Sebeobvinění

Esence, kterou si každý nosí ve svém vnitřku, pochází seshora, z nebes, z hvězd.

Je nesporné, že tato nádherná esence pochází z noty La (Mléčná dráha, galaxie, ve které žijeme).

Skvostná esence prochází nejprve notou Sol (Slunce) a potom notou Fa (Planetární zóna). Nakonec pronikne do tohoto světa a do našeho vnitřku.
Naši rodiče vytvořili vhodné tělo, do kterého mohla esence sestoupit z hvězd.

Do lůna „Uranie“ se navrátíme usilovnou prací na sobě samém a obětováním se pro ostatní lidi.

Žijeme na tomto světě z nějakého důvodu, pro něco, pro nějaký zvláštní účel…

Pokud toužíme poznat sami sebe, tak v našem vnitřku je toho mnoho, co musíme objevit, studovat a pochopit.

Životní tragédií je, pokud někdo zemře a neví proč žil, jaký byl účel jeho života.

Každý z nás musí objevit, jaký je jeho účel. Každý musí objevit to, co ho drží ve vězení bolesti.

Je jasné, že uvnitř nás je něco, co dělá náš život hořkým, a proti tomu musíme bojovat.

Není nutné žít mizerně. Můžeme spálit na vesmírný prach to, co nás strhává dolů a dělá nás slabými.

Být namyšlený kvůli hodnostem, poctám, diplomům, penězům, názorům nebo ctnostem je úplně k ničemu.

Nesmíme zapomínat, že pokrytectví a hloupá domýšlivost naší falešné osobnosti nás činí otupělými, zkaženými, duševně zaostalými, mechanicky reagujícími a znemožňuje nám vidět to, co je nové.

Smrt má mnoho významů, ať již pozitivních či negativních. Pojďme se zamyslet nad úžasným výrokem velkého Kabíra Ježíše Krista: „Nechme mrtvé, ať pohřbí své mrtvé.“ Mnoho lidí, ačkoli jsou naživu, jsou vlastně mrtví k jakékoli možnosti pracovat na sobě samém a tudíž k radikální vnitřní změně.

Jsou to lidé, kteří jsou uvězněni ve svých dogmatech a přesvědčeních, lidé, kteří, jsou uhranuti vzpomínkami na mnoho včerejšků, jedinci plní předsudků, lidé, co se bojí toho, co si o nich ostatní pomyslí, strašně vlažní a lhostejní „neznalí všeználci“, kteří jsou přesvědčeni o své pravdě, protože jim to někdo řekl, atd.

Tito lidé nechtějí pochopit, že svět je „psychologická tělocvična“ díky které můžeme odstranit tu skrytou ošklivost, kterou v sobě všichni nosíme.

Kdyby tito nebozí lidé pochopili, v jak nešťastném stavu se nacházejí, tak by byli zděšení…

Nicméně tito lidé si o sobě myslí jen to nejlepší. Chvástají se svými ctnostmi. Věří, že jsou dokonalí, štědří, nápomocní, šlechetní, obětaví, chytří, odpovědní, atd.

Život jako škola je impozantní, ale brát život jako cíl sám o sobě je zcela absurdní.

Ti, kdo považují každodenní život za cíl sám o sobě, nepochopili nutnost práce na sobě samém, které vede k „radikální přeměně“.

Bohužel lidé žijí mechanicky a nikdy nic neslyšeli o vnitřní práci…

Změna je potřebná, ale lidé netuší, jak se změnit. Velmi trpí a vůbec nevědí, proč vlastně trpí…

Peníze nejsou všechno. Život mnoha bohatých lidí je obvykle velmi nešťastný…

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem