4. Víra

24. Loď (života učedníků, kteří se na ní plavili) byla daleko od země a vlny (potíže) ji zmáhaly, protože vítr (karmický) vál proti (touhám) ní.
25. K ránu (nejtemnější hodiny před svítáním) šel k nim (Kristus), kráčeje po moři.
26. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři (prokazujíc mistrovství nad vnitřními i vnějšími okolnostmi), vyděsili se, že je to přízrak, a křičeli strachem (ani učedníci nedokážou rozpoznat Krista).
27. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“
28. Petr (Patar, kámen/skála) mu odpověděl: „Pane, jsi-li to ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“
29. A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.
30. Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mne!“
31. Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: „Ty malověrný, proč jsi pochyboval?“
32. Když vstoupili na loď, vítr se utišil. - Matouš 14: 24- 32

Poznámka překladatele:

Tato přednáška se zabývá dvěma důležitými pojmy, které se však velmi často do češtiny překládají úplně stejně jedním slovem. Jedná se o slovo víra nebo věřit. V angličtině se jedná o dvě slova faith a belief. Viz slovník: Víra

Jelikož gnostické hledisko rozumí pod pojmem víra něco specifičtější než jen klasické pojetí slova, je tedy třeba si alespoň částečně definovat terminologii jakou zde používáme.

V gnóze pod pojmem víra máme na mysli něco, co člověk přímo zažil na vlastní kůži. Jedná se o zkušenostní poznání. Nejedná se tedy o víru nebo věření v klasickém pojetí slova, čili něco, čemu věříme na základě něčeho, co jsme někde četli, slyšeli, myslíme si nebo čemu věříme.

O slově přesvědčení bychom mohli říci totéž. A to, že být přesvědčen o něčem na základě něčeho, co člověk někde četl, slyšel, míní nebo čemu věří, ještě neznamená, že má o těchto věcech nevyvratitelný důkaz, tj., že tyto věci sám viděl a zažil na vlastní kůži. Když člověk skutečně zažije věci na vlastní kůži, tehdy můžeme říci, že takový člověk má skutečnou víru nebo nevyvratitelné přesvědčení.

Při překladu anglických slov faith a belief (víra, důvěra, přesvědčení) jsme se snažili jakž takž vymezit mezi těmito pojmy rozdíl, ale protože v mnoha případech se opravdu jedná o jedno a to samé slovo "víra, věřit," tak ne vždy to může být čtenáři jasné. Přídavnými jmény jako jsou skutečná, pravá, opravdová, nevyvratitelné apod., jsme se snažili vymezit význam pro zkušenost nebo zážitek, který člověk bezprostředně zažil na vlastní kůži. Ne vždy jsme však dodrželi tento postup a někdy jsme tedy ponechali slovo jako takové tj. víra bez přívlastku skutečná, ale v takovém případě jsme zase použili druhé slovo přesvědčení k popisu druhého významu. Takže někdy jsme přeložili ang. slovo faith slovem víra, a ang. slovo belief jsme přeložili slovem přesvědčení. Jak jsme již řekli v případě použití stejného slova jsme se snažili vymezit význam slova přídavnými jmény.

Doufáme, že čtenář při některých pasážích intuitivně pochopí, co je myšleno daným překladem.

 

Pokračováním v naší sérii přednášek o duchovním zážitku se naučíme nové slovo. Vím, že to máme všichni rádi. V této škole se vždy učíme nová slova, složitá slova.

Myslím, že během mé zkušenosti jako učitel - která je omezena - toto je pravděpodobně nejtěžší slovo na vysvětlení, protože všichni si myslíme, že toto slovo již známe. Toto slovo známe v angličtině jako víra.

Za posledních pár stovek let se s tímto slovem víra špatně zacházelo. Začátkem třináctého a čtrnáctého století, křesťanští mniši - kteří byli také hlavními učiteli napříč celou Evropou, a později i dále ve světě - začali toto slovo měnit a začali ho používat způsobem, který neodpovídá jeho skutečnému významu. Nyní sedm set let později, po mnoho generací této snaze změnit význam víry, všichni máme mylné pochopení slova. Je to pro nás velmi těžké prolomit to a opravdu pochopit prakticky, co víra vlastně znamená, co to vlastně je.

Jednoduše řečeno, (pravá) víra není (klasická) víra/přesvědčení.

Pokud se zeptáte většiny lidí, co je víra, tak řeknou: "Je to to, čemu věřím. Mám víru v Boha, takže věřím v Boha." To ale není správně. Skutečná víra není klasická víra/přesvědčení. O tuto změnu se postarali křesťanští mniši a kněží v průběhu mnoha staletí. Ve snaze šířit své učení, šířit svou doktrínu, poškodili užívání tohoto termínu. Toto je velmi důležité, abychom rozuměli při studiu gnóze. Ve skutečnosti, víra je stejná jako, když používáme řecké slovo gnóze. Znamená to pravdu, zkušenostní poznání, něco, co jsme potvrdili prostřednictvím vlastní zkušenosti, že je to pravda. To je to, co víra znamená.

V dávných dobách, kdy někdo dal svůj slib, nebo přísahal, tak řekl, "Dávám víru, že je to pravda." Jinými slovy, takovému člověku se dá důvěřovat díky své věrnosti. To je také důvod, proč se nám do dnešní doby v anglickém jazyce ještě zachovala jedna špetka původního významu víry: tehdy, když říkáme, že cizoložník je nevěrný. To znamená, že byl "nevěrný," nečestný, neloajální, a porušil své slovo. Oklamal. Šel proti tomu, co řekl, že byla pravda. Takovému člověku se nedá důvěřovat. Být nevěrný neznamená, že nevěříte! Toto nám okamžitě ukazuje, že víra neznamená věření/přesvědčení (klasickou víru). (Skutečná) Víra souvisí s důvěrou, zkušeností, s nevyvratitelným přesvědčím, poctivostí, věrností a pravdou.

Jedná se o velmi důležitý pojem, který musíme pochopit, zejména pokud se snažíme studovat duchovnost. Bez víry není duchovnost. Bez víry, nemůžete mít gnózi. To je nemožné. Víra a gnóze jsou synonyma. Jsou to totéž. Mít víru (skutečně věřit), znamená mít zkušenost, důvěřovat, mít nevyvratitelné přesvědčení, vědět. Proto, když gnostik říká: "Mám víru, věřím (skutečně)," tak neříká, že: "Věřím" (v klasickém pojetí slova). Říká: "Vím." Tímto způsobem, víra znamená poznání.

Pokud to chcete pochopit trochu lépe, můžeme se podívat na to, co řekl Samael Aun Weor.

"Ačkoliv se to může zdát paradoxní, tak platí následující: "Ti, kdo mají pravou víru, tak nemusí věřit. "To proto, že pravá víra je přímá znalost, přesné poznání a vlastní zkušenost." - Samael Aun Weor, Velká vzpoura

Tento výrok je velmi hluboký, stejně jako mnoho dalších výroků, které Samael Aun Weor řekl. Takové výroky nemůžete číst povrchně. Musíte jít hluboko do nitra slova, abyste mohli přesně pochopit o čem mluví.

Ti, kteří mají pravou víru, nemusí věřit. Toto je přesně ten konflikt, který nyní mají lidé. Lidé si myslí, že přesvědčení a víra jsou totéž. Přečtení první věty způsobuje v naší mysli okamžitý rozpor. "Co tím myslíš, že pokud mám víru, tak nemusím věřit? Co?" Tento rozpor nás vede k jedné ze dvou věcí: buď tomu nevěříme, co říká - vidíte to? Je to proto, že nevíme, co říká. Nebo to přeskočíme a ignorujeme, protože tomu nechápeme. To by byla chyba.

Víra je žijící poznání

Tento výraz "žijící poznání" je také velmi důležitý. Poznání v hebrejštině je Daath, jedná se o skrytou sféru na stromě života. Obsahuje všechna tajemství seberealizace. Je to věda o vytvoření duše, věda o prožití podstaty toho, co je. Tato věda a toto poznání se nenachází v písmenech, nenajdeme ji v knihách nebo v různých školách nebo skupinách. Není možné ji získat tím, že budeme někoho následovat. Nezáleží na tom které škole věříte nebo nevěříte.

Skutečné poznání, daath, gnóze, je živé, je to živá inteligence, která se nachází v každé živé věci, no povrchní myslí, nebo přesvědčením ji nezískáme. Nejedná se o teorii. To není téma k diskusi, nebo něco, co se dá přijmout nebo odmítnout. Je to něco, co člověk žije. To je důvod, proč je to víra. Je to něco žijící. Je to něco, co potřebujete vědět a zažít, ochutnat a dotknout se. Přesné poznání. Co tedy znamená, že pravá víra je způsob, jakým funguje mysl. Způsob, jakým duše pracuje prostřednictvím vozidla mysli.

Víra je přesné poznání

Přesné poznání je víra. Ne druh poznání, který máme my; který je rozředěný falešným pocitem sebe sama. Přesné poznání je objektivním uvažováním Bytí. Je to poznání Boha.

Skutečná víra je to, jak přemýšlí Bůh, a ne, jak my jako zvířecí mysl přemýšlí. Skutečné poznání souvisí s vnitřní myslí, abstraktní myslí. Ne s fyzickou myslí, ne s myslí, která neustále říká: "já, já, já." Která vždy říká: "Mám víru, já věřím." Všimněte si, že ve větě "já" věřím; je důraz kladen na "já." Všimli jste si, že ti, kteří tvrdí, že jsou velmi náboženští nebo jsou velmi oddaní duchovnosti říkají, "Já" věřím v Boha. Na se co se v jejich větě klade důraz? "Já, já, já." Důraz není na Boha. Energie této věty nejde směrem k Bohu. Tato energie v této větě buduje pocit "já" jako "náboženské" osoby. Nebo tzv. "spasen" nebo "znovuzrozený," nebo tzv. "lepší než ostatní," protože "já" mám tohoto skvělého učitele, učení, hnutí, nebo mám takovou a takovou víru, chodím do takového a takového kostela. To není víra. Slovo víra je sice použito, ale v takovém případě se nejedná o víru, ale o přesvědčení.

Víra je přímý zážitek

Přímá zkušenost/zážitek je třetí částí. Přímá zkušenost čeho? Pokud jsme ten, kdo tvrdí, že má víru, tak tuto víru musíme podrobit zkoušce. Víru v co, co jsme zažili? Co je to, co nám dává víru? Na čem je naše víra založena? To je to, co potřebujeme vědět.

Mnozí věří v Boha a náboženství, ale kolik z nich zažili Boha? Kolik z nich zažilo nebeské oblasti? V gnostické tradici se učíte, jak takové věci zažít, takže nemusíte věřit. Místo toho to poznáte. To je způsob, jak si vybudovat skutečnou víru.

Tři typy mysli

Lépe tomu pochopíme, když víme o třech druhů myslí.

1. Smyslová mysl

"Je nesporné, že smyslová mysl si vytváří základní představy skrze vnější smyslové vnímání. Díky tomu je Smyslová mysl velmi nespolehlivá a materialistická. Přijme pouze to, co může být v trojrozměrném světě ukázáno. Základní představy smyslové mysli jsou založeny na informacích z vnějších smyslových vjemů, a proto nikdy nemůže nic vědět o tom, co je skutečné. Neví nic o Pravdě, o tajemstvích života a smrti, o Duši, ani o Duchu. Intelektuálům, kteří jsou zcela uvězněni ve svých pěti smyslech a v představách smyslové mysli, musí toto esoterické učení připadat jako bláznovství. Smyslová mysl má navrch v poblázněném světě, protože v podstatě všechny informace získáváme z pěti smyslů. Jak by mohla smyslová mysl přijmout něco, co je mimo smysly? Smyslová mysl dokáže přijímat pouze vjemy z pěti smyslů, a proto je jasné, že všechny její představy budou založeny na informacích z těchto vjemů." - Samael Aun Weor, Velká vzpoura

2. Prostřední mysl

Prostřední mysl ví jen to, co jí bylo řečeno, nebo o čem teoretizuje. Jedná se o mysl, která se přidržuje přesvědčeni, dogmat, teorií, apod., ať už se jedná o náboženské, vědecké, politické, nebo různé jiné. Tato mysl věří jen to, co ji naučili v kostele, chrámu a v škole.

3. Vnitřní mysl

"Pouze vnitřní mysl umožňuje člověku zažít Pravdu. Není pochyb o tom, že vnitřní mysl vytváří základní představy z informací získaných z nejvyššího vědomí Bytí. Vědomí může bezpochyby zažít to, co je skutečné. Je samozřejmé, že vědomí zná pravdu. Nicméně aby se mohlo vědomí vyjádřit, tak potřebuje prostředek. Tím prostředkem je vnitřní mysl. Vědomí zná pravou skutečnost každého přírodního jevu a může ji vyjádřit skrze vnitřní mysl. Pokud se chceme vymanit ze světa pochyb a nevědomosti, tak tím správným krokem je otevření vnitřní mysli. Tím chci říci, že jen otevřením vnitřní mysli se v člověku zrodí pravá víra.

Ten, kdo otevřel svou vnitřní mysl, si pamatuje všechny své minulé životy a zná tajemství života a smrti. A zná to ne díky tomu, že si o tom přečetl, že mu o tom někdo vyprávěl nebo že tomu věří, ale díky vlastní, velmi živé zkušenosti." - Samael Aun Weor, Velká vzpoura

V těchto přednáškách jsme mluvili o tantře jako třetí úrovni výuky v každém náboženství. Tantra je sanskrtské slovo, které znamená kontinuum, plynulý pohyb. Tento obraz, který jsme studovali v tomto kurzu je lhu, naga, elementální inteligence zobrazována jako hadí bytost vystupující z vody. Tyto vody jsou tantra, "kontinuum, proud." Ty vody jsou kontinuálním proudem energie. Tyto vody jsou naší samotnou životní silou, prána. V rukou lhu, naga, je čintámani, klenot plnící přání, norbu. Tato naga reprezentuje náš potenciál, jako lidské bytosti, co v konečném důsledku můžeme dosáhnout, což je stát se vadžrasattva, diamantová duše, duše přivedena do dokonalosti. Tento potenciál záleží na sto procent na jedné věci: A to, na víře.

Lhu ve vodách s klenotem plnicích přání

"A on jí řekl: „Dcero, tvá víra [πίστις pistis] tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!" - Marek 05:34

"Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila.“ Hned prohlédl a šel tou cestou za ním." - Marek 10:52

"Když viděl jejich víru řekl tomu člověku: „Tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ - Lukáš 05:20

Řecké slovo pistis je obvykle překládáno jako víra, nevyvratitelné přesvědčení pravdy. Toto nevyvratitelné přesvědčení vychází ze zkušenostního poznání, gnóze. Když víte, jak používat léky na vyléčení nemoci, tak v nich nevěříte (konvenčně), ale máte v nich opravdovou důvěru, protože máte skutečné poznání ze zkušenosti.

18. Ježíš mu pohrozil, a zlý duch z něho vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdráv.

19. Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“

20. On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! [ἀπιστία apistia]. Amen, pravím vám, budete-li mít víru [πίστις pistis] jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: ‚Přejdi odtud tam‘, a přejde; a nic vám nebude nemožné. - Matouš 17: 18-20

V jednom z dávných písem buddhismu, se uvádí:

"My říkáme, že nepřekonatelná bodhi [moudrost, chokmah] má víru jako svou příčinu. Příčin probuzení je nespočet, ale pokud je všechny shrneme jako víru, tak pokryjeme všechno. Ó Šáriputra, konečná pravda je opravdu přístupná pouze vírou." - Uttara-tantra-šastra / Ratnagotravibhāga napsána Buddhou Maitréja

Všechny příčiny probuzení lze jednoduše shrnout jako víra. To je důvod, proč tento klenot plnící přání se objeví pouze v rukou nagy, v nás, díky víře.

Opět platí, že tato víra není pouze přesvědčením. Když se podíváme na kořeny tohoto slova víry v angličtině, tak najdeme několik velmi zajímavých významů.

Peithó

V průběhu staletí se toto slovo víra velmi změnilo. Když se ponoříme do etymologie slova víra, tak její nejhlubší kořeny najdeme v řeckém jazyce, v souvislosti se slovem Πειθώ Peithó. Dokonce u nich můžeme najít i jakousi podobnost ve výslovnosti.

V Bibli, slovo víra se vyskytuje pouze jednou ve Starém zákoně, ale v novém zákoně se vyskytuje mnohokrát. Většina z těch výskytů pochází z řeckého slova pistis, avšak slovo pistis vzniklo od slova peithó.

Starověké řecké slovo peithó znamená "přesvědčit," ne jen přesvědčování jako funkce řeči, ale něco subtilnějšího. Při slově přesvědčování máme obvykle na mysli někoho, kdo se nás snaží o něčem přesvědčit. Toto není celý význam peithó. Peithó znamená "přesvědčení, které roste v samotném člověku." Také to znamená "mít důvěru." To je význam víry. Být přesvědčenější o pravdě a realitě. Pravá víra má své kořeny v zkušenosti.

Díky naší zkušenosti se učíme. To je způsob, jakým se přesvědčujeme, na základě zkušeností. Ne na základě teorií. Ne na základě planých přesvědčení. Tyto jsou velmi povrchní. Přesvědčení, které máme na základě teorie nebo konvenční víry je velmi slabé. Podívejte se na svůj vlastní život, a prozkoumejte, jak jste se přehouply z jednoho přesvědčení do druhého. Možná to bylo v politice, náboženství, nebo možná v životní filozofii. Podívejte se na fáze svého života a uvidíte, jak se vaše vlastní přesvědčení mění každých pár let. Možná jste byli křesťanem, možná jste byli muslimem, možná jste byli buddhistou, a také jste mohli být velmi horlivý a nadšený z těchto náboženství, ale nakonec se tato přesvědčení vytratily. Co se stalo s vaší vírou? Co se stalo s vaším přesvědčením? Toto můžeme také vidět v politice. Lidé neustále mění svou loajálnost k politické straně.

Víra je získaná ze zkušenosti.

V čem máme svou víru teď? Obrovskou víru máme v televizi, v internetu, a ve filmech, protože do nich investujeme mnoho času. Máme víru z naší zkušenosti, že budeme mít určitou zkušenost z filmů, televize a internetu. Proto cítíme potřebu nebo touhu po pohodlí, po útěku, abychom mohli cítit něco emocionálně. Jdeme tam, kde je naše víra. Sledujeme dramatický film nebo sentimentální film nebo si čteme určité žánry knih, abychom pocítili to, co chceme pocítit. Skrze ústa můžeme říci, že svou víru máme v Boha, ale ve skutečnosti, pokud budete pozorovat své chování, tak zjistíte, že ji máte v kofeinu, cukru, televizi, internetu, v chození do kina, v chození do barů a v poflakovaní se s přáteli, kteří mají špatné návyky.

Vidíte, naše víra je prokázána v tom, co děláme, v našich činech, včetně našich myšlenek a pocitů.

Víra je žijící zkušenost, a ne jen plané přesvědčení. Svou víru dokazujeme denně podle toho, jak jednáme. Svou víru prokazujeme tím, co děláme se svým časem a energií.

Kde je tedy naše víra? Mnoho z nás má svou víru v hraní videoher, nebo v hraní s rockovou kapelou, nebo v nahánění se za módou, nebo ve vydělávání peněz.

Mnozí z nás mají svou víru spoutanou v penězích. Máme přesvědčení a víru v to, že peníze vyřeší naše problémy a přinesou nám štěstí. Pokud je toto naše víra a naše přesvědčení, pak jsme odsouzeni trpět.

Mnozí z nás investují svou víru do škol, kostelů, skupin, nebo do následování určitého učitele, mistra nebo guru.

Ve všech těchto případech jsme odsouzeni trpět, protože všechny tyto věci jsou nečisté, dočasné, a klamné, které nemohou vyřešit problém utrpení. Mohou nám poskytnout dočasný únik, nebo dočasný pocit bezpečí, nebo chvilkový pocit nebo záblesk něčeho, co se nám může zdát, jako skutečné, ale v konečném důsledku zůstaneme se svými problémy nevyřešenými, a zůstaneme prázdný, poškozený, zklamaný, znechucený, a odebereme se hledat něco jiného, ​​abychom nahradili to, v co jsme kdysi měli víru.

Pravé víry se takový problém netýká.

Pokud se podíváme zpět ke etymologickým kořenům slova víra, tak spatříme, že také souvisí se starým francouzským slovem feid, což znamená věřit/důvěřovat. Do čeho vkládáme teď svou důvěru? Čemu věříme/důvěřujeme? Věříme/důvěřujeme svému egu, bohužel.

Nakonec, když se podíváme na kořeny tohoto slova, tak zjistíme, že toto slovo víra ve skutečnosti souvisí s přesvědčením o správnosti, důvěrou a pravdou. Nejzajímavější ze všeho je toto řecké slovo Peithó, protože to je jméno bohyně. Naše moderní slovo víra pochází ze jména řecké bohyně.

Peithó ruku v ruce s Erósem přistupuje k Venuši (Afroditě) a Anterósovi. Římská freska, 1. století našeho letopočtu.

Peithó je velmi záhadná postava v řeckém panteonu. O této bohyně se toho ví velmi málo. Z toho mála, co je známo, je znázorněno na těchto obrázcích.

Peithó a Afrodita

"Ó nejvyšší Peithó (víra), Afroditin posel (lásky)." - Pindara, Nemean Óda 8, řecký text 5 století před naším letopočtem

Peithó slouží Afroditě. Afrodita je řecká bohyně lásky, srdce a krásy. Peithó neustále slouží Afroditě, a v mnoha případech se téměř zdají být stejnou osobou. Někdy se Afrodita nazývá Peithó, protože Peithó představuje aspekt vědomí. Stejným způsobem i Afrodita může představovat vědomí nebo aspekt Bytí.

Jméno Afrodita znamená "narozená z pěny." Vynořila se z moře. Toto moře jsou vody, z nichž se vynořuje naga, naše vlastní vnitřní vody, hebrejské písmeno mem. To je důvod, proč v knize Tarot a Kabala Samael Aun Weor uvedl, že v hebrejské abecedě existují tři tajemná písmena, a písmeno mem je jedním z nich, které taktéž představuje víru. Pokud jste studovali hebrejské písmeno mem, okamžitě uvidíte proč. Protože toto písmeno souvisí s vodami.

Afrodita, bohyně lásky má tuto služku, Peithó. Jméno Peithó má obvykle znamenat přesvědčování. Opět platí, že se nejedná pouze o přesvědčování prostřednictvím řeči. Je to přesvědčování skrze moci bohyně. Jedná se o přesvědčivou moc Božské Matky.

"[Afrodita] zdroj Peithó [víry], tajemství, upřednostňována královna, slavně zrozená, viditelná i neviditelná." - Orfický chvalozpěv 55 k Afroditě, řecký chvalozpěv 3 století před naším letopočtem po 2. století našeho letopočtu

Toto samo o sobě je velmi krásné a hluboké učení. Víra, jako zkušenost, jak poznání, se vynořuje skrze moci Božské Matky.

"Velký Phoebus [Apollón], klíče moudré Peithó [víry] k milovaným [Afroditiným] skutečným svatostem jsou tajné." - Pindara, Pythian Óda 9

Jak vytvořit víru

Jak vidíte, víra není jen koncept nebo přesvědčení. Víra není něco nehmotného. My, na Západě si myslíme, že důvěra a víra jsou jen koncepty, duševní představy. Tak tomu, ale není. Víra není jen představa, nebo slovo. Je to substance. Je to hmota a energie. Nyní mluvíme o víře na tantrické úrovni. Víra není jen pojem nebo nálepka. Víra je substance, kterou musíme vytvořit. Víra je síla naší Božské Matky, která se vytváří skrze bódhičittu a prostřednictvím našich sexuálních vod. To je důvod, proč víra, Peithó, je reprezentována jako žena, která doprovází Afroditu.

Nemyslete si, že jen proto, že jste četli nějakou knihu a ta se vám zalíbila, budete mít nyní víru. To je nesprávné myšlení. Nemyslete si, že jen proto, že navštěvujete určitou školu po dobu deseti, patnácti, dvaceti, třiceti nebo čtyřicet let, že teď máte víru. To je nesprávné. Víra není něco, co získáte jen tím, že budete číst knihy nebo že si na sebe připnete visačku, na níž stojí: "teď jsem buddhista, takže mám víru v Buddhy." To není dobrý přístup. To, co máte, je přesvědčení. Přesvědčení je v pořádku, ale to není víra. Víra je substance. Je to hmota, je to energie. Víra je samotná duše.

Pokud se divíme, proč jsme takové motýle prolétávající ze školy do školy, od náboženství k náboženství, z politické strany do jiné politické strany, nebo z učitele na učitele, je to proto, že nemáme víru. To, co máme, je přesvědčení. Říkáme tomu víra, ale ve skutečnosti se jedná jen o přesvědčení. Přijedeme do nové skupiny nebo nové školy a velmi se nadchneme a říkáme, že máme víru. To není víra, to je přesvědčení. Víra musí být vybudována a vy musíte vědět, jak na to.

Víra se buduje skrze moc Božské Matky. Problém je v tom, že potenciál k vytvoření víry, který je v našich vodách, je úplně stejný potenciál k vytvoření utrpení. To je důvod, proč se Peithó může rovněž projevovat i negativně, jako svádění, pokušení, atd.

V našich sexuálních vodách je síla stvoření. To je důvod, proč se v základě všech náboženství vždy výslovně vyžaduje od začátečníků, aby držely pod kontrolou sexuální sílu a naučili se ji používat na duchovní rozvoj, spíše než na sexuální chtíč. To platí ve všech případech, ve všech náboženstvích. Bohužel v dnešní době většina náboženství tuto vědu ztratilo, tj. přesné znalosti o tom, jak tuto sexuální hmotu zužitkovat a transformovat ji do čisté víry. Místo toho, co v dnešní době můžeme vidět je to, jak ji používají a přetvářejí na fanatismus a pýchu. To je důvod, proč vidíme mnichy, jeptišky, lámů, imámů, a všechny různé typy duchovních vůdců, jak umí zadržovat svou sexuální energii, ale nevědí, jak z ní udělat víru. Místo toho z toho dělají fanatismus. Obracejí to na pýchu. Toto se děje všude ve světě.

Přesto se samozřejmě nejedná o jediný způsob. Každý velký anděl, buddha, mistr, vznikl skrze sílu sexuálních vod. Všimněte si Ježíše, jak kráčí po vodě, Mojžíše, jak odděluje vody (čisté od nečistých), Padmasambhava, jak se rodí z vod, atd.

Erós a Himeros

Zde vidíme bohyni Peithó se svými dvěma společníky v řeckém panteonu: Erós a Himeros.

Peithó s Erósem a Himerosem

Erós a Himeros jsou oba řecké symboly.

Erós souvisí se sexem. Odtud máme slovo erotické. Erós není sexuální touha. Ekvivalent Erose v křesťanství je Kristus. Erós je tvořivá Boží síla, sexuální síla Boha, která je čistá, v níž není žádný chtíč. Jedná se o čistou lásku. Slovo Erós znamená láska. Nejedná se však o touhu, ani připoutání, ani touhu po pocitu. Nejedná se o touhu něco nebo někoho dobýt, chtít, nebo být chtěný. Zde se jedná o bódhičittu. Čili probouzející se mysl. Jde o vědomí božskosti.

Himeros je Erósova síla. Je to pohlavní síla. Je to touha, zapojení se sexuální energie, uvedena do činnosti. Himeros je aktivní látka Erose.

Zde vidíme krásnou trojici sil. Peithó představuje sílu přesvědčení v souvislosti s Afroditou, bohyní lásky. Erós představuje sexuální sílu Boha. Himeros je aktivní energie této sexuální síly. Tyto tři božstva představují velmi vysoké aspekty našeho vlastního vnitřního Boha.

Pokud rozumíme cestě a známe ji, tak můžeme vidět, že toto jsou síly, které v nás vytvářejí víru. Učíme se, jak tuto sexuální sílu Boha/Erose vzít, využít ji a nasměrovat ji, což je Himeros, a tím, posilujeme Peithó, víru, sílu nevyvratitelného přesvědčení. A tímto získáme zkušenost reality. Naše duchovní oči se nám otevřou. Vidíme pravdu. Zažijeme to, co duchovnost skutečně je. Toto je způsob, jakým se rodí víra. To je důvod, proč ve všech náboženstvích světa, ti, kteří se neučí využít, transformovat sexuální energii v souladu s božími zákony, nikdy nemohou mít víru, protože oni nikdy nemohou zažít podstatu Boha, podstatu sebe. Tak dlouho jako naše sexuální energie je uvězněna v touze, ve falešném pocitu sebe sama, v agregátech já/eg, naše vnímání bude vždy zatemněné a nesprávné. Takže naše zážitky budou založeny na falešném základě. Nebudeme mít víru. Budeme mít fanatismus. Budeme mít hrdost. To je důvod, proč máme tolik hrdosti. To je důvod, proč jsme všichni fanatici. Nejsme věrní.

Arkánum 11

Řecká bohyně Peithó je znázorněna na Arkánum 11 tarotových kartách. Arkánum 11 znázorňuje bohyni, jak zcela klidně otevírá čelisti lva. Co tento lev představuje? Tento lev představuje vaši karmu. Tento obrázek nám ukazuje celou cestu. Tím, že otevřeme čelisti lva. Lev je naše karma. Jedná se o důsledky všech vadných činů, kterých jsme se dopustili ve všech našich předchozích existencí po tisíciletí.

Pokud se na chvíli zamyslíte nad chybami, které jste udělali v tomto životě a vynásobíte je stovkami minulých existencí, tak získáte jakžtakž představu. Vím, že všichni bychom chtěli věřit, že ve svých minulých životech jsme byli velcí světci, ale na toto neexistuje žádný důkaz. Chcete-li vědět, kdo jste byli v předchozí existenci, podívejte se na to, kdo jste právě teď. To, co jste byli dříve z vás udělalo to, co jste teď. To, co jste teď, je výsledkem toho, co jste byli. Pokud trpíte a jste v bolesti, pokud máte pochybnosti, hněv, pýchu, chtíč, obžerství, chamtivost, strach atd., tak vězte, že tyto jste si vytvořili ve všech svých minulých životech. Nebyli jste ani světci, ani mistry. Byli jste ztraceni v nějakém smutku, stejně jako my ostatní. Takže tady nebuďme hrdí a buďme realističtí.

Pokud se chceme změnit, tak budeme potřebovat tuto bohyni, aby otevřela lví čelisti. Tento lev je připraven nás sežrat. Má tu někdo noční můry, nebo je měl někdy v průběhu života? Noční můry, kde nás pronásledují, nebo nás honí hrozné příšery nebo démoni. Noční můry, kde nás vtahují do jámy, kde nás pak sežerou nebo zabijí? Toto nejsou jen fantazie. Jedná se o odzrcadlení vaší karmy. To je to, co nás čeká.

To lev představuje všechny síly, které jsme dali do pohybu, v našich předchozích životech. Tyto síly se blíží k bodu, který se už nedá udržet. Bod, ve kterém jsme se staly tak nebezpečnými pro přírodu, sebe, a ostatní, že náš vlastní Nejniternější nás ze soucitu srazí do vnitřních světů, aby nás tam od této karmy očistili. Toto není z pomsty nebo trest krutého, tyranského boha. Je to jediný způsob, který Bůh vidí, jak se můžeme vykoupit, protože jsme tak tvrdohlaví a neznalí, že sami se z těchto našich chyb nevykoupíme. Vykoupení má dvě možné cesty: vykoupení na základě vlastního přičinění skrze naše činy, nebo vykoupení, které nám poskytne příroda skrze peklo. Je na nás, abychom si vybrali. Každý den si vybíráme, podle toho, jak používáme hmotu a energii v každém okamžiku.

Arkánum 11 představuje to, co se s námi stane, pokud se rozhodneme vykoupit sami, pokud se rozhodneme na sobě pracovat. Pokud si tedy zvolíme tuto cestu, je to volba víry. To je důvod, proč Peithó otevírá lví čelisti. Ona je v nás tou esencí, materiálem nebo hmotou Božské Matky, která to dokáže. Nicméně skrze pýchu, skrze fanatismus, skrze plané přesvědčení to nedokáže, protože to všechno jsou egoistické aspekty. Může to udělat pouze prostřednictvím probuzeného vědomí, bez ega.

Pak se naskýtá otázka, kolik z našeho ega jsme zničili? Kolik z našeho vědomí jsme probudili? Kolik jsme vykoupili z naší duše? Pokud o sobě tvrdíme, že jsme velcí gnostici, skvělí duchovní lidé, a pod., na čem je naše víra založena? Na plánem přesvědčeni? Nebo jsme zažili smrt ega? Ověřili jsme si prostřednictvím svého konkrétního precizního poznávání a vnímání, že naše ego umírá, nebo tomu pouze jednoduše věříme?

Není to těžká otázka, ale mám podezření, že většina studentů gnóze nebude schopna odpovědět. To znamená, že musíme pracovat tvrději. Musíme přehodnotit způsob jakým vlastně na sobě pracujeme. Musíme to brát skutečně vážně.

Nemáme čas být věřící. Věřícími jsme byli po staletí. Každý, kdo je stoupencem gnóze, byl dříve také stoupencem jiných náboženstvích. To z vás nedělá nikoho zvláštním. Být stoupencem určitého náboženství, nebo následovat určitou duchovní skupinu, je opravdu zbytečné, pokud i nadále budeme ve stejné situaci, v jaké jsme nyní.

To, co potřebujeme, je změna. Skutečná změna. Zásadní změna v našem životě. Nejen jen v našem způsobu myšlení nebo ukazování se, jak se chováme k ostatním, ale ve způsobu, jakým funguje mysl.

Je to dobré, abychom studovali úrovně víry. Pamatujte si, že pravá víra není plané přesvědčení. Víra je látka. Vynořuje se v nás z našich vlastních vod. Pokud jsme smilníkem, což znamená, že míváme orgasmus, pak nikdy nemůžeme mít víru. Je to nemožné, protože plýtváme samotnými silami, z nichž víra pochází. Pokud neustále z těla vylučujete sexuální energii prostřednictvím orgasmu, víra je vyloučena. Je to nemožné. Nemůže k ní dojít. Víra se začíná objevovat, když začneme šetřit energii a přeměňovat ji.

Zrození víry se v nás děje na úrovních, dokud se v nás nakonec nezrodí Kristus, náš Nejvnitřnější, naše Božská matka. Tato energie, tato substance sexuálních vod, je způsob, jakým se z vody vynořuje norbu, klenot plnící přání.

Čtyři typy víry

1. Čistá víra

Když poprvé slyšíme učení, jako je toto, a vidíme, jak všechno do sebe pěkně zapadá, a jaké krásné pravdy se tam skrývají, a naše mysl a srdce jsou z toho otřesené, toto je první známkou toho, že víra se pro nás může stát potenciální realitou, že jsme schopni ji v sobě vytvořit. Když jsme takovýmto učením skutečně inspirován. Nemyslím inspirován teorií nebo myšlenkami, které v nás vyvolají nové politické nebo náboženské myšlenky. To, o čem se tady bavíme je čistá, pronikavá víra, tj. první typ víry. Jedná se o energii ve vašem těle, srdci a mysli. Je to něco, co s vámi opravdu otřese, co ve vás zanechá skutečně silný dojem.

Zamyslete se nad okamžikem, kdy jste poprvé byli otřeseni gnózí. Když se vám vskutku převraceli oči. Když jste opravdu chápali a viděli, že toto je něco, skutečně hluboké a opravdové. To je čistá víra. To je první typ víry, první okamžik, kdy se ve vašem vědomí zableskne klenot. Jedná se o opravdu krásný zážitek.

Bohužel, obvykle netrvá dlouho. Jak víte, pokud tuto víru nedostaneme na další úroveň, tam jsme brzy odrazeni. Pokud s touto první vírou zacházíme způsobem, jakým obvykle zacházíme s jinými věcmi ve svém životě, pak tuto čistou víru jednoduše vezmeme a proměníme ji na fanatismus. Proměníme ji na pýchu. V mysli si myslíme, "Teď jsem gnostik. Jsem dobrý. Jsem v bezpečí. Teď jsem lepší než ostatní, protože jsem si zasloužil najít toto skvělé učení a teď následuji Samaela Aun Weora nebo takovou nebo onakou osobu." Toto je zrod fanatismu. Toto je zrodem utrpení.

Tato čistá víra navzdory své kráse, je také okamžikem neuvěřitelného nebezpečí, pokud nebudeme mít dobrého učitele, který nás povede, aby se z nás nestal další fanatik. Je smutné, že většina učitelů se snaží ze studentů udělat následovníky, věřících nebo fanatiků. Chtějí, aby studenti byli závislí, aby uctívali, aby byly připoutáni k někomu nebo něčemu.

Nedělejte z gnóze nějakou další planou víru, či společenský klub, nebo jen další zvyk osobnosti. Pravá gnóze není planá víra. Po pravdě, gnózi ani nelze najít, pokud jsme pouze slepí "věřící." Rozumíte tomu? Pokud jste pouze slepí "věřící," tak omezujete své vnímání.

Dovolte mi, abych vám uvedl příklad. Kterýkoli den v týdnu, pokud se budete dívat na zprávy zjistíte, že nějaká známá osobnost je v maléru. Polovina populace si více či méně myslí, že tento člověk je nevinný, a druhá polovina se domnívá, že je vinen. Okamžitě se chceme přiklonit buď k jedné straně kyvadla, nebo k druhé. "Věřím, že je nevinný/á; měli bychom ho/ji podpořit." "Myslím, že je vinen/á, a že je špatný/á, a měli bychom ho/ji odsoudit." Vidíte to? V mysli z této osoby děláme buď démona nebo světce bez jakýchkoliv poznatků. Nemáme žádnou pravou víru, žádnou zkušenost, žádné přímé vnímání jeho/jejího činu. Máme jen iluze, které nám předhodily média a iluze vytvořené vlastní myslí. Proč si vždy povídáme o celebritách a dalších duchovních skupinách, a ostatních lidech, když je neznáme, když jsme se s nimi nikdy nesetkali? My neznáme jejich mysl, jejich duši nebo jejich karmu. Nevíme, co udělali nebo neudělali. My to prostě nevíme, ale přesto o tom budeme vyprávět, jakoby jsme to věděli, protože jsme hloupí. Protože prostě slepě něčemu věříme, nebo nevěříme, protože si myslíme, že je to pravda. Nic z toho není pravda.

Toto je zásadní hledisko, které musí gnostický student u sebe rozvinout: vždy zpochybňujte vnímání. Vždy se ptejte, co může být potvrzeno jako pravdivé. "Co mohu podle svých zkušeností potvrdit jako pravdivé? Nemohu ani potvrdit, zda je mé jméno pravdivé, zda jsou moje vzpomínky pravdivé, jestli je vůbec zkušenost tohoto okamžiku pravdivá, protože spím. Protože mám pýchu a lenost. Jak mohu pak potvrdit, zda takový a takový člověk na druhé straně planety je dobrým nebo špatným člověkem? Jak se mohu dostat do sporu s lidmi o lidech, o kterých nic nevím?" No přesto to děláme.

Toto představuje nebezpečí počátečního zrodu víry, která se v nás vynořuje při čemkoli. Když se pro něco nadchneme, tak okamžitě tento počáteční zrod víry přeměňujeme na plané přesvědčení. Přeměňujeme ji na fanatismus. Děláme z ní lež.

Jak protilátka nám slouží neustále sebepozorování, neustále zpochybňování vnímání a myšlení. Tímto způsobem studujeme učení, aniž jsme se k někomu nebo něčemu připoutali.

2. Toužebná víra

Tím že studujeme učení nebo následujeme náboženství, začneme vidět vlastnosti, které dané náboženství popisuje. Například mistr Samael Aun Weor uvedl nespočet krásných příkladů síly gnóze. Popsal mnoho zkušeností, které se týkaly ať už astrálního, mentálního nebo příčinného světa. Tyto příběhy nám dávají velkou inspiraci. To je důvod, proč o nich psal: aby prostě inspiroval naši duši, aby následovala jeho příkladu. To je způsob, jak se z naší čisté víry stává toužebná víra. Je to druh víry, která chce, abychom tyto zážitky zažili na vlastní kůži, abychom sami zažili Boha, viděli pravdu, znali své vlastní Bytí. Abychom si sami mohli popovídat s Ježíšem - a nikoli pouze o něm slyšet nebo číst, ale skutečně ho vidět, promluvit si s ním, zeptat se ho otázky a dostat odpovědi.

Když posloucháme o zážitcích Samael Aun Weora, tak přirozeně pociťujeme toužebnou víru zažít je na vlastní kůži. Inspirovat duši je krásné a potřebné, ale nesmíme zapomínat, že i zde nám opět hrozí nebezpečí díky pýše. Ti, kteří studují toto učení snadno promění svou toužebnou víru na pýchu. Všichni se domníváme, že tyto zážitky si zasloužíme právě teď. "Když Samael mohl mít takové zážitky, já je chci také, a pokud možno ještě dnes." My se domníváme, že jsme na stejné úrovni jako on, a že bychom měli být schopni okamžitě se dopracovat ke stejným zážitkům. Pokud se nám to nepodaří, tak lžeme a říkáme, že jsme je zažili. Pokud se nám to nepodaří, tak se naštveme a naše víra se stane fanatismem proti gnóze, proti tomuto náboženství, protože se cítíme být zrazeni, a přitom si ale vůbec neuvědomujeme, že zrada přišla z naší vlastní mysli a naší pýchy. Vidíte, jak nepatrné jsou tato nebezpečí? Jak snadno nás naše mysl znovu a znovu podvádí!

Potřebujeme víru. Největší nebezpečí pro víru, je pýcha. Pokud vezmeme tuto toužebnou víru a s pokorou si uvědomíme na jaké úrovni se vlastně nacházíme, což je velmi nízká, a navzdory této nízké úrovni a své bezvýznamnosti praktikujeme cvičení, tehdy máme potenciál tuto toužebnou víru v sobě rozvíjet a dopracovat se k zážitkům. No nesmíme zapomínat, že tyto zážitky budou adekvátní k naší úrovni. Toto je důležitý fakt.

Během mnoha let jsme slyšeli hodně studentů, jak si stěžují, "Studuji toto vaše učení a praktikuji cvičení, ale nemám žádné zážitky, které vy zde v těchto knihách popisujete, takže to učení musí být lež." Tento výrok je 100% pýcha. To, co musíme hledat, jsou zkušenosti nebo zážitky, které si zasloužíme. Zážitky týkající se naší úrovni.

To, co potřebujeme nejvíce na naší úrovni, je pracovat na svém egu a změnit se. Slibuji vám - a to jsem žádnému studentovi nikdy neslíbil, že něco od gnóze získá, ale jednu věc vám slíbit mohu - pokud budete na sobě pracovat, jak učí gnóze, tak vaše tvář bude vložena do zápachu vašeho ega stejným způsobem, jakým cvičíme psa. Když si pořídíte štěně, a ono vykoná potřebu na vaši pěknou podlahu, tak vy mu jednoduše do toto strčíte nos a řeknete: "Ne, ne, ne, tady není záchod, pěkně jdi na své místečko." Čili pokud se chcete změnit a vykoupit ze svých hříchů, vaše vnitřní Bytí vám udělá přesně to samé, abyste se naučili. Bůh vám strčí obličej do vaší pýchy, chtíče, závisti, a řekne: "Ne, ne, ne" - a tohle jsou právě ty zkušenosti a zážitky, které mají cenu. To je způsob, jak se učíme, jaké jsou naše největší překážky, které nám brání před krásnými zážitky, o kterých vypráví Samael Aun Weor. Lidé se vždy ptají: "Proč nemůžu mít ty krásné zážitky? Proč se nemohu probudit v astrální rovině? Proč se nemohu probudit v mentální rovině? Proč se nemohu probudit v příčinné rovině? Jak to, že nemůžu zažít absolutno?" Odpověď je zřejmá: protože máte příliš mnoho pýchy. To je hlavní důvod. Pracujte na své pýše. Jak vidíte v každé otázce nacházíme jeden a ten samý problém: "ego."

3. Pevná víra

Když na sobě pracujeme a stáváme se lepším člověkem, tato víra roste a stává se pevnou. Proč? Toto je vlastně kritický bod.

Většina studentů gnóze má čistou nebo toužebnou víru, ale jen velmi malé procento lidí se dopracuje k pevné víře. Pevná víra je skutečná víra. Mít pevnou víru znamená mít zkušenost, skutečně něco zažít. To však nemusí nutně znamenat, že jste probudili vědomí v chrámu Alden a vyzpovídali tam všech mistrů medicíny. Nevím sice, jak byste z toho měli duchovní nebo vědom prospěch, ale možná nějaký byste měli, ale oni jsou zaneprázdněni pomáháním těm, kteří trpí, a mají na práci spoustu důležitých věcí. Takže pokud opravdu nepotřebujeme pomoc, tak bychom je pravděpodobně neměli obtěžovat.

To, co máme na mysli pod pojmem zkušenost nebo zážitek v gnóze, který vám dá pevnou víru je druh zážitku, který vám skutečně ukáže něco o sobě, co je třeba změnit, a vy to změníte, a vidíte prospěch.

Skutečným zážitkem nemáme na mysli "duchovní zážitky," jako například mít "nadpřirozené" schopnosti, nebo dostat se ven z těla. Jakýkoliv černý mág se dokáže dostat ven z těla. A co má být?

Skutečným zážitkem také nemáme na mysli zažít v meditaci samádhi. Každý se může naučit, jak dosáhnout samádhi. To samo o sobě nic neznamená. Já osobně jsem měl hodně studentů v průběhu let, kteří velmi snadno dosáhli samádhi. Měl jsem jednu studentku, která ani nemohla zůstat v těle. Zbytek studentů nad touto schopností úplně slintali, a říkali: "Kéž bych měl takovou schopnost." Ona prostě nedokázala zůstat ve svém těle. Jakmile zavřela oči k meditaci, už byla i ven z těla. Ale jí se to nelíbilo. Pokaždé když vyprávím tento příběh, tak vidím tytéž výrazy obličeje, protože každý začne závidět. Závist je ego.

Mimotělní zážitky vám nedají pevnou víru. Tato dívka, která měla tyto zážitky nevybudovala na základě toho žádnou víru, protože ona tyto zážitky nevyužila na to, aby se dozvěděla něco o svém egu. Neměla zájem. Bylo jí to jedno. Myslela si, že je v pořádku tak, jak byla, i když její Bytí vynakládáno mnoho úsilí, aby ji o ní naučilo, kdo vlastně je, ale ona se učit nechtěla. Jelikož tímto nebudovala žádnou pevnou víru, tak nakonec s tímto učením skončila.

Na druhé straně znám studentů, kteří nemají vůbec žádné zkušenosti mimo tělo, ale zato mají obrovskou pevnou víru, protože mají zkušenosti, které potřebují. Zkušenosti při kterých se učí, jak se změnit a jak se přetransformovat na dobrého člověka. To je to, co buduje pevnou víru.

Jde o to si uvědomit praktickou pravdu a účel tohoto učení, že to není jen mít fantastické zážitky, ale jde spíše o to, abychom se stali vadžrasattva, zdokonalenou duší.

4. Nezlomná víra

Čím více máte zkušeností ze skutečné podstaty učení, tím více se tato pevná víra stává nezlomnou vírou. Toto je čtvrtý typ. Nezlomná víra znamená, bez ohledu na to, jak špatné jsou naše okolnosti nebo jako tvrdé jsou naše zkoušky, my nemáme žádných pochyb o účelu nebo dokonce jeho ztrátě. 100 procent: nikdy se už nedokážeme vrátit. To znamená, že i když celý svět se obrátí proti nám, a všichni o nás budou mluvit pouze v špatném, šířit drby a fámy, kritizovat nás a nenávidět, tak my i tak nesejdeme z cesty. To je znamení nezlomné víry. A to je velmi, velmi vzácné. Skutečně, toto je znamení mistrovství. Většina z nás se příliš zajímá o to, aby se zalíbila a zapůsobila na ostatní, nebo o své vlastní pohodlí.

"Každý, kdo ze sebe stoprocentně odstranil všechny nežádoucí elementy, u sebe očividně stoprocentně otevřel vnitřní mysl. Takový člověk bude mít absolutní víru." - Samael Aun Weor, Velká vzpoura

Pěstování a rozvoj víry je vlastně celá práce. Je to stejná věc, jak vytvořit a vybudovat duši, nebo vytvořit dokonalou vadžrasattvu.

Víra je substance

Víra není myšlenka nebo pojem, nebo věc nad kterou se zamýšlíme. Víra je substance. Je to něco, co musí být v našem fyzickém, vitálním, astrálním, mentálním a příčinném těle. Je to látka, energie, síla.

Pro nás, jak začátečníky je nutné pochopit, jak se tato substance vytváří. Jak se vyrábí, a co vlastně víra znamená? Víru nevytvoříme tím, že to prostě budeme myslet dobře, nebo že budeme mít dobré úmysly. Nevytvoříme ji čtením knihy. Nevytvoříme ji tím, že budeme členy nějaké organizace nebo že budeme nosit správné oblečení. Víru vytváříme skrze každý čin v každém okamžiku.

Víra je důsledkem našich činů. Svámí Šivánanda to řekl velmi jasně:

"Žádná víra, žádné znalosti/poznání."

Úplně jednoduché. Znalosti/poznání, které potřebujeme, je daat (hebrejsky: znalosti, poznání), což je znalost jak vytvořit duši, znalosti bohů. Získání těchto znalostí vyžaduje, abychom měli víru.

Jak jsem již zmínil, musíme zjistit, kde se naše víra nachází nyní, a to, do čeho svou víru vkládáme. Nejen teoreticky, nejen v našich záměrech, ale v našich činech.

Projděte si průběh svého života jako diafilm. Zjistěte, kde vkládáte svou víru. Zdali ji vkládáme do partnera, víry, do zaměstnání, vzdělání, politické strany, země, místa ve kterém žijeme, nebo kultury, kterou máme rádi. Jinými slovy, do těchto věcí vkládáme svou budoucnost. Jsme přesvědčeni, že tyto věci nám přinesou budoucnost, kterou potřebujeme nebo chceme. To vše je omyl.

Své srdce a mysl vkládáme do skupin, škol, vzdělání, zaměstnání a manželství, aniž bychom si uvědomili, že každá z těchto věcí je pomíjivá. Dnes nebo zítra, nebo příští týden ty věci přestanou existovat. Co nám pak zbude? Kde bude naše duše? Celou svou energii a čas vkládáme do věcí, které jsou nespolehlivé, neudržitelné, a celkově se jim nedá věřit. Sice někteří tvrdíme, že svou víru vkládáme v Boha, avšak my ho neznáme. Poznáním Boha, mám na mysli gnózi, vědomí zážitek.

Hledání útočiště

V buddhismu mají krásnou metodu, o níž vyprávěl Samael Aun Weor. Je to metoda na vytvoření víry a její zdokonalení. V buddhismu se tomu říká, hledání útočiště. Hledat v něčem útočiště, znamená najít tam ochranu, bezpečnost, komfort. My všichni hledáme útočiště ve vztahu, rodině, kariéře, penězích, práci, ve svých investicích, vzdělání apod., přičemž se domníváme, že tyto věci nám poskytnou ochranu. No neposkytnou. Oni nám mohou poskytnout dočasnou ochranu, ale nemohou nám poskytnout permanentní ochranu. Ty věci nás prostě nedokážou zachránit od utrpení.

Pokud chceme skutečně změnit svou situaci a stát se zdokonalenou duší, pak potřebujeme pomoc někoho, kdo to už dokázal. To dává smysl, ne? Proč bychom měli vkládat svou důvěru v někoho, kdo ještě nedokázal to, co se chceme naučit? Proč bychom měli vkládat svou víru, svou důvěru lidem, kteří jsou plní eg, kteří jen znají, jako trpět a vytvářet utrpení, hlavně když je v sázce osud naší duše? To by bylo hloupé, ale my všichni to děláme. Pokud se skutečně chceme vykoupit z utrpení, svou důvěru a víru musíme vložit do někoho, komu se už z tohoto utrpení podařilo uprchnout a kdo nám může ukázat, jak se dostat z naší situace. To je důvod, proč je velmi hloupé, abychom svou víru vkládali do škol, skupin, fyzických lidí, knih nebo teorií. To je hloupost. To bude mít za následek jen utrpení.

To, o co se konec konců snažíme, je hledat útočiště v božství, které se nachází v našem nitru.

"Vnitřní Bůh ["Buddha"] každého z nás, je naše pomoc v nouzi a naše útočiště. Vždy musíme důvěřovat svému vnitřnímu Bohu." - Samael Aun Weor, Odhalená Pistis Sofie

Tři klenoty

Musíme pochopit tři klenoty, které se v sanskrtu nazývají Triratna. Tyto tři klenoty jsou nejzákladnějším učením všech náboženství, včetně všech úrovní buddhismu. V každé z těchto úrovni šrávakajána, mahájána, a tantrajána mají tyto tři klenoty svůj vlastní význam.

Tyto tři klenoty jsou poměrně jednoduché: Buddha, Dharma, a Sangha. Trojitý klenot. No ve skutečnosti jsou vlastně jedním. Je to s nimi stejné, jako když vzpomínáme trojici v kabale. Jsou tři jako jeden celek. Jeden jako tři.

Triratna: starověký symbol tří klenotů

Nebudu podrobně vyprávět o základní úrovni nebo jako jsou tyto symboly interpretovány na mahájána úrovni, protože tyto jsou snadno dostupné. My budeme vyprávět pouze o jejich nejhlubším významu, který je na tantrické úrovni.

Na povrchní úrovni můžeme říci, že "Buddha" je učitel. V gnóze, na základní úrovni lidé říkají, že je to Samael Aun Weor. Pro křesťany, klenot Buddhy je Ježíš. Druhý klenot, dharma, je učení, které předal. Třetí klenot, sangha, je komunita lidí, kteří naplnili to, co se naučili. Sangha neznamená slepě věřících, následovníky nebo obdivovatele. Sangha jsou ti, kteří to dosáhli. Arhati. Lidé, kteří byli zasvěceni v různých stupních. Ne fyzicky zasvěcení, ale vnitřně. Vnější význam tří klenotů je dobrý pro základní a mahájánovou úroveň výuky, avšak na to jsme se tady nesešli.

To, co musíme pochopit, je úroveň tantrajány. To znamená, že to, co představuje triratna v nás samých. Vnitřní a zároveň důležitější význam pro nás, je to, že Buddha, tj. první klenot, je náš Nejniternější. Je to Bytí našeho Bytí. Buddha našeho Buddhy. Nejhlubší část naší duše, naše esence; která je Ein Sof, také nazývaná Ádi-Buddha.

Druhý klenot, tj. učení, je to, co nás naše vnitřní Bytí učí na základě zkušeností.

Třetí šperk, tj. sangha, jsou všechny části Bytí, které se v nás probudí skrze práci. Každý z nás je odrazem vnějšího vesmíru, avšak neuvědomělý. S naším vývojem se probouzí i vnitřní vesmír. Zjistíme, že uvnitř nás je více života a poznání, jak bychom si kdy dokázali představit. To je sangha na tantrické úrovni.

Takže význam prvního klenotu na tantrické úrovni je neprojevený Buddha v potenciálu. Jedná se o ještě nevytvořené světlo. Je to daleko za hranicemi hranic. To je místo, kde musíme vkládat svou víru. To je místo, kde potřebujeme mít zkušenost/zážitek. To je to, co potřebujeme, abychom dotáhli cestu až do konce.

Víte, ono z hlediska vývoje naší duše skutečně nezáleží, kde vkládáme víru ve fyzickém světě. Bohu je z konečného hlediska skutečně jedno jestli patříte do takové nebo oné skupiny. Z pohledu Absolutna, z pohledu Buddhy, je skutečně jedno jestli pocházíme z Kolumbie, Severní Ameriky, Indie nebo Afriky. Nezáleží na tom, jaké náboženství následujeme, nebo jakými vlajkami máváme nebo jakým jazykem mluvíme. Toto všechno jsou absolutně 100 procentně nepodstatné věci. Z hlediska našeho Ádi-Buddhy na čem záleží, je kvalita naší mysli. To určuje, jak dobře Ádi-Buddha dokáže projevit své světlo skrze naši mysl. To je to, na čem záleží. Jediná špetka pýchy dokáže toto světlo poškodit. Pokud máme co i jen atom pýchy související s naší zemí, náboženstvím, historií, kulturou, vzděláním, jazykem, způsobem, jakým se oblékáme, hudebním vkusem nebo módou, všechny tyto věci korumpují světlo. Deformují ho.

Buddha má svou dharmu. To znamená, že našemu vnitřnímu Buddhovi je jedno, jaký typ náboženství studujeme ve fyzickém světě. Všechna náboženství ve fyzickém světě bez výjimky - včetně gnóze - jsou jen předsíň, školka pro skutečnou dharmu. Skutečnou gnózi lze získat jen od vašeho vnitřního Buddhy. To znamená, že skutečnou gnózi, kterou potřebujete, vám já nikdy nemůžu dát. Samael Aun Weor vám také nemůže dát skutečnou gnózi. Žádný mistr vám ji nemůže dát. Mistři vám ji mohou pomoci vidět, ale ten, který vám ji musí dát, je váš vlastní vnitřní Guru, vlastní vnitřní Buddha. To je skutečná dharma. Tato dharma je jedinečná pro vaši duši a myšlení.

Sangha není externí skupina do které patříte nebo duchovní hnutí, které se vám líbí. Sangha je vnitřní. Sangha ve své tajné úrovni významu, jsou všechny ty nádherné částí vašeho vlastního, vnitřního Bytí. Bytí je Elohim Sabaoth. Bytí, vnitřní Buddha, je jako armáda různých částí, různých aspektů. Naše vlastní Bytí je pantheon. My si obvykle představujeme Boha jako starého muže s bradou sedícího na trůnu. Tato představa však vůbec není správná. Už jste někdy viděli plamen plný jisker nebo oheň z něhož šlehalo množství plamenů? To je Bytí. Pozorovali jste už někdy oceán, který se zdá být jednou substancí? Ovšem tak tomu není; oceán je plný různorodých látek. To je Bytí. Buddha je jeden v mnoha částech. Bytí je rozmanitost v jednotě. To je význam sanghy na nejvyšší úrovni.

To je místo, kde musíme vkládat svou víru: do tří klenotů, které jsou v nás.

Amitábha Buddha, co znamená "nekonečné světlo"

Tento obraz ukazuje tři klenoty v jejich mnohaúrovňovém významu. Tento obraz v sobě ukrývá velmi bohatou symboliku. My se však nebudeme zabývat všemi významy. My se budeme snažit vysvětlit pouze pár důležitých, abyste si mohli utvořit jakou takovou představu.

Nejdůležitějším klenotem je Buddha. V samém centru obrazu vidíme Buddhu Amitábha, jednoho z pěti Dhjánibudhů. Amitábha znamená nekonečné světlo. Ví někdo, jak se tomuto nekonečnému světlu řekne v hebrejštině? Ein Sof Ór (Ain Soph Aur). Ti, kteří studovali takovéto typy obrazů proto studovali kabalu, i když si to přitom vůbec nemuseli uvědomovat.

Těla Buddhy znázorněna na stromě života

Amitábha je Ein Sof Ór, když poprvé vstoupí do manifestace a stává se sefirou Keter. Sefira Keter je kořen stromu života. Keter je první projevenou sefirou. To je Buddha Amitábha, jehož zde máme na obrázku.

Jeho ruce spočívají v rovnováze, kde jedna ruka je položena v druhé s dotýkajícími se palci. To je mudra související s rovnováhou: související s rovnováhou metody a moudrosti, o čem jsem se již zmiňoval.

V rukou drží modrou vázu. Ta váza představuje jeho mysl. Jak můžete vidět, ruce má v dokonalé rovnováze, podpírající mysl, která je prázdná. V té váze nic není. Je to proto, že základní podstatou všech věcí je Prázdnota, Ein Sof, Nekonečno, Absolutno. To je důvod, proč je skutečně hloupé připoutávat se k něčemu, jak to by bylo skutečné. Ve své podstatě je vše prázdné jako ta váza. Připoutávání se k něčemu je příčinou utrpení. To je učení Amitábha Buddhy: vnímání schopné rozlišování. V sanskrtského terminologii se jedná o pradžná.

Pradžná je nejvyšší páramitá ["dokonalost." Vědomý postoj]. Pokud jste někdy slyšeli o slavné sútře Pradžňápáramitá, tak právě v ní se uvádí:

"Forma je prázdnota a prázdnota je forma."

Z této sútry pochází slavná mantra:

Gate gate paragate parasamgate bodhi svaha

"Pokračuj, pokračuj, pokračuj dál, jdi až za absolutně možné hranice, objev osvícení."

To je učení Amitábhy.

Zde nás Amitábha učí skutečnou povahu tří klenotů, pravou podstatu cesty, což je rozvinout vnímání schopno rozlišování, vidět skrze zážitky.

V syntéze, toto učení vede člověka, jak se naučit vnímat neodmyslitelnou prázdnotu všech věcí tak, abychom se nepřipoutávali k věcem. Když se k něčemu připoutáte, vytvoříte pýchu. Když se k něčemu připoutáte, vytvoříte chtíč. Vytvoříte závist, chamtivost, obžerství, strach - všechny tyto různé zdroje utrpení, které v sobě najdeme, pocházejí z mylného vnímání sebe jako "já" a věc, a touhy je spojit. Tato touha je lež. Ten pocit vlastní osobnosti/vlastního já, je lež, a naše vnímání té věci je také lež.

Skutečné rozlišující vnímání je vidění pradžňápáramitá, o kterém mistr Samael mnohokrát vyprávěl: schopnost vnímat prázdnotu jevů a nevytvářet připoutání. Vidět věci takové, jaké jsou, s moudrostí a láskou. To je víra. Rozlišující vnímání je místem, kde se rodí skutečná víra.

Na mnoha obrazech můžeme pod Buddhou Amitábha vidět kolo dharmy, osm paprskové kolo, které nám ukazuje osmidílnou cestu; správné chápání, správné myšlení, správní jednání, atd. To je dharma a učení Buddhy Amitábha.

Buddha Amitábha není mimo nás. Není to nějaký bůh v nebi, který nás z hora pozoruje. Je to váš vlastní vnitřní Buddha.

Amitábha Buddha

Nedívejte se na tuto tanghu (plátěný obraz), jako kdyby byla od vás oddělena. Tento obraz odráží vás, a to, co můžete vidět v sobě, když otevřete oči. Buddha není něco, co je od nás odděleno. Dharma není něco, co je od nás odděleno. Sangha také není oddělena. Na tantrické úrovni, se učíme následující: Buddha, dharma a sangha jsou naše pravá podstata. Trpíme, protože to nevidíme. Nevnímáme to. Vnímáme jen své iluze.

Toto kolo dharmy, učení, které nám může dát náš Buddha, se vynořuje z lotosu. Tento lotosový květ se vynořuje z vody. A co je v těchto vodách? Mahákála.

Mahákála je sanskrtský název, který znamená, "velký/ohromný čas." To neznamená, že se budeme mít ohromně. To znamená, velké kolo času. Tento údaj je symbolický. Tento čas nepředstavuje cyklický čas nebo čas samsáry nebo způsob, jakým uvažujeme o čase jako na hodinách. To neznamená nic takového. Mahákála představuje tantru, tok energie. Je obklopen plameny nebo ohněm. Tento oheň je hebrejské písmeno šin, a oheň je Kandali, Kundaliní nebo v tibetštině Dummo.

Hebrejské písmeno šin: oheň

Triratna nebo symbol "Tří klenotů," na Buddhově otisku chodidla (symbol nacházející se na spodní části, horní symbol představuje dharmačakru). Porovnejte s hebrejským písmenem šin. - 1. století našeho letopočtu, Gandhára.

V syntéze můžeme říci, že v našich vodách se nachází tantrická moc Mahákáli, hněvivý aspekt našeho vnitřního božství, který pracuje skrze Božskou matku (Durga, Peithó), který odstraňuje ego: chtíč, pýchu, chamtivost, obžerství atd., pomocí síly Amitábhy, což je vnímání schopné rozlišování, pradžná: čili síla bódhičitty. Prostřednictvím rozlišovacího vnímání pravdy, vody vytvářejí nový růst. Lotos se vynořuje z vody a na tom lotosu se objevuje učení dharmy, znalostí/poznání. To je způsob, jakým získáváme víru. Pochopili jste to? Předchozí čtyři přednášky jsou právě o tom, zestručněné, sloučené.

Lotosový trůn se vynořuje právě z tohoto poznání, které pochází z víry. Pokud chcete znát svého Buddhu Amitábha, pracujte se svými vodami. Pracujte s Mahákála, hněvivým aspektem svého božství, abyste dobyli a zničili zatemnění před vnímáním, to, co nazýváme ego nebo agregáty, což v syntéze Buddha Šákjamuni učil jako touha ve čtyřech vznešených pravd. Touha je příčinou utrpení. Pokud odstraníte touhu, utrpení skončí, a objeví se moudrost. To je Buddha, moudrost. Když tato moudrost prosytí vaši mysl, to je bódhičitta. Moudrost mysl. Když dojde až k tomuto bodu, Amitábha se plně projevuje. To je důvod, proč za Buddhou Amitábha vidíme velký chrám. Ten chrám je vaše sangha. Ten chrám je vaše mysl, to, co Samael nazýval chrám duše. To je důvod, proč Samael znovu a znovu opakoval, že my nemáme zájem stavět katedrály nebo kostely z kamene, kovu nebo dřeva. Jediné, co nás zajímá stavět je katedrála duše. Tato katedrála je trikája: Dharmakája, Sambhógakája a Nirmánakája.

To je to, co tyto tři úrovně chrámu představují. Tyto tři káje jsou Logoistickou trojicí. Keter, Chokmah, Binah. Otec, Syn a Duch Svatý. To je důvod, proč je celý tento obraz syntetizován přímo v horní části chrámu třemi klenoty, které jsou v plamenech. Vidíte to? Buddha, dharma a sangha hořící vírou. Ten oheň tam symbolizuje oheň víry.

Mimochodem, o Buddhovi Amitábha se říká, že měl dva hlavní učedníky. Možná budete překvapeni, když vám řeknu jejich jména: Avalókitéšvara a Vadžrapáni. Řekli jsme vám mnohokrát, že Avalókitéšvara je sanskrtský název pro Krista. Jeho jméno v tibetštině je Čenrezig. Vadžrapáni je sanskrtský název, který znamená "blesk v ruce." Vadžra v ruce. Nezapomeňte, že v řecké mytologii, Zeus je ten, který má blesk. Takže, toto je krásný kabalistický popis horní části stromu života. Amitábha je Ein Sof Ór. Jeho učedníci jsou Vadžrapáni (Keter), který pracuje skrze Avalókitéšvara (Krista), jehož plná a dokonalá rozpínavá práce v nižších říších je skrze Mahákáli (Binah). Toto je kabalistické prozkoumání této krásné malby.

Jednoduše řečeno, svou víru musíme vložit do našich tří klenotů. Ne vkládat ji někam externě ale dovnitř. Tato víra znamená vkládat svou důvěru a spoléhat se na svého Nejvnitřnějšího. Všechny tyto věci jsou uvnitř nás, ne venku. Pokud skutečně chceme seberealizaci, ta nepřijde z žádné externí skupiny. Nepřijde ze žádného externího učitele, bez ohledu na to, o jakého velkého učitele se může jednat. Sebeuvědomění k nám nepřijde ze žádného duchovního hnutí či knihy. Osvobození přichází zevnitř. Dovolte mi, abych citoval něco velmi důležité, co řekl Samael Aun Weor,

"Seberealizace je možná pouze u izolovaných jednotlivců..." - Samael Aun Weor, Duchovní síla zvuku

Neřekl, že seberealizace je jen pro členy, kteří patří do mé skupiny, nebo kteří patří k oficiálnímu gnostické hnutí. Toto neřekl. Řekl, že je to možné pouze u izolovaných jednotlivců. U lidí, kteří pracující na sobě. Jejich vnější okolnosti jsou irelevantní. Na čem záleží, je to, co se děje uvnitř mysli a v srdci.

Chcete-li vytvořit víru potřebujeme znát vědu. Nestačí mít dobré úmysly. Potřebujeme vědět, jak neustále šetřit energii. Ne jen sexuální energii, ale i emoční energii, vitální energii, fyzickou energii a především energii vůle, energii srdce související se sefirou tiferet. Tato energie je nesmírně důležitá. Právě tato energie tiferet, což je lidská duše, hraje nejvýznamnější roli ve vývoji bódhičitta a vývoje Vadžrasattvy. Právě tato energie tiferet, lidské duše, je energií, která modifikuje každou naši činnost. To je naše vůle. Fyzicky svou vůli projevujeme prostřednictvím fyzických a energetických činů, a citově přes naše srdce a astrální tělo. Mentálně prostřednictvím naší mysli a našeho mentálního těla, a samozřejmě přes příčinné tělo. Všechny naše činy jsou vyjádřením vůle, tiferet.

Zrození mistra nastává tehdy, když je naše vůle sloučena s vůlí našeho vnitřního Buddhy. Když dojde k tomuto splynutí, tehdy se stáváme opravdu něčím. Od toho okamžiku můžeme říci, že vlastně žijeme. A co se týče naší existence před tím? Před tímto sloučením jsme jen ubohými stíny. Být pouze stínem, není nic na co bychom mohli být hrdý. Nemáme žádný dobrý důvod se chlubit.

Na cestě za rozvojem víry, musíme svou víru vložit do svých vlastních vnitřních tří klenotů. Co to znamená, je toto:

1. Vnitřní Buddha

Za prvé, musíme přestat používat svou vůli na vkládání víry do falešných bohů. Když to děláme, jdeme proti svému vnitřnímu Buddhovi. Musíme přestat vyrábět falešné bohy, modly. Toto nemá nic společného s vyráběním fyzických soch. Jedná se o vyrábění soch v naší mysli. Jako například uctíváním ostatních nebo upřednostněním druhých před naším vnitřním Buddhou. Nejedná se jen o lidi, ale i o koncepty, přesvědčení a teorie. Když upřednostníme své vzdělání, své odborné aspirace nebo svou práci, kariéru, finanční aspirace před svým vnitřním Buddhou, dopouštíme se trestného činu. Pokud máme větší víru a důvěru v získávání věcí fyzicky a svůj čas a energii věnujeme fyzickým věcem, které jsou v konečném důsledku iluzorní a škodlivé, místo toho, abychom věnovali svůj čas a energii na poznání svého vnitřního Buddhy, děláme chybu a své utrpení pouze přenášíme dále. Tyto modly vytváříme různými způsoby. Jedním ze způsobů je dělání model sami ze sebe. Když se chlubíme, ať už psychicky nebo fyzicky. Když si myslíme, že jsme boss, a že si něco zasloužíme. Ale také když ze sebe děláme chudáků; když ze sebe v mysli děláme mučedníka. Přičemž neustále myslíme na to, "jak nám nikdo nerozumí, jak je nám křivděno apod." To je také modla uctívání.

V knize tarot a kabala, Samael Aun Weor poukázal na sedm ctností, které souvisejí se sedmi planetami. Co se týče slunce nebo sluneční síly, řekl následující: pokud si ve své psychice nesprávně vyložíme sluneční sílu, pokud s ní budeme špatně zacházet, výsledkem bude vytvoření pýchy. Víte, co se objeví pokud tuto pýchu odstraníme a uvolníme z tohoto agregátu energii? Ano, pokora, ale také víra. To je důvod, proč ve své knize uvádí, že solární pýcha musí být přeměněna na solární víru. Pokud je tato víra solární, to znamená, že se nejedná o víru v ego, víru v konkrétní osobu nebo lidí, ve škole, ve vládě, nebo v penězích; ne, tehdy se jedná o víru v našeho vnitřního Buddhy Amitábhy.

2. Vnitřní dharma

Také se musíme vzdát všech činů, které jdou proti naší vlastní dharmě, což je první zákon. První zákon je přímý pokyn Bytí. Druhý zákon je ten, který je zapsán v písmech.

Pokud chceme mít víru, přesvědčení, nebo důvěru v naši vlastní vnitřní dharmu, musíme nejprve vědět, co to je. Většina z nás to neví. Na to, abychom se to dozvěděli musíme vynaložit úsilí. Tato vnitřní dharma je vůle Nejvnitřnějšího. Znám mnoha gnostiků, kteří si myslí, že dělají vůli Boží, ale nedělají. Důkazy jsou jasné v jejich utrpení. Důkazy jsou jasné v chybách, kterých se dopouštíme, a škod, které způsobujeme nejen sami sobě, ale i ostatním. Boží vůle nevytváří utrpení. Boží vůle vytváří vyrovnanost, porozumění, moudrost. Boží vůle - když se projevuje skrze lidskou duši - proniká, otevírá a odhaluje. Kultivuje a šíří ctnosti vnitřního Buddhy.

Pokud člověk skutečně koná vůli vlastní vnitřní dharmy, důsledky tohoto konání jsou plným rozkvětem vnitřního Buddhy. Chápete, co se snažím říct? Když se vůle Buddhy projevuje skrze lidskou duši, ctnosti tohoto Buddhy jsou viditelné.

Pokud vidíme člověka, který o sobě tvrdí, že je velký mistr, a k tomu říká: "Já konám vůli svého vnitřního Boha", ale všude kolem něj je utrpení, zmatenost, bolest apod., pak je to lhář. Pokud všude kolem něj je pýcha, hněv, žárlivost, ať už v něm samotném nebo u ostatních, pak tu máme problém. Když vůle Buddhy je vyjádřena prostřednictvím lidské duše, to, co vychází na povrch je moudrost tohoto Buddhy. Poznání, které proniká a prosekává se skrze různé elementy. To je síla Amitábhy.

3. Vnitřní sangha

Za třetí, musíme přestat jít proti své vlastní vnitřní sanghe, což jsou vlastně všechny části našeho vnitřního Bytí. To, jak se chováme nyní, vytváří velké množství utrpení pro naši vnitřní sanghu. Neustále zneužíváme svou energii ve všech úrovních psychiky. Pokaždé, když se oddáváte určitému egoistickému zážitku, poškozujete svou vnitřní sanghu. Pokaždé, když dovolíte hněvu, aby vám pronikl do srdce a následně ho i ovládl, a pak se takto skrze srdce nebo ruce vyjádříte, znovu poškozujete svou vnitřní sanghu. Tuto energii proměňujete na škodlivou energii, která produkuje utrpení. To poškozuje vaši vnitřní sanghu.

Na tantrické úrovni se uvádí, že vnitřní sangha jsou všechny dákové a dákiní, kteří se nacházejí v našem těle. Tito dákové a dákiní jsou všechny energie a inteligence v našem nitru na atomové úrovni. Jinými slovy, tato thangka představuje tok vaší mysli. V průběhu své existence, jíte potraviny, pijete vodu, dýcháte vzduch, a vstřebáváte dojmy; což jsou všechno formy hmoty a energie, které jsou transformovány a které z vás udělali to, co jste. Oni se stali vámi. Všechny tyto základní prvky pocházejí z jiných monádů, kteří jsou "dákové a dákiní." Jinými slovy, všechny procesy, které se ve vás rozvíjejí vitální, astrální, mentální, a příčinní jsou řízeny inteligencí. Tyto inteligence jsou dákové a dákiní.

Tyto termíny dákové a dákiní na vnější úrovni znamenají bytosti, které existují v jiné oblasti. Na tantrické úrovni se jedná o bytosti, které existují v nás.

Když se oddáváte explozi hněvu, ve vašem srdci dochází k atomovému výbuchu energie, která vyzařuje ven a přesycuje celé tělo, a to nejen fyzicky, ale i vitálně, astrálně, mentálně, a příčinně. Tato energie je toxická. Hněv je jed. Není to jen pojem, je to energie, která souvisí s hmotou. Hněv je vskutku jed. Tento hněv proudí celým naším organismem a ničí ho. To je důvod, proč hněviví lidé mají otupené a necitlivé srdce, protože takové množství hněvu zničilo jemná vlákna srdce. Oni necítí. To je důvod, proč hněvivý člověk má otupenou mysl, která není bystrá, protože výbuchy hněvu otupují mozek.

Totéž platí pro jakéhokoliv závistivého člověka. Závist je jed, toxin, který ničí funkce žláz v těle. Stejný toxin působí ve vitálním těle, kde ho deformuje, a na základě toto je pak vnímání a energie světelných a éterických proudů zkreslené a všechno to, co taková osoba vidí, vidí skrze svou závist. To znamená, že takové vnímání je zkreslené, a tyto energie pak dělají škodu a utrpení nejen pro danou osobu ale ona sama na oplátku vytváří utrpení.

To znamená, že tyto energie - pýcha, hněv, chtíč, obžerství, chamtivost, žárlivost a různé jiné energie - poškozují naši vnitřní sanghu.

Vnitřní sangha je souhrn atomových energií v našem těle, které se snaží plnit Boží vůli, které se nás snaží připravit, abychom se stali vadžrasattva. Když se oddáváme chtíči, hněvu a pýše atd., tehdy jdeme přímo proti práci, kterou se tato sangha snaží pro nás udělat.

Totéž se děje, když jíme a pijeme odpadky. Pokud chcete vědět, co se děje s vaším vnitřním tělem, když pijete alkohol, nalijte alkohol na rostlinu. Sledujte, co se stane. (Ale ne že to opravdu budete zkoušet, protože za to dostanete špatnou karmu, protože rostlina zemře. Jednoduše vám říkám: ,,rostlina opravdu zemře“). To je přesně to, co se stane s vaším astrálním, mentálním a příčinným tělem. Alkohol je ničitel. Lékaři již v dnešní době vědí, že alkohol ničí játra a mozek. Také zabíjí buňky. Nejen že do těchto buněk zasahuje, on je zabíjí. Oni se už nevracejí. Dovolte mi, abych vám řekl, že: hněv, pýcha, chtíč, závist, obžerství, chamtivost jsou horší než alkohol. Jsou návykovější, jsou toxické, a je těžší nad nimi zvítězit jako nad alkoholem.

Toto nyní vše může znít velmi neradostně, protože nemáme víru. Mnoho studentů, kteří přicházejí ke gnóze, může zažít první úrovně víry (čistou víru a toužebnou víru) a být inspirováni a chtít tyto zkušenosti zažít na vlastní kůži. Možná že se dokonce budou chvíli pokoušet dělat i určitá cvičení. Přesto, mnoho studentů přestane tato cvičení provádět upřímně, protože ztratí ten prvotní impuls z čisté a toužebné víry, který je poháněl. I když na začátku nám Bytí dá nějaké zážitky ve vnitřních světech, které nám dodají inspiraci a které nás inspirují ke konání a praktikování, konec konců i tyto zážitky se přestanou dostavovat, protože naše Bytí od nás chce, abychom vybudovali svaly a pracovali sami. Mnoho studentů přestane provádět tato cvičení se stejnou upřímností, jakou je prováděli na začátku. Ztratí inspiraci a začnou praktikovat mechanicky, což znamená, že nepraktikují s vírou.

Skutečností je, že duchovní zážitky není těžké získat. Pokud máte víru, tak to jde poměrně snadno. Co je těžké, je získat víru, protože ego nechce, abychom ji získali. Víra pro ego znamená smrt. Pravá víra, skutečná víra, je nezastavitelná. To je důvod, proč se ego zoufale snaží zasahovat do jejího rozvoje. Ego se bude snažit použít každý trik, aby vás odradilo od cvičení. Vyvolá ve vás poraženeckou náladu, což je velmi častý nástroj, abyste cítili, že na to prostě nemáte, vyvolá ve vás pocit, že Bůh vás i tak neposlouchá, že Bohu na vás nezáleží, vyvolá ve vás pocit, že toto učení prostě nefunguje.

Pokud je vaše mysl uzavřena před možností zažít realitu Boha, pak tuto realitu ani nikdy nezažijete. To je definice fanatika: někdo s uzavřenou myslí. Existuje mnoho gnostických fanatiků, kteří mají velmi uzavřenou mysl. Gnózi vnímají jako něco velmi dogmatického, konzervativního a neměnného. Pro ně to není živé. Pro ně to prostě nežije. Pro ně to je něco, co se opakuje mechanicky, a to stejným způsobem, znovu a znovu. To však není gnóze, ale dogma. To je fanatismus. Skutečná gnóze žije. Je to život sám o sobě. Gnózi nemůžete zapsat do knihy nebo uzavřít do lahve. Gnózi můžete poznat pouze skrze žijící zkušenost.

Chcete-li mít zážitky a duchovně růst, mysl musí být otevřená. To je důvod, proč mistr Samael řekl, že skutečná víra začíná jen tehdy, když je vnitřní mysl otevřená. Vnitřní mysl je abstraktní myslí. Nejedná se o fyzickou mysl. Vnitřní mysl je schopná abstraktního myšlení. Je otevřena možnostem.

Cvičení na vytvoření víry

Když budete provádět určité cvičení, tak se pozorně pozorujte. Pozorně pozorujte vaši motivaci a náladu. Pokud jste v poraženecké náladě, to je to, na čem musíte pracovat. Pokud máte pocit, "Nejsem schopen," to se musí změnit. Dám vám jeden důkaz, který dokazuje, že se mýlíte: Váš Nejvnitřnější vám dal gnózi. Kdo ve vás tedy vkládá důvěru? Kdo vám ukazuje, že na to máte? Váš vlastní vnitřní Buddha, Amitábha! Budete poslouchat jeho, nebo své ego? Pokud vám váš vlastní Buddha Amitábha předal klíče od gnóze, tak do vás vložil největší možnou důvěru, jaká se vám kdy může vůbec dostat! Toto vám nemůže dát žádný učitel. Žádná kniha, žádná škola, žádný certifikát na stěně, žádný titul nemůže nikdy znamenat víc než to! Pokud potřebujete vytvořit víru, meditujte nad tímto. Ukažte tyto skutečnosti svému egu!

Váš Buddha vám dal klíč. Máte ho. Pokud ho nepoužíváte, je třeba nad tím meditovat, že proč.

Tím, že vám byl dán tento klíč, máte zodpovědnost. Zaprvé, k němu. Splnit to, co se od vás očekává. Za druhé, k ostatním, kteří potřebují pomoc.

Pokud budete meditovat nad těmito skutečnostmi, tak můžete vytvořit obrovskou, nádhernou, neotřesitelnou víru.

Otázky a odpovědi

Otázka: Toto by mohlo být nedorozumění z mé strany, ale říkali jste, že Bytí samo o sobě; čili náš Monád má mnoho částí, je to tak? Ale také jste vzpomínal monády, jejichž vstřebáváme do sebe, o kterých bych se domníval, že jsou od toho mého Monáda odlišné, že nejsou nutně součástí mého vlastního Bytí, je to pravda? Pokud tomu tak je, která z těchto skupin je sangha. Ta skupina věcí, co tvoří toho mého Monáda? Protože se zdá, že vyprávíte o obou?

Odpověď: Otázka tedy zní, když vstřebáváme energie, které zase na druhou stranu souvisí s monádami, jak tedy máme rozlišovat mezi naším monádem a dalšími monády? Dovolte mi, abych vám položil otázku. Když se podíváte na ruku, co je to?

Otázka: No je to soubor mnoha věcí.

Odpověď: Přesně tak: je to soubor mnoha věcí. Není žádnou z nich, je mnohými věcmi, a současně přesto to není žádnou z nich. Naše vlastní složení je velmi podobné tomuto příkladu. Bytí je konec konců Ein Sof, což znamená nekonečno. Když se toto nekonečno projeví, stane se neomezeným světlem. To je Amitábha. Amitábha sestupu dále do hmoty, dokud se neprojeví / nepronikne do všech různých forem Bytí. Toto projevení se/proniknutí, je skrze asimilaci a absorbování prvků. Hovoříme zde o kompletním projevení se/proniknutí celým stromem života až dolů. Vezměme si například naše tělo. Jsme to, co jíme. Kolik jsme toho snědli v životě? Kde je hranice mezi tím, co jsme teď a tím, co jsme pojedli? Hranice je jen filozofická. Ve skutečnosti žádná hranice neexistuje. Všechno ovoce, maso, obiloviny, které jsme dosud pojedli, se stali tím, co jsme nyní. Není to tak? Kde je tedy hranice mezi tím, co jsme, a tím, co jsme podýchali, popili a pojedli?

Toto je vlastně součástí rozlišovacího uvažování. Když budete následovat tuto linii, když se budete i nadále zpytovat další a další otázky, tak si začnete uvědomovat, že to, co si myslíme, že jsme "já," je naprosto falešné. Žádné "já" totiž neexistuje. Jaké já? Tento proces se vám úplně vyjasní obzvláště, když se ho pokusíte vyřešit v meditaci.

Nižší sefiry se zdají být jako by byly odděleny. O sefirotech malkut, jesod, hod a necach běžně mluvíme jako o samostatných jednotkách nebo rozdělených. Ale ve skutečnosti tomu tak není. Oni jsou na sobě závislé. Žádná z nich nemůže existovat nezávisle na ostatních; Jejich existence je závislá na ostatních. A právě takto je to i s ostatními projevení věcmi: žádná z nich nemá nezávislou existenci.

Čím hlouběji budete zkoumat tyto věci, tím více si budete uvědomovat jednotu všech věcí. Když dosáhnete úrovně Chokma, což je Kristus nebo Avalókitéšvara, tehdy tuto jednotu všech věcí skutečně uvidíte. Na této úrovni totiž není mezi mnou a vámi žádný rozdíl. Nicméně tato úroveň stále není nejzákladnější úrovní Amitábhy.

Otázka je dobrá a měli byste ji opravdu prozkoumat, ale ne s intelektem. Tohle přezkoumání musí být prostřednictvím vnímání. Začněte se dívat na to: co je tato věc, která si myslí, že je oddělena? Je skutečně oddělená? Existuje opravdu hranice mezi mnou a druhými lidmi? Čím více to budete zkoumat, tím více si uvědomíte, že tato hranice neexistuje. Toto je jen součástí omylu ega, které si myslí, že "já" jsem oddělený od "vás." Tak tomu však není.

Tento falešný pocit "sebe," nás tak pohltil, že jeden druhého prostě necítíme. Avšak v konečném důsledku bychom měli. To je to, co poskytuje bódhičitta: schopnost cítit realitu mezi sebou, a to nejen emocionálně, ale vědomě.

Dovolte mi, abych k tomu něco řekl. Lidé mají mnoho falešných představ o mistrech. Myslíme si, že mistři mají nadpřirozené schopnosti a přejeme si, abychom byli jako oni. Přesto máme absolutní hloupost myslet si, že mistrům můžeme lhát. Myslíme si, že je lze oklamat. V duchu si myslíme, že některé oblasti své mysli jako je náš chtíč, žárlivost, pýcha apod., můžeme před nimi schovat. My si myslíme, "Á vždyť to dělám pouze v mysli. Nikdo se nedozví, že se dívám na pornografii nebo že o té a té osobě žádostivě sním. Sice se cítím provinile, ale nakonec je to jen v mé mysli." Pak se modlíme k našim mistrům a říkáme: "Prosím, potřebuji vaši pomoc." Vidíte tady ten rozpor? Mistr vidí vše, co máte v tobě, protože mistr vás cítí.

"Víra je přímá zkušenost toho, co je skutečné. Nádherné procítění Vnitřní lidské bytosti, autentické božské .poznání Vnitřní lidská bytost, tím, že zná svůj vlastní vnitřní svět prostřednictvím přímého mystického zážitku, bude samozřejmě také znát vnitřní světy všech lidí, kteří obývají planetu Zemi." - Samael Aun Weor, Velká vzpoura

Mistr má bódhičittu – tj. probuzenou mysl, která vidí skrze klamy vnímání. Když jdete za mistrem s žádostí o pomoc, nebo v modlitbě žádáte svého Nejvnitřnějšího o pomoc, váš Nejvnitřnější nevidí jen tu tvář, kterou se snažíte ukázat, tu pokornou tvář, která se snaží říci: "Já jsem takový dobrý student, prosím, pomoz mi." Ne! Nejvnitřnější nebo mistr vás vidí takového, jaký jste, každého z vás. On vás dokáže vnímat celého, jaký jste. Nic není před ním skryté. Nic! Je absurdní, abychom šli za svým Nejvnitřnějším, našim Buddhou, nebo jakýmkoli mistrem po pomoc, pokud s sebou přinášíme atmosféru pýchy. Je to absurdní, ale všichni to děláme. Modlíme se s pýchou. Trénujeme s pýchou, jako bychom si něco zasluhovaly, jakoby nám mistr něco dlužil, jakoby nám Bůh něco dlužil. Tímto způsobem se dokonce i modlíme. To je špatné. Skutečný mistr vidí všechno, co jsme. Před ním nemůžeme nic ukrývat. Měli bychom být pokorný.

Otázka: Zmínil jste kroky víry; Můžete stručně vysvětlit, jaké jsou tyto kroky a různé úrovně víry?

Odpověď: Kroky a úrovně víry jsou následující:

1. Čistá nebo jasná víra: Je ta první inspirace, kterou dostaneme, když studujeme učení, a skutečně se cítíme inspirován z ctností a kvalit, které dané učení nebo Buddha představuje.
2. Toužebná víra: je víra která v nás chce, abychom tyto ctnosti a čisté kvality rozvinuli u sebe, abychom se zbavili utrpení. Když skutečně toužíme po tom, aby se z nás stal pokorný, skutečně milující a dobrý člověk, abychom opravdu mohli poznat Boha a zažít pravdu. To je toužebná víra.
3. Pevná víra pochází z opravdové zkušenosti dharmy, učení. Chcete-li mít zkušenosti, musíte mít tu toužebnou víru, která vám dává inspiraci do práce. Pokud máte opakované zkušenosti - a to nejen v astrální nebo mentální úrovni, ale zkušenosti, které potvrzují skutečnost učení v každodenním životě - to je to, co rozvíjí nejsilnější víru ze všech. Zkušenosti typu: "Když se oddávám hněvu, tak vytvářím utrpení. Když se oddávám chtíči, tak vytvářím utrpení. Když se oddávám žárlivosti, tak vytvářím utrpení." Prostě to začnete vidět, prožijete si to a víte, že "Skutečně musím skoncovat se svou pýchou, hněvem, obžerstvím a chamtivostí," a začnete vidět ovoce a přínos z odstranění těchto problémů z vašeho života. Toto buduje pravou, pevnou víru. Opakování a neustálý vývoj této víry se stane čtvrtým typem, který je nezlomná víra.
4. Nezlomná víra. Nezlomná víra je víra, která je potřebná, abyste uspěli v zasvěcení. Pokud nemáte nezlomnou víru, tak selžete. Nezlomná víra je absolutně nutná, pokud chcete přejít Druhou horou (V zasvěcovací terminologii se jedná o Horu vzkříšení).

Otázka: Vzhledem k tomu, že víra je založena na zkušenosti a ne na přednáškách, můžete nám dát cvičení, pro ty, kteří poslouchají, abychom si vytvořili svou vlastní víru s cvičeními souvisejícími s těmito přednáškami? Kromě toho, víra bez skutků je mrtvá.

Odpověď: Opravdu, víra bez skutků je mrtvá.

Nejlepší způsob, jak rozvíjet víru, je studovat učení a aplikovat ho do praxe. Způsob, jak to udělat, je naslouchat svému srdci. Každý z nás má svou vlastní psychologickou strukturu a své vlastní potřeby. Každý máme vlastní dharmu. To znamená, že náš vnitřní Buddha nás potřebuje, abychom udělali práci, kterou máme udělat vlastním způsobem v souladu s naší vlastní karmou. Neexistuje jediný soubor kroků, které musí každý následovat. To by bylo pošetilé. Každý z nás se nachází na různých místech s různými potřebami. Lékař nedává stejný lék pro každého pacienta.

Obecně platí, že to, co potřebujeme nejvíce, je rozvíjet víru skrze naše vlastní zkušenosti. Studujte učení a uveďte jej do praxe. Každý den pracujte s třemi faktory: zrození, smrt, a oběť. Každý den se pozorujte a studujte. "Jak dnes pracuji na svém zrodu? Co jsem udělal proto, abych zemřel jako ego? Jak jsem se dnes obětoval pro druhé?" Tyto tři faktory - když se na ně opravdu zaměřujeme a udáváme je do pohybu - vytvářejí víru. Začneme pociťovat jejich přínosy.

Z mé vlastní zkušenosti - to mluvím za sebe, a možná je to můj vlastní, osobitý způsob myšlení - největší transformační způsob, jakým jsem našel víru byl, když jsem viděl rozdíl mezi dobou, kdy jsem jednal přes ego, a kdy ne. Toto fungovalo pro mě. Někteří lidé více pochopí skrze lásku nebo narození. Můj osobní názor je, že faktor smrti je nejvíce transformační síla tří faktorů. Důvod je takový - z mé zkušenosti - že když ego zemře, Bytí znovu získá ztracenou energii. Bytí vám na oplátku dá dárek. Tento může přijít prostřednictvím zážitku, nebo jinými způsoby, které vám Bytí může dát, aby vás podpořilo a inspirovalo.

Pokud jde o faktor narození, všichni musíme vytvořit duši, ale to není tak naléhavé. Ve skutečnosti mistr Samael uvedl zcela jasně ve svých knihách, že i bez vytvoření duše (narození) a aniž jsme tento faktor narození silně prosazovali, jsme schopni na sobě pracovat a udělat na této cestě hodně práce. To mi říká, že narození není nejdůležitější část. Dále se dozvídáme, že oběť je důležitá. Pomáhat ostatním je vskutku důležité, ale pokud nezabijete své ego, tak tato oběť může být přeměněna na pýchu nebo určitý druh připoutání; kdy začneme dávat druhým, abychom nakrmili vlastní sebevědomí a důležitost, a začneme využívat lidí, kteří jsou nám vděční. Toto opět ukazuje, že oběť není to hlavní. Co se týče mě, nejdůležitějším faktorem je smrt. Já to vidím tak, že všechno, co pochází ze smrti je prospěšné. Pokaždé když zemře ego, je to prospěšné.

Otázka: Můžete mi vysvětlit, proč někteří učitelé tvrdí, že bódhičitta je vyjádřena pouze skrze Avatárů?

Odpověď: Nikdy jsem neslyšel, že Avatáry by byli jediní, kteří by měli bódhičitta. To jsem opravdu nikdy neslyšel. To rozhodně není součástí buddhismu nebo gnóze. Toto Buddha ani Samael Aun Weor nikdy neučili. Úplným základem buddhismu je rozvoj bódhičitty, který začíná prvním dnem. Pokud se však jedná o úplný rozvoj bódhičitty, pak ano, jen Avatáry nebo vzkříšení mistři ji mají takto rozvinutou.

Ve skutečnosti, mistr Samael uvedl něco velmi zajímavého ohledně bódhičitty. Řekl, že ne všichni mistři ji mají, ale co se týče bódhisattvy, každý jeden ji musí mít. Pokud budete studovat knihu Odhalená Pistis Sofia, tam říká, že člověk se může stát Buddhou, a přitom nemít bódhičittu. Nicméně, abyste se mohli stát Bódhisattvou, musíte mít bódhičitta, protože to je prostředí, ve kterém se bódhisattva formuje. Kromě toho můžete mít bódhičittu, a nemusíte mít ani solární těla. To samo o sobě ukazuje, že člověk může mít bódhičittu a nemusí být avatár. Podané tímto způsobem, můžeme vidět, že by bylo absurdní se domnívat, že jen avatáry mají bódhičitta. To by nedávalo žádný smysl, obzvláště když rozumíte, co bódhičitta znamená.

Otázka: Co může člověk dělat, když se cítí, že se mu nedostává určitých věcí nebo když se věci začnou na úrovni mysli komplikovat. To se zdá, že se může stát překážkou v získání věcí.

Odpověď: Co se dá dělat, když se zdá, že věci se v mysli příliš zkomplikovali? Dejte si pauzu od studia, odpočiňte si, přestaňte myslet, a cvičte. Jedná se vlastně o velký problém, který máme v této době. Poslání, které máme, je velmi jasné. Samael Aun Weor a další mistři bílého bratrstva pracují na rozsáhlém a nelehkém programu rapidně šířit tohoto učení po celém světě. Každý z nás se snaží pomoci v tomto úsilí. Problém je, že pro studenty je velmi snadné jen číst, studovat, poslouchat a nedělat nic víc, než to.

Prostým faktem je, že z tohoto učení nedostanete nic, pokud nebudete hodně cvičit. V tradiční prezentaci těchto typů učení, byste měli mít 100 hodin meditačních cvičení na jednu hodinu teorie. Více či méně. V současné době, mám podezření, že většina studentů má stovky a stovky hodin teorie, a žádné meditace. Je to tak? Cvičením dáváme velmi málo, čímž se vystavujeme obrovskému problému. To je důvod, proč pořádáme duchovno-meditační výlety, abychom povzbudili lidi meditovat.

Prostým faktem je, pokud opravdu chcete víru a opravdu chcete pochopit toto učení, tak potřebujete hodně cvičit. Musíte trénovat více, než studovat. Analyzujte se. Pokud posloucháte dvouhodinovou přednášku a meditujete deset minut, to z toho moc nezískáte. Nicméně, pokud budete poslouchat přednášku a během ní meditovat, a následně nad touto přednáškou budete meditovat celé hodiny, pak získáte hodně. To je navíc k době, kdy meditujete nad svým egem, nad svou karmou, nad vaší bódhičittou, a kdy se modlíte a uctíváte Boha. Jak vidíte, na trénink potřebujeme spoustu času.

Mistr Samael zcela jasně řekl, že seriózní gnostik medituje 4 až 6 hodin denně. Každý den. Nebudu se ptát těch, kteří to dělají, aby zvedli ruku, protože si nemyslím, že ostatní budou z toho velmi nadšený. Nechci zde vytvářet žádné problémy.

Otázka: Pod pojmem meditace máte na mysli jen se usadit a meditovat, nebo to také zahrnuje meditování během dne?

Odpověď: Pokud se nesledujete během celého dne, pak netrénujete dostatečně. Nicméně, když mluvím o meditaci, tak mám na mysli skutečně meditaci při které se usadíme a neděláme nic jiného, ​​kromě hlubokého uvažování, rozjímání a analyzování. Zcela vymanění se od vnějšího světa. Zkoumání svého vlastního vnitřního Buddhy, Dharmy a Sanghy. Sebeanalýza. Analýza toho, co jste studovali. Analýza toho, co jste udělali.

Sebepozorování a sebepamatování během dne jsou dobré a potřebné. Avšak z toho samotného nezískáte moc pochopení. Něco získáte, ale protože se na vás řítí všechny další rozptýlení z vašich smyslů, tak se nemůžete dostat do hloubky. Pokud chcete jít do hloubky, musíte dát všechny rozptýlení bokem, úplně všechno, a musíte být na sto procent jen vědomí, analyzovat. Žádné pobíhání, žádné mytí nádobí, žádné telefonování, žádná práce na počítači nebo na internetu, a žádný poslech hudby. Jednoduše ticho. Meditování. Zcela bez pohnutí úplně odtažen z vnějšího světa. Vůbec žádné rušení ať už zevnitř nebo venku. To je to, co mám na mysli. To je to, o čem mistr Samael vyprávěl, když řekl, že potřebujeme 4-6hodin denně.

Nemyslete si, že musíme začít meditovat 4-6 hodin ještě dnes. My všichni jsme začátečníci, proto musíme být realističtí. Ale to by mělo být naším cílem. Začněte tam, kde jste. Začněte s tréninky na úrovni, kde se nacházíte teď. Neodhryzujte si více než dokážete sníst, protože se spálíte. To by byla velká chyba. Lidé slyší tento výrok a řeknou si, že ode dneška budou meditovat dvě hodiny denně. Možná že to dodrží první dva nebo tři dny, a pak se spálí a začnou říkat: "Ach toto učení nefunguje, to není dobré," nebo "Já nejsem dobrý," apod. Toto je špatný přístup.

Začněte tam, kde jste. Buďte realističtí, ale seriózní. Pokud jste začátečník, meditujte třeba pouze 10-15 minut, ale dělejte to několikrát za den a ne pouze jednou. Těchto 10-15 minut si vyhraďte, kde budete izolován a ničím nerušen, zejména ne hodinami. Pokud musíte být v práci na pátou, tak nezačínejte meditovat o 04:45. Tímto nic nezískáte. Budete jen rozrušený a nervózní, že zmeškáte čas. Meditujte poté, jak máte dokončené povinnosti, když můžete na vše ostatní zapomenout, a na 100 procent se dokážete uvolnit. O tomto jsme dali celé série přednášek.

Když mluvím o meditaci, tak mluvím o skutečné meditaci tj.: zaujmout polohu, vypnout smysly, uvolnit všechny tři mozky, a opuštění této třídimenzionální roviny. Zapomeňte na všechny vaše pozemské obavy, a zaměřte se na problémy, které potřebujete pochopit. Pokud máte jen 10 minut, začněte s nimi. Pokud toto cvičení budete dělat upřímně, tak uvidíte, že z toho budete mít prospěch, a pak tuto dobu budete chtít přirozeně prodloužit. Ne že by vás někdo nutil, nebo proto, že jsem to řekl já, nebo že to řekl nějaký jiný učitel, ale proto, že vy sami to chcete a potřebujete. To je způsob, jakým by měl vzrůstat váš trénink.

 

Toto je čtvrtá část kurzu s názvem Palivo pro duchovní zážitek

přeložené z anglického originálu: Concentration
přednáška daná Gnostickými Instruktory na gnosticteachings.org
služba od vydavatelství Glorian