Psychická zhmotnění

Otázka: Když mi bylo sedm, tak jsem měl sen o kostelu na malém městě a kousek od něj byl cirkus, pouť a stánky s typickým zbožím pro tato místa. Vše jsem viděl tak jasně, že si rovněž pamatuju, jak jsem hovořil s ženou v červeném oblečení. Potom jsem prošel davem lidí a odešel jsem. O pět let později jsem to město navštívil a viděl jsem přesně to, o čem se mi zdálo, nicméně jsem si to neuvědomil, dokud na mě žena oblečená v červeném nepromluvila. Mistře, řekl byste mi, co je příčinou tohoto jevu?

Samael Aun Weor: Velmi rád zodpovím tuto otázku. Dovolte mi, abych to vysvětlil zjednodušeně, neboť toto je velmi základní kniha pro ty, kteří se chtějí něco dozvědět o gnózi.

Je nesporné, že během spánku duše unikne z těla a přemístí se na jakékoli místo na světě nebo v nekonečném vesmíru. Potom je snadné porozumět, že tento pán, který položil otázku, cestoval mimo své fyzické tělo na místo, které později osobně fyzicky navštívil. Je jasné, že snil o této události, která se později stala realitou, s velkým předstihem. To znamená, že během snu je možné prožít události ještě předtím, než se odehrají v trojrozměrném světě.

Je nepochybné, že ta osoba, kterou jste rozpoznal po tolika letech na tom místě, s Vámi byla v kontaktu v době, kdy jste spal. Tyto záležitosti jsou pořád ještě opomíjeny těmi lidmi, kteří se zabývají parapsychologií.

Otázka: Před dávnou dobou mi teta vyprávěla tento příběh: Když byla majitelkou samoobsluhy, tak jednou během velmi deštivé noci přišel velmi záhadný muž. Neviděla mu do obličeje, protože měl klobouk s širokým okrajem. Byl oblečen v černém kabátě s širokou klopou. Tento pán požádal moji tetu, zda by si u ní nemohl nechat malou truhličku, protože pršelo a on neměl namířeno domů. Následující ráno si potom měl truhličku vyzvednout. A tak teta truhličku převzala a umístila ji na jednu z poliček v obchodě. Když ten tajemný pán odcházel, tak si teta všimla, že mu nejsou vidět nohy a že mizí jako stín ve tmě. Cítila, jak ji běhá mráz po zádech a měla tušení, že to, co se děje, není vůbec normální.

Následujícího dne pověděla lidem, co se jí stalo. Uplynul rok a půl a ten tajemný pán se nevracel pro svou truhličku. A tak lidé, kteří o tomto případu věděli, poradili mé tetě, aby truhličku otevřela, protože prý může být spojena s mrtvou osobou. A tak ji otevřela. V truhličce byly kosti, pozůstatky nějaké mrtvé osoby. Také na dně bylo nezanedbatelné množství zlatých mincí. Jelikož z toho byla moje teta nervózní, tak dala truhličku ostatním, protože s tím už nechtěla mít nic společného. Mistře, vysvětlil byste nám tuto událost?

Samael Aun Weor: Velmi rád Vám tuto událost vysvětlím. Je jisté, že ta podivně oděná postava, která vešla do obchodu, byl přízrak mrtvé osoby. Je jasné, že ten přízrak opustil vyšší dimenzi na několik okamžiků a vstoupil do trojrozměrného světa. Je zřejmé, že Vaše teta skutečně obdržela zmíněnou truhličku. Protože ovšem byla vyděšená, tak si naneštěstí neuvědomila, že ta truhlička náležela jí a ne jiným lidem.

Toto ukazuje na význam strachu. Ta paní si mohla zlepšit svou finanční situaci s takovým nádherným pokladem. Naneštěstí ona této situace nevyužila.

Je zajímavé, že přízrak se mohl nejen zhmotnit ve fyzickém světě, ale rovněž mohl předat truhličku z místa, kde se nacházela, do rukou té paní. Tento typ zhmotnění je vskutku udivující.

Otázka: Mistře, znamená to, že je třeba využít těchto příležitostí, i když se toho bojíme?

Samael Aun Weor: Ctihodná dámo, dovolte mi Vám sdělit, že strach je příšerný. Národy se vyzbrojují, protože mají strach a ten samý strach je žene do válek. Muži nosí pistole u pasu, protože se bojí a kvůli strachu zabíjejí ostatní. Proč se máme bát? Všichni dříve či později zemřeme. Proto to nejlepší, co mohla paní udělat, bylo vrátit kosti na hřbitov a využít peněz pro dobročinné účely a pro zlepšení své situace.

Ctihodné dámy a pánové, na světě se děje mnoho nečekaných, divných a metafyzických událostí. Někdo mi vyprávěl podivuhodný případ: Na jedné hostině se jistá dáma odlišovala od ostatních svou nesmírnou radostí. Mezi všemi těmi hosty, ona byla středem pozornosti díky svému veselému charakteru a fyzické kráse. Mnoho mladých pánů s ní tancovalo až do tří do rána, kdy ta dáma prohlásila, že jí je zima. A tak ji jeden z jejích obdivovatelů půjčil svůj kabát, aby ji zahřál. A pak se tento mladý muž nabídl, že ji doprovodí domů. Mladá dáma tuto rytířskou nabídku neodmítla, a proto spolu odešli z hostiny. Domů jeli rychlým autem, ještě spolu s kamarády mladého pána. Rozloučili se s ní u jejího domu, do kterého potom vešla.

Následujícího dne ten mladý muž, vlastník kabátu, který propůjčil mladé dámě, spolu se svými kamarády zaklepal na dveře toho domu, aby získal zpět svůj kabát. Dveře otevřela stará dáma a zeptala se: „Co chcete mladý muži?“

„Jdeme si pro kabát, který jsem včera večer půjčil té a té mladé dámě,“ odpověděl.

„Aha, odpověděla stará dáma, pokud chcete svůj kabát, tak po něm musíte pátrat na hřbitově. Naleznete ho na hrobě mé vnučky. Ona byla ta mladá dáma, se kterou jste tancovali. Zemřela před mnoha lety.“
Vylekaní mladí muži vskutku šli na hřbitov a hledali hrob mladé dámy. Když ho našli, tak viděli, že přes hrob leží hledaný kabát.

Jak vidíte, mí přátelé, toto je vynikající případ zhmotnění. Ze všeho nejdříve si poslechněte mé vysvětlení, protože pouze tak porozumíte, jak se tento jev udál.

Měli byste vědět, že když někdo zemře, tak do hrobu jdou tři věci:

Za prvé, fyzické tělo.

Za druhé, vitální základ fyzického organismu, což je éterický dvojník, který se pomalu rozkládá u hrobu.

Za třetí, osobnost, která je energetická. Osobnost zůstává v hrobě, nicméně občas hrob opustí a dokonce bloudí po různých místech.

Myslím, že teď již chápete, že to, co se zviditelnilo na hostině v tomto příběhu, byla osobnost mrtvé mladé dámy. Pouze tak je možné vysvětlit, proč byl kabát nalezen na hrobě.

Otázka: Mistře, byl ten přízrak duše mrtvé mladé dámy, anebo jak mám rozumět tomuto jevu?

Samael Aun Weor: Milá mladá dámo, nepodivujte se nad tím, co říkám – vyslechněte mě s důvěrou v to, co říkám. Duše mrtvé mladé dámy nemůže být uzavřena v hrobě. To, co se objevilo ve fyzickém světě, byla osobnost zemřelé a to je vskutku něco jiného. Je nepochybné, že osobnost se rozkládá postupně do té doby, než úplně zmizí. Duše je něco jiného, je to něco božského, co nelze zavřít do hrobu.

Otázka: Mistře, tyto příběhy jsou podivuhodné, a tak bychom rádi slyšeli ještě jiné případy, které se týkají zjevení ze záhrobí.

Samael Aun Weor: Velmi rád Vám povím další příběh, který je vskutku podivuhodný. Je o paní, která jela taxíkem o půlnoci v hlavním městě Guatemaly. Když se jí taxikář ptal na její adresu, tak mu dala jistá znamení, která ukazovala na hlavní hřbitov ve městě. Taxikář, trochu zneklidněn, nechal stát dámu u vchodu na hřbitov. Nicméně po ni požadoval odpovídající platbu za to, že ji tam dovezl. Nicméně dáma mu sdělila, že žádné peníze u sebe teď nemá, ale dala mu zlatý šperk, který mohl vyměnit za peníze. Potom ho prosila, aby druhý den přišel do jejího domu na té a té ulici a aby dal ten šperk její matce, která mu zaplatí za to, že ji odvezl.

Taxikář, trochu zmaten, odjel od hřbitova. Následující den brzo ráno přijel k domu té dámy. Velmi stará žena vyšla z domu a ptala se ho, co chce. Taxikář vyndal zlatý řetízek z tašky, ve kterém ho nesl a ukázal ho staré dámě. Pověděl ji, co se mu stalo a požádal ji o peníze za jízdu výměnou za šperk.

Stará matka, když viděla zlatý řetízek s krásným medailonem, tak rozpoznala zlatý šperk, se kterým byla její dcera kdysi dávno pohřbena. Je jasné, že starší dáma byla v šoku, naplněna obrovskou hrůzou.

Pozvala taxikáře dále do domu, aby zkusil poznat její dceru. Ukázala mu v obývacím pokoji velkou fotografii, která byla krásně zarámovaná. Je jasné, že taxikář poznal dceru okamžitě. Bezpochyby stará matka zůstala ve stavu strašného zmatení. Dokonce se říká, že taxikář viděl tu samou ženu znovu v jiné části města.

Toto je jen další případ zhmotnění osobnosti mrtvého. Ve starověku, lidé chápali tyto věci mnohem více. A proto mrtví byli pohřbíváni se všemi svými věcmi, včetně jídel, nápojů a jiných věcí, které mrtvý běžně používal za svého života. A tak osobnost mrtvého žila ve svém prostředí, jako by byla ve svém domě.

Musíme být laskaví k mrtvým a také mít láskyplné pochopení pro tyto hřbitovní stíny. Musíme jim nosit květiny, dávat lásku, modlit se za ně a rovněž jim nosit jídlo, které měli rádi, když byli naživu. Dobrý příkladem jde Mexiko, které slaví „Den mrtvých“ druhého listopadu tím, že na hrob umístí jídlo a pití, které měl mrtvý rád. Snad i mnoho lidí v jiných zemích bude následovat tento příklad.

Tato kapitola je z knihy „Neuvěřitelné záhady,“ napsaná Samaelem Aun Weorem