5. Koncentrace

"Když se nám během hluboké vnitřní meditace podaří zcela utišit mysl a dostat ji do absolutního ticha - jak zevnitř tak zvenku, a to nejen na povrchní úrovni, ale i ve všech různých chodbách, podvědomých oblastech a koutech - pak Esence, tj. vzácný prvek nacházející se v našem nitru, uniká z láhve a splývá s Bytím, Nejvnitřnějším, aby zažila realitu." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

"Je zcela nemožné, abychom zažili Bytí, Nejvnitřnějšího, Realitu, aniž by jsme se stali opravdovými, technickými a vědeckými mistry záhadné vědy zvané meditace. Je zcela nemožné, abychom zažili Bytí, Nejvnitřnějšího, Realitu, aniž by jsme dosáhli skutečného, ​​dokonalého ovládnutí klidu a ticha mysli. Nicméně, nesmíme se dát oklamat a koupit "zajíce v pytli," protože ego také touží a prahne po tomto tichu, ba co víc, dokáže ho vyprodukovat i uměle." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

V prvních několika přednáškách tohoto kurzu o palivu pro duchovní zážitek, jsme popsali faktory, které poskytují základ, na jehož základě se tento duchovní zážitek stane skutečností, něco, co se může skutečně uskutečnit. Toto je důležité. To je celý důvod, proč studujeme gnózi: abychom skutečně měli zkušenosti/zážitky, a ne jen teorie nebo přesvědčení, ale abychom skutečně viděli, ochutnali, dotkli se a pocítili skutečnost/realitu, která se nachází mimo fyzických smyslů, realitu ducha. Tato realita opravdu existuje.

Život je mnohem víc než jen fyzické tělo. Život je mnohem víc než jen přesvědčení a teorie. Aby bylo možné vidět, ochutnat a zažít realitu, musíme přesně vědět, jak na to. Toto přesné poznání není teoretické, a také se nejedná o přesvědčení. Je to něco, co děláme. Je to něco, co je třeba udělat a uskutečnit.

Každé pravé náboženství je postaveno na tomto základě duchovního zážitku. Co se děje v průběhu staletí po založení jakéhokoliv náboženství, je to, že přívrženci nebo stoupenci tohoto náboženství - a to z důvodu povahy poškozené mysli, kterou máme - postupně ztrácejí kontakt s možností mít přímou osobní zkušenost božství. Tím jak ztrácejí tento kontakt, rozvíjejí teorie a přesvědčení o tom, co bylo kdysi pro ně možné zažít, ale už není, díky stavu jejich mysli. To je důvod, proč lidé postupem času a století, ztratili pravé srdce a duši náboženství.

Gnóze je řecké slovo, které znamená, poznání ze zkušenosti/zážitku. Pokud se někdo nazývá gnostikem, tak by si měl být velmi dobře vědom významu tohoto slova. Nazývat se gnostikem je skutečně odvaha. Je to něco velmi významné. Nazývat se gnostikem znamená, že takový člověk má zkušenosti/zážitky. Při používání tohoto slova musíme být opatrní.

Musíme být opatrní, když studujeme tuto vědu. Duchovní zážitek není plané přesvědčení. Jen proto, že někdo věří v Boha, neznamená, že zažil Boha. Nebo proto, že někdo věří v astrální svět nebo astrální projekci, neznamená, že ji i zažil. Tento rozdíl mezi přesvědčením a zkušeností / zážitkem je velmi kritický.

Když se o něčem vyjádříme jako o pravdivém, aniž jsme to vůbec zažili, tak překračujeme určitou hranici a stáváme se lhářem. Duchovně řečeno, lhát je zločin. Být lhářem je urážet Boha, který je pravdou. Když hovoříme o duchovních věcech, náboženství, nebo o Bohu, tak bychom měli vyprávět o tom, co známe z vlastní zkušenosti. Pro většinu z nás to bude znamenat neříct téměř nic. To, co můžeme říci o náboženství z osobního poznání bude velmi málo.

Tato disciplinovanost, tento typ poctivosti říct jen to, co člověk zná na základě vlastních zkušeností, je velmi důležité. Tím, že ostatním mluvíte věci o náboženství, které jste sami nezažili, že tyto věci jsou pravdivé, tak nejenže lžete jim, ale i sobě. Když druhým lžete o náboženství, duchu, nebo Bohu, tak také lžete sám sobě. Co to ve vaší mysli začne rozvíjet, je mystická pýcha. Tendence, která je v dnešní době velmi rozšířená, kde lidé potvrzují to, co nevědí. Pokud potřebujete příklad, zajděte si do jakéhokoliv knihkupectví nebo jakéhokoliv kostela, a tam najdete mnoho nadšených a upřímných lidí, kteří vám budou lhát přímo do obličeje: tvrdíc, že ​​Bůh je a toto nebo tamto (podle jejich konkrétních dogmat), náboženství je to nebo ono, duše je to či ono, ale pravdou je, že oni nezažili vůbec nic z reality. Mají pouze názory a teorie. Celkově vzato to myslí dobře, ale jsou to lháři. Všichni jsme vinni z tohoto.

Problém, který z tohoto vyplývá, je dvojitý.

Prvním problémem při lhaní a tvrzení věcí, co jsme nezažili, že jsou pravdivé je ten, že přerušujeme potenciál pro další duše k získání znalostí. Bráníme jejich možnosti pro rozvoj, protože říkáme věci, které nejsou pravdivé. Mluvíme o věcech, které jsou nesrozumitelné a které nejsou vědomé. Duše a duch roste skrze vědomé poznání, ne skrze teorie.

Druhým problémem je, že bráníme svému vlastnímu pokroku. Naše mysl začne přemýšlet a namlouvat si: "Opravdu znám tyto věci. Opravdu to vím, protože jsem to četl/a v té a té knize a tomu věřím, vím to." Ale to je lež. Tato lež je dychtivě pohlcena egem, protože egu to dává velkou moc nad vědomím. Toto dává egu schopnost udržet vědomí ve spánku. Typickým příkladem jsou výroky jako: "Už mám náboženství. Patřím k vybraným lidem. Mám tento -ismus, který následuji. Mám správné oblečení, na poličce mám správné knihy a na oltáři mám správné věci. Znám přesná slova, jaké třeba říkat, správně písně , které je třeba zpívat, a tedy jsem zachráněn. " To je to, co říká ego, a vědomí během celého tohoto spí. To je zločin proti duši.

Potvrzovat něco, co nevíme - ať už navenek nebo vnitřně - je druh vraždy, druh zabíjení, ve kterém zabíjíme duši. Zabíjíme potenciál duše, tu naléhavost a touhu opravdu zažít a poznat Boha. Mysl tento potenciál zabíjí. To je vlastně Kain, jak zabíjí Ábela. To je to, co je tím příběhem míněno.

Náš Kain (mysl) zabíjí našeho Ábela (duše), když čteme nějakou duchovní knihu, rychle ji zhltneme a pak tomu všemu věříme, aniž jsme se o tom přesvědčili na základě vlastní zkušenosti. Milujeme to, věříme tomu a všem pak povídáme, "Toto je pravda, našel jsem to!" Pravda však není v knize.

Najdeme nějaké náboženství, školu, nebo skupinu, a říkáme: "Toto je skutečná skupina. Tito lidé mají pravé učení. Mají takového a takového mistra; mají takové a takové znalosti. Toto je pravda." To je lež. Pravda se nenachází mimo nás. Pravdu nenajdeme v nějakém společenství. Pravda není v učiteli. Pravda není v knize, kostele, nebo chrámu.

Pravdu nenajdeme v nějaké jiné zemi. Někteří lidé si myslí, že k tomu, aby mohli najít duchovno musí jít do Indie, Tibetu, Číny nebo do Mexika. No opět se jedná o tu samou lež.

Někteří lidé si myslí, že je třeba, aby si koupili nějaký krystal nebo předmět na oltář nebo určitý typ náhrdelníku nebo náramku, nebo určitou knihu, která je "posvátná," přičemž se domnívají, že pravda se nachází v těchto věcech, že Bůh je zachrání prostřednictvím nějakého krystalu, rostliny, byliny, medicíny nebo artefaktu. Toto všechno jsou lži.

Všichni ignorujeme fakt, že nejhlavnější nádobou/schránkou pro Boha, je naše srdce. Nejhlavnějším místem pro Boha k projevení, je ve vašem srdci. Není to v kameni, není to v rostlině, není to v chrámu nebo v kostele; je to ve vašem srdci, a v srdcích vašich bratrů a sester. Díky mysli a egu vždy hledáme Boha na špatných místech.

Tři základy

Toto stanovisko předkládám na objasnění dnešního tématu. V předchozích přednáškách jsme jako první hovořili o sexuální energii. Sexuální energie je nejmocnější silou k jaké máme přístup. Tato energie má sílu vytvořit život. K větší síle se nedostaneme. Pokud ji dokážeme moudře využít, tak pomocí ní můžeme vybudovat duši. Je to moc vědět to, co umí Bůh: stvoření.

Za druhé, jsme povídali o bódhičittě, což je velmi hluboké a významné slovo, které znamená vědomou lásku se znalostí prázdnoty. To je druhým faktorem, který potřebujeme. Je to druh moudrosti, druh znalostí, které sahají daleko nad rámec kapacity našeho intelektu. Jedná se o typ soucitu plného lásky, který má znalosti o tom, jak funguje příroda na nejhlubší úrovni, tj. absolutno. Důvod proč musíme pochopit bódhičittu je ten, že ona poskytuje úplný základ pro celou cestu. Je to termín, který si náš intelekt může snadno zařadit, ale abychom tento termín mohli pochopit duchovně, na to ho musíme praktikovat v každodenním životě. Bódhičitta, mysl moudrost, mysl Krista, není mysl, kterou máme nyní. Jedná se o jiný typ mysli. Bódhičitta musí být naším neustálým společníkem.

Třetí faktor, který jsme si vysvětlili byla víra. Pokud nemáme víru, pak žádná duchovnost není možná. Totéž platí pro každý jeden faktor. Bez sexuální energie, nebudeme mít žádné palivo, žádnou energii, která by poháněla naše snažení. Bez bódhičitty nebudeme mít správný pohled na věc, správné hledisko, kterým by měla být láska k druhým. Potřebujeme mysl, která vidí, jak vidí Kristus: s moudrostí, láskou. Zatřetí, pokud nebudeme mít víru, a to nejen v Boha, ale i v sebe sama, pak to nedokážeme, protože cesta je velmi těžká. Není to snadné.

Po zřízení těchto tří základů dojdeme ke klíčovému bodu, který je zrealizuje. Klíč, který je všechny vzájemně zapojí a uvede do činnosti. Tímto klíčem je koncentrace.

Koncentrace

Co je to koncentrace? Je to schopnost dávat pozor a nebýt rozptýlen. Koncentrace je schopnost zaměřit pozornost, aniž by nás něco dokázalo vyrušit.

Koncentrace je nástroj, jehož prostřednictvím tříbíme duši.

V každé náboženské tradici se o koncentraci vypráví jako o jedné z etap cesty meditace. Mnozí studenti mysticismu, zvláště v asijských tradicích, tráví hodně času s rozvojem koncentrace.

Pokud jste studovali nějaké náboženství určitou dobu, pak jste si vědomi stovky různých druhů koncentračních cvičení. Mezi ně patří: džapa (recitace mantry), vizualizační cvičení, annappana, (pozorování dechu). Existují stovky odrůd těchto typů cvičení. Některé zahrnují vizualizaci a některé ne, ale toto všechno jsou pouze předběžná cvičení. Jsou to jen cvičení na rozvíjení schopnosti koncentrace.

Když zde mluvíme o koncentraci, tak nemáme na mysli předběžná cvičení. Když mluvíme o koncentraci, jako o předpokladu, který tříbí duši, tak nemluvíme o strávení pár minut denně soustředěním se na dech. Koncentrace je způsob, jak používáme pozornost od okamžiku k okamžiku. Je to schopnost udržet kontrolu nad naší pozorností a nebýt rozptýlen.

Právě teď, všichni v této místnosti bojují s koncentrací. Máme tu miniaturního lucifera, který zde pobíhá a všech svádí k rozptýlení. Někteří z nás nemají schopnost udržet svou pozornost na přednášce a snadno se dají rozptýlit. Necháváme se rozptylovat dojmy, myšlenkami, pocity, vjemy apod. To je to, co potřebujeme v sobě vidět a změnit to.

Dát se snadno rozptýlit je obrovská překážka v duchovní práci. Důkaz naší slabé koncentrace můžeme najít v každé oblasti našeho života, zejména v dnešní době. Dennodenně jsme bombardováni s protikladem koncentrace. Toto se děje už po celá desetiletí, od vynalezení rádia. Když poprvé použili rádio jako vysílací médium pro reklamu, programátoři si uvědomili, že pro udržení pozornosti národa musely být věci dynamické, měnící se, překvapující, a krátké. Reklamy - které platili za tzv. zábavu - byly uváděny v krátkých malých kouscích informací, následně na co je měnily na něco jiného. Vždy se to měnilo na něco jiného; hlavní myšlenkou bylo pokaždé se snažit získat pozornost. Pak následovala televize, která učinila totéž s obrázky. Krátké, drobné věci, které se neustále mění. Nyní máme internet, což je ještě horší. V průběhu desetiletí vidíme, jako lidská schopnost soustředění se, je zcela zničena. Nyní je lidstvo 100 procentu rozptýlené. Mysl neustále pobíhá sem a tam, tam a zpět a nikdy není klidná. Vůbec nejsme schopni udržet pozornost na jednu věc více než na několik sekund.

Zatímco máme v práci údajně dělat svou práci, tak kromě toho máme také puštěné rádio, internet na obrazovce, telefon po ruce, otevřený e-mail, všude kolem samé papíry a spoustu věcí, které se dějí na počítači. Snažíme se dělat vše najednou. Říkáme tomu "multitasking," a jsme velmi hrdí na to, kolik věcí dokážeme "dělat najednou," ale to není zručnost. To je psychologický spánek. To je bezvědomí. Je to příznak velmi nepozorné mysli. Někteří lidé si myslí, že pokud se naučí, jak dělat mnoho věcí najednou, tak je to udělá efektivnějšími. Moderní věda říká, že je to lež, a že to je neefektivní, protože nejsme schopni soustředit se na jeden úkol a dotáhnout ho až do konce. Jsme příliš rozptýleni. Chceme, aby se dělo mnoho věcí najednou. Řídíme auto, posloucháme rádio a ve stejnou dobu s někým telefonujeme. Když kráčíme, musíme mít zapnutou hudbu, a možná dokonce i číst knihu vše ve stejné době - ​​při chůzi! Toto je hluboký stav rozptýlení, a nikoli koncentrace. Myslíme si, že je to schopnost soustředit se a zaostřit pozornost, ale jedná se o stav spánku.

Pokud si představíme vědomí jako světlo - což i je, energicky se skutečně jedná o světlo - náš současný stav vědomí je jako tlumená žárovka, která vrhá světlo každým směrem. Nemá žádné zaměření. Ve chvílích, kdy se opravdu musíme zaměřit a soustředit se, tak nemůžeme, nebo pokud můžeme, tak ne na dlouho. My se sice pokoušíme tuto žárovku zaměřit, ale jakýkoliv nepatrný zvuk, jakýkoliv nepatrný pocit je pro nás dost na to, abychom ztratili zaměření a rozptýlily se. To je důvod, proč neustále zapomínáme na to, co děláme. V jakýkoli okamžik se zamyslíme, a sami sebe se zeptáme: "Co jsem to dělal? Nevzpomínám si, co jsem říkal? Co jsem to vlastně dělal? Kde jsem nechal klíče? Kde jsem nechal peněženku? O čem jsme to právě mluvili? Zapomněl jsem." Všichni to děláme a myslíme si, že to není něco obzvláště důležité, ale pravdou je, že je to nesmírně důležité.

Základem rozvoje duše je probuzení vědomí: vědomí o tom, co děláme v každém okamžiku. Je to schopnost neustále dávat pozor a nedat se rozptylovat. Poté jako nabudeme tuto schopnost je třeba meditovat. Meditace je postavena na tomto základě: nasměrovat pozornost vůlí, aniž bychom se nechali rozptylovat. Prostě, abychom byli schopni na delší dobu nasměrovat pozornost, aniž jsme se dali rozptýlit. Pokud to neděláme v průběhu dne, po celý den, pak to nikdy nebudeme schopni udělat, když si sedneme meditovat. Bude to nemožné, zcela nemožné.

Schopnost soustředění se, se vyvíjí podle toho, jak používáte pozornost během dne. Každý z nás má určitou sílu se soustředit, ale pouze malou. Obecně ji používáme pouze v souladu s naším psychologickým podmíněním. Momentálně jsme hluboce podmínění touhou, egem, pýchou, závistí, obžerstvím, hněvem, leností apod. - všemi těmito vlastnostmi. Když něco přitáhne pozornost k jednomu z těchto podmíněných aspektů naší mysli, tehdy jsme schopni velmi dobře se soustředit.

Pozorujte se, nahlédněte do svého života, a objevte v sobě něco, co opravdu milujete. Nezáleží na tom, zda je to škodlivé, nebo ne. Například, vaše oblíbené televizní pořady; když dávají "vaši relaci," tak nic vás nedokáže rozptýlit. Když vysílají "váš zápas" nebo "vaši relaci," tak vám může spadnout i dům na hlavu, a vám to bude jedno, protože musíte zjistit, co se děje ve vaší relaci: "Bude žít, zemře, dostane toho chlapa, rozvedou se , a kdo vyhraje zápas?" O nic jiného, ​​co se děje kolem nás se nestaráme; kolem nás může být chaos, můžeme mít naléhavou potřebu jít na záchod, nebo jíst, pít, ale nám je to jedno, protože jsme tak soustředění na to, co sledujeme. To je koncentrace, ale negativní, protože je prováděna bez vědomí. Je to bez vědomí sebe sama. To je to, co můžeme nazvat "jednobodový" typ koncentrace, typ koncentrace v němž je všechno ostatní vyloučeno. Jsme plně zaměřen a všechno ostatní vylučujeme. Tato schopnost je to, co musíme využít duchovně. Schopnost dokázat se hluboce soustředit. Když se učíme předběžné koncentrační praktiky, to je to, co se vlastně učíme: jak se soustředit na jednu věc na delší dobu. Opět platí, že se jedná jen o cvičení. Je to jen začátek.

Pokud vám tohle všechno připadá technické a příliš "intelektuální," rád bych se s vámi podělil o citát Samaela Aun Weora:

"Je zcela nemožné, abychom zažili Bytí, Nejvnitřnějšího, realitu, aniž by jsme se stali skutečnými, technickými a vědeckými mistry té záhadné vědy zvané meditace." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

Mnoho lidí vstoupí do náboženství - ať už je to gnostické, buddhistické nebo křesťanské - a jednoduše chce věřit. Oni si prostě chtějí vzít tuto tradici, dát si ji na sebe jako nějaké roucho, a chodit v něm. Pak říkají, že "Patřím do této skupiny, a teď jsem zachráněn." Takto ale realita nefunguje. Chcete-li gnózi, a chcete dát zrod duši, pak se musíte stát mistrem meditace. Toto se prostě nedá obejít. Můžete to nazývat jinak. Můžete to volat modlitba. Pokud to chcete volat modlitba, skvělé, protože meditace je totéž. Nemusíte používat slovo "meditace." Někteří lidé toto slovo nemají rádi. To je v pořádku.

Co meditace znamená, je klid a ticho mysli, a probuzené vnitřní vnímání. Co to je? Kdy budeme mít klid a ticho mysli? Když ego není přítomno. Nicméně pokud je ego přítomno, mysl je roztržitá. Různé prvky si dožadují pozornost mysli a proto není schopna si tuto pozornost udržet. Je to ego, které produkuje konflikt. Je to ego, které vytváří chaos naší mysli. Pokud chcete znát svůj vlastní stav, svůj vlastní klid mysli, zastavte se na chvíli, nahlédněte do své mysli, a nemyslete. Dokážete přestat myslet? Dokážete setrvat v tichosti, aniž byste přemýšleli? Dokážete, pokud se naučíte jako. To je důvod, proč Samael Aun Weor také řekl:

"Bez rozumné koncentrace myšlení je zažití pravdy nemožné."

Když mluvíme o koncentraci někteří z nás mohou mít dojem, že to je něco velmi přísné, že to je něco, co je velmi bolestivé. Tak tomu není. Skutečná koncentrace je zcela uvolněná a v dokonalém klidu, ale přesto se nejedná o něco líného. Nejedná se o "polehávání" nebo "vypnutí." Krásný obraz dokonalé koncentrace je kočka připravena ke skoku. Kočka, která je připravena zaútočit, je naprosto uvolněná, protože její cíl může jít libovolným směrem. Pokud by byla ztuhlá a číhá na oběť na cíl pouze jedním směrem a ten by nakonec šel jiným směrem, tak by ho minula. Takže musí být velmi flexibilní. Kočky jsou velmi pozorné. Bez ohledu na to, co se kolem nich děje, ony jsou si vědomy svého prostředí. To je koncentrace. To je krásná ukázka koncentrace. V přírodě najdete mnoho takových příkladů.

Vůle a představivost

Skutečná koncentrace je flexibilní a současně projektivní. V gnosticismus mluvíme o vůli a představivosti, jak o aspektech, které přinášejí ovoce meditace. V knihách, které studujeme se dočteme, že musíme "spojit sílu vůle a představivost." Když mluvím o koncentraci, mám na mysli vůli.

Opět platí, že skutečná koncentrace není tuhá nebo napjatá. Možná jste si všimli, že když se snažíte soustředit, stanete se velmi napjatým. To je překážka. Musíte se uvolnit. Skutečná koncentrace je naprosto uvolněná, ale pozorná. Pevně ​​soustředěná na svůj objekt, ale flexibilní. Při koncentraci nespouštíme ze zřetele co pozorujeme, ale ani nejsme napjatý nebo ztuhlý.

Toto je symbolizováno v prvním arkánu tarotu, mág. Mág představuje vůli. Je to síla vůle vědomí.

Na obrázku vidíme znázorněného mága, jak stojí u stolu se zdviženou levou rukou. V této ruce drží tyč moci. Tato tyč moci je moc mága. Mág je náš duch, náš Nejvnitřnější, naše Bytí.

Nezapomeňte na ten citát ve kterém stojí,

"Je zcela nemožné, abychom zažili Bytí, Nejvnitřnějšího, realitu, aniž by jsme se stali skutečnými, technickými a vědeckými mistry té záhadné vědy zvané meditace." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

Tento obrázek představuje právě to. Na tomto obrázku vidíme Bytí, které stojí dokonale rovné, a vedle něj je stůl. Tento stůl jsme my. Je hranatý, protože máme čtyři těla: fyzikální/vitální, mentální, astrální a příčinné. (Vitální a fyzické jsou považována za jedno). Tento stůl představuje duši. Na stole leží různé prvky, jejichž symboliku nemáme čas vysvětlit, ale to, co tato karta reprezentuje je vůle Ducha, vůle Bytí, která by měla být prováděna nad tímto "stolem," kterým jsme my. Když se učíme meditovat, Bůh nám pomůže. Bůh pomůže naší duši naučit se meditovat. On je náš guru. On je náš učitel. Pokud se chcete naučit meditovat, modlete se a proste svého Nejvnitřnějšího, aby vás to naučil. On vás bude učit, ale musíte poslouchat, co vás učí.

Co je pro mě na tomto obrázku zajímavé je to, že v levé ruce drží tyč síly. Symbolicky levá ruka je obecně ženská a pasivní, ale on ve vzpřímené poloze drží falický znak. Takže zde vidíme spojenou ženskou a mužskou sílu uvolněným způsobem. To se týká vůle a představivosti. Týká se to ženského a mužského proudu v naší fyziologii: Idá a Pingalá, Adama a Evy, Lalana a Rasana, o kterých jsme hovořili v předchozích přednáškách: jedná se o proudy energie, které protékají naší fyziologií. Musíme být vyvážený a v rovnováze. To je důvod, proč před samotnou meditací děláme mantry a pránájámy. Účelem je uvolnit se a vyvážit naši energii a stabilizovat mysl tak, abychom mohli zvednout tuto tyč a zažít Boha.

Tyč má mnoho úrovní významu. Může například představovat mistrovství nebo také může představovat cíl. Co je na tomto obrázku velmi zajímavé je fakt, že tento obrázek je téměř identický s obrázkem Naga, se kterým jsme se již v tomto kurzu setkali.

Naga je ve vodách a v levé ruce drží přání plnící klenot, čintámani. Tento klenot představuje plnou sílu duše, plně rozvinutou lidskou bytost. Z klenotu šlehají plameny kundaliní. Na těchto dvou obrázcích můžete vidět mnoho podobností. Mág mě na hlavě hada; což představuje jeho mistrovství. Naga má pět hadů, kteří představují pět zasvěcení. Oba jsou na vodě. Naga se z vod vynořuje a mág stojí nad nimi. Mezi nimi je vskutku zajímavá podobnost. Jeden obraz pochází od Egypťanů a druhý je od Tibeťanů.

Všechna náboženství kladou důraz na koncentraci, i když to v některých tradicích nemusí být hned zjevné. Koncentrace je základním prvkem, který umožňuje duši zažít Boha. V starobylé křesťanské tradici, v písmech Philokalia se o koncentraci mluví do hloubky. V tantrických a hinduistických jógových tradicích se koncentrace zkoumá také do hloubky. Totéž platí pro buddhismus, pro všechny buddhistické školy, ať už jsou to školy sútrajány, mahájány, nebo tantrajány. Pokud své náboženství budete brát opravdu vážně, ať už je to jakékoliv náboženství, a budete ignorovat koncentraci, tak se nikam nedostanete. Budete mít jen plané přesvědčení. Na konci zemřete a ničeho nedosáhnete.

Chcete-li ve svém náboženství něco dokázat, musíte pochopit toto: Koncentrace má dvě formy, které je třeba znát.

"Existují dva typy koncentrace: první je jednobodový typ koncentrace. Druhá je celková, kompletní typ, tj. všezahrnující." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

1. Jednobodová koncentrace

Začátečníci v každém náboženství se učí jednobodovou formu koncentrace. Jednobodová forma koncentrace je typ koncentrace, který vylučuje vše kromě objektu na který je koncentrace zaměřena. To znamená, že se soustředíme na jednu věc, a vylučujeme všechno ostatní z pozornosti. Tímto způsobem shromažďujeme veškerou schopnost soustředění se, abychom ji zaměřili jen na jednu věc.

Jako příklad, v sútrajáne nebo základní úrovni buddhismu, studenti se učí anapana, což je cvičení na pozorování dechu. V hinduistické tantře a hinduistické józe, studenti používají kámen, skálu, sochu, obraz, mantru, cokoliv. Učí se soustředit na objekt, a zapomenout na všechno ostatní. Totéž platí pro Zen. Toto všechno jsou jednobodové formy koncentrace.

Všechny tyto typy koncentračních praktik jsou pouze předběžná cvičení. Jsou to nástroje na rozvoj schopnosti se koncentrovat. Oni samotné nevytvářejí osvícení. Oni nedokáží osvobodit duši. Mnoho škol učí, že tato cvičení vedou k osvobození. Toto je pravda asi ve stejném smyslu, jako když se ve škole naučíte abecedu a řeknou vám, že toto vám přinese doktorát. Rozumíte tomu? Když jste ve školce, a učíte se své první písmenka, ty budete potřebovat, aby patnáct nebo dvacet let později jste mohli dostat svůj doktorát. Tyto koncentrační cvičení jsou stejná. Jsou jednoduchou abecedou. Jsou to základy. Oni sami o sobě neosvobozují duši. Možná se vám podaří mít během nich určité zážitky. To se může stát. Pokud jste seriózním studentem, tak budete mít zážitky, ale tyto zážitky nejsou osvobození. Osvobození přichází výhradně jedním způsobem: tím, že zničíme příčiny utrpení, tj. touhy, ego. Ego můžete zničit pouze tehdy, když ho pochopíte. S žádným zlozvykem nepřestanete, dokud si neuvědomíte - vědomě, hluboce, - že to je zlozvyk, který vytváří utrpení. To je jediný způsob, jak odstranit ego a osvobodit duši. Musíme pochopit naše špatné návyky a zastavit je. A na to potřebujeme silnou koncentraci.

Každé náboženství učí tyto jednobodové typy koncentrace svým začátečníkům. Možná že neřeknou, že studenti jsou začátečníci, protože mnozí z nich mají hodně pýchy a věří, že jejich techniky je dovedou k osvobození. Důrazně a důrazně budou opakovat, že jejich techniky vás osvobodí. Nenechte se mýlit. Pokud budete studovat všechna náboženství komplexně tak, jak to děláme v gnóze, pak porozumíte, že nemůžete osvobodit duši, pokud neodstraníte příčinu utrpení: ego. Eliminace ega přichází pouze když ho skutečně pochopíme. Ne díky nějaké technice, ale díky vědomému pochopení.

2. Všezahrnující koncentrace

V některých tradicích, včetně všech těch o kterých jsem se již zmínil, někteří studenti se také učí všezahrnující typy meditace. Tyto jsou trochu vzácnější, protože jsou vnímány jako těžší. Některé příklady zahrnují některé Zen praktiky, některé jógové postupy v jnana józe, rádža józe a jiných takových podobných tradic. Zejména ve školách mahájány a tantrajány. Mahájána tradice v Číně a Japonsku, ale pravděpodobně nejslavnější příklad tohoto všezahrnujícího typu meditace jsou mahámudra a dzogčhen, které jsou nejvyšší jógou v tibetském buddhismu. Když říkám, že nejvyšší, to znamená, že nejtěžší na pochopení a praktikování.

Všezahrnující typ meditace nebo koncentračního cvičení je takový, ve kterém není nic vyloučeno. Jinými slovy, v jednobodovém typu se soustředíme na jednu věc a všechno ostatní vylučujeme. Ve všezahrnujícím typu meditujeme nad vším, co se dá současně vnímat.

Nyní, pokud se nad tím chvíli zamyslíte, a uvědomíte si, jak těžké je pro vás soustředit se na jednu věc a udržet koncentraci, pak přemýšlejte, jak těžké to bude meditovat nad vším a udržet koncentraci. To není snadné. Není to vůbec snadné. Ale dovolte mi, abych vám řekl tajemství: tento typ koncentrace je daleko silnější. To je důvod, proč v tibetském buddhismu zejména všezahrnující meditace je nejvyšší formou této tradice. Nejvyšší. Je sice těžká ale zato nejúčinnější. Ve skutečnosti je tak těžká, že byla držena v tajnosti. Je to pouze v posledním desetiletí, nebo v posledních dvou desetiletích, kdy písma této tradice byly přeloženy do moderních jazyků. Držitelé rodové linie ji začali vyučovat otevřeně. Jedná se o velmi složitou techniku. Co je ještě úžasnější je, že Samael Aun Weor učil tuto techniku ​​po celou dobu, už před padesáti, šedesáti lety. Nikdo si toho neuvědomil, ale to je jen další příklad jeho vynikajícího vývoje. Měl znalosti ke kterým se člověk nemohl dostat z knih.

Aplikování koncentrace

Na obrázku vidíme jogína, jak sedí v meditaci a na páteři má znázorněny tři kanály energie. Dále vidíme jak mu z úst vychází mantra, jak mu z hlavy šlehají plameny a další mantru na vrcholu plamenů. Tento obrázek má hluboký význam. Specificky se vztahuje k józe Ňiguma a Náropy. V syntéze to ilustruje to samé, co studujeme v gnóze přes pránájámu. Tento obrázek představuje předběžné cvičení, jak využít energii a zaměřit pozornost skrze pránájámu. Ty mantry jsou mantry pro pránájámu: Ham-Sah. Co je zajímavé v této přednášce je vidět, jak do sebe tyto symboly zapadají. Vidíme jogína, jak velmi uvolněně sedí v meditaci. Vidíme ho, jak opakuje mantry. Na páteři mu vidíme, jak se tam pohybují energie a jak mu z hlavy stoupají plameny. Na vrcholu plamenů vidíme mantru. Tato mantra je obrovská. Tento obrázek nám ukazuje jednobodovou koncentraci. Jogín se zaměřuje výhradně na mantru, na vizualizaci, a na cvičení.

Nevím jak vy, ale když většina z nás dělá pránájámu, naše koncentrace je velmi ubohá. Z vlastních zkušeností a ze zkušeností, které mám při práci se studenty mohu říci, že když lidé dělají pránájámu, tak mají tendenci dělat to mechanicky, a mysli dovolí přemýšlet o jiných věcech, jednoduše ji nechají ať si bloudí. To je chyba.

Recitace manter, pránájámy, runová cvičení, tibetská cvičení jsou všechny krásné příklady jednobodových forem koncentračních cvičení. Tímto způsobem by měly být i prováděny, a nikoli pouze mechanicky. Neměli bychom je dělat jen proto, že chceme mít zážitek, protože pak toto cvičení děláme naplněný touhou. Namísto toho bychom měli provádět cvičení s koncentrací, s modlitbou, a s touhou zaměřenou k Bohu. To je to, co tento obrázek představuje. Protože jeho pozornost je zaměřena na mantru, něco se z ní vynořuje. Ty čáry představují étery (lung v tibetštině). Tyto étery vedou ke chrámu v nirváně, který je znázorněn v kruhu. Je tu někdo, kdo by chtěl navštívit chrám v astrální rovině a mluvit s mistrem? Každý by to chtěl, ne? Každému se to může podařit, pokud se soustředí, pokud se uvolní, a vytrénuje si pozornost. Jednoduše se nesmíte nechat rozptýlit. Tento obrázek nám ukazuje, že je to možné. Musíme praktikovat v správným způsobem. Musíme se soustředit.

Uvolnění a koncentrace

Dovolte mi, abych něco velmi důležité o tomto vysvětlil. Jak jsem již zmínil, naše mysl je velmi podmíněna velkým množstvím touhy. Když si sedneme meditovat, první krok, který se na samém začátku doporučuje, je uvolnit se. Toto uvolnění samozřejmě platí pro fyzické tělo. Musíme uvolnit všechny svaly tak, abychom se cítili naprosto uvolněně ve velmi dobré pozici, abychom v ní mohli na chvíli setrvat, aniž jsme trpěli nějakou bolestí. Nicméně uvolnění je také třeba v srdci: uvolnit se emocionálně. To zahrnuje jakoukoliv narůstající úzkost, jakékoliv roztrpčení, jakoukoliv poraženeckou náladu, typu: "Nevím, proč se vlastně s touto meditací obtěžuji, i tak se mi nikdy nepodaří meditovat." Tento psychologický prvek vám znemožní meditovat. Pokud si namlouváte, že nedokážete meditovat, tak pak se vám to skutečně nepodaří. To je důvod, proč potřebujeme víru.

Pokud meditujete s touhou, že "Tentokrát dosáhnu samádhi. Nepostavím se, dokud nedosáhnu samádhi." To je omyl. To se rychle obrátí k hněvu. Ta touha je ego, které touží po pocitu nebo úspěchu. Je to nenasytnost, je to žádostivost. Je to touha po pocitu. Je to myslet si, že dosáhnout samádhi a mít zážitek s bohy může být zažité egem.

Když se posadíte k meditaci, nejdůležitějším krokem je uvolnění. Všichni si myslí, že konec meditace je nejdůležitější, kdy bychom měli zažít nějaký zážitek. Tak tomu, ale není. Je to začátek. Na čem záleží nejvíce je jako začnete. Pokud začnete špatně, vaše úsilí nepovede nikam. Začněte na dobrých základech. Modlete se, uvolněte se, soustřeďte se. K vizualizaci se dostaneme později. Modlete se, uvolněte se, soustřeďte se. Skutečně pozorujte svou mysl. Skutečně pozorujte svou náladu. Skutečně pozorujte svůj záměr.

Teď už víte, proč jsem dal přednášku o bódhičittě před touto přednáškou. Váš záměr by měl být opravdu pomáhat druhým. Zjistit, jak vytváříte utrpení pro sebe a pro ostatní. To je důvod proč meditujeme - abychom se dozvěděli příčinu utrpení. Skutečným základem pro meditaci není mít zážitky. Nejde o to dostat se do chrámu, aby mistři chrámu mohli říci, "Ach mistr takový a takový, konečně jste se vrátil." Všichni studenti chtějí mít takový zážitek, ale to je ego pýchy. To není duše, která to chce. To je ego. Všichni chceme mít zážitky, že se dostaneme do vnitřních světů, a že nám tam řeknou, jak velký mistr jsme apod. Na této touze musíte pracovat; to je pýcha.

Ve svém cvičení musíte začít se správnými základy. Pokud tak učiníte, když se skutečně uvolníte, začnete se modlit a začnete meditovat, pak to bude mnohem jednodušší, protože vaše cvičení nebude podmíněné nějakou touhou.

Další populární formou podmínění je nenasytnost. Ego, které se chce vyžívat v pocitech o nichž sní jako o samádhi, astrálním cestování, nirváně apod.

Pokud se opravdu naučíte, jak se uvolnit a pozorovat se, pak nebudete podmíněný tou pýchou nebo ostudou, která říká: "Nedokážu meditovat." Nebudete podmíněn žádným jiným psychologickým faktorem, který pro vás vytváří překážku. Těchto prvků nebo různých faktorů si musíte být vědomi, uvolnit se, a překročit je.

Napětí - ať už fyzické, emocionální, nebo mentální - je kvůli konfliktu. Když jsou vaše tři mozky v rozporu, nemůžete se uvolnit, proto se nemůžete soustředit, a bez soustředění, nemůžete meditovat. Takže, začněte tím, že neustále, za všech okolností a všude budete uvolňovat tři mozky.

"Pravá koncentrace není výsledkem rozhodování se, se všemi svými zápasy, ani se nejedná o výsledek výběru takové nebo oné myšlenky. Myslet si, že tato nebo tamta myšlenka je dobrá nebo špatná, "O tomto nemohu přemýšlet," "je lepší přemýšlet o tomto," atd., ve skutečnosti vytváří konflikt mezi pozorností a rozptýlením. Klid a ticho mysli nemůže existovat tam, kde jsou konflikty." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

Zvládnutí meditace

Samael Aun Weor učil velmi jasně principy gnostické tradice, skrze své knihy a přednášky. Já nevím, jestli my, instruktoři odvádíme dobrou práci v předávání tohoto učení, ale co vím, z mé studie je, že Samael Aun Weor byl extrémně jasný, o něčem, co mnoho z jeho studentů přehlíží. To je důvod, proč v jiných třídách o tom mluvím na začátku svých přednášek. Opakovaně a jasně uvedl, že nemůžete být gnostikem pokud nedokážete meditovat. Být gnostik znamená, že jste mistrem meditace. Jednoduše řečeno, ale není to jednoduché dosáhnout. Pokud máte touhu pochopit gnózi, a dozvědět se, co gnóze a být gnostikem znamená, pak se musíte stát mistrem meditace. Nejen mít o ní mlhavou představu, ale být v ní skutečným mistrem.

V současné době naše "moderní" kultura prosazuje politováníhodnou vlastnost, kterou všichni máme, a tou je mít okamžité uspokojení/výsledky. Tato vlastnost se šíří po celém světě. Nyní studenti přečtou jednu z knih Samaela Aun Weora, kde se dočtou o všech jeho zážitcích a rozličných cvičeních, odloží ji a řeknou si: "Takže já teď také půjdu do astrálu." Jednou nebo dvakrát provedou určitá cvičení, a když se jim to nepodaří, pak řeknou: "Ach, tohle nefunguje." Kdo je zde pak blázen? My jsme, za to, že si myslíme, že jsme na úrovni autora knihy. Po pravdě řečeno, my jsme pro to nic neudělali ani jsme si to ničím nevysloužili. Chcete-li dosáhnout to, co dosáhl Samael Aun Weor, musíte trénovat a pracovat tak, jak trénoval a pracoval on. On své znalosti nedosáhl tím, že si přečetl nějakou knihu. On to dosáhl skrze každodenní cvičení a úsilí. Existuje mnoho gnostiků, kteří čtou mnoho knih a poslouchají spoustu přednášek, nebo praktikují jednu věc, nebo nějakou jinou a nic jiného. Tito lidé klamou sami sebe. Neudělejme stejnou chybu. Pokud chceme dosáhnout úrovně znalostí, úrovně porozumění, ke kterému nás tlačí vlastní Bytí, musíme se stát mistry meditace.

Dokonalé zvládnutí meditace začíná s koncentrací. Tomuto se nedá nijak vyhnout, a žádná jiná cesta neexistuje. Možná jste našli sto různých instruktorů, kteří učí meditaci a sto různých způsobů, a to je v pořádku. Existuje mnoho přístupů a mnoho technik, protože všichni máme svůj osobitý způsob myšlení; každý máme jinou mysl a každý z nás potřebuje jiné nástroje v jinou dobu. Důležité pro nás je, abychom měli ucelené pochopení toho, jak tyto nástroje a mysl společně fungují. A k tomuto se můžeme dopátrat pouze prostřednictvím tréninku, ne prostřednictvím knih, nebo prostřednictvím jiné osoby, ale prostřednictvím tréninku.

Student se jednou zeptal Samaela Aun Weora, "Mistr Samael, někdo nám řekl, že bychom měli meditovat deset nebo patnáct minut denně. Co si o tom myslíte?"

Samael Aun Weor řekl: "Seriózní gnostik by měl meditovat pět až šest hodin denně."

Deset nebo 15 minut vám nepřinese významné výsledky. Dokonce i při pěti nebo šesti hodin denně, jste stále považován za začátečníka, pokud je ego stále naživu. Může to znít drsně, ale to jsou fakta. Takže, i když je pravdou, že někdo úplně nový, může začít s deseti nebo patnácti minutami meditace denně, ale pokud jde o seriózního člověka, tak rychle spatří, že té meditace potřebuje podstatně více. Tuto dobu bude chtít sám přirozeně prodloužit, a bude se snažit vyhledávat více šancí meditovat. Ti, kteří se vyhýbají meditaci, gnózi vůbec nechápou. Nicméně, existuje mnoho lidí, kteří jsou prostě příliš líní, nebo se nechtějí změnit, a proto trvají na meditovaní pouze několik minut denně.

Naše podmínění je však všudypřítomné. Hluboko jsme ponořeni v karmě, v pýše a žádostivosti. Je to, jako kdyby jste se vydali ke obrovské hoře, a spatřili, že pod ní je uvězněna vaše milovaná! Vy se však rozhodnete, že deset minut denně kopání s polévkovou lžíci bude dostačující. Takto se však absolutně nikam nedostanete. Vy potřebujete mít energii a nadšení stejně silné jako dynamit. Vy potřebujete tuto horu vyhodit do vzduchu. Tímto dynamitem je pravá meditace. Tu horu nemůžete zapalovat kousek po kousku.

Meditace vyžaduje hodně vytrvalosti a úsilí.

Bohužel, v gnostickém hnutí je příliš mnoho pýchy. Příliš mnoho gnostiků říká, "My jsme gnostici, my jsme s Avatárem Vodnáře, my jsme vyvolený národ." Jaká hromada nesmyslů! To je prostě pýcha. S tímto postojem tedy na sobě ani tvrdě nepracují. Velmi rádi vzbuzují dojem, že jsou seriózní, ale "Strom se pozná po ovoci." Jaké je jejich ovoce? Klepy, vnitřní rozbroje, rivalita, soupeření, aby zjistili, kdo je "nejduchovnější, nejserióznější," kdo má největší skupinu, která má největší respekt, kdo má nejvíce škol, kdo se "nejvíce obětuje," atd. Opravdu se jedná o velmi smutnou situaci.

Podívejme se na jiné tradice, a zjistíme, jak upřímně a oddaně trénují oni. Osobně jsem navštívil sikhových, zenových, buddhistických, hinduistických, křesťanských, židovských, muslimských, a mnoho dalších skupin, a tam jsem viděl nesmírnou oddanost trénovat; Nebylo mezi nimi vůbec těžké najít studentů, kteří každý den strávili mnoha hodinami meditováním a modlením se. Mnozí tráví celý svůj víkend v chrámu, kde se modlí a slouží. Můžeme o sobě říci, že trénujeme na stejné úrovni, nebo dokonce více? To není otázka, která má být zodpovězena na veřejnosti, ale otázka, kterou si my sami musíme položit.

Pozorujte těch, kteří každý den tvrdě trénují a vynakládají velké úsilí na totálně zbytečné aktivity. Jako příklad, sledujte těch, kteří sportují. Oni praktikují mnoho hodin, a opravdu tvrdě trénují. Co kdyby převedli tento druh oddanosti a závažnosti do svého duchovního života?

A co ti, kteří věnují tolik času a energie na hraní videoher? Oni investují stovky hodin a tisíce dolarů, do civění na obrazovku. Co z toho kromě rozptýlení získají? Samozřejmě, že nezískají nic. Jedině zahodí čas a energii. Ale kdyby si to uvědomili a ten čas a energii proměnili na efektivní duchovní práci, pak by udělali rapidní pokrok.

A co ti, kteří věnují tolik času a energie na to, aby vypadaly "sexy" a "fit"? Jistě, na chvíli mohou vypadat atraktivní, ale dříve či později zemřou, a nakonec jejich vědomí - jejich duše - bylo ignorováno, dokonce se ještě více zdegenerovalo, protože se hlouběji uvěznilo v marnivosti, chtíči, a "sebeúctě." Co kdyby namísto obav z toho, jak vypadají ve fyzickém zrcadle se raději starali o obsah své mysli a srdce? Co kdyby raději studovali vnitřní zrcátko, které odráží jejich vnější chování, a usilovně pracovali na zlepšení svého vědomí? Tato práce zůstává s námi, dokonce i po smrti.

A co ti, kteří věnují tolik času a energie na vydělávání peněz, nebo získávání majetku? Oni vymýšlejí šikovné způsoby, jak rychle zbohatnout, a investují do toho neuvěřitelné úsilí, ale co získají je nakonec vzato vládou, nebo ukradené "parterem," nebo onemocní a zemřou. Nakonec je však všechno úsilí zbytečné. Co kdyby místo toho se snažili pomáhat druhým, aby změnili příčiny utrpení? Tato investice se vrací zpět mnoho životů; po smrti není vůbec ztracena.

Pokud investujeme pouze část našeho času a energie do meditace, tak získáme takové výhody, které se ani nedají vypočítat, protože to ovlivňuje naši samotnou duši, naše budoucí životy a životy těch, kterým pomůžeme později. Čas investovaný do meditace má plody, které mohou změnit planety, národy, galaxie. Podívejte se, jaký dopad na lidstvo měli ti, kteří se skutečně seriózně oddali meditaci! Každý jeden z nás může být semínkem pro takovou duši. Nicméně nato, abychom toto semínko mohli živit, musíme vědět, jak meditovat. Toto učení musíme studovat a aplikovat ho.

Pokud jsme tak přesvědčeni, že toto poznání je takové cenné a drahé, musíme se sami sebe ptát: Řídíme se jím, nebo ho jen máme na poličce, kde na sebe nabírá prach? To je otázka, kterou si musíme položit. Pokud nám bylo svěřeno nejposvátnější poznání v galaxii, co s ním děláme? Jsme prostě pyšný na sebe a vykračujeme si jako páv? Nebo jsme většinu času uzavřen v meditaci, a pracujeme na svých nesčetných defektech? To je místo, kde bychom měli být. To je způsob, jakým toto učení realizujeme. To je způsob, jakým ho respektujeme: tím, že ho provádíme.

Studenti v jiných tradicích meditují - v závislosti na tradici - zhruba 3-10 hodin denně. A to přitom nemají tak hluboko efektivní znalosti, jaké mají gnostici. Nemají úplné učení. Mají pouze určité procento z učení. Navzdory tomuto malému procentu, které jim bylo dáno, aby s ním pracovali, však pracují tvrdě a získávají mnoho. A co gnostici? Mniši podobného ražení vstupují do kláštera a celý jejich život se točí pouze kolem duchovní praxi. Oni se učí pouze lžičku znalostí. Samael Aun Weor nám dal kamion naložený plný poznání/znalostí, ba ještě víc, a my na tom sedíme jako opice, které si vybírají ze zad blechy. Pokud bychom toto učení použili skutečně seriózně, tak není pochyb o tom, že nejenže bychom kompletně osvobodili sami sebe od utrpení, ale na oplátku bychom pomohli mnoho mnoho dalším udělat to samé. Ale nejprve se musíme osvobodit od pýchy, chtíče, hněvu, závisti, atd.

Tento obrázek ukazuje Samaela Aun Weora v meditaci. Samael Aun Weor netrávil většinu svého času čtením knih, sledováním televize, surfováním po internetu, nakupováním oblečení, potulováním se s "přáteli," nebo procházením se po městě. On psal, učil, a meditoval. Většinou meditoval. To je vše, co dělal. Co děláme se svým časem? Co děláme se svou energií? Co děláme se svým životem?

Meditace je nejhlavnějším cvičením gnostiků. Posloucháme toho hodně o různých technikách, manter, astrální projekci, léčeni s elementály, okultní medicíny, mnoho technik a stovky cvičení, ale všechny z nich jsou druhořadé. Absolutně nejdůležitějším cvičením gnostiků je meditace. Nic není důležitější, dokonce ani sexuální magie.

Transmutace je důležitá. To je to, co poskytuje základní energii, která krmí naše úsilí. Přesto mnozí z nás zažijí časy v životě, kdy se jim prostě nedá praktikovat sexuální magii, ale na vyhnutí se meditaci neexistuje žádná výmluva. Nikdy v životě není nic takového, co by nám zabránilo meditovat. Dokonce i když se vám stane hrozná nehoda a přijdete o ruce a nohy, stále můžete meditovat. Vlastně budete pravděpodobně moci meditovat lépe, protože vás nebudou bolet ruce a nohy. Jednoduše si tam jen tak můžete ležet a meditovat. Úžasné! [Smích]

Úžasnou věcí je nejen to, že meditace je nejdůležitějším cvičením v gnostické tradici, ale také skutečnost, že je nejplodnějším. Je překvapující, že to je cvičení, kterému se většina studentů vyhýbá. Je to pravda. Studenti vždy přicházejí a ptají se, jak se dostat ven z těla, jak mít astrální zážitky, jak jít do stavu džin, jak léčit druhých, ale praktické otázky ohledně meditace jsou vzácné. Je to paradoxní, protože meditace je nejdůležitější věc, kterou bychom měli dělat každý den. Co to ukazuje, je fakt, že ego je v nás velmi silné a ví, že meditace je to, co ho zabije.

Ego dělá vše, co je v jeho silách, aby nám zabránilo od učení se skutečné meditace. Mnozí studenti si stěžují, a říkají, "je to příliš těžké, je to složité, já tomu nerozumím."

Dovolte mi, abych vám k tomu ještě něco řekl: Meditace je také nejjednodušším cvičením gnostiků. Je to to nejjednodušší. Je tomu tak, protože to jen umožní vědomí dělat to, co dělá přirozeně: vnímat a pochopit. Jediný problém je dostat ego z cesty, aby to vědomí mohlo dělat. Proč říkáme, že meditace je těžká? Protože jsme líní, a nechceme z cesty uklidit ego. Ale meditace sama o sobě, samotné cvičení, nevyžaduje žádné úsilí.

Meditace je cvičením, ze kterého můžete získat výhody okamžitě. Jediné co musíte udělat, je myslet to vážně, a skutečně ji začít praktikovat, a samozřejmě vědět jak.

Základy meditace

O meditaci jsme povídali opravdu hodně v mnoha přednáškách a mnoha kurzech. Syntéza je poměrně jednoduchá. Tady ji máme:

Uvolněte se, koncentrujte se, modlete se, a vizualizujte.

Toto jsou základní kroky. Používejte je za všech okolností, ve všem, co děláte. Toto promění každou vaši činnost na rozvíjení duchovna. Ale hlavně, abyste zjistili, že je používáte při provádění svých duchovních cvičení.

Mnoho různých technik, které učíme, jsou založeny na tomto jednoduchém principu, který je univerzální ve všech náboženstvích.

Chcete-li rychle postupovat, pak se naučte, jak se soustředit po celý den. Ve všem, co děláte, a to bez jakékoliv výjimky, buďte přítomen v okamžiku, s plným vědomím toho, co děláte. Vyžaduje to sice hodně energie, ale zato to rychle posiluje koncentraci.

Za druhé, ve všem, co děláte, uvolněte se. Neustále, všude, kde se nacházíte, buďte si vědomi sami sebe, a dokonale se uvolněte: tělo, srdce a mysl musí být uvolněny.

Začátečník se nejprve musí naučit, jak se uvolnit a soustředit. Na začátku vždy pracujeme s těmito dvěma aspekty. Uvolnění a soustředění.

Na uvolnění pracujeme s mantrami a různými cvičeními, které nám umožňují rozvíjet poddajnost a relaxaci těla. Můžeme dělat runová cvičení, omlazovací tibetská cvičení, nebo mnoho manter. To je to, co děláme na duchovno-meditačních výletech: různé mantry, runová cvičení a pránájámy. To vše nám pomáhá uvolnit se a kultivovat stav rovnováhy.

Poté, pracujeme s předběžnými koncentračními praktikami. Někdy to zahrnuje vizualizaci, jindy je to sledování dechu. Někdy je to poslech hudby. Bez ohledu na cvičení, jaké používáme, cílem je se výhradně soustředit na dané cvičení, a nedat se ničím jiným rozptylovat. Opět platí, že toto všechno je předběžné.

Pak se učíme cvičení, které je trochu náročnější. Jedná se o jedno z nejhlavnějších cvičení s názvem retrospektiva. V tomto cvičení, obvykle na konci dne, studenti se posadí, uvolní se, modlí se, soustřeďují se, a v duchu si začnou promítat události dne jako film.

Jedná se o skutečně krásnou techniku; nejen že tím pěstujeme a začneme rozvíjet svou schopnost koncentrace, ale také začneme rozvíjet schopnost vizualizace, a to je to, co potřebujeme, abychom mohli vstoupit do skutečné meditace.

Retrospektiva nám ukazuje, jak jsme se chovali během dne. Když ji budeme praktikovat každý den, tak se začneme učit o svém chování, o tom, jak jsme se chovali navenek i vnitřně.

Toto vše je krásné a nezbytné, ale opět je to předběžné. Všech těchto stovek technik je jako úpatí hory, která stoupá směrem vzhůru k těžším cvičením, pomocí kterých však dosáhneme větších výšek.

Cvičení všezahrnující koncentrace

V jednom ze svých vánočních poselství z roku 1966, Samael Aun Weor v jednom odstavci popsal nejkrásnější techniku ​​meditace, jakou kdy napsal. Je to technika, kterou on sám praktikoval, a kterou také osobně používám, protože jsem se ji naučil od něj. Další instruktoři ji stejně používají, ale jen zřídka ji vyučujeme, protože pro začátečníky je dost náročná. Jedná se o typ všezahrnující meditace. Aby bylo možné praktikovat tuto techniku, musíme nejprve znát základy: jak se uvolnit, soustředit, vizualizovat, a modlit se. Jednoduše potřebujete trénink a zkušenosti. Jakmile je budete mít, můžete se efektivně pustit do této techniky, která je extrémně účinná. Má obrovskou moc, ale není snadné ji zvládnout. Technika sama o sobě je velmi jednoduchá. Mistr Samael se o ní zmínil na různých místech, ale tu, která se mi líbí nejvíce, je z vánočního poselství, které jsem zmínil. Také ji učil v knize Revoluce dialektiky, jen se zdá, že jen velmi málo lidí pochopilo, co vlastně učil. Zde je návod. Zde je celý postup.

"Musíme se naučit, jak moudře meditovat. Každá myšlenka, vzpomínka, obrázek, představa, pojem atd., které se v mysli vynoří, musíme pozorovat, studovat, a extrahovat z každé jedné myšlenky, vzpomínky, obrázku ap. to, co má hodnotu."

"Když je promenáda myšlenek vyčerpána, mysl zůstane klidná a v hlubokém tichu. Tehdy esence mysli uniká a my zažijeme pravdu/realitu."

Pokud jsme četli knihy Samaela Aun Weora, pak takový nebo jemu podobný odstavec jsme již četli. Četli jsme to mnohokrát. Nicméně použil vůbec někdo tuto techniku? Mluvil jsem se studenty, kteří se ji snažili použít, ale většina z nich s ní přestala s tím, že říkali: "Já to nechápu. Je to příliš těžké, nechápu to." To je proto, že to vyžaduje určité množství soustředění a uvolnění, abychom tuto techniku ​​mohli správně použít.

"Náš systém koncentrace nic nevylučuje; je úplný, ucelený a kompletní. Náš systém koncentrace zahrnuje vše a nevylučuje nic. Náš systém koncentrace je cesta, která nás vede k zažití Pravdy..." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

Jedná se o všezahrnující formu koncentrace. Podstatou metody je toto: Sedíte v meditaci. Předběžná cvičení máte za sebou - jste uvolnění a soustředění. Poté, neděláte nic, jen pozorujete. To je vše. Cokoliv se objeví, cokoliv se vynoří, vy pouze sledujete. Toto je velmi odlišné od způsobu, jakým většina z nás dává pozor. Problém, který máme je ten, že se necháme až příliš snadno rozptýlit. Jakmile nám na rozum přijde nějaká myšlenka, okamžitě získává naši pozornost a odvádí nás pryč. Ztrácíme vědomí o tom, co děláme. Stáváme se roztržitým, a začneme snít, protože celý den sníme. K tomu, abyste tuto techniku ​​mohli efektivně použít je třeba, abyste ve svém životě měly dostatečně vybudovanou schopnost sebe-pamatování. To znamená, že musíte mít určitý stupeň plnosti mysli. Plnost mysli znamená, že nezapomínáte na to, co děláte. To znamená, že v každém okamžiku si pamatujete/uvědomujete sami sebe. To znamená, že při meditaci nezapomenete na to, že meditujete. Když se ve vás objeví různé dojmy, různá rozptýlení, když vám na mysl přijdou různé události, vy prostě zůstanete ve stavu sebe-pamatování. Neztrácíte kontinuitu vědomí; pokud jste dosáhli tuto úroveň přítomnosti, tehdy můžete začít používat tuto techniku. To je důvod, proč používáme devět úrovní šamathy, jak učil Buddha Maitréja. Devět úrovní soustředění, abyste se mohli dozvědět, jaký stav koncentrace jste schopni dosáhnout. Pak budete vědět, kdy můžete začít s technikou jako je tato. Obecně platí, že musíte dosáhnout čtvrtou nebo pátou úroveň šamathy, na úspěšné použití této techniky.

Úžasná věc o této technice a skutečnost, že Samael Aun Weor ji učil, bylo to, že tato technika je 100 procent čistý dzogčhen, mahámudra; nejvyšší formy tibetského buddhismu, které se veřejně nikdy neučili až v posledních několika letech. On ji učil už v roce 1950. Žádné z písem, žádné z těchto spisů nebyly v žádném jiném jazyce než tibetském a sanskrtském. Nikde v Mexiku se o nich vůbec nepsalo. Samael Aun Weor to neměl z nějaké knihy. Tuto techniku ​​dostal od svého Nejvnitřnějšího. Dostal ji, protože je láma. Chcete-li mít důvěru v to, co učil, toto by vám mělo dát alespoň nějakou důvěru. Skutečně se jedná o něco pozoruhodné. To ukazuje, že je skutečný mistr. Toto ještě potvrzuje fakt, že samotný dalajlama tuto techniku ​​vysvětluje v mnoha svých knihách.

Obecně tato technika funguje následovně: Nechte tok mysli volně proudit, aniž by jste do toho nějak zasahovali. Nechte mysl odpočívat ve svém přirozeném stavu a pozorujte ji. Na začátku, pokud nejste zvyklí na toto cvičení, to je docela těžké, ale s odstupem času se mysl uklidní. Doporučuji vám vyzkoušet tuto techniku. Pracujte s ní. Není to jednoduché, ale je to velmi účinné. Aby sta zažili, co tato technika opravdu dokáže, musíte mít hodně disciplíny a hodně trpělivosti.

Mně to přijde, pokud jste typ člověka, který skutečně seriózně studuje gnózi a uplatňuje ji ve svém každodenním životě, tak tomuto cvičení rychle pochopíte. Pokud transmutujete energii, pokud uplatňujete tři faktory, a pokud jste upřímní, tuto techniku ​​pochopíte. Pokud jste přelétavá osoba, po celou dobu rozptýlen/á, neschopen/a zaměřit svou pozornost a soustředit se nebo se uvolnit, pak nejprve začněte s předběžnými cvičeními. Musíte se stabilizovat, jinak tato technika může být velmi frustrující.

Základní poselství této přednášky, které doufám, že vám předám je, abyste to s meditováním začali brát opravdu vážně. Neztrácejte čas. Nikdo z nás neví, jak dlouho bude žít. Naše společnost je na pokraji velkého problému. Každý den, kdy můžeme meditovat je velmi vzácný, takže ho využijte. Neztrácejte čas děláním hloupostmi. Buďte ve své práci skutečně seriózní a přinese vám ovoce.

"Bytí - Nejvnitřnější, Realita - je zcela odlišné od toho, co pseudo-okultisté a pseudo-esoterici nazývají vyšší "já" nebo božské "já." Zkušenost Reality je úplně jiná a odlišná od všeho, co mysl kdykoliv zažila. Zkušenosti Reality se nedá nikomu komunikovat, protože to nevypadá jako nic, co už mysl předtím zažila. Když zažijeme Realitu, pak velmi hluboce pochopíme katastrofální stav, ve kterém se nacházíme, a jediné po čem toužíme je poznání sebe sama, aniž bychom chtěli být víc než už jsme. V současné době, ubohé intelektuální zvíře mylně nazývané "lidská bytost," má uvnitř pouze jeden užitečný prvek. Tímto prvkem je buddhata, esence mysli, se kterou můžeme zažít Bytí, Nejvnitřnějšího, Realitu. Tento vzácný prvek je uvězněn v láhvi zvířecího intelektu. Když se nám během hluboké vnitřní meditace podaří zcela utišit mysl a dostat ji do absolutního ticha - jak zevnitř tak zvenku, a to nejen na povrchní úrovni, ale i ve všech různých chodbách, podvědomých oblastech a koutech - poté Esence, tj. vzácný prvek nacházející se v našem nitru, uniká z láhve a splývá s Bytím, Nejvnitřnějším, aby zažila realitu." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

Otázky a odpovědi

Otázka: Ta technika, kterou jste vzpomínal, že většina studentů nechápe, já ji také nechápu. Možná, že to je způsob, jakým ji dělám. Myslím, že jste řekl, abychom se snažili získat z příchozích myšlenek to, co je v nich užitečné. V mém případě, když se snažím z určité myšlenky něco extrahovat, tak mi do toho přijde jiná myšlenka. Takže, co mám v takovém případě dělat? Mám přestat z té původní myšlenky extrahovat to, co je v ní užitečné a skočit na další, nebo se mám na dále zaměřovat na tu původní myšlenku navzdory dalším přicházejícím myšlenkám?

Odpověď: Jak jsem řekl, tato technika je těžká; naučit se ji vyžaduje hodně cvičení. Hlavní překážkou je intelekt, a to nejen v tom, jak tuto techniku ​​chápeme s rozumem, ale taky jakým způsobem intelekt zasahuje při jejím praktikování.

Tuto techniku ​​pochopíte během toho, jak ji děláte. To je způsob, jak ji pochopíte.

Jako analogii uvedu příklad: Představte si, že hrajete fotbal. Jste na hřišti a někdo vám přihraje míč. Pokud byste tam jen tak stál a snažil se to intelektuálně vyřešit; "Ok, blíží se míč. Nejdříve musím dát nohu sem, pak sem, pak se musím rozpřáhnout a kopnout do míče;" míč by už byl dávno pryč, je tak? Intelekt má příliš pomalé reakce. Tato technika funguje stejným způsobem, ale ještě rychleji. Intelekt je příliš pomalý na to, aby zjistil, jak tato technika funguje. Jediný způsob, jak zjistit, jak to funguje, je v tom, že to děláte s vědomím, a nikoli intelektem. Stejně jako s hraním fotbalu. Jednoduše musíte být na hřišti a přijít na to; čtením knih nebo přemýšlením o tom, vás nenaučí, jak hrát. V případě fotbalu, když necháte tělo, aby se učilo, ono je to, které vykonává pak činnost; samozřejmě, že při hraní fotbalu musíte také myslet, cítit i pozorovat, ale hlavně je to záležitost těla. V případě meditace jde o vaše Vědomí, které vykonává činnost.

Pokud budete praktikovat tuto techniku, stejně jako se učíte nový sport, samozřejmě, že budete potlučen. Vaší mysli budete na smích a bude se vám vysmívat, ale vy se musíte postavit a dál se snažit. Tato technika funguje úplně stejně.

Se studenty už pracuji velmi dlouho, a za ten čas jsem slyšel už všechny otázky a všechna vysvětlení, ale všechny jsou špatně. Tato technika je totéž, jako sportovat: nedá se to vysvětlit. Nemůžete napsat postup, že "dejte nohu nejdřív sem, pak tam a pak zase tam, a jděte tudy, pak musíte natáhnout ruku, ale pouze tolik." Pouze vás to poplete, protože to nedává smysl. Toto cvičení je přesně to samé. Jediný způsob, jak se to naučit je praktikováním.

Pár věcí vám však pomůže, za předpokladu, že je budete číst vědomě a ne intelektuálně. Kniha, která vám s touto technikou velmi pomůže je Revoluce dialektiky. Celá kniha je o této technice. Pokoušel se někdo číst tu knihu? Je těžká. Pro intelekt je velmi těžká. Nečtěte ji s rozumem, ale se srdcem. V technice psychologického juda vysvětluje o bitvě protikladů. Jedná se o techniku ​​jejímž cílem je dosažení syntézy. Takže pokud vám na mysl přijde myšlenka, která říká, vysoký, vy musíte odpovědět krátký. Všichni si myslíme, že je to práce s intelektem. Takže když nám na mysl přicházejí myšlenky, my se je snažíme vyřešit intelektem. Čili, jaký je pravý opak toho nebo tamtoho? Co mám dělat s tímto opakem? Toto vše je intelekt; to je špatně. To není způsob, jak se to má dělat.

Vzpomínáte si na příklad s kočkou, jak sleduje své prostředí? To je stejný příklad, spolu s příkladem brankáře, který jsem použil stovky krát. Pokud jste brankář, nemůžete rozumově přistupovat k problému, co budete dělat, když se k vám blíží druhý tým s míčem. Nemůžete si myslet se svým intelektem, "Myslím, že se chystá jít tam, takže musím jít tam. Nebo možná, že půjde tam..." Budete příliš pomalý. Ostatní hráči vás snadno oklamou. Nemůžete myslet, musíte pozorovat a snažit se, aby vám nic neuniklo. Tato technika funguje úplně stejně. V míčových sportech se míč musí stát vaším bodem pozornosti, ale ne jen míč, protože také musíte sledovat všechny hráče. Stejné to je i s myslí při meditaci. Vše musíte pozorovat; ego je velmi ošidné. Ego nemá jen pět, šest nebo devět hráčů, ono jich má tisíce, a všichni se vás snaží dostat, abyste ztratili pozornost. Všem jim jde o ztrátu vaší pozornosti. Proto tato technika není snadná. Vyžaduje hodně tréninku.

Na začátku, když se pokusíte praktikovat tuto techniku, je to velmi těžké a frustrující. Na začátku, hlavní věc, kterou musíte udělat, je udržet si vědomí o tom, co děláte. Toto je první fáze. To je důvod, proč nejdříve pracujeme s předběžnými koncentračními cvičeními s cílem rozvíjet tuto schopnost, s cílem dosáhnout střední úrovně devíti úrovní Šamatha, ve kterých nezapomínáte, že meditujete. Možná že budete zápasit, ale nikdy nezapomenete. Vždy si uvědomujete, že meditujete. Toto je nutný předpoklad před pokoušením se o tuto techniku. Jakmile se vám podaří získat tuto schopnost, můžete se pustit do této techniky.

Ptali jste se, jak získat to nejlepší z každé myšlenky. To vám nedokážu říct. To se musíte naučit sám. Je to intuitivní. Není to intelektuální. Není to intelektuální analýza, kde říkáte: "Dobře, tato myšlenka je asi takto" - tak ne, to už jste to ztratil. Jakmile začnete takto přemýšlet, už jste to ztratil. To nefunguje takto. To není intelekt. Mistr Samael to vysvětlil krásně, ale je to těžké na pochopení, protože se jedná o vědomé poznání, a ne intelektuální.

Nyní půjdeme ještě hlouběji. Mistr Samael řekl, abychom se nedělili na pozorovatele a pozorovaného. Nedělte se mezi myšlenkou a myslitelem. Nedělte se mezi já a mé myšlenky. Nedělte se mezi já a druhé já, jako v příkladu já a moje Bytí.

"Každý, kdo opravdu chce pravé ticho, a nikoli umělé ticho, skutečný klid a ne falešný klid, musí být celistvý. To znamená, že se nedopustí chyby dělení se mezi subjektem a objektem, myslitelem a myšlenkou, "já" a ne "já," ten, který ovládá a ten, který je ovládán, vyšší "já" a nižší "já," já a moje myšlenky, atd. Vědět, jak meditovat, je být na cestě vnitřního osvícení. Pokud se chceme naučit meditovat, musíme pochopit , že mezi mnou a mými myšlenkami jinými slovy, mezi myslitelem a myšlenkou neexistuje vůbec žádný rozdíl." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

Jakákoliv podobná forma dělení je dualitou, která zastaví průběh cvičení.

"Mnoho studentů psychologie (když se snaží dosáhnout ticho a klid mysli), při analýze svého podvědomí se dopouští chyby, kdy se dělí mezi analytikem a analyzovaným, intelektem a podvědomím, subjektem a objektem, vnímatelem a vnímaným." - Samuel Aun Weor

Toto je překážkou, která nám brání zažít pravdu: jakákoli forma dělení.

"Pouze tehdy, když je mysl opravdu tichá, pouze tehdy, když je mysl v skutečném tichu je možné zažít to, co je Realita, to, co je autentické Bytí, Nejvnitřnější. Je zcela nemožné, abychom se stali celistvými, zatímco je mysl uvězněna v dualismu." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

Všichni studenti, kteří knihu Revoluční psychologie znají zpaměti, nyní říkají, "Co? To je opak toho, co učil v té knize!" On tam napsal:

"A proto, když se člověk začne skutečně a upřímně vnitřně pozorovat, toto ho nutně rozdělí na dvě části: Pozorovatele a pozorovaného. Pokud k tomuto rozdělení nedojde, pak je zřejmé, že se nikdy neodhodlal udělat krok vpřed na nádherné cestě sebepoznání. Jak se můžeme pozorovat, když se nechceme rozdělit na pozorovatele a pozorovaného? Pokud nedojde k takovému rozdělení, je zřejmé, že nikdy neuděláme krok vpřed na cestě sebepoznání."

Toto pro intelekt zní jako protichůdné výroky, ale nejsou.

Takhle jsme to vysvětlili v glosáři:

"Když se snažíme dosáhnout ticho a klid mysli - vzhledem k tomu, že mysl je doupě podvědomí a protože vždy bojuje mezi protiklady - musíme analyzovat podvědomí, aniž bychom se dopustili chyby a rozdělili se mezi protiklady: analytika a analyzováno, intelekt a podvědomí , předmět a objekt, pozorovatel a pozorované. Pravda, satori, samádhi, je dosažena v tichu a klidu mysli tím, že získáme UCELENÍ svého vědomí do jednoho celku. Pokud v nás existuje rozdělení, pak dosažení celku (jednotnosti), satori, je nemožné."

"Nicméně, pokud analyzujeme ego za účelem ho zničit, tehdy se musíme rozdělit na pozorovatele a pozorovaného (musíme rozdělit světlo od tmy), abychom se vyhnuli ztotožnění se se svými různými psychologickými agregáty. Co znamená, abychom nepropadli fascinaci daného agregátu chtíče, hněvu, apod., a neupadli do pokušení našeho ega. Tedy rozdělení POZORNOSTI: být si vědom toho, že to, co vidíme (prostřednictvím vizualizace) je součástí toho, kdo to vidí (vědomí). Proto je nutné rozdělit svou pozornost, aby jsme se oddělili od pokušení, ale zároveň si byli vědomi o dualitě tohoto procesu."

Všechno toto pochopíte, když budete praktikovat techniku ​​všezahrnující koncentrace. Tak, jak nedokážete vysvětlit krásu květiny, stejně nemůžete vysvětlit techniku ​​s intelektem. To je důvod, proč se jedná o nejvyšší úroveň tibetského cvičení. K tomuto se nedá přistupovat rozumově. To je důvod, proč to před začátečníky bylo vždy chráněno a uchováváno. Protože to nemohou pochopit, zatímco u sebe nevyvinou dostatečnou koncentraci, aby to zažili. Nyní zde o tom veřejně mluvíme, protože jsme v nové éře. Potřebujeme rychlou, rapidní techniku, a toto cvičení je jako psychologický dynamit. Ve vašem vědomí dokáže způsobit explozi.

Slyšel tu už někdo frázi v Zen nebo Čchan buddhismu zvanou náhlé osvícení, nebo okamžité osvícení? Je to jeden z překladů pro japonské slovo Satori. Je to náhlý vhled. Touto frází se snaží vyjádřit zážitek, ve kterém v daném okamžiku - i když navenek se může zdát, že se nic neděje - jakoby se roztrhl závoj a člověku je umožněno vidět pravdu, realitu. To je to, co toto cvičení dokáže udělat.

V historii tibetského buddhismu existují stovky různých učitelů z různých regionů a tradic, kteří popisují tuto techniku, a všichni v podstatě říkají totéž. Za předpokladu, že toto cvičení budeme provádět správným způsobem, můžeme získat okamžitý vhled do pravé podstaty reality. Toto chceme všichni. No pokud nebudeme trénovat a pracovat, tak toho nedosáhneme. Technika není jednoduchá, není snadné se ji naučit, a není snadné ji zvládnout. Pokud s ní budete pracovat je opravdu velmi silná, je to nepopsatelné.

Pokud budete studovat jakékoliv písma týkajících se tohoto typu cvičení, tak vám nebudou dávat smysl. Ti, kteří praktikují toto cvičení se nám někdy mohou zdát šílení, to, jak se chovají a způsob, jakým vyprávějí, protože oni vyprávějí jako zenové koány. A zenovým koánům nerozumíme, však? "Jaký je zvuk jedné tleskající ruky?" Koány se vztahují k tomuto typu pronikavého zážitku. To je to, o co v těchto Zen technikách jde. Jde o dosažení tohoto typu chápání. Tato technika ukazuje na stejnou věc. Nepoužívejte moc intelekt a hodně cvičte. Studujte trochu, ale cvičte hodně. Chcete-li pocítit ten správný směr, vaše srdce vás k němu povede.

Otázka: Mně osobně už samotné extrahování představuje separaci. Jako při příkladu, kdy sledujete své myšlenky.

Odpověď: Máte naprostou pravdu, když říkáte, že extrakce vytváří dualitu. To je důvod, proč v této technice nemáte vidět rozdíl mezi myšlenkou a myslitelem. Je to těžké vyjádřit slovy, hlavně pokud se o tom snažíme vyprávět intelektem, který vždy vnímá dualistickým pohledem: já a ty, já a myšlenka. Intelekt prostě takto funguje. Intelekt nemůže pochopit jedinost nebo jednotu. Jednota se nachází ve vědomí. Pravda, zažití reality, a zažití Bytí se k nám dostaví, když naše vidění si je vědomo jednoty. To je důvod, proč jsem řekl, že k této technice nemůžete přistupovat s rozumem. I když následující výrok; "Vezměte si z každé myšlenky, vzpomínky, představy to nejlepší. Vezměte si z toho, co má cenu;" může znít jako dualita, ale ze samotné zkušeností tomu tak není. Opět je to něco, co musíte okusit.

Otázka: V knize Revoluce dialektiky, mistr Samael hovoří o stavu pratjáhára, což podle mého chápání, je sledovat mysli stejně, jako sledovat ptáky na obloze. Jaký je podle vás rozdíl mezi technikou, kterou popisujete a pratjáhára. Pratjáhára je považována za předběžnou fázi.

Odpověď: V porovnání s touto technikou, pratjáhára je skutečně předběžnou fází. Pratjáhára je formou koncentrace, ve které je klid a ticho mysli, ale tento klid nejde do hloubky; je povrchnější. Pratjáhára je jako klidná hladina řeky, která vypadá klidně, ale samotná řeka stále teče s množstvím energie.

Toto je vlastně důležitý bod. Když je tato všezahrnující koncentrační technika správně aplikována, k stavu ticha se dopracujeme rychle. Je však velmi snadné se dát oklamat a myslet si, že se jedná o hluboký klid. Vlastně v každém koncentračním cvičení, při kterém se na něco chvíli soustředíme, můžeme dosáhnout bod, kdy se cítíme jako, "Nyní, toto je ticho." Ta samotná myšlenka dokazuje, že se nejedná o skutečné ticho mysli. Také pokud máte pocit vzrušení, "dosahuji samádhi, jsem skoro tam," ne, nejste. To vypráví ego, které touží po samádhi, nebo touží po "tichu mysli."

Pratjáhára správně popsaná, je koncentrace, která nejlépe odpovídá střední úrovni šamathy. Pratjáhára není kompletní, úplná koncentrace. Pokud porovnáte hinduistický jógový model (zejména Pataňdžaliho aštanga jógy) s tibetským modelem (devět úrovní šamathy), uvidíte, že hinduistické úrovně pratjáhára a dhjána jsou rovnocenné úrovním kolem tři a čtyři a sedm a osm šamathy. Dhjána má v hinduistickém modelu různé úrovně nebo různé aspekty. Na modelu šamatha by to odpovídalo úrovni osm a některým nehmotným radostem, které přicházejí shora. Jinými slovy, tyto dvě tradice vysvětlují totéž; sedí vedle sebe.

Technika, kterou já popisuji dokáže projít všemi úrovněmi okamžitě. To je důvod, proč to nazývají "náhlý" nebo "okamžitý" přístup (V dnešní době se tato slova překládají mnoha způsoby). Přístupy aštangy a šamathy jsou pozvolnější. Dalo by se je nazývat "stupňovitá" cesta. To je důvod, proč úrovně šamathy jsou znázorněny jako vinoucí se cesta jdoucí tam a zpět. Obecně platí, že v tradičním prostředí (jako u mnichů, jeptišek, jogínů) učedník postupně pracuje z úrovně na úroveň. Možná, že v jednom meditačním sezení začnete se středním stupněm koncentrace, a v průběhu téhož meditačního sezení se vaše soustředění prohloubí; člověk se kousek po kousku, ze dne na den posiluje. Toto je efektivní i když trochu pomalá metodika. Na druhé straně všezahrnující koncentrační technika je rychlá a prochází přes všechno. Přesto obě vedou k úplné koncentraci, ze které je pak možné použít stav vědomí na skutečnou práci; tj. pochopit a eliminovat ego (touhy).

Rád bych na něco poukázal o tom, jak Samael Aun Weor učil meditaci. Mám trochu, trošičku zkušeností ze studia jiných tradic, malé množství, ale dost na to, abych poznal chuť a vůni různých tradic. Tuto schopnost jsem už měl předtím, než jsem studoval Samaela Aun Weora. Teď, když jsem už strávil nějaký ten čas studiem Samaela Aun Weora, je mi naprosto jasné, že je to dzogčhen mistr. Co znamená, že se jedná o Lámu, který je odborníkem v nejvyšších učeních tibetského buddhismu. Je to evidentní v tom, jak učí, a to jak ve svých dílech, tak osobně. On protíná přes všechny nižší úrovně. Jeho učení je krásné, ale nikdy ho neučí rozumově, jako, "Nejdříve musíte udělat toto, a pak musíte udělat toto, a pak musíte udělat tamto." Jeho žáci se toto k jeho učení snaží dodat, protože oni samozřejmě nejsou na jeho úrovni. Studenti chtějí stupňovaný řad kroků, který by měl každý následovat. Ale Samael Aun Weor, velký mistr, ví, že každý student je na jiné úrovni a jeho cílem - podle mého chápání - je dostat je na takovou úroveň, aby mohli pracovat s tímto typem techniky. On neustále hovoří o této technice. Když budete studovat jeho knihy a začnete praktikovat tuto techniku ​​a začnete se dívat do všech jeho spisů, tak spatříte, že o této technice píše neustále. Nikdy ji však nenazývá jménem, ​​a nikdy explicitně neříká, že "teď budu o ní mluvit." Tímto způsobem on nepíše; on píše intuitivně. Když budete jeho díla číst intuitivně, tak si uvědomíte, že všechny jeho díla jsou o této technice, ale student musí dosáhnout bodu, kdy s ní může pracovat, aby mohl sbírat plody. Tohoto si buďte vědomi, když budete studovat díla mistra Samaela. Nejedná se o jednoduchého spisovatele. Není snadné následovat učitele tohoto formátu, protože způsob jakým píše a představuje učení, je velmi intuitivní. Myslím, že to dělal úmyslně, aby omezil zasahování intelektu. Všichni chceme, aby nám věci byly podány velmi intelektuálně: "A a pak B a poté C a poté D." Takto on však nikdy toto učení neprezentuje. Jedná se o studenty, kteří to chtějí takto udělat. "Pojďme zorganizovat všechny jeho díla po pořadí." V jakém pořadí? Podle koho? Musíme pochopit, jak toto učení funguje.

Problémem je intelekt. Nemůžeme ho prostě uspokojit. Musíme se naučit, jak studovat, číst, a trénovat se srdcem. Trénujte více a čtěte méně. Trénujte více a učte se nazpaměť méně. Trénujte více a věřte méně. To, co potřebujeme je tyto věci zažít, a to přijde z tréninku.

Otázka: Pokud se mistr Samael snažil všechny dostat, aby pracovaly s touto technikou, moje otázka je, na co slouží tato technika? Vždyť přece máme analytickou a retrospektivní meditaci.

Odpověď: Důvod proč praktikujeme tuto techniku ​​je porozumění. Všechny ostatní cvičení s nimiž pracujeme jako jsou transmutační cvičení, mantry, vokalizace, runová cvičení, omlazovací cvičení, magické praktiky, toto všechno - má jeden účel: posílit vědomí, abychom mohli pochopit sami sebe. Je to tak? Toto chápeme. To je cíl. Naším cílem je porozumění. Pochopení, vhled, způsob, jak proniknout do toho, co je skutečné a zažít to, znát to. Pochopit svou karmu a změnit ji. Toto je účelem každé techniky. Tato technika využívá všechno toto a syntetizuje to v jednom nevýslovně krásném sofistikovaném nástroji.

Způsob, jakým to funguje, jakým to mistr vysvětluje, je v syntéze tento: když sedíme a pracujeme s touto technikou je důležité, abychom vše, co přijde na mysl pozorovali. Vše, co se objeví, pozorujeme. Toto není intelektuální cvičení. Toto není intelekt, který skrze myšlenky říká, "Dobře, teď vidím přicházející myšlenku o mém autě. Přemýšlím o svém autě." Ne, takto toto cvičení nefunguje. Když jste vědom, pozorný a uvědomujete si sama sebe, není třeba myslet. Když vědomě sledujete, tak nemyslíte, ale intuice je aktivní. Intuitivně můžete vidět povahu a skutečnost všeho, co se ve vás objeví. Jako pro začátečníky, to nebude hned zřejmé. Nemusíme hned pochopit, co cítíme, ale cítíme to. Stále jsme schopni vnímat myšlenky, duševní i fyzické pocity. Tímto cvičením můžeme začít posilovat a upevňovat svou schopnost udržet si tento stav vědomí. Jakmile jsme schopni stabilizovat tento stav vědomí, což znamená, že jsme schopni pracovat s tímto cvičením, je velmi těžké popsat slovy, co toto cvičení dokáže udělat.

Je to doslova jako dynamit vyhazující do povětří horu. Vědomí má vrozenou schopnost proniknout do věcí, a porozumět jim. To je důvod, proč slovo moudrost pochází ze slov vis-dom, což znamená, schopnost do něčeho proniknout. S tímto slovem souvisí i hinduistický bůh Višnu, tj. schopnost pronikat. Vstoupit do něčeho, otevřít to a spatřit, co to je. Toto není něco intelektuálního, je to vědomé.

Když stále říkáme, že potřebujeme pochopení, toto je ono. Když se nám v mysli objeví určitý element - a my se nacházíme připravený v tomto pozorném soustředěném stavu - tak v daném okamžiku, možná ne dnes, ale v určitém okamžiku během tohoto cvičení, brzy spatříme a pochopíme věci, které souvisejí s tímto konkrétním elementem. Získáme pochopení. Může to přijít jako vize, může to přijít jako hlas, zvuk nebo obrázek, nebo se může stát, že odejdeme ven z těla do jiné dimenze. Také to může přijít jako vzpomínka. Je velmi těžké popsat slovy, v jaké formě se to může dostavit, ale každopádně to přijde jako intuitivní poznání. A to je přesně ten bod/okamžik na který čekáme. To je způsob, jakým se poznáváme a chápeme věcem, které se nás týkají. Ne na intelektuální úrovni, ale srdcem.

Otázka: Říkáte, že výsledek se eventuálně dostaví... U mě je to tak, že ať už praktikuji to vaše cvičení nebo ne, když s někým mluvím, tak někdy ve zlomku vteřiny vím přesně, co ten druhý člověk mi jde říct. Prostě vím, že když řeknu to nebo tamto, tak to nebo tamto bude následovat. Tohle mi přijde jako určitá forma pochopení.

Odpověď: Takovou schopnost má i ego, protože ego má v sobě uvězněnou sílu vědomí. Ego má jasnovidecké schopnosti. "Pokud udělám tohle, pak se stane to a to." Toto dokáže ego také. To není to, o čem mluvím. Ego má v sobě sílu vědomí, ale podmíněnou. To je důvod, proč má ego schopnosti telepatie, věštění, jasnovidectví, jasnoslyšení apod. Znáte ten případ, kdy se vám najednou v mysli objeví obrazy, a hned na to je doslova vidíte jak se dějí? Někteří lidé to nazývají "déja vu." To je ego. Všichni si myslíme, že se jedná o Bytí, ale většinou se jedná o opakování určité události, nebo určité spojení s egy ostatních lidí. Avšak toto cvičení funguje trochu jinak.

Základním cílem tohoto cvičení je pochopit. Pochopení je vědomé. Není to intelektuální, a nejedná se o přesvědčení.

Dovolte mi ještě jednou zopakovat jeden důležitý detail o tomto cvičení, který je tak zásadní, že s ním musíte neustále, neustále pracovat, protože naše ego je velmi silné. Toto cvičení nefunguje, pokud máme stále pocit vlastní identity. To nefunguje. Když se posadíte meditovat, musíte si být velmi vědomi své vlastní přítomnosti. Pokud máte pocit vlastní totožnosti, "já," to je ego. Toto může mít mnoho různých forem. To je důvod, proč je mistr Samael ve svých pokynech velmi jasný. Jakýkoliv pocit duality, já a moje myšlenky, já a moje Bytí, jakýkoliv druh rozlišování, jakýkoliv druh duality bude mít za následek, že toto cvičení nikam nepovede.

Nejlepší způsob, jak pracovat s tímto cvičením je neustále si obnovovat své uvědomování. Neustále zapojovat čisté vnímání. Žádné myšlenky, žádné pocity, žádné emoce, žádná připoutání, žádná touha. Jen prostě být, jen pozorovat. Čistá bdělost. Sledujete, co sledujete. Toto je nejčistší, nejjednodušší, slovy nepopsatelná technika. V některých tradicích se jí říká "bez-metodova metoda." Neexistuje žádná metoda. Jednoduše sedíte a sledujete přirozený stav mysli. Pokud jste někdy studovali díla Padmasambhavu, to je hlavní technika na kterou se zaměřuje. Ve všech svých písmech učil: "Nic nedělejte." Někteří z nich dokonce říkají, že: "žádná meditace neexistuje." Jak to příjmu začátečníci, jako jsme my, pokud mistr řekne, že není nad čím meditovat? Pak bychom řekli: "Dobře tedy, jdu si nyní dát sendvič. Jdu se najíst, protože není nad čím meditovat." Takto jednoduše dojde u nás k nedorozumění. Když mistr říká, že není nad čím meditovat, tak samozřejmě má na mysli tuto techniku, kde člověk jen pozoruje a toto pozorování rozšiřuje.

Mistr Samael řekl, že dokud budeme vidět rozdíl mezi myšlením a myslitelem, nemůžeme zažít pravdu. My si myslíme: "tady jsem já, a zde přicházejí myšlenky." Tento náhled je špatný. Toto je pro intelekt velmi těžké pochopit. Intelekt to nikdy nepochopí. Nesnažte se to pochopit intelektuálně. Praktikujte to. Pracujte s tím. Nemám sice mnoho zkušeností, ale budu se vám snažit pomoci jak budu moci.

Otázka: Celý život až dosud jsem si myslel, že je třeba mít toto rozdělení, protože jsem věděl, že když pracuji na egu, tak vím, že ego trpí. No po vaší odpovědi nyní zjistit, kdo ve skutečnosti trpí, jdu upustit od všeho tohoto rozdělení. Po celou dobu jsem však kladl důraz na toto rozdělení s tím, že jsem si myslel, že to tak má být.

Odpověď: Pojďme tu něco ujasnit. Samael Aun Weor opakovaně ve svých dílech poukazuje, na fakt, že když pokud jsme tady, pozemsky, fyzicky, a hlavně když se jedná o začátečníky jako jsme my, tak je opravdu potřeba pochopit tyto rozdíly. Jedna věc je Bytí a druhá věc je ego. Toto si musíme uvědomit. To je důvod, proč studujeme toto učení. Musíme pochopit, že "já" nejsem Bytí. "Já" nemám Bytí. "Já" jsem tady s egem: pýchou, chtíčem, závistí, a všemi těmi věcmi, ale toto není Bytí. Je zřejmé, že zde děláme rozdělení. Toto je opravdu velmi důležité, abychom tomu rozuměli. Problém nastává, když tento pocit rozdělení se stává naším úhlem pohledu. To je důvod, proč mistr mnohokrát řekl, "Nikdy bychom se neměli rozdělovat na horší já a nadřazené já." Pamatujete si to? Po celou dobu o tom mluví. Kdo jsou tyto dvě já? Tady jsem, to horší já, a tady je to nadřazené já, moje Bytí. Je to tak? Některé skupiny tvrdí, že nadřazené já, je mé pravé já, mé Bytí, které je mým skutečným já, a že horší já je to, kterého se snažím zbavit. Intelektuálně to zní dobře. Problém je v tom, že ego tohoto využívá a používá to jako nástroj k udržení vědomí ve spánku. To je forma duality, která je lež; není to pravda. To je důvod, proč je to tak těžké popsat slovy a vysvětlit to, protože to není intelektuální. To, co se tady snažíme popsat je něco, co musíme zažít. Na nejvyšší úrovni výuky, neexistuje žádný rozdíl mezi mnou a mým Bytím. Z tohoto hlediska neexistuje žádný rozdíl mezi myslitelem a myšlením, ale my nemáme toto hledisko. Na začátku pracujeme s tím, že se snažíme pochopit, že: "Já nejsem ego, mé Bytí není ego, co mám tedy dělat? Musím na to přijít." Při meditaci se snažíte splynout s pravdou. Je to tak? Chcete pochopit pravdu, zažít pravdu, a z tohoto hlediska tam skutečně není žádný rozdíl. Těžko tomu rozumět, co? Je to těžké pochopit. To je důvod, proč znovu a znovu kladu důraz, abychom trénovali, trénovali a ještě jednou trénovali. Čím více budeme trávit čas meditacemi, tím nám tyto věci budou jasnější. Pouze skrze hodně trénování nám bude všechno opravdu zcela jasné. Už to víc nebude nejasné, matoucí a rozporuplné. Učení bude velmi jasné, ale intelektem toho nedosáhneme. To je něco, co musíme pochopit vědomím.

Toto je pátá část kurzu s názvem Palivo pro duchovní zážitek

přeložené z anglického originálu: Concetration
přednáška daná Gnostickými Instruktory na gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian