zauvažovat, co se stane, když rozštěpíme atom: to množství energie, které je uvolněné z jediného atomu. Z tohoto atomu se vynoří obrovské množství energie. Tato energie je Kristická síla; nejedná se sice o její přímý zdroj, ale souvisí s Kristem. Avšak když se uvolní tímto způsobem, tak je obrácená, negativní a destruktivní. Přesto tento příklad ukazuje, kolik energie se nachází v jednoduchém atomu. No, vaše fyzické, vitální, astrální, mentální tělo a příčinné tělo je také vyrobeno z atomů, a všechny tyto atomy mají v sobě energii, kterou přenášejí, ale všechny tyto atomy jsou nečisté. Takže, umíte si vůbec představit, co by se stalo, kdyby tyto atomy byly čisté. Pokud rozštěpíte nečistý, pouze fyzický atom, tak se uvolní velké množství energie. Představte si, že by byl atom čistý, vyrobený Kristem místo vyrobeným mechanickou přírodou - dokonalý atom - kolik energie by měl takový atom? Nemyslitelné, nepředstavitelné množství.

Příčinné, mentální a astrální solární těla jsou vyrobeny z Kristických atomů. Tyto těla dokáží přenášet několikanásobně více energie než dokáže jakékoliv mechanické tělo, jako je například naše psychika nebo naše tělesnost, Pokud by se čistá Kristická energie pokusila projít skrze nás, jak jsme nyní, tak by nás totálně zlikvidovala, stejně jako by tomu bylo v případě , kdyby při nás explodovala atomová bomba. Jednoduše by po nás nezůstala žádná stopa. Takový silný je Rozbřesk mládí.

Na počátku své cesty Bódhisattva vytvoří duši, solární těla, s cílem získat tuto energii a předat ji ostatním, bez ohledu na to jakou misi má tento bódhisattva před sebou. Ale Bódhisattva, který se poprvé vydá po přímé cestě je velmi odlišný od bódhisattvy, který ji dokončil. Bódhisattva na začátku své cesty vytvoří těla, které však nejsou dokonalá. Takový bódhisattva má stále všechny svá ega a celou svou karmu. Takový bódhisattva pracuje skrze deset bhumi (úrovní) bytí/vznikání, které nazýváme Druhá hora. V tomto procesu eliminuje celé své ego, každý mechanický zbytek, veškerou karmu. Na konci tohoto procesu zemře. Pak vstane z mrtvých. Během tohoto procesu vytvoří tělo osvobození. Toto je zcela nové tělo, které je daleko za hranicemi slunečních těl. Je vyrobeno výhradně z Krisických atomů a má neuvěřitelnou moc přenášet energii. Takový bódhisattva se stane znovuzrozený mistr, který je nesmrtelný, daleko za hranicemi Bytí/Vznikání. Takový mistr je schopen přenášet nepředstavitelné množství energie. Jedná se o bytosti, které jsou na stejné úrovni jako jsou mistři jako například Krišna, Mojžíš, Ježíš apod. Tito mistři dosáhli velmi vysoké úrovně. Takový mistři jsou schopni udržovat a řídit život celých systémů světů. Ale i na této úrovni je ještě co dosahovat. Ještě jim zbývá vytvořit nirmánakája, sambhógakája a dharmakája těla.

Toto jsou těla vnitřního Buddhy, které jsou ještě na vyšší úrovni. To vše, úroveň za úrovní, je proces řízení sil Rozbřesku mládí ve prospěch druhých. Je to proces, ve kterém se taková bytost stává stále čistším odrazem Rozbřesku kosmického Krista. V tomto procesu je stále méně vlastního já, méně sebe, a stále více se přenáší pozornost na druhých, na druhých, na druhých a stále více a více soucitu, více a více světla. Světlo, které tyto bytosti přenášejí je pro nás bolestivé, je příliš jasné.

Otázka: Jelikož pro začátečníka je v meditaci velmi těžké najít něco, na co se dá spolehnout, jako jsou například různé dojmy nebo chutě, nebo pocity, tak je spolehlivější hledat úlevu od utrpení přes zážitky ve vnitřních světech, nebo prostřednictvím zážitků v meditaci?

Odpověď: Z mé zkušenosti se mi zdá, že to je to, co se přirozeně stává většině meditujícím. Tím jak se u nás rozvíjí porozumění, že ve fyzickém světě nelze najít uspokojení, a my z toho chceme úlevu, tak se přirozeně obracíme k meditaci a k modlitbě, to je přirozené, normální. Potřebujeme to. To je důležité. Problém je, že většina lidí si jednoduše přenese svou egoistickou závislost na fyzických pocitech, na egoistickou závislost na duchovní pocity. To nevyhnutelně povede k utrpení. Pokud se začnete spoléhat na astrální zážitky, abyste našli úlevu od utrpení, pak budete zklamáni, to vám ručím. Pokud se vám podaří mít jeden nebo dva astrální zážitky, budete se cítit opravdu šťastný, ale pak vám na chvíli tyto zážitky přestanou a budete se cítit velmi zklamaný. Takže je lepší nespoléhat se na tyto zážitky jako zdroj štěstí. Je lepší zaujmout postoj: pokud se dostaví, tak se dostaví; pokud ne, tak ne. Všichni máme duchovní dny a duchovní noci. Někdy máme zážitky, někdy nemáme zážitky. V obou případech musíme být stejně nevzrušený.

Pokud chcete vědět, jak najít skutečnou úlevu od utrpení a udržet se na cestě, tak hledejte úlevu tady a teď tím, že budete probuzen, pamatováním si Boha, tím, že budete lhostejný ať už vůči úspěchu nebo neúspěchu, potěšení nebo bolesti, ke chvále nebo vině. Zaujměte neutrální postoj. Pamatujte si své Bytí. Modlete se ke svému Bohu. Buďte tady a teď. V tomto stavu, pokud se upřímně snažíte zůstat přítomen a ostražitý, začnete pociťovat pravou podstatu vědomí, které je jako Milarepa uvedl, nahé a nehmotné, přirozené ale zato jasné, čisté a šťastné. Pak už nebudete muset hledat úlevu od utrpení v kofeinu, jídle, kamarádství, sexu, alkoholu, duchovních zážitků, bude vám jen stačit podívat se do sebe tady a teď, a být uvolněný, v tom je celý trik.

Protilátka na utrpení je nirvána, zastavení cyklu, zastavení touhy. Samotná touha za úlevou je samsára. Vzdejte se tužeb. Přestaňte hledat úlevu od utrpení. Jednoduše buďte tady a teď a tím se utrpení zbavíte, jednoduché.

V jednom z písem buddhismu se píše: "Tak dlouho, jak budete mít touhu, do té doby budete mít karmu." Touha za čímkoliv, dokonce i touha po úlevě od utrpení, je formou utrpení. Je to touha po něčem, co nemáte.

Obvykle chceme úlevu v podobě pocitu, možná se jedná o fyzický pocit, možná jde o emocionální, možná duchovní, ale v krátkosti se je jedná o druh touhy po něčem, co nemáte, a proto trpíte.

Existuje mnoho lidí, kteří čtou a studují duchovno, a kteří chtějí opravdu zažít Boha a opravdu chtějí zažít, jaké je to dostat se do astrální roviny, a díky tomu skutečně trpí. Ale to je utrpení, které si vytvářejí sami pro sebe, protože předtím než četli konkrétní knihu nebo slyšeli určitou přednášku toto utrpení neměli. Předtím, než jste slyšeli o astrálních zážitcích, jste netrpěli touhou je zažít. Není to pravda? Tehdy jste trpěli kvůli něčemu jinému. Pak začnete poslouchat o probuzení v astrální rovině, a začnete trpět, "Och, tohle chci zažít!" Sami pro sebe vytváříte utrpení tím, že o tom přemýšlíte, tím, že o tom sníte, tím, že si to představujete. Takže přestaňte o tom přemýšlet. Přestaňte toužit. Buďte tady a teď. Analyzujte co právě prožíváte. Uvolněte se. Díky této jednoduché změně v postoji se toto trápení skončí. Toto se vztahuje na všechno; naučte se pozorovat sami sebe.

Uveďme si příklad: Řekněme, že ve vašem regionu došlo k velké bouřce nebo bitvě, ale vy přesto potřebujete natankovat. Zjistíte, že díky tomu, že na pumpě zůstalo pouze malé množství paliva, rada na pumpě je dlouhá několik bloků, ale vy opravdu potřebujete palivo. Jak se budete cítit? Velmi podrážděný, velmi otrávený. Vaší myslí se začne prohánět tisíce myšlenek: "Musím vymyslet, jak se z tohoto dostat, možná budu muset někoho sehnat, aby tam šel za mě." Váš postoj bude vytvářet utrpení. Začnete být napjatý, úzkostlivý, rozzlobený, vyvedený z míry. Vaše pýcha je rozpálená, váš hněv je rozpálen. Závidíte těm, kteří naplnili svou nádrž předtím, než přišla bouřka. Co je ještě horší je to, že od toho konkrétního okamžiku začnete svými negativními emocemi infikovat ostatních. Začnete křičet, začnete se mračit, začnete být na ostatní oprsklý, začnete mít neslušné poznámky, atd. Pokud místo toho nebudete nad tímto problémem přemýšlet, pokud místo toho uděláte jen to, co musíte udělat, tak můžete pokračovat bez emocí. Je to opravdu jednoduché: pokud můžete něco udělat, pak to udělejte. Pokud nemůžete, pak není nic, co můžete udělat. Pokud je tam něco, co můžete udělat, pak není žádný důvod, abyste se rozrušovali. Pokud tam není nic, co můžete udělat, pak také není žádný důvod, abyste se rozrušovali. My se rozčilujeme, protože máme v sobě ego. Co musíme udělat, je změnit svůj postoj k životním událostem.

Tato forma psychologie poukazuje na to - a na toto musí být neustále kladen důraz - že většina našeho utrpení je zcela zbytečná. Většinu svého utrpení vytváříme zcela zbytečně. Neustále ho vytváříme díky svým špatným návykům. Pokud se naučíte změnit svůj postoj a být tady teď, být přítomen, být trpěliví, pak velká část tohoto utrpení odejde pryč, a vy se můžete efektivně věnovat mnohem podstatnějším problémům, které jsou skutečným základem utrpení ve světě.

Přeložené z anglického originálu: Qualities of samsara
Přednáška daná Gnostickými Instruktory na: gnosticteachings.org
Služba od vydavatelství Glorian