Pozorovatel a pozorovaný

Je zcela jasné, že pokud někdo pozoruje svá různá „já“ a chápe, že není jeden, ale mnoho, tak skutečně začíná pracovat na tom, co si nosí uvnitř.

Následující psychické defekty jsou překážkami pro důkladné sebepozorování:

• Megalomanie: Iluze o vlastní velikosti, velikášství, víra jedince, že je samotným Bohem
• Sebe-uctívaní: Víra ve věčné „já“, jakékoli uctívání vyššího ega
• Paranoia: Učený neználek plný víry ve svou soběstačnost, marnivost, považování se za neomylného, mystická pýcha, neschopnost nebo neochota vidět věci z pohledu druhé osoby

Když někdo trvá na svém přesvědčení, že jeho „já“ tvoří jeden celek, že jeho „já“ je trvalé, tak pak je nemožné, aby takový člověk pracoval na sobě samém.

Kdokoli považuje sám sebe za jednoho, tak není schopen odlišit své pravé Já od ostatních psychických agregátů. Takováto osoba bude považovat každou svou myšlenku, pocit, přání, emoci, touhu, zalíbení atd. za něco, co je nezměnitelnou součástí její podstaty a dokonce je bude obhajovat před ostatními a říkat, že ten či onen psychický defekt je dědičný.

Kdokoli přijme Nauku o mnoha „já“, založenou na sebepozorování, tak pochopí, že každá touha, myšlenka, činnost, vášeň, atd. je projevem toho či onoho „já“.

Když na sobě někdo vážně pracuje, když se někdo stane atletem vnitřního sebepozorování, tak potom usiluje o to, aby ze své psychiky oddělil všechny ty různé nepřijatelné elementy, které si v sobě nosí…

Pokud někdo skutečně a upřímně začíná sám sebe pozorovat, tak se vlastní rozdělí na dva: Na pozorovatele a pozorovaného.

Jestliže k tomuto rozdělení nedojde, tak je jasné, že na cestě sebepoznání nepostoupíme ani o krok.

Jak můžeme pozorovat svá „já“, když se od nich neoddělíme?

Není pochyb o tom, že bez rozdělení na pozorovatele a pozorovaného zůstáváme ztotožněni se všemi činnostmi mnohačetného „já“.

Kdokoli, kdo se ztotožní se všemi činnostmi mnohačetného „já,“ bude vždy obětí okolností.

Jak může někdo změnit okolnosti svého života, když nezná sám sebe? Jak může osoba, která se nikdy vnitřně nepozorovala, znát sama sebe? Jak se někdo může pozorovat, pokud se nerozdělí na pozorovatele a pozorovaného?

Nikdo se nemůže radikálně změnit, pokud si není schopen říci: „Tato touha je zvířecí „já“, které musí být odstraněno. Tato sobecká myšlenka je jiné „já“, které mě souží a které je třeba zlikvidovat. Tenhle pocit, který ničí mé srdce, je otravné „já“, které musí být spáleno na vesmírný prach.“ Atd.

Je jasné, že takováto prohlášení nemůže říci ten, kdo se nikdy nerozdělil mezi pozorovatele a pozorovaného.

Kdokoli bere své psychické procesy jako projevy jednotného, jediného a věčného „já“, tak se ztotožňuje se svými chybami. Je s nimi natolik svázán, že je již nedokáže ze své psychiky oddělit.

Je jasné, že takoví lidé se nikdy nemohou radikálně změnit. Tito lidé jsou proto odsouzeni k úplnému selhání.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem