6. Pohroužení

"Pokud je vaše tělo ve správné poloze [ásana], a vaše mysl [vědomí] pohroužená hluboko do meditace [dhjána], můžete mít pocit, že obě myšlenky i mysl zmizely, ale to je jen úplný začátek prožívání dhjány. Neustálým tréninkem a meditací nad ní, člověk začne pociťovat oslnivé sebeuvědomování zářící jako nádherná lampa. Je to čisté a jasné jako květina, je to jako pocit ve kterém hledíte na obrovskou a prázdnou oblohu. Uvědomování si prázdnoty je čiré a průhledné, ale přitom velmi živé. Toto nemyšlení, tento čirý a průhledný zážitek, je jen pocit dhjány. S tímto dobrým základem bychom se měli dále modlit ke třem drahocenným [Buddha, Dharma, Sangha], a proniknout do reality hlubokým myšlením a rozjímáním [nad podstatou Absolutna]. Tímto způsobem můžeme svázat ne-ego moudrost [pradžná] se životu prospěšným lanem hluboké dhjány. S laskavostí, soucitem as altruistickým slibem bódhi-srdce [bódhičitta], dokážeme přímo a jasně vidět pravdu osvícené cesty, ze které pouhým okem není nic vidět, ale vše je nám jasně ukázáno ve vidinách. Vidíme, jak nesprávné byly obavy a naděje naší vlastní mysli." - Milarepa, Pastýřovo hledání mysli

K získání duchovního zážitku jsou potřebné specifické faktory, kterým musíme rozumět. Duchovní zážitek se nedostaví jen tak náhodně nebo náhodou.

My definujeme skutečnou duchovní zkušenost/zážitek jako pochopení, porozumění, vhled a moudrost. V gnózi nedefinujeme duchovní zážitek jako něco omezeno pouze na fantastické příběhy, které jsou zapsány v knihách (jako je například vidění andělů, mistrů, buddhů, nebo fantastické cesty do jiných světů). My definujeme duchovní zážitek/zkušenost jako hluboký vhled do sebe sama, nahlédnutí do toho, jak příroda funguje ve svém nejzákladnějším, neviditelném aspektu, a co je nejdůležitější: vhled do podstaty utrpení, abychom mohli transformovat své životy a pomohly odstranit utrpení ostatním. Toto je pravý základ a pravý smysl a význam duchovní zkušenosti/zážitku. Koneckonců, jaký smysl má navštívit nebe, když se pak vrátíme do svých životů a pokračujeme v dělání stejných chyb a mající stejné problémy? Místo toho se musíme snažit o odhalení příčin utrpení a snažit se je měnit. Na základě toho, budeme přirozeně a spontánně přebývat ve vyšších úrovních života, bez námahy, a aniž by bylo nutné vrátit se k bolesti, kterou jsme kdysi uvnitř trpěli.

V tomto kurzu jsme předložili základní principy, které budují základ, ze kterého může kdokoli získat skutečnou duchovní zkušenost, nebo pochopení reality.

K tomu se dopracujeme tím, že principy, které jsme si vysvětlili musíme převést do svého každodenního života. Samozřejmě ne jen jednou nebo dvakrát týdně, když se cítíme tak trochu v duchovní náladě, ale jako nepřetržitý proces změny. Tato změna o kterou se snažíme není v povrchních detailech, jako náš šatník nebo místa, která navštěvujeme, nebo hudba, kterou posloucháme, ale jedná se o hlubokou změnu v nejzákladnější oblasti našeho života, která je v našem vědomí. To je to, čemu je třeba věnovat pozornost: stavu našeho vědomí v každém okamžiku. To je místo, kde máme možnost stimulovat skutečnou změnu.

Povrchní změny, jako je změna šatníku nebo změna našich pozemských návyků je jen dočasná. Takové změny přicházejí a odcházejí. Každý, kdo už má to něco málo v životě za sebou, se může ohlédnout za svým životem, a vidět, jak si osvojil určité návyky, které pak znovu a znovu změnil, ale zásadní problémy v jeho životě se nezměnily. To je důkaz, že skutečná změna nepřichází na základě povrchních modifikací našeho životního stylu. Skutečná změna přichází z něčeho mnohem hlubšího než jsou jen povrchní modifikace, a tím je vědomí.

Na uskutečnění takové změny a tím získání skutečné duchovní zkušenosti, moudrosti, musíme znát hybnou sílu této změny. S touto hybnou silou musíme neustále pracovat. Opět platí, že ne jen tehdy, když jdeme do kostela nebo na přednášku, ale po celou dobu. Neustále, nikdy nepřestávat.

Hybná síla této změny je v nás, a ne někde venku. Ona není v žádném vnějším chování, které zobrazujeme, ani v tom, jak se oblékáme, nebo jak mluvíme, ale v tom, co za tím vším stojí. Možnost změny začíná v samotné jiskře, která vyvolává zkušenost jakéhokoliv druhu. Touto jiskrou je vědomí.

Mnoho lidí si myslí, že musíme změnit svůj způsob myšlení, nebo že musíme změnit způsob jakým jednáme, nebo že musíme změnit způsob jakým mluvíme. Tyto změny jsou povrchní, protože jsou na nejvyšší úrovni, nebo na nejvíce viditelné úrovni našeho chování. Každé toto chování - jakým je myšlení, mluvení, chůze, nebo způsob oblékání - je poháněno něčím hlubším, a tím je vědomí. Skutečný potenciál pro změnu je změna vědomí. Musíme změnit, jak v nás toto vědomí funguje, a jak ho používáme. Musíme vědět, co to je, a jak v nás funguje.

Na základě toho pak můžeme začít chápat, co to vlastně je duchovno, náboženství, jóga, nebo tantra. Tyto vědy nejsou systémem hodnot nebo teorií, které jako deku prohodíme přes náš dnešní způsob života. Oni nejsou rouchem nebo oblečením, které si dáme na sebe, abychom vypadaly výjimečně. Místo toho jsou způsobem, jak změnit vnímání.

Toto je třeba mít neustále na paměti. Existuje mnoho lidí, kteří o sobě tvrdí, že jsou gnostici, buddhisté, tantrici nebo jogíni, ale oni jen nosí teorie a přesvědčení, jako bundu. Tuto bundu si prohodí přes své staré zvyky a i nadále se chovají stejně, jako se vždy chovali. O svých milovaných vírách mohou překrásné vyprávět, dokonce mohou působit jako světci, ale uvnitř, nejsou vůbec krásní a nejsou ani žádní světci. I nadále se chovají jako se vždy chovali, a nadále trpí. Nedopusťme, abychom udělali stejnou chybu. Nesmíme dopustit, abychom ze své duchovnosti nebo náboženství udělali pouze nějaký jiný typ osobnosti, masku, kterou zakrýváme skutečnost, kterou máme v sobě.

Skutečná tantra, skutečná gnóze, je změna vnímání. Toto vnímání není zvenku dovnitř, ale zevnitř ven. Toto je přesně pointa.

My se vždy zabýváme vnějšími jevy, a naše pozornost je v nich zcela pohroužena. To je náš problém. Zapomněli jsme, že vnější jevy existují a dají se vnímat jen díky vnitřním jevům. Na to jsme zapomněli a neustále zapomínáme. Naše pozornost je zcela uchvácena vnějšími událostmi. Naše pozornost je ztotožněna s jevy.

Vnějšími v této souvislosti nemluvím jen o fyzické hmotě, mluvím o všech jevech, které jsou vnější k Bytí, ke skutečnému Já. Naše pozornost, naše vědomí se zcela pohroužilo do vnějších věcí, které nemají žádný základ v realitě. To je to, co se v nás musí změnit.

Vědomí je hlavní prvek, který musíme pochopit, abychom mohli mít vůbec nějaký duchovní život. Většina z nás má problémy byť jen začít s vysvětlováním, co toto slovo vědomí vůbec znamená čistě teoreticky. Co se týče vysvětlení vědomí v praxi, neboli toho, co zažíváme, by bylo mnohem obtížnější.

Šokující pravda je to, že vědomí je základem života. To je to, co nám dává schopnost být naživu a vnímat. To je kořen slova vědomí a vnímání. Vědomí je schopnost vnímat, nejen skrze pět smyslů, které máme fyzicky, ale v každé úrovni.

To je důvod, proč duchovně v souvislosti s náboženstvím vždy říkáme, že vědomí je světlo, ale ne fyzické světlo. Jde o duchovní světlo. Je to světlo Ein Sof, které sestupuje a krystalizuje se do různých úrovní hmoty a energie, až konečně přichází do tohoto fyzického světa, kde vyzařuje ven z našeho nitra a dává nám život, tedy schopnost vnímat.

"Duše všech živých bytostí vyzařuje z atomu. Tímto atomem je Ein Sof. Každý člověk má svůj vlastní Ein Sof. Toto je hvězda, která září v nekonečného prostoru za hranicemi devíti Nebes. Duše se musí vrátit ke své hvězdě, ke svému vlastnímu Ein Sof . Tento návrat ke své hvězdě, Ein Sof, je božská událost. V den, kdy se duše Sebe-uvědomí, bude, když se navrátí do mateřské hvězdy." - Samael Aun Weor, Tarot a Kabala

Vědomí jako forma světla není vlna, ani částice. Není to hmota, ani energie jako každá jiná hmota nebo energie. Je to něco odlišné. Je to jiné. Má to vlastnosti podobné ostatním energiím v přírodě. To znamená, že se může polarizovat. Má velmi široký, dokonce nekonečný potenciál. Stejně jako fyzické světlo má svou vlnovou délku a vibrace, tj. vlastnosti pokud jde o barvy a magnetismus, stejně tak i vědomí, které nám dává existenci. Také má barvy, má vibrace, a má vlnovou délku. Jinými slovy, vibruje v souladu se zákony.

Vědomí je duchovní světlo. V rovině Ain Sof, Absolutnu, je toto světlo dokonalé a čisté. Když vchází do manifestace, je modifikované pouze jedním zákonem. Tímto zákonem je Kristus, nejvyšší zákon. Jak sestupuje do nižších rovin existence, začíná se upravovat a vytvářet do tří zákonů, do šesti zákonů, do dvanácti zákonů, do dvaceti čtyř zákonů a nakonec do čtyřiceti osmi. Všechny tyto tóny oktávy jsou velmi dobře organizovány a proudí v souladu s velmi specifickými vzory přírody. Toto vše je pro nás záhadou, protože když se toto vědomí, toto světlo, nakonec vynoří ze čtyřiceti osmi zákonů, které se týkají fyzické hmoty a fyzického těla, je toto světlo už velmi změněno. Tady a teď prožíváme vědomí, ale velmi změněné.

Jinými slovy, představte si nejjasnější světlo, jaké si dokážete představit, a dejte před něj čtyřicet osm filtrů, neboli osmačtyřicet prizmat; to je přesně to, jak se toto světlo nakonec modifikuje. Těchto čtyřicet osm zákonů se vztahuje na fyzickou hmotu. Jinými slovy, fyzický svět je velmi hustý, takže světlo Ein Sof je zde velmi rozptýlené a těžko se dá vnímat.

To světlo je překrásné, to je to, co stvořilo fyzický svět, to je to, co vytvořilo fyzické tělo, ale díky tomu, co jsme s sebou psychicky dodělali není jednotné. Sebe-realizace je proces opětovného spojení tohoto světla v našem nitru.

Pokud se podíváme do své vlastní mysli, tak můžeme vidět, že toto světlo je tam modifikované mnohem více. Pokud se podíváme do mysli, tak můžeme vidět všechny rysy své vlastní psychologie: pýcha, vztek, chtíč, závist, žárlivost, strach, touha - mnoho různých psychologických charakteristik, které se vzdouvají v našem myšlení. Každá z nich je krystalizace toho světla. Kvůli našim chybám se toto světlo při procházení zákony přírody zkrystalizovalo. Místo toho, abychom věděli, jak toto světlo, vědomí správně používat, my jsme ho zmodifikovali touhou. A tím se toto světlo krystalizuje, zhušťuje, uvězňuje v dalších zákonech. A to vše díky jednomu zákonu: karmy, zákonu příčiny a následku.

Z tohoto kontextu si tedy můžeme ve své mysli udělat představu, jak to všechno sestupuje dolů. Na samém vrcholu naší pomyslné stupnice vidíme čisté světlo Ein Sof, které je dokonalé. Jak to světlo sestupuje a paprsek stvoření vytváří vyšší úrovně našeho Bytí, tam někde si můžeme představit našeho ducha a naši duši. Když to světlo sestoupí hlouběji do fyzické hmoty, a my se narodíme v lidském těle a fyzicky se začneme s hmotou a energií navzájem ovlivňovat, tehdy budeme transformovat to světlo podle toho, jak se chováme. Když se chováme sobecky, když se zlobíme, když máme v sobě chtíč, tehdy toto světlo, které by mělo být čisté se chytí do karmy těchto chování, a to světlo se modifikuje. Zkrystalizuje se.

Pokud jste někdy viděli krystal, to je vlastně minerál. Je to vytvrzování nebo krystalizace minerálních prvků, které tvoří určité tvary a vzory, a které lámou světlo. To je přesně to, co v nás dělá ego. Ego láme světlo, ohýbá ho. To je důvod, proč, když se naštveme, tak vidíme jen skrze filtr hněvu, skrze lámání tohoto hněvu. Vše, co vidíme, vše, co slyšíme, a vše, co si myslíme, je upraveno/modifikováno tímto hněvem. Vše co si pak vykládáme a každá naše reakce je pak podle toho hněvu. Ohlédněte se zpět na svůj vlastní život a zkušenosti a samého sebe se zeptejte, zda tomu tak není.

Totéž se děje, když v sobě cítíme nával chtíče. Tento chtíč filtruje naše vnímání. Všechno to, co vidíme, pociťujeme, slyšíme a chceme, je upraveno touto krystalickou strukturou v naší mysli, protože tento filtr toto světlo upravil. A takto pouze pokračujeme v zhoršování naší situace, a energie, světlo, které skrze nás a tento filtr prochází se pouze dále modifikuje.

To je důvod, proč se v starověkých zákonů Manu uvádí:

"Touha nikdy nepřestane tím, že se budete oddávat chtíči, stejně, jako oheň nepřestane narůstat tím, čím více másla do něj přihodíte." - Zákony Manu 2.94

Touha může růst pouze v případě, že je krmena. Čím více ji krmíme, tím je silnější.

To platí pro jakékoli ego. Ať už se jedná o hněv, sexuální chtíč, pýchu, závist, obžerství, chamtivost, lenost, každé z nich je posíleno našim chováním, a to nejen fyzicky, ale i psychicky.

Klíčovým bodem je abychom pochopili, jak to funguje v našem konkrétním případě. Pozorujte se. Všimněte si, že když nějaká touha, strach, závist, nebo prostě něco, co chceme, nebo nechceme, je v nás silná, tak zcela upoutává naši pozornost. Doslova ji drží a nechce nás pustit. Když nás někdo pořádně vytočí, nebo se nám přihodí situace, která nás rozčílí, tak v sobě dokážeme celé dny a někdy i týdny neustále cítit hněv, přemýšlet o hněvu, být napjatý a ve stresu, a to vše i přesto, že s tou dotyčnou osobou nemusíme už být vůbec ve styku. Zákony, které řídí hněv, jsou tak silné, že nám úplně dokážou rozhodit naše tři mozky. Tento hněv, tento krystal uvězňuje naše světlo. Čím déle se budeme oddávat pocitu hněvu, tím bude silnější. Horší je, že se jedná o formu identifikace. Toto slovo používáme v gnózi, nebo v gnostické psychologii opravdu hodně.

Ztotožnění/Identifikace

Toto slovo identifikace musíme skutečně pořádně pochopit. V první části tohoto slova vidíme "identitu." Takže význam se stává zcela zřejmý. V jakékoli zkušenosti, emocí, myšlence, pocitu nacházíme svou identitu.

Když se skutečně naštveme, tehdy se identifikujeme se svým hněvem, což znamená, že hněv se stane naší identitou, našim já. Tento hněv se stal upírem, klíštětem, pijavicí, která saje toto světlo, toto vědomí, tuto energii, která proudí skrze nás, a tuto energii používá, aby se nakrmilo, aby ztloustlo, aby zesílilo. A v tom právě spočívá problém, v identifikaci/ztotožnění.

V okamžiku, kdy se s něčím ztotožníme se vzdáváme našeho spojení s Bohem.

Ztotožnění je stav psychologického spánku. Je to stav, ve kterém se vědomí zhypnotizovalo a uvěznilo touhou.

V naší mysli máme miliony příkladů těchto typů tužeb. Miliony. Každý z nás má své vlastní. Každý z nás má svou vlastní "psychologickou krajinu," vnitřní krajinu, kterou jsme fascinován, pomotán, ztotožněn: spící.

Věda gnóze, jógy, náboženství, nebo tantry nás učí, jak změnit naše vnímání, abychom mohli přetrhnout tento řetěz identifikace. Tato gnostická věda si od nás v každém okamžiku vyžaduje neustálé úsilí. Tím že ji použijeme jen jednou za týden, nebo jednou za rok na meditačno-duchovním výletě se nikam nedopracujeme. Prolomení identifikace si každý den, v každém okamžiku vyžaduje neuvěřitelnou energii. To je důvod, proč musíme šetřit energií. Vyžaduje si to neuvěřitelnou vytrvalost, důslednost, disciplínu a vůli. Koncentraci. Jinými slovy, musíme se vytrénovat. Nemyslete si, že proto, že jste si přečetli pár knih nebo jste navštívili pár přednášek, že najednou víte, jak na to. Pokud by to někdo z nás věděl, tak bychom netrpěli. Nebyli bychom v pasti své karmy, ale bychom z ní unikaly.

Vědět, jak na to, není otázkou myšlení nebo planého přesvědčení, ale otázkou odlišného způsobu vnímání, tím že používáme vnímání jiným způsobem.

"Vnitřní meditace je vědecký systém získávání informací. Když se mudrc ponoří do meditace, to, co hledá, jsou informace. Meditace je denním chlebem moudrých. Meditace má různé kroky:

1. ásana (držení těla)
2. pratjáhára (klidná mysl)
3. dháraná (vnitřní koncentrace)
4. dhjána (vnitřní meditace)
5. samádhi (extáze)

Za prvé, musíme umístit své tělo do velmi pohodlné polohy. Před zahájením koncentrace, musíme uklidnit mysl, to znamená, že musíme odstranit každou myšlenku z naší mysli. Poté, co dosáhneme předchozí kroky, přistoupíme ke krokům dháraná, dhjána a samádhi." - Samael Aun Weor, Kundaliní jóga

Trénink

To je důvod, proč jsme v tomto kurzu a také ve všech knihách a přednáškách, které jsme dali, vysvětlovali, co tyto fáze tréninku jsou. V hinduistické tradici máme tyto kroky nastíněné podle osobního pohledu autora Pataňdžaliho. Jeho náčrt vyjadřuje stejné principy, které najdete v každém jiném takovém druhu tréninku - ať už se jedná o čínský, tibetský, nebo aztécký, ve všech jsou vyjádřeny stejné principy.

1-2: Jama a Nijama

Podle Pataňdžaliho, úplně první krok v tomto tréninku je etika. V sanskrtu se jedná o jama a nijama. Bez etiky, nemůže existovat žádný duchovní pokrok. Tato etika nejsou světské mravy, ale jde o etiku ducha. Tato etika je spojena s tím, co od nás chce Bůh, abychom udělali, k čemu nás vede náš vnitřní Buddha. Na základě toho můžeme pak začít meditovat.

3: Ásana

Pokud se u nás zesiluje etika, stejně tak se zesiluje i naše poloha těla. Když je naše etika slabá, pak nemůžeme klidně sedět. Když porušíme svá etická pravidla, když se dopouštíme přestupků proti našemu vlastnímu Bytí, proti našemu vlastnímu Buddhovi, tehdy u sebe (psychicky i fyzicky) udáváme do pohybu energetické cykly, tj. karmu, což má za následek neschopnost uvolnění těla. Pokud jsme neustále ve stresu a nedokážeme nehnutě sedět a zachovat si správné držení těla, pak musíme pracovat na etice. Musíme pracovat na zkrocení naší mysli a našeho chování.

4: Pránájáma

Poté jako zaujmeme určitou polohu těla nebo ásanu, pracujeme s pránájámou. Jak jsme vysvětlili ve třetí přednášce tohoto kurzu, pránájáma není jen dýchací cvičení. Neomezuje se to jen na to. Pránájáma znamená "využití větrné energie." V tibetštině se tomu říká "lung." Tato energie proudí skrze nás neustále a stejně neustále ji i využíváme podle naší vůle. Právě teď, všichni co jsme zde využíváme pránu. Otázkou je, jak ji využíváme? Když využíváme naši pránu, energii, v každém okamžiku vědomě, tak se v konečném důsledku jedná o pránájámu. Pod pojmem pránájáma rozumíme také různá cvičení, kde sedíme a zaměřujeme se na využití energie. Na nejvyšší úrovni je pránájáma neustálým úsilím.

5: Pratjáhára

Pak se učíme praktiky jako studovat mysl, jak studovat vědomí, jak dosáhnout klidnou mysl, nebo jinými slovy šamatha, což v tibetštině se nazývá ši-ne, za účelem dosažení psychologické vyrovnanosti.

Tento typ vyrovnanosti se v sanskrtu nazývá pratjáhára, ke které se nemůžeme dopracovat, pokud naše vitální, emocionální a mentální energie je mimo rovnováhy. Pokud je naše mysl zmítána sexuální touhou, pokud je naše tělo plné stresu, pak je samozřejmé, že nemůžeme mít klidnou mysl. Mysl se bude vzdouvat.

Pokud chceme mít klidnou mysl, pratjáhára, tak musíme využít energii a stabilizovat ji pránájámou. Toto dosáhneme tím, že zaujmeme stabilní polohu a uvolníme tělo. Napětí v těle brání proudění energie v těle a v nádí. Aby bylo možné dosáhnout toto uvolněné držení těla, je třeba mít etiku.

Jak můžete vidět, ani jeden z těchto kroků nemůžete vynechat. Potřebujete je všechny.

6: Dháraná

Jakmile mysl začne dosahovat pokojného stavu, můžeme začít rozvíjet a zažít skutečnou koncentraci. Tato skutečná koncentrace se v sanskrtu nazývá dháraná. Skutečná koncentrace je nepřerušovaná. Je to schopnost zaměřit pozornost a ničím se nedat rozrušit. Každý z nás má tuto schopnost. Samozřejmě pokud své mysli dovolujeme, aby nás po celý den rozptylovala a své pozornosti dovolíme, aby byla takto neustále vtahována různými vzdouvajícími touhami, které přicházejí zevnitř nebo zvenčí, pak je jasné, že dosažení této skutečné koncentrace bude více než nemožné.

Skutečná koncentrace se v nás začne vynořovat, jakmile ve svém životě zřídíme všechny tyto ostatní úrovně jako první: Pratjáhára, pránájáma, ásana, jama a nijama.

7: Dhjána

Jakmile koncentrace postavena na těchto základech začne být naší realitou, můžeme přejít k další fázi a zažít dhjánu. V sanskrtu toto slovo dhjána, v doslovném překladu znamená "meditace." Čili to neznamená jen tak posedávat a zpívat OM, nebo jiné mantry. V pravém slova smyslu to znamená meditace.

V angličtině se význam slova meditace zcela zničil. Na Západě lidé většinou nemají představu o tom, co vlastně znamená meditace. Myslí si, že to znamená jen tak posedávat a být mimo. Snít a fantazírovat o věcech, nebo jen tak posedávat s prsty ve tvaru mudry, jak to dělají v Asii. To není meditace. Lepší slovo v angličtině je "pohroužení." To je lepší překlad pro dhjána. To je to, o čem budeme hovořit v dnešní přednášce.

"A tak, dokud jsem byl v božském pohroužení, ponořil jsem se do své vlastní mysli a meditoval nad tajemstvím života a smrti." - Samael Aun Weor, Lámovo kosmické učení

Dhjána, pohroužení, je stavem koncentrace, která je často nazývána "jednobodová mysl." Je to stav koncentrace, ve kterém uvědomování a vnímání jsou totálně "pohrúžené" v pozorování jevu.

Z tantrického pohledu, existuje mnoho Dhjána. My tu jen popisujeme základní význam.

8: Samádhi

Jakmile se nám podaří nabýt schopnost dostaň se do pohroužení, což je vlastně skutečná, opravdová meditace, pak může přijít finální ovoce, kterým je samádhi. Samádhi je velmi těžké přeložit do angličtiny. Někteří lidé to překládají jako extáze. Bohužel, vzhledem k charakteru naší mysli, při zaslechnutí tohoto slova okamžitě myslíme na sex. Myslíme si, že "samádhi musí být lepší než sex. Musí to být nějaký neuvěřitelný pocit, asi jako orgasmus celého těla, nebo něco takového." To je to, co si lidé myslí. Samozřejmě, že jsou na omylu. Jsou zcela na omylu, protože jsou ztotožněni s touhou. Mysl, vědomí, se tak velmi zmodifikovalo touhou, že nyní vidíme všechno skrze touhu.

Samádhi je extáze vědomí osvobozeného od podmiňování psychiky. Může to trvat jen chvíli, ale je to vskutku radost, láska, svoboda, extáze ...

"Pratjáhára uklidňuje mysl. Dharan ji stabilizuje. Dhjána umožňuje člověku zapomenout na své tělo a na celý svět. Samádhi přináší nekonečnou blaženost, poznání, klid a osvobození." - Šrí Svámí Sivananda

"Pokud chcete dosáhnout stavu samádhi, musíte dobře znát proces Dhjána. Pokud chcete dosáhnout stavu Dhjána, musíte přesně znát způsob Dharan. Pokud chcete dosáhnout stavu Dharan, musíte dokonale znát způsob Pratjáhára. Pokud chcete dosáhnout stavu Pratjáhára, musíte znát pránájámu. Pokud chcete vědět pránájámu musíte dobře znát ásany. Než přistoupíte k ásaně byste měli mít u sebe zřízenou jáma a nijama. Nemá smysl skákat do Dhjána, aniž jsme prošli různými předběžnými cvičeními." - Šrí Svámí Sivananda

Transformace energie

To je důvod, proč studujeme strom života. Všechny různé úrovně hustoty, hmoty a energie jsou znázorněny zde na stromě života. Zcela na vrchu máme Ein Sof, a jak se přesouváme směrem dolů po loučí stvoření, tak hmota a energie se zhušťuje. Desátá Sefira je Malka, což představuje fyzický svět, fyzické tělo. Toto je bod rovnováhy mezi nebesy i peklo.

To, jak se energie modifikuje v malkute určuje naši budoucnost. To určuje naši současnost a to určilo naši minulost. Když skrze nás proudí tato energie, máme život. Všichni jsme naživu, dýcháme, vidíme, pociťujeme a slyšíme právě díky tomu, že skrze nás proudí světlo vědomí. I když je velmi modifikované, ale je tam.

Uvědomte si nyní svých pět smyslů. Jak často jste si ve svém životě byli vědomi, uvědomovali si vlastních očí, pomocí kterých vidíte? Jak často jste si ve svém životě uvědomovali svých uší, pomocí kterých slyšíte?A co vaše kůže, která přenáší dotek, co váš nos, který přenáší vůni? Co váš jazyk, který přenáší chuť? Pro nás je velmi vzácné uvědomovat si své smysly, přesto, že na ně neustále závisíme. Smutnou pravdou je, že tyto smysly nás zhypnotizovali. Úplně jsme ztotožněni s jevy, které vibrují skrze naše smysly.

Zde musíme něco velmi důležité pochopit. Představte si své nitro, podívejte se dovnitř. Podívejte se do svého těla, svého fyzického těla: prociťte ho. Toto tělo má celou řadu funkcí, má určitý rozsah působení.Můžeme tomu říkat "pole." Samozřejmě, že nemáme na mysli pole pšenice, ale pole energie nebo hmoty. Toto pole se rozprostírá do určité vzdálenosti, av rámci tohoto pole se k nám dostávají všechny různé pocity, které právě prožíváme. Jak je prožíváme? Jak se to děje? Co se v nás děje? Proč jejich prožíváme? Existuje i nějaký jiný způsob?

Uvědomte si, jak nyní prociťujte a vnímáte své tělo, že právě teď prožíváte mnoho pocitů. Nejvíce zřejmě to bude zvuk (audio přednáška). Svou pozornost zaměřil na sluchový smysl, abyste slyšeli, co se říká. Tato energie zvuku do vás prochází kanálem, obvodem. Každý to vnímáte, ano? Každý to zažíváme, přesto, nikdy si toho neuvědomujeme. Tímto přesně začíná utrpení. No stejně tím začíná i vysvobození z utrpení.

Každá forma energie se kterou se setkáváme je transformace. Energie, která do nás prochází skrze dotek, chuť, vůni, sluch a skrze oči je energie, která prochází obvodem a je transformována, ovšem transformována podle toho, jak ji přijímáme.

Pokud tyto přednášky již nějakou tu dobu studujete, tak víte, že kabala pochází ze slova kabel, což znamená "přijímat."

Mistr Samael Aun Weor nás učil, že existují dva druhy lidí, kteří studují kabalu: bílí mágové a černí mágové. Černí mágové studují vše pomocí intelektu. Snaží se zapamatovat si věci a osvojují si spoustu teorií a přesvědčení. Oni nemají zkušenosti. Oni nepřijímají intuitivní. Bílí mágové přijímají intuitivně, což znamená vědomě, skrze vědomé vnímání oni poznali. Kabalu, kterou studují oni, není graf nebo kniha, nebo diagram, jsou to oni sami. My sami jsme stromem života. Stát se bílým mágem, intuitivním kabalista znamená, že neustále, vědomě pozorujeme strom života. Tento strom života jsme my sami. Tento strom není venku. Co to znamená je to, že každá energie, která prochází dovnitř nebo ven z malkutu, z našeho těla, musí projít dovnitř nebo ven vědomě, ne mechanicky, avšak dosud to z nás nikdo nedělá. Cokoliv, co skrze nás prochází, prochází skrze ztotožnění.

Když tělo dostane hlad, co se stane? Začneme pociťovat stres. Možná se jedná jen o nepatrný stres, stres z hladu, naléhavost jíst. Tělo nám říká: jídlo. Co se děje v mysli? Stáváme se rozrušený. Začneme si představovat jídlo. Začneme myslet na jídlo. Začneme vymýšlet plán, jak toto jídlo dostat. V mysli si začneme vytvářet obrazy. V srdci si začneme vytvářet touhu. Začneme toužit po tom, co chceme. Pokud víme, že to nemůžeme dostat, nebo že to je nepravděpodobné, pak začneme cítit bolest. "Nemůžu se dočkat, jak si znovu dám to jídlo od babky. Jednoduše ho musím mít." Takže se ocitáme mezi bazénem a averzí. My všichni potřebujeme jíst, abychom zůstali naživu, ale my z toho děláme náboženství. My z toho vytváříme touhu. Falešné náboženství. Jinými slovy, namísto religare, tj spojení s Nejvnitřnějším, což je skutečným náboženstvím, my provádíme religare, čili spojení s projekcí naší mysli, s touhou. Tato záležitost jídlu, která je pro každou žijící bytost naprosto přirozená, se u nás stane posedlostí, ztotožněním. My chceme, aby naše jídlo bylo podle našeho vkusu a včas. Pokud toho nedosáhneme, pak se objevuje mnoho problémů. Zůstaneme nevrlý, začneme se přít, hádat se, nadávat atd. - různé druhy psychických následků.

Každý jsme jiný, a každý má proto svůj osobitý způsob ztotožnění. Toto platí pro každou oblast našeho života. Tak například potřebujeme šaty. Mnoho lidí dělá s oblečení náboženství, posedlost, ztotožnění.Potřebujeme střechu nad hlavou. Také potřebujeme dojmy. Potřebujeme přijímat informace.

Jak vidíte, vědomí, které skrze nás proudí nejde pouze jedním směrem. To je další velká mylná představa, kterou máme. My si myslíme, že ať se uvnitř nás děje cokoliv, jde o uzavřenou místnost. Čili je to soukromé. No není. Existuje zákon energie, zákon přírody, který různé tradice znají pod různými názvy, ale ve své syntéze vysvětluje jednoduše toto: Když se jedna energie setká s druhou energií, vždycky tam bude výměna sil. Vždy, to je prostě nevyhnutelné, neodvratné. Vždy tam bude existovat výměna. To je celý základ forenzní vědy. Kdykoliv se sejdou dva lidé, vždy tam nastává výměna energie, nebo hmoty, nebo obojí. Co je pro nás důležité duchovně: kdykoliv náš malkut narazí na jakýkoliv jev, dochází tam k výměně sil.

Jak si pamatujete před chvílí jsem od vás chtěl, abyste věnovali pozornost sluchu. Uvědomujete si, že když se snažíte zachytit vnější zdroj signálu pomocí sluchu, tak vaše pozornost směřuje ven? Nyní například posloucháte, vaše pozornost směřuje ven, snažíte se pochopit význam toho, co říkám. Musíte si však uvědomit, že tak jak se snažíte upoutat vaši pozornost ven, na vnější zdroj signálu, stejně tak ten signál přijímáte dovnitř. Energie proudí dvěma způsoby. Při poslechu vám dovnitř přicházejí data, informace a energie. To se děje se všemi pěti smysly. Kdykoliv se něčeho dotknete, kdykoliv něco ochutnáte, svými smysly vlastně saháte ven, abyste zachytili ten dojem, a tuto informaci si přitáhly zpět. To je způsob, jak žijeme, to je základ života. Základem života je výměna informací. Problém je v tom, že my to děláme bez vědomí. Co se děje pak je to, že my si tu výměnu neuvědomujeme. Spíme. Nevíme, co se děje. Nemáme žádné uvědomování. To znamená, že nevíme, co děláme.

Ať chceme nebo ne, pravdou je, že neustále nasáváme informace. Neustále nasáváme data, údaje ve formě pocitů.

Představme si nyní toto pole těla. Uvnitř uprostřed se nachází světlo Ein Sof. Stejně tak jako prochází námi, stejně tak prochází i směrem ven a vytváří všechny různé husté úrovně: trojici, Monad, duši, mentální tělo, astrální tělo, a nakonec vitální a fyzické tělo. Toto světlo vychází ven skrz nás a my se setkáváme s pocity. Toto světlo na své cestě naráží na jakýkoliv jev a vytváří pocity. Jinými slovy, když se na něco díváte, energie vědomí jde do vás, skrze vaše oči, a na něco naráží. Přímo tam dochází k okamžité transformaci, přičemž údaje procházejí zpět přes vaše oči, do mozku, do mysli a do duše. My si však tento proces vůbec neuvědomujeme. Protože si tohoto procesu neuvědomujeme, pak nevíme, co se děje. Jinými slovy, nemáme gnóze, poznání. Toto je celý smysl existence: získat znalosti o realitě; Toto poznání získáváme skrze vnímání reality. Takže my jsme tady pro to světlo, aby se projevilo, aby sebralo vědomé znalosti jevů, a pak se vrátilo zpět odkud přišlo s tímto poznáním. Proto musíme pochopit vztah mezi vědomím a existencí přesně před dveřmi smyslů. To je důvod, proč se ve všech starověkých písmech píše: naučte se ovládat své smysly. Přemozte jejich, kontrolujte jejich. Buďte si je vědom. Právě ve dveřích smyslů se nachází vchod do pekla a vchod do nebe.

Když spíme, když jsme ztotožněn, naše pozornost jde za tou věcí a to ji zhypnotizuje. Vibrace tohoto pocitu zhypnotizuje pozornost.

Zamyslete se nad svým životem. Podívejte se na sebe a všimněte si, jaké pocity vás hypnotizují a způsobují vám, že zapomínáte být přítomen. Pokud jste upřímný, najdete je mnoho. Většina z nich se ani nebude zdát nějak významná. Své vědomí ztrácíme protože vidíme atraktivní osobu, nebo proto, že jsme podrážděný, nebo proto, že nás něco napadne, nebo proto, že chceme upoutat pozornost, nebo že naopak nechceme poutat pozornost. Vědomí ztrácíme kvůli myšlenkám, pocitům, vjemům apod. Zatímco je naše psychika nepozorná, naše tělo reaguje mechanicky.

Pocity, které nás hypnotizují nejsou na vině. To, že dochází k našemu zhypnotizování není chyba vnějších jevů. Je to chyba vnitřních jevů, které si uvědomujeme ještě méně, než transformaci, která se odehrává externě.

Zvažte jakýkoli vztah, jaký máte k vnějším věcem - povaha tohoto vztahu není založena na vnějším objektu. Tento vztah je založen na stavu naší mysli, a tím, co je v nás. Například, já se podívám na "párek v rohlíku," a je mi to jedno; nemám je rád. Nicméně mám kamaráda, který při pohledu na párek v rohlíku začne slintat; chce ho sníst. Reakce v každém z nás není způsobena vnějším jevem (párek v rohlíku), ale je způsobena myslí. Chápete tomu? Fyzický pocit není na vině. Není to vina fyzického pocitu. Je to psychologický pocit, který nás hypnotizuje.

"Pokud se chceme vyhnout nebezpečí selhání ve Velkém Díle Otce, tak je nutné, abychom zlikvidovali touhu. Ten, kdo chce zlikvidovat touhu, musí objevit její příčiny. Příčiny touhy najdeme v pocitech. Žijeme ve světě pocitů a proto je třeba je pochopit. Existuje pět druhů pocitů:

• Zrakový pocit
• Sluchový pocit
• Čichový pocit
• Chuťový pocit
• Hmatový pocit

Pět zvláštních typů pocitů se transformuje do touhy. Pocity nesmíme odsuzovat ani je omlouvat. Musíme je hluboce pochopit. Pouze pochopením pocitů zabijeme touhu. Pouze prostřednictvím zlikvidování touhy, je mysl svobodná. Mysl, která se normálně nachází uvězněná v láhvi touhy. Probuzení vědomí nastává, když se mysl vysvobodí. Pokud chceme vyhubit příčiny touhy, tak musíme žít ve stavu nepřetržitého uvědomování. Je nutné, abychom žili ve stavu ostražité bdělosti a neustále se na všechno dívali jako na něco nového. Ego je velká kniha, kniha mnoha svazků. Tuto knihu můžeme studovat, pouze skrze techniku ​​vnitřní meditace." - Samael Aun Weor, Tarot a Kabala

To je důvod, proč, když mluvíme o odříkání si určitých věcí, tak nás nezajímá fyzický aspekt, ať už máte peníze nebo ne, zda žijete v paláci nebo v kartónové krabici. Fyzický vzhled je irelevantní. Na čem záleží, je váš psychologický vztah k těmto věcem. Žebrák může lpět na své kartónové krabici stejně, jako bohatý člověk na svém sídle. Co je důležité, je psychický vztah, psychické pocity. V obou případech se ztotožnění děje v mysli.

Ztotožnění je úplným opakem pohroužení.

"Lidé neustále spí a sní. Ať už je to v práci, při řízení auta nebo když se berou, jejich stav je stále stejný - hluboký psychologický spánek. Během celého svého života spí a sní, ale přesto jsou naprosto přesvědčeni, že jsou vzhůru a bdělí.

Každý, kdo chce probudit vědomí tady a teď, musí začít chápat tři podvědomé faktory, a to: ztotožnění, fascinace, snění.

Jakékoliv ztotožnění produkuje fascinaci a snění. Příklad: Kráčíte si po ulici, když najednou narazíte na rozvášněný dav lidí, jak proti něčemu ostře protestuje před prezidentským palácem. Pokud nejste ve stavu bdělosti, tak se ztotožníte s demonstranty a v smícháte se do davu. Zfascinuje vás to a za chvíli na to začnete snít: začnete křičet, házet kameny, budete dělat věci, které byste za jiných okolností neudělali ani za milion dolarů. Zapomenout se, je chyba nedozírných následků. Ztotožnit se s něčím je vrcholem hlouposti, protože výsledkem bude fascinace a snění. Je nemožné, aby někdo probudil své vědomí pokud se zapomene, nebo se s něčím ztotožní. Ti, kteří se snaží o probuzení vědomí, si nemohou dovolit, aby se nechali zfascinovat a následně upadnout do spánku" - Samael Aun Weor, Buddhův náhrdelník

V tomto kurzu jsme mluvili o tom, jak meditovat, jak dosáhnout duchovní zážitek. Chcete vědět, proč se nám to nedaří? Protože jsme po celou dobu s něčím ztotožněn. Dhjána, tj. skutečné pohroužení se do meditace je nemožné, pokud své mysli dovolíme, aby se po celou dobu ztotožňovala s vnějšími a vnitřními pocity. Pojďme se na to trochu podívat.

Každý z nás dokáže snadno pochopit, co je to vnější pociťování. Čili chápeme, že máme oči k vidění, bez kterých bychom prostě nemohli nic vidět. Podobně to je i s ostatním fyzickým pociťováním. Zde je však třeba zastavit se a položit si následující otázku: Pokud máme jen pět smyslů, jak je tedy možné, že si dokážeme představit mrkev? S jakým smyslem si dokážete představit prezidenta, svou matku nebo své dětství? Jakým způsobem si pamatujete, že jste se chodili koupat a jaké to bylo? To, co si pamatujete jsou pocity. Tyto pocity víme vnímat, ale ne našimi pěti fyzickými smysly. Jak se například dokážete oddávat dennímu snění? S jakým smyslem? Když vás něco rozptýlí a vaše mysl začne poletovat jako ptáček, a vy začnete fantazírovat a snít, čím to vnímáte? Nikdo nemůže popřít, že je možné vnímat své myšlenky, ale jakým smyslem? Nikdo nemůže popřít, že je možné vnímat své emoce, ale jak? Materialisté by odpověděli, že myšlenky vnímáme mozkem a emoce srdcem. V tom je kousek pravdy. Tyto fyzické orgány, srdce a mozek, přenášejí pocity. Přesto, ony samy o sobě nejsou smysly, ale pouze transformátory pocitů. Ale kde vlastně tyto pocity pak zachycujeme? To znamená, že když si představíme místo, které jsme v minulosti navštívili, tak my ho vnímáme, ale ty obrazy a objekty v těchto duševních představách, nejsou ve fyzickém světě. Kde tedy jsou?

Ti z nás, kteří už měli nějaké ty duchovní zkušenosti by pak toto tázání se posunuli ještě dále: "A co mé sny? A co všechny ty věci, které jsem vnímal, když jsem byl mimo své tělo? A co moje astrální zážitky? A co moje noční můry?" Jak dokážete vnímat tyto věci? Odpověď je jednoduchá a zároveň složitá. Jednoduchá a složitá, protože my nemáme pouze fyzické tělo, ale také i vnitřní těla. To znamená, že jsme vícerozměrný, ale tohoto faktu si nejsme vědomi.

Myšlenky, které pociťujeme ve fyzickém těle jsou odrazy nebo pocity pocházející z myšlenkového světa, kterým je mentální svět, část páté dimenze. S emocemi je to stejné: jsou to odrazy nebo pocity pocházející z emocionálního světa, který lidé nazývají "astrální svět." Ten je také součástí páté dimenze.

Všechny dimenze se mezi sebou prolínají tady a teď, jen my si toho nejsme vědomi. Avšak naše myšlenky a pocity jsou jako "okna" do těchto světů. Je jen smutné, že to, co vnímáme skrze tato okna jsou všechno iluze, díky stavu naší psychiky. Pokud svou psychiku vyčistíme, pak můžeme přes tato okna vidět realitu.

Vnitřní těla jsou součástí procesu, jak informace putují sem a tam z těchto těžko pozorovatelných dimenzí do fyzického těla. V páté dimenzi, máme "tělo," které používáme stejně tak, jako používáme toto ve fyzickém světě. Víte, že je to pravda, protože jste měli sny: ve svých snech, používáte své pětidimenzionální tělo.

Vnitřní těla mají stejné smysly, jaké má fyzické tělo. To znamená, že dokáží vidět, cítit, dotýkat se, cítit chuť, a slyšet. Když jste ve svém astrálním těle, tak můžete ochutnávat, můžete vidět, můžete slyšet, můžete cítit.

Co je však ještě neuvěřitelnější je to, že i bez použití jakéhokoliv z těchto těl (troj, čtyř, pěti, nebo šestidimenzionálního těla), v podobě čistého vědomí, stále můžete zažívat "pocity" i na této úrovni vnímání.

To, co přenáší pocity je vědomí. Vědomí může podle potřeby použít různá vozidla/nástroje s cílem přenést pocity. Ono to dělá v souladu se zákony.

Co to znamená pro nás je to, že skutečný duchovní zážitek můžeme mít kdekoliv a kdykoliv, když víme, jak řídit vědomí. To je důvod, proč jsme se v některých přednáškách zmínili o tom, že skutečný mistr může být v samádhi ve fyzickém těle, dokonce i při provádění určité činnosti. Možné je to díky tomu, že takový mistři se vytrénovali tak, aby se s ničím neztotožňovali. Oni používají vědomí aniž by ho něčím modifikovali. Všechny ega a všechny ty "naše já" jsou modifikace.

Zmínili jsme se již o tom, jak se světlo v přírodě zhušťuje skrze různé zákony, které ho modifikují. Fyzická hmota je udržována čtyřiceti osmi zákony. Když je energie, která prochází fyzickým tělem kontaminovaná touhou, automaticky získává karmu. Přičemž tyto zákony se násobí v závislosti na závažnosti dané chyby. Všechny tyto psychologické fenomény jako jsou smilstvo, hněv, vztek, chtíč, pýcha, závist apod., transformují a krystalizují tuto energii v naší mysli v podobě ega, v podobě různých "našich malých já," a tyto agregáty jsou pak následně řízeny zákony. To je důvod, proč máme takový obtížný problém vymanit se ze sevření ega, když je ego příliš silné, když je touha příliš silná. Proto, ať už podlehneme strachu, nebo se rozzlobíme, nebo při pociťování velké pýchy, nebo když v sobě cítíme obrovskou sexuální žádostivost, vymanit se z těchto agregátů je velmi obtížné, protože každý z nich je předmětem mnoha zákonů. Tyto ega jsou velmi hustá a vězní naše vědomí.

Být ztotožněn znamená, že naše vědomí je uvězněno ve vnímání iluze promítané přes jednu z těchto krystalizaci, na základě čehož zase podléháme síle těchto zákonů. Pokud se nad tímto skutečně zamyslíte, pokud si to opravdu rozeberete, tak by to ve vás mělo vyvolat obavy.

Nebe nebo nadřazené světy, co se v buddhismu nazývá nirvána, je modifikováno velmi málo zákony. Proto je to tak krásný zážitek zažít nebe nebo nirvánu. V těchto stavech, vaše vědomí není modifikováno tolika zákony, ale mnohem méně. Cítíme, svobodu, radost, extázi. Extázi samádhi můžeme zažít, když je vědomí bez ega. Jedná se o extázi duše. Je to pocit v duši, v psychice, dokonce i v duchu. Není to orgasmus, nebo něco podobného. Tento stav se nedá k ničemu srovnat. Pocity, které zažíváme fyzicky jako například orgasmus, jsou hrubé pocity, velmi povrchní, syrové a velmi dočasné. Mají krátký vrchol, pak pominou, a vždy zanechají důsledky, o nichž nemáme ani potuchy. Extáze duše je trvalá, která vás změní.

Extáze duše je zážitek vědomí bez ega. Takový zážitek je neuvěřitelně krásný. Tento zážitek není fyzický, ale emocionální. Jedná se o psychický zážitek, ale není to teorie či přesvědčení. Je to vědomé poznání. Jedná se o vibrace vědomí, které nelze vysvětlit slovy.

Když jsme ztotožněn, tak jsme absorbován v egu. Ego je uvězněno v komplikaci a v mnoha zákonech. Jinými slovy, je silně podmíněno, omezené, a pod obrovským tlakem.

Když jsme ztotožněn, tak zažíváme pocity ega. Když jste ztotožněn s hněvem, když jste velmi rozčílen, pokuste se tento pocit pozorovat. Hněv je formou utrpení, ale my si na něj dokážeme tak navyknout, že se staneme na něm závislý. Zvykneme si na něj. Stane se našim způsobem, jak děláme věci. Dokonce na to zůstaneme i hrdí. Existuje mnoho lidí, kteří jsou hrdí, že jsou naštvaní. Oni si doslova vychutnávají pocity hrdosti a pocity hněvu. Jinými slovy, oni milují své klece. Milují své utrpení. Milují se zlobit, milují, když svůj hněv mohou ukázat, a strašně rádi nacházejí důvody, aby se zlobili. Milují, když mohou ty pocity opakovat tolikrát, kolik je jen možné.

Pro nás je to stopa: ztotožnění miluje, když se může opakovat. Když cítíme pocity hněvu nebo sexuálního chtíče, když máme pocit, že nás někdo chválí a naše ego se pak cítí tak dobře, tak chceme více chvály. Chceme zopakovat to, co k té chvále vedlo, abychom ten pocit chvály mohli procítit znovu. Jinými slovy, jde o cyklus. Každé ego je cyklus. Jinými slovy, každé ego je samsára.

Samsára

Slovo samsára znamená "kroužení," nebo jinými slovy, cyklické utrpení. To platí o každém egu. Všichni jsme uvězněni v "kole samsáry." Tímto kolem jsou světy pekla. Tyto světy existují jen díky našemu vlastnímu vnitřnímu kolu samsáry, kterým je naše vlastní mysl. Ona miluje, když může opakovat pocity, ale ignoruje důsledky svého jednání. Nám je jedno, jestli někomu svým hněvem ublížíme. My prostě chceme pomstu, chceme spravedlnost podle toho, jak nám to ego diktuje. Nezajímá nás, že naše pýcha ubližuje lidem. Nezajímá nás, že naše závist nebo naše klepy ubližují lidem. Nám je to jedno. My prostě milujeme pocity které v nás drby, kritizování a obviňování vyvolávají. Milujeme pocity chtíče a je nám fuk, jestli tím někoho raním. A to se přesně děje.

Ve všech těchto modifikacích vědomí, které existují v našem podvědomí, v bezvědomí, a v infravědomí, jsou cykly utrpení, ve kterých jsme uvězněni díky ztotožnění. To je důvod, proč, když se uložíme ke spánku, tak doslova "omdlíme," ztratíme vědomí. A tento stav máme po celou noc. Neustále sníme o stejných věcech. Neustále se nám zdají stejné sny a toto všechno se stále a stále opakuje. A proč se v našem každodenním životě neustále opakují stejné situace znovu a znovu? Přesně kvůli těmto cyklem ega.

Pokud to chceme změnit, tak musíme změnit způsob, jakým dáváme pozor, teď, v každém okamžiku. Musíme začít transformovat, jak přijímáme informace. Musíme začít transformovat vjemy. To je způsob, jak získáme schopnost prožívat to, co je mimo kroužení.

Skutečná meditace (dhjána) je postavena na předchozích krocích. Čili musíme mít etiku, být uvolněný, využít síly větrů, mít klidnou mysl a dokázat se soustředit. Jakmile u sebe zřídíme všechny tyto úvodní přípravy, a to nejen jednou týdně, ale ve svém každodenním životě, pak se dosažení stavu dhjána stává reálnou možností. Dhjána je pohroužení. Je to forma nirvány.

Nirvána

Sanskrtské slovo nirvána znamená "zastavení." Zastavení čeho? Zastavení tohoto cyklu. Zastavení ztotožnění. Jak můžete vidět v hinduismu a buddhismu, samsára a nirvána představují tyto dva diametrálně odlišné extrémy. Nebo to, co se v křesťanské nebo islámské terminologii označuje "Nebe a peklo." Nebe a peklo jsou skutečná místa, ale to, co nás nejvíce zajímá, je jaká je v nich psychologie, která je v nás. Nebe a peklo jsou zde, právě teď. Co právě prožíváme? Velký tantrický mistr, který přinesl do Tibetu tantru řekl velmi jasně:

"Rozdíl mezi samsárou a nirvánou je stejný, jako je rozdíl mezi okamžikem ve kterém jsme si vědom sama sebe a okamžikem, kdy nejsme. Jelikož už nejsme více klamáni vnímáním, ale fixací [ztotožněním]. Osvobození přirozeně přichází v okamžiku, kdy si uvědomíme, že fixované myšlenky jsou jen myslí, která se snaží chytat svých vlastních prázdných manifestací." - Padmasambhava, Osvobození skrze nazírání s holým uvědomováním

Rozdíl mezi nirvánou a samsárou je pozornost.

Lidé, kteří jsou materialisté, a kteří čtou všechno doslovně, by na to řekli: "Cože? Když jednou je nirvána nebem a samsára peklem, jak může být rozdíl v pozornosti?" Oni však nerozumí tantře. Rozdíl je v pozornosti na sebe. Vědomé poznání/vnímání. Když máme vědomé poznání o sobě, když se vědomě vnímáme, tehdy měníme energii jinak. Pojďme si vysvětlit, co to znamená.

Vzpomeňte si na příklad, ve kterém jsme popsali, že vědomí proudí skrze nás jako světlo, naráží na pocit, a následně tuto energii/informaci, přináší zpět. Tento proces je to, co ho si musíme být vědomi. K tomuto nejdříve budeme potřebovat vůli být pozorný, být přítomen, být přítomen tady a teď. Po celou dobu.

Toto vnímání tady a teď, není jen směrem k vnímání světa, mimo vašeho těla. Nejde o to, abychom počítali, kolik se nachází na stěně cihel, nebo kontrolovali polohu všech židlí, nebo abychom byli neustále venku a dívali se na fyzické věci. Takhle to nefunguje.

Samael Aun Weor to v Revoluční psychologii učil velmi jasně. Musíme u sebe rozdělit pozornost. Toto rozdělení znamená být si neustále vědom toho, co se kolem nás děje navenek, jakož i toho co se děje je v našem nitru. Toto rozdělení je mezi pozorovatelem a pozorovaným.

Toto rozdělení některých studentů popletlo, protože v předchozí přednášce jsem říkal, že by u nás nemělo dojít k žádnému rozdělení. To je důvod, proč dnes dávám tuto přednášku, abychom pochopili, co to znamená. Ono v tom není žádný rozpor. Nenechte se poplést terminologií. Pochopte podstatu toho. Tyto dvě tarotové karty ilustrují o čem mluvím.

Vůle: Koncentrace

Mág je první karta tarotu. Mág je naše Bytí. Mág představuje sílu vůle. To je důvod, proč stojí. Je pozorný, vždy ostražitý. Tato vůle má mnoho úrovní významu. Pro nás dnes, co se týče této přednášky to znamená: uvědomování si sebe, sebepozorování, sebepamatování, nikdy se nezapomínat, plnost mysli, bdělost, ostražitost. Neustále pozorovat své vědomí. To znamená vědomé uvědomování si sama sebe. Je to prostě být vědom. Není to složité. Nedopusťte, aby vaše mysl, z toho začala dělat něčeho složitého a udělala z toho velkou vědu. Je to velmi jednoduché. Všimněte si, jak dáváte pozor. To je vše, co na tom je. Buďte si vědom toho, jak se vaše pozornost pohybuje. Buďte si vědom toho, čemu věnujete pozornost. Buďte si vědom toho, co se děje ve vašich třech mozcích. To je vše, co toto "rozdělení" znamená. Být si vědom sebe sama bez ohledu na to, co se děje.

Toto sebeuvědomování, toto pozorování, je celý základ náboženství. To je to, co nás spojuje s Nejvnitřnějším. Pokud zapomenete na Boha nemůžete se sním tedy spojit. Naše vědomí pochází od Boha. Pochází z našeho vnitřního Buddhy. Tím, že si toto uvědomujeme, tím, že jsme si vědom tohoto proudu energie, tím se k němu připojujeme. Cítíme to. Nemusíte to sice cítit teď, ale tím, jak se toto vědomí bude ve vás zesilovat, tím jak budete meditovat a využívat energii, to časem pocítíte.

Tím, že se naučíte být uvolněný, tím že se dobře seznámíte s těmito předběžnými kroky a tím že je začnete prociťovat, začnete zažívat něco, co se nazývá "pocit rozjímání." Nejedná se o fyzický, ani o emocionální, a ani ne o mentální pocit. Tento pocit je ve vědomí. Je to pocit aktivního vědomí, které si je vědomo sebe sama. Tento pocit rozjímání začnete pociťovat v pratjáháře. V dhárane se tento stav ještě více stabilizuje. V dhjáne se projeví a v samádhi se plně aktivuje. Je to něco, co musíte sami zažít, abyste tomu porozuměli.

Všechny informace z prvních pěti nebo šesti přednášek je všechno o mágovi. Je to všechno o využívání energie, ovládání pozornosti za pomoci vůle, učení se soustředit, učení se uvolnit, učení se dávat pozornost. Nic z toho však není dost.

V podstatě vše, co jsme si dosud vysvětlili, je to, co dostanete v prvních dvou úrovních duchovního tréninku: sútrajány a mahájány. Je pravda, že jsme zmiňovali i některé tantrické aspekty. Ale ve skutečnosti, Rádža jóga, Pataňdžali jóga a všechny tradice sútrajány a mahájány, a to i včetně tradic vipassaná, které jsou populární v některých zemích, všude vás v podstatě učí toto: Etika, uvolnění, soustředění. To je vše. To je všechno dobré. Na základě tohoto lze zažít dhjánu do jisté míry. To je důvod, proč v těchto tradicích používají slova jako dhjána, džhána, čchan, zen nebo sampten. Všechny znějí stejně, protože všichni mluví o stejné věci. Zen, čchan, džhána jsou všechno názvy v různých jazycích pro stejný stav vědomí, kterým je dhjána. Jedná se tedy o stav meditace nebo pohroužení.

Některé tradice používají slovo pohroužení. Co to ale znamená? Pokud si myslíte, že se jedná o stejný stav ve kterém jste zcela pohroužen do filmu a zcela zapomínáte, kde se právě nacházíte, čili vůbec si nejste vědom sami sebe, tak se mýlíte. Ve skutečné dhjáne jste sice hluboko pohroužen, ale pamatujete si sami sebe, tj. jste si vědom sami sebe.

Ztotožnění a pohroužení jsou protiklady. Ztotožnění je negativním aspektem dhjány. Dhjána je vědomé pohroužení. Je to stav vědomí, ve kterém jsme plně pohroužen, ale uvědomující si sama sebe.

Existuje mnoho typů dhjány. Mnoho učení při jejím vysvětlování používá rozličnou terminologii, mnoho struktur. Klíčem k pochopení je toto: Jedná se o stav, který jde dále než je obyčejná koncentrace. Jedná se o typ duchovního zážitku, ještě sice ne samádhi, ale velmi hluboké pohroužení, stav vědomí, ve kterém jsme velmi vědom a velmi soustředěný: vnímající. To je klíč.

V tantře se píše a diskutuje o mnoha formách dhjány, a někteří stoupenci tantry mohou s těmito formami opravdu oddaně pracovat. Zatímco je pravdou, že tyto stavy pohroužení skutečně existují, ony však samy o sobě, ale nejsou cílem. Někteří lidé se s nimi ztotožní stejně jako se jiní ztotožní s astrální projekcí nebo jinými různými fenomény.

Zde je třeba, abychom si něco ujasnili: Dhjána je jen další etapou na cestě. Je dobré, když ji dosáhneme, ale ještě lepší je pokračovat v cestě.

"Čtyři dhjány, které trvají čtyři kalpy se nacházejí na nižší cestě. Oni vás nikdy nedokáží přivést k vševědoucímu buddhovství. Karma, problémy, překážky, a opakující se myšlenky se dají zabít pouze kultivací bódhičitta a rozjímáním nad Prázdnotou (Absolutnem)" Milarepa, Instruktážní průvodce Bardem

V mnoha přípravných školách se mluví o džhánach a stavech soustředění, ale vnímání se tam neučí. Obrazotvornost se tam prostě nevyučuje. Stejně to tam je i se zvukem. Nechtějí, abyste si představovali, oni chtějí, abyste nic neviděli. Tímto způsobem si však tyto školy odřezávají vlastní ruce a nohy. Nedostala se jim třetí úroveň výcviku: Tantra. Pokud chcete opravdu zažít a osvojit si dhjánu, tak budete potřebovat druhý aspekt koncentrace. Tedy ne jen šamathu, koncentraci, nebo co mistr Samael volal sílu vůle, ale také budete muset zahrnout představivost, která, je zastoupena v druhé tarotové kartě, kněžka.

Představivost: Vizualizace

Karta velekněžky představuje ženský, vnímavý princip. Nyní můžete jasně vidět obě polarity. Mužskou, projektivní, a ženskou, přijímající. Muž stojí pozorný, žena sedí přijímající. To jsou dvě křídla meditace. V tantrickém buddhismu jsou nazývány šamatha a vipassaná. V mahájánové buddhismu používají k popisu stejné věci jinou terminologii. V sútrajáne se představivost nepoužívá. V gnosticismu to popisujeme celkem jednoduše jako vůli a představivost.

Jednoduše řečeno, jakmile se naučíte soustředit a uvolnit se, a předběžné kroky máte zvládnuté, čili dosahujete stavu pratjáhára a dháraná, pak budete muset začít používat představivost. Vizualizovat. Toto je ohromné ​​učení, které nám přináší tantra. Všichni si myslí, že tantra je sexualita. To je součástí tantry. Ale skutečný rozdíl v tantře, tj. co je pro ostatní školy třetí úroveň výuky, je v tom, že v tantrickém učení se zcela jasně učí vizualizace. V tantře je vizualizace nejpodstatnější meditační technikou. To je to, co dokáže využít soustředěnou sílu z přípravných fází a zrealizovat ji, tj. spojit tyto dva aspekty do jednoho. Šamatha a vipassaná se sjednotí. Když je toto spojení mezi těmito dvěma aspekty vyvážené, výsledkem je samádhi.

"Klíč k moci se nachází v harmonickém vibrujícím spojení představivosti [vipassaná] a vůli [šamatha]." - Samael Aun Weor, Tarot a Kabala

"Je velmi těžké najít člověka, který dokáže spojit obě dhjána [koncentrace] i vhled [vipassaná, představivost]. Je velmi těžké najít člověka, který ví, jak pracovat se životně důležitými body mysli." - Milarepa, Rechungpaova cesta do Weu

V praxi to pro nás znamená asi toto: Když si jako aspirující meditační cvičenci u sebe osvojíme přípravná cvičení, když sedíme v meditaci a máme dobrou koncentraci, jakmile začneme s vizualizací, tak velmi snadno a kdykoliv můžeme vstoupit do samádhi. Velký mistr to dokáže i tehdy, když je jeho fyzické tělo aktivní, právě tím, že otevře svůj smysl vizualizace. Ono je to vskutku smysl, jen u nás je velmi slabý. Naše schopnost vizualizace je sotva aktivní, není vůbec rozvinutá, ale zato má nekonečnou schopnost rozvíjení se. To je důvod, proč v této tradici učíme vizualizaci.

První a nejdůležitější cvičení, které učíme pro rozvoj vizualizace, tj. představivosti je retrospektiva. Jedná se o vizualizační cvičení, které děláme každý den. Toto cvičení má v sobě také důležitou psychologickou složku. Hodnota tohoto cvičení spočívá nejen v tom, že nás učí psychologicky o sobě, ale zároveň nás učí používat vizualizaci.

Nyní se znovu můžete zeptat sami sebe, "Jak to, že dokážu vnímat to, co si představuji?" Když vám řeknu, abyste si představili hasičský vůz, tak si ho klidně dokážete představit i s otevřenýma očima, je tak? Každý dokáže "vidět" obraz hasičského auta. Tato schopnost je schopností vizualizace. Toto však nemá nic společného s vašima fyzickými očima. Pamatujte na to, když se usadíte k meditaci. Mnoho lidí, když se usadí k meditaci zavře oči a pokouší se "vidět" svými fyzickými očima. Pokud se budete pokoušet představovat si tímto způsobem, budete pouze mrhat časem. Představovat si nemáte fyzickými očima, právě naopak, vaše oči by měly být zcela uvolněné.

Dobrým cvičením, když začínáte meditaci, dokonce i s otevřenýma očima, je začít představovat si jednoduché obrázky. Začněte s vybavováním si jednoduchých věcí. Představte si například banán. Představte si svůj dům, představte si svůj oltář. Představte si svou matku. Jen abyste získali pocit, že "takto je to tedy, jak to funguje, jak si představuji, je to tady nahoře, není to mými fyzickýma očima." Po tomto předběžném cvičení zavřete oči a začněte retrospektivu. Tímto způsobem mnohem rychleji pochopíte, jak dělat toto cvičení. Mnohem rychleji. Vizualizace je velmi důležitá.

Co potřebujeme, aby se stalo je následující: Normálně, když zavřeme oči a začnou se objevovat obrázky, tak se s nimi okamžitě ztotožníme, ne? Toto děláme každý večer, když si lehneme do postele. Lehneme si, a začneme si vzpomínat na práci, začneme přemýšlet o zítřku atd. Začneme si představovat snídaně, a hned začneme snít. Ne však snít vědomě, ale ztotožněn s obrázky. Mechanicky nás to vtáhne do spánku, nevědomě. Totéž se děje, když začneme meditovat. Každý, kdo se snaží naučit meditovat už někdy zažil, že když sedí uvolněný a na mysl mu začnou přicházet obrázky, tak se okamžitě rozruší, začne snít a ztratí o sobě vědomí. Toto je brána, kde musíme začít trénovat, abychom si byli vědomi těchto obrazů. Toto je hodnota retrospektivy. Retrospektiva nás učí, abychom si byli vědomi obrazů, které se objevují. Rozvinutí této dovednosti vyžaduje hodně trpělivosti, uvolnění a pozornosti.

Co se stane na základě tohoto tréninku je to, že si více budete uvědomovat sama sebe, schopnost pamatování si, že meditujete se zesílí, a při usínání budete schopen udržet si vědomí. Pokud se vám pak v mysli vynoří nějaké obrázky, už na ně nebudete reagovat s překvapením nebo tím, že se s nimi ztotožníte. Začnete si u sebe budovat schopnost pozorovat tyto obrázky, aniž byste ztráceli vědomí, nebo abyste se s nimi začali ztotožňovat.

Tato schopnost se rozvíjí v průběhu dne prostřednictvím sebepozorování. Prostřednictvím pozorování mysli. Pokud se vám nedaří rozvíjet tuto schopnost v meditaci, nebo během snové jógy, pak ji praktikujte více během dne. Pozorujte obrázky, které vám přicházejí na mysl. Sledujte tyto obrázky. Buďte si vědom těchto obrazů a zvuků, které slyšíte ve své mysli. Stalo se tu už někomu, že se mu v hlavě neustále dokola, znovu a znovu opakovala určitá skladba, kterou jste prostě nemohli dostat ven? Víte, jak se tam dostala? Na základě toho, že jste spali. Stává se někomu, že mu stále na mysl přicházejí scény z filmu nebo televizního programu? Víte, jak se tam dostali? Protože vaše mysl spala, když jste to sledovali. Vaše mysl byla doslova naprogramována těmito informacemi. Byli jste v bezvědomí.

Začnete si uvědomovat všeho, co vidíte venku. Začnete si uvědomovat všeho, co vidíte uvnitř. Prostřednictvím tohoto tréninku se vám vchod do samádhi snadno zpřístupní. Tímto vchodem je dhjána, pohroužení.

Přesně definováno, dhjána znamená schopnost vnímat obrazy, aniž jsme se nechali jimi rozptýlit, a abychom byli pohroužen a plně pozorný na to, co vidíme. Abychom se jednoduše neztotožňovali, nebo aby nás to z tohoto stavu nevyhodilo díky strachu. Jednoduše v tomto stavu setrvat a pozorovat. To je dhjána.

Sampten, což je tibetská verze slova dhjána, znamená "být ustálený." Je to pátá ze šesti paramít. Šestá páramitá je pradžná, což je nejvyšším poznáním. Dhjána je základem, kde se ustálíme s cílem dosáhnout pradžná, tj. nejvyšší poznání. To znamená, že při meditaci budete potřebovat schopnost vydržet sedět, mít otevřenou představivost, abyste viděli obrazy, a schopnost v tomto stavu setrvat a pozorovat. Tímto způsobem dosáhneme pochopení, moudrost, pradžná, poznání.

Opět zdůrazňuji, že toto je nemožné pokud jsme neustále ztotožněn. Tento stav dosáhneme pouze tehdy, pokud se přestaneme se vším ztotožňovat a neustále si budu uvědomovat sami sebe. To je přesně to, co nám tento obrázek ukazuje.

Tento jogín, kterého jsme měli možnost vidět na každé přednášce, má všechny počáteční kroky zvládnuté. Má velmi uvolněné držení těla. Nahromadil energii. Na soustředění používá mantry. V hlavě mu přes epifýzu proudí prána, která stoupá vzhůru a osvětluje mantru, z níž vychází jeho energie z éterů. Tyto ethery související s vitálním tělem mu poskytují okno jasnozřivosti a na základě toho je pak schopen vidět tento chrám. Jogín si sedí klidně a pozoruje. Tento obrázek je stav dhjána.

Pokud chceme tomuto celému porozumět, musíme znát pět typů představivosti.

Jasnovidectví

Představivost je obyčejné anglické slovo pro vyumělkované slovo s názvem "jasnovidectví." Jasnovidectví je zavádějící termín, který před několika staletími byl vymyšlen některými okultisty a od té doby je zneužíván ke klamání lidí.

My všichni máme jasnovidectví. Jinými slovy, všichni máme představivost. Nesmíme však zapomínat, že představivost má mnoho stupňů. Obecně platí, že existuje tzv. pozitivní představivost, která se vztahuje k vědomí, které je oproštěné od podmiňování, a pak máme tzv. negativní představivost, která se vztahuje k podmíněnému vědomí.

Abychom to přesněji vysvětlili, popíšeme pět základních typů představivosti.

1. Vědomé jasnovidectví: schopnost vnímat jakýkoliv daný jev (ať už vnitřní jev související s psychikou a vnitřními světy nebo externí jev související s okolnostmi fyzického světa a přírody) přes inteligenci Monada, která je esencí nebo vědomím. Vědomé jasnovidectví spočívá ve schopnosti vnímat fyzický nebo duševní jev tak, jak skutečně je, ve všech jeho příčinách a mnoha dimenzích.

2. Nadvědomé jasnovidectví: Toto je úroveň Logoického vědomí. Toto je přístupné pouze pro ty Ctihodné mistry, kteří dokončili Velké dílo. Tato úroveň vědomí se nazývá Turia. Tuto úroveň dosáhly pouze ti Mistři, kteří nemají ego, kteří vstali z mrtvých, a ti, kteří nikdy nesní.

3. Podvědomé jasnovidectví: Jedná se o způsob, jakým vnímají ega, které souvisejí se vzpomínkami minulých zkušeností. Tyto ega jsou nejpovrchnější ega, jejichž základní vzor se definoval v průběhu vytváření osobnosti (od narození do sedmi let). Tyto ega mohou být vytvořeny v libovolném okamžiku života, ale jejich vzor se vztahuje k falešné osobnosti a k osobitému, příznačnému, psychologickému rysu. Příkladem podvědomého ega je ten, kdo se po celý život vyhýbá brokolici, protože se pamatuje na odpor, který cítil, když ho jeho rodiče nutili, aby ji jedl. Pamatujte si, že podvědomé jasnovidectví je způsob, jakým ego vnímá konkrétní zkušenost. V předchozím příkladu to byl způsob, jakým ego vnímalo brokolici.

4. Nevědomé jasnovidectví: Jedná se o typ vnímání, který se vyvíjí skrze frustraci tužeb. Pyšný člověk neustále mluví o sobě a o tom jak je velký boss, protože je frustrován, že nikdo jiný o něm nemluví - toto je nevědomý zvyk. Chlípný člověk se stane frustrovaný, protože si nikdy nebyl schopen splnit svou sexuální touhu smilnit s určitou filmovou hvězdou, atd. Tato touha se stává frustrovanou a v astrální rovině promítá své frustrované touhy v podobě sexuálních snů s mentálním obrazem dané filmové hvězdy.

5. Infravědomé jasnovidectví: Jedná se o nejhlubší aspekty našich eg, týkajících se oblastí Lilith v Klipotu. Nezapomínejte, že všechno ve vesmíru má svůj protiklad. Protipólem anděla lásky Anaela, je Lilith, démon smilstva, černé magie a homosexuality. Tuto oblast obvykle prožíváme jen během nočních můr, ovšem malá skupinka lidí si přináší tyto ega na povrch, kde je pak začleňují do svého chování, jednání a do své osobnosti. Je smutné, že stále více a více lidí přináší na povrch svého psychického světa prvky černé magie, homosexuality a brutality.

Velcí mistři - jako Buddha, Krišna, Ježíš, Padmasambhava, Samael Aun Weor - tím, že na sobě pracovali si vybudovali nadvědomou představivost. Toto je schopnost vnímat několik dimenzí současně a to bez jakéhokoliv filtru. Jinými slovy, oni vidí realitu. Pouze bytosti na velmi vysoké úrovni dokáží dosáhnout tohoto stupně představivosti či jasnovidectví.

Když mluvíme o představivosti, tak většina lidí si myslí, že se jedná o něco, co je vymyšlené, nebo falešné: tak tomu však není. Jakýkoliv obraz, který je vytvořen ve vaší mysli je odrazem něčeho. Vaše mysl je zrcadlo. To je vše, co to je. Dokonce i když se pokusíte ve své mysli vymyslet něco zcela nového, tak nemůžete, protože všechno, co se pokusíte vymyslet, může odrážet pouze věci, které jste již viděli. Zní to divně, ale zkuste si to. Cokoliv, co si zkusíte představit, je jen odrazem něčeho, co jste již viděli. Možná se vám podaří zkombinovat různé části nebo dát věci dohromady jiným způsobem, ale vymyslet něco úplně nového nemůžete, protože nejste Bůh. To dokáže jen Bůh. Vše, co vidíme ve své představivosti, je jen odrazem toho, co jsme už viděli. Může to sice být mírně pozměněno nebo to může mít jinou barvu, jiný nátěr, ale stále to budou stejné prvky. To je důvod, proč se v ezoterice říká:

"Žádný člověk nemůže vidět to, co nezná."

Tento výrok může znít rozporuplně, ale je to velká pravda.

"Jak může mysl rozpoznat to, co nikdy nepoznala?" - Samael Aun Weor, Revoluce dialektiky

Představivost je jen odrazem, zrcadlem. Není to něco vymyšlené. To, co dokážeme skrze ni vidět, závisí na našem zrcadle. My, co vidíme v našich představách je obvykle odrazem naší vlastní degenerované mysli. Obvykle, když zavřeme oči a začneme si představovat, tak vidíme pouze obrazy týkající se chtíče, hněvu, pýchy, závisti, a všech ostatních odpadků, které v sobě nosíme. Pro nás je velmi těžké představit si Boha, nebo určité božstvo, protože jsme ho sotva viděli. A to, co jsme viděli, jsme překroutili také. Všechny ty obrazy a představy o Bohu, které máme, nemají nic společného s pravdou.

Vědomou představivost mají pouze ti, kteří jsou ve vnitřních světech probuzení. To znamená, že k tomu, abychom mohli vidět vědomě, tj. vidět obrazy čistě a bez jakéhokoliv zamlžení, bez filtrů, musíme ve vnitřních světech probudit vědomí, a to není vůbec snadné, protože momentálně spíme hlubokým spánkem.

Osobně jsem se setkal s mnoha gnostiky, kteří si mysleli, že mají vědomou představivost. Tento sebeklam pramenil z toho, že oni si mysleli, že všechno, co si představují, je skutečné a pravdivé. Oni si mysleli, že jejich vize a sny vždy odrážely dokonalou pravdu. Všude kolem mluví o svých snech, "Zdálo se mi tohle a tamto" jako kdyby to byla skutečně pravda, objektivní, nefalšovaná. Takový lidé klamou sami sebe, víc než kdokoliv jiný.

Mistr Samael řekl velmi jasně:

"Každá pravá, pozitivní vize musí být zcela podložena konkrétními fakty fyzického světa." - Samael Aun Weor, Základní pojmy z endokrinologie a kriminologie

Pokud to, co vidíte ve snech či vizích není podloženo fakty toho, co se děje ve fyzickém světě, pak tomu nevěřte. Podrobte to zkoušce, protože každý máme mnoho ega a ego je obvykle tím elementem, skrze který tyto vize vidíme.

To je to přesně to, s čím souvisí další tři typy představivosti: bezvědomá, nevědomá a infravědomá. Takže většina obrazů a vizí pochází právě z těchto úrovní naší mysli.

V bezvědomí se nacházejí všechny obrazy, ega, představy a entity naší mysli, které jsme vytvořili během "spánku." Čili bez vědomí.

Obrazy z podvědomí jsou všechny ty, které jsou "pod naším poznáním." Pod našim vědomím. Nemáme tušení, že to tam je. Jedná se o psychologické prvky související s genotypem (karmickou dědičnost, genetické nebo rodinné faktory), fenotypem (vzdělání, rodinné vlivy a zkušenosti, dětství), a paratypem (okolnosti života). Jedná se o ponořené dojmy, traumata, vzpomínky, záznamy událostí které hnijí v mysli, dokud se neobjeví příležitost k tomu, aby se projevily a ovlivnily naše chování.

Infravědomí je nejhlubší. Pokud jste někdy aspoň jednou v životě měli noční můru, to jste viděli své infravědomí. Noční můry prožíváme v infravědomé úrovni.

Od okamžiku k okamžiku musíme studovat, jaké obrazy se nám v mysli neustále vynořují. Nejen v meditaci, ale po celý den. Jaké představy vytváříme, co projektujeme, o čem fantazírujeme, co si představujeme?

Pokud si myslíte, že vy si nepředstavujete, bude lepší když se začnete pozorovat velmi pozorně. Totiž být naživu znamená představovat si. Vy si však tento proces neuvědomujete. To, co vnímá je vědomí. To je jeho jedinou funkcí: vnímat a předávat informace. Pravdou je, že představivost používáme neustále (po celý den a celou noc), ale děláme to nevědomě. Bez vědomí.

Mnozí si myslí, že svůj den procházejí pouze děláním toho, co musí udělat, a že oni si nepředstavují, že oni nefantazírují. Tito lidé klamou pouze sebe sama. Naše životy jsou nepřetržitým, psychologickým tokem energie, který je možné vidět, jen se musíme umět podívat. Důvod proč jsme si tento proud dosud nevšimli je jednoduchý, protože jsme se nepodívali. Pokud se začnete pozorovat, abyste ho spatřili, výsledek vás zřejmě značně vyvede z míry.

Celé naše vnímání je modifikováno podle naší vůle. Například, pokud je naše vůle uvězněna v potřebě potěšit ostatních, pak vše, co vnímáme, bude vyloženo nebo viděno v souladu s touto vůlí, bez ohledu na to, zda, je toto vnímání vnější nebo vnitřní. Cokoliv, co potom prožijeme budeme interpretovat podle této touhy související s přijetím nebo chválením ostatními. To znamená, že když někdo něco říká, my používáme svou představivost na to, abychom přišli na to, co tato slova znamenají. Copak všichni nepoužíváme představivost k tomu, abychom porozuměli výkladu. "Možná, že má na mysli toto, nebo tamto... A co když řeknu ...?" atd., toto všechno je fantazie.

Řekněme, že máme hlad a náš spolupracovník říká: "Našel jsem zde nejlepší místo s burrito (mexická kukuřičná placka s náplní) na celém světě, pojďme tam na oběd." Dejme tomu, že je jen 9:30 nebo 10.00 ráno, takže si začneme představovat, "Wow, tam musí mít opravdu dobré Burrita." Ve své představivosti si začneme vytvářet různé scénáře a scény o tom, jak to burrito vypadá, jak voní, jak ho podávají, jak chutná apod. Toto dokážeme dělat celé hodiny. Všichni víme, že jakmile přijedeme do té pověstné restaurace, tak skutečnost nikdy neodpovídá tomu, co jsme si představovali, nikdy!

A toto je přesně způsob, jakým po celou dobu používáme představivost, neustále a se vším. To je důvod, proč jsme zcela ztotožněn, pohlcen. Co je pravým opakem dhjány. Čili takto používáme představivost skrze ego.

Dhjána [pohroužení] je branou vnímání reality. V tomto stavu vědomí nepromítá své touhy. Pokud se chceme dostat do tohoto stavu vědomí, musíme zastavit promítání svých tužeb hned teď, od okamžiku k okamžiku. Musíme se naučit vidět věci tak, jak skutečně jsou.

Jediný způsob pro vás jako skutečně pochopit tuto přednášku je začít se věnovat meditaci, dokud se vám samým nepodaří dosáhnout stavu dhjána. Nemyslete si, že to je otázkou "času," protože to není. Je to jen otázkou efektivního uplatnění kroků tady a teď.

"Když se usadíte k meditaci, v duchu si řekněte, že: "Jsem pevný jako skála." Vsugerujte si to asi tak šestkrát. Pak se ásana brzy ustálí. Když se usadíte k meditaci s cílem dosažení stavu dhjána, musí se z vás stát živá socha. Teprve pak budete mít skutečnou stabilitu v ásaně. Za rok pravidelným cvičením se vám úspěšně podaří nabýt schopnost sezení tři hodiny v kuse. Začněte s půl hodinou a postupně zvyšujte dobu. Pokud sedíte v ásaně, snažte se držet hlavu, krk a trup v jedné rovině. Držte se jedné ásany a opakovanými pokusy ji udělejte skutečně stabilní a dokonalou. Nikdy ásany neměňte. Houževnatě se držte jedné a vytěžte z ní maximum. Ásana dává Dridhata (sílu). Mudra dává Sthirata (stabilitu). Pratjáhára dává Dhairja (odvahu). Pránájáma dává Laghimā (světlost). Dhjána dává Pratjakshatva (vnímání) Sebe (Bytí, Ducha) a Samádhi dává Kaivalja (izolaci), což je vskutku svoboda nebo konečná blaženost." - Šrí Svámí Šivánanda

Toto je šestá část kurzu s názvem Palivo pro duchovní zážitek

přeloženo z anglického originálu: Absorption
přednáška daná Gnostickými instruktory na gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian