Pomýlené stavy
Když pozorujeme sami sebe, naše „já“, tak je nezbytné rozlišovat mezi vnějšími událostmi každodenního života a vnitřními stavy vědomí.
Je naléhavé, abychom znali vnitřní stav našeho vědomí stejně tak jako povahu vnější události, která se v daný okamžik odehrála.
Život sám o sobě je série událostí, které se odehrávají v určitém místě a čase. Někdo prohlásil, že život je „série bolestí, které si lidé nosí ve své duši“.
Ať si každý myslí, co chce. Já věřím tomu, že rozčarování a hořkost mají svůj původ v potěšení, které stejně za několik okamžiků pomine.
Každá událost je zvláštní, má svou charakteristickou „příchuť“. Vnitřní stavy jsou také různé. To je nezměnitelné a nevyvratitelné.
Vnitřní práce na sobě samém znamená práci s různými psychickými stavy vědomí.
Nikdo nemůže popřít, že si v sobě nosíme mnoho chyb a pomýlených vnitřních stavů.
Pokud se chceme skutečně změnit, tak velmi naléhavě musíme pozměnit tyto pomýlené stavy našeho vědomí.
Absolutní přeměna pomýlených stavů potom povede k úplné změně našich životů.
Je jasné, že pokud někdo vážně „pracuje“ na svém pomýleném stavu, tak nepříjemné životní události na něj nemají takový dopad.
Tady hovoříme o něčem, co je třeba zažít, aby to člověk pochopil.
Lidé, kteří sami na sobě nepracují, jsou vždy obětmi různých okolností. Jsou jako kus dřeva na rozbouřeném moři.
Události se neustále různě proměňují. Přicházejí ve vlnách, jedna za druhou. Jsou to vlivy.
Existují dobré i špatné události. Nějaké události jsou lepší nebo horší než jiné.
Samozřejmě je možné pozměnit určité události, změnit jejich výsledky, upravit různé situace atd. mezi množstvím různých možností.
Nicméně existují určité situace, které opravdu nelze změnit.
Takovéto případy musí být vědomě přijaty, přestože některé mohou být nebezpečné nebo dokonce bolestivé…
Není pochyb o tom, že zármutek zmizí, pokud se neztotožníme s problémem, který nastal…
Musíme brát život jako sérii vnitřních stavů. Opravdový příběh našeho života je tvořen těmito stavy…
Když si přehrajeme celý náš život, tak si na vlastní kůži můžeme ověřit, že mnoho nepříjemných situací vzniklo v důsledku špatných vnitřních stavů…
Ačkoli byl Alexandr Veliký vždy zdrženlivé povahy, tak se kvůli pýše poddal extrémům, které vyústily v jeho smrt…
František I. zemřel kvůli špinavému a odpornému cizoložství, které nebude v dějinách jen tak zapomenuto…
Když byl Marat zavražděn zvrácenou jeptiškou, tak umíral s arogancí a závistí a považoval sám sebe za zcela spravedlivého…
Je nepochybné, že dámy z „Parc des Cerf“ zcela vyčerpaly vitalitu ze strašlivého smilníka Ludvíka XV.
Othello se stal vrahem kvůli žárlivosti.
Mnoho lidí zemře kvůli svým ambicím, hněvu nebo žárlivosti – to je velmi dobře známo mezi psychology…
Když je naše vůle neustále upřena na absurdní tendence, tak se staneme kandidáty pro smrt a čeká nás hřbitov…
Věznice jsou plné upřímně zmýlených lidí.
Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem