Řádný hospodář

V těchto temných časech je jistě velmi složité oprostit se od různých škodlivých vlivů, nicméně je to nezbytné. Jinak nás život pohltí.

Jakákoli práce na sobě samém, která má za cíl dosáhnout duchovního a psychického rozvoje je vždy spojena s izolací – nicméně správně pojatou izolací. Důvodem je to, že v našem běžném životě, tak jak jsme ho vždycky žili, je možné rozvinout pouze osobnost a nic jiného.

Tímto nechceme říci, že rozvoj osobnosti je něco špatného. Je zřejmé, že pro život je to potřebné. Nicméně osobnost je pouze něco uměle vytvořeného. Osobnost není skutečná, není to naše pravé Já.

Pokud se nebohý savec s intelektem (mylně nazývaný lidskou bytostí) neizoluje, ale naopak se ztotožní se vším, co se mu v životě děje a vyplýtvá svou energii na negativní emoce, egoistické zájmy a prázdné plkání, tak pak se v něm nemůže vyvinout nic inspirativního, nic skutečného mimo to, co náleží do tohoto světa plného mechanických reakcí.

Ten, kdo skutečně touží v sobě rozvinout esenci, se musí hermeticky uzavřít. Je to něco velmi osobního, úzce spojeného s tichem.

Fráze „hermeticky uzavřen“ pochází ze starověku, kdy byla tajná nauka o vnitřním rozvoji lidské bytosti spojena s bohem Hermem.

Pokud člověk chce, aby v jeho nitru rostlo něco skutečného, tak je zřejmé, že musí zabránit úniku psychické energie.

Pokud člověk plýtvá svou energií a není vnitřně izolován, tak je jasné, že v jeho psychice nemůže dojít k rozvoji něčeho skutečného.

Běžný, každodenní život nás chce nemilosrdně pohltit. Je třeba proti tomu bojovat každý den. Musíme se naučit, jak plavat proti proudu.

Tato práce jde proti každodennímu životu. Je to něco velmi odlišného od dennodenního přežívání, je to něco, co je třeba žít z okamžiku na okamžik. Mluvím zde o revoluci našeho vědomí.

Je jasné, že pokud máme zcela nesprávný přístup k dennodennímu životu, pokud si myslíme, že všechno by nám mělo vycházet, protože to prostě má tak být, tak budeme v životě zklamaní.

Lidé chtějí, aby všechno šlo podle jejich plánů, prostě jen tak. Nicméně tvrdá realita je jiná.

Dokud nedojde k vnitřní změně, tak člověk bude vždycky obětí okolností, ať se mu to líbí nebo ne.

O životě bylo napsáno mnoho dojemných stupidit. Nicméně tohle pojednání o revoluční psychologii je jiné.
Tato nauka jde přímo k jádru věci. Mluví zde o konkrétních faktech, jasně a srozumitelně.

Tato nauka zcela vážně prohlašuje, že „zvíře s intelektem“, mylně nazývané lidskou bytostí, je mechanický, nevědomý a spící dvounožec.

„Řádný hospodář“ nikdy nepřijme revoluční psychologii. „Řádný hospodář“ plní své povinnosti jako otec, manžel, atd., a v důsledku toho si myslí o sobě jen to nejlepší. Nicméně je pouze sluhou přírody a nic víc.

Nicméně existuje i jiný druh „řádného hospodáře“ – ten, který plave proti proudu, který se nechce nechat pohltit životem. Nicméně takoví jedinci jsou velmi vzácní na tomto světě, nikdy jich není příliš mnoho.

Pokud někdo uvažuje v souladu s myšlenkami předestřenými v tomto pojednání o revoluční psychologii, tak takový člověk získá správný obraz o životě.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem