Milované ego

Vyšší a nižší jsou dvě části té samé věci, a proto můžeme prohlásit toto: vyšší „já“ a nižší „já“ jsou dva projevy toho samého, temného a mnohačetného ega.

Tzv. božské „já“, vyšší „já“, alter ego nebo cokoli podobného je pouze trik našeho ega, je to klam.

Když „já“ touží po trvalé existenci, tak vytvoří koncept o božském a nesmrtelném „já“, ale pouze tak klame samo sebe.

Nikdo z nás nemá „já“, které je trvalé, neměnné, věčné, nádherné, atd.

Ve skutečnosti nikdo z nás nemá pravou a nefalšovanou jednotu Bytí. Bohužel ani nemáme opravdovou individualitu.

Ačkoli ego přežije smrt našeho fyzického těla, tak přesto má počátek a konec.

Ego, „já“, není něco jednotného, netvoří nedílný celek. Je jasné, že „já“ je ve skutečnosti mnoho různých „já“.

V Tibetu se těmto různým „já“ říká psychické agregáty nebo také prostě jenom pozitivní a negativní hodnoty.

Pokud budeme brát každé „já“ jako jednu osobu, tak potom můžeme prohlásit toto: „Mnoho různých lidí existuje v každé osobě na tomto světě.“

Je nesporné, že uvnitř nás žije mnoho různých lidí, někteří lepší než jiní a někteří horší než ostatní…

Každé z těchto „já“ touží po nadvládě.

Každé naše ego touží mít výsadní postavení tak dlouho, jak jen to bude možné. Každé touží ovládnout náš intelekt, naše emocionální nebo motorické centrum. To trvá tak dlouho, než ho nahradí jiné…

Nauka o mnoha „já“ byla vyučována v Tibetu skutečnými jasnovidci, osvícenými osobami…

Každý z našich defektů je zosobněn tím čí oním „já“. Protože máme tisíce a dokonce miliony defektů, tak je jasné, že uvnitř nás žije mnoho osob.  

Z hlediska psychologie jsme si sami jasně ověřili, že paranoidní osoby, sebe-uctívači a osoby považující se za Bohy by za nic na světě neopustili kult svého milovaného ega.

Je jasné, že tito osoby k smrti nenávidí Nauku o mnoha „já“.

Popravdě řečeno, když chce někdo poznat sám sebe, tak musí sám sebe pozorovat a zkoušet odhalit různá „já“, která se tak hojně vyskytují v jeho osobnosti.

Pokud nějaký z našich čtenářů stále nechápe Nauku o mnoha „já“, tak je to výhradně díky nedostatku sebepozorování.

Jakmile někdo procvičuje sebepozorování, tak v sobě objevuje mnoho lidí, mnoho různých „já“, kteří žijí v naší osobnosti.

Ti, kteří popírají Nauku o mnoha „já“ a ti, kdo uctívají božské „já“, se bezpochyby nikdy zcela vážně nezabývali sebepozorováním.

V Sokratově stylu pak můžeme prohlásit, že tito lidé nejenže neví, ale navíc neví, že neví.

Je jisté, že nikdy nemůžeme poznat sami sebe, aniž bychom se důkladně pozorovali.

Vnitřní změna je nemožná, pokud člověk neporozumí, že není jen jeden, ale mnoho.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem