Poprava

Pokud na sobě člověk pracuje, tak postupem času stále více chápe, proč je tak potřebné odstranit z našeho nitra to, co z nás dělá obludy.

Ty nejhorší životní situace, ty nejkritičtější momenty, ta nejtěžší rozhodnutí jsou skutečným zlatým dolem pro sebe-objevování.

Nejtajnější „já“ vždy vylezou na povrch v těchto kritických okamžicích, ve chvílích, kdy je nejméně očekáváme. Je zřejmé, že pokud jsme pozorní, tak je v sobě objevíme.

Klidné fáze života jsou naopak nejméně užitečné pro práci na sobě samém.

V životě existují velmi složité situace, se kterými se člověk snadno ztotožní a úplně ztratí sebeovládání. Právě v těchto chvílích se chováme zcela hloupě, děláme věci, které nikam nevedou. Pokud jsme ovšem v těchto okamžicích pozorní, pokud „neztratíme hlavu“ a udržíme sebekontrolu, tak k vlastnímu úžasu objevíme „já“, o jejichž existenci jsme neměli ani tušení.

Schopnost pozorovat sám sebe je v lidské bytosti velmi zakrnělá. Nicméně tato schopnost se dá postupně vytrénovat, pokud o to skutečně usilujeme, pokud se pozorujeme v každém okamžiku.

Tak jak se bude postupně rozvíjet schopnost pozorovat sám sebe, tak budeme schopni vnímat i ta „já“, o kterých jsme před tím neměli ani trochu tušení.

Jakmile se díky trvalému tréninku zlepšíme v sebepozorování, tak budeme schopni odhalit více a více různých „já“, o jejichž existenci jsme doposud neměli ani tušení.

Když pozorujeme různá naše „já“, tak každé z nich na sebe bere určitou podobu, která je spojená s tou psychickou vadou, kterou zosobňuje. Není pochyb o tom, že každé „já“ má svou vlastní psychickou „příchuť“ díky které jsme schopni intuitivně pochopit, zachytit, zjistit jeho podstatu a také psychickou vadu, se kterou souvisí.

Na začátku student esoteriky neví, kde začít. Ví, že je nutné na sobě pracovat, ale je zcela zmaten a dezorientován.

Právě ty nejkritičtější okamžiky, ty nejnepříjemnější situace, ty nejhorší chvíle jsou skvělé pro objevení našich největších defektů, těch „já“, které je potřeba naléhavě odstranit.

Někdy můžeme začít s hněvem, pýchou, chtíčem, atd.

Nicméně pokud chceme dosáhnout skutečné proměny, tak je třeba si všímat svých psychických stavů každý den.

Třeba před usnutím je vhodné projít si události, které se nám ten den staly, trapné situace, hromový smích Aristofana, jemný úsměv Sokrata…

Je možné, že jsme někoho urazili posměškem nebo že jsme se někoho dotkli smíchem či nemístným pohledem.

Nezapomeňme, že v čisté esoterice je dobré to, co je na svém místě a špatné to, co není na svém místě.

Například voda - pokud je na svém místě, tak je dobrá. Nicméně pokud je mimo své místo, tak vznikají povodně a lidé přicházejí o střechu nad hlavou, vznikají škody. Potom je voda špatná, škodlivá.

Nebo oheň – pokud nám slouží v kuchyni k vaření, tak je dobrý a užitečný. Nicméně oheň, který by pohltil náš dům je mimo své místo, a tudíž je škodlivý.

Stejně tak jakákoli ctnost, ať už sebevíc svatá, je dobrá, pokud je projevena ve správné chvíli. V nesprávné chvíli je naopak škodlivá. Svými ctnostmi můžeme ostatní zranit. Proto je nezbytné dát každou ctnost tam, kam patří.

Co byste asi řekli knězi, který káže Slovo boží v bordelu? Co byste si pomysleli o muži, který je milý a tolerantní a žehná gangu násilníků, kteří chtějí znásilnit jeho ženu a děti? Co byste řekli na takovouto extrémní toleranci? Co byste řekli muži, který rozdává jídlo opilým žebrákům, zatímco jeho děti doma hladoví? Co byste si mysleli o ochotném muži, který zapůjčí svou dýku vrahovi?

Milí čtenáři, nezapomeňte, že zločin je skryt i ve verších.

Je mnoho dobra v darebácích a mnoho zla ve světcích.

Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, tak zločin se ukrývá i ve vůni modlitby.

Zločin je ukryt pod maskou svatosti. Ukrývá se za ctnostmi, dělá ze sebe mučedníka a dokonce káže v posvátných chrámech.

Jakmile se díky trvalému tréninku zlepšíme v sebepozorování, tak budeme schopni vidět všechna ta „já“, která jsou základem našeho vlastního temperamentu, ať už jsme sangvinici, melancholici, flegmatici či cholerici.

Milí čtenáři, ačkoli se Vám to může zdát neuvěřitelné, tak je pravdou, že za naším temperamentem se hluboko v naší psychice ukrývají ta nejzavrženíhodnější pekelná stvoření.

Je třeba se neustále zlepšovat v sebepozorování, protože pouze tak budeme schopni odhalovat víc a víc o těchto stvořeních, těchto monstrech, která uvěznila naše vědomí.

Dokud člověk neodstraní tato pekelná stvoření, tyto vady charakteru, tak hluboko uvnitř, ve své nejniternější části, zůstane pořád jenom to, co by nemělo existovat – zvrácenost, monstrum.

Nejhorší na tom ovšem je, že takto zvrácená osoba si není vědoma své zvrácenosti. Myslí si, že je krásná, spravedlivá, hodná a dokonce si stěžuje, že ji ostatní nerozumí, že ji neocení, že ji něco dluží, že ji nedali, co požadovala, atd.

Sebepozorování našeho vnitřního světa nám umožňuje pracovat na sobě samém, tj. tajně rozpustit to či ono „já“ neboli psychickou vadu, kterou jsme objevili v nějaké nepříjemné situaci nebo když jsme to nejméně čekali.

Už jste někdy v životě přemýšleli nad tím, co se Vám nejvíce líbí? A co nejméně? Přemítali jste, jaké jsou toho příčiny? Proč chcete mít nádherný dům? Proč chcete mít nejnovější model auta? Proč vždycky chcete nosit jen to, co je zrovna v módě? Proč toužíte nemít žádné touhy? Co se Vás nejvíce dotýká? Co Vám včera nejvíce zalichotilo? Proč se cítíte být nadřazení té či oné osobě? V jaké situaci se tak stalo? Proč jste namyšlení, když vyjmenováváte své úspěchy?
Proč nemlčíte, když ostatní pomlouvají někoho, koho znáte? Napili jste se alkoholu, abyste neurazili? Ačkoli nekuřáci, vzali jste si cigaretu, protože jste chtěli vypadat jako velcí kluci? Jste si jistí, že pořád mluvíte pravdu? Je Vám jasné, že když se obhajujete, chválíte nebo chlubíte úspěchy, tak jste ješitní?

Sebepozorování je dobré nejen proto, že Vám umožní najít různá „já“, ale rovněž Vám umožní vidět výsledky Vaší vnitřní práce.

Ze začátku jsou tato pekelná stvoření, tyto psychické vady, které nás naneštěstí charakterizují, ošklivější a zrůdnější než ty nejstrašlivější potvory, které žijí na dnech oceánů a v nejhlubších džunglích naší planety. Jakmile ovšem pokročíte ve vnitřní práci, tak si budete moci díky sebepozorování ověřit zajímavou věc – tyto zvrácenosti budou slábnout, zmenšovat se…

Je vskutku zajímavé, že tato stvoření, tak jak se postupně zmenší a zeslábnou, tak získají na kráse… Pomalu na sebe vezmou dětskou podobu a nakonec se rozpadnou na vesmírný prach. Potom bude esence volná, svobodná, probuzená…

Mysl sama nemůže zásadně změnit jakýkoli psychický defekt. O tom není pochyb. Rozum bude defektům dávat jména, obhajovat je, přesouvat je z jednoho patra do jiného, atd., ale sám o sobě je nemůže odstranit.

Potřebujeme ohnivou sílu, která převyšuje mysl – sílu, která je schopná jakýkoli defekt spálit na hromádku vesmírného prachu.

Naštěstí uvnitř nás existuje taková síla – úžasný oheň, který středověcí alchymisté pokřtili jménem Stella Maris, mořská panna, Hermův Azoth, Aztécká Tonantzin, odvozenina našeho Bytí, Bůh-Matka uvnitř nás, která je vždy vyobrazena jako posvátný had velkých mystérií.

Pokud nejprve objevíme nějaký psychický defekt (to či ono „já“), následně ho pochopíme a potom poprosíme naši vlastní vesmírnou matku (každý člověk má svou vlastní), aby ho spálila na hromádku vesmírného prachu, tak si můžete být jisti, že takový defekt ztratí svoji sílu a pomalu bude odstraněn.

Nicméně toto si vyžaduje důkladnou a trvalou vnitřní práci, protože žádné „já“ není možné odstranit okamžitě. Díky sebepozorování ale uvidíme, jak pokračuje zmenšování toho defektu, na který jsme se zaměřili.

Ačkoli se to může zdát neuvěřitelné, tak Stella Maris je astrální podpis sexuální síly člověka.

Je zřejmé, že Stella Maris má moc účinně odstranit zvrácenosti, které si nosíme ve své psychice.

Poprava Jana Křtitele je něco, nad čím stojí za to se zamyslet.

Není možné radikálně změnit svou psychiku, pokud nejprve nepodstoupíme popravu.

Odvozenina našeho Bytí, Tonantzin, Stella Maris, je jako elektrická síla pro lidstvo neznámá. Nachází se ukrytá v hloubi naši psychiky a má moc, která ji umožňuje popravit jakékoli „já“ před tím, než dojde k jeho úplnému rozpadu.

Stella Maris je oheň filozofů a nachází se ukrytá ve veškeré organické a anorganické hmotě.

Psychické impulzy mohou podnítit tento oheň k intenzivní činnosti a poprava je tak možná.

Některá „já“ jsou popravena na počátku psychické práce, jiná v průběhu a ty zbývající potom na konci. Stella Maris, jako sexuální ohnivá síla, si plně uvědomuje práci, kterou je třeba vykonat. Poprava se uskuteční ve správném okamžiku, v tu pravou chvíli.

Ačkoli si o sobě můžeme myslet, že jsme čestní, spolehliví, upřímní, zdvořilí, štědří, vnitřně krásní, atd., tak dokud nepopravíme všechny ty vnitřní psychické vady, všechnu tu chlípnost, okrádání, závist, otevřené nebo utajené cizoložství, touhu po penězích nebo nadpřirozených schopnostech, tak se nic nezmění. Budeme jako vyčištěný náhrobek – krásný navenek, ale uvnitř plný odporné špíny.

Čtení miliónů knih, rádoby moudrost, dokonalá znalost posvátných textů, ať už z východu, západu, severu nebo jihu, pseudo-okultismus, pseudo-esoterika, absolutní jistota, že všechno víme, sektářství spojené s fanatickou vírou, atd. – to vše je úplně k ničemu, protože hluboko uvnitř nás pouze existuje to, co ignorujeme, to, co nechceme vidět – pekelná stvoření, prokletí, stvůry, které se schovávají za hezkou tvář, za vznešená gesta, za nejsvětější roucho duchovního vůdce…

Je třeba si nalít čistého vína a zeptat se sami sebe, co nás přitahuje na gnostickém učení. Je to pouhá zvědavost? Pokud si totiž ve skutečnosti nepřejeme podstoupit popravu, tak jenom šálíme sami sebe, obhajujeme vlastní špínu a jednáme pokrytecky.

V různých školách esoteriky a okultismu existuje mnoho pomýlených lidí s dobrými úmysly, kteří chtějí dosáhnout osvícení, ale přitom se nestarají o odstranění svých vnitřních defektů.

Mnoho je lidí, kteří si myslí, že skrze dobré úmysly dosáhnou svatosti. Nicméně je zřejmé, že pokud intenzivně nepracují na svých „já“, tak tato stvoření přežívají v hloubi jejich psychiky, i když se schovávají za zbožným pohledem a vzorným chováním.

Nastal čas si uvědomit, že naše vnitřní zkaženost je ukrytá pod hábitem svatosti. Jsme vlci převlečené za ovečky, kanibalové v obleku, popravčí schovaní za svatým křížem…

Můžeme vypadat majestátně při shromážděních v chrámech, při našich setkáních v halách světla a harmonie, můžeme se chovat mírně a mile vůči ostatním, být uctiví a pokorní, a přesto hluboko uvnitř nás bude doupě démonů a válečných zrůdností.

Revoluční psychologie odhaluje, proč je nezbytná radikální proměna. A té je možné dosáhnout, pouze pokud sami sobě vyhlásíme válku na život a na smrt, nemilosrdnou a krutou.

Popravdě řečeno jsme zcela bezcenní, každý z nás je ostudou naší planety.

Naštěstí nám Jan Křtitel ukázal tajnou cestu – uskutečnit v sobě psychologickou popravu.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem