Kniha života

Osoba je taková, jaký je její život. To, co následuje po smrti, je život. To je význam Knihy Života, která se otevírá smrtí.

Když se na věci podíváme z pohledu naší psychiky, tak běžný den v našem životě je ve skutečnosti pouze malou kopií celého našeho života.

Z toho můžeme vyvodit následující: Pokud na sobě člověk nezačne pracovat dnes, tak se nikdy nezmění.

Když někdo říká, že na sobě chce pracovat a přitom to odkládá na zítřek, tak takovéto tvrzení je pouhým plánem a ničím víc, neboť dnešek je zmenšenina celého našeho života.

Existuje přísloví, které praví: „Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek.“

Pokud člověk řekne: „Zítra na sobě budu pracovat“, tak na sobě nebude pracovat nikdy, protože vždy bude další zítřek.

Je to velmi podobné jako když obchodník dá do svého obchodu ceduli: „Dnes na dluh neprodávám, ale zítra ano.“

Když potom nebožák bez peněz přijde do obchodu a chce koupit na dluh, tak vidí tuto ceduli. Když potom přijde následující den, tak vidí opět tu samou ceduli a opět odchází s prázdnou.

V psychologii se to nazývá „nemoc zítřka“. Dokud někdo říká „až zítra“, tak se nikdy nezmění.

Je třeba na sobě začít pracovat dnes a ne lenivě snít o budoucnosti anebo nějaké vhodné příležitosti.

Ti, kdo říkají, že nejprve udělají to či ono a pak na sobě budou pracovat, na sobě ve skutečnosti nikdy pracovat nebudou. V posvátných textech se jim říká „obyvatelé země“.

Znal jsem jednoho vlivného majitele půdy, který říkával: „Nejprve se musím hmotně zajistit a pak na sobě budu pracovat.“

Když jsem ho potom navštívil na smrtelné posteli, tak jsem se ho zeptal: „Stále si ještě přejete být zajištěn?“

Odpověděl: „Lituji, že jsem plýtval časem, který mi byl dán.“ Umřel o několik dní později, potom, co uznal svůj omyl.

Ten muž vlastnil mnoho půdy, ale chtěl získat i sousední pozemky, aby byl „zajištěn“, aby byl jeho pozemek obklopen přesně čtyřmi cestami.

Velký Kabír Ježíš řekl:

„Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“ (Matouš 6:34)

Pozorujme se dnes, ať je náš den jakkoli všední, neboť dnešek je pouze zmenšenina našeho celého života.

Když člověk začne pracovat na svých „já“, tady a teď, dnes, když pozoruje svá zklamání a bolest, tak kráčí po cestě vedoucí k úspěchu.

Je nemožné odstranit to, co neznáme. Proto je třeba nejprve objevit své chyby.

Je třeba pozorovat nejen náš den, ale také náš vztah k němu. Každý má svůj typický všední den, když nepočítáme neobvyklé události.

Je zajímavé pozorovat, jak se vše opakuje, jak každá osoba prožívá dokola stejné události, jak pořád říká ta samá slova, atd.

Toto neustále opakování událostí a slov stojí za to studovat. Je to cesta k sebepoznání.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem