Radikální změna

Dokud bude někdo lpět na představě, že je jen „jeden“, tak je jasné, že radikální změna je něco nemožného.

Faktem je, že esoterická práce začíná usilovným sebepozorováním. Už to nám naznačuje, že je potřeba odstranit, vymýtit z našeho vnitřku různá „já“, škodlivé elementy, mnohačetné psychické defekty.

Je nesporné, že nelze vymýtit chyby, které neznáme. Je nezbytné, abychom nejprve pozorovali to, co chceme oddělit z naší psychiky.

Tato práce je vnitřní povahy (nikoli fyzická práce) a ti, kdo si myslí, že nějaká učebnice dobrého chování nebo nějaká povrchní etická pravidla je dovedou k úspěchu, se zcela mýlí.

Tato vnitřní práce začíná s procvičováním pozornosti, která je zaměřená na pozorování sebe samého. To si vyžaduje velmi zvláštní a osobní úsilí každého z nás.

Řečeno na rovinu: Nikdo za nás to neudělá.

Změna naší psychiky je nemožná, aniž bychom přímo pozorovali všechny ty subjektivní stavy, které si nosíme uvnitř.

Jestliže přijmeme, že naše chyby jsou mnohačetné, a přesto nechceme pozorovat a studovat naše defekty, tak je to útěk, vyhýbání se sebe samému, je to forma sebeklamu.

Ve skutečnosti pouze díky velkému úsilí a uvážlivému sebepozorování svých „já“ bez jakéhokoli vyhýbání si můžeme na vlastní kůži ověřit, že nejsme jeden, ale mnoho.

Nicméně jedna věc je připustit, že máme mnoho „já“ a druhá věc je zažít to díky důkladnému pozorování.

Každý může souhlasit s Naukou o mnoha „já“, aniž by ji někdy zažil v praxi.

Zažít to znamená důkladně se pozorovat.

To, že někdo uteče od vnitřního pozorování, že se někdo tomu vyhýbá, je jasné znamení degenerace.

Je zřejmé, že cílem této práce je dosáhnout postupné změny v našem vnitřním životě.

Nicméně nikdo se nemůže změnit, pokud lpí na představě, že je neustále jedna a tatáž osoba.

Radikální přeměna je možná, nicméně když na sobě člověk nepracuje, tak je tato příležitost ztracena.

Tajemství radikální přeměny zůstává skryto, pokud si člověk myslí, že je jen jeden.

Ti, kdo odmítají Nauku o mnoha „já“ jenom dokazují, že nikdy zcela vážně sami sebe nepozorovali.

Důkladné pozorování sebe samého, bez jakýchkoli vytáček nebo triků, nám umožňuje si na vlastní kůži ověřit tvrdou skutečnost – nejsme „jeden“, ale „mnoho“.

Různé pseudo-esoterické a pseudo-okultistické teorie jsou vždy pouze únikovou uličkou, kterou utíkáme před sebou samými…

Je nesporné, že pokud někdo trpí iluzí, že je pořád jedna a ta samá osoba, tak je to skrytá překážka pro sebepozorování.

Někdo může říci: „Já vím, že nejsem jeden, ale mnoho – Gnóze mě to vysvětlila“. Nicméně pokud takový člověk si to neověřil na vlastní kůži ve svém vlastním životě, pak toto jeho tvrzení, i když třeba velmi upřímné, je pouze zcela povrchní.

Proto je nejdůležitější vnímat, zažít a pochopit. Jenom tak je možné vědomě pracovat a dosáhnout radikální přeměny.

Souhlasit s něčím je jedna věc a pochopit to je věc druhá. Pokud někdo řekne: „Chápu, že nejsem jeden, ale mnoho“, a pokud je jeho pochopení skutečné a ne pouhé povrchní a pokrytecké plkání, tak to znamená, že si na vlastní kůži ověřil Nauku o mnoha „já“.

Znalosti a porozumění jsou dvě odlišné věci. Znalost je věcí mysli. Ale skutečné porozumění je věcí srdce.

A proto pouhá znalost Nauky o mnoha „já“ je k ničemu.

Bohužel v naší době znalosti o mnoho předběhly porozumění. Důvodem je, že nebohé zvíře s intelektem (mylně nazývané lidskou bytostí) na sobě pracovalo v oblasti znalostí, ale bohužel zapomnělo na oblast Bytí.

Vědět o Nauce o mnoha „já“ a porozumět jí je základním kamenem pro skutečnou radikální změnu.

Když někdo počne detailně pozorovat svá různá „já“ a chápe, že není jeden, ale mnoho, tak pak je jasné, že v něm započala práce na sobě samém.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem