Chléb moudrosti

Pokud budeme pozorně sledovat náš denní život, tak zcela jistě uvidíme, že nevíme, jak žít život vědomě.

Náš život je jako pohybující se vlak, jedoucí po daných kolejích našich strnulých návyků.

Pozoruhodné ovšem je, že nás nikdy nenapadne naše návyky měnit. Zdá se, že opakování těch samých věcí nás nikdy neunaví.

Naše návyky nás spoutaly, a přesto si myslíme, že jsme svobodní. Jsme velmi oškliví, a přesto se považujeme za Apolla.

Jsme mechaničtí lidé, a proto nemáme ani trochu ponětí, o čem vlastně život je.

Dennodenně se vezeme ve vozíku našich zastaralých a nesmyslných návyků, a proto je jasné, že nežijeme opravdovým životem. Místo skutečného žití pouze uboze přežíváme, neprožíváme vůbec nic nového.

Pokud ovšem někdo začne svůj den žít vědomě, tak je zřejmé, že takový den bude velmi odlišný od ostatních dnů.

Pokud někdo bere každý den jako zmenšený obraz svého života, pokud někdo nenechává na zítra to, co musí udělat dnes, tak pak je zřejmé, že takový člověk pochopil, co to ve skutečnosti znamená pracovat na sobě samém. 

Každý den je důležitý. Pokud se chceme opravdu radikálně změnit, tak je třeba se pozorovat a získávat o sobě znalosti každý den.

Nicméně lidé nechtějí v sobě vidět svá „já“. Někteří z nich si na sobě přejí pracovat, a přesto odůvodňují svou nečinnost větami typu: „Práce v kanceláři mi brání pracovat na sobě samém“. Takováto slova jsou prázdná, bez jakékoli hodnoty a smyslu, pouze slouží k obhajobě lenosti a lhostejnosti. Svědčí o nedostatku lásky pro „Velké dílo“.

Je zřejmé, že tito lidé se nikdy nezmění, přestože mohou trpět velkým duchovním neklidem.

Sebepozorování je základem skutečné změny, a proto se mu nelze nijak vyhnout.

Jak ses cítil, když jsi vstal z postele? Jakou jsi měl náladu při snídani? Byl jsi netrpělivý při čekání na číšníka? Na svou ženu? Proč? Co tě učinilo neklidným? Atd.

To, že se tolik nepřecpáváme nebo že kouříme menší množství cigaret, ještě neznamená úplnou změnu, ale již to naznačuje určitý pokrok. Všichni velmi dobře víme, že přejídání a jiné neřesti jsou škodlivé.

Není správné, když se někdo oddá nalezení Tajné cesty, a přitom jeho tělo vypadá jak soudek plný tuku. To odporuje ideálům o dokonalosti a je to známka obžerství a lenosti.

Ačkoli je náš každodenní život, profese a zaměstnání nezbytné pro naše přežití, tak při nich naše vědomí spí.

To, že někdo ví, že život je sen, ještě neznamená, že tomu porozuměl. Porozumění člověk získá díky sebepozorování a intenzivní práci na sobě samém.

Abychom mohli pracovat na sobě samém, je nezbytné pracovat na svém denním životě, počínaje dneškem. Potom je možné porozumět řádku z Otčenáše (modlitba Páně), který praví: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“

V řečtině se hovoří o „Veledůležitém chlebu“ nebo také „chlebu od Nejvyššího“.

Gnóze nám poskytuje „Chléb života“ dvojím způsobem - za prvé jako nápady a inspiraci a za druhé jako sílu, kterou potřebujeme k odstranění našich psychických chyb.

Pokaždé, když spálíme na vesmírný prach to či ono „já“, tak získáme psychologickou zkušenost, jíme „Chléb moudrosti“ a získáme nové znalosti.

Gnóze nám dává „Veledůležitý chléb“, „Chléb znalostí“ a přesně nám ukazuje nový život, který začíná uvnitř nás, teď a tady.

Nikdo nemůže změnit svůj život a mechanické reakce s ním spojené, pokud nemá přísun nových myšlenek a je bez boží pomoci.

Gnóze nám dává nové myšlenky a učí nás „modus operandi“, díky kterému získáme pomoc vyšších sil.

Je třeba připravit nižší centra našeho organismu, aby byla schopna přijímat myšlenky a síly, které přicházejí z vyšších center.

Při práci na sobě samém není nic, co by bylo bezvýznamné. Jakákoli myšlenka, ať už sebevíc nedůležitá, si zaslouží, abychom ji pozorovali. Jakoukoli negativní emoci, reakci, atd. je třeba pozorovat.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem