Trvalé centrum přitažlivosti

Jestliže nejsme vnitřně jednotní, tak není možné, abychom měli stabilní a trvalé záměry.

Pokud psychická jednota neexistuje, pokud v nás žije mnoho různých osob, tak je absurdní po člověku vyžadovat, aby jeho úmysly byly stabilní a trvalé. 

Víme moc dobře, že v každém člověku žije mnoho různých osob, a proto nikdo nemůže mít skutečný smysl pro zodpovědnost.

Nemůžeme brát vážně to, co tvrdí v jednu chvíli nějaké „já“, protože jiné „já“ ho za chvíli nahradí a bude tvrdit pravý opak.

Nejhorší na tom ovšem je, že mnoho lidí si myslí, že mají smysl pro morální zodpovědnost a žijí v omylu, že jsou pořád jedna a táž osoba.

Jsou lidé, kteří v určité fázi svého života začnou studovat gnózi – září nadšením, oddají se esoterické práci a dokonce přísahají, že tomu zasvětí celý svůj život.

Není pochyb o tom, že ostatní bratři a sestry z gnostického hnutí obdivují takové nadšení.

Člověk cítí velkou radost, když poslouchá tyto lidi – tak oddané a upřímné.

Nicméně idylka obvykle netrvá příliš dlouho. Jednoho dne, ať už z toho či onoho důvodu, legitimního či nelegitimního, prostého nebo složitého, se tato osoba rozhodne v gnózi nepokračovat a opustí práci na sobě samém. Aby ovšem napravila tuto křivdu či aby se ospravedlnila, tak se přidá k jiné mystické skupině a myslí si, že si tak polepšila.

Tyto příchody a odchody, tato přelétavost mezi různými skupinami, sektami či náboženstvími je způsobena mnoha různými „já“, které spolu navzájem soupeří o nadvládu.

Každé „já“ má své vlastní představy, svou vlastní hlavu a své vlastní nápady, a proto je výsledkem přelétavost mezi různými skupinami, myšlenkami, teoriemi…

Takováto osoba je proto pouhým strojem, který je snadno ovládán tím „já“, které je zrovna u moci.

Existují mystická „já“, která oklamou sami sebe, opustí tu či onu sektu a myslí si, že jsou Bohové. Chvíli září jako hloupoučká světélka a potom nadobro zmizí.

Jsou lidé, kteří se chvíli věnují esoterické práci, ale potom najednou nějaké „já“ zasáhne a oni nadobro opustí tuto nauku a nechají se pohltit životem.

Je zřejmé, že pokud někdo s životem nebojuje, tak ho život pohltí. Je jen velmi málo těch, kteří se nenechají životem pohltit.

Není možné mít uvnitř sebe trvalé centrum přitažlivosti, pokud v sobě máme mnoho různých „já“.

Je běžné, že lidé nedosáhnou uvědomění svého Nejniternějšího Já.

Uvědomění si Nejniternějšího Já totiž vyžaduje obrovskou vytrvalost. Lidem chybí trvalé centrum přitažlivosti, a proto není vůbec divné, že jenom hrstka je schopná dosáhnout hlubokého vnitřního sebe-uvědomění.

V esoterické práci je normální, když se pro ni někdo nadchne a pak ji opustí. Nenormální naopak je, když v ní někdo vytrvá a dosáhne cíle.

Ve jménu pravdu je třeba říci, že Slunce provádí velice složitý a obtížný experiment.

Uvnitř zvířete s intelektem (mylně nazývaného lidskou bytostí) se nacházejí semínka, která nás za příznivých podmínek mohou proměnit ve sluneční bytost.

Nicméně je třeba zdůraznit, že rozvoj těchto semínek není něco automatického. Naopak je zcela běžné, že tato semínka zdegenerují a jsou bohužel ztracena.

Aby mohla semínka, která z nás mohou udělat sluneční bytost, vzklíčit, tak potřebují mít příznivé podmínky. Jak je všeobecně známo – ani semínka rostlin v nepříznivých podmínkách nevzklíčí a jsou ztracena.

Aby mohla semínka, která jsou uložena v našich sexuálních žlázách, vzklíčit, tak je potřeba vytrvalost a normálně fungující fyzické tělo.

Pokud ovšem vědci budou pokračovat v experimentování se žlázami s vnitřní sekrecí, tak potom jakýkoli rozvoj těchto semínek by mohl být nereálný.

Ačkoli se to může zdát neuvěřitelné, tak mravenci naší planety Země už prošli podobným vývojem, a to ve velmi dávných dobách.

Člověk je naplněn úžasem, když pozoruje dokonalost jakéhokoli mraveniště. Není pochyb o tom, že vnitřní řád a organizovanost je dech beroucí.

Zasvěcenci, kteří probudili své vědomí, si mohli na vlastní kůži ověřit, že v dávných dobách, o kterých nemají historici ani tušení, byli mravenci lidskou rasou, která vybudovala mocnou socialistickou civilizaci.

V těch dávných časech diktátoři této rasy zlikvidovali různé náboženské sekty spolu se svobodnou vůlí, protože obojí ohrožovalo jejich moc. Chtěli mít totiž totální kontrolu.

Za těchto podmínek (po likvidaci náboženských práv a svobody jednotlivce) se tato zvířata s intelektem vydala na cestu úpadku a degenerace.

Navíc rovněž experimentovali se žlázami, hormony, transplantovali orgány, apod. Výsledkem těchto pokusů bylo postupné zmenšování, přeměna jejich lidských orgánů až se z nich po mnoha a mnoha letech stali mravenci, jak je známe nyní.

A tak se jejich celá civilizace včetně zavedeného společenského řádu stala zcela mechanickou, vše se dědilo z otce na syna. Současná mraveniště jsou vskutku obdivuhodná, nicméně člověka zamrzí, že postrádají inteligenci.

A proto, pokud na sobě nebudeme pracovat, tak nás čeká úpadek a degenerace.

Je pravdou, že obtížný sluneční experiment, který probíhá v laboratoři přírody, má zatím velmi slabé výsledky.

Stvoření sluneční bytosti je možné, pouze pokud v každém z nás bude existovat skutečná spolupráce.

Není možné stvořit sluneční bytost, pokud v sobě nejprve nezavedeme trvalé centrum přitažlivosti.

Jak můžeme být vytrvalí, když v naší psychice chybí trvalé centrum přitažlivosti?

Jakákoli rasa stvořená Sluncem, nemá jiný cíl než pomáhat svému stvoření a slunečnímu experimentu.

Nicméně pokud se experiment Slunci nedaří, tak potom ztratí o dotyčnou rasu zájem. Taková rasa je potom odsouzena k úpadku a zničení.

Každá ze základních ras, které existovaly na planetě Zemi, sloužila slunečnímu experimentu.

V každé rase Slunce dosáhlo několika úspěchů, tj. sklidilo malé skupinky slunečních lidí.

Jakmile rasa poskytne své plody, tak postupně zanikne anebo je násilně zničena velkými katastrofami.

Stvoření slunečních lidí je možné, pouze pokud člověk bojuje o vymanění se z vlivu měsíčních sil. Není pochyb o tom, že všechna ta „já“, která si nosíme uvnitř naší psychiky, jsou výhradně měsíčního charakteru.

V žádném případě se není možné osvobodit od měsíčních vlivů, pokud v sobě nejprve nezavedeme trvalé centrum přitažlivosti.

Jak máme odstranit všechna ta „já“, když nám chybí nezlomná vytrvalost?

A jak máme mít nezlomnou vytrvalost, když v naší psychice chybí trvalé centrum přitažlivosti?

Tato současná rasa se sama odsoudila k úpadku a degeneraci, protože ztratila zájem o sluneční inteligenci a poddává se měsíčním silám.

Skutečná lidská bytost nevznikne díky mechanickému zákonu evoluce. Víme velmi dobře, že evoluce a její dvojče devoluce jsou pouze dva nerozlučné zákony, které najdeme všude v přírodě. Něco se vyvíjí až do určitého bodu a potom následuje opačný proces. Po každém vzestupu následuje pád a naopak.

Jsme jenom stroje ovládané různými „já“. Sloužíme potřebám přírody. Nejsme vnitřně jednotní, ačkoli si mnoho pseudo-esoteriků a pseudo-okultistů myslí opak.

Je nutné se změnit, aby zárodek lidské bytosti vyrostl a poskytl plody.

Slunečními lidmi se staneme pouze díky vytrvalé práci na sobě samém zkombinované se smyslem pro morální odpovědnost. To znamená zasvětit svůj celý život práci na sobě samém.

Ti, kdo věří, že se lidmi Slunce stanou díky zákonu evoluce, jenom klamou sami sebe a vlastně se tak odsuzují k postupné degeneraci.

V esoterické práci na sobě samém si nemůžeme dovolit nestálost. Ti, kdo mají rychle se měnící názory, ti, kdo na sobě pracují dnes jenom proto, aby je zítra pohltil život, ti, kdo hledají důvody a výmluvy, proč na sobě nepracovat – ti všichni se stanou oběťmi postupné degenerace.

Někteří jenom oddalují tato rozhodnutí, vše nechávají na zítřek, protože dnes musí zlepšit svou finanční situaci. Tito lidé nechtějí pochopit, že sluneční experiment se nepodrobí jejich osobním problémům a různým plánům.

Není jednoduché se stát člověkem Slunce, když si v sobě nosíme Měsíc (ego je měsíční).

Země má dva měsíce. Ten druhý se nazývá Lilith a je o trochu dále než bílý měsíc.

Lilith je malý, a proto jej astronomové často vidí jako zrnko. Je to temný měsíc.

Nejstrašnější síly ega přicházejí na Zem od Lilith a mají strašlivé psychologické dopady.

Zločiny z večerních zpráv, nejodpornější vraždy v dějinách, nejprohnanější trestné činy jsou zapříčiněny vibracemi vysílanými Lilith.

Tento dvojitý měsíční vliv v kombinaci s naším egem z nás dělá skutečnou pohromu.

Pokud nevidíme nutnost věnovat náš celý život práci na sobě samém (abychom se osvobodili od dvojité měsíční síly), tak nás nakonec Měsíc pohltí, postupně zdegenerujeme a ocitneme se v nevědomých a infravědomých stavech.

Nejsmutnější na tom ovšem je, že nejsme vnitřně jednotní. Kdybychom totiž měli trvalé centrum přitažlivosti, tak bychom usilovně pracovali na dosažení Slunečního stavu.

V této oblasti existuje příliš mnoho výmluv, uhýbání a rozptylování – proto je téměř nemožné pochopit naléhavost esoterické práce.

Nicméně to malé množství svobodné vůle, které máme, a gnostická nauka, která je velmi prakticky zaměřena, slouží jako základ pro naše vznešené úmysly – tj. spolupracovat se slunečním experimentem.

To, co je zde psáno, nemůže přelétavá mysl pochopit. Přelétavá mysl si přečte tuto kapitolu a zapomene ji, pak si přečte další knihu, a pak další… Nakonec se naše přelétavá mysl upíše jakékoli instituci, která ji prodá pas do nebe, která k ní bude mluvit optimisticky, která ji slíbí záhrobní pohodlí…

Takoví jsou lidé, pouhé loutky ovládané neviditelnými nitkami, mechanické panenky s přelétavými myšlenkami. Zkrátka nemají trvalý směr.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem