Negativní myšlenky

V této době plné úpadku je velmi neobvyklé, aby lidé soustředěně a hluboce přemýšleli.

Různé myšlenky vyvstávají v našem intelektuálním centru – myšlenky, které mají své kořeny ne v jednom „já“ (jak se učení neználci mylně domnívají), ale v mnoha různých „já“.

Když někdo přemýšlí, tak si myslí, že on je tím, kdo přemýšlí.

Nebohý savec s intelektem si ovšem neuvědomuje, že různé myšlenky, které mu prochází myslí, mají svůj původ v různých „já“, které si nosíme v sobě.    

To znamená, že nejsme jednotně myslící osoba. Popravdě řečeno nemáme individuální mysl.

Nicméně každé „já“, které si v sobě nosíme, používá naše centrum intelektu. Tak často, jak je jen možné, využívá každé „já“ centrum intelektu, aby vytvářelo myšlenky.

A proto je zcela absurdní ztotožňovat se s tou či onou negativní či škodlivou myšlenkou a myslet si, že nám patří.

Je zřejmé, že ta či ona negativní myšlenka pochází z nějakého „já“, které v ten okamžik zneužilo naše centrum intelektu.

Existují různé typy negativních myšlenek, např.: podezíravost, nedůvěra, zlá vůle vůči jiné osobě, partnerská žárlivost, náboženská žárlivost, politická závist, závist v rodině a mezi přáteli, chtíč, pomsta, hněv, pýcha, nenávist, vztek, krádež, cizoložství, lenost, obžerství, atd.

Popravdě řečeno nelze vyjmenovat všechny psychické defekty, které máme, protože jich je příliš mnoho. Nedokázali bychom je vyjmenovat, ani kdybychom měli pusu z oceli a v ní tisíc jazyků…

A proto je zcela absurdní ztotožnit se s nějakou negativní myšlenkou.

Je nemožné, aby existoval následek bez příčiny. A proto zcela vážně říkáme, že myšlenka se nemůže vytvořit sama od sebe, jen tak spontánně…  

Vztah mezi myšlenkou a myslící osobou je zcela zřejmý. Různé negativní myšlenky vznikají díky různým myslícím osobám.

Každý z nás má v sobě mnoho negativně přemýšlejících osob – je jich přesně tolik, kolik je negativních myšlenek stejného druhu.

Pokud se na věci díváme takto, tak každé naše „já“, které si nosíme uvnitř, je samostatně myslící osoba.

Je nesporné, že uvnitř nás existuje až příliš mnoho myslících osob. Navíc každý z těchto vnitřních myslitelů věří tomu, že je jediným, ačkoli je pouze jedním z mnoha…

Ti, co věří, že jsou Bozi, ti, co trpí velikášstvím, sebe-uctívači, narcisové a paranoidní osoby nikdy nepřijmou tvrzení o „mnoha myslících osobách“ protože až příliš milují sami sebe. Myslí si, že jsou jedineční a výjimeční.

Jak by tito nenormální lidé mohli přijmout myšlenku, že nemají sjednocenou, výjimečnou a překrásnou mysl?

Nicméně tito neznalí všeználci, si o sobě myslí jen to nejlepší a dokonce se odívají do roucha Aristipova, aby dali najevo svou moudrost a pokoru…

Podle starověké legendy chtěl Aristipus ukázat svou moudrost a pokoru. A proto se oblékl do potrhaného oděvu, do pravé ruky si vzal hůl filozofů a vydal se na procházku po Aténách. Když ho viděl Sokrates, tak hlasitě zvolal: „Ach Aristipe, tvá pýcha je vidět skrze díry tvého oděvu.“

Ten, kdo nežije ve stavu pozorné bdělosti, kdo není připravený na nové, kdo si myslí, že myslí, se velmi snadno ztotožňuje s jakoukoli negativní myšlenkou.

Bohužel tak jenom posílí ničivou sílu „negativního já“, které vytvořilo danou myšlenku.

Čím více se ztotožňujeme s negativními myšlenkami, tím více se stáváme otroky těch „já“, které je vytvářejí.

Uvnitř nás existují „já“, která nenávidí Gnózi, Tajnou cestu, práci na sobě samém. Můžeme je objevit při různých pokušeních. Tato „já“ vědí velmi dobře, že Gnóze a práce na sobě samém ohrožuje jejich samotnou existenci v naší psychice.

Tato hádavá a negativní „já“ snadno zneužijí jisté mentální filmy, které máme uloženy v našem centru intelektu, a to následně vede k vytváření škodlivých a ohavných mentálních proudů.

Pokud se ztotožníme s takovými myšlenkami, s těmito negativními „já“, které v daný okamžik ovládnou naše centrum intelektu, tak nebudeme schopni vymanit se z jejich vlivu.

Neměli bychom zapomínat, že každé negativní „já“ je iluze, je to klam. Jinými slovy - negativní „já“ lže.

Pokaždé, když člověk náhle ztratí sílu, když na aspiranta přijde rozčarování kvůli gnózi, esoterické práci, když ztratí nadšení a opustí to, co je pro něj nejlepší, tak je zřejmé, že takový člověk byl podveden nějakým negativním „já“.

Negativní „já“ cizoložství ničí domovy a činí děti nešťastnými.

Negativní „já“ žárlivosti podvede ty, kteří se navzájem milují a zničí jejich štěstí.

Negativní „já“ mystické pýchy podvede oddaného stoupence Cesty. Začne věřit tomu, že je moudrý a s pohrdáním zradí svého mistra…

Negativní „já“ využívá naše zkušenosti, vzpomínky, tajná přání, naši upřímnost. Vybere si z toho to, co se mu hodí, a pak ukazuje věci ve falešném světle, něco velmi fascinujícího. Výsledek je potom katastrofální…

Nicméně když člověk objeví „já“ v akci a když se naučí žít ve stavu pozornosti, tak je nemožné, aby byl oklamán.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem