Duševní vzpoura

Je nezbytné připomenout našim čtenářům, že uvnitř nás je matematický bod.

Bezesporu, ten bod nenajdeme ani v minulosti, ani v budoucnosti.

Kdokoli touží potom objevit tento záhadný bod, tak ho musí hledat teď a tady uvnitř sebe samého, přesně v tomto okamžiku, ani o vteřinu dříve, ani o vteřinu později.

Svislé a vodorovné rameno Svatého kříže se protínají v tomto bodě.

A proto v každém okamžiku čelíme volbě mezi dvěma cestami: svislou a vodorovnou.

Je zřejmé, že vodorovná je velmi přízemní. Po ní jdou lidé, kteří „jdou s dobou“, kteří se bojí, aby jim „neujel vlak“, kteří „následují dav“.

Je zřejmé, že svislá cesta je jiná - je to cesta inteligentních rebelů a revolucionářů.

Když si pamatujeme sami sebe, když na sobě pracujeme, když se neztotožňujeme se všemi životními problémy a tragédiemi, tak kráčíme po svislé cestě.

Zajisté není nikdy jednoduché odstranit negativní emoce, neztotožňovat se s tím, jak žijeme, se všemi různými problémy, s prací, s dluhy, se splátkami a hypotékami, s účty za telefon, vodu a elektřinu, atd.

Nezaměstnaní, ti, kteří z nějakého důvodu ztratili práci, jednoznačně trpí nedostatkem peněz. Je pro ně nesmírně těžké zapomenout na jejich situaci, přestat se bát a ztotožňovat se s vlastními problémy.

Ti, kdo trpí a ti, kdo naříkají, ti, kteří byli zrazeni, ti, kterým život přichystal těžkosti, ti, kdo se nedočkali vděčnosti a ti, kteří se stali oběťmi urážek a podvodů ve skutečnosti zapomenou sami sebe, jejich skutečné vnitřní Bytí a úplně se ztotožní se svoji tragédií.

Práce sama na sobě je základním znakem svislé cesty. Nikdo nemůže kráčet po cestě Velké vzpoury, aniž by na sobě nikdy nepracoval.

Ta práce, o které zde hovoříme, je duševní povahy. Týká se určité přeměny přítomného okamžiku, ve kterém se sami nacházíme.

Musíme se naučit žít v přítomnosti, z okamžiku na okamžik.

Například osoba, která si zoufá kvůli citovému, finančnímu nebo politickému problému jednoznačně zapomněla své vnitřní Já.

Kdyby tato osoba se na okamžik zastavila a pozorovala svou situaci, pamatovala si své pravé Já a potom usilovala o to porozumět svému postoji…

Kdyby trochu zauvažovala a uvědomila si, že všechno jednou pomine, že život je iluze, trvá krátce, a že smrt spálí veškeré malicherné problémy na popel…

Kdyby pochopila, že její problém, hluboko dole, je pouze přelud, plamínek, který brzy uhasne, tak by tato osoba ke svému překvapení zjistila, že se všechno změnilo.

Přeměna mechanických reakcí je možná skrze logickou konfrontaci a intimní sebe-analýzu.

 Je zřejmé, že lidé reagují mechanicky na různé životní události.

Nebozí lidé! Obvykle jsou z nich oběti. Když jim někdo zalichotí, tak se usmějí, když je někdo poníží, tak trpí. Urážejí, když jsou uraženi, zraňují, když jsou zraněni, nikdy nejsou svobodní. Lidé v jejich okolí mají moc hnát je od radosti ke smutku a od naděje k zoufalství.

Každý z těchto lidí jde po vodorovné cestě a podobá se hudebnímu nástroji, na který lidé hrají, jak se jim zachce.

Ti, kteří se naučí, jak přeměnit své mechanické reakce jdou ve skutečnosti po svislé cestě.

Toto je zásadní změna v úrovni Bytí, pozoruhodný výsledek „Duševní vzpoury“.

Tato kapitola je z knihy "Revoluční psychologie," napsaná Samaelem Aun Weorem