Síla vůle

„Velké dílo“ znamená vytvoření skutečné lidské bytosti prostřednictvím síly vůle. Lidská bytost se zrodí z vědomé práce a dobrovolného utrpení.

„Velké dílo“ znamená dobýt sebe samého. Znamená to dosáhnout skutečné svobody v Bohu.

Pokud chceme, aby naše vůle byla zcela svobodná, tak je nezbytné odstranit všechna ta „já“, která žijí uvnitř nás.

Nicholas Flamel a Raymond Lully byli oba prostého původu, a přesto osvobodili svou vůli a dosáhli mnoha ohromujících psychických zázraků.

Agripa nedokončil ani první část „velkého díla“. Chtěl odstranit svá „já“, dobýt sám sebe a tím získat svobodu, ale v tomto boji žalostně zemřel.

Úplné osvobození síly vůle umožní mudrci plnou kontrolu nad ohněm, vzduchem, vodou a zemí.

Tato tvrzení o mocné síle svobodné vůle se mohou zdát mnohým studentům současné psychologie jako přehánění. A přesto bible hovoří o zázracích, které učinil Mojžíš.

Podle vyprávění Filóna byl Mojžíš zasvěcencem v zemi faraónů na březích řeky Nil. Byl to kněz boha Usira (Osiris) a také faraónův bratranec. Byl vyškolen mezi sloupy bohyně Eset (Isis) a boha Usira (Osiris), našeho Otce, který je v utajení.

Mojžíš byl potomkem uctívaného Izáka a také patriarchy Abraháma, velkého chaldejského mága.

Mojžís byl mužem, který osvobodil elektrickou sílu vůle. Byl to muž, který konal zázraky. To vědí jak Bozi, tak lidé. Tak je to psáno.

Vše, co je ve svatých textech psáno o židovském vůdci, je vskutku úžasné a obdivuhodné.

Mojžíš přeměnil svou hůl na hada. Také svou ruku proměnil na ruku malomocného a potom ji znovu uzdravil.

Svou moc předvedl v „hořícím keři“ – lidé pochopili a poklekli.

Mojžíš ovládal kouzelnou hůl, znak královské moci a znak moci kněze, který je zasvěcen ve velkých mystériích života a smrti.

Před faraónem změnil Mojžíš vodu v Nilu na krev. Ryby uhynuly, svatá řeka byla znečištěna, Egypťané z ní nemohli pít a prostřednictvím zavodňovacích kanálů se krev dostala do polí.

Ale Mojžíš toho učinil mnohem více. Přivolal miliony obřích a obludných žab, které vylezly z řeky a vlezly do domů. Na jeho znamení (symbol svobodné a svrchované vůle) potom hrozné žáby zmizely.

Faraon ovšem Israelity nepustil ze zajetí, a proto Mojžíš učinil další zázraky. Pokryl zemi bahnem, vyvolal mračna odporných much, které potom později rozehnal.

Seslal na dobytek mor a všechna stáda, mimo těch izraelských, pomřela.

Svaté texty dále praví, že sebral saze z kamen a vyhodil je do vzduchu. Jak dopadly na Egypťany, tak jim způsobili pupínky a vředy.

Mojžíš díky své holi přivolal nebeské krupobití, které nemilosrdně ničilo a zabíjelo. Potom následovali ohnivé blesky, strašidelné hromobití a mohutný déšť. Na jeho znamení potom vše utichlo.

Nicméně faraón se nepodvolil. Mojžíš proto mocně udeřil svou kouzelnou holí a jako zázrakem se objevila mračna kobylek. Potom přišla tma. S dalším úderem hole se potom vše vrátilo do původního stavu.

Konec biblického dramatu je všem dobře znám. Jehova zasáhl a prvorozené děti Egypťanů zemřeli. Faraón potom již neměl na výběr a musel nechat Židy odejít.

Potom Mojžíš použil svou kouzelnou hůl, aby od sebe oddělil vody Rudého moře a přešel suchou nohou na druhou stranu.

Egyptští vojáci, kteří Izraelity pronásledovali, potom byli vodami pohlceni.

Je jasné, že po přečtení těchto řádků by si mnoho pseudo-okultistů přálo, aby uměli to samé, aby měli moc jako Mojžíš. Ovšem dokud bude vůle uvězněna v mnoha různých „já“, která jsou v různých patrech naší duše, tak jsou takovéto zázraky nemožné.

Esence, polapená v tom, co si říká „já“, je džin v Aladinově lampě, který touží po svobodě… Jakmile je džin vypuštěn, tak dokáže dělat zázraky.

Esence je „vědomí-síla vůle“. Naneštěstí jedná podle toho, jak jsme naprogramováni.

Když osvobodíme svoji vůli, tak splyne s vůlí univerza a stane se tak zcela suverénní.

Vůle jednotlivce napojená na vůli univerza dokáže činit takové zázraky, jaké činil Mojžíš.

Existují tři druhy jednání:

1. To, které odpovídá Zákonu náhody.
2. To, které je důsledkem Zákona návratu – tj. opakuje se v každé existenci.
3. To, které je vědomě činěno svobodnou vůlí.

Je zřejmé, že pouze ty osoby, které odstranili „já“ a osvobodily tak svou vůli, jsou schopné jednat novým způsobem.

Běžné chování a jednání současného lidstva je výsledkem buď Zákona návratu anebo mechanické náhody.

Ten, kdo má svobodnou vůli, může vytvářet nové okolnosti.

Ten, kdo má vůli uvězněnou v mnohačetném „já“, je obětí různých okolností.

Na stránkách Bible se píše o úžasných kouzlech, jasnovideckých činech, proroctvích, zázracích, proměnách, oživování mrtvých dechem života, dotykem, pohledem na kořen nosu atd.

Bible je plná masáží, svatého oleje, magnetických přenosů, potírání nemocných částí těla slinou, čtení myšlenek, teleportace, zjevení, slov přicházejících z nebes, atd. Všechno to jsou divy, kterých je schopná svobodná, nezávislá a svrchovaná vědomá vůle.

Čarodějnice? Kouzelníci? Černokněžníci? Těch je všude plno jako plevele. Nejsou to ani světci, ani proroci, ani členové Bílého bratrstva.

Nikdo nemůže dosáhnout „skutečného osvícení“ ani absolutní kontroly nad svou vůlí, pokud nejprve psychologicky nezemře, teď a tady.

Píše nám hodně lidí a stěžují si, že nedosáhli osvícení, že nemají nadpřirozené schopnosti a chtějí po nás, abychom jim dali „návody“, jak se stát mágy, atd. Ale už je nezajímá, jak pozorovat sám sebe, jak poznat sám sebe, jak odstranit psychické bloky, všechny ty „já“, které pohltili naši esenci, sílu naší vůle.

Tito lidé samozřejmě nemohou uzpět. Chtějí mít nadpřirozené schopnosti jako svatí muži, ale přitom v žádném případě nechtějí psychologicky zemřít.

Odstranění našich chyb je něco kouzelného, úžasného samo o sobě. Předpokladem je ovšem důkladné sebepozorování, pozorování vlastní psychiky.

Nadpřirozené schopnosti přijdou, když je úžasná síla vůle radikálně osvobozena.

Bohužel je lidská vůle polapená v každém „já“. Tudíž je rozštěpena na mnoho různých vůlí, které jednají v závislosti na svém naprogramování.

Je zřejmé, že každé „já“ má svou vlastní vůli.

Tyto vůle, které mají různá „já“ potom spolu bojují, perou se o nadvládu. To z nás dělá osoby neschopné akce, slabochy, ubožáky, oběti různých okolností…

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem