Štěstí

Lidé pracují každý den. Bojují o přežití, protože z nějakého důvodu chtějí žít. Nicméně nejsou šťastní. Slovo štěstí je pro lidi jako španělská vesnice, jak se u nás říká. No nejhorší na tom je, že oni to vědí. Přestože žijí v hořkosti, přece doufají, že jednoho dne dosáhnou štěstí, aniž by věděli jak.

Nebozí lidé! Tolik trpí! Chtějí žít a bojí se umírání.

Kdyby lidé alespoň něco pochopili z mé knihy Revoluční psychologie, tak by možná smýšleli jinak. Nicméně faktem je, že nic nevědí. Chtějí jenom přežít navzdory svým neštěstím, to je vše.

Existují milé a hezké chvilky, ale to není štěstí. Lidé zaměňují štěstí s požitkářstvím. Večírky, hýření, pitky a orgie, jsou bestiální požitky, ale nejedná se o štěstí.

Existují také milá setkání, kde nedochází k vulgarismům ani ke zneužívání alkoholu. Ale to také není štěstí.

Jsi laskavá osoba? Jak se cítíš při tanci? Jsi zamilovaný? Je to skutečná láska? Co cítíš, když tancuješ s tím, koho miluješ? Dovolte mi teď být trochu krutý a sdělit Vám, že toto také není štěstí. Pokud jste již postarší a tato potěšení Vám nic neříkají, tak mi promiňte, když řeknu, že kdybyste byli mladší a plní iluzí, tak byste smýšleli jinak.

Ať je to tak či onak, večírky nevečírky, láska neláska, ať máte to, co se nazývá peníze anebo ne, tak nejste šťastní, i když si možná myslíte opak. Lidé stráví celé životy tím, že hledají štěstí všude možně a potom umírají, aniž by ho našli. V Americe i jinde ve světě mnoho lidí doufá, že jednou vyhrají v loterii – věří, že potom naleznou štěstí. Někteří dokonce skutečně vyhrají. Nicméně štěstí, ve které tolik doufali, jim to nepřináší.

Když je muž mladý, tak sní o dokonalé ženě, princezně z pohádek Tisíce a jedné noci. Sní o někom výjimečném. Ale pak přijde krutá realita – musí se starat o ženu a děti, má finanční problémy, atd. Nepochybně s rostoucími dětmi rostou také problémy a někdy již není možné se s nimi vypořádat.
Je přirozené, že jak děti rostou, tak potřebují oblečení, které něco stojí. Pokud máte peníze, tak to není problém. Ale pokud ne, pak je to vážné a člověk kvůli tomu trpí.

Všechno by se ještě dalo přežít s dobrou ženou, ale pokud je muž zrazen, pokud ho žena podvádí, tak proč by se měl snažit o vydělání peněz pro domácnost? Naneštěstí také existují příklady výjimečných žen, které jejich manželé berou jako samozřejmost anebo ještě hůře – opouští je pro jiné, které jim potom ze života udělají peklo.

Existuje mnoho mladých dívek, které sní o svém princi. Naneštěstí přijde tvrdá realita a vdají se za tyrany. Největším snem každé ženy je mít láskyplný domov a stát se matkou – požehnaný úděl. Nicméně i když se vdá za dobrého muže, tak všechno jednou pomine. Synové a dcery se ožení nebo provdají, odejdou z domu anebo jsou nevděční vůči svým rodičům. Nakonec rodinný život skončí.

Když se nad tím takto zamyslíme, tak žijeme v krutém světě, kde není šťastných lidí. Všechny nebohé lidské bytosti jsou nešťastné. V životě jste jistě potkali mnoho lidí, co mají spoustu peněz a plno problémů. Neustále jsou v soudních sporech, stěžují si na velké daně, atd. Nejsou šťastní. K čemu je být bohatý, když člověk není zdravý? Nebozí bohatí! Někdy trpí mnohem více než žebráci.

Všechno v životě pomine – věci, lidi, myšlenky, atd. Lidé s penězi i bez peněz také jednou odejdou. Nikdo nezažívá pravé štěstí! Mnoho lidí utíkají sami před sebou tím, že berou drogy nebo pijí alkohol. Popravdě, nejenže neutečou, ale navíc budou uvězněni v pekle neřestí. Pokud se závislý člověk rozhodne změnit svůj život, tak jeho drogoví přátelé jako zázrakem zmizí.

Štěstí se nedá dosáhnout tím, že člověk bude utíkat před svým já, svým egem. Mnohem zajímavější je chytit býka za rohy, pozorovat „já“, studovat „já“, abychom objevili příčinu našeho utrpení. Když někdo objeví příčinu svého utrpení, tak je jasné, že něco s tím může udělat.

Pokud se nám podaří odstranit Sebe, ego, naše „já“, které pije, naše „já“, které se vyžívá v neřestech a naše „já“, které na všem lpí a způsobuje nám tolik smutku. Pokud se nám podaří odstranit starosti, které nás trápí v hlavě a dělají nás nemocnými, tak pak je jasné, že přijde to, co je nadčasové, co je mimo tělo, city a mysl. Přijde to, co je mimo dosah našeho chápání. Je to štěstí.

Je nesporné, že pokud je naše vědomí uvězněno v egu, v „já“, tak potom nemůžeme zažít pravé štěstí. To štěstí je takových rozměrů, že ho ego, „já“ nikdy nemůže pochopit ani zažít.