Náboženské Principy

Všechny náboženství jsou drahokamy, navlečené na zlaté niti Božství.

Všechny náboženství zachovávají věčné hodnoty. Falešné náboženství neexistují.

Všechna náboženství jsou nezbytné, všechna náboženství plní v životě svou misi.

Je absurdní konstatovat, že náboženství našeho souseda je zbytečné, a že pouze naše je pravé. Pokud náboženství souseda není dobré, pak i moje náboženství není dobré, protože hodnoty jsou vždy stejné.

Je hloupé konstatovat, že náboženství původních kmenů Ameriky je modlářské (uctívá modly), protože oni mají také právo říct, že naše náboženství je modlářské. Pokud se jim smějeme, oni se také mohou smát nám. Pokud my řekneme, že oni zbožňují nebo že zbožňovali modly, pak oni také mohou říci, že my zbožňujeme modly.

Nemůžeme diskreditovat náboženství jiných bez toho, abychom nediskreditovali také naše, protože principy jsou vždy stejné. Všechna náboženství mají stejné principy.

Pod sluncem se každé náboženství narodí, roste, vyvíjí se, množí se do mnoho sekt a umírá. Takto to vždy bylo a vždy bude.

Náboženské principy nikdy nezemřou. Náboženské formy mohou zemřít, ale náboženské principy, jinými slovy věčné hodnoty, nemohou nikdy zemřít. Jsou převlečené do nových forem a pokračují.

Náboženství je od života neodmyslitelné stejným způsobem, jako je vlhkost od vody.

Existují velmi pobožní lidé, kteří nepatří k žádné náboženské formě.

Lidé bez náboženství jsou od přírody konzervativní a reakcionářský. Pouze pobožní lidé mohou dosáhnout Revoluci Dialektiky.

Neexistuje žádný důvod, který ospravedlňuje náboženské války, jako ty, které se přihodily v Irsku. Je absurdní klasifikovat druhých jako nevěřících, kacíře nebo pohany, kvůli jednoduché skutečnosti, že nepatří k našemu náboženství.

Čaroděj, který v srdci Afrických džunglí vykonává své kněžství před kmenem kanibalů, jakož i aristokratický křesťanský arcibiskup, který působí v metropolitní Katedrále Londýna, Paříže nebo Říma, spočívá na stejných principech. Jediná věc, která se liší, je struktura jejich náboženství.

Ježíš, Boží Rabín z Galilei, učil všechny lidské bytosti cestu Pravdy a Revoluci dialektiky.

Ježíš se stal ztělesněním Pravdy. Pravda se ztělesní v každé lidské bytosti, která dosáhne úplnou Revoluci.   

Pokud budeme studovat náboženství, pokud uděláme srovnatelnou studii náboženství, potom ve všech najdeme uctívání Krista. Jediná věc, která se liší, je jméno, které je Kristu dáno.

Boží Rabín z Galilei má stejné atributy jako Zeus, Apollón, Krišna, Quetzalcoatl, Lao-Tse, Fu-Ji Čínsky Kristus, Buddha, atd…

Člověk zůstane ohromen, když udělá srovnávací studie náboženství, protože všechny tyto posvátné, náboženské osobnosti, které zosobňují Krista, jsou narozené 24. Prosince o 12. hodině, o půl noci.

Všechny tyto posvátné osobnosti, jsou dětmi Neposkvrněného početí. Všichni jsou narození činem a milosrdenstvím Ducha Svatého. Všichni jsou zrození z Panen, které jsou před, během a po porodu neposkvrněné.

Chudá a neznámá Hebrejská žena Maria (Mary), matka zbožňování hodného Vykupitele Ježíše Krista, dostala stejné atributy a kosmické síly jako Bohyně Isis, Juno, Démétér, Ceres, Vesta, Maia, Adonia, Insobertha, Rea, Cybele, Tonantzin atd..   

Všechny tyto ženské božstva vždy reprezentují Svatou Matku, Věčný Kosmický Ženský Princip.

Kristus je vždy dítětem Svaté Matky. Uctívání Svaté Matky je náležitě vyjádřeno všemi posvátnými náboženstvími.

Maria je oplodněna Duchem Svatým. Tradice vypráví, že Třetí Logos ve formě holubice, oplodnil neposkvrněné lůno Marie.

Holubice je vždy falickým symbolem. Vzpomeňme si na Peristeru, nymfu Venušina dvora, která byla láskou přeměněna na holubici.

Mezi Číňany je Kristus Fu-Ji, Čínsky Kristus, který je zázračně zrozen činem a milosrdenstvím Ducha svatého: Zatímco panna jménem Hoa-Se kráčela po břehu řeky, položila nohu do šlápějí Velkého Muže. Okamžitě byla emocionálně ovlivněna, vidící samu sebe obklopenou úžasnou nádherou a v jejím klíně bylo dítě. Po uplynutí 12 let, čtvrtý den desátého Měsíce (ne kalendářního), o půlnoci se narodil Fu-Ji. Byl pojmenován Fu-Ji v vzpomínce na řeku, na níž břehu byl počat.

V starodávném Mexiku, Kristus je Quetzalcoatl, Mesiáš a transformátor Toltéků: Jednoho dne, zatímco byla Chimalmat sama se svými dvěma sestrami, se jí zjevil posel z nebes. Když ho spatřili polekané sestry, tak zemřeli. Když Chimalmat slyšela z andělských úst, že počne dítě, početí Quetzalcoatl (Mexický Kristus) se uskutečnilo okamžitě, přesto, že Chimalmat nebyla s mužem.

Mezi Japonci je Kristus Amida, který modlením se za všech hříšníků, se přimlouvá Nejvyšší Bohyni Ten-Sic-Dai-Tain. Amida, Japonský Kristus Šintoistického Náboženství je ten, který má pravomoc otevřít dveře Gokuratu-Ráj.

Německé Edda zmiňují Khristos, Boha jejich Teogonie (nauka o původu Bohů), který byl podobně jako Ježíš narozený 24. prosince o půlnoci; to samé se přihodilo s Ódinem, Wotanem a Belénem.

Když člověk studuje Evangelium Krišny, Hinduistického Krista, tak je ohromen, když objeví stejné Evangelium Ježíše. Avšak Krišna se narodil mnoho století před Ježíšem.

Devaki, hinduistická panna počala Krišnu činem a milosrdenstvím Ducha Svatého. Dítě-Bůh Krišna byl převezen do Nandenskej stáje a bohové a andělé ho přišli uctít. Život, umučení a smrt Krišny jsou podobné k těm Ježíšovým.

Je hodné studovat všechna náboženství. Srovnávající studie náboženství vede člověka k porozumění, že všechna náboženství zachovávají věčné hodnoty, že žádné náboženství není falešné, že všechny jsou pravdivé.

Všechna náboženství hovoří o duši, o Nebi, Pekle atd… Principy jsou vždy stejné.

Averno bylo peklem mezi Římany. Tartarus bylo peklem mezi Řeky. Avitchi je peklem mezi hinduisty atd.. 

Olymp byl nebem mezi Římany a Řeky. Každé náboženství má své Nebe.

Když se Římské náboženství skončilo, když se degenerovalo, kněží se stali věšticemi, eskamotéři, atd.., Přesto věčné principy nezemřeli. Principy se oblékli do nové náboženské formy křesťanství.

Pohanští kněží, nazývanými Prorok, Druid, Flamen (kněz, zvláště starodávného Římského božstva), Hierofant, Dionýsos a obětující Kněz, byly v křesťanství překřtění s posvátnými tituly na Duchovenstvo, Pastor, Prelát, Papež, Posvěcen, Opat, Bohoslovec, atd.. 

Sibyly, Vestálky, Druidky, Papežky, Diakonky, Menády, Věštkyně, atd., byly v křesťanství pojmenované jako Novicky, Abatyše, Kanovnice, Nejvyšší Prelátky, Ctihodné, Sestry a Jeptišky.

Bohové, Polobohové, Titáni, Bohyně, Sylfy, Kyklopy a Poslové starodávných bohů byly překřtění na Anděly, Archanděly, Serafové, Síly, Panstva, Vládci, atd.

Pokud byli bohové uctíváni ve starověku, tak teď se uctívají také, jenže pod jinými jmény.

Náboženské formy se mění podle historických časů a ras. Každá rasa potřebuje svou speciální náboženskou formu.

Lidé potřebují náboženství. Lidé bez náboženství jsou ve skutečnosti zcela barbarští, krutí a nemilosrdní.   

- Vyňato z knihy: Revoluce Dialektiky (kapitola: Náboženské Principy) od Samaela Aun Weora

- Přeloženo z anglického originálu: Religious Principles