Různá „já“

Je skutečností, že savec s rozumem mylně nazývaný lidskou bytostí není vnitřně jednotný.

Tento nedostatek psychické jednoty v našem humanoidu je bezesporu příčinou mnoha těžkostí a hořkosti.

Fyzické tělo je jedna jednotka a funguje jako organický celek, ledaže je nemocné.

Nicméně vnitřní život humanoida v žádném případě netvoří psychickou jednotu.

Nejzávažnější na tomhle všem je (navzdory tomu, co tvrdí různé pseudo-esoterické a pseudo-okultistické školy), že vnitřní život každé osoby postrádá psychický pořádek.

Za takovéhoto stavu nemůže v žádné osobě existovat harmonický vnitřní život.

Humanoid je z hlediska svého vnitřního života součet mnoha různých „já“.

V této temné době se učený neználek klaní „já“ – oslavuje ho, umisťuje na oltáře, nazývá ho alter ego, vyšším „já“, božským „já“, atd.

Všeználci naší temné doby si nechtějí uvědomit, že vyšší a nižší „já“ jsou jen dvě části téhož ega, jeho různé projevy.

Ve skutečnosti humanoid nemá trvalé „já“. Namísto toho je v něm dav různých nelidských a absurdních „já“.

Nebohé zvíře s intelektem, mylně nazývané člověkem, je podobné domu, ve kterém namísto jednoho pána žije mnoho služebníků a každý z nich chce nařizovat a dělat, co se mu zlíbí.

Největší chybou levné pseudo-esoteriky a pseudo-okultismu je předpoklad, že ostatní mají trvalé a neměnné „já“, bez začátku a konce. 

Kdyby ti, kdo takto uvažují, byť i na pár okamžiků probudili své vědomí, tak by si mohli zcela jasně ověřit, že humanoid s rozumem není „jeden“ na více, než jen pár okamžiků…

Z psychologického hlediska se savec s rozumem neustále mění…

Myslet si, že osoba se jménem Ludvík zůstává pořád tím samým Ludvíkem, je velmi špatný vtip…

Ta osoba, která se jmenuje Ludvík má v sobě jiná „já“ ostatní „ega“, která se v různých chvílích projevují skrze jeho osobnost. I kdyby Ludvík neměl rád závist, tak jiné „já“, které v něm žije – dejme tomu Petr – má závist rádo, atd.…

Žádná osoba nezůstává neustále stejná. Jeden nemusí být mudrc, aby si plně uvědomil, kolik je v každém jednotlivci změn a protikladů…

Předpokládat, že někdo má trvalé a neměnné „já“ je zcela absurdní…

V každé osobě žije mnoho lidí, mnoho „já“. Kdokoli, kdo probudil své vědomí, si to může na vlastní kůži ověřit…

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem