Dva světy

Pozorovat a sebe-pozorovat jsou dvě zcela odlišné věci. Nicméně pro obojí je potřeba pozornost.

Když pozorujeme, tak je pozornost prostřednictvím pěti smyslů upřena na vnější svět.

Nicméně naše smysly jsou k ničemu, pokud pozorujeme sami sebe, protože naše pozornost je upřena dovnitř. To je také důvodem, proč je pozorování vnitřních psychických procesů pro nováčky tak náročné.

Výchozím bodem pro oficiální vědu je to, co je navenek pozorovatelné. Výchozím bodem pro práci na sobě samém je to, co je pozorovatelné v nás samých.

Není pochyb o tom, že tyto různé přístupy vedou dvěma různými směry.

Člověk může zestárnout zahloubán do různých pěkných teorií oficiální vědy, studovat vnější jevy, buňky, atomy, molekuly, slunce, hvězdy, komety, atd., aniž by zažil skutečnou vnitřní proměnu.

Znalosti, které nás mohou vnitřně proměnit, nelze získat pozorováním vnějších jevů.

Znalosti, které nás skutečně mohou od základů vnitřně změnit, totiž vycházejí z pozorování sebe samého.

Je naléhavé, aby studenti gnóze pochopili důležitost sebepozorování, způsob, jakým to správně dělat a důvody, které pro to jsou.

Pozorováním lze pozměnit mechaničnost vnějšího světa. Sebepozorováním lze pozměnit mechaničnost vnitřního světa.

V návaznosti na předešlá prohlášení je třeba dodat, že existují dva druhy vědomostí: vnější a vnitřní. Pokud v našem vnitřku nemáme magnetické centrum, které je dokáže rozpoznat, tak taková směs dvou druhů znalostí nás může mást. 

Různé vznešené pseudo-esoterické nauky založené na vědeckém základě patří mezi vnější znalosti. Nicméně mnoho studentů esoteriky je považuje za znalosti vnitřní.

A tak se nalézáme přede dvěma světy – vnějším a vnitřním. Vnější svět vnímáme skrze našich pět smyslů. Vnitřní svět můžeme vnímat skrze jiný smysl - smysl vnitřního sebepozorování.

Myšlenky, nápady, emoce, touhy, naděje, zklamání, atd., jsou vnitřní, neviditelné pro řadové, běžné smysly. A přesto jsou pro nás více skutečné než jídelní stůl či křeslo v pokoji.

Upřímně řečeno, mnohem víc žijeme v našem vnitřním světě než ve světě vnějším. To je nesporné a nevyvratitelné.

V našem vnitřním světě, v našem tajném světě, milujeme, toužíme, podezíráme, žehnáme, proklínáme, máme přání, trpíme, užíváme si, jsme zklamaní, spokojení, atd.

Existence dvou světů, vnitřního a vnějšího, se dá velmi snadno ověřit. Vnější svět je to, co pozorujeme navenek. Vnitřní svět je to, co pozorujeme uvnitř sebe, teď a tady.

Pokud chce někdo poznat vnitřní světy planety Země, sluneční soustavy nebo naší galaxie, tak musí nejprve poznat svůj vnitřní svět, svůj vnitřní život, své vnitřní světy. „Poznej sám sebe a poznáš vesmír a jeho bohy.“

Čím více prozkoumáme tento vnitřní svět našeho „já“, tím více budeme chápat, že žijeme současně ve dvou světech, ve dvou realitách, ve dvou sférách: vnitřní a vnější.

Tak, jako se učíme, jak to chodí ve vnějším světě - jak nespadnout do propasti, jak se neztratit ve městě, jak si vybírat kamarády, jak si dávat pozor na zvrácené osoby, jak nesníst jed, atd., tak stejně se učíme (díky psychické práci na sobě samém) jak to chodí ve světě vnitřním, ve světě, který můžeme prozkoumat pouze sebepozorováním.

Popravdě řečeno je sebepozorovací smysl zakrněn v naší upadající lidské rase žijící v této temné době.

Nicméně pokud vytrváme, tak sebepozorovací smysl lze postupně posílit a vytrénovat.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem