Povídky o nadpřirozenu

Mí přátelé, je naléhavé, abyste se naučili, jak cestovat ve čtvrté dimenzi. Někteří lidé si myslí, že je těžké se to naučit. Ve skutečnosti to ovšem není náročné – jediné věci, které člověk potřebuje, jsou silná vůle, nevyčerpatelná houževnatost a nekonečná trpělivost.

V těchto chvílích si vybavuji některé velmi důležité zážitky ze “stavu džin”. Když jsem se stal učedníkem, tak jsem musel jistojistě trochu trpět. Ležel jsem klidně na posteli, hlavu položenou na dlani levé ruky, a soustředil jsem se na svou Matku přírodu a na Krista. Prosil jsem je z celého srdce, aby mne vzali s mým tělem z masa a kostí na vzdálená místa na Zemi. Když jsem již pociťoval únavu, když jsem usínal, tak jsem velmi zlehka vstal z postele a vyšel ven na dvůr, kde jsem začal vyskakovat s úmyslem letět. Mnohokrát pršelo a já byl oblečen pouze v pyžamu, a tak jsem musel snášet vodu a studené počasí. Když jsem si všiml, že jsem nevyletěl vzhůru, tak jsem se vrátil do postele, abych znovu opakoval tento pokus. Toto jsem houževnatě prováděl celou noc.

Měl jsem mnoho nocí beze spánku. Mé tělo zhublo, můj obličej byl bílý a s velkými kruhy pod očima, protože jsem příliš mnoho nocí nespal. Nicméně jsem byl tvrdohlavý. A tak jednoho dne jsem zvítězil. Vstal jsem z postele, když jsem byl ve stavu ospalosti a ke svému úžasu se v mé ložnici objevily tři dámy. Jedna z těch tří dam mi pomohla vstát z postele, zatímco ty zbylé dvě předpovídaly osudy s balíčkem karet u stolu. Činili tak, aby zjistili, která z nich se bude starat o moji bezvýznamnou osobu. Je jasné, že tento úkol dopadl na tu, která mi pomohla vstát z postele. A tak mi pomohla vyjít z mého pokoje. Potom mne vedla dlouhou chodbou, která vedla na ulici. Otevřela dveře domu a vzala mne na ulici. Uviděl jsem mnoho jiných lidí, kteří byli zaměstnáni těmi samými úkoly v tom samém městě, ve kterém jsme žili.

Výše zmíněná dáma mi řekla, že mohu létat a když jsem tak učinil, tak jsem cítil velkou radost. Protože jsem byl naplněn radostí, tak jsem nebyl dostatečně obezřetný ve svém počínání a náhle jsem se vznesl do oblak a poté hned k zpátky k zemi, abych mohl letět přes domy, kostelní věže, atd.

Otázka: Nikdo Vás neviděl?

Samael Aun Weor: Ach, ctihodná dámo, povím Vám, že mne skutečně nikdo neviděl, protože mé tělo se nacházelo ve čtvrté dimenzi. Zkrátka jsem nebyl v trojrozměrném světě. Proto jsem byl neviditelný lidem tohoto světa.

Ta dáma, co mě měla na starost, mne vzala do New Yorku. Tam jsme našli pána, který činil to samé, co já. Dáma mu také pomohla a vzala ho z jeho bytu. A tak jsme byli dva cestovatelé ve čtvrté dimenzi.

Přeletěli jsme přes Atlantik. Potom jsme letěli nad Evropou. Minuli jsme mnoho měst, co byly v ruinách, neboť to byla doba druhé světové války. Ten druhý muž mi řekl: „Nevidím do tebe, ale pouze vím, že je v tobě mnoho filozofie a okultismu.“ Odpověděl jsem mu: „Skutečně jsem okultistou a esoterikem a jmenuji se Samael Aun Weor.“

Ten pán mi pověděl o nebezpečích, která číhala v Evropě. Řekl mi, abych byl opatrný, protože kdybychom náhodou vystoupili ze čtvrté dimenze, tak bychom se ocitli na evropské půdě a bez jakékoli dokumentace by nás jistě zabili anebo zavřeli do vězení. „Máte pravdu,“ odpověděl jsem mu, „za žádných okolností bychom neměli opouštět čtvrtou dimenzi.“

Během výletu jsme na chvíli zastavili, abychom vstoupili do domu jedné švadleny. Ta dáma, co nás doprovázela, nám sdělila, že by ráda pomohla lidem, co zde žijí. Proto jsme si čekali ve vedlejší místnosti a povídali si.

Když jsme s naší průvodkyní opustili dům, tak jsme letěli dál přes Evropu až na místo, kam jsme měli namířeno. Jakmile jsem zjistil to, co jsem chtěl na tom místě zjistit, tak jsem se rozloučil se svou průvodkyní i přítelem a vrátil se domů do svého domu.

Vidíte, mí přátelé, se silnou vůlí a trpělivostí je možné umístit své tělo do čtvrté dimenze. Tento úkol pro mne znamenal rok hořkosti.

Otázka: Jak ta průvodkyně věděla, že v tom domě, o kterém jste hovořil, lidé potřebovali pomoc? A jak věděla, jakým způsobem jim pomoci?

Samael Aun Weor: Ctihodná dámo, velmi rád zodpovím Vaši otázku. Je zřejmé, že lidé, co žili v tom domě, byli přátelé mé průvodkyně. Pomoc, kterou ta dáma poskytovala, je spojena se „studiem džinu“. Jejím úkolem bylo pomáhat lidem vstoupit do čtvrté dimenze, to je vše.

Otázka: Jak dlouho jste byl na tomto výletě?

Samael Aun Weor: Ctihodná dámo, myslím, že celá cesta trvala tak dvě hodiny.

Otázka: Jak jste věděl, jak se sám vrátit?

Samael Aun Weor: Tato otázka je velmi zajímavá a dává nám krásný prostor pro vysvětlení. Ve čtvrté dimenzi se totiž vše vrací na své původní místo. Pokud např. otevřeme dveře, tak ty se ihned sami zavřou. Pokud přesuneme věc z jednoho místa na druhé, tak se ta věc sama vrátí na své původní místo. Jednou jsem například odešel z domu ve čtvrté dimenzi, šel jsem o blok dál a sundal si tričko, ve kterém jsem spal. Vyhodil jsem ho do prostoru a díval se na směr, kterým se vydalo. S úžasem jsem se díval, jak se vznášející tričko vrátilo do mého domu, prostoupilo dveřmi a dopadlo na moji postel. A proto není zvláštní, že jsem se nechal vláčet silou návratu a vrátil jsem se, řekl bych, instinktivním a automatickým způsobem do mé ložnice, kde se mé tělo umístilo do té pozice, ve které bylo na začátku.

Otázka: Jeden muž, který se staral o dobytek v zasněžené oblasti v Jižní Americe, byl unaven, a tak se zastavil se svým psem v chatě na samotě, aby si odpočinul. Rozdělal si oheň kvůli většímu pohodlí. O půlnoci slyšel divné zvuky a jeho pes štěkal. Byly to takové zvuky, jako když se blíží cizí osoba. Najednou uviděl muže se srstí a bez šatů. Chopil se pušky, aby na návštěvníka zaútočil, ale ten mu řekl: „Můj příteli, neútoč na mne, přicházím v míru.“ Návštěvník mu řekl, proč vypadá tak, jak vypadá. Před mnoha lety se totiž zavázal, že bude žít daleko od civilizace a že nedopustí, aby ho viděla nějaká žena. Pasák dobytka mu nabídl jídlo a přístřešek v chatce a řekl mu, že žije na ranči, kde ženy nejsou a že ho kdykoli může přijít navštívit a popovídat si nebo najíst se. A tak jednoho dne muž se srstí přišel na návštěvu na ranč. Jak si tak povídali, tak najednou srstnatý muž zpozoroval nějaké dámy, jak si ho prohlížejí, a tak odletěl a už se nikdy neobjevil. Mistře, vysvětlíte nám, proč byl tak silně rozhodnutý žít o samotě a daleko od žen?

Samael Aun Weor: Ctěný pane, velmi rád zodpovím Vaši otázku. Je velmi zajímavá a případ tohoto srstnatého muže je velice nešťastný. Vidím v tom politováníhodnou nevědomost. Utíkat před ženami se mi zdá naprosto absurdní, neboť dosáhnout svobody, spásy, bez ženy je nemožné. Ženy jsou v životě velmi důležitým prvkem.

Láska je základ osvobození, spásy, osvícení. Pouze skrze lásku dospějeme k Bohu. Pouze skrze lásku získáme věčné požehnání. Napsali jsme mnoho knih a stojí za to je studovat. Například Dokonalé manželství je jedna z knih, která může lidi naučit, jak poznat lásku. Jiné důležité knihy jsou Záhada zlatého rozkvětu, Parsifal odhalen a mnoho jiných.

Je nepochybné, že z toho srstnatého muže z přírody se stal skutečný divoch. To je důvodem, proč mu začala růst opičí srst – stal se z něho opičí muž. Postupně divočel, až se z něho stal opičák, to je vše.

Otázka: V dobách kolonizace jeli dva pánové do města. Protože pršelo, tak potřebovali přístřešek a odpočinek. U silnice uviděli dům, ve kterém nejspíš byla oslava, neboť lidé tancovali, pili a smáli se. A proto tam zůstali a připojili se k zábavě.

Když už se cítili unavení, tak šli do ložnice, aby se vyspali. Když se pak druhý den probudili, tak k jejich velkému překvapení viděli v celém domě pouze kostry a mnohaletý prach. Byli velmi vystrašeni a z místa utekli. Řeknete nám příčinu tohoto jevu?

Samael Aun Weor: Ctihodný pane, vaše vyprávění je velmi fascinující. Zde vidíme jev spojený se čtvrtou dimenzí. Je nepochybné, že naši dva cestovatelé měli chvilkový přístup do čtvrté dimenze. A proto viděli a slyšeli mnoho lidí, co nebyli z tohoto světa. Řekli bychom, že oslavovali s mrtvými lidmi. Následující den byli překvapeni, když v domě našli pouze kosti mrtvých.

Otázka: Jednoho dne jeden bohémský muž, který rád pobýval v hospodách, odcházel z takového podniku domů, když za sebou slyšel divný zvuk. Když se otočil, tak uviděl lidskou postavu bez hlavy, která ho z určité vzdálenosti následovala. Vystrašený muž s křikem utekl. Když ho lidé slyšeli, tak vyběhli z domů, aby mu pomohli. Když dorazil do svého domu, tak zkolaboval a ztratil vědomí. Po několika hodinách se probral a vyprávěl, co se mu přihodilo. Vysvětlíte nám, proč viděl muže bez hlavy?

Samael Aun Weor: Pane, vyprávěl jste nám o bezhlavém muži. Mnoho lidí, kteří zemřeli pod gilotinou během Velké francouzské revoluce, existují v neznámé dimenzi jako postavy se sťatou hlavou. Někdy ti, kdo takto zemřeli, se ve své zlověstné podobě zjevují ve fyzickém světě.

Mí přátelé, je vhodné, abyste věděli, že země kouzel, oblasti z Tisíce a jedné noci existují a že všechny se nacházejí ve čtvrté dimenzi. Příroda má své zázraky a divy.

Pamatuji se, že na jednom ze svých výletů po Americe jsem přišel do domu, ve kterém leželo nemocné dítě. Vrány, supy, káňata apod. seděli na střeše toho domu. Doktoři řekli, že dítě zemře.

Co bylo udivující na těchto ptácích (zcela jasně ovlivněných paprskem Saturnu) byl fakt, že dokázali s naprostou přesností určit místo, kde tvor zemře. Je důležité říci, že dítě skutečně zemřelo a lékařská věda mu nedokázala pomoci. Je nepochybné, že tito ptáci z nebes plní nádherný úkol, tj. očistit Přírodu od rozkládající se hmoty. Je jasné, že mají schopnosti, které jim umožní určit místo, kde někdo zemře. Toto vše nás přímo vyzývá k tomu, abychom zauvažovali nad mocí Přírody.

Kdybychom se naučili cestovat ve čtvrté dimenzi, tak by se každý z nás mohl setkat s elementály. Tak bychom poznali zázraky a divy Přírody.

Tato kapitola je z knihy „Neuvěřitelné záhady,“ napsaná Samaelem Aun Weorem