3. Koncentrace

Napsané Gnostickým Instruktorem

Žijte od okamžiku do okamžiku, od chvíle do chvíle, bez bolestivé váhy minulosti, bez strachování se o budoucnost. Uvolněte mysl. Vyprázdněte ji od všech myšlenek, tužeb, vášní, atd. Odevzdejte se vašemu hlubokému vnitřnímu Bohu; úplně zapomeňte veškerou světskost. - Samael Aun Weor

Hovořili jsme o některých předběžných krocích, které jsou nezbytné pro kteréhokoli meditujícího. Tyto kroky v první řadě začínají s rozvojem silné pozornosti. Musíme se naučit kontrolovat naši pozornost, jako dáváme pozor. Toto v Gnózi nazýváme Sebepozorování a Sebe-pamatování.

Jakýkoliv jednotlivec, který se snaží naučit jak meditovat, ale neučí se, jak se Sebe-pozorovat po celý den a noc, stráví roky tím, že bude frustrován. Meditace je pouze hlubší Sebepozorování. To je opravdu, co to je. Je to hlubší, je to důkladněji, je to soustředěněji.

Bez Sebepozorování nemůže být žádná meditace. Může tam být pouze fantazie a fantazie je opakem meditace.

V přírodě máme mnoho polarit. Máme různé spektra světla; celou cestu od velmi nízkých, velmi pomalých vibrací, jako je infračervené světlo, až po velmi vysoké, velmi rapidní vibrace. My vnímáme pouze velmi omezený rozsah tohoto světla, velmi malé procento; většinu toho světla, které nás obklopuje, nevidíme. Takto je to přesně s vědomím.

A tak používáme diagram Čáry Bytí, jako způsob na představení si rozsahu vědomí.

Vědomí je světlo. Ale je to světlo, které nemusíme nutně vnímat fyzicky. Vnímáme ho jiným smyslem. V Gnózi je tento smysl nazýván Sebepozorování. Je to doslova smysl, způsob vnímání. Ale je to forma vnímání, která je před nebo za zrakem, slyšením, cítěním, chutí, dotekem. Je to před nebo za obrazností, představivostí, fantazií, denním sněním, vizualizací. Vědomí je základem vnímání. Toto musí být perfektně pochopeno.

Takže v jakékoli zasvěcovací cestě, v jakékoliv škole probuzení nebo osvícení, všichni musí pracovat s vědomím. Bez tohoto, je to pouze teorie a koncept a tedy je to bezvýznamné a nemá to na nás žádný účinek kromě změnění věcí v mysli, v určitých mentálních strukturách. Můžeme jít do mnoha škol, číst hodně knih, navštívit mnoha učitelů a absorbovat mnoho myšlenek, ale co se týče rozvoje duše, to pro nás nebude znamenat nic, pokud to porozumění neaplikujeme uvnitř v nás do našeho vlastního vědomí.

Ať je to pro každého jasné. Studování Gnóze je bezvýznamné, pokud člověk neaplikuje principy do svého základu vnímání. Učení musíte aplikovat prakticky uvnitř sebe; jinak to je ztráta času. Totéž platí pro čtení Bible, totéž platí pro čtení Koránu, totéž platí pro čtení kterékoli Sútře nebo Tantře. Zásady vyjádřené ve všech písmech předávají metody pro pracování s vědomím, přístup k fundamentální podstatě vědomí, aby to v nás fungovalo; ty učení, které jsou pozitivní, povzbuzují vědomí k růstu ve světle čistoty a cudnosti; ty učení, které jsou negativní, nás povzbuzují k růstu vědomí uvězněného v touze a připoutáni.

Růst vědomí je základem Taoismu, základem Hinduismu a všech hlavních náboženství. Všechny jsou o pracování s pozorností. Všechny ty systémy začínají s etikou a morálkou. Pamatujte si, že toto slouží dvěma účelům; učí nás to, jak dávat pozor a zadruhé nás to učí, jak přestat vytvářet karmu. A opět, kterákoli škola nebo cesta, která přeskočí některý s těchto kroků, nás zavede do zatracení, do utrpení, do bolesti.

Existuje mnoho škol, mnoho náboženství, mnoho učitelů, mnoho kněží, mnoho mnichů, kteří učí techniky, jak pracovat s napětím, s vědomím, ale opomíjejí vysvětlit, jak přemoci touhu. A právě kvůli tomuto se mnoho lidí ocitne ve velmi špatné situaci, jdou dolů po čáře, protože se začnou probouzet; ale začnou se probouzet negativním způsobem.

Vše je v přírodě polaritou. Samotné vědomí je také polaritou, úplně stejně jako kyselý a alkalický, pozitivní a negativní. Máme pozitivní probuzené vědomí a negativní probuzené vědomí. Toto je rozdíl mezi andělem a démonem nebo světcem a čarodějnicí.

Rozdíl je ilustrován na Stromě Života, Kabala. Pozitivní probuzené vědomí stoupá, stává se lehčím, přirozeně stoupající do vyšších oblastí, do vyšších forem vnímání (toto se vztahuje k říším nad Malkutom). Negativně probuzené vědomí je těžší, více zatížené připoutanosti, více zatíženo s váhou, s karmou (toto se vztahuje k oblastem pod Malkutom. Malkut je "Království", protože obsahuje směs všech dalších světů; člověk najde ve fyzickém světě všechno).

Takže pokud se učíme používat techniky pro práci s tělesnými energiemi, třemi mozky, s vědomím, ale neaplikujeme morálku, učit se, jak se změnit, upravit naše chování, přestat špatným způsobem ovlivňovat druhých, přestat sami sebe ovlivňovat špatným způsobem, tak skončíme vytvářející více váhy ve vědomí a začneme se probouzet negativně. Toto je velmi běžné.

V Bibli, v Danielově knize se píše:

Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné. - Daniel 12:2

Většina lidí nevidí pravou podstatu vědomí a jsou zmatení touhou. Všechny etiky a morálky pravých náboženství nám říkají, abychom zabili touhu. Toto je základem opravdového odříkání se. Toto je základem všech pravých obětování. Toto je pravý význam za všemi příběhy všech světců a jogínů. Toto je esoterická strana příběhů, které slyšíme o jogínech, kteří se všeho zřekli a šli žít do lesa, odění v pytlovině a jedí kořínky. Významem není, abychom to udělali a šli žít do lesa. Význam je, že se musíme vzdát našich psychologických pohodlí, našich psychologických připoutáni, našich představ, našich vzpomínek, naší historie, našich bolestí, všech těch věcí, na které se upínáme, jako na reálné. Musíme se vzdát iluzí, které nás drží v utrpení.

Toto odříkání se stává lehčím, když opravdu rozumíme podstatu Čtyř Vznešených Pravd. Úplným základem učení Buddhy Šákjamuni je, že touha vytváří utrpení. Samozřejmě toto je v přímém kontrastu s programováním, které denně přijímáme z naší moderní kultury, prostřednictvím reklam, filmů, televizi, knih, časopisů, hudby atd. Buddha učil, že v sobě musíme porazit všechny formy touhy; Toto je základním prvkem ve všech formách Buddhismu.

Jeden slavný zasvěcenec řekl:

Osobnost a věci smyslů musí být obětovány, aby se mohlo projevit vyšší já.

Kdo si myslíte, že to řekl? Zní to Buddhisticky. Ale byla to Dion Fortune, Anglická okultistka.

Musíme obětovat věci, které považujeme za drahé nebo pro nás důležité, jako sami sebe, naše jméno, naši představu toho, kdo jsme. Tato představa je tím, v níž trpíme, je to klec, kterou jsme si sami vytvořili, tento koncept toho "Kdo si myslím, že jsem" nebo "za koho bych chtěl, abych byl brán". Ta klec nás drží uvězněných. Pokud tu klec neodstraníme, do té doby budeme trpět. Ta klec je naše vlastní mysl. Ta mysl musí být změněna a pouze my to můžeme udělat. Nikdo to za vás nemůže udělat.

Jediný způsob, jak se zásadně změnit, je zabít touhu. Toto může znít dost extrémně, ale to je ve skutečnosti základem Křesťanství. Ježíš Nazaretský řekl:

Pokud mě bude někdo následovat, tak nejdříve se musí zapřít.

Toto je první podmínka skutečného Křesťanství: zapřít sebe/vzdát se sebe, falešného sebe; touhy. Buddhisté říkají totéž, rovněž Krišna, rovněž Mohamed. Touha musí zemřít, protože touha není kompatibilní s Bohem. Absolutně ne. Touha patří do nižších oblastí Přírody. Je to odchylka, agregát, blok v přirozené funkci stvoření. Je to, to, co nás drží od prožití toho, co je skutečné. Takže to musí být odstraněno.

Toto je skutečný důvod proč meditujeme. Meditujeme, abychom rozuměli mysli. Meditace není technika nato, abychom měli mystické zážitky. Můžete je mít, a pokud vytrváte, tak je určitě budete mít. Ale to není účel. Meditace není o "zíraní do blba", je to o přesném opaku. Je to o tom, abychom se stali výjimečně vnímavými. Není to o fantazírování; je to opak toho. Není to o "dostat se do stavů" nebo mít extatické zážitky. Může se to stát; ale to není účel. Meditace se může stát druhou částí klece naší mysli, pokud podněcujeme naši touhu po zážitcích. Mnozí se tam zaseknout.

Skutečný účel meditace je získání informací o sobě, pochopit proč trpíme a jak to můžeme změnit. Toto je důvod proč meditujeme. Nemá to nic společného s tím, co mnoho lidí nazývá "náboženství", nemá to nic společného s kulturou, s tím že patříme k nějaké sektě nebo jiné skupině či do jiného klubu nebo s tím jak se jmenujeme nebo s určitým druhem oblečení, které nosíte. Prostě to má společného s tím, že se staneme dobrým člověkem. To je všechno. Meditujeme, abychom se stali dobrou osobou. To je skutečný důvod, skutečná motivace. Jakákoliv jiná motivace je touhou, falešným konceptem a stane se pastí. (Někteří říkají, není nutkání poznat Boha touhou? Nebo "touha" stát se dobrým člověkem? Gnóze nám říká NE: protože jedna věc je touha mysli a druhá věc je přirozená potřeba vědomí. Více o tomto budeme hovořit později).           

Jen co tyto věci budou nějak pochopeny a začneme pracovat s vědomím, učit se, jak se měnit, přestat jednat mechanicky, změnit náš hněv, změnit naše zvyky, začít obětovat věci, které jsou skutečně v našich životech irelevantní, z tohoto místa se můžeme skutečně naučit co meditace je. Můžeme začít vidět pravdu o vědomí. Ale, jak jsme řekli, toto vyžaduje hodně upřímnosti, ohromnou odvahu a poctivost. To neznamená, že musíte jít a všem odhalit všechny vaše problémy. Znamená to, že musíte mít dostatek odvahy na to, abyste dokázali čelit vašim vlastnoručně vytvořeným iluzím, způsob jakým se klamete, způsob jakým se udržujete v nevědomosti/v nezájmu, být nevědoucí; nepoznat/ignorovat pravdu o sobě, vaší mysli, o tom jakým jste, jak se chováte, co děláte, co si přejete. Už se více nemůžete vyhýbat věcem, pokud chcete pochopit co meditace je.

Meditace je o změně. Je to o změně sebe samých, abychom se stali lepšími lidmi. Pokud nemáte tento záměr, tak tu ztrácíte čas. Existují miliony jiných škol, které vám mohou pomoci získat hodně peněz, pokud je toto, po čem toužíte nebo k získání moci nebo být populární nebo dobře vypadat nebo být atraktivní. Pokud chcete tyto věci, samozřejmě že existují místa, kde vám pomohou, ale za určitou cenu. Všechno něco stojí. Tomuto zákonu nic neunikne. Vše něco stojí, nic není zadarmo. Můžete mít moc, můžete mít peníze, můžete být sexuálně přitažlivý; ale za jakou cenu? V Evangeliích se píše:

Co má člověk z toho, že získal celý svět, pokud ztratil svou duši?

Každodenně v životě děláme neustále výměny. Ty výměny znamenají, že vyměňujete to co máte, abyste dostali to, co chcete. Ale, co ve vás dělá ten obchod? Můžeme opravdu říci, že všechno co děláme, děláme úplně vědomě? Můžeme to skutečně říct? Můžeme skutečně říci, že za vším co děláme, máme úplnou a pozornou vůli?

V Gnózi rozumíme, že nemáme. Nejvíce máme asi tak tři procenta sebeuvědomování, protože člověk v této fázi života má tři procenta svobodného vědomí. 97 procent našeho vědomí je uvězněných v mysli. Ta uvězněná energie- všichni to zažíváme. Je to co my nazýváme ego, je to, to, co my nazýváme touha, to co nazýváme hněv, pýcha, chlípnost, žárlivost, strach, obžerství/nenasytnost, všechny ty charakteristiky, které všichni máme, naše karma. Všechny jsou touhou a všechny v sobě uvěznili vědomí. Zahájením používání našeho vědomí začneme pozorovat, jak toto uvnitř v nás funguje. Cítíme jak náš hněv narůstá a cítíme tu vůli (1) jednat z hněvu, (2) myšlenky hněvu, (3) emoce hněvu. Chceme někomu ublížit, nebo aby trpěli, aby zaplatili. To je touha. To je ego. To je problém. Většina z nás se tím chováním řídí a myslí si, že je to v pořádku. "Pokud mě nikdo neviděl, tak to musí být v pořádku". Neuvědomujeme si, že to vytváří karmu nebo způsob, který nás ničí, duchovně, psychologicky, fyzicky.

Choroby, kterými teď lidé trpí, mají svůj základ v psychologických problémech. Vše je psychologické. Nic tomu neunikne. Lidé mají vředy, protože mají vztek. Lidé mají aids, protože mají chlípnost. Lidé mají rakovinu, protože mají chlípnost. Lidé mají srdeční onemocnění, protože mají emocionální problémy. Seznam je nekonečný. Všechny nemoci, kterými lidstvo trpí, mají svůj základ v psychologických problémech. Ale pokud máme odvahu se začít měnit, pak můžeme začít tu karmu měnit, měnit sebe, měnit způsob našeho mechanického života a učinit jej vědomým.

Těch 97% je to co my nazýváme peklem (Klipot), s větší části si toho nejsme vědomi. Existuje mnoho úrovni mysli; je to dost hluboké. Cílem meditace, cílem cesty je udělat nevědomé vědomým, podvědomé vědomým a infravědomé vědomým. Musíme se stát plně vědomými všech těchto našich aspektů a tak učinit těch 3% na 100%.

Osoba, která uspěje v osvobození 100% svého vědomí je Buddha, Ježíš, Krišna, Mohamed, Svatý František, všichni tito ohromní učitelé, kteří očividně měli náramnou čistotu srdce. Je zcela jasné, že měli náramnou čistotu. Hněv byl pryč. Žádná chlípnost, žádná pýcha. Pouze láska. Čistá láska bez připoutání.

Pro nás je to nepředstavitelné, že lidská bytost může projevovat takovou nádheru. Každá lidská bytost může. Nicméně, není to zadarmo, má to svou cenu a ta cena je váš vlastní život, každý okamžik života. Všechno ve vás musíte zasvětit, abyste se osvobodili od vašeho hněvu, vaší pýchy, vaší žárlivosti, vašeho strachu; pozorovat to, pochopit to, odstranit to.

To je význam Alchymie: Poměnit olovo na zlato. Skutečnou podstatou toho učení je proměnit psychologické olovo, nečistoty mysli a srdce a přeměnit je tím, že odstraníme veškerou tíži, olovo. Olovo je velmi těžký kov. Pokud ten těžký kov odstraníte, tak vystoupí přirozená čistota. To je vědomí, zlato, čisté zlato.

Způsob jakým takovou hlubokou věc uskutečníme, je velmi přesný a velmi náročný. Bohužel nebudete schopni získat celou věc v tak krátkém kurzu, jako je tento. Zvládnout skutečné učení, skutečné cvičení zabere celý život. Je to ohromné. Zahrnuje to vše. Nic neunikne skutečné vědě probuzení vědomí. Když pochopíte tuto vědu, tak všechno v životě může být pochopeno. 

Když získáváme kontrolu nad naší pozorností, tak vzniká pochopení. Právě teď naše pozornost putuje, ovládaná touhami, strachem, starostmi, baženími, zvědavosti, nenávistí. Jsme motivovanými skrytými agendami, potlačovanými touhami a nevědomými rozhořčeními.

Zřízení koncentrace, znamená ovládat naši pozornost prostřednictvím síly vůle a na oplátku kontrolovat naše jednání, vědomě a úmyslně ovládat naše chování ve všech třech mozcích.

Koncentrace je vědomé ovládání a soustředění síly vůle.

Ale, kdo mezi námi dokáže vědomě kontrolovat naše myšlenky?

Kdo dokáže vědomě kontrolovat pocity?

Dokážete se rozhodnout, jak se budete cítit, když vám někdo nadává, zesměšňuje vás, nenávidí vás? Dokážete se rozhodnout, že v té chvíli se budete cítit upřímně? Pravděpodobně ne-jako většina z nás, mechanicky reagujete s bolestí, s nenávistí, s určitým druhem trápení. Zda reagujete externě nebo ne-ve vaší mysli je reakce.

V Gnózi rozumíme, že to co žene všechny fyzické činnosti, jsou pocity a myšlenky: takže, pokud nejsme schopni ovládat naše myšlenky a pocity, pak nemůžeme garantovat ovládání našich činností.

Změnění tohoto vyžaduje sílu vůle, koncentraci, upřímnost, odvahu a oběť.

Samotná meditace je úplně stejná jako pěstování rostliny. Abyste mohli pěstovat rostlinu, tak potřebujete určité příčiny a podmínky. Meditace je stejná. Pokud máme správné příčiny a podmínky, pak výsledek, který chceme se objeví přirozeně, velmi snadno, stejně jako sázení semínka. Vytrháte plevel, ujistíte se, že máte slunce, vzduch a světlo, sluneční světlo. Zasadíte semínka a ujistíte se, že to zůstane čisté od útočníků, jako brouci a ptáci. Zalijete to trochou vodou a čekáte. Meditace je úplně stejná.

Takže nejdříve musíme určit příčiny a podmínky, co je to, co potřebujeme a co je to, co nepotřebujeme. Je to skutečně nešťastné, že tak mnoho meditujících a dokonce učitelů meditace bude roky a roky meditovat a postrádat jednu složku, obyčejně něco jednoduchého. A to je bude držet od skutečného porozumění meditace a dalšího postupu. S touto smutnou pravdou se můžete setkat na mnoha místech, kde půjdete studovat. Různý instruktoři a školy mohou mít mnoho, ale pokud jim chybí jedna věc, nějaká drobnost, tak to je dostačující na to, aby to zabránilo růstu té rostliny. Jedna věc. Můžete zasadit semínko, ale pokud se mu nedostane žádného slunce, tak neporoste. Nebo můžete zasadit semínko, ale pokud tam je hodně plevele, tak se to semínko udusí. Nepřežije. Totéž platí pro meditaci.

Takže Sebepozorování, etika jsou příčiny a podmínky, které jsou nutné, abychom věděli jak meditovat. Nedá se jim uniknout, jsou nevyhnutelné. Musí být použity.

Naučit se, jak být plný mysli 24h denně není lehké a člověk to nemůže dělat polovičně. Vše co máte, musí být na to zaměřené. Musí se to stát vaší posedlostí, nejdůležitější věc o kterou se staráte, na kterou se zaměřujete: "Jak dávám pozor? Jak nedávám pozor? Kde ztrácím svou pozornost? Kdy začínám znovu přemýšlet, znovu snít, znovu fantazírovat, strachovat se? Co mě k tomu nutí? Jak to změním?"

Toto může znít trochu nudně; ale bez této podmínky nemůže být žádné probuzení.

Co to znamená probudit se? Znamená to vidět to, co dříve člověk neviděl. Může se taková věc stát automaticky? Absolutně ne! Nic se neděje bez příčin a podmínek a tým můžeme porozumět proč tak málo lidí je probuzeno pozitivně: protože v sobě nevytvořili příčiny. Nicméně existuje mnoho, mnoho lidí, kteří se probouzejí negativně, protože jsou zcela pohlceni jejich vlastním egem.

Vesmír existuje, protože příčiny a podmínky se spojili, aby ho vytvořili.

Rovněž naše fyzické tělo existuje kvůli příčinám a podmínkám.

A tedy my se musíme probudit stejným způsobem; není to záležitostí vyznání nebo víry: je to výsledek pracování na zřízení správné kombinace faktorů.

Probuzené vědomí je zkušenostní stav vnímání, který nevzniká náhodně nebo prostě tím, že si to přejeme.

Kolik lidí mělo lucidní (jasný) sen? Nebo astrální zážitky, kde víte, že tam existuje svět mimo našeho fyzického světa? Viděli jste to, byli jste tam, probudili jste se v tom. Pokud jste tam, tak jste probuzeni, víte že sníte, nejste ve svém fyzickém těle. Jste probuzeni. Ale pak začnete o něčem přemýšlet a to vás okamžitě vezme pryč z toho zážitku. Nějaká fantazie vám projde myslí a vy tu fantazii začnete žít a takto ztratíte probuzený zážitek.

Pokud se chcete probudit ve vyšších říších, tak nejdříve se musíte probudit zde. Každý den. Tak nudný jako váš den jen může být, všední a opakující se, vy musíte být pozorný. Vypěstujte si pozornost. Z toho bude ta rostlina přirozeně růst.

Z každého okamžiku si vezměte vše, protože každý okamžik je dítětem Gnóze, každý okamžik je absolutní, živý a podstatný. - Samael Aun Weor

Tibetský Mistři říkají:

Nejprve věnujte velkou pozornost, abyste spojili správně příčiny a podmínky. Následně se bez rozrušení a úzkosti začněte zabývat cvičením. Potom, s klidnou myslí pokračujte až do konce.

To je vše co to zabere. Je to jednoduché. Ale je pozoruhodné, jak pár lidí má odvahu a statečnost to udělat.

Jen co začnete dávat dohromady správně elementy, tak nutně začnete čelit překážkám. Z prvního kroku se musíme naučit chápat to, co nevidíme a to i přesto, že překážky jsou přímo před naším nosem. Obvykle nejsme schopni vidět překážku, protože jsme to my sami a vy sami se nedokážete vidět, pokud nemáte zrcadlo.

Jedním z hlavních učení, které se používá v Dzogčhen, Tibetská škola, je zrcadlo. Uvidíte Mistrů Dzogčhenu, kteří mají kolem krku zavěšené zrcadlo a procházejí se s ním. Někdy přijdou ke studentovi a zvednou zrcadlo. Účelem je, aby to nebylo vtipné, i když někdy to je. Pointa je v tom, že to zrcadlo je základem té školy a to zrcadlo je Sebepozorování. Je to jak se pozorujeme. Bez toho nemůže existovat žádné probuzení. Mohou tam být, pouze představy a utrpení. Podstatné je, abychom rozuměli jak se pozorovat.

Takže dosud jsme mluvili o dvou aspektech meditace: Poloha a koncentrace. Toto jsou dvě podmínky, dvě příčiny, které vyprodukují výsledek, pokud s nimi budeme pracovat správným způsobem. Poloha je skutečně jednoduchá. Moc na tom nezáleží, kterou polohu si vyberete. Jediná věc na které záleží je, že se uvolníte a zůstanete pozorní.

Pokud se nyní prohlédnete, tak pravděpodobně najdete napětí po celém vašem těle. Většinou času je většina svalů napjatá. Napětí je způsobeno činností mysli. Napjatí jsme kvůli přemýšlení, kvůli starostem, kvůli úzkosti, kvůli strachu nebo pýše, kvůli elementům v mysli, které jsou rozrušené a to způsobuje napětí v myšlení. Mysl a tělo jsou jedinečně propojeny. Nejsou odděleny. Velmi hlubokým způsobem spolu souvisí. Takže vytvoření dobré polohy pro meditaci skutečně znamená, naučit se, jak být stále uvolněný.

Toto je velmi dobrým tajemstvím pro Sebepozorování. Uvolněte se. Kdykoliv, kdy spatříte, že jste napjatí, tak je to proto, že něčemu nevěnujete pozornost. Pokud někdy najednou zpozorujete, že jste napjatí, je to proto, že něco probíhalo vaší myslí bez vašeho vědomí, podvědomě, nevědomě, infravědome. Něco vytváří rozruch. To je vaše napětí. Napětí blokuje meditaci. Je to vlastně ironické. Abyste mohli meditovat, vše co musíte udělat je uvolnit se. To je všechno. Pokud se dokážete dobře uvolnit a udržet uvědomování, pak můžete velmi dobře meditovat. Problém je, že většina z nás neví jak dávat pozor a většina z nás neví jak se uvolnit.

Takže tu máme, jak to uděláme: Podívejte se na váš život skrze Sebepozorování, zjistěte jak si v sobě vytváříte napětí. Jak ho vytváříte? Kvůli vašemu strachu, kvůli vaší pýše, kvůli ostudě, kvůli hněvu, kvůli závisti.

Závist je obrovským elementem, který vytváří napětí. Porovnáváme se s našimi přáteli, se sousedy a s členy rodiny. "Ó, nevedeme si tak dobře jako oni. Nemám takové auto. Nemám tolik peněz. Nevypadám tak dobře ". Všechno toto vytváří enormní napětí.

Co je napětí? Je to vibrace. Ta vibrace je energií. To znamená, že napětí je mrháním energie. A pokud jsme po celý den napjatý, tak po celý den mrháme energií, enormní množství.

Takže začneme s intelektem: myšlení.

Máme srdce: cítění

Máme motorickou instinktivní činnost.

Všechny tyto jsou plýtváním energie. Například, díváme se na našeho kamaráda, který vypadá lépe než my a cítíme závist. Takže o tom přemýšlíme, "Nejsem dobrý," což vytváří napětí, odpor (vzdor), trápení. Všude plýtváme energií.

Sebepozorování je prostě naučit se, jak toto vnímat uvnitř v nás, učit se, jak dávat pozor, spatřit to.

Tehdy to musíme změnit a říct si: "Nezajímá mě jestli vypadá lépe než já, oba skončíme v hrobě. Touhy mysli jsou skutečně irelevantní! Jsou skutečně nepodstatné! Jsou to koncepty. Koho to trápí! Kdybych byl slepý, tak by mě to nezajímalo!"

Totéž platí pro manželku nebo manžela nebo přítelkyni nebo přítele. Máme naši družku a pak spatříte někoho jiného, kdo je atraktivnější a stimuluje náš chtíč a pak jsme vnitřně zmateni." Co udělám! Jsem ženatý / vdaná! Ale té osobě se líbím! "Kdybyste byli slepý, tak by vás to nezajímalo. Je to iluze. Co skutečně chceme je láska, která je emocionální. Ta nezáleží vůbec na ničem vizuálním. Jenom chce emocionální jistotu. Nestará se o to, jak ta osoba vypadá. Kdokoli může dát lásku nebo ji přijmout, opravdovou lásku. Takže chtíč je klamavý, tak jako i závist, jako pýcha, jako strach. Všechny tyto elementy vězní vědomí. To je to, čeho si musíme být vědom a změnit to. 

Takže první krok: Uvolněte se, uvědomte si, že nemáte být proč napjatý.

Druhý krok je koncentrace. Co je opravdu koncentrace? Když si sedneme meditovat, tak soustředíme naši pozornost. Když si sedneme meditovat, tak jako jsme nyní, tak máme skutečné potíže s udržením naší pozornosti zaměřené na mantru nebo svíčku nebo dech, cokoliv. Bojujeme a jsme frustrovaní. Na dvě sekundy to dokážeme udržet a pak nás mysl vezme pryč… Zápasíme s naučením se, jak se koncentrovat. Ale pravdou je, že my už dost dobře víme jak se koncentrovat, pouze ne správným způsobem.

Pevná vůle, je skutečně jednobodová vůle, tak jako všichni jasně vidíme v opilci, který má příliš slabou vůli na to, aby zůstal při kterýkoli práci, ale který ukazuje úžasnou houževnatost v získání alkoholu. A proto tajemství pevné vůle, je ji koncentrovat na jeden objekt; toto může být dosaženo pouze eliminováním všech soutěžících objektů, které rozdělují pozornost vůle a tak promrhávají energii. Toto je jeden z důvodů, proč se o oběti říká, že je prvním krokem do Záhad (Mystérií), protože pouze nemilosrdným obětováním irelevantních zájmů, získáme jednobodovou a silnou vůli. - Dion Fortune, The training and Work of an initiate, ch. 13 (Trénink a Práce Zasvěcence), 13 kapitola

Pokud skutečně něco chcete, tak se nezastavíte, dokud to nedostanete. Není to pravda? Ve většině případů? Pokud jde o závislost nebo posedlost, tak dokážeme být mimořádně soustředění. Všichni máme tuto schopnost.

Možná, že nemáme vůli, abychom udělali to co je správné, zato však máme enormní vůli udělat to co je nesprávné.

Naše síla vůle je absorbovaná egem, což znamená 97% naší vlastní síly vůle je zaměřené na vyplnění tužeb, což na oplátku vytváří utrpení. Není divu, že lidstvo tak mnoho trpí!

Máme velkou schopnost pronásledovat touhu. Pokud jsme na někoho naštvaní, tak dokážeme být takoví soustředění a pozorní na ten hněv a na tu situaci, že to s námi zůstane dny a nikdy na to nezapomeneme, ani na okamžik, protože to bude do nás nepřetržitě z nitra strkat. Známe všichni tuto vlastnost? Proč si tedy nedokážeme Pamatovat Sami Sebe? Proč je to tak těžké se oddělit od hněvu? Protože vědomí je absorbováno egem a my si myslíme, že to ego jsme my.

Takže tato práce, jak se naučit meditovat vyžaduje obrovskou sílu vůle, abychom dokázali změnit toto procento. Takže skutečně můžeme říci, že koncentrace je definována silou vůle.

Všichni máme sílu vůle. Ale my máme vůli dělat zlo. Máme vůli krmit touhu. Máme vůli krmit naši pýchu, krmit náš chtíč, krmit náš strach. Ale abychom se změnili, na to máme velmi malou vůli. To je důvod proč se tak málo lidí stane anděly. To je důvod proč tak málo lidí se stane svatými. Nedovedou se vzdát své vlastní ďábelské vůle. Nechtějí. Většina lidí je tak spokojená se svým trápením, že nejsou ochotni se toho vzdát, změnit to. To je důvod, proč je lidstvo v takové temnotě, jednoduše kvůli touze. Pokud to dokážeme změnit, tak dokážeme změnit všechno.

A proto, naše úsilí musí být super-lidské, protože všechno s čím musíme pracovat, jsou pouze tři procenta svobodného vědomí. To se musí stát velmi silným, velmi disciplinovaným.

Nyní potřebujeme pochopit, jak aplikovat Uvolnění a Koncentraci. Na začátku se učíme předběžné koncentrační cvičení. Tyto nejsou meditací. Učíme se soustředit na svíčku, na naše srdce, na dech, sledovat objekt, upřeně se dívat na obrázek nebo sochu, meditovat nad mantrou. Nebo postupně můžeme pracovat s vizualizací jako koncentračním cvičením. Tyto přicházejí ve fázích vztahujících se k tomu, jak se dokážeme soustředit. Všechny tyto věci jsou předběžné, žádná z nich není meditací; jsou to pouze koncentrační cvičení. Takže podstatou toho, na čem na začátku pracujeme, je pouze to: naučit se, jak se koncentrovat.

Nato abyste vstoupili do skutečné meditace, už musíte mít do určité míry stabilní mysl, protože pokud bez toho použijete další cvičení, tak se nikam nedostanete. Je to jako jít ven uprostřed tornáda. Potřebujete mít olověné boty, protože jinak vás to odnese pryč. Stejně je to i s myslí. Tak jako v příkladu s loďkou v oceánu, musíte mít silný základ, něco čeho se můžete chytit, jinak vás vlny utopí. Takže na začátku se soustředíme na náš objekt.

Začněte se soustředěním se na vnější objekt. V tomto kurzu navrhujeme použití plamene svíčky, protože je to žijící entita, která se neustále mění. Popravdě řečeno, můžete se soustředit na kus dřeva, kámen, svíčku, sochu, na tom nezáleží. Později, když se mysl usadí, tak si ten objekt začnete představovat. Později, s dokonce ještě větší stabilitou, se můžete soustředit na něco, co nemá formu. Toto je jednoduché shrnutí fází rozvíjení koncentrace.

Takže na začátku meditujte nad objektem, který je mimo vás. Jen co si vybudujete určitou schopnost se koncentrovat, přineste si ten objekt pomocí představivosti do nitra. Jakmile to zvládnete, tak přejděte k něčemu, co nemá formu, jako například mantra, jako například jméno Boha. Pak můžete přejít k zvukům nebo písním nebo delším formám, věci, které jsou trochu více abstraktní, až do určitého bodu, kdy meditující má schopnost meditovat nad věcmi, které nemají formu, jako samotné absolutno nebo samotná mysl. Toto očividně vyžaduje zručnost. Takže tyto se zvyšují v úrovních dovednosti v požadované koncentraci.

Nyní v tomto kurzu budeme pouze studovat předběžný charakter tohoto druhu koncentrace: jak meditovat nad něčím, abychom vybudovali stabilitu mysli. V dalších formách nepůjdeme do detailů a důvod je ten, že nejsou nezbytné. Nemáme moc času a tak potřebujeme pracovat velmi efektivně. Musíme se zaměřit na nejpraktičtěji nejpronikavější techniky.

Ve skutečnosti, široký výběr technik, na které můžete narazit, jsou předběžnými fázemi, mateřská škola meditace, která připraví studenty, aby nakonec mohli na sobě psychologicky pracovat velmi hlubokým způsobem. Ale ve většině případů, všechny tradice z celého světa patří do minulé Doby: jsou vhodné pro lidstvo dob minulých. Využít ty techniky nyní, je příliš pomalé a příliš pracné a poskytuje to příliš malou odměnu. Toto je důvod proč tak mnoho lidí zkusí trochu meditaci a pak to vzdají. Nepřinese jim to ovoce, protože nepoužívají techniky vhodné pro nynější potřeby lidstva.

Existují dovednosti, techniky meditace, které vám umožní velmi rychlý posun v psychologické práci na sobě. V tomto kurzu vás tam velmi rychle vezmeme. Pak, po pravdě je to na vás, jak si budete udávat vaše vlastní tempo. V tomto kurzu budeme prezentovat techniky, jak fungují, jak je provádět, jak je použít. Je pouze na vás, jak je použijete. Jak řekl Buddha: Nikdo vás nemůže Sebe-uvědomit; to musíte udělat sami. Kráčet a určit tempo si musíte sami. Můžete jít rychle, můžete jít pomalu, je to na vás. Jen se nezastavte. Stále kráčejte. Pokračujte v používání technik.

Ospalost

Částí uvolnění je být ospalý. Vím o někom, kdo dokáže vypít čtyři espresa a pak si sednout a velmi dobře meditovat. Já to neumím. Pokud bych si dal včera kávu, tak dnes bych nebyl uvolněn. Takže se musíte ujistit, že to co děláte před meditací, vlastně vaše cvičení podporuje. Pro většinu lidí není dobrý nápad dát si řízek s bramborovou kaší a s koláčem a pak se pokusit meditovat, protože usnou. Naučte se být rozvážný, abyste správně zpracovali vaši energii.

Nejlepší čas pro meditaci je, když se cítíte trochu ospalý, jako když si chcete trochu zdřímnout nebo jen sednout - dokonalá chvíle pro meditaci, protože tělo se samo od sebe přirozeně uvolňuje a vy toho pouze využijete. Někteří z nás mají takový pocit mezi 4 nebo 5 odpoledne, někteří z nás ho mají o 9 večer. Nečekejte až do půlnoci, protože budete pravděpodobně příliš unavení. Nejlepší čas na meditaci je kolem 4 nebo 5 ráno, kolem svítání, protože energie v atmosféře jsou velmi pozitivní pro meditaci. Většina z nás o té době vstane a hned zpětně usneme. Takže znovu je to věcí prozíravosti, učící se, jak zvládat vaše vlastní energie, abyste byli disciplinovaní. Potřebujete ospalost a uvolnění, ale nechcete, abyste prostě jen zaspali.

Na začátku musíte rozvinout soustředěnost pozornosti, sílu vůle, schopnost zůstat soustředěný navzdory jakýmkoliv rozptýlení a spánek je obrovským rozptýlením. Všichni máme hranici, za kterou nedokážeme dovést vědomí. Většina z nás to ztratí, jakmile jdeme spát. Jakmile jdeme spát, jsme pryč, o 8 až 10 hodin později se probudíme. Vůbec žádná vzpomínka toho co se stalo. To se musí změnit. A při rozvíjení meditace se to změní. Začnete si více pamatovat a začnete být vědomi, když vaše fyzické tělo bude spát.

Psychologický Přístup

Jen co budete mít uvolněnou polohu, tak je velmi užitečné stanovit si velmi silné odhodlání, že toto bude nejlepší meditace, jakou jste kdy měli. Takto vám to předkládám, protože pro nás je velmi snadné a velmi rychlé zlenivět, sednout si a začít přemýšlet "Ó, zase. Takové frustrující, takový jsem z toho unavený / á, nač se vůbec trápím. Moje mysl je jako osel ". S tímto přístupem jste již vaši meditaci zruinovali. To se už ani nemusíte obtěžovat, protože jste si právě vytvořili přednost / prioritu.

Všichni dobře víme, že pokud k něčemu přistupujete s pozitivním přístupem, tak je 90% pravděpodobnost, že to bude pozitivní zkušenost. Pravda? Avšak opak je také pravdou: pokud k něčemu přistoupíme negativně, tak je pravděpodobnější, že ta zkušenost bude negativní. My máme ve zvyku přistupovat k věcem negativně. To musíme změnit. Někteří lidé říkají, že když si sednete meditovat-usmějte se! Myslím si, že je to trochu hloupé! Ale některým lidem to pomáhá. Použijte to, pokud vám to pomůže-dělejte to.

Když začnete, dejte si chvilku pro sebe motivaci, uvědomte si, že děláte něco, co vám a lidstvu prospěje. Měli byste to brát s radostí a s velkým povzbuzením. Kultivuje pocit naléhavosti, důležitosti a vážnosti.

Když si osvojíte dobrý postoj, tak uvolnění se stane mnohem lehčím.

Uvolnění

Myšlení, cítění a síla vůle musí být od fyzického těla zcela osvobozeny. - Samael Aun Weor, The Aquarian Message (Poselství Vodnáře)

Všechny tři mozky musíme uvolnit.

Abyste uvolnili tělo, použijte vaši pozornost. Začněte na vrcholu hlavy a pomalu a metodicky si uvědomujte každý sval, kloub a šlachu; přesuňte svou pozornost na tělo, jako kdybyste hledali něco velmi malé a jemné a jediný způsob jakým to dokážete najít je uvolněním. Každá oblast, kterou prohlédnete, musí být uvolněná. Možná že najdete napětí všude, dokonce i na místech, na kterých byste to nikdy neočekávali. Uvolněte se.

Prospěšné může být, pokud si představíte, jak se napětí vypařuje v podobě černého kouře.

Všechny své svaly uvolněte, aby se staly hebkými jako dítě.

Poté uvolněte vaše emocionální centrum. Uvědomte si vaši náladu. Všimněte si jakékoliv úzkosti, strachu, vzrušení, odrazení, nechuti, hněvu, osamělosti, podráždění, sebe nenávisti, samolibosti atd. Uvědomte si je a nechte je, ať se rozpustí, stejně tak, jako uvolňujete napětí ve svalech.

Nakonec si uvědomte napětí ve vašem intelektu. Chaotický tok myšlenek je vlastně výsledkem napětí. Uvědomte si různé vznikající myšlenky a oddělte se od nich. Vy jste pozorovatel a ne myšlenky. Meditující musí zřídit permanentní oddělení mezi pozorujícím (vědomí, pozornost) a pozorovaným (ledajaké jevy: myšlenky, city, pocity).

Stručně řečeno, pravé uvolnění je ve všech třech mozcích. Musíme uvolnit napětí ve všech třech mozcích a oddělit se od všech pocitů, které v nich vznikají. Pouze tehdy my, jako vědomí, jako esence dokážeme vstoupit do skutečné meditace.

Jen co se náležitě uvolníme, tak se můžeme začít soustředit na náš objekt. Ale nevyhnutelně musíme překonat mnoho překážek, které v nás vznikají.

Překážky

Nyní, obecně řečeno, každá překážka na kterou narazíme, při našem pokusu meditovat bude spadat do jedné z těchto kategorií. Nejprve to nemusí být očividné, ale s určitou praxí to začneme vidět.

Lenost

Nejběžnější a nejmocnější překážkou meditace je lenost. Lenost je skutečně nedostatkem energie, nedostatkem motivace, nedostatkem zájmu; ve své podstatě je to rozptýlení. Máme tři široké klasifikace lenosti.

Lenost: jako Činnost

První druh lenosti nazýváme "činnost". Proč byste řekli, že činnost je lenost? Když si sedneme meditovat, tak bychom se měli soustředit na náš objekt. Ale co se stane? Mysl nám to nechce dovolit. Mysl chce, abychom zaplatili účty, upekli koláč, šli si zajezdit, vyvenčili psa, dali si hamburger, vyšli si na procházku, chce, abychom dělali mnoho věcí, dělat si starosti o práci, o peníze, o děti, o našeho přítele, o naši matku. Chce, abychom přemýšleli. Chce, abychom šli a dělali věci. Chce, abychom si dělali o věci starosti. Chce, abychom byli napjatí, abychom dělali plány. To je "činnost"; činnost subjektivní mysli. Je to lenost vědomí. V tomto stavu, vědomí nepracuje aktivně; je pasivní, pohlceno falešnými nadějemi, falešnými představami, falešnými sny, falešnými dojmy. Pozornost není vědomě soustředěna. Namísto toho je naše pozornost potahovaná běsnícím mořem myšlenek, představ a pocitů. Mysl nás rozptyluje s všelijakými druhy světských aktivit a je obrovskou překážkou. Toto je hlavní překážka, která zastavuje meditujících, protože lidé nechápou, jak to obejít. To je důvod, proč je na seznamu jako první. Toto je nejdůležitější, abychom pochopili. V syntéze by se dalo říci, že toto je připoutání k světské činnosti.

Pokud si sednete s úmyslem meditovat, ale vše co děláte je pouze to, že jste ponořen ve světské činnosti ve své mysli, tak mrháte časem. Abyste se dostali dále, tak vaši schopnost musíte rozvinout pomocí síly vůle a nikdo to nemůže udělat, jen vy. Přirozeně, že na lenost existuje protilátka, o čem budeme za chvíli mluvit. 

Lenost: jako otálení

Druhý druh je otálení. Obecně platí, že tento druh lenosti přichází dříve, než začneme meditovat. Je to ta myšlenka, která se objevuje a říká, "Ó, mohu meditovat později. Mám dost času. Nechte mě nejprve vyluxovat dům, utřít podlahu, umýt ledničku a vyhodit to staré jídlo co tam je. A musím udělat něco s těmi papíry. Musím zavolat matce. Musím si prohlédnout starou poštu.“ Nekonečné. Nekonečné! A řeknu vám něco, co jsem objevil. Můžete si zapsat všechny ty věci a snažit se je všechny udělat a zjistíte, že ten seznam přibývá. Protože, zatímco děláte všechno to, co potřebujete, tak zjistíte, že je třeba udělat další věci. To se zdá být zákonem přírody. Ten seznam nemůže nikdy zemřít tím, že jej budete dělat. Zemřít může pouze tím, že jej spálíte! Takže potřebujeme rozvinout disciplínu, abychom ten zvyk změnily.

Kdo otálí a proč? Zeptejte se své vlastní mysli. Co je to, čemu se vyhýbáš tím, že otálíš. Proč se vyhýbat meditaci. Kdo se tomu chce vyhnout? Je to velmi zajímavé. Není to vaše družka, není to vaše kočka. Je to vaše vlastní mysl a proč by se vaše mysl chtěla vyhnout meditací? Protože skutečná meditace bere energii pryč ze subjektivní mysli. Mysl je ohrožena. Vy se snažíte zabít negativní elementy mysli a ty elementy nechtějí zemřít. Takže je tam obrovský vzdor.

Lenost: jako sklíčenost

Třetím je sklíčenost nebo sebe snižování. "Proč se obtěžovat! Neumím meditovat! Proč bych měl? Jaký to má smysl? Moje mysl je zdivený kůň. Neposlouchá. Nikdy není ticho. Nikdy jsem nezažil Samádhi, proč bych to ještě měl teď zkoušet."

Opět, oblíbená metoda mysli, aby nás držela od zkoušení. Je to pouze jedna z mnoha lží, které mysl používá, aby nás držela od vykonávání práce. Tuto lež používá, protože je ohrožena; mysl velmi dobře ví, že máme schopnost meditovat. Ale také velmi dobře ví, že máme pochybnosti. Takže to používá, aby nás držela od pracování.

Protilátky

Povahou všech těchto forem lenosti je připoutání k něčemu v mysli, nějaký druh touhy, nějaký druh připoutání. Obecně řečeno, je to připoutání k nějaké formě trápení. Můžeme být připoután k tomu, že máme ze sebe špatný pocit; mnoho z nás to má. Nebo jsme připoutáni k tomu, že máme ze sebe dobrý pocit a pokud meditujeme, tak to můžeme spatřit, že se zásadně mýlíme. A tak se meditaci vyhýbáme. Nebo jsme připoutáni k získávání všech věcí v životě, které opravdu cítíme, že si zasloužíme a jednoduše nemáme čas na meditování. "Zasloužím si větší dům, zasloužím si být slavný, zasloužím si ty peníze, proč bych měl meditovat? Nepotřebuji se změnit. Raději strávím svůj čas při přípravě plánů." To vše je iluze; my jen věříme, že to je reálné. Lenost se projevuje v milionech rozmanitostí, ale protilátky zůstávají stejné.

Poddajnost

První protilátka je nazývána poddajnost. Tento výraz opravdu pouze říká "zkušenost". Poddajnost je opravdu pouze termín znamenajíc pružnost, všestrannost a skutečně význam toho je "zkušenost vědomí". Ve skutečnosti, poddajnost je pouze zážitkem volnosti od mysli. Je to zkušenost pravého štěstí, skutečné radosti, blaženosti. Někteří lidé to nazývají Samádhi, někteří lidé to nazývají satori, někteří lidé to nazývají extáze. Staré Eleusiniánske záhady (zasvěcovací ceremonie, které se každý rok konaly na počest Demeter a Persefony ve městě Eleusis v Antickém Řecku) to nazývají "manteia". A to jednoduše znamená "extáze, blaženost, radost". Je to přirozená radost vědomí. Všichni to zažili. Ale čím jsme starší, tím se to stává obtížnější. Když jsme byli děti, když jsme byli miminka, tak jsme to zažívali stále. Ale, jak jsme si vytvořili osobnost a jak se naše mysl do nás vtělila, tak jsme tu chuť svobody vědomí ztratili.

Jakmile poznáme zkušenost vědomí, pak budeme vědět, jak je naše mysl zblbnutá. Jen co zakusíme svobodu bytí mimo mysli, pak budeme vědět, jak jsme se mýlili. Dobrým příkladem je silný nebo lucidní (jasný) zážitek. Můžete zažít tolik svobody, tolik radosti, bez toho, abyste byli ovlivněni touhou.

Tuto chuť můžeme zažít v očích miminka. To je důvod, proč jsme k nim přitahováni, protože mají čisté vědomí a my to vidíme a pamatujeme si to na velmi jemné úrovni, jaké to bylo předtím, než jsme měli všechny tyto problémy.

Poddajnost okusíme, kdy začneme rozvíjet Sebepozorování, Sebe-pamatování a Meditaci. Tato chuť je bez pochyby nejsilnější protilátkou vůči lenosti. Jen co zakusíme svobodu vědomí, mysl vás nemůže podvést s leností, s otálením nebo sebe pochybováním. Pokusí se o to a použije mnoho nástrojů, ale bude to stále těžší a těžší, protože vědomí ví. Pokud cítíme, že tuto chuť jsme ještě nezažili, jak to máme rozvinout? To je další protilátka.

Nadšení

Rozpoznejte škodu, kterou toulavá mysl vytváří. Rozjímejte nad podstatou učení. Rozpoznejte, že my sami máme potenciál stát se něčím větším. Z těchto rozvineme ohromné nadšení, radost tu práci vykonávat. Takže přirozeně, pokud máme nadšení meditovat, pak budeme mít meditační zážitek. A tak budeme mít poddajnost a tím můžeme bojovat proti lenosti.

Jak vyvoláme nadšení? Uvažováním o výhodách koncentrace, silné pozornosti a sebepozorování. Tím, že rozpoznáme, že pokud skutečně pochopíme jako dávat pozor, tak s menší pravděpodobností uděláme chyby. S menší pravděpodobností ublížíme druhým lidem.

Měli být jsme být velmi nadšeni z rozvoje těchto dovedností, protože můžeme udělat život v našem malém koutě světa o trochu lepším. Měli bychom přemýšlet a uvědomit si, že toto učení nás vezme vidět pravdy života. Víme již, že v životě je něco víc, než auta, peníze a sex, jinak bychom nestudovaly tyto vědomosti. Všichni víme, že v životě je něco víc, než jen to, co dokážeme vnímat.

Teozofista jménem Leadbeater řekl:

Nejčastější chybou je domnívat se, že hranice našeho vnímání, je také hranicí všeho co je možné vnímat.

Touto iluzí trpíme všichni a to je nesprávné. Rozsah našeho vnímání je mimořádně úzký, ohraničený právě zde v tomto fyzickém světě, protože spíme. Někdy máme štěstí a můžeme spatřit něco z nějaké druhé říše. Tento zážitek nám dává nadšení. Nadšení nás vede ke cvičení, což nám umožní mít zkušenost vědomí, co bojuje proti lenosti. Na rozvinutí většího nadšení je skutečně pouze potřeba aspirace a to je další protilátka.

Aspirace

Aspirace je prostě touha dosáhnout něco drahé (srdečné). Znamená to mít touhu v srdci, poznat co je to skutečná láska; ne podmíněná láska, ne smyslová láska, ale vědoma láska, která je za hranicemi mysli, za hranicemi fyzického těla, za hranicemi Republikánů nebo Demokratů, Američanů nebo Číňanů nebo Indů. Je bezpodmínečná a je přirozeným právem každé lidské bytosti. Můžeme toho dosáhnout skrze vědomou práci a dobrovolného trápení. Ale není to zadarmo. Musíme se vzdát sami sebe. Ta aspirace je aspirování k tomu, abychom se osvobodili od utrpení. Ten, kdo skutečně pochopí podstatu utrpení, má obrovskou aspiraci a nadšení, co je přirozeně a rychle vezme ke zkušenosti vědomí, k Samádhi.

Pokud skutečně zvážíme podstatu trápení, tak vyvoláme ohromné nadšení. Nicméně, my to trápení obvykle ignorujeme a věříme, že tomu dokážeme uniknout i přesto, že trpíme každý den. Protože jsme odděleni od našeho vlastního vnitřního Ducha, tak jsme odděleni od všech realit Boha a toto je utrpením.

Když začneme vidět, že všechno co jsme si kdysi mysleli, že je důležité, vlastně nic neznamená, tak jsme blízko k rozvoji této kvality. V té chvíli jsme na křižovatce, skrze kterou můžeme vstoupit buď do zoufalství a sebezničení nebo do ohromného nadšení k sebe-změně.

Na rozvoj aspirace je nutný pouze jeden požadavek a to je víra.

Víra

Co je víra? Víra není přesvědčení. Přesvědčení je koncept; Víra je vědění. Víru máme, když víme o něčem, že je to pravda, protože jsme to zažili. Víru máme, když sami v sobě víme, i když mysl tomu nevěří. Vědomí ví, srdce ví. Víru potřebujeme, abychom měli aspiraci. Skrze víru aspirujeme, abychom se stali Sebe-uvědomění. Máme víru ve vědění, že v životě je něco víc. Nějak tu víru máme všichni, protože všichni jsme dnes zde. Nějakým způsobem ji všichni do určité míry máme. Všichni jsme měli zážitky, které nám dali víru, že toto učení nabízí něco fundamentálně skutečné a podstatné.

Co nám dává větší víru? Zkušenost, což je poddajnost, první protilátka.

Takže zde máte malý pěkný koloběh. Abyste měli víru, musíte mít zkušenost / zážitek. Ale abyste měli zkušenost / zážitek vědomí, musíte mít nadšení pro provádění té práce, abyste se k němu dostali. Ale abyste měli nadšení pro získání té zkušenosti, tak musíte mít aspiraci, abyste toho dosáhli. A abyste měli tu aspiraci, musíte mít víru. Krmí se to samo.

Tyto věci rostou při tom jak pracujete, jak používáte svou sílu vůle, jak se pozorujete, jak sobě samým rozumíte. Kultivujete víru, kultivujete aspiraci, kultivujete nadšení a přirozeně se k tomu zážitku dostanete. Nemůžete to nutit. Rostlina roste podle zákonů Přírody. Vše co můžete udělat, je poskytnutí příčin a podmínek.

Toto jsou požadované příčiny a podmínky: Vědomí, síla vůle, uvolnění. Z těchto tří, které jsou ve skutečnosti jednou, aplikujete protilátky podle toho, jak bude mysl zasahovat.

Stručně řečeno, se to opravdu redukuje do sebe inspirace, abychom začali každý den nanovo. Pokud se vaše meditace stává frustrující, jděte se projít. Zkraťte vaši dobu cvičení. Nebuďte na sebe takoví tvrdí. Jděte na čerstvý vzduch, opláchněte si obličej, dejte si sklenici vody. Vaše cvičení by mělo být osvěžujícím a ne zátěží. A pokud je to zátěží, tak je to proto, že něco děláte špatně. Jednoduché. Sledujte to sami v sobě. Pokud je vaše cvičení zátěží, tak děláte něco špatně. Nikdo není na vině kromě vás. Učení nelze vinit, protože pomohlo milionům lidí. Každý Buddha, který se stal Buddhou, použil stejné nástroje, jaké učíme zde. Když fungovaly pro ty Buddhy a Světce, pak určitě budou fungovat pro nás. Takže nemůžeme vinit vědomosti. Nemůžeme vinit našeho učitele nebo naši družku nebo psa nebo souseda, protože, oni to za nás udělat nemohou. A pokud donekonečna budeme vinit sebe, tak to je jen další forma lenosti. Pokud my jsme ti jediní, kteří to mohou udělat, pak musíme zjistit, co nám v tom brání. Pokud je to element v naší psychice, tak musíme pracovat, abychom ho odstranili. Pokud je to něco ve vědomostech čemu nerozumíme, tak potom se ty vědomosti musíme snažit pochopit na hlubší úrovni. Toto jsou jediná řešení, která přivodí výsledky, které potřebujeme.

Musíme tu práci vykonávat, kultivovat inspiraci, cvičit a být trpělivý a to semínko vyklíčí a vyroste přirozeně.

Chyby

Zapomnětlivost

Druhou chybou a další obrovskou překážkou pro mnohé lidi je zapomnětlivost. Když si sedneme meditovat, řekněme, že se řídíme všemi těmito kroky, máme obrovské nadšení, sedneme si na židli, máme příjemnou hudbu, vonnou tyčinku, závěsy jsou zataženy, máme tam svíčky, jsme připraveni a začneme meditovat… a ani se nenadějete a půl hodina uběhla a - "Hej! Já jsem měl meditovat! Přemýšlel jsem o psovi a té vtipné televizní show ". Zapomněli jste co máte dělat. Zapomnětlivost je když ztratíme uvědomění si objektu meditace.

Zapomnětlivost je označována časovými úseky, v nichž nemáme žádné uvědomování, že původně jsme měli meditovat a místo toho sníme, přemýšlíme, vzpomínáme, uvažujeme…

Na začátku neustále ztrácíme uvědomování. Zdá se, jako bychom častěji ztrácely uvědomování, než ho dokážeme udržet stabilním. Na začátku to připadá, že mysl se zhoršuje. Mysl se zdá být více aktivní; je tam více myšlenek, větší intenzita, více činnosti, více rozrušení, více bolesti. Ale, to není tím, že by tam bylo více aktivity jako předtím, je to tím, že se poprvé díváte na svou vlastní realitu.

Vaše mysl vás bude nutit myslet si, "Toto cvičení mi ubližuje, je to špatné, neměli bychom dělat tuto meditaci, protože mě to blbne". Tak to není. Vy už jste takoví. Jenom jste si to předtím nevšimli. Buďte trpěliví. Stále sledujte.

Protilátka proti zapomnětlivosti je jednoduchá. Je to opak zapomnětlivosti. Je to plnost mysli.

Plnost mysli je přesný, vědecký termín: znamená to, že musíme udržet nepřetržitost uvědomování se. Pokud se soustředíte na svíčku a vaše uvědomování dokážete na ní udržet 30 sekund a pak zapomenete a po uplynutí pěti minut si vzpomenete, co jste si předsevzali: tak přímo tam vidíte, jak žijete svůj život. Svůj život žijete zapomínáním se. Nacházíte se v stavu sebe-zapomínání, ne Sebe-pamatování. Vše co musíte udělat je kultivovat Sebe-pamatování, plnost mysli, během dne buďte více pozorní. Dávejte pozor.

Toto je důvod, proč mniši a jeptišky používají růžence a korálky. V Sanskrtu se to nazývá "Japa" (Džapa). Je to technika na vybudování plnosti mysli, být přítomen. Vidíte fotky mnichů v Tibetu a jogínů v Indii, kteří neustále mezi prsty pracují s korálky. Katolický mniši a jeptišky to dělají také. Katolíci a Tibeťané by měli dělat totéž cvičení: být plný mysli, být přítomen, být pozorný, bez rozptýlení zůstávající soustředěn na objekt. Rozvíjejí nepřetržitost uvědomování se, nebo jinými slovy, nepřetržitost Sebepozorování.

Takže je to jednoduché: pokud ve vaší meditaci stále zapomínáte na objekt meditace, tak ve vašem každodenním životě kultivuje plnost mysli. Potom když budete meditovat, tak budete více plný mysli a nezapomenete. Překážkou je, že mysl je velký, velký stroj, který vás chce rozptýlit. Plnost mysli musí být kultivovaná po celý den v každé zkušenosti, bez výjimky.

Vzrušení a Omámení

Vzrušení a omámení jsou dvě strany téže mince. Pokud meditujeme a zjistíme, že mysl je nejasná, otupená, to znamená, že je zamlžená, tehdy máme omámení; není tam jasnost, nic v mysli nedokážeme vnímat jasně, je tam mlha nebo opar. Toto je způsobeno rozrušením. Je to stejné, jako když rozvíříte jezero; všechno bahno stoupá, špiní se to a těžší je vidět skrz. Vzrušení je stejná věc. Je to forma rozrušení. A každá z nich má různé úrovně. Můžete mít určitý stupeň koncentrace nebo jasnosti, ale spolu s tím i jemné omámení, jako kdyby tam v mysli byla nějaká hranice nebo zábrana. Může se to zdát, jako mlha, kterou nedokážete zcela proniknout.

Vůči tomuto jsou různé protilátky. Často pomůže vyjasnit mysl rychlá procházka nebo propláchnutí obličeje nebo strečink. Pokud máte v mysli omámení, jako ta nejasná otupělost, tak osvětlete a provzdušňujte místnost. Na minutku se natáhněte. Vyvětrejte. Vyčistěte to. Často to tam pomůže ihned odstranit.

Můžete si ve vašem srdci představit krásnou květinu a kvalita toho obrázku může pomoci tu pochmurnost rozptýlit. Pokud máte to otupělé omámení, kde je opravdu těžké se zaměřit a zůstat soustředěný, tak si můžete ve vaší mysli představit jasné slunce a to také může vypudit tu otupělost.

Existuje mnoho technik, které pomáhají. Pro rozrušenou mysl, pokud je mysl aktivní, aktivní, aktivní a jednoduše se neupokojí, tak dobrá technika je otevřít oči, v tichosti sedět a s hlubokou pozorností pozorovat všechny dojmy. Pozorujte vše, co k vám v té chvíli přichází, všechny vizuální informace, zvuky, pocity, chutě, pachy, všechno, tak abyste se stali svou schopností vnímat, a již více nepřemýšleli. Chce to sílu vůle. Ale má to schopnost rapidně prolomit rozrušenou mysl.

Všechny tyto techniky fungují, ale existují daleko silnější techniky odstranění vzrušení a omámení a dalších překážek. Ty zahrnují mantry a vizualizace a pránájámy. O všech těchto cvičeních se budeme učit v pozdějších kapitolách.

Vzrušení: Netrpělivost

A poslední chybou, kterou bychom si měli zvláště poznamenat, je Netrpělivost. Netrpělivost je skutečně určité ego pýchy, které si chce dobře počínat. Vědomí jednoduše JE; nikomu se nepotřebuje dokazovat nebo ukazovat. Když jsme rozrušeni, kvůli tomu, že chceme, aby si druzí mysleli, že víme jak meditovat, pak potřebujeme kontrolovat naši pýchu.

Dychtění po zážitcích vytváří enormní netrpělivost, protože ten, kdo dychtí po zážitcích Samádhi nebo Astrálním Cestování, je ego.

Rovněž bychom měli nechat plavat touhu po klidné mysli. Toto je pro mnoho lidí velkou překážkou. Ironicky, mnoho lidí se pokouší naučit jak meditovat, ale když zpozorují, jak je jejich vlastní mysl rozrušená, tak je to podráždí a naplní se touhou po klidné mysli; toto samozřejmě vytváří pouze více rozrušení a přirozeně taková osoba zanechá to cvičení, protože ta touha není nikdy uspokojena.  

Pokud jsme vytrvalí a upřímní a pokud neustále přehodnocujeme naši metodu cvičení skrze studium a pochopení, tak mysl se sama od sebe usadí.

Nehybnost oceánu mysli, není výsledkem, je to její přirozený stav. Vzduté vlny myšlenek, jsou pouze nehodou, vytvořenou netvorem "já”… - Samael Aun Weor

Pokud chcete skutečně porozumět, kde tento kurz směřuje, tak byste měli každý den alespoň 10 až 15 minut meditovat. Krátké sezení jsou ohromné, protože dokážete být velmi soustředění a neztratit svůj orientační smysl. Delší sezení se hůře zvládají obzvláště na začátku. Takže doufám, že to budete brát vážně a že budete disciplinovaní, protože pokud nevybudujete určitou stabilitu mysli, pak cvičení, které budeme později studovat, budou pro vás nedostupnými. Nebudete schopni je využít. Musíte mít určitý stupeň koncentrace.

Tradičně byste se tyto dovednosti učili, pouze jako část velmi dlouhého meditačního výletu. Každý den bychom potřebovali dlouhou dobu meditování po celý den, abyste porozuměli technikám, které budeme studovat na konci tohoto kurzu. Bylo by to čistě soustředění pozornosti 8 až 10 hodin denně, pouze meditování nad svíčkou nebo vaším dechem nebo něco podobného. Takže to vyžaduje kázeň a závazek. Doporučuji vám to vybudovat. 10 až 15 minut denně není moc. Samozřejmě pokud se snažíte Sebe-pozorovat, tak to znamená více. Tehdy se vlastně pokoušíte rozvinout koncentraci po celý den.

Vstoupit do rozjímání po dobu 
což zabere mravenci přejít 
z jednoho konce lidského nosu na druhý,
přinese větší pokrok k uvědomění
než celý život strávený 
hromaděním dobrých skutků.
= Buddha Šákjamuni

Týdenní Cvičení

Pokračujte v předchozím cvičení relaxace, vokalizováním samohlásky O a pak soustředěním se na plamen svíčky. Po asi deseti minutách pozorování svíčky s otevřenýma očima, zavřete oči a ten plamen svíčky si představte. Pokud ztratíte pozornost v myšlení, tak se prostě vraťte k vizualizaci. Aplikujte techniky z této přednášky. Nebuďte napjatí. Pokud zjistíte, že při zavření očí, nejste schopni udržet vaši plnost mysli, tak pak jednoduše pokračujte v soustředění se na svíčku s otevřenýma očima. Pokuste se znovu další den zavřít oči a vizualizovat. Kousek po kousku si tyto dovednosti vybudujeme. Bez ohledu na to, toto cvičení provádějte každý den!

Rovněž je vhodné se zahájením následujícího cvičení, jak je uvedeno Samaelom Aun Weorom.

Cvičení pro Rozvoj Představivosti

Slabiky Ma Ma, Pa Pa, Ba Ba jsou první slabiky, které v dětství vyslovujeme. S těmito slabikami můžete začít zasvěcení. Tyto slabiky musíte zpívat, zatímco zaujímáte dětský přístup. Intonaci těchto posvátných slabik se můžete naučit při poslechu Magické Mozartově Flétny.

Mozart umístil tyto slabiky v jeho úžasné opeře. Učedník musí usínat zaujímáním dětského postoje, zatímco si bude vzpomínat na první roky svého dětství a pak si mentálně zpívajíc ty posvátné slabiky.

Slovo Pa Pa by mělo být vokalizované intonováním první slabiky Pa ve vysokém tónu, pak druhá slabika Pa se vysloví v nižším tónu. Tyto dvě slabiky by měly být mnoho krát vyslovované. Stejnou věc musíte udělat se slabikou Ma.

Usínejte při meditovaní nad vaším dětstvím. Se svou představivostí si zpětně prohlédněte celé vaše dětství a mentálně vyslovujte ty posvátné slabiky.

Toto je třetí část kurzu s názvem Gnostická meditace

přeloženo z anglického originálu: Concentration
přednáška daná gnostickým instruktorem gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian