Mechanická stvoření

Je nepochybné, že zákon návratu se projevuje v každém okamžiku našeho života.

Každý den našeho života se opakují události, stavy vědomí, slova, touhy, myšlenky, impulzy, atd.

Je jasné, že pokud člověk nepozoruje sám sebe, tak mu toto neustálé, dennodenní opakování uniká.

Ten, kdo nechce pozorovat sám sebe, si ani nepřeje na sobě pracovat a dosáhnout tak skutečně radikální proměny. To je zcela zřejmé.

Nejbizarnější ovšem je, že existují lidé, kteří se chtějí změnit, aniž by pracovali na sobě samých.

Každá osoba má právo na skutečné štěstí Ducha. Toto právo nelze nikomu upírat.

Nicméně je pravdou, že je nemožné dosáhnout skutečného štěstí, pokud na sobě nebudeme pracovat.

Pokud někdo dokáže pozměnit své reakce vůči různým událostem každodenního života, pak je možná i vnitřní změna.

Nicméně nelze změnit způsob, kterým reagujeme na různé životní situace, pokud na sobě důkladně nepracujeme.

Potřebujeme změnit náš způsob myšlení. Nesmíme být tak nedbalí. Je třeba začít brát věci vážně a dívat se na život jiným pohledem – nezkresleně a prakticky.

Nicméně pokud zůstáváme pořád stejní, chováme se stejně každý den, opakujeme ty samé chyby a jsme pořád stejně nedbalí, tak popravdě řečeno je změna nemožná.

Pokud chce někdo skutečně poznat sám sebe, tak musí pozorovat své chování při různých životních situacích.

Tím ovšem nechceme říci, že sebepozorování je pouze příležitostná záležitost. Sebepozorování počíná tím dnem, kdy se člověk začne pozorovat.

Všechno musí jednou začít. Každý den je výborný pro to, abychom začali pozorovat své chování.

Např. můžeme začít tím, že budeme pozorovat své mechanické reakce vůči drobnostem doma, v ložnici, jídelně, domě, na ulici, v práci, atd. Pozorujme, co říkáme, cítíme a co si myslíme.

Důležité je zjistit, jak nebo jakým způsobem můžeme přeměnit tyto mechanické reakce. Nikdy se nezměníme, pokud si budeme o sobě myslet, že jsme dokonalí lidé, že se nikdy nechováme nevědomě a pomýleně.

Ze všeho nejdříve si musíme uvědomit, že jsme lidské stroje, pouhé loutky ovládané tajnými agenty, skrytými „já“.

Uvnitř nás žije mnoho lidí. Nikdy nejsme jedna a tatáž osoba. Někdy nás ovládne sobecká osoba a jindy podrážděná osoba. V jednom okamžiku se v nás projeví štědrá a laskavá osoba, o něco později uražená, hned nato pomlouvačná, potom světec, lhář, atd.

Uvnitř nás existují různé druhy lidí, různá „já“. Naše osobnost je pouze loutkou, mluvící panenkou, něco mechanického…

Začněme tím, že alespoň malou část našeho dne se budeme chovat vědomě. Nebuďme pouhými stroji, i kdyby to mělo být jen na pár minut každý den. Bude to mít velký vliv na náš život.

Když pozorujeme sami sebe a neděláme to, co chce tohle nebo tamto „já“, tak pak je zřejmé, že přestáváme být strojem.

Kolikrát stačí jediný okamžik, kdy nereagujeme mechanicky, kdy přestaneme být strojem, a mnoho nepříjemných situací je zažehnáno.

Naneštěstí každý den prožíváme mechanicky a rutinním způsobem. Žijeme vskutku absurdní život. Všechno opakujeme, naše návyky jsou pořád stejné, nechceme je změnit - jsou to koleje, po kterých jede vlak našeho nešťastného života. Navzdory tomu si o sobě myslíme jen to nejlepší.

Osob, co se považují za Bohy, je všude plno. Nicméně jsou to pouze mechanická stvoření, lidé brodící se blátem naší země, nebohé loutky ovládané různými „já“. Takoví lidé na sobě nikdy pracovat nebudou.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem