1. Bdělost

Napsané Gnostickým Instruktorem

Vzájemná závislost

Všechny úkazy přírody a předměty nacházíme důvěrně a organicky navzájem spojeny, vnitřně jeden na druhém závislé a vzájemně se podmiňující. Vskutku, žádný úkaz přírody nemůže být celistvě pochopen, pokud jej považujeme za izolovaný. Vše je v neustálém pohybu. Vše se mění; nic není klidné. -Samael Aun Weor, Endokrinologie a Kriminologie

Vidíme, že život se skládá ze sérií událostí, sérií faktorů. Když mluvíme o vzájemné závislosti, tak co zde popisujeme, je vztah mezi událostmi a vztah mezi stavy. V podstatě toto slovo znamená, že žádná věc neexistuje bez druhé. Vše je závislé na příčinách; nic neexistuje nezávisle od ostatního. Jeden Filozof řekl, že "Žádný člověk není ostrovem", což bezchybně vyjadřuje pochopení vzájemné závislosti. Nikdo z nás neexistuje jako izolovaná entita. Toto je skutečný klíč, který potřebujeme porozumět; nikdo není izolován.

Ti, kteří trpí osamělostí, v tomto možná najdou trochu útěchy. Ale skutečným významem vzájemné závislosti je, že všechno co děláme, ovlivňuje druhých, a všechno co dělají druzí ovlivňuje nás. Je v tom ohromná interakce; je v tom ohromný tok a proud energie, který se neustále pohybuje mezi jednotlivci.

Například existuje skupina lidí, kteří nezávisle od sebe, mají nutkání porozumět něčemu o jejich samých. Ó, hle, všichni se o jedné hodině náhodně ukážou v gnostické třídě. Možná je to náhodné. Ale my víme jistě, že to není náhodné; je to kvůli různým okolnostem, které se spojily, aby tu událost vytvořili. Toto je to, co nazýváme Karma, Zákon příčiny a následku. Všechno má příčinu a každá příčina má také následek.

Intelektuálně, je toto jednoduchá věc pro pochopení. V tři dimenzionální fyzice vidíme, že pokud něco potiskneme, tak se to pohne, za předpokladu, že máme dostatek síly nato, abychom to pohnuli. Newton popisuje Karmu tak, jak ji vidíme ve fyzické hmotě, "Pro každou akci, bude stejná a opačná reakce". Toto je Karma vyjádřena tři dimenzionální fyzikou.

Taktéž, pokud porozumíme známý axiom "Jak nahoře tak dole", tak stejně porozumíme, že opak je také pravdou, "Jak dole, tak nahoře" a tak, pokud existují reakce na akce na fyzické úrovni, tak musí existovat reakce na akce na energetických úrovních.

Můžeme říci, že ve fyzickém světě nebo fyzickými aspekty věcí, toto pravidlo rozumíme do určité míry, takže máme určité procento Gnóze Příčiny a Následku ve fyzické říši. Ale pokud se čestně prozkoumáme, tak pravděpodobně zjistíme, že emocionálně nebo mentálně, nemáme vůbec žádné pochopení tohoto zákona, protože stále tvrdošíjně lpíme na vytváření a uvolňování negativních emocí. Neuvědomujeme si následek, který obdržíme; ignorujeme to.

Neznalost / Nevědomost (ignorance)

Když studujeme Buddhismus nebo Hinduismus nebo Křesťanství nebo Islám, tak narazíme na toto slovo neznalost (ignorance). Také si často kvůli naší kultuře toto slovo chybně vysvětlujeme; O neznalosti si myslíme, jako "nebýt vzdělaný", ale pravdou je, že slovo ignorance (neznalost/nevědomost) pochází z "ignorovat". A upřímně pravdou je, že pokud se prozkoumáme, tak uvidíme, že ignorujeme důsledky našich činů. Nestaráme se. Když jsme naštvaní, tak se nestaráme, zda ublížíme druhým lidem, když jsme rozhořčeni, nestaráme se; vlastně můžeme říci, že chceme, aby druzí trpěli, a tak vyjadřujeme náš hněv, aby nás bylo slyšet, možná abychom se pomstili, možná abychom někoho ponížili.

Po celou dobu jednáme bez porozumění, že naše činnost vyprodukuje výsledek. Jsme o tom nevědomí. Jinými slovy, chceme dělat, co se nám zachce a volíme si ignorovat to, co to pro nás a druhých znamená. Takže, už porušujeme pár jemných zákonů přírody. Neuvědomujeme si, že jsme závislí na druhé osobě. V životě nejsme izolovaní; potřebujeme se navzájem. Vše, co máme, a všechno, co jsme, k nám přišlo skrze ruce, mysli a srdce druhých lidí. Naše tělo, naše jídlo, naše představy, naše vzpomínky, naše vzdělání. A přesto, chybně věříme, že jsme "nezávislí." Nejsme, a pokud se pozorně podíváte na váš život, tak uvidíte, že jste členem společenství, i když s druhými nemluvíte. Jako člen společenství působíte na lidi a oni působí na vás.

Ignorujeme efekt, který můžeme mít na někoho jiného. Také ignorujeme efekt, který se k nám nepochybně vrátí. Karma je prostě energie; je to způsob, jakým se v přírodě pohybuje energie, příchozí a odchozí. Takže všechny ohromné tradice řekli, že žijeme v nevědomosti (nezájmu), že nevidíme pravdu.

Druhým aspektem nezávislosti je, že chybně věříme, že naše štěstí závisí na velmi úzce definovaných okolnostech. Například, pokud máme finanční problémy, tak naše mysl se zaměří na, "Pokud se mi to podaří prodat nebo dostat to povýšení nebo dostat ten titul, tehdy budu mít dost peněz". Nebo "Kdybych jen tak mohl dostat to nové auto nebo větší dům, tehdy budu šťastný". My máme tento úzký pohled, že naše štěstí a duševní pohoda, závisí na těchto malých okolnosti závislých událostech. Kdyby to byla pravda, tak by pro nás bylo do čela jednoduché být šťastní. Prostě bychom jen potřebovali dosáhnout ty malé cíle a pak bychom byli spokojeni. Ale kdo z nás našel, jakýkoli šťastných lidí, kteří se ženou za životem tímto způsobem? Neodpovídejte hned: dobře je pozorujte, protože hned jak si splní ten cíl, tak budou chvíli šťastní a hned okamžitě na to, již nejsou více spokojeni a chtějí něco jiného. Kdo je opravdu spokojený? Možná řeknou, že jsou spokojeni, ale v jejich srdcích, potmě, v noci, jsou skutečně opravdu šťastní?

Z Gnostického hlediska, na této zemi neexistují šťastní lidé. Všichni strašně trpí. Trpí úzkostí, chudobou, hladověním, hrozbou smrti, hrozbou mučení.

Bohatí trpí strachem, že ztratí to, co mají. Chudí trpí chtěním něčeho, co nemají. V jakémkoli společenském postavení v životě po něčem toužíme. Pracujeme, otročíme a potíme se, abychom to dostali, pak zažijeme chvilkový moment spokojenosti a potom chceme něco nového.

Toto je velmi dobře známé ve čtyřech vznešených pravdách, učených Buddhou Šákjamunim.

Takže tu máme neustálou změnu toho, co od života chceme. Někdo má za cíl "Chci se oženit/vdát, to je to, co chci, pouze se chci oženit/vdát a tehdy budu šťastný/á. Budu mít dům, děti a všechny tyto věci." Takže to všechno dostanou a pak co: jsou nešťastní. Vše toto jsme viděli u lidí, které známe.

Nebo řeknou, "Jenom potřebuji dostat lepší ženu, tu kterou mám, není dobrá". Tak se rozvedou, dostanou jinou ženu a stále jsou nešťastní.

Upřímně řečeno, toto je stav lidstva. A stáváme se šťastnějšími? Ne. Pravdivě a upřímně, ne. Stáváme se více zoufalý. Míra rozvodů stoupá, míra kriminality stoupá. Život se stává více komplikovaným a ne jednodušším.  

Všichni věříme této ohromné představě: že život se zlepšuje. S Fed Exom (zásilková společnost), faxy a internetem, "Život se zjednodušuje." Všichni jsou vzrušení, "Podívej se na naši ohromnou technologii, podívej se na naši ohromnou civilizaci, podívej se na ty všechny úžasné úspěchy"; ale jsme opravdu šťastnější?

Trpíme méně?

Důkaz ukazuje opak. Duševní choroba je běžnější. Deprese je velmi rozšířená. Sebevraždy jsou běžnější. Napěchovaní jsme jako krysy ve velkých smradlavých městech, pijící špinavou vodu a koupající se v chemikáliích.

Jsme uvězněni v obrovské komplikované životní hnilobě; celý svět se třese pod zničující činností lidí.

Každý den se zvyšuje a komplikuje počet hrozeb pro naše zdraví a bezpečnost.

Jsme uvězněni v dluhu, pracujíc více a vydělávající méně.

Každá významnější společenská struktura je na pokraji katastrofy. Vězeňské systémy jsou zavalené a nemají žádné odpovědi na problémy. Vzdělávací systémy jsou zavalené a na své problémy nemají odpovědi. Politici jsou zavaleni spletitostí problémů, které na nich tlačí. Nikdo nemá žádné odpovědi, a skrze tohoto všeho, si naše média zpívají svou šťastnou melodii: "kup si nové věci a budeš se cítit lépe. Dejte si udělat plastickou operaci a budete šťastní. Dobře se oblečte, překrásné vypadejte, přitahujte žádostivost a žárlivost druhých a budete spokojeni."

Hluboko uvnitř všichni víme, že je to lež. Ale nedokážeme tomu čelit, protože jsme vyděšení.

Pokud se na to podíváte objektivně, život se více komplikuje. Nyní je život komplikovanější, než byl v době našich rodičů. Život je o hodně pracnější, než jaký byl pro naše prarodiče. Míra změny se zrychluje a s tím zrychlením přichází větší komplikace a s tou komplikací vzniká zmatek, starosti, pochybnosti, strach. Zoufalství a utrpení lidstva se prohlubuje. Proč je tomu tak? Pokud se podíváme na tyto jevy, tak uvidíme proč:

1. Vzájemná závislost
2. Karma
3. Neznalost (ignorance)

Ignorujeme vzájemnou závislost všech věcí. Snažíme se vyplnit všechny naše touhy, nedbajíc, že všechno co bereme, bylo vzato od někoho jiného. CEO (výkonní ředitelé) kteří ročně vydělávají miliony dolarů, odmítají rozpoznat, že peníze které shromažďují, byly vzaty od druhých. A mezitím, druzí trpí nedostatkem peněz.

Ignorujeme, že každá akce, kterou podnikneme, produkuje výsledek.

A co je nejhorší, my ignorujeme, že ignorujeme. Věříme tomu, že to, co děláme, je správné, i když důkazy, které prokazují opak, jsou zdrcující.

Buddha Šákjamuni řekl:

Naše mysli tvarují naše životy. Stáváme se tím, co si myslíme. - Dhammapada 1. kapitola

Z tohoto můžeme vidět, že život jak ho nyní prožíváme je produktem naší vlastní mysli nebo jinými slovy, to, co jsme si mysleli, cítili a udělali, vytvořilo život, jaký teď prožíváme. A z tohoto důvodu, pokud teď změníme to, co si myslíme, pociťujeme a děláme, tak dokážeme vytvořit lepší okolnosti pro naši budoucnost. 

My jsme vytvořili naše životní situace a tuto společnost. Naše společnost, která je charakterizována sociálním chaosem a obecně rozšířeným utrpením a klamlivou představou, je odrazem kolektivní mysli lidstva.

Lidé trpí kvůli dalším lidem.

Lidé trpí kvůli sobě samým.

Vytvořili jsme si naše vlastní životy, přesto ignorujeme pravdu a stále se náhlíme za těmito nehmotnými cíli, těmito úzce definovanými okolnostmi. "Kdybych tak vyhrál v loterii, kdybych si tak mohl koupit ostrov, kdybych tak měl tryskáč nebo loď, kdybych pouze lépe vypadal nebo měl v něčem další titul, pak bych byl šťastný." Toto je chybný závěr. Je to úplně a jasně klamné, a přece však naše celá společnost se otáčí kolem tohoto způsobu vnímání života.

Život vnímáme skrze fantazie: a tím tento život nevnímáme. Život vnímáme způsobem, jakým chceme, aby byl; nevidíme se takoví, jací jsme. Takto žijeme v nevědomosti toho, kdo ve skutečnosti jsme a trpíme, protože nejsme to, co bychom chtěli být.

Zde začíná učení jak meditovat. Člověk se nikdy nenaučí meditovat, dokud nezačne rozbíjet tyto okolnosti a nezačne se vidět se skutečnou upřímností.

Upřímnost: "čestně a bez předstírání nebo klamání."

Skutečná meditace může začít pouze tehdy, když máme odvahu a sílu vůle, vzdát se našich fantazií o sobě a o životě. Skutečná meditace nás vezme přímo k vidění objektivní pravdy o sobě a o životě; a tak, pokud jsme připoutáni k našim fantaziím, tak si sami nedovolíme vidět pravdu, a tak nemůžeme nikdy pořádně meditovat.

Naučit se meditovat, znamená naučit se překročit mysl, mít přístup k tomu, co je nazýváno "vědomí". Vědomí je světlo, které je základem veškerého světla. Je za hranicemi mysli, za hranicemi emocí, za hranicemi "já", "mě", "sebe".

Co je v nás vědomí a jak ho máme použít? Jak změníme naši úroveň vědomí? Toto je to, o čem meditace opravdu je.

Dvě čáry života

První čára, táhnoucí se vodorovně je to, co je nazýváno Čára Života nebo Čárou Poznání.

Čára Života ukazuje směr času od Narození po Smrt. Narodíme se, rosteme, dostane se nám vzdělání (nebo ne) a všechny události našich životů pominou a pak zemřeme.

Toto je to, co je nazýváno Čarou Poznání, protože skutečné poznání je účelem života. Jsme naživu, abychom věděli, o čem život skutečně je. Ale toto není knižní nebo teoretické poznání; poznání, které potřebujeme, je skutečná Gnóze: přímé, zkušenostní poznání objektivních realit, záhadné poznání Daath (poznání hebrejsky).

Když člověk uvidí a zažije pravdu, tak nepotřebuje žádnou teorii. Proto kráčíme po Čáře Života nebo Čáre Poznání, abychom se dostali k našemu vlastnímu Poznaní nebo Gnóze.

Ale to JAK kráčíme po této čáře, je kritickým rozdílem mezi nalezením skutečné Gnóze a žitím v jejím protikladu: ne-ve-do-most. Tento rozdíl najdeme přesně skrze vědění (gnóze), nebo nevědění (ignorování), jak použít Vědomí. Touto čarou bude kráčet každá žijící bytost; každá bytost je podmíněna zákony této čáry, Čáry Života. To samozřejmě znamená, že každý z nás se narodil. Ale to, co nevíme (pokud jde o poznání skrze naši vlastní Gnózi) je, že nemůžete mít zrození bez smrti; jsou jednou a tou samou věcí. Většina z nás skutečně neví, že zemřeme, protože to ignorujeme. Možná, že někde v temnotě naší mysli, máme poletující koncept smrti, ale toto není Gnóze. Život a smrt jsou dvě strany stejné mince, avšak my máme toto hledisko, že se chceme dívat pouze na tu "dobrou" stranu nebo raději na stranu, která se nám líbí.

Toto je to, co známe jako "dvě strany kyvadla". Kyvadlo vyjadřuje dualitu. Máme to, co nazýváme "špatně" a to, co nazýváme "dobře". Můžeme říci, že toto je "negativní" a toto je "pozitivní". Máme "příjemné" a "nepříjemné". Máme "minulost" a "budoucnost".

Život existuje kvůli smrti. Smrt existuje kvůli životu. Stejně tak můžeme něco nazvat dobře, pouze pokud také můžeme něco nazvat špatně. Toto je základní polarita přírody a část přirozeného řádu věcí. Avšak v nás, je mimo rovnováhy.

Přirozený stav kyvadla, má být vycentrován ve středu, s energií obou stran v dokonalé rovnováze. Pokud se jedna strana vychýlí z rovnováhy, tak se kyvadlo rozkýve. Kyvadlo je správcem energie. Tak jako s každým jevem v přírodě, Zákon Polarit ovládá a vyvažuje dobro celku. Toto je prostě vyjádření Zákonu Karmy tak, jak je organizována vzájemnou závislostí všech věcí. Jednoduše řečeno, to znamená, že pokud kývneme kyvadlo do jedné strany, tak se kyvné zpět druhým směrem, aby znovu zřídilo rovnováhu.

Nicméně zvyk mysli, který nyní máme, je ignorovat a vyhnout se tomu, co nazýváme "špatné" a dychtit nebo honit to, co nazýváme "dobré". Takže velká většina lidstva vyčerpá veškerou svou energii neustálou honbou svých tužeb, posedle pronásledující to, co nazýváme "dobré." V Buddhismu se tyto polarity duality nazývají Touha (bažení) a Nechuť (odpor).

Tento jev se v nás děje na každé úrovni. Je to jednoduché: Když jdeme do restaurace, co si objednáme? To, po čem bažíme, po čem toužíme. Když se díváme na televizi, co hledáme? To, po čem bažíme, po čem toužíme. Když jednáme s lidmi, co hledáme? To po čem bažíme. V žádných těchto případech nehledáme to, co vytvoří rovnováhu.

Vyhýbáme se všemu, co vytváří to, co bychom nazvali utrpení, bolest, nepohodlí, ponížení, strach, nejistota, smrt. Obzvlášť se vyhýbáme smrti.

Tato základní osa je na počátku všeho mechanického chování. Ohromnou většinu našeho času strávíme vyhýbáním se věcem, s nimiž se nechceme zabývat. Vlastně můžete objevit, že jste měli určitý vzdor studovat tento kurz nebo jít navštívit terapeuta nebo jít do kostela. A někdy, možná většinou, ten vzdor je tam proto, že je tam něco, s čím se nechcete zabývat, co nechcete vidět. Vidíte to v sobě?

Možná, že teď začnete vidět, že toto učení, tato škola, vyžaduje náramnou upřímnost. Bez upřímnosti nemůže být žádné skutečné porozumění těchto znalostí. Ve skutečnosti potřebujeme lepší slovo, protože upřímnost je stejná věc jako skutečná odvaha. Někdo, kdo má skutečnou odvahu, je velmi upřímnou osobou. To neznamená, někdo, kdo se nebojí a je ochoten jít do boje nebo tak vypadá. Tyto typy lidí mají pouze velkou sílu vůle. Upřímnost a odvaha, které myslím tady, je ochota čelit pravdě. Bez této ochoty ztrácíme čas studováním tohoto materiálu. Ve skutečnosti, vše je ztrátou času, protože bez upřímnosti a skutečné odvahy, nemůže být žádná změna. Nevědomost bude pokračovat.

Jak tak cestujeme po této čáře života, pronásledující všechny naše touhy a vyvarující se čemukoliv, čemu nedokážeme čelit, tak ignorujeme určité principy. Jeden princip, který ignorujeme, je vědomí.

Zde nacházíme druhou čáru, čáru, která jde zcela odlišným směrem od Čáry Života. Toto je to, co nazýváme Čarou Bytí. Tato čára vyjadřuje úrovně vědomí.

Vědomí

Na Čáře Bytí či Vědomí, existuje mnoho úrovní. Vědomí se rozšiřuje do ohromných hloubek a ohromných výšek. Jsou tam "více vědomé" bytosti a "méně vědomé" bytosti.

Když zkombinujeme tyto dvě čáry, tak je trochu snadněji porozumět určité věci v životě o lidech. Jak tak cestujeme po Čáre Života, pohybující se od našeho konkrétního narození, až po naši konkrétní smrt, tak se vždy nacházíme na jedné nebo na druhé Úrovni Bytí. To znamená, že uvnitř v nás existuje do určitého stupně výkyv, určitá vibrace. Máme více vědomé chvíle a méně vědomé chvíle.

Co tyto chvíle v životě liší, není to, jací jsme úspěšní a kolik jsme vydělali peněz, jak moc jsme ohromily lidí, kolik lidí nás miluje nebo kolik lidí nás nenávidí. Co v životě dělá skutečný rozdíl, je naše úroveň Bytí; jak jsme vědomi, jak jsme upřímní, jak jsme čestní, jak jsme uvědomující.

Cokoliv, co jsme vnitřně, extrémně štědří nebo skoupí, velkorysí nebo lakomí, násilní nebo mírumilovní, cudní nebo chlipní přitahuje různé okolnosti života. - Samael Aun Weor, Revoluční Psychologie

Naše Úroveň Bytí, určuje náš život. Naše úroveň vědomí určuje, zda žijeme s ohromnými komplikovanostmi nebo problémy, s ohromným utrpením nebo s ohromnou pohodou. Pokud jsme naštvaní a pomstychtiví, tak náš život bude zaplněn okolnostmi, které se vztahují k těmto kvalitám. Pokud jsme chlipní, tak náš život bude zaplněn problémy týkajícími se chlípnosti. 
Čím máme více chlípnosti, hněvu a pýchy, tím je nižší Úroveň našeho Bytí. To znamená, že máme méně volně dostupného vědomí. To znamená, že více trpíme a máme více problémů.

Co potřebujeme, je použití samotného vědomí, abychom se vnitřně mohly změnit. Pokud jsme ustrašený a bázlivý, tak se musíme naučit používat vědomí, protože ono není ani v obavách a ani pasivní. Pokud jsme hyperaktivní a nerozvážní, tak se musíme naučit používat vědomí, protože ono je klidné a stále.

Vědomí má mnoho výrazů k popisu své činnosti. Někteří lidé to nazývají uvědomování, někteří to nazývají pozornost, někteří to nazývají přítomnost, někteří to nazývají ostražitost, ale výraz, který to nejpřesněji popisuje je Bdělost. 

Když přemýšlíme o těchto druhých výrazů, tak někdy o nich přemýšlíme pasivním způsobem. Přemýšlíme o plnosti mysli a někteří lidé to spojují, že je to velmi pasivní, jako nějaký sedící mnich. Z jednoho hlediska je na tom určitá pravda. Ale ten, kdo si osvojí toto porozumění, bude mít překážky, problémy. Takže, pokud dokážete porozumět vědomí ve smyslu bdění, tak budete blíže k porozumění jeho pravdivé podstaty: je to velmi aktivní a ten, kdo si osvojí toto porozumění, se bude pohybovat velmi rychle v porozumění tohoto materiálu. Rovněž musí být pochopeno, že originální význam těchto výrazů se vztahuje ke konkrétním aspektům samotného vědomí; jsou to technické výrazy a neměly by být používány zaměnitelně.

Vědomí je kořenem (základem) vnímání.

Je to v nás ta část, která vnímá s absolutní čistotou, bez pocitů a bez myšlení.

Je to část každé osoby, která je přítomna před myšlenkou, před emoci, před pocitem.      

Je to surové vnímání, v čisté, v nezměněné formě.

Vědomí je naším přímým spojením s naší vlastní božskostí.

Toto je základní princip, na němž je založeno každé pravé meditační cvičení v historii lidstva. Výrazy mohou být rozdílné a způsoby popisu se mohou lišit, ale základní principy jsou univerzální a neotřesitelné. A tak musíme absolutně vědět, co je vědomí a jak jej použít.

A tak, když analyzujeme tento diagram Dvou Čar Života, tak skutečně analyzujeme, jak správně používat pozornost. Musíme se dozvědět, jaká je naše vlastní Úroveň Bytí, a to se naučíme tím, že budeme bdělí, učením se jak se dívat, jak dávat pozor, jak si být vědom našeho pohybu skrze Čáry Života; čím více jsme si vědomi našeho pohybu skrze život, tím více zvedneme Úroveň našeho Bytí, takto se povznese nad utrpení a nevědomost běžného života a posuneme se do úplně nového způsobu života.

K tomu, abyste mohli meditovat, k tomu abyste byli na kterékoli spirituální (duchovní) cestě, bez ohledu na to, jak ji nazýváte, musíte rozumět tomu, co je ve vás vědomí, protože to je to, co se snažíme probudit.

Snažíme se probudit a aktivovat tuto pozornou přítomnost, kterou všichni máme, ale nevíme jak ji použít. Nikdy jsme se to skutečně nenaučili. To, co jsme se naučili, kdy jsme dospívali, bylo o Čáre Života. Naučili jsme se o mysli, o touze, o pocitu a naučili jsme se o osobnosti. Ale žádná z těchto věcí nemá nic společného s vědomím. Tyto všechny jsou odděleny. Existují další faktory a věci, které potřebujeme pochopit, to ano, ale nemusíme být jimi zotročení.

Bohužel, většina z nás vyrůstá učením se, jak sloužit tímhle elementem, krmit je čímkoli o co si požádají. Pokud chce mysl hotdog, tak jí dáme hotdog. Pokud chce mysl videohru, tak vyběhneme ven a koupíme ji. Pokud se chce mysl stát slavná, tak strávíme spoustu času a energie, abychom tu touhu uspokojili. A často jednáme bez jakéhokoli vědomí, že tak jednáme.

Velmi běžné a velmi smutné je, že mnoho lidí, jak se přibližuje ke konci své Čáry Života, se začne zpětně dívat a tuto pravdu si uvědomovat. Lidé, kteří mají blízké setkání smrti nebo kteří stárnou nebo kteří jsou velmi nemocní, se často začnou natahovat za druhými. Stanou se více emocionálními, začnou si dělat větší výčitky, dokonce se stanou deprimovaní.

Někteří se velmi rozčilují a obvykle je to proto, že se zpětně dívají a vidí, že nesplnili všechno to, co chtěli udělat. Nedostali tu velkou loď, co tak chtěli nebo je nyní vlastní děti nenávidí nebo ubližují lidem. A později si uvědomí, "Co jsem to dělal? Proč jsem tak strávil svůj život? Jak jsem tyto věci mohl udělat?"

Jiná velmi běžná zkušenost je, že se cítí, že jim nikdo nerozuměl, a tak znovu a znovu vyprávějí svůj příběh. "Nikdo mi nerozuměl, toto nebo tamto jsem nechtěl udělat. Mýlil jsem se."

Ty výčitky svědomí, takové litování většinou přijde příliš pozdě a obvykle ho lidé ani necítí, kvůli své vlastní pýše. Ale pokud se dostanou do bodu, kde jsou blízko umírání, tehdy si uvědomí, "Počkejte chvíli, dochází mi čas. Mrhám časem." Skutečně, v našem zájmu je, abychom to viděli a pozorně nad tím přemítali. Zkuste toto porozumění aplikovat, učte se z té chyby. Nyní dobře využijte náš čas. Musíme vidět, jak mrháme časem pronásledováním marnivostí, věci, které jsou bezvýznamné.  

Ale to, co zvláště musíme vidět, je to, co ignorujeme. Toto je hlavní zásada učení, jak meditovat: musíme vidět to, co nevidíme. Musíme si být vědomi toho, čeho si právě nejsme vědomi. Toto je práce sama o sobě, celou cestu až po konec, až k výškám vědomí. Hloubky a nejnižší úrovně vědomí jsou označeny opačnými kvalitami: nejhlubší nevědomost, iluze a temnota.

(Dokonce i samotné vědomí je dualitou: člověk se může probudit pozitivně, ve světle, v nadřazených (vyšších) oblastech vědomí nebo se může probudit negativně, v temnotě, v podřízených (nižších) oblastech vědomí. Ten, kdo se probudí pozitivně, je nazýván Anděl, Archanděl, Serafín, atd. Ten, kdo se probudí negativně, je nazýván démon, ďábel, černý mág, atd. Takže existují dva způsoby jak se probudit: ale pouze jeden vede ke svobodě od utrpení.)

Smrt je faktem, nevyhnutelnou skutečností a nikdo z nás neví, kdy přijde; nikdo. Pokud nad tím vážně popřemýšlíte a prozkoumáte to, pokud se hluboce podíváte na vaše vlastní fyzické tělo a uvědomíte si, že tento stroj není nesmrtelný, tak uvidíte, že v určitém bodě se rozbije a přestane fungovat. Může to být dnes, může to být zítra, může to být za 50 let. Ale vy to prostě nevíte.

Toto nevědění je v našem životě ohromným zdrojem strachu. Existuje rostoucí trend udělání si kompletního snímku těla, abychom mohli najít jakékoli potenciální problémy teď, dříve než onemocníme; toto je symptom strachu ze smrti.

Na Západě existuje dlouholetá tradice upsat se k jakémukoli náboženství, které slibuje řešení tohoto strachu. A mnoho vůdců, oba náboženský i světský používají tento strach ze smrti a z neznámého, jako způsob jak manipulovat lidi. Kolik lidí známe, kteří patří k nějakému typu skupiny, čistě ze strachu? Mnoho je takových, kteří přijdou do Gnózi, hnáni vlastním strachem. Mnoho se připojí k politickým skupinám. Mnoho se připojí k armádě. Mnozí se sami denně ženou, aby vystavěli bohatství; všechna ta snaha je způsob vyhýbání se jejich strachu z neznáma, strachu z chudoby, osamělosti nebo "z toho, že jsou nikdo." Můžeme pozorovat, že nejfanatičtější lidé, jsou skutečně ti, kteří se nejvíce bojí, jejich fanatismus je kopírování strategie, forma bažení a averze.

Zemřeme nehledě na naše pohlaví, politickou loajálnost nebo náboženské členství. Přemýšlením nad nezbytností smrti může vyvolat náramnou upřímnost. Skutečné pochopení podstaty života a smrti může vyvolat náramnou motivaci.

Z hlubokého rozpoznání přibližující se vaší vlastní smrti uvidíte, že všechny věci, které jste si mysleli, že chcete, skutečně nic neznamenají. Proč byste měli marnit váš čas, snažením se zapůsobit na druhé lidi? Pokud máte tu upřímnost a podíváte se na sebe, tak možná zjistíte, že neobyčejně vysoké procento celého vašeho chování, je prostě udělat dojem na druhých lidí, získat jejich přízeň nebo aby vás respektovali. Všechno je to bezvýznamné, pokud tím výběrem, opouštíte svého vlastního Vnitřního Boha, váš vlastní vnitřní vývoj, něco, co od vás nemůže být nikdy vzato.

Rozpoznání toho, co je skutečně důležité a toho co není, je neocenitelné. Zde je příklad. Byl jednou jeden mnich, který studoval jisté hlubokomyslné učení. V tom, co říkalo to učení, rozpoznal pravdu, že marnivosti života jsou všechno iluze a viděl, že lidé stráví celý život, snažící se zapůsobit na druhých lidí, snažící se udělat druhých lidí šťastných nebo snažíc se nakrmit všechny své touhy a to nebyly nikdy schopni uskutečnit. Všichni usilovali o to, aby "udělali svou značku", a přece všichni pouze trpěli a zápasili v bahně života a kráčejíc nikam. On se rozhodl, že tak neudělá: "Sám v sobě chci znát pravdu; vím, že život je o něčem víc, než jen o penězích". Tak se rozhodl jít a meditovat. Ale v těch dobách existovalo mnoho hloubavý lidí a jen pár jeskyní na bydlení. Ta jeskyně, kterou dostal on, nebyla dokonalá; při vstupu měla trnový keř. Takže pokaždé když vkráčel dovnitř nebo ven, tak se poškrábal. Prvním jeho impulsem bylo porazit ten keřík, protože to bylo znervózňující. Ale hned, jak ho ta myšlenka napadla, tak si uvědomil, "Pokud promarním čas, který je nezbytný pro porazení tohoto keře, tak mohu zemřít. Čas, který potřebuji na pořízení určitého nářadí a porazení tohoto keře, může být mým posledním dechem. Proč bych měl promarnit svůj čas, jednoduše kvůli tomu, že mi je to v cestě? Prostě půjdu kolem." A tak i udělal.

Prošli roky. Každý den byl poškrábaný a každým dnem ten keřík mohutněl. Takže po pár letech se do své jeskyně tlačil, snažíc se obejít ten obrovský trnitý keřík. Nakonec tak zmohutněl, že se přes něj nemohl dostat; aby se dostal dovnitř a ven ze své jeskyně, tak musel jít přes něj. Nesmírně trpěl. Ta bolest škrábanců byla strašná. Konec konců byl pouze mnichem a nemohl nic udělat, aby těm škrábancům pomohl zahojit se. "Co je lepší způsob jak strávit můj čas: jít dolů do města a najít doktora nebo využít tyto hodiny na meditování? Vždy se rozhodl meditovat.

Pak jednoho dne dosáhl svého cíle. Zcela pochopil celou svou mysl, celou svou psychiku a kompletně se osvobodil od Karmy a stal se osvícenou bytostí s ohromným porozuměním. Ve všech dalších jeskyních, byly mniši s krásnějším výhledem, s pohodlnou travou na spaní a nedaleko tekoucí vodou. A přece, všechno to co měl on, byl trnitý keřík, a toto je důvod, proč to dokázal. Za vše vděčil tomu trnitému keříku.

Ten trnitý keřík reprezentuje všechny drobné nepříjemnosti života: kriticizmus, názory druhých lidí, peníze, auta, mít práci, muset jíst, účty, nemoci, děti, dluhy, politické problémy, atd., atd., atd. Toto všechno jsou okolnosti života; všichni se jimi musíme zabývat, bez ohledu na naše bohatství, pohlaví nebo zemi. Co dělá rozdíl, je způsob jakým se s nimi vypořádáváme.

Pokud budeme neustále reagovat vůči životu, tak budeme jako "list pohazovaný ve větru." Pokud budeme pokaždé jednat z bažení a odporu, tak se vždy budeme hnát za prchavým uspokojením a zkoušející se vyhnout nevyhnutelné bolesti.

Avšak toto utrpení bychom mohli využít a nechat ho vyprodukovat výsledek. Moudrost je pochopení utrpení. Soucit je pochopení utrpení. To je všechno, co to vlastně je, ale ani moudrost ani soucit nemohou vzniknout vyhýbáním se utrpení. Moudrost a soucit vzplanou tím, že to pochopíme, ale porozuměním toho a překročením toho skrze porozumění a sílu vůle. Pochopení přichází, když se povzneseme nad dualitu dobrého a zlého, příjemného a nepříjemného, nahoru a dolů, chudý a bohatý, levý a pravý. Rovnováha je uprostřed. Ve středu je Tao.

Musíme v sobě vidět, jak se vyhýbáme věcem, které jsou nepříjemné. Musíme vidět, jak se v našich myslích a životech vyhýbáme pravdám. A musíme v sobě vidět pravdu utrpení.

Utrpení neznamená pouze fyzickou bolest. Utrpení začíná ve chvíli, kdy jsme odpojeni od Božskosti. Každý z nás má to odpojení, každý z nás trpí, protože přímo neznáme a nemáme přístup k našemu vlastnímu vnitřnímu Bohu.

Abychom překonali utrpení, tak to musíme změnit. Překonat utrpení, znamená pochopení, jak a proč trpíme a změnit ty činnosti, které v nás a v druhých produkují utrpení. Skrze tuto změnu v sobě vyvineme porozumění, soucit, moudrost. To je to, co znamená slovo osvícení: "osvícený, být plný světla". Když teď zavřeme oči, tak vidíme temnotu. Tuto temnotu potřebujeme zaplnit světlem.

Odpověď, způsob jak to dokázat je, že začneme v sobě chápat vědomí. Každá lidská bytost má v sobě embryo nebo semínko vědomí, které musí být pěstováno, musí být povzbuzeno, musí být krmeno. Vědomí, které máme teď, je převážně uvězněno v mysli, je uvězněno v touze. 
Samotné vědomí je energie. Je to energie, která musí být aktivována. A nato, aby byla aktivována, musí být oddělena od mysli. V Zen Buddhismu nazývají semínko nebo embryo Buddhata; v Tibetském Buddhismu Tatagatagarba (Tathagatagarbha). V Gnózi máme jednoduché slovo; prostě je to nazýváno Esence. Je to malá jiskra světla, ale svítí pouze pokud víme jak ji použít. Pokud ji ignorujeme, tak spí.

Vědomí je základem vnímání; je naším oknem do všech fenoménů a ve svém přirozeném stavu je nepodmíněné, bez touhy po pocitu.

Pokud vnímáme život skrze vědomí, tehdy jsme plně přítomni a aktivně pozorujeme všechny fenomény.

Pokud vnímáme život skrze mysl, tehdy jsme rozptýleni a pasivně pozorujeme všechny jevy, protože se více zajímáme o uspokojení bažení po pocitech, zda jsou to mentální, emocionální nebo fyzické.

Jak postupujeme Čárou Života, tak jsme zatížení karmou. Naše karma vyprodukovala všechny rozličné okolnosti, s nimiž se nyní musíme vypořádat. Tyto okolnosti, jsou houpající se kyvadlo; jeden den jsme bohatí, druhý jsme chudí; jeden den jsme zdraví, druhý jsme nemocní. Toto je výsledek všech různých energií, které jsme my sami v minulosti vyprodukovali. Uprostřed té bouře je toto malé semínko vědomí, které se musí vyvíjet.

Přítomnost či nepřítomnost vědomí v nás, je objevena v prolínání Čáry Života a Čáry Bytí. Tento přítomný okamžik, právě teď, je prolínáním těchto čar. Prolínání se neustále mění, protože se mění čas a protože se mění naše úroveň vědomé pozornosti.

Zesiluje se naše pozornost, naše přítomnost, naše bdění od chvíle do chvíle, ze dne na den? Nebo jsme zatížení s více starostmi, více myšlenkami, více obavami, více touhami, více úzkostmi?

Čím více je pozitivně aktivováno vědomí, tím více jsme v klidu.

Čím více vědomí usíná, tím více trpíme: duševní utrpení, emocionální utrpení a duchovní utrpení.

Cvičení

Především se uvolněte. Uvolněte se tak hluboko, jak jen můžete. Žádný sval by neměl být napjatý.

Buďte si více vědomi své vlastní osoby. Hluboce, plně, aktivně vědomi. Být vědomi znamená, aktivně se dívat.

Vědět a pozorovat jsou odlišné. Mnozí si pletou sebepozorování s věděním. Například, i když víme, že sedíme v obývacím pokoji, tak toto neznamená, že pozorujeme židli. - Samael Aun Weor, Revoluční Psychologie

Pokuste se vidět sebe, jak od sebe odděleného, jako kdyby toto tělo bylo pouze hercem.

Pocity a myšlenky jsou kritikem, který se nachází vedle jeviště. Kritik, který nezavře ústa. Nesnažte se ho umlčet. Jednoduše mu přestaňte věnovat svou pozornost. Oddělte se od něj.

Pocit oddělení, pocit aktivního uvědomování si, je základem každého mystického cvičení, které existuje na zemském povrchu a v každé další dimenzi.

Snažte se zachovat tento pocit ostražitosti. Toto je první cvičení, které každý mnich, každá jeptiška, každý mystik musí absolutně zdokonalit, aby vůbec něco dosáhl. Je to pocit majícího vnitřního oddělení.

Musíme vidět, že my jako vědomí, jsme opravdu odděleni od myšlení.

My jako vědomí, jsme odděleni od emocí.

My jako vědomí, jsme odděleni od všech pocitů.

My jako vědomí jsme to, co je vědomé, to, co pozoruje, to, co vnímá.

Dokonalost toho oddělení vede ke každé Samádhi, každé extáze, každé Satori, každému osvícení. Pod jakýmkoli jménem, z kterékoli země, z níž ta tradice pochází, každý mystický zážitek je odvozen z aktivace vědomí. K tomuto pravidlu neexistuje žádná výjimka. Ten, kdo zažívá mysticismus, je vědomí uvnitř v nás, ne mysl. Dokud toto není jasně pochopeno, do té doby nemůžeme mít žádný mystický zážitek. Toto musí být pochopeno v praxi, opakovaným aplikováním, pravidelně, přísně, s ohromnou disciplínou.

Osoba, která je usazena ve vědomí, může současně zažít velkou bolest a velké potěšení, a přesto být od obou oddělena. Existuje tam odlišný pocit klidu, navzdory jakýmkoli okolnostem, bez ohledu na to, jak velké nebo jako hrozné. 

Je velmi zřídkavé najít lidi, jejichž inteligence je ve stavu klidu. Vskutku, takový stav najdeme pouze u těch, kteří skrze celým svým způsobem života se snaží ... tím, že hlídají intelekt a pomocí vnitřní ostražitosti… Ostražitost očišťuje vědomí a dělá ho lucidním (jasným). Takto očištěné okamžitě září jako světlo, které bylo odkryto, vypuzujíc temnotu. Jakmile je tato temnota vypuzena, skrze neustálé a pravé ostražitosti, tehdy vědomí odhalí věci, které jsou před námi ukryty. - St. Philotheos of Sinai, from "Forty Texts on Watchfulness," (Svatý Philotheos ze Sinaje, vyňaty ze 40 Textů o Ostražitosti), 9 nebo 10 století.

Jeden princip, který vám pomůže rozlišit to, co je ve vás, je, že vědomí netouží po pocitu ani se mu nevyhýbá. Nebaží a nevyhýbá se způsobem, jakým to dělá mysl. Vědomí pouze je. Buď je zapnuto, nebo vypnuto, buď je přítomno, nebo není.

Má jiné vlastnosti, jemné věci. Má úrovně a hloubky. Má "emocionální vlastnosti", ale tyto jsou nadřazenými (vyššími) emocemi, které nemají nic společného s tím, co my nazýváme "emoce". Svobodné a čisté vědomí nikdy nevibruje s nenávistí, s osamělostí, s prázdnotou. 

Vědomí má touhy, avšak: ono touží po poznání Boha, po poznání ohromných realit Přírody, po přímém vnímání ve Vnitřních Světech, vidět tváří v tvář ohromné osvícené bytosti.

Základem vědomí je čistá Láska. Toto je Láska, která je mimo připoutání, mimo požadavky, mimo jména a místa nebo jakéhokoli druhu fyzického pocitu nebo mentálního konceptu. Popravdě, je to za hranicemi emoce.

Buďte na sebe přísní. Abyste v tomto učení vůbec něčeho dosáhli, tak to musíte udělat sami. To je důvod proč Mistr Samael řekl, "Nenásledujte mě, jsem jen ukazatelem". Sami to musíme udělat.

To znamená, že musíme vyvinout sílu vůle a disciplínu, abychom zdokonalili náš vlastní pocit uvědomování. Sami sebe musíme učit jak dávat pozor. A pozor: pokud si myslíte, že víte skvěle jako dávat pozor, tak blbnete sami sebe. Nenechte se oklamat vaší hrdostí. Pozornost jsme neovládli tak dlouho, dokud jsme neovládli vědomí ve všech úrovních přírody, znamenajíc, že ten, který rozvinul dokonalou pozornost, je schopen vnímat přímo v každém okamžiku všechny ostatní říše přírody současně. Dokáže vnímat atomy, dokáže vidět karmu druhých, dokáže vidět minulost a budoucnost a co je ze všeho nejvíce znepokojující, je to, že dokáže vidět všechny naše myšlenky, pocity a touhy stejně snadno jako obraz na stěně.

Naučte se rozlišovat. Naučte se znát rozdíl mezi myslí a vědomím. Bez toho nemůže existovat pochopení. Bez toho nemůže být žádný pokrok. Můžete číst mnoho knih, můžete navštěvovat mnoho tříd, ale nikdy nepochopíte skutečný význam.

Pokud člověk vskutku a opravdu nezná svou vlastní mysl a pokud ji nedokáže ovládat s uvědomováním, i když je daných velmi mnoho vysvětlení reality, tak tyto nezůstanou ničím jiným, než inkoustem na papíře nebo záležitostmi pro debatu mezi intelektuály, bez možnosti zrození jakéhokoliv pochopení skutečného významu… Je nutné, abychom zachovali nepřetržité, přítomné uvědomování, bez rozptýlení… Protože pokračování v přítomnosti pravého Stavu (Uvědomění) je základem všech Cest, základem všech meditací, výsledek všech spirituálních cvičení, šťávou všech esoterických metod, srdcem všech hlavních učení, je nutné se snažit udržet nepřetržitou přítomnost bez rozptýlení. Co to znamená: nenásledujte minulost, neočekávejte budoucnost a nenásledujte iluzorní myšlenky, které se v přítomnosti objevují; ale místo toho, by se měl člověk obrátit do sebe, měl by pozorovat svůj vlastní skutečný stav a zachovat uvědomování toho, takové jaké to je, mimo pojmových omezení… - Namkhai Norbu, Tibetský Láma

Aktivně a bděle se pozorovat je vstupem do Gnóze. Toto je nazýváno Sebepozorování. Bez tohoto nemůže být žádná meditace.

Na to, aby bylo možné vstoupit do skutečné meditace, se musíme nejdříve naučit, jak se v každém okamžiku, každý den pozorovat.

To znamená, že se musíme naučit, jak udržet pocit vnitřního oddělení se od myšlenek, citů a pocitů.

Přestože druzí spí, ty buď probuzen! Stejně jako moudrý člověk nikomu nedůvěřuj, ale vždy buď ve střehu; protože doba je nebezpečná a tělo slabé… - Jainism. Uttaradhyayana Sútra 4:6

Prolínání dvou čar je přítomným okamžikem. Právě teď. Co to znamená je, že cesta zpět k vašemu vlastnímu Vnitřnímu Bytí je skrze vstup přítomného okamžiku. Neexistuje to v minulosti, v žádných vzpomínkách, v žádných událostech, v žádných reflexích (promítání mysli), v žádných příbězích, v žádných dějinách a neexistuje to ani v budoucnosti nebo v jakýchkoli okolnostech, které mohou přijít.

Vy sami dobře víte, že den Páně přijde jako zloděj v noci… A proto nespěme, jako druzí, ale buďme probuzení a střízliví. - 1 Thessalonians (Tesalonickým) 5:2-6

Vchod ke skutečné změně a vchod do vaší vlastní vnitřní Gnóze je zdokonalováním vaší vlastní Přítomnosti, být přítomen, být v těle kde se nacházíte, každý okamžik, každý den. Ten, kdo tuto schopnost přivedl k dokonalosti, nespí. Dokážete si to představit? Nikdy nespí, neustále jsou probuzení a vše, co vnímají, už není více projekcí mysli, ale je skutečné, fundamentální realita.

Ti, kteří si přejí dodržovat tuto disciplínu,
musí své mysli hlídat v dokonalém sebeovládání.  
Bez této ochrany nad myslí, 
nemůže být nikdy udržená žádná disciplína.

Znovu a znovu udržujte ochranu 
nad stavem a činnostmi našich myslí a těl - 
Toto samo o sobě a jen toto, definuje 
význam mentální bdělosti.

-Šantideva, Způsob Života Bódhisattvy (Shantideva, The Bódhisattva's Way of Life) 5:1, 108

O týdenních cvičeních

V průběhu tohoto kurzu jsme poskytli některé základní cvičení, které můžete využít s cílem rozvoje vašich vlastních zkušeností faktorů, které vedou ke skutečnému stavu meditace. Tato cvičení nejsou samotnou meditací: toto jsou předběžné experimenty navrženy tak, aby vám pomohli pochopit podstatu vědomí.

Každé z těchto cvičení může být použito tak často, jak chcete. Navrhujeme, abyste je praktikovali po dobu nejméně jednoho týdne, předtím než půjdete na další. Na začátku je vhodné cvičit po dobu deseti až patnácti minut. Postupně může být doba prodloužena. Studenti Tibetského Buddhismu jsou často poučováni, aby praktikovali krátké sezení mnohokrát během dne, a my věříme, že toto je velmi efektivní metoda.

Týdenní Cvičení

Udělejte si místo na meditaci. Mělo by být čisté, klidné, bez rozptýlení, dobře větrané (ale ne vystaveno průvanu) a mělo by vám poskytnout prostředky k sezení v naprosté a totální relaxaci s rovnými zády.

Seďte ve velmi uvolněné poloze. Udělejte si určitý čas, abyste se ujistili, že jste v každém směru uvolnění. Všimněte si vaše psychologické rozpoložení. Určete si, že nebudete přemýšlet nad žádnými problémy svého života, nebo nevyřešené situace, nebo plány, nebo vzpomínky. Berte tento čas, jako odpočinek od všeho.

Během následujících pár minut vokalizujte samohlásku "O" a ve vašem srdci si představte zářící teplé světlo. Hlouběji a hlouběji se uvolněte. Dovolte tomu zvuku, aby pronikl celou vaší bytostí a představte si rostoucí a všechno uvnitř osvětlující světlo. Hlouběji a hlouběji se uvolněte. Vše nechte tak (od všeho se odpoutejte), kromě toho světla a tepla. Zcela se zaměřte na představu všechno vyplňujícího světla a zvuku "O" ve vašem srdci.

Tiše odpočívejte. Pozorujte se s pocitem oddělení nebo vzdálenosti. Sledujte každý dojem, který do vás vstoupí nebo který se objeví z nitra. Sledujte pozorně, ale bez napětí. Oddychujte a sledujte.

Poté, co toto cvičení skončíte a postavíte se, tak se rozhlédněte kolem sebe, jako kdybyste na tomto místě nikdy předtím nebyli. Na vše se dívejte, jak kdyby to bylo nové.

Toto cvičení praktikujte každý den bez selhání. Pokračujte tímto cvičením alespoň jeden týden před přechodem na další cvičení.

Toto je první část kurzu s názvem Gnostická meditace

přeloženo z anglického originálu: Vigilance
přednáška daná gnostickým instruktorem gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian