Vědecká hantýrka
Didaktická logika je vždy založena na předpokladech (např. „za těchto podmínek“), které nám nikdy neumožní přímo prožít pravdu.
Přírodní jevy jsou velmi vzdálené tomu, co si o nich vědci myslí.
Jakmile objeví nějaký jev, tak ho hned označí nějakým složitým výrazem z vědecké hantýrky.
Je jasné, že moderní věda používá složitou terminologii pouze proto, aby zastřela svou vlastní nevědomost.
Přírodní jevy nejsou v žádném případě takové, jak je vědci vidí.
Život spolu se všemi svými projevy se odvíjí z momentu na moment, od okamžiku k okamžiku. Když se ho vědecká mysl snaží zadržet, aby ho zanalyzovala, tak ho tím zabije.
Jakákoli dedukce získaná pozorováním přírodního jevu není v žádném případě shodná s jevem samotným. Naneštěstí vědecká mysl, ošálená vlastními teoriemi, je pevně přesvědčená o pravdivosti svých dedukcí.
Nejenže pomýlený intelekt vidí v jevech pouze odraz svých představ, ale dokonce, a to je horší, chce jevy autoritářsky formulovat, aby odpovídali jeho představám.
Tento problém je vskutku fascinující. Nikdo z těch nevědomých, ultramoderních vědců, by si nikdy nepřipustil falešnost svých představ.
Je jisté, že všeznalci naší doby by se nikdy nenechali označit za pomýlených.
Síla jejich vlastní autosugesce způsobila, že plně věří všem svým vědeckým teoriím.
Je jasné, že pomýlená mysl si myslí, že ví vše a autoritářsky chce, aby všechny přírodní procesy probíhaly v souladu s jejími rozmary.
Jakmile se nějaký jev objeví, tak ho označíme a zařadíme jako bychom mu rozuměli.
Existují tisíce výrazů, které jsme si vymysleli pro označení jevů, ale popravdě homo sapiens neví nic o skutečnosti jevů.
Jako živoucí příklad toho, co v této kapitole tvrdíme, je lidské tělo.
Ve jménu pravdy můžeme důrazně tvrdit, že fyzické tělo je velkou neznámou pro moderní vědce.
Takové tvrzení je velmi kacířské pro papeže moderní vědy a určitě bychom si za to v jejich očích zasloužili exkomunikaci.
Nicméně máme pádné důvody pro takové odvážné tvrzení.
Naneštěstí pomýlené mysli jsou natolik přesvědčené o své moudrosti, že si ani vzdáleně nepřipustí svou nevědomost.
Kdybychom teď oznámili význačným vědcům dnešní doby, že hrabě Cagliostro, velmi zajímavá osobnost šestnáctého, sedmnáctého a osmnáctého století, je stále naživu v půlce dvacátého století, nebo že Paracelsus, významný středověký doktor žije dodnes, tak si buďte jisti, že moderní vědci by se nám vysmáli a nikdy by nepřijali tato tvrzení.
Nicméně je to tak. Oni skutečně na Zemi žijí. Jsou to praví mutanti, nesmrtelní muži, jejichž těla jsou stará tisíce nebo dokonce miliony let.
Autor této knihy zná mutanty. Nicméně si je vědom skepticismu moderní doby, neznalosti vědců a nevědomosti všeználků.
Kvůli tomu si neděláme bláhové naděje, že by fanatici vědecké hantýrky někdy přijali naše neobvyklá tvrzení jako skutečnost.
Tělo jakéhokoli mutanta je výzvou pro vědce moderní doby.
Tělo mutanta dokáže změnit tvar a vrátit se do své původní podoby, aniž by bylo jakkoli poškozeno.
Tělo mutanta může okamžitě proniknout do čtvrté dimenze a vzít na sebe podobu jakékoli rostliny nebo zvířete a vrátit se do původního stavu bez následků.
Tělo mutanta se zcela vymyká starým textům oficiální anatomie.
Naneštěstí žádný z těchto výroků nepřesvědčí ty, co jsou omámeni vědeckou hantýrkou.
Tito pánové, usazeni na svých papežských trůnech se na nás dívají s pohrdáním, možná hněvem, anebo dokonce s trochou lítosti.
Nicméně pravda je to, co je. Mutanti jsou velkou výzvou pro veškeré ultramoderní teorie.
Autor této knihy zná mutanty, ale neočekává, že by mu někdo věřil.
Každý orgán v lidském těle je ovládán zákony a silami, o nichž vědci moderní doby nemají ani páru.
Přírodní prvky jsou sami o sobě neznámé oficiální vědě. Nejznámější chemické vzorce jsou neúplné: H²O, dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku tvoří vodu.
Nicméně pokud se pokusíme v laboratoři spojit atom kyslíku s dvěma atomy vodíku, tak výsledkem není voda ani vodě nic podobného. Vzorec je totiž neúplný – chybí prvek ohně. Pouze s tímto prvkem (ohněm) je možné stvořit vodu.
Intelektualismus, bez ohledu na to, jak bezvadným se může zdát, nám nikdy neumožní zažít to, co je skutečné.
Třídění látek a jejich složité názvy pouze slouží jako zástěrka pro vlastní nevědomost.
Je absurdní, pokud intelekt vyžaduje, aby ta či ona látka měla toto jedno jméno a tyto jedinečné vlastnosti.
Proč si intelekt myslí, že ví vše? Proč klame sám sebe a věří, že látky a jevy jsou takové, jak je sám vidí? Proč chce intelekt, aby příroda byla dokonalým odrazem jeho teorií, představ, názorů, dogmat a předsudků?
Je skutečností, že přírodní jevy nejsou takové, jak si všichni myslí. A přírodní látky a síly nejsou v žádném případě to, za co je intelekt považuje.
Probuzené vědomí není mysl, paměť, nebo cokoli podobného. Pouze osvobozené vědomí je schopné přímo vidět život v pohybu.
Ovšem důrazně opakuji, že pokud v nás budou zaujaté elementy, tak vědomí bude v těchto elementech uvězněno a my nebudeme moci žít v trvalém a dokonalém osvícení.
Tato kapitola je z knihy „Velká vzpoura," napsaná Samaelem Aun Weorem