7. Osvobození

Gnóze je řecký termín, který používáme jako název naší tradice. Slovo "gnóze" znamená poznání/znalosti, ale ne knižní poznání/znalosti, intelektuální vědomosti, nebo přesvědčení. Gnóze odkazuje na typ poznání/znalostí, které získáváte na základě zkušeností, něco, co jste udělali, co jste zakusili, co jste zažili. To je gnóze.

Takže v této sérii přednášek o duchovním zážitku, budeme hovořit o gnostickém zážitku. Slovo gnostický v této souvislosti neodkazuje na konkrétní tradici, učitele, knihu nebo určitou školu; spíše to odkazuje na typ zkušeností/zážitku, který může každý zažít bez ohledu na to, odkud pochází, kým je, čemu věří nebo co si myslí. Je to proto, že skutečný zážitek je vědecký. Skutečný zážitek není zakořeněn v přesvědčení, teoriích, doktrínách, nebo dogmatech. Skutečný zážitek je něco, co, pokud víte, jak ho dosáhnout, tak ho dosáhnete, ať už tomu věříte nebo ne, ať už to v mysli akceptujete nebo ne.

Velmi často používáme následující příklad: Možná, že neakceptujete vládu, možná v ní nemáte žádnou důvěru, možná se vám vaše vláda nelíbí, ale pokud jste na území ovládaném touto vládou, tak musíte dodržovat její právní předpisy nebo budete snášet následky.

Celá příroda takto funguje. Příroda je ovládána zákony. Naše těla jsou ovládána zákony. Naše vědomí je ovládáno zákony. Tyto zákony studujeme prostřednictvím teorií, pomocí intelektu, abychom pochopili, jak zažít/zakusit to, na co nám tyto zákony poukazují, to, co tyto zákony umožňují. Takže v tomto kontextu, ačkoli gnóze používá teorii, a možná, že řeknete přesvědčení, tak ve skutečnosti se opravdu jedná o zažití pravdy. Toto nám musí být velmi jasné.

Když studujeme tento typ učení, naše mysl má tendenci uvíznout v teoriích a přesvědčeních, protože to je všechno, co mysl dokáže udělat. Jednu věc zde musíme jasně pochopit: gnózu nezískáme přes intelekt. Gnóze nemůže být nikdy získána intelektem. Intelektem myslím tu část, kterou v sobě vidíme, která přemýšlí, tok myšlení. Tento tok myšlení není vědomí, nejsme to my, není to duše. Tento tok myšlení nemůže nikdy zažít gnózi. Může nad tím uvažovat, může se s tím hrát, může si to pohazovat jako teorii, nebo jako přesvědčení, nebo jako něco, co buď přijmeme nebo zamítneme, ale nikdy to nemůže zažít gnózi.

To, co zažívá/prožívá gnózi je vědomí. To je to, co jsme se snažili poukázat v této sérii přednášek. Každý, kdo chce mít pravý duchovní zážitek - doopravdy zažít náboženství, vědět, co to je, a ne jen v to věřit, nebo o tom přemýšlet, ale opravdu to vědět - hlavní, první, nejdůležitější věc, kterou potřebuje vědět, je to, co je vlastně vědomí. Ne vaše mysl, ne vaše osobnost, žádné přesvědčení a teorie, ale vědomí.

V gnóze říkáme vědomí "esence." Je to proto, že slovo "esence" poukazuje na něco hluboké, něco, co se nachází ve všem. Když mluvíme o podstatě/esenci věci, myslíme tím její základní pravdu: to, co se nachází v samotném jádru každé věci. Naše esence je naše vědomí, ale toto vědomí není to, co si myslíme, že je. Není to naše jméno, není to naše osobnost, nejedná se o naše zkušenosti v tomto životě, není to tělo, není to, čemu věříme, není to, co nosíme, jak mluvíme, jak myslíme, není to náš jazyk, naše země, nemá to nic co do činění s naším původem, naší rodovou linií, naší historií, naší zemí, našim náboženstvím. Esence je věčná.

Esence je nesmrtelná v tom smyslu, že se jedná o energii, která neumírá. Einstein na to upozornil: energie nemůže být nikdy zničena; dá se změnit, dá se upravit, ale nedá se zničit. Kupodivu, takzvaní duchovní lidé od dob Einsteina nepochopili, co toto vědecké tvrzení znamená pokud jde o náboženství. Einstein poukázal na pravdu, realitu náboženství, protože on sám byl hluboce věřící. On zažil gnózi na své úrovni, a to byl způsob, jakým se mu podařilo udělat průlom, který udělal. Věděl, jak meditovat, věděl, jak používat vědomí a učit se prostřednictvím své intuice.

Vědomí neumírá.

Když tu teď používám termín vědomí, mluvím o něm ve velmi širokém slova smyslu, a ne jako o pouze jiskře esence, která je v nás, tady a teď, fyzicky. Ta jiskra, ta podstata nyní v nás, je velmi malá s malým množstvím energie. Je slabá, a to je důvod, proč každý z nás má málo nebo žádné duchovní zážitky, protože tato esence nenarostla. Vůbec ji denně nepoužíváme; používáme intelekt, používáme srdce, používáme tělo. Duši nebo vědomí ignorujeme, nepoužíváme ho, nikdy jsme se neučili jako. Celý smysl náboženství a duchovních studií by měl být o tom, aby nás naučili, jak používat vědomí, jak se probudit.

Probuzení se netýká mysli, srdce nebo těla; nemá to nic společného s pocity. Probuzení je ve vědomí, v duši. Takže opět, když mluvím o vědomí v této souvislosti, tak mluvím o něčem mnohem obšírněji, než je lidská duše. Původ tohoto nesmrtelného vědomí se nachází za hranicemi duše. Vědomí je to, co dává duši zrození. To je to, co umožňuje duši růst. A pokud se vám zdá toto vysvětlení abstraktní, máte pravdu. Skutečná podstata našeho Bytí je abstraktní. Buddha Šákjamuni o tom řekl něco velmi hlubokého:

"Transcendentní moudrost je nepopsatelná a nepředstavitelná.
Nerodí se, nekončí.
Má charakter prostoru.
Dá se uvědomit skrze schopnost rozlišování
a je předmětem neposkvrněného vědomí.
Je to matka všech Buddhů
během tří časových období."

Tento úryvek je 100% kabala. To, co zde učí, je povaha Absolutna, Ein Sof (Ain Soph), což je samozřejmě naším základním kořenem; Bytí našeho Bytí, základní podstata každé existující věci. Z absolutna se vynořuje deset sefirotů. Absolutno je prázdnota.

V angličtině někdy používáme na popis absolutna slovo "prázdnota," ale slovo "prázdnota" naznačuje "nedostatek něčeho" a to absolutno nebo prázdnota není; je to něco, ale není to něco, co si dokážeme představit. V kabalistické terminologii se jedná o nestvořené světlo, čistý potenciál mimo jakékoli formy měření; nezaniká ani se nerodí. V hebrejštině tomu říkáme "neomezené světlo": Ein Sof Ór (Ain Soph Aur). Toto neomezené světlo nebo neomezený prostor, který je Ein Sof (Ain Soph), je základní podstatou všeho.

V tibetském buddhismu to nazývají "jasné světlo." V hinduismu to nazývají Prakrti, Božská Matka prostor. Božská Matka prostor, protože z tohoto prostoru se všechno rodí, a to je důvod, proč Buddha říká, že je "matkou všech Buddhů."

Výraz "budha" znamená "probuzen." Stát se Buddhou znamená být probuzen jako vědomí. Správně definovaný výraz Buddha znamená, že osoba je probuzena v pravdě a je schopná vnímat Ein Sof; skutečně ho vidět, a to ne v budoucnosti, ale právě teď. Buddha dokáže vidět prázdnotu ve všech věcech. Vidět všechny projevující se prvky, jako jsou těla, města, země, světy, planety, slunce, vesmíry, ve své podstatě prázdné, znamená mít v srdci Ein Sof.

Náš intelekt to nemůže pochopit, a naše fyzické oči to nedokážou vidět. K tomu potřebujeme jiné oči, oči vědomí, oči ducha. No tyto oči musí být probuzeny, musí být otevřeny skrze přesnou vědu, kterou nazýváme gnóze, kterou na východě volají dharma.

Dharma znamená zákon, učení, pravdu, něco, co je pravda, něco základního. Dharma neznamená plané přesvědčení nebo kroky chování, které je třeba napodobovat; to není dharma. V dnešní době si lidé myslí, že když studují dharmu, tak prostě mají napodobovat své učitele a dodržovat určité kroky. To není dharma, to je imitace. Totéž se děje v každém náboženství a skupině, a to i v gnóze. Lidé si myslí: "Teď jsem gnostik, tak musím jednat určitým způsobem: dělat určité věci, navštěvovat určitá místa, a dělat určité cvičení, a to mě dělá gnostikem." Ne, to vás nedělá gnostikem, ale imitátorem.

Co dělá z člověka gnostika je mít gnózi: poznání ze zkušenosti.

Buddha řekl: "Transcendentní moudrost je nepopsatelná a nepředstavitelná." To znamená, že v intelektu nemůže být o tom žádný koncept. To znamená, že se to nedá vyjádřit pomocí slov. To je proto, že skutečné poznání, nelze vyjádřit.

Můžete vyjádřit někomu chuť medu? Můžete vyjádřit někomu zkušenost porodu dítěte? Nemůžete. Jedná se o zkušenosti, které člověk musí prožít, a na základě těchto zkušeností, máte pochopení, které sdílíte s ostatními, kteří měli stejnou zkušenost. To je gnóze na smyslové úrovni. Zkušenosti z Ein Sof na vyšších úrovních jsou stejné; nelze je vyjádřit. Nemůžete si to ani představit, protože samotná zkušenost je to, co předává poznání, gnózi.

Buddha řekl: "nerodí se a nekončí, má povahu prostoru." Absolutno je základní půdou všeho kdekoliv a kdykoliv. V sanskrtu studujeme kosmické dny a noci - manvantary a pralaje - nebo velké kosmické dny a velké kosmické nocí (Mahá-manvantary a Mahá-pralaje). Jsou to obrovské kosmické věky miliardy let, a v těchto kosmických věků, vesmíry a nekonečna se vynořují ven z Prakrti jako dech Boží, jak se píše v kabale. Vše vzniká s Božím výdechem. S Božím nádechem se zase vše stěhuje zpět do tohoto lůna přírody, kterým je absolutno, nicota, nestvořené světlo.

To je to, co je symbolizováno na vrcholu stromu života, ten stav potenciální existence. Když se existence začne rozvíjet, všechny dimenze přírody vznikají kvůli karmě - příčině a následku - a pokud je karma naplněna a věk se chýlí ke konci, to vše je staženo zpět do absolutna.

Toto jsou cykly na úrovni bohů, život a smrt vesmírů. Vše, co existuje, vše, co se dá poznat se stáhne zpět do neznáma. Nerodí se to, nekončí to, je to bez charakteristických vlastností.

Pokud tento pojem aplikujeme na sebe, pak se musíme podívat do sebe a uvědomit si, že celý tento strom života, který mapuje vnější svět také mapuje náš vnitřní svět.

V dávných dobách jsme také vstoupili do manifestace. Teď jsme tu jako fyzické tělo, malkut, desátá sefira. Toto fyzické tělo existuje z důvodu jiných forem energie a hmoty, které mu umožňují být naživu. Tyto formy nazýváme vitální tělo, astrální tělo, mentální tělo, příčinné tělo. Jedná se o vyšší sefiroty na stromu života. Zde máme Ducha, Monáda, našeho vnitřního Otce, našeho vnitřního Buddhu, ale tento vnitřní Buddha existuje díky vyšší trojici: Trojice: Otce, Syna a Ducha svatého; Keter, Chokmah, Binah; Bytí Bytí, Otec Otce; no tato Trojice, co bychom také mohli volat Kosmickým Kristem, Slunečním Logem, existuje jen proto, že se projevuje z Absolutna.

Takže zde vidíme tuto krásnou strukturu božství v každé existující duši, každém stvoření, každé žijící věci. To je důvod, proč jsem říkal, že Vědomí ve svém jádru, je prázdnota, ve svém kořenu je to prostor. Každý živý tvor, ve své konečné podstatě je Ein Sof (Ain Soph); je prázdný, pustý.

Podívejte se dovnitř své vlastní mysli. Kolik z toho dokážete vnímat? Nic. Když se podíváme do naší mysli, tak vidíme jen zatuchlé myšlenky, které se nám každý den neustále opakují -opakující se starosti, vzdouvající touhy, nespokojenost, zvědavost, touha, strach, odpor, pýcha, hněv, vztek, obžerství, lenost, sexuální chtíč. To je to, co vidíme v našich myšlenkách, v našich pocitech, v našich snech. To je důvod, proč trpíme.

Trpíme kvůli důsledkům svého předchozího jednání. Trpíme, protože světlo, které proudí v našich třech mozcích - v intelektu, v srdci, a přes naše těla - je zneužito na krmení touhy, k nahánění se za potěšením, na vyhýbání se bolesti a na vyživování a udržování falešného pocitu sebe sama. Chytáme se identity, která neexistuje. Stavíme si psychologický dům, který je falešný. Psychologický dům, který má naše jméno, náš vkus, naše zájmy, naše traumata, a myslíme si, že tento dům je skutečný, ale to není. Je to sebeklam, a každý člověk na této planetě ho ze dne na den dělá horším, protože nevíme, jak použít vědomí na rozbití klece.

Tato klec, tato psychologická past byla vyroben námi, ne Bohem. Tato psychologická klec ve které žijeme, která vězní naše vědomí v touhách, v obavách, v úzkosti, v starostech a pod., se v křesťanství nazývá satan, ďábel. V gnóze tomu říkáme ego. V buddhismu tomu říkají skandy, agregáty. V hinduismu to nazývají samskáry a mnoho dalších jmen.

Bez ohledu na to, jak to nazveme, význam to má prostě tento: protože jsme uchváceni touhou a pocitem, tak bereme energie, které skrze nás přetékají a krmíme touhy, které tímto posilujeme, a pokaždé, když nakrmíme touhu ona jen zesílí, a důsledkem je karma, příčina a následek. Touha se pouze zesiluje a tím zadržuje energii, zadržuje vědomí. To je důvod, proč trpíme.

Bible říká: "Co zasejete, budete sklízet."

Trpíme, protože jsme zapomněli na Boha. Ne Boha venku, ne Boha v oblacích, ale Boha, který se nachází v hloubce sebe samého. Každý okamžik zapomínáme, že Bůh je v srdci, Bůh je v našich atomech, Bůh je uvnitř našeho dechu, Bůh je uvnitř sexu, Bůh je uvnitř každého pohybu hmoty a energie, všude. Ale naše ego, naše touha, náš satan, nám dává pocit, a myslí si, a věří, že Bůh zde není. "Nevidím Boha. Neslyším Boha. Nezažívám Boha. Jsem tu jen já a mám hlad, jsem žádostivý, a jsem naštvaný." Takže si myslíme, že toto je jediná realita, a to je důvod, proč trpíme, a budeme trpět víc a víc.

K náboženství jsme přitahováni právě z důvodu, že se chceme od tohoto všeho osvobodit. To je to, co znamená osvobození. Osvobození znamená svobodu od falešného já, osvobození od utrpení, osvobození od bolesti, osvobození od strachu, od smutku, od hněvu, od sexuálního chtíče. Osvobození znamená, že máme mysl, která je klidná a plná radosti, že máme srdce, které je klidné a milující, že máme tělo, které je uvolněné a spokojené. Toto se může stát naší realitou, pokud způsobíme příčiny, které přinášejí tyto výsledky.

Jinými slovy, osvobození je karmické. Nikdo se nemůže osvobodit vírou, tím, že bude nosit roucho nebo že složí nějaký slib. Nikdo se nezprostí evolucí. Existuje mnoho duchovních skupin, kteří prohlašují, že lidstvo je na vyvíjející se cestě, a že nakonec všechny lidské bytosti budou osvobozeny od utrpení, a stanou se velkými osvícenými anděly. To je lež. Pro toto neexistuje žádný důkaz, v žádném Písmu ani nikde v přírodě.

Vše v přírodě odpovídá zákonem. Evoluce je proces komplikace energie. Evoluce je mechanický zákon, který má sestru nebo polární opak, kterým je devoluce. Stejně jako se něco rodí, roste, vyvíjí se a plně se projevuje, stejně tak všechno, co dosáhne tento vrchol vývoje, se rozkládá a umírá.

To je to, co vidíme u lidstva: proces devoluce. Lidstvo se nelepší. Lidstvo se zhoršuje. Neradi to sice vidíme, slyšíme o tom nebo o tom přemýšlíme, ale všichni v srdci víme, že věci jsou z roku na rok, z generace na generaci stále horší. Pokud se podíváme zpět o několik generací, tak zjistíme, že naši rodiče to sice mohli mít v některých ohledech obtížné, ale věci nebyly zdaleka tak složité, jako jsou nyní. Zdaleka nebyly tak nebezpečné, zdaleka ne tak znečištěné a ne tak blízko na pokraji absolutní katastrofy jaké čelíme teď. Nikdy v historii této planety jsme nebyli v tak velkém nebezpečí jako dnes. Takže není žádný důkaz, že lidstvo se vyvíjí a stává se lepším.

To, co vidíme, je, že ego se stává silnějším. Pornografie se celým světem šíří jako lesní požár, a po celém světě degeneruje a ničí srdce a mysl dětí. Prostřednictvím pornografie, násilných obrázků, videí, a násilným chováním, se citlivost srdce ničí. Dnešní děti ztratili nevinnost a krásu dětí včerejška. Rodiče a dospělí to dnes nevnímají, ztratili to ze zřetele, protože oni jsou také poškozeni sexuálním chtíčem a hněvem. A politikům a boháčům je to jedno, ti jen chtějí více peněz a větší moc.

Pro nás jako jednotlivce, kteří chtějí poznat a zažít náboženství je třeba, abychom se izolovali od všech těch negativních vlivů a začali pracovat na obsahu své mysli. Satan, nebo antikrist, není mimo nás. To není politik, to není terorista, je to naše mysl. Naše vlastní mysl je anti-krist (proti Kristu).

Toto světlo, které se vynořuje z Absolutna za účelem vytvoření existence, je paprsek světla, Ein Sof Ór (Ain Soph Aur). První manifestace/projev tohoto paprsku je Trojice: Otce, Syna a Ducha svatého. Tato trojice Brahmá, Višnu a Šiva, je ve své jednotě tři v jednom (tři-jednoty), které můžeme nazvat Kristus, Christos: oheň, světlo, inteligence, moudrost. Je to "koruna života," o které se píše ve Zjevení. Není to věc, není to člověk, je to energie. Jedná se o čistý, dokonalý projev nejdokonalejší, existující úrovně života. Její charakteristickým znakem je oběť, láska, vědomí, a to vše jsou jedna věc.

V sanskrtské terminologii můžeme tomuto dokonalému, čistému světlu říkat dharmakája, což znamená tělo zákona, tělo pravdy, nebo tělo reality. Dharma znamená pravda; kája znamená vozidlo nebo plavidlo, prostředek k vyjádření, prostředek projevu.

Toto my nezažíváme tady dole, v našich fyzických tělech, ve třetí dimenzi; my zažíváme ego. Ego je anti-Kristus. Naše ego se nestará o obětování se za druhé, pokud z toho něco nezískáme. Pokud za to dostaneme pochvalu nebo uznání, pak se zajisté trochu obětujeme. Něco dáme, přispějeme na charitu, půjdeme vypomáhat do azylového domu, pokud za to budeme mít trochu lepší pocit, pokud k nám budou lidé milí a pochválí nás, tak to uděláme, pro pýchu; uděláme to pro vinu, protože se cítíme provinile. Ale jak výjimečné je pro nás, abychom něco udělali pro ostatní, protože je máme rádi, protože to potřebují, aniž bychom se starali o sebe, co z tohoto získáme, nebo kolik nás to bude stát? Jednoduše to dělat proto, že musíme, protože to je správné. Tento druh oběti je Kristický; jednoduše dát, protože to musíme udělat. Takže naše mysl je anti-Kristova.

To je důvod, proč Samael Aun Weor řekl,

"Satan, jehož nosíme uvnitř je složen z atomů tajného nepřítele. Satan měl počátek; Satan má konec. Musíme zničit satana, abychom se mohli navrátit k vnitřní Hvězdě, která se na nás neustále usmívá. Toto je skutečné, konečné osvobození. Pouze zničením "já" můžeme dosáhnout totální osvobození."

Tato krátká pasáž definuje celé toto učení, které zde studujeme. Pokud chcete vědět o čem vlastně gnóze je, tak toto je ono: totální osvobození. Ne pouze dočasné osvobození, ne jen několik okamžiků blaženosti v samádhi, ne jen několik okamžiků radosti v astrální rovině, mentální rovině, nebo příčinné rovině, ne pouze několik okamžiků extáze mimo těla, ne pouze několik okamžiků extáze v těle. To, co my chceme, je totální osvobození.

Všimli jste si ten výraz? Totální Osvobození se nachází ve vnitřní hvězdě, která nás vždy vede, která je Ein Sof (Ain Soph). To je místo, kde najdeme osvobození. V absolutnu, v Ein Sof, v prázdnotě. Kvůli tomu musíme studovat. Musíme studovat učení a musíme studovat sami sebe.

Strom života je symbol, který studujeme, abychom pochopili něco o přírodě a o svém vlastním vnitřním složení duchovně i psychologicky. No je snadné začít brát tento strom života doslova a začít věřit, že tato mapa je doslovná. Třetí dimenze v níž se nyní nacházíme je symbolizována sefirou malkut, a jelikož čtvrtá dimenze sefira jesod, je zobrazena na mapě nad malkutem, lidé začnou věřit, že jesod je doslova nad našimi hlavami. Částečně je to proto, že jsme vyrůstali v nedělní škole, kde nás učili, že Nebe je nahoře v oblacích. To je velmi doslovné a hloupé přesvědčení. Nebe není nad námi. Peklo není pod našima nohama. Obojí Nebe i peklo - nirvána a samsára - jsou uvnitř nás. Když si ulehneme ke spánku a zdají se nám sny, kde se odehrávají tyto sny? Čemu odpovídají? Odpovídají tomu, co je v nás. Kam jdeme, když sníme? Do nebe nebo do pekla? Na to si musíte zodpovědět sami. Pokud jste na místě, kde prožíváte pouze obsah své vlastní mysli, kde celý den pracujete a pak v noci se vám o práci i sní, pak jste v pekle; tj. místo, které se neustále opakuje. Pokud máte noční můry, jste v pekle.

Tyto sefiroty na stromě života jsou v našem nitru. Toto grafické znázornění představuje mnoho a mnoho úrovní, které se nacházejí uvnitř nás.

Čtvrtá dimenze, což odpovídá sefiře jesod, je naše vitální energie. Pokud budete studovat akupunkturu, tai-čchi, čchi-kung, neigong, tummo, kteroukoli z těchto typů praktik, tak budete pracovat s energií čtvrté dimenze, která je uvnitř vás.

Pokud jste měli mimotělní zážitek, to je pátá dimenze, Sefira hod a necach, astrální a mentální rovina. Ta je také v našem nitru.

Pokud jste měli takové štěstí, že jste zažili šestou dimenzi, to jsou sefiroty tiferet, geburah, a chesed, které jsou taktéž uvnitř nás a ne venku. Ne někde tam, ne někde nad námi, ne někde na ulici, ne někde v nějakém jiném místě, které si sotva dokážeme představit, ale uvnitř nás samých. Jak je to možné zažít? Tím, že známe zákony, tím, že víme, jak používat vědomí, tím, že víme, jak meditovat.

Sefiroty představují všechny různé dimenze přírody. Někde jsou tyto dimenze popsány jako fontána, kde voda pramení od nejmenší fontánky do další, nižší a ještě nižší atd., a takto se postupně vše vytváří. To je dobrý příklad.

Další obrázek je stejný strom života, ale zorganizovaný tak, aby nám ukázal, že to všechno je uvnitř nás.

Toto grafické znázornění, které vytvořil Manly P. Hall na počátku dvacátého století, představuje čtyři světy kabaly zorganizované jako soustředné sféry, a na tomto konkrétním obrázku nám názorně ukazují úrovně hustoty. Nejhustší hustota se v tomto konkrétním obrázku nachází uprostřed, kterou jsme my, svět asijah. V Bibli to je mylně překládáno jako "Asie." Takže v knize Zjevení se píše o "sedmi církvích v Asii," ale mělo by to být "sedm církví asijah," což znamená fyzický svět, tělo, fyzické tělo.

Toto grafické znázornění bylo původně vypracováno pro ilustraci relativní hustoty světů, s nejtěžší nebo nejhustší hustotou nacházející se ve středu. Pokud však chceme porozumět světům, které jsou uvnitř nás, pak to, co tento obrázek znázorňuje si musíme v hlavě obrátit. A tak si představte, že poslední vnější kruh je vaše tělo, tj. trojdimenzionální hmota a energie a všechno ostatní se nachází ve vašem nitru. Tedy čím hlouběji jdete do svého nitra, tím je vše jemnější (přesně naopak, jak to ukazuje obrázek).

Pokud se naučíte správně meditovat a začnete se introspektivně nahlížet do sebe, přičemž jste velmi uvolnění a víte, jak využít energii, pak můžete jít hlouběji a hlouběji do svého nitra. Hlouběji do svých hlubin: za hranice vitálního těla, energie či; za hranice emocí, astrálního těla; za hranice myšlení, mentálního těla; za hranice vědomí, příčinného těla; za hranice božského vědomí, božské duše, Geburah; za hranice Ducha, Chesed; za hranice Ducha svatého, Binah; za hranice Syna, Chokmah; za hranice Keter, Otce našeho Otce, dokud se nedostanete k Ein Sof, k vaší vnitřní Hvězdě, k prázdnotě. Každý z nás se tam může dostat, protože to máme uvnitř.

My všichni to máme v sobě, ale nevíme, jak používat vědomí. Takže jakmile se usadíme meditovat a začneme se dívat dovnitř, rozptýlí nás touhy. Touhy po větším pohodlí, touhy po zážitcích, touhy aby toto cvičení už bylo za námi, touhy abychom nemuseli tvrdě pracovat a prostě to dosáhli jen tak, atd. "Prosím, Bože, dej mi nějaký zážitek! Prosím Bože, chci zažít astrální rovinu, chci tě vidět, chci jít do Tibetu, chci jít na Mars!" Chceme mít všechny tyto typy duchovních zážitků, aniž jsme si je zasloužili a aniž jsme věděli, jak je mít kdy se nám zachce. Jsme líní, netrénujeme seriózně. Seriózní meditující se nevzdává. Seriózní meditující medituje každý den. Mluvím o správné meditaci v sedě, bez hnutí. Bez jakéhokoliv pohnutí, nikde, ať už uvnitř nebo vně.

Šrí Svámí Šivánanda na toto krásné upozorňuje v jedné ze svých knih, kde popisuje, jak by měla být správně prováděna ásana nebo držení těla. Přesně o tomto jsem se chtěl zmínit v předchozí přednášce. On říká, že správné držení těla by mělo být jako hora: ta se nehýbe.

"Když sedíte v pozici, myslete si:" Jsem pevný jako skála. "Vsugerujte si to do mysli šest krát. Poté se ásana brzy zpevní. Když si sednete k meditaci za účelem dosažení stavu Dhjána, musíte se stát živou sochou. Teprve potom dosáhnete skutečnou stabilitu/pevnost v ásaně. Za jeden rok pravidelným cvičením budete úspěšní a budete moci sedět tři hodiny v kuse. Začněte s půl hodinou a postupně zvyšujte dobu. Když sedíte v ásaně, držte hlavu, krk a trup v jedné rovině. Držte se jedné ásany, a opakovanými pokusy ji udělejte stabilní a dokonalou. Ásanu nikdy neměňte. Houževnatě se držte jedné ásany. Využijte plný potenciál jedné ásany. Ásana dává dridhata (pevnost). Mudra dává sthirata (stabilitu). Pratjáhára dává Dhairja (odvahu). Pránájáma dává laghimā (lehkost). Dhjána dává pratjakshatva (vnímání) Sebe a Samádhi dává kaivalja (izolace), která je vskutku svoboda nebo konečná blaženost." - Šrí Svámí Šivánanda

Šrí Svámí Šivánanda řekl, že bychom měli být schopni sedět naprosto bez pohnutí tři hodiny, bez nejmenšího náznaku pohybu. Taková míra stability je to, co je zapotřebí, aby vědomí mohlo proniknout hluboko dovnitř. Pokud se necháme neustále rozptylovat fyzickými pocity jako, "Ach, bolí mě koleno!" nebo "Ten chlap od vedle hraje znovu na kytaru!" nebo "Kadidlo se mi dostává do nosu a to mě otravuje!" nebo "Děti nahoře na patře ječí!," ať je to cokoliv, pak nikdy nemůžeme zažít realitu uvnitř, protože svou pozornost máme zaměřenou na fyzický svět. Zážitky v meditaci se dostaví ve chvíli, kdy fyzický svět zcela opustíme.

V další knize také docela krásné popisuje, že úplná, skutečná dhjána nebo samádhi, absorpce, je charakteristická tím, že vědomí opouští tělesnou schránku úplně. Fyzické tělo je na stejném místě a nadále funguje, ale duše tam není. Tuto zkušenost nemůžete mít, pokud jste soustředěný a věnujete pozornost fyzickému tělu. Chcete-li mít skutečný duchovní zážitek, dejte tělo do určité polohy, hluboce ho uvolněte a zapomeňte na něj. Upřete celou svou pozornost 100% na ponoření se do nitra, do tmy jako šíp. To je způsob, jakým tento zážitek dosáhnete.

To je důvod, proč studujeme fáze meditace. Každá tradice je prezentuje různými způsoby, ale podstata je u všech stejná: vymanit se z řetězů, které nás vážou. Tyto řetězy jsou zákony.

Strom života představuje sérii zákonů. Malkut je naše tělesnost, která je ovládána 48 zákony. Žádný seznam 48 zákonů neexistuje, protože těchto 48 zákonů jsou všechny sefiroty, které se nacházejí nad malkutem a které jsou sečteny dohromady. Ein Sof, co je to dokonalé, čisté, neomezené světlo, nemá žádné zákony, jen samo sebe. To je důvod, proč v tomto prostoru je dokonalá svoboda, dokonalé osvobození, nic, co by vázalo esenci. V Absolutnu neexistuje žádná svázanost, tam je pouze dokonalá svoboda, absolutní a naprostá svoboda pohybu. Žádná omezení. V hebrejštině to nazývají "Neomezený (prostor)." Neomezenost. To znamená, že tam neexistuje žádný zákon, kromě sebe samotného. To je realita. Evoluce se začíná, když se tento zákon začne projevovat, množit a komplikovat. Nejprve se stane třemi zákony, Trojicí. Pak se stane šesti zákony, Monádem, což je jen znásobením předchozích tří zákonů. Dalším postupným sestupování do říše 12 zákonů, je to pak Necach; čili další zákony sečtené k tomuto atd. Všechno jsou to jen matematické komplikace hmoty a energie.

Co to znamená pro nás zde, v našem fyzickém těle, je následované: Když použijeme svou mentální, emocionální, fyzickou, sexuální energii na krmení touhy, hněvu, pýchy, závisti, chtíče, obžerství, chamtivosti, strachu a všech těch ostatních, rozmanitých emocí, které nás sužují, tak pouze tuto energii dál komplikujeme. Vytváříme karmu, příčinu a následek. Čím víc to budeme dělat, tím se tyto ega stanou složitějšími, a naše mysl a srdce se stanou hustějšími, temnějšími a těžšími.

Všimli jste si rozdíl v atmosféře ve městě a na venkově? Ve městě je tato atmosféra těžká a hustá, zatímco na venkově je snadná a příjemná. To je díky těmto zákonem. Když se blížíte k místu, kde je hodně lidí, tak začnete cítit tíhu zákonů, které modifikují vědomí té oblasti a lidí, kteří se tam nacházejí. Cítíte to. To je důvod, proč toužíme po dovolené; chceme si odpočinout od všech těch zákonů. To je důvod, proč toužíme mít astrální mimotělní zážitky, protože tyto oblasti jsou oproštěné od všech těch těžkých zákonů, které máme zde ve fyzickém světě. Ale tyto zážitky nejsou konečným osvobozením, pouze dočasným. Když jdeme na dovolenou, musíme se vrátit.

Mnoho lidí vstoupí do řádu, protože jsou již unaveni zákony a jednoduše se chtějí stát mnichem nebo jeptiškou nebo knězem, aby měli jednodušší život a unikly zákonům. Avšak toto je pouze dočasná, povrchní svoboda, protože skutečná pouta jsou v mysli a ne ve vnějších okolnostech. Věznění a utrpení ve kterém se nacházíme máme uvnitř. Od 96 do 864 zákonů.

Dante Alighieri to názorně ukázal ve svém díle Inferno (Peklo). Dante byl velký gnostik. Jeho Božská komedie je 100% čistá kabala ve které popisuje své zkušenosti a názorně ukazuje lidem, co se stane s myslí, když se člověk dopouští zrady, holduje sexuálnímu chtíči, je plný pýchy, závisti, obžerství, chamtivosti a lakomosti; to je to, co se stane vaší mysli. Sami se staneme těmi lidmi, kteří jsou uvězněni v pekle, tady a teď v těle, uvězněni v pekle. Ano, peklo jako místo existuje, to je pravda, a nebe jako místo také existuje, ale náš vztah s nimi je definován nyní, podle toho, jak se právě chováme, čím jsme dnes.

Pokud chcete vědět jestli jste na cestě do nebe, podívejte se na stav vaší mysli. To vám řekne. Pokud vaše mysl a srdce vibrují na úrovni nebe, pak tam půjdete, a pokud vaše mysl a srdce vibrují na úrovni pekla, už jste tam. Je to docela jednoduché a děsivé.

Absolutní osvobození přichází zlikvidováním Anti-Krista, ega. To vyžaduje každodenní neustálé úsilí. Ano, úsilí. Úsilí znamená výdej energie. Raději než vynakládání energie na snahu se vyhnout věcem, které se nám nelíbí a hnát se za věcmi, které se nám líbí, a neustálým komplikovaným naší existence, bylo by lepší vynaložit energii na rozjímání nad existencí; analyzováním "Proč trpíme? Jak se dostávám do těchto situaci? Jak to, že to dělám sobě i druhým? Co je to ve mně, co mi způsobuje, že tady trpím a spolu se mnou tady trpí jiní?" Tuto analýzu, toto zpytování se nemáme dělat jen čas od času, když přijde k velké traumatické události, toto má být denní úsilí. Právě v tomto každodenním úsilí, v této vynaložené energii, se začne objevovat moudrost. Ve svém životě začneme vidět vzory chování, začneme vidět tendence, které jsme předtím ignorovali. Stáváme se našim vlastním psychologem.

Ale něco, co musíme pochopit, je toto: osvobození, skutečné osvobození nenajdeme ve fyzickém světě. Chcete-li opravdu pochopit sami sebe, opravdu vidět své ego, svou mysl, budete se muset naučit, jak se dostat ven z klece. Když jste zavřeni v kleci, tak ji nedokážete vnímat jako klec, protože jste na ni zvyklí. Stalo se to zvykem. Pokud chcete opravdu vidět klec, musíte se dostat ven z klece, a nejlepší způsob, jak to udělat, je prostřednictvím meditace.

"Je nemožné zažít realitu, Bytí, pokud se nestaneme mistry meditace." - Samael Aun Weor

Být mistrem meditace znamená, že člověk musí být schopen meditovat kdykoliv a zažít Bytí.

Podle moderní teorie se říká, že pokud chcete u sebe rozvinout v něčem dovednost, být v tom skutečně dobrý, musíte nad tím strávit minimálně 10.000 hodin. Už tu někdo meditoval 10000 hodin? Ne? Ale já vám řeknu, že to trvá ještě víc. Tato moderní studie, která vypráví o asi 10.000 hodinách se týká golfu, řízení auta, a dalších činností, které nejsou hluboké. Upřímně řečeno, abyste se stali mistrem meditace, to si vyžaduje životy.

Důvodem, proč potřebujeme meditaci je to, že zde ve fyzickém těle dokážeme pomocí svých smyslů vnímat pouze třetí dimenzi. Vidíme malkut. Vidíme svět, kterému vládne 48 zákonů, nic víc. Ego se zde nedá vidět přímo. Účinky ega jsou tak trochu viditelné. Vidíme naše myšlenky a pocity, vidíme impulsy, které nás řídí, ale ty impulsy přicházejí odněkud hlouběji, co už nedokážeme vidět. Psychologové to nazývají "nevědomí," "podvědomí." Jedná se o oblasti mysli, které fyzickými smysly ba ani naší schopností vnímat myšlení, nemůžeme vidět, protože to jde příliš hluboko. Pokud je chcete vidět, musíte uniknout z této klece, z fyzického těla.

Musíme otevřít další smysly. Vědomí je ten samý smysl, pomocí kterého jste si vědomi myšlenek, pomocí kterého jste si vědomi pocitů. Myšlenky a pocity nevnímáte chutí, dotekem, sluchem nebo zrakem, ale něčím uvnitř. Tento smysl, tato schopnost vizualizovat, je kořenem schopnosti meditovat. No naučit se tento smysl používat si vyžaduje disciplínu, zručnost a hodně tréninku. To, co nazýváme vize, mimotělní zážitky, zážitky v meditaci, které někteří lidé nazývají samádhi, dhjána nebo absorpce, jsou věci, které můžeme vnímat, když dokážeme opustit třetí dimenzi. Někteří lidé tomu říkají osvícení nebo osvobození. Tak tomu ale není, to je jen dočasné. Ve skutečnosti se nejedná o úplné osvobození nebo úplné osvícení, ale jen o dočasný stav. Po uniknutí z třetí dimenze můžeme vidět a zažít čtvrtou nebo pátou dimenzi. Čtvrtá dimenze souvisí s energií; to je Eden/Ráj. Můžeme zažít Ráj. Také můžeme zažít pátou dimenzi, kterou je nirvána. Můžeme také zažít obrácený aspekt nirvány, kterým je samsára, tj. peklo; což je také pátá dimenze. Všechno toto můžeme zažít prostřednictvím meditace, ale všechno to stále podléhá vlivům ega. To je důvod, proč u některých meditujících, kteří se naučili, jak zažít tyto věci - ať už náhle vize, nebo dostání se ven z těla - se dostaví strach, nebo je ten dotyčný zážitek přivede do vytržení a oni se vrátí zpět do těla. Důvodem je fakt, že ego stále modifikuje tyto oblasti; ať už je to strach, pýcha, hněv, chtíč, touha nebo všechny různé odrůdy tisíců eg.

Abychom byli skutečně schopni pochopit sami sebe, na to je třeba opustit třetí, čtvrtou i pátou dimenzi a vstoupit do šesté dimenze. To je důvod, proč mistr Samael Aun Weor uvedl toto:

"Za těmito třemi známými dimenzemi - délka, šířka a výška - existuje čtvrtá dimenze, tato dimenze je čas. Za časem máme pátou dimenzi, tato dimenze je věčnost. Ba co víc, my tvrdíme, že za věčností existuje šestá dimenze, tato dimenze je za věčností a časem. Právě v této šesté hlavní dimenzi začíná úplné osvobození. A proto pouze ta osoba, která se probudí ve všech šesti hlavních dimenzích vesmíru, je skutečný jasnovidec, turiya, oprávněný osvícenec." - Dokonalé manželství

Proč šestá dimenze? Podívejte se na strom života znovu. Pamatujte, že tyto úrovně jsou v našem nitru a ne nad našimi hlavami. Naše fyzické tělo se týká třetí dimenze; naše energie, čtvrté; naše emoce a myšlenky se vztahují k páté dimenzi. Přemýšlejte o tom.

Když meditujete, co vám brání, abyste se dostali hlouběji? Rozptýlená energie. Jsme ve stresu, jsme napětí, nedokážeme se uvolnit, chceme něco dělat, chceme pobíhat, jsme zaneprázdněni. To znamená, že naše vitální tělo je rozrušené. Pití alkoholu, kouření cigaret, rozrušenost nebo stres, jsou všechno věci, které narušují energii vitálního těla; a tedy se nedokáže uvolnit. Pokud se vitální tělo nedokáže uvolnit, fyzické tělo se také nedokáže uvolnit, a tak nemůžeme meditovat. Jednoduché. To je zákon.

Musíme se dostat za třetí dimenzi (fyzické tělo); musíme se dostat za čtvrtou dimenzi (energie ve fyzickém těle); a pak řekněme, že se skutečně uvolníme, dejme tomu, že půjdeme na duchovno-meditační výlet a několik dní velmi soustředění meditujeme a opravdu se velmi uvolníme fyzicky i energicky. Co nám zabrání dostat se dál? Emoce v rovině Hod; myšlenky v rovině Necach. Co jsou to emoce? Obáváme se o práci, obáváme se o kočku, přejeme si, abychom měli přítele/ku, přejeme si, abychom měli někoho, kdo by nás ocenil a miloval, nemůžeme uvěřit, že naši rodiče jsou takoví krutí a zlí, a naše srdce je svázáno do uzlíku, protože lidé jsou vůči našim potřebám takoví necitliví. Nemůžeme meditovat protože srdce, astrální tělo je rozrušené. Jsme ztotožněn s emocemi, celkem zabraný ve svých citových potřebách. Jinými slovy, falešné já. Emocionální touha.

Řekněme, že se dostaneme i přes to. Co nás pak čeká dále je ještě jemnější než jsou pocity, a tím jsou myšlenky. Stále nad něčím přemýšlíme, ať už jsou to vzpomínky z minulosti, touhy a myšlenky o budoucnosti, snění, fantazie, snažení se vyřešit věci atd. Jsme zvědaví: "Zajímalo by mě, jestli ho má opravdu ráda. Zajímalo by mě, jestli ji má opravdu rád. Zajímalo by mě, jestli mě má rád." Přemýšlíme, představujeme si věci a snažíme se je vyřešit. Dokonce i samotné učení začneme analyzovat: "Pár věcí mi v té kabale není jasných. Co znamená tohle nebo tamto?" Jednoduše jde o neustále myšlení: "Musím vymyslet, jak zaplatím účty, a jak si najdu práci" Toto všechno jsou myšlenky zakořeněny ve falešném pocitu svého já. Mentální tělo je rozrušené, nedokáže se uvolnit, a tím pádem nemůžeme meditovat.

Dochází vám to? To, co medituje není fyzické tělo, ani vitální, ani astrální, ani mentální. Ve skutečnosti musíme jít za toto všechno a uvědomit si, co to je v nás, co se vlastně snaží meditovat. Musíme se podívat do toho, co se dívá; podívejte se do prostoru mezi myšlenkami, podívejte se do místa mezi pocity. Co je tam? Neodpovídejte svým intelektem. Podívejte se. Co tam vidíte? Dokážete najít sebe/já? Všichni říkáme, že myšlenky a pocity pocházejí z nás samých. Kde je toto já? Kdo je to? Když se nyní podíváte do své mysli, můžete ho najít? Dokážete vystopovat myšlenku zpět ke zdroji, ze kterého přišla? Dokážete vystopovat pocit zpět ke zdroji, ze kterého ten pocit přišel? Vzpomínka, sen, starosti. Dokážete ho najít? Nedokážete. Toto je základní Zenové cvičení, také základní Dzogčhen.

Toto pátrání do vlastní mysli, je díváním se přes sefiroty, díváním se dovnitř. Vzpomínáte na ten kruh soustředných sfér? To je vědomí dívající se na prostor mezi věcmi; prázdnota.

Já nevím, jestli jste si to uvědomili, ale tady vám dávám opravdu velký klíč k vaší meditaci. Pokud se vážně budete držet této rady, tak v meditaci můžete dosáhnout rychlého pokroku. Já jsem si to jen tak nevymyslel. Já jsem se to naučil ​​od Samaela Aun Weora.

Toto dívání, toto pátrání, nikdy se s ničím neztotožňovat, zachovávat si svobodu, nenechat se ničím svázat - žádnou energií, žádným pocitem, žádnou myšlenkou, žádnou emoci, žádnou touhou - kromě jedné věci, a tím je dívání se hlouběji dovnitř, uhýbání se všemu a pohybováním se mezi vším, co se vynořuje; neustále pátrání a ponořování se do větších a větších hloubek.

Být úspěšný v této technice není vůbec snadné, právě naopak je to velmi náročné. Důvodem je, mysl nebo ego, které bude dělat vše, co je v jeho silách, aby nás rozptýlilo. Jeho hlavní nástroj je dualita neboli dualismus.

Posadíte se meditovat a chcete mít nějaký zážitek, do toho přijde ego a řekne: "To se ti nepodaří." Všichni jsme to zažili. Poraženectví. Ego říká: "Nepodaří se ti to. Nezasloužíš si to. Nemáš tu správnou knihu. Nemáš dobrého učitele. Nemáš dobrou školu. Tvé Bytí, tvůj Nejvnitřnější, tvůj Buddha se o tebe nezajímá, zapomněl na tebe. Nikdy si neměl zkušenost se svou Božskou Matkou. Jak víš, že tyto věci jsou vůbec pravdivé? " Takže nakonec se vzdáme.

Ego používá jakýkoli nástroj, který má po ruce, aby nás rozptýlilo, aby nás udrželo ve spánku. Využívá obrázky, myšlenky, pocity, vjemy. Všechno k čemu má v mysli přístup. Přinese k nám touhy a začne nám je přehrávat na obrazovce mysli, jen abychom začali snít. Přinese nám touhy, pochybnosti, obavy. Přinese nám všechno možné, jen aby nás udrželo přemýšlet: "Vždyť přece můžu dostat něco lepšího, než mám teď." Toto je základní dualismus mysli. "Nechci to, co mám teď, chci něco víc."

Tato dualita, tento konflikt, je kořenem utrpení. Bažení a odpor. "Nechci to, co mám teď, já chci to, co má on nebo ona." Tak si čteme o velkých mistrech meditace a řekneme si: "Chci to, co mají oni." No, na začátku můžeme říci, že je tam určitá upřímnost, protože duše to potřebuje a touží po tom, ale pak přijde mysl, tuto upřímnou touhu vezme a udělá z ní závist. Mysl to vezme a řekne: "Já to chci pro sebe," a pak pýcha řekne: "Zasloužím si to. Chci mít ze sebe dobrý pocit. Chci, aby mě ostatní obdivovali a respektovali, takže chci mít tyto zážitky, abych se pak mohl před všech postavit, a začít mluvit o všech těchto velkých duchovních věcech." Závist, pýcha. To je to, co nás drží od toho, abychom měli zážitky. Také žádostivost. Neustálá touha po pocitech, po potěšení, po uspokojení.

Právě tento dualismus je to, co nás drží v pasti. Je to zápas v mysli, co nás drží v pasti. Protijed je vědomé chápání, znalost/poznání, gnóze, zkušenosti. Existuje mnoho lidí, které toto učení velmi nadchne a chvíli se o to budou velmi zajímat. Budou vážně praktikovat meditaci, budou číst knihy, začnou chodit na přednášky a na chvíli budou celí zapálení pro náboženství. No pak přijde odpor a ego se začne bránit. Ego nechce zemřít. My milujeme své osobnosti, milujeme své utrpení, milujeme se stěžovat o svém utrpení, jsme rádi, když nás litují pro naše utrpení, milujeme sympatie od druhých, milujeme vypadat co nejlépe a také milujeme vypadat co nejhůř, rádi se hrajeme na zlého chlapce nebo špatnou dívku, a rádi bychom byli nejlepší; nenávidíme být ve středu. Toto je dualismus mysli.

Vědomé poznání znamená, že je vám to jedno. Vědomé poznání znamená, že víte, že jste tím čím jste, bez ohledu na to, co někdo říká, nebo si myslí. Vědomé poznání ví, že Bůh existuje. Vědomé poznání je druh moudrosti, která je založena na zkušenosti základní pravdy. Vědomé poznání není intelektuální poznání. Vědomé poznání je poznání z vlastní zkušenosti. Je to gnóze.

To je to, co studenti potřebují na překonání odporu: vědomé poznání. Každý, kdo studuje takovýto typ učení, zažije obrovský odpor přicházející v podobě vln ze své vlastní mysli. Bude to přicházet ve vlnách. Někdy jsou tyto vlny neuvěřitelně silné a mohou trvat dlouhou dobu. Jezdit na takových vlnách a nedat se vtáhnout do hlubin poraženectví, zoufalství, nebo co je ještě horší navrátit se zpět ke starému způsobu života a starým návykům, si vyžaduje ohromně silnou pevnou vůli. Vyžaduje si to skutečně silnou vůli. To, co tuto vůli bude pohánět, je vědomé poznání, vědoma paměť, pracovní paměť. To je důvod, proč jsou zkušenosti/zážitky důležité.

Duchovní zážitky jsou důležité ne pro ego, ale k posílení duše, vědomí. Důvodem proč přicházíme k náboženství, ke gnóze je to, že chceme mít zážitky/zkušenosti a chceme znát pravdu. U některých lidí se někdy tyto zážitky dostaví poměrně jednoduše hned na začátku, dokonce i rapidně. A to je velký dar, donum dei, který Bytí dává své lidské duši, kterou jste vy, ne vaše mysl, ale vaše vědomí. Bytí vám dá dary a řekne: "Vidíš, je to skutečné!" a duše se zapálí s nadšením. Toto však nemůže trvat věčně, protože duše se může připoutat, může být svedena myslí a stát se závislou na zážitcích, a to se děje pokaždé každému. Podaří se vám mít mimotělní zážitek, nebo vizi, a to vás udělá nemírné šťastným, protože jste zažili pocit, který je nejkrásnějším potěšením, nejkrásnější radostí, jakou si vůbec dokážete představit, tj. cítit svou duši osvobozenou od klece. Ucítit tuto svobodu je tak osvobozující, že chcete, aby to trvalo, nechcete ten stav opustit a chcete ho zažít znovu a znovu. Z tohoto se velmi rychle může stát touha, a když se nám pak tento zážitek nepodaří mít, tak se naštveme. Začneme zoufat, přestaneme trénovat, přestaneme meditovat a mnoho lidí toto učení opustí. Protijedem je pamatovat si, že ten zážitek byl skutečný. Už se nám to podařilo zažít a můžeme to zažít znovu, ale člověk musí zaplatit svou karmu. Musíme si splatit své dluhy. Je třeba pracovat na egu. To je přesně to o co tu jde.

Tento typ vědomého poznání je povrchní. Je to krok na cestě k hlubšímu vědomému poznání, k absolutní podstatě sebe sama. Vzpomínka na zážitek vám vydrží jen po určitou dobu, a spolu s tím i nadšení nebo víra. Co vám dodá skutečnou stálou energii potřebnou k provádění cvičení dokud nedosáhnete cíle, je skutečné, pravé poznání své pravé, vnitřní podstaty: zbavit se myšlenky, že vaše fyzické tělo je vaše skutečné já. Dále je pak třeba pochopit, že vaše astrální tělo také není vaše pravé já. Mnoho lidí se zde zasekne a začne se myslet, že "musím vybudovat své astrální tělo!" - Přičemž si myslí, že se jedná o jejich skutečné já; tak tomu však není. Totéž si myslí o mentálním a příčinném těle. Žádné z těchto těl není skutečným já, jsou to pouze nádoby, vozidla, nástroje.

Nenechte se připoutat. Musíme zpřetrhat řetězy; řetězy, které nás vážou k fyzickému tělu, řetězy, které nás vážou k egu, k "já," řetězy, které nás vážou ke všem touhám po všech pocitech, ať už se jedná o pocity, které jsou ve třetí, čtvrté, páté, nebo dokonce i v šesté dimenzi. Ano, můžeme se připoutat i k Nebi, k nirváně. Toto je přesně způsob, jak se z člověka stane to, co se nazývá pratjékabuddha, nebo jak je uvedeno v některých tradicích bůh nebo titan. Toto jsou lidé, lidské bytosti, kteří dosáhli určité úrovně duchovní zkušenosti, a kteří se stali závislými na potěšení, požitku a moci z těchto oblastí. Jsou to buddhové, jsou to bohové, ale s připoutáním.

Postupně tím, že se učíte meditovat, a tím, že se dostáváte hlouběji ve svém cvičení, tyto úrovně zažijete. Oni vám přinesou radost a budete tam chtít zůstat. Nenechte se připoutat. Je to obrovské nebezpečí. Toto vám řekne jen velmi málo škol, protože většina chce, abyste se připoutali, a oni, aby mohli postavit větší školy. Chcete-li dosáhnout absolutní osvobození, musíte zpřetrhat všechny řetězy přes všechny tyto dimenze, a to i v šesté.

Nezapomínejte, co mistr Samael řekl, že osvobození začíná v šesté dimenzi. To je místo, kde to začíná. To je proto, že to je úroveň příčin. V šesté dimenzi se nacházejí příčiny všeho. Chcete-li zjistit příčiny ega, příčiny "já," příčiny utrpení, toto všechno začíná v šesté dimenzi. To znamená, že musíte mít náramnou zručnost v meditaci, abyste mohli pracovat v této úrovni. Nepředpokládejte, že se tam dostanete dnes nebo ještě letos. Vyčištění ohromného množství odpadků z mysli, abyste mohli pracovat v této úrovni si pravděpodobně vyžádá náramné úsilí. Nezáleží na tom, jak dlouho to potrvá nebo kolik úsilí to zabere, ale udělejte to. Nestarejte se o čas, nestarejte se o překážky, zůstaňte věrný tomu, co děláte.

Toto v podstatě znamená, jak každý den meditujeme. Co je zde důležité, co se zde pokouším vysvětlit je to, že ať už máte zážitky v nirváně nebo zážitky v tomto nebo tamtom Nebi nebo mimotělní zážitky nebo vize, toto všechno je nádherné, ale osvobozuje vás to od utrpení? Teď nemyslím o dočasném osvobození ale konečném? Dají vám tyto zážitky něco, co změní vaše chování? Protože to je to, co potřebujeme. My potřebujeme vědomé poznání, které dokáže změnit naše chování. Když se dotknete sporáku a spálíte se, znovu se ho už dotknout nechcete. To je vědomé poznání, ale my ho potřebujeme psychologicky. Musíme si opravdu vědomě uvědomit, že hněv bolí. Hněv je bolest, pýcha je bolest, sexuální chtíč je bolest, problém je, že my nemáme vědomé poznání těchto věcí.

Mistr Samael uvedl krásný příklad: "Alkoholik ví, že alkohol mu ubližuje. On ví, že alkohol zabíjí buňky a mozek a ničí mu játra. On to ví, ale nemá toho vědomé poznání, protože pokračuje v pití." Ten, kdo má vědomé poznání se nikdy nedotkne alkoholu, protože ví, že ho poškozuje a klade mu pod nohy větší překážky k osvobození od utrpení. Toto je vědomé poznání, a to my potřebujeme s hněvem, se sexuální žádostivostí, s pýchou, se závistí, s hodováním, s chamtivostí a se vším ostatním, co nám ucpává mysl. Tento druh vědomého poznání posiluje duši, vědomí. Dělá ho robustnějším, dodává mu energii. Chcete-li mít skutečné duchovní zážitky, a ne jen pár minut poletování v astrální rovině, nebo pár minut v mentální rovině zkoumáním tohoto nebo tamtoho, ale opravdové zážitky pravdy v prázdnotě, v absolutnu, na to je jen jeden způsob, jak se k ním dostat , a to je zemřít jako ego. Eliminovat pýchu, strach, sexuální chtíč, závist, obžerství, chamtivost a všechno ostatní, co vězní vědomí.

Jak vidíte věda, která se za tím skrývá je jednoduchá. Pokaždé, když jsme se dopustili chyby a vytvořil ego, vytvořili jsme uzel v kosmickém toku. Každé "já," je článek karmického řetězu. Když se rozzlobíte, to, co vás obklopuje je tento článek řetězu, a to, co cítíte a vnímáte ve svém těle, ve svém srdci a ve svém intelektu jsou všechny projevy tohoto hněvu, tohoto řetězu. Ale co mu dodává energii? Co je to, co dává hněvu schopnost vědět, co si druhá osoba myslí, nebo dělá? Co je to, co dává hněvu kapacitu vidět a projevit se? Je to vědomí. Ten hněv je jen objektiv, filtr přes vaše vědomí. Vy jste ten, kdo mu dává sílu. Když vaši mysl, srdce a tělo chytí do pasti chtíč, a vše na co dokážete myslet, vidět a cítit je sexuální chtíč, co to mu dává energii/sílu? Vy sami.

To je důvod, proč mistr Samael řekl: "Neříkejte, nemyslete si a nepociťujte, že vaše "já," vaše ego, je od vás oddělené." Není. Jste to vy. Vy jste ten, kdo jedná. Ten pocit oddělení mezi mnou a mým egem je lež, protože ten, kdo toto ego krmí a posiluje, jste vy sám. Toto je něco, do čeho se chytí mnoho gnostiků. Oni si myslí, že "já nejsem moje ego, já jsem moje Bytí!" To je mýtománia, to je pýcha. Je to mylná představa, která je drží od cesty; od vnitřní cesty pracování na sobě, protože oni si myslí, že oni nejsou pýcha. "Já nejsem chtíč." Ano jste. Co je v tomto chtíči uvězněno, co se prostřednictvím tohoto chtíče projevuje, jste vy. Zbavte se ho a budete bez utrpení.

Pokud jste studovali některou z vyšších tantrických jog, jako mahámudra nebo dzogčhen, nebo velmi krásné a hluboké učení Milarepu, nebo učení Maitréja Buddhy, konkrétně písmo zvané Mahájána Uttar-tantra-šastra, tak víte, že v buddhistickém učení se píše něco na způsob, že vědomí se nikdy nedá znečistit - což pro mnohé gnostiky může znít šokující. Pro gnostiky to zní nesprávné. My si myslíme, "Samozřejmě, že se dá znečistit! Dá se uvěznit v egu!" Gnostici přemýšlejí a "co vědomí uvězněno v pýše nebo chtíči? Není vědomí tedy znečištěné?" Ne! Je tam znečištění, ale pokud toto znečištění odeberete, vědomí bude takové čisté, jako vždy bylo. Pokud vezmete sklenici čisté vody, a představíte si, že to je vědomí, a vysypete do ní mnoho nečistot, pak ta voda bude "znečištěná," povrchně; nedá se pít, ale pokud oddělíte nečistoty a odstraníte je, voda bude tak čistá, jak vždy byla. Stále si zachovává svou původní čistotu. V konečném důsledku se nedá znečistit, stejně jako prostor.

Každý prvek se dá spálit, ale ne prostor. To je Ein Sof. To je to, co jsme vlastně na nejvyšší úrovni my sami, ale my si to neuvědomujeme, nemáme o tom vědomé poznání. Na naší nejvyšší, nejhlubší úrovni jsou mysl a vědomí přirozeně čisté. Toto přirozeně čisté vědomí nelze znečistit, ono je dokonalé a věčné. To je naše pravá, skutečná podstata. Problém je, že my jsme na to kompletně zapomněli a kolem tohoto vědomí a jeho částic jsme vybudovali všechny tyto klece, které ho vězní, a to je důvod, proč mistr Samael řekl: "Částice Otce, které jsou v bolesti." Toto jsou všechny části našeho nejvyššího aspektu sebe uvězněné v egu, které trpí a na základě kterých my sami trpíme.

Při studování a analyzování buddhistické filosofie můžete najít krásné vodítko, kterým je prostě toto: kdykoliv vás bude sužovat ego, uvědomte si jeho dualitu. To znamená, pamatujte si, že to nejste vy, je to jen přelud. Ego bude vždy touha nebo averze. Esence, Ein Sof, prostě je. Toto však váš intelekt nedokáže udělat. Pokud nad tím začnete intelektuální přemýšlet, tak si budete myslet: "Hm, cítím všechen tento hněv, a já vím, že to je hněv, ale nedokážu... je to prostě hněv a jsem rozčilený!" Toto nestačí. Pokud to chcete opravdu pochopit, musíte meditovat. Musíte se opravdu ponořit hluboko do sebe a pak ten hněv odrazu, zdánlivě bez důvodu, jen tak odejde pryč. Má tu s tím někdo zkušenosti?

Tím, že změníte způsob, jakým dáváte pozor, změníte to, co zažíváte. My si děláme problémy horší než jsou. To je to, co nám toto učení říká. My jsme ti, kteří dělají z hněvu problém. To, co pohání hněv jsme my sami. Pokud ho přestaneme vyživovat, tak odejde pryč. Už nám více nemůže ublížit. To je způsob, jak začneme chápat, jak začneme rozvíjet vědomé poznání; tím, že ho prostě přestaneme posilovat. Takže pokud vás něco velmi trápí, začněte dělat něco jiného. Přestaňte tomu na chvíli věnovat pozornost. Ve většině případů je toto utrpení velmi zaměřené na sebe sama: "Chci toto, chci tamto, nechci toto, nechci tamto!" Takže mé doporučení je následující: Přestaňte svou pozornost věnovat sobě a udělejte něco pro někoho druhého. Služte jiným. A v tomto cítění sloužit jiným a opuštěním sebe se zřetele najednou zjistíte: "Proč jsem byl vůbec takový naštvaný? Co jsem to měl za starosti, nebo čeho jsem se to bál?" A pak meditujte. Pokud nebudete nad tímto zážitkem meditovat, tak se to prostě stane znovu a znovu, a opakovaně budete padat do stejné pasti. Meditujte a pochopte to.

V tomto pochopení si začnete uvědomovat, že když jste byli v té situaci sužováni tímto hněvem, tak jste věřili, že tento hněv jste byli vy sami, nebo se mohlo jednat o chtíč nebo pýchu, a pravdou je, že to skutečně tak připadá. "Jsem naštvaný, jsem hladový, chci tohle, chci tamto." Důvod proč nám to připadá, jako bychom to byli skutečně my je ten, protože mi tomu dodáváme energii. Ale když to opravdu pochopíte, tak si uvědomíte, že ve skutečnosti jsem to nebyl já, ale klam. A tato mylná představa o sobě je to, čím neustále procházíme, ale ono je to tak nepatrné, že to nevidíme. Všichni, co jsme teď tady, trpíme touto mylnou představou o sobě samém, jen to nevidíme. Pouze hlubokým vědomým pochopením a uvědomováním si sebe sama to můžete začít vidět a začít od toho upouštět a vymanit se z toho.

Jinými slovy, musíme jít nad rámec toho, co vidíme, abychom byli schopni vidět to, co v sobě nevidíme. Musíme se naučit vidět novým způsobem. Pokud dnem za dnem procházíte životem stejným způsobem, pokud se na věci díváte vždy stejně, tak nezískáte nic nového. To dává smysl, ne? Všichni chceme něco nového. No pokud se budeme dívat na věci stejným způsobem, tak nic nového se k nám nemůže dostat. Takže otevřete oči. Ne fyzické oči, ale oči vědomí. Začněte se na všechno dívat tak, jako kdyby jste to nikdy předtím neviděli, především sami sebe. Neustále se sledujte a pozorujte, jako byste ani nevěděli, kdo jste, a sledujte a pozorujte, co se vynořuje ve vašem těle, vašem srdci a mysli (ve vašich třech mozcích). Neustále se pozorujte. Nikdy se neztotožňujte. Nikdy se nedejte vtáhnout do: "Já chci tohle. Já nechci tohle." Dualita samsáry.

To je způsob, jak získáme džňa. Jedná se o sanskrtské slovo, co znamená znalosti/poznání.

Pravděpodobně jste slyšeli o džňána józe, co je úvodní úroveň jógy v Indii, kde se tato nauka o džňa studuje a vyučuje. Nicméně tam to má spíš intelektuální charakter. To není to, o čem zde mluvím.

Džňa (jna) je gnóze, znalosti/poznání ze zkušenosti. Tento typ znalostí ze zkušenosti, které získáme z pozorování sebe sama je základem. Takže, s touto úrovní znalostí, se učíte hlavně o egu v nižších sférách, ale také se musíte učit o fyzickém aspektu, třetí dimenzi, a také se potřebujete učit o čtvrtém dimenzionálním aspektu, pátém dimenzionálním aspektu, a šestém. To je opravdu hodně vědomostí. Právě teď nemáme žádné z těchto vědomostí. Víme jen málo, trošičku o fyzickém světě a to je tak všechno, a dokonce i to jsou diskutabilní znalosti, protože se jedná o všechno věci, které nám lidé řekli, abychom věřili a pro většinu z toho není ani žádný důkaz. Je to jen přesvědčení. Džňa je skutečné poznání ze zkušenosti. Ale skutečné osvobození nezačíná spíše než od šesté dimenzi, je tak? To znamená, že potřebujeme znalosti ze šesté dimenze a za ni, a to má v sanskrtu jiný název. Toto je pradžná.

Pra znamená "to, co je za." Ono to souvisí s para, pokud znáte mantru, "Gate gate paragate." Takže pradžná je "za hranicemi poznání" nebo "znalost získaná zpoza hranic." Pradžná má velmi sofistikovanou etymologii. V hinduismu a v buddhismu se používá trochu jinak. Já ji používám především v buddhistickém kontextu. Pradžná je vyšší páramitá, nejvyšší dokonalost.

Pokud jste studovali buddhismus, tak víte o pradžňápáramitě sútře. Pokud znáte mantru Gate gate paragate parasamgate bodhi svaha, to je mantra pradžňápáramity. Pradžňápáramitá znamená "poznání dokonalosti zpoza hranic." Pradžňápáramitá je nejvyšší aspekt duše, a je to právě tato úroveň znalostí, které začínají zde, v daat.

Daat je hebrejské slovo, které znamená poznání. Daat je sféra, která spojuje velkou prázdnotu mezi Trojicí a sedmi sefirotmi, které jsou v projevu. Daat je prázdném, je to poznání/znalosti, které přenese člověka za hranice této prázdnoty. To je místo, kde začíná skutečné osvobození: od šesté dimenze.

Co je to pradžná? Je to moudrost Krista. Jedná se o typ vedení, které má Kristus. Když se podíváte na hebrejské názvy zde ve vyšší Trojici nad pradžná, daat, tak vidíte binah a chokmah. Binah znamená inteligence, chokmah znamená moudrost. Pokud tyto dvě sjednotíte dostanete: inteligentní moudrost, která se rovná vědomému poznání. To je pradžná.

I když se nám může zdát, že to začíná být příliš abstraktní, přesto je to velmi důležité.

Pradžná je znalost moudrost Krista. Je to druh poznání moudrosti, která nemá absolutně nic společného s intelektem. Jedná se o čisté vědomé poznání osvícené láskou.

Důvod proč vám to teď vysvětluji je ten, protože doufám, že jednou budete natolik seriózní ve svém meditačním cvičení a zažijete to, a já chci, abyste věděli, co to je. Přečtu vám pasáž od Milarepy, ve které, v několika slovech, se hovoří o všem, co mně trvalo říct dvě hodiny. Takže poslouchejte velmi specifickou terminologii, která je použita v tomto citátu, protože krok za krokem je to to, co jsem vám právě vysvětlil.

Když máte tělo ve správné pozici [ásana], a vědomí ponořené hluboko v meditaci, tak můžete mít pocit, že obě myšlenka i mysl zmizely; Toto je však pouze povrchní zážitek dhjány [extáze/samádhi].Neustálým cvičením as tím spojenou plností mysli, člověk cítí sálavé Sebeuvědomění zářící jako brilantní lampa. Je čisté a jasné jako květ, je to jako pocit hledění do obrovské a prázdné oblohy. Uvědomování si prázdnoty je čiré a transparentní, přesto jasné. Toto nemyšlení, tento stav žádné myšlenky, tento zářivý a transparentní zážitek, je pouze pocitem dhjány [extáze/samádhi]. S tímto dobrým základem bychom se měli dále modlit k Třem Vzácným, a hlubokým myšlením a rozjímáním proniknout do Reality. Tehdy můžeme uvázat žádné-ego moudrost [pradžná] s užitečným životním lanem hluboké dhjány [extáze/samádhi]. Se silou laskavosti, soucitu, a altruistickým slibem Bódhi-Srdce [bódhičitta], dokážeme vidět přímo a jasně Pravdu Osvícené Cesty, z níž není nic vidět navenek, ale vnitřním vnímáním je všechno jasné. Tehdy vidíme, jak falešné byly obavy a naděje naší vlastní mysli. Bez příchodu se dostáváme k místu Buddhy; Aniž jsme viděli, dokážeme vnitřně vnímat dharmakáju; Bez úsilí, děláme všechny věci přirozeně. [To znamená, že bez námahy]. - Milarepa, Podstata pravé Realizace (The Nature of True Realization)

Přeji si, abych byl tak dobrý učitel jako on, protože tato krátká pasáž je celý kurz, který jsem právě dal. Je však nutné, abyste věděli, jak tuto pasáž číst. On popisuje něco, co zažil v meditaci. On popisuje celou cestu gnóze a jak ji má člověk žít v meditaci. Studujte toto dílo a meditujte nad ním. Dokáže to zpřetrhat hodně řetězů ve vaší mysli. Dokáže to posílit vaše cvičení.

Když jsem studoval toto písmo, tak jsem se dostal ke stejnému učení v Bibli, které je však zahalenější. Dnes vám to nebudu číst, protože je to těžké na pochopení. Je to Žalm 17, Davidova modlitba. David není fyzická osoba z minulosti; David je symbol Tsadiku, "spravedlivého," jinými slovy, bódhisattvy. V posledním řádku Žalmu 17 se píše:

"Já však v spravedlnosti spatřím tvou tvář, když se probudím, nasytím se tvou podobou."

Ta tvář je větší tváří o níž se hovoří v kabale. Je to tvář Keteru, který otáčí svou tvář a nám jen ukazuje jednu stranu, tu projevenou. Skrytou stranu nevidíme, protože to je absolutno.

Davidova modlitba v Žalmu 17. vyjadřuje přesně to, co Milarepa vysvětlil touto větou: Skrze etiku, skrze meditaci, můžeme proniknout a vidět, co se nedá vidět fyzickýma očima. Vidíte, Milarepa řekl: "že je možné vidět, aniž jsme se dívali," a to je to, co říká David.

V židovsko-křesťanské tradici se říká, že nikdy nemůžeme vidět Boha, neboť byste zemřeli. Je pravda, že vaše ego nemůže snést pohled na Boha, ale vaše esence může, a to je pradžná; to je vnímání daath, které vidí vnitřek. Z pohledu pradžná může člověk vidět a pochopit absolutno. To je důvod, proč skutečná definice bódhičitta je "pradžná spojena se soucitem." To je důvod, proč je bódhičittu tak těžké pochopit. Skutečná bódhičitta neboli "probuzená mysl-srdce," co je to zlaté embryo, z něhož se rodí éterický člověk, vzkříšený mistr bódhisattvy, je schopnost vnímat neprojevené a projevené současně bez rozporu. To je důvod, proč se v Pradžňápáramitě sútře říká: "Forma je prázdnota, Prázdnota je forma." Prázdnota a forma na stromě života. Prázdnota a forma.

"Když je mysl klidná a v tichu (nejen na intelektuální úrovni, ale v každém jednom z čtyřiceti devíti podvědomých oddělení), pak se objeví Novost. Esence, vědomí se dostane ven z láhve, a nastane probuzení duše, extáze, samádhi. Každodenní cvičení meditace nás radikálně mění. Lidé, kteří nepracují na zničení "já," jsou jako motýli, které proletují z jedné školy do druhé. Stále ještě u sebe musí najít své permanentní těžiště. Proto, zemřou jako smolaři, bez jakéhokoliv dosažení vnitřní Seberealizace jejich Bytí. Probuzení vědomí je možné pouze pomocí osvobození se od mentálního dualismu a osvobozením se od boje protikladů nebo od intelektuálního vzdouvání se mysli. Jakýkoli podvědomý, infra-vědomý, nebo v bezvědomí ponořený boj, je přeměněn na překážku pro osvobození esence (duše). Každý protikladný boj (tak bezvýznamný a nevědomý, jak se jen může zdát) nám ukazuje, obviňuje, a snaží se zahalit věci, které jsou ignorovány a neznámé v atomových peklech lidské bytosti." - Samael Aun Weor

Otázky a odpovědi

Otázka: Právě jste dal celou přednášku o prázdnotě a ani jednou jste nezmínil Ein (Ain), a tak jsem zvědavý, jaký je rozdíl mezi Ein (Ain) a Ein Sof (Ain Soph) a proč jste se mluvili pouze o Ein Sof?

Odpověď: Kabala mluví o absolutnu ve třech ohledech: Ein (Ain), Ein Sof (Ain Soph) a Ein Sof Ór (Ain Soph Aur). Ein znamená nicotu, prázdnotu. Ein Sof je neomezený (prostor) nebo neomezenost. Ein Sof Ór je neomezené světlo. Ve skutečnosti je nemožné mezi nimi pojmově rozlišovat. Není možné je vyjádřit v pojmech.

Milarepa řekl, že světlo je černé, co je totéž, co se říká v kabale. Klíčový význam, který musíme z tohoto pochopit je to, co vlastně prázdnota znamená. Neznamená to nedostatek něčeho, neznamená to, že tam nic není. Znamená to, že tam něco je, co se nedá vzít, co nevidíme, a čemu nerozumíme. Je to něco, ale nic z toho, co si dokážeme představit. Když mluvíme o prázdnotě, rozumíme tím, že je tam určitý typ reality, která je odlišná od naší reality, a tomu říkáme prázdnota. To neznamená, že tam nic není.

Otázka: Já vím, že jsem 97% ego. Také vím, že když pracuji na egu, a začínám ho chápat, tak vím, že ego také trpí. Ale pak zde je tedy separace, jak to chápu.

Odpověď: No, opět pointa tohoto učení o rozdělení a nedělení, je prolomit mentální koncept rozdělení. Problémem je zde pojem duality. Když to začneme určitým způsobem analyzovat, tak v tom skutečně můžeme vidět dualitu, ale z konečného hlediska tam není.

Problémy začínají, když začneme vytvářet intelektuální předpoklady typu: "Já jsem oddělen od svého ega," nebo že "Já jsem oddělen od Boha." Tyto předpoklady jsou semena, které produkují utrpení a které nás blokují od vědomého poznání toho, co je skutečné. To je důvod, proč je tak těžké pochopit pojmy pradžná a bódhičitta.

Plně realizována a projevená bódhičitta v osobě, není jen soucit, je to schopnost vidět dvě pravdy současně. Tyto dvě pravdy jsou: je tam existence a není tam žádná-existence. Toto našemu intelektu připadá vzájemně si odporující a nedává mu to smysl. Jak může něco existovat, a zároveň neexistovat? Ale buddhistická filozofie velmi krásné ukazuje, že obě jsou pravdivé. Je tam existence, ale pokud to zanalyzujeme z jiného pohledu, tak tam není existence. Pradžná je vidí obě najednou.

Toto absolutně souvisí s touto myšlenkou separace. Jsem oddělen od svého ega, nebo ne? No, ano i ne. Pokud se přikloníte na stranu "Jsem oddělen od svého ega," pak nebudete moci plně pochopit, že vy jste ten, kdo toto ego posiluje. Musíte současně vidět, že vy jste to ego, a zároveň, že jím nejste.

Otázka: Pouze poznámka k tomu co říkáte. Je to jako to, co se přebírá v kvantové mechanice, že elektron může být buď částicí nebo vlnou. Vše záleží na tom, jak je to vnímáno a v jakém kontextu. Čili, kdo to pozoruje, nebo to, co se konkrétně děje. Myslím, že se jedná přesně o totéž.

Odpověď: Ano, kvantová mechanika se snaží zmapovat, jak to přesně funguje. Do je důvod, proč se kvantoví fyzici tak moc zajímají o buddhismus. Protože buddhistická filozofie jim pomáhá pochopit chování kvant. A my to musíme pochopit v meditaci.

Právě ten hluboko pronikající vhled do toho, jak všechny tyto zákony vzájemně na sebe působí, nám pomůže zpřetrhat řetězy, které nás vážou. Toto nejsou jen filozofické záležitosti, které jsou zajímavé, toto je kritické. Jsme v otroctví, protože nevidíme, jak příroda skutečně funguje. To je důvod, proč jsme uvězněni, to je důvod, proč trpíme. A dostat se na úroveň bytí velkého duchovního mistra, jako byl například Buddha, a mít mnoho následovníků a vše ostatní k tomu, neřeší problém. Ve skutečnosti to může udělat ještě horší.

To je důvod, proč mistr Samael řekl, že jeden je často blíže k osvobození, když je velký hříšník ve srovnání s tím, který je velkým světcem. Velký světec cítí, že vše je v pořádku. Velký hříšník je ten, kdo vidí problém a trpí. On je ten, jehož hledisko mu umožňuje vnímat víc z toho, co se skutečně děje. Zatímco velký světec je šťastný a těší se v nirváně. A toto také najdeme v citátu od Milarepu z textu Podstata pravé Realizace

Otázka: Můžeme se osvobodit prostřednictvím devoluce?

Odpověď: Prostřednictvím devoluce dochází k určitému druhu osvobození. Proces devoluce je místo, kde duše, která je zatížena karmickým zůstatkem prochází útrobami přírody, aby se očistila. Takže duše je umístěna do velkého cyklu, který nazýváme peklo nebo samsára, kde síly přírody prudce zaútočí na tuto zatíženou duši, aby ji očistili. A to je obrovský, dlouhý proces utrpení. Na konec je duše je "osvobozena," ale jen osvobozena od pekla, jen osvobozena od tohoto očištění, ale není osvobozena, pokud jde o vědomé poznání, pokud jde o znalosti.

V podstatě ta duše, která se dostane ven z cyklu pekla začíná přesně tam, kde byla úplně na začátku předtím než vstoupila do evoluce, přičemž nezískala nic, pouze mnoho utrpení.

Skutečné osvobození přichází skrze pradžná, co je poznání, a to nikdy nemůže přijít mechanicky přes procesy přírody. To je něco, co člověk musí získat prostřednictvím úsilí, prostřednictvím práce. To je důvod, proč se to podaří jen pár jedincům.

U mnohých duchovních skupin koluje zajímavé tvrzení, že všechny lidské bytosti se vyvíjejí, aby se staly velkými anděly. Většina náboženství však toto netvrdí. Spíše se jedná o ty moderní společenství, které se snaží, aby se staly populárními a vydělali peníze. V žádném náboženství se o tom nemluví, a také pro to neexistuje žádný důkaz. A pokud by to tedy měla být pravda, pak by k tomu došlo již dříve, protože příroda pracuje v cyklech, každý den se opakuje. Takže pokud by to byla pravda, a kdyby byly všechny lidské bytosti předurčeny stát se anděly, pak bychom už tedy měli být anděly nebo být velmi blízko k tomu. K tomuto by měl být nějaký důkaz, ale není.

To je důvod, proč existuje tak velmi málo velkých mistrů. Velmi málo, protože to není snadné dosáhnout. Jedná se o vědomou evoluci, a nikoliv mechanickou.

Otázka: Je šestá dimenze místo, kde začínají zážitky samádhi?

Odpověď: Dobrá otázka.

Chtěl jsem vlastně vysvětlit něco o pojmu "samádhi."

V předchozí přednášce a v mnoha dalších přednáškách, jsme hovořili o Pataňdžaliho jóga sútrách, kterým se také říká Rádža jóga. Pataňdžali ve svých aforismech prezentuje osmistupňovou cestu meditace, kterou my obecně zjednodušujeme na sedm, protože první dvě, jama a nijama, se vztahují k etice; poslední z nich je samádhi. Slovo samádhi znamená mnoho věcí, v závislosti na tom, jak se používá.

1. Jama/Nijama: etika
2. Ásana: poloha/relaxace
3. Pránájáma: využití energie
4. Pratjáhára: klid
5. Dháraná: koncentrace
6. Dhjána: meditace/absorpce
7. Samádhi: extáze/svoboda

Pokud se podíváte do sanskrtského slovníku, tak myslím, že tam najdete asi tak 15 nebo 20 různých významů pro slovo samádhi. Může to znamenat meditativní absorpci, může to také znamenat pozici krku. Takže v sanskrtu, lidé říkají: "Ach, mám krk v samádhi." Takže termín se používá ve velmi širokém kontextu.

Kromě toho, v buddhismu, termín samádhi není používán stejným způsobem, jak se používá v hinduismu. V gnostické tradici, používáme slovo samádhi, když mluvíme o stavu vědomí, kde ego nevězní vědomí. Jinými slovy tomu říkáme extáze. Esence je vymanění z ega a má čisté vnímání pravdy. To je to, co nazýváme samádhi.

V hinduismu to však toto neznamená. V hinduismu, samádhi znamená "jednobodová koncentrace." Čili ekvivalent k buddhistickému termínu dhjána nebo šamatha nebo jhána, Zen, čan-na (Chan-na), nebo v tibetštině ši-nej (Shi-Ney). Všechny tyto termíny se vztahují na jednobodovou koncentraci. Takže musíte pochopit, že v terminologii se nachází rozmanitost.

Nicméně, pokud jde o gnózi, zde existuje mnoho typů samádhi nebo zkušenosti, kde vědomí uniká z ega. Ke samádhi může dojít v jakékoliv dimenzi, a existuje mnoho typů.

Hinduismus hovoří o dvou základních formách, které se mohou vyskytovat v různých podobách, a které jsou složité a kde se používá hodně terminologie, kterou vás už nebudu zatěžovat, protože vím, že už teď jste zmateni. [Smích]

Ale abych odpověděl na otázku o samádhi: Pokud bereme samádhi jako stav, v němž ego přestává věznit vědomí, a vědomí je schopné svobodně vnímat, pak existuje mnoho druhů samádhi v jakékoliv úrovni, v jakékoliv dimenzi. Samádhi můžete zažít v jakékoliv úrovni Stromu života. Opustit ego a být schopen vnímat všechno to, co nám předtím toto ego zastíralo je to, co bychom nazvali samádhi.

V buddhismu by to nazvali dhjána. Takže, když Milarepa mluví o dhjáně, v gnostické terminologii se jedná o samádhi.

Otázka: V jedné z přednášek jste mluvil o Dzogčhen technice, kde sledujete své myšlenky a pak jste také řekl, abychom pravidelně kontrolovali své uvědomování si sebe a daného okamžiku...

Odpověď: Správně.

Otázka: Takže v daném okamžiku nastane pauza, kde nebude žádná myšlenka?

Odpověď: No, to o čem mluvím v této přednášce je rozšíření toho. Pokud jste schopni řídit se pokyny meditace, které se začínají tím, že se začnete uvolňovat nebo osvobozovat ze všech těch řetězů jako jsou: fyzické pocity, energie, myšlení, emoce, atd., pak se mysl přirozeně uklidní. Přirozený stav mysli je být naprosto klidný, žádná myšlenka. To je přirozený stav.

Takže ano, pokud budete postupovat podle pokynů a nedovolíte tímto rozptýleným emocím, myšlenkám a energiím, aby byly ve vás aktivní během dne, během několika dní, a budete praktikovat meditaci, tak mysl se začne přirozeně sama od sebe uklidňovat, nevyžaduje si to úsilí. Pak se dostaví zážitek žádných myšlenek nebo nemyšlení.

To je to, o čem se píše v Milarepovém citátu. Zážitek nemyšlení je jen začátek, kdy se začíná jít hlouběji, abychom skutečně mohli vidět a zažít stav pradžná. Zážitek nemyšlení nebo stav dhjána, je jen první, povrchní úroveň. Takže, když se vám ji podaří zažít, tak následujte jeho radu.

Říká, že když tento stav nemyšlení zažijete, abyste se s ním neztotožňovali, prostě abyste o tom nepřemýšleli. Spousta lidí se chytá do této pasti. Praktikují meditaci, dostanou se do bodu, kde zažijí nemyšlení a prožívají něco jako extázi nebo radost a myslí si, "Hurá! Jsem osvícený!" Ne, to nejste. Jde jen o stav klidu. Samozřejmě, že je dobré, když se nám podaří dosáhnout tohoto stavu, ale musíme si také uvědomit, že existuje mnoho úrovní klidu. Musíme se dostat dál za tento stav. Bez ztotožňování se. Hlouběji.

Krok za krokem, trpělivě, s pozorností zaměřenou přesně tak, jak má být, závoje se začínají odstraňovat z vědomí. Vyžaduje to trpělivost, vyžaduje to vytrvalost. Vyžaduje to hodně, dalo by se říci pokusů. Je to proces, při kterém se velmi naladíte na to, jak tyto energie pracují ve vašem vědomí, a abyste v tom skutečně uspěli, musíte mít hodně silné vůle, protože ego pracuje opravdu tvrdě, aby vám v tom zabránilo.

Postupně, jak v tom úryvku vysvětloval, se můžete dostat do fáze, kdy zažijete stav pradžná, co je schopnost vnímat prázdnotu. Jedná se o stejný zážitek, který měl Samael Aun Weor, když mu bylo 18.

Vím, že všichni si přejeme, abychom měli tento zážitek, když nám bylo 18, ale kdybychom meditovali během svých dospívajících let místo pobíhání s našimi kamarády, tak bychom ho měli. K tomuto zážitku se samozřejmě stále můžeme dopracovat, jen si to vyžaduje hodně tréninku, hodně.

Otázka: Pokud se člověk přistihne v okamžiku, kdy je sužován sexuálním chtíčem a na základě toho se rozhodne, že jej nebude krmit, nedávat mu sílu, není toto považováno za potlačování? Nebo je to považováno za vědomé poznání? Protože pokud to je považováno za vědomé poznání, tak mně to rozhodně velmi vědomé nepřipadá.

Odpověď: Haha. To je dobrá otázka, a je to pravda.

Snaha správně transformovat energii, transformovat dojmy vyžaduje zkušenost. Vyžaduje si to neustále snažení, neustále snažení, dokud nezačnete pociťovat, a vnímat energii, která je v pohybu. To není něco, co se vám podaří hned napoprvé, jak to vyzkoušíte.

Na začátku, budete dělat stejné chyby, které dělá dítě, když se učí jezdit na kole. Budete se chystat nasednout na kolo a budete padat doleva nebo doprava, ublížíte si a zraníte se. Jinými slovy, někdy, když se snažíte transformovat tuto energii, tak ji potlačujete moc, někdy se jí oddáváte, ale na základě zkušeností se naučíte docílit rovnováhu a začnete se dostávat do bodu, kdy začnete vnímat a cítit, jak se tato energie pohybuje ve třech mozcích a jak ji vědomě transformovat.

Toto je tajemství tantry. Tantrajána učí v podstatě toto: stejným způsobem, jako rozptýlené emoce, jako je sexuální chtíč, produkuje utrpení a uvězní duši, přesně tatáž energie ji může osvobodit, za předpokladu, že duše ví, jak ji použít. Toto využití energie však není skrze požitkářství nebo potlačení, ale skrze vnitřní rovnováhu, a toto nelze jen tak někoho naučit. Musíte se to naučit sami, stejně jako se člověk učí chodit, nebo jezdit na kole. Musíte se to učit vědomě tím, že sleduje a vnímáte, jak tato energie proudí ve vašem těle.

Když se to naučíte, tady je příklad, jak víte, že jste to udělali správně. Pokud jste ji transformovali nesprávné, to už vám bude předem jasné; budete to už vědět, protože budete trpět, a to buď v tom okamžiku, nebo potom. Buď budete trpět následkem požitkářství nebo potlačení. Pokud to uděláte správně, získáte vědomé poznání, klid, něco se naučíte. Tento klid není v intelektu, ale v srdci, v těle, uvolnění, klid.

Jako jednoduchý příklad: Dejme tomu, že pracujete na nějakém aspektu hněvu, který ve vás vyvolává pýcha, když s vámi někdo mluví určitým způsobem. Řekněme, že existuje člověk, který k vám vždy mluví hrubě a vy to prostě nemůžete vydržet. Přivádí vás to do šílenství, a to jste už vyzkoušeli každý způsob, jak se vyrovnat s touto osobou, ale stále vás to otravuje, a vy se pokoušíte pracovat s touto technikou. Na začátku se mu budete snažit vyhnout. To ale nefunguje, protože vždy na tohoto člověka někde narazíte a vždy vás podráždí. A pak, když ho spatříte, tak si zkusíte říci: "Dobře, zůstanu tady a nechám tě říkat, co jen chceš," a i tak vás to dopálí. Vidíte, tady máte ty dvě strany. Odpověď je rozjímání: slova jsou jen vzduch. Jsou to jen slova, která znamenají něco, pouze pokud vy sami si myslíte, že něco znamenají. Mohou vám ublížit pouze v tom případě, když vy sami jim dovolíte, aby vám ublížili. Můžete se nad tím zamyslet třeba takto: jestliže je tato osoba váš spolupracovník, který vás vždy kritizuje, a vás to bolí, tak si řekněte: "Co kdyby nebyl ve věku v jakém je teď? Co kdyby měl jen rok nebo dva a mluvil by tytéž věci, pořád by mi to ubližovalo? " Ne, protože by jste věděli, že to je jen dítě. A co kdyby měl ten člověk 80 nebo 90 let? Neubližovalo by vám to, protože byste si pomysleli, "Oh, je starý, trpí. Proč bych měl dopustit, aby mě to obtěžovalo?"

Dalším krokem jak přistupovat k tomuto problému je takový: Pokaždé, když tohoto člověka potkáte, tak si uvědomíte, že to co říká, je pouze proto, že trpí. Tato osoba má v sobě mnoho hněvu, hodně pýchy, hodně bolesti, kterou vyjadřuje prostřednictvím svých slov. "Proč bych se měl na něj zlobit? Měl bych s ním soucítit a mít ho rád." To je vědomé poznání. A pokud se z tohoto vědomého poznání stane hluboké vědomé poznání, pak bez ohledu na to, co takový člověk bude říkat, vy se vždy budete usmívat, budete ho mít ho rád a budete s ním jednat s největší laskavostí a péčí, s jakou byste jednali s jakoukoli osobou, protože víte, že je v něm Bytí, Bůh, který má tuto lidskou duši, která trpí v bolesti a potřebuje pomoc.

To je vědomé poznání. Totéž se děje s každým egem, které v sobě máme. To je způsob, jak to transformovat: pozorováním, analýzou, uvolněním, trpělivostí, žádnou reakcí, ale místo toho vědomím poznáním. Totéž platí pro sexuální chtíč, hněv, pýchu, chamtivost, prostě všechno. Samozřejmě, že toto se nám nepodaří přes noc, ale postupně zkouškou za zkouškou, událostí za událostí, transformací.

Vidíte cíl? Chápete cíli této transformace? Cílem je stát se dobrým člověkem. Ne někdo, kdo to předstírá, ne někdo, kdo se snaží chovat jako dobrý člověk a který předvádí dobrou show, ale někdo, kdo má opravdu skutečnou moudrost: pradžná. Jinými slovy, tento postoj, který jsem právě teď vysvětlil, je způsob, jak by se Kristus měl vyjadřovat skrze duši. Tato moudrost Krista, pradžná je kristická moudrost. Tento postoj milovat jeden druhého, bez reakcí, aniž jsme se rozčilovaly, to je Kristický způsob. Můžete se nazývat buddhistou, gnostikem nebo muslimem, ale pokud máte tento postoj ve svých činech, tak ukazujete Kristovu lásku.

Kristus není člověk, je to energie. Naším cílem je stát se duší, Diamantovou duší, která odráží a přenáší toto světlo bez jakéhokoliv filtru; žádné ego, žádná pýcha, žádná závist, žádné obžerství, žádný chtíč, vůbec nic z toho. Aby pak vše, co děláme, cítíme, myslíme a mluvíme, bylo kristické. Toto přichází skrze vědomé poznání: pradžná. To je skutečný duchovní zážitek.

Otázka: Jaký je rozdíl mezi vnitřním tlacháním a myšlenkami?

Odpověď: Z hlediska gnostické nebo buddhistické psychologie v tom není opravdu žádný rozdíl. Vnitřní myšlenkový proces a vše co k tomu patří, jsou vibrace v mysli, které jsou něčím způsobeny. Vnitřní tlachání, vnitřní myšlenky, vzpomínky, všechny různé věci, které protékají myslí, jsou jen vibrace energie.

To, co dělá rozdíl, je to, co je produkuje. Pokud se jedná o vědomé myšlenky, to je jedna věc, protože Bůh je velmi inteligentní. Náš vnitřní Bůh, náš vnitřní Buddha má velmi krásné myšlenky, i když samozřejmě on myslet nemusí. Na všech úrovních Stromu života existují myšlenky. My však v sobě musíme vidět: jsou tyto myšlenky kristické, buddhické, átmické nebo klipotické? To je otázka, kterou si člověk dokáže zodpovědět pouze skrze analýzu.

Toto je sedmá a zároveň poslední část kurzu s názvem Palivo pro duchovní zážitek

přeloženo z anglického originálu: Liberation
přednáška daná Gnostickými instruktory na gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian

Konec