Samolibost

Hodně se mluví o ženské marnivosti. Opravdu, marnivost je žijícím projevem ješitnosti.

Žena, která se šíleně před zrcadlem zbožňuje, uctívá, je úplná narcistka. Žena se zkrášluje nejlépe, jak dokáže, maluje se, natáčí si vlasy atd. Toto dělá záměrně, aby ostatní řekli, "Jsi nádherná, jsi krásná, jsi božská atd.

"Já" se vždy těší obdivu ostatních; toto je důvod, proč se zkrášluje. "Já" věří, že je krásné, čisté, nevýslovné, svaté, ctnostné, atd. Nikdo si o sobě nemyslí, že je špatný; všichni lidé se považují za dobrých a spravedlivých.

Samolibost je něco strašného. Například fanatici materialismu neakceptují vyšší dimenze prostoru, kvůli své ješitnosti. Mají se příliš rádi, a jako obvykle požadují, aby se vyšší dimenze prostoru a ultra-vnímatelného života, podřídili jejich osobním rozmarům. Nejsou schopni jít za hranice svých úzkých kritérií a teorií, za hranice svého milovaného ega a svých duševních zásad.

Fyzická smrt neřeší fatální problém ega. Pouze psychologická smrt "já," dokáže vyřešit problém lidské bolesti. Avšak "já" se má velmi rádo a v žádném případě nechce zemřít.Pokud bude existovat "já," kolo Samsáry (fatální kolo lidské tragédie) se bude točit.

Když jsme opravdu zamilovaný, tak se zříkáme "já." V životě je velmi vzácné najít někoho, kdo je skutečně zamilovaný. Všichni jsou vášniví, a to není láska. Lidé se rozvášní, když potkají někoho, kdo se jim líbí. Objeví, že ta druhá osoba má stejné vady, vlastnosti a defekty, a toto jim slouží jako zrcadlo, aby se mohly úplně rozjímat. Ano, nejsou zamilovaní do milovaného, jsou pouze zamilovaní do sebe. Užívají si, když se vidí v zrcadle (jejich milovaný). Toto je způsob, jakým se sejdou a pak předpokládají, že jsou zamilovaní. "Já" si užívá, když se vidí v zrcadle nebo je šťastné, když se vidí v osobě, která má stejné vlastnosti, ctnosti a defekty.

Kazatelé říkají hodně o pravdě, ale je možné poznat pravdu, když v nás existuje samolibost?

Pouze zbavením se samolibosti, pouze tím, že mysl bude bez předpokladů, můžeme v nepřítomnosti "já" zažít to, co je pravda.

Mnozí budou tuto knihu Revoluce Dialektiky kritizovat. Jako obvykle pseudo-moudří lidé se budou smát na těchto revolučních výrocích, neboť toto učení je pro ně zločin, vzhledem k tomu, že se neshoduje s jejich "duševními předpoklady" a složitými teoriemi, které mají ve svých vzpomínkách.

Učené (erudované) osoby nejsou schopny poslechu revoluční psychologie se spontánní myslí, bez duševních předpokladů, teorií, předsudků atd. Nejsou schopni otevřít se tomu, co je nové, s ucelenou myslí, s myslí, která není rozdělena zápasem protikladů.

Učení lidé jen poslouchají, aby si to mohli porovnat s předpoklady uloženými ve své paměti. Učení lidé jen poslouchají, aby si to mohli přeložit podle svého vlastního jazyka předsudků a zaujatosti, a aby mohly přijít k závěru, že učení revoluce dialektiky je fantazie. Takový jsou vždy. Jejich mysli jsou již takové zdegenerované, že nejsou schopni objevit nic nového.

Učené "já" se svou arogancí chce, aby se vše shodovalo s jeho teoriemi a mentálními předpoklady. Učené "já" chce, aby byly všechny jeho rozmary vyplněné, a chce, aby kosmos jako celek byl podroben jeho laboratorním experimentům.

Ego opovrhuje každým, kdo zraní jeho samolibost. Ego zbožňuje své teorie a podjatosti.

Mnohdy někým opovrhujeme bez jakéhokoliv důvodu. Proč? Jednoduše protože ta osoba zosobňuje některé chyby, které v sobě nosíme dobře ukryté, a nelíbí se nám, když je ta osoba vystavuje. Vlastně hluboko v nás nosíme chyby, za které viníme jiných.

Nikdo není v tomto světě dokonalý; všichni jsme udělaný z jednoho těsta. Každý z nás není ničím jiným, než slimákem v náručí Velké Reality.

Ten, který nemá defekt v určité oblasti, má jej v jiné oblasti. Někteří neprahnou po penězích, ale prahnou po slávě, poctě, milostných románků atd. Další nepáchají cizoložství s manželkou někoho jiného, ale radují se, když jménem univerzálního bratrství mění nauky a míchají vyznání.

Někteří nežárlí na své manželky/e, ale žárlí na přátelství, vyznání, sekty, věcí apod. Takový jsou lidé, vždy uděláni ze stejného těsta. Neexistuje osoba, která by se nezbožňovala.Slyšeli jsme jednotlivce, kteří mají radost, když mohou o sobě hodiny a hodiny mluvit, o svých zázracích, o svém talentu, o svých ctnostech atd.

Ego miluje sebe natolik, že závidí ostatních blaho. Ženy se zkrášlují mnohými věcmi, částečně z marnivosti a částečně, aby vzbudili žárlivost u druhých žen. Závidí si navzájem.Všechny závidí druhé šaty, krásný náhrdelník, atd. Všechny se zdobí a nechtějí se vidět méně než druhé. Jsou to 100 procentní narcistky.

Někteří pseudo-okultisté nebo bratři z mnoha sekt se zkrášlují natolik, že si o sobě začali myslet, že jsou horou pokory a svatosti. Jsou hrdí na svou vlastní pokoru. Jsou hrozně arogantní.

Neexistuje pseudo-okultista, mladší bratr nebo sestra, kteří hluboko ve svém nitru nepředpokládají, svatost, nádheru a duchovní krásu.

Žádný pseudo-okultistický bratři nebo sestry si o sobě nemyslí, že jsou špatní nebo perverzní; všichni se domnívají, že jsou světci, dokonalými, přesto, že nejen že jsou špatní, ale i perverzní.

Milované ego se příliš zbožňuje a předpokládá, i když to neříká, že je dobré a dokonalé.

- Vyňato z Revoluce Dialektiky (Revolution of Dialectic, 1983), napsané Samaelem Aun Weorem

- Přeloženo z anglického originálu: Self-esteem