Případy nečekaného

Otázka: Když jsem byl ještě dítě, tak mi rodiče vyprávěli příběhy o plačce. Pravidelně se zjevovala v noci mužům, kteří se nacházeli na osamělých místech. Tito muži byli svedeni krásnou ženou, která jim vstoupila do cesty a zažehla v nich lásku. Nicméně když projevili svou lásku, tak se nejprve začala bouřlivě smát a potom začala hořce naříkat, až z toho stydla krev v žilách. A pak zmizela ve stínu noci. Mistře, vysvětlíte nám toto zjevení, které je známé na mnoha místech a v mnoha zemích?

Samael Aun Weor: Vážení přátelé, velmi rád zodpovím Vaši otázku. Váš příběh je vskutku fascinující. Nejprve Vám musím sdělit, že příběh o plačce je oblíbená legenda ve všech zemích na světě. Slovo legenda nesmíme podceňovat, neboť slouží jako pojmenování pro příběhy, které nejsou součástí dějin. Mnohokrát je ale v legendách více pravdy, než si lidé myslí. Po tomto nezbytném objasnění pojmů bych Vám rád řekl, že na světě neexistuje místo, kde by neslyšeli o plačce.

Jako okultní badatel Vám musím říci následující: Jednou mi bylo sděleno, že v jednom městě se zjevuje plačka na břehu řeky. A tak jsem se rozhodl, že toto zjevení osobně prozkoumám.

A proto jsem šel pozdě v noci na místo, o kterém mi místní řekli, že tam dochází ke zjevením.

Metafyzická žena, o které zde mluvíme, ke mně přišla, a já jsem ji počal vyslýchat následujícím způsobem: „Jsi plačka?“

„Ano, jsem“, odpověděla žena. A potom chtěla vyslovit své slavné výkřiky a bolestivé nářky a další známá zvolání jako „Běda, mé děti! Běda, mé děti!“ Nicméně já byl připraven, a proto jsem se jí nezalekl. Jak praví staré přísloví: Voják, který ví o svém nepříteli, ve válce nezahyne.

„Jsi čarodějnice?“, zeptal jsem se.

„Ano, jsem“, odpověděla.

„Patříš do síně čarodějnictví?“

„Ano“, odpověděla znovu.

Tato žena byla oblečena celá v černém a dlouhý černý plášť ji pokrýval od hlavy až k patě. Na nohou měla sandály. Vypadala jako stín ve stínu noci. Měla bledý obličej, černé, pronikavé oči, kulatý nos a nevkusné rty. Protože se cítila poražena, tak tento přízrak pomalu odkráčel podél břehu řeky.

Otázka: Znamená to, že ta žena byla pouze přízrak?

Samael Aun Weor: Milá mladá slečno, rád bych Vám sdělil, že v určitém smyslu tomu tak skutečně je. Nicméně ona byla velmi skutečná. Byla to čarodějnice, jedna z těch, co náleží do síně čarodějnictví, která se nachází ve španělské Salamance.

Otázka: Povím Vám příběh, který se mi stal v dětství, když ještě neexistovaly elektrické lampy. Žili jsme v domě, který měl velký dvůr, a proto, abychom ho celý osvítili, tak jsme používali svíčky a petrolejové lampy. Ložnice se nacházely po obvodu dvora a v jednom rohu byla velká kuchyň koloniálního typu s velkými kusy dřevěného nábytku. Také jsme měly mnoho zvířat jako prasata, ptáky, krávy, atd. Velmi často k nám chodili zloději krást zvířata, a tak jsme byli pořád ve střehu. Jednou v noci jsme slyšeli hluk v kuchyni a zároveň prasata a kuřata vydávali zvuky, jakoby je někdo kradl. Také jsme slyšeli, jak v kuchyni spadla skříň a veškeré nádobí uvnitř se rozbilo. Hluk byl natolik silný, že to probudilo úplně všechny členy rodiny. A tak, napůl oblečení, a se svíčkami a petrolejovými lampami v ruce, jsme se vydali zjistit, co se stalo. Když jsme přišli do kuchyně, tak jsme byli překvapeni, protože zvířata byla v pořádku a nádobí nedotčeno – ani se nehnulo. Tato událost se opakovala asi pětkrát, než jsme tomu přestali věnovat pozornost. Potom tyto jevy, které nás zpočátku děsily (protože každý říkal, že kuchyně je začarovaná), samy od sebe přestaly. Mistře, byl byste tak laskav a vysvětlil nám, co se vlastně dělo?

Samael Aun Weor: Vaše otázka je vskutku fascinující a zodpovím ji s velkým potěšením. Už od pradávna existují případy strašidelných domů. Je zcela zřejmé, že v těchto případech mají prsty stvoření z vyšších sfér, jako např. přízraky nebo duchové mrtvých lidí. Je naprosto jasné, že psychické síly jsou schopné vytvářet fyzické jevy.

Je nesporné, že každý následek má svou příčinu, a každá příčina má svůj následek. Je zřejmé, že tyto jevy prováděl duch mrtvé osoby. Éterický dvojník toho kusu nábytku s nádobím skutečně spadl, a zvuky, které jste slyšeli, tak byli skutečné. To ovšem neznamená, že fyzický protějšek tohoto nábytku také spadl na zem.

Ctihodný pane, rád bych, abyste pochopil, že každý fyzický předmět má svůj éterický protějšek, a to včetně kusu nábytku ve Vaší kuchyni. Teď snad lépe pochopíte, co skutečně spadlo a co zapříčinilo zvuky rozbitého nádobí, jako jsou misky, konvice a jiné druhy rozbitého porcelánu.

Duch mrtvého působil na éterickou část toho nábytku, a tak vznikly jevy podobné těm, které se dějí ve fyzickém světě.

Už od pradávna bylo velmi dobře známo, že na strašidelných místech se nacházejí ukryté poklady. Lidé je potom dychtivě hledali, dokud je nenašli.

Komentář: Jsem rád, že mohu potvrdit Vaši odpověď v souvislosti s tímto jevem. Když byl dům později zdemolován, tak v kuchyni pod vrstvou cihel byly nalezeny dva hrnce zlatých mincí. Navíc mnoho lidí si rovněž myslí, že tento poklad byl tím důvodem, který stál za těmito nadpřirozenými jevy.

Více podobných případů: Mí přátelé, povím Vám o podobném neobyčejném případu. V jedné starobylé ložnici, která se nacházela ve starém a velkém feudálním domě, a ve které spávali osoby jistého věku, byly slyšet v hlubokém tichu noci zvuky. V té ložnici spala krásná žena, která jakmile slyšela tyto metafyzické zvuky, tak se přikryla dekou od hlavy až k patě. V těchto případech ovšem takováto naivní ochrana není vždy úplně účinná.

Tato paní říkala, že jedné noci se dotkla nohou těla přízraku, který vypadal jako chlapec. Tento chlapec jí potom pomalu stahoval deku, až zůstala úplně odkrytá. Tu deku potom umístil na určité místo v ložnici. Jak čas běžel, tak se tato rodina vystěhovala a do domu přišla jiná rodina, která ho začala přestavovat. A na tom místě, kam přízrak položil deku, byl nalezen poklad s velkým množstvím zlata.

Jiný příběh: Pojďme si nyní povědět další podobný a velmi zajímavý příběh. Pamatuji se na případ jednoho pána jistého věku, který měl podivný sen. Byl v něm vzat na pusté pole. Osoba, která ho na toto pole vedla, mu sdělila následující: „Zde, na tomto místě jsem ukryla poklad a je tvůj, vezmi si ho. Jediné, co musíš udělat, je vykopat ho. Nechám zde znamení, abys věděl, kam máš zítra přijít. Jakmile toto znamení uvidíš, tak budeš vědět, že na tom místě je poklad“.

Ten pán z příběhu nám potom vyprávěl, že přízrak, který ho ve snu vedl, umístil na místo dvě kosti ve tvaru kříže a důrazně opakoval: „Toto je znamení, nezapomeň“.

Když se ráno tento pán probudil ze svého zvláštního snu, tak ještě před snídaní šel na to místo a skutečně tam našel dvě kosti od mrtvoly ve tvaru kříže. Vzal kosti do rukou a řekl: Ať od Boha či od Ďábla, na tom nezáleží“. A potom odhodil obě kosti do dálky a vrátil se domů naplněn velkým rozhořčením. Je zřejmé, že tento dobrý muž tak odmítl veliké jmění.

Otázka: V souvislosti s tímto vyprávěním bych Vám rád pověděl tento příběh. Několik lidí vidělo, jak bílý pes vystoupil z rostliny zvané Nopal (druh kaktusu), kráčel asi tak sto metrů a potom zmizel do otvoru. Někteří lidé byli zvědaví a jiní se naopak báli, protože ten otvor se tam během dne nevyskytoval. Jeden člověk, který tento jev pozoroval, se rozhodl zastřelit tohoto psa, který si takto vykračoval noc za nocí. Nicméně k jeho velkému překvapení kulky psa nezabily a ten si dál klidně pokračoval do zmiňovaného otvoru. A tak se lidé, kteří tento jev pozorovali, sešli a někoho napadlo, že to místo, kde pes mizí, by mohlo skrývat poklad. A proto na tom místě kopali a našli značné jmění, které si rovným dílem rozdělili. Mistře, vysvětlil byste nám tento příběh?

Samael Aun Weor: Milí příteli, Vaše vyprávění je ohromující a zaslouží si dobré vysvětlení. Rád bych, abyste věděli, že všechny tyto skryté poklady jsou hlídány trpaslíky. Lidé nazývají tyto elementály různě, někdo jim jednoduše říká goblinové. Je nepochybné, že tito elementálové jsou věrní strážci bohatých nerostných zdrojů, které se nacházejí pod povrchem Země.

Přízrak psa z Vašeho vyprávění je prostě trpaslík, který hlídal poklad. Za normálních okolností se tato metafyzická stvoření podobají malým lidem, malým ctihodným starým mužům. Nicméně na sebe mohou vzít jakýkoli tvar, a to včetně zmiňovaného psa. Nyní by mělo být vše spojené s tímto jevem objasněno.

Drazí přátelé, tato vyprávění jsou vskutku fascinující. Nicméně je dobré vědět, že největším pokladem je Duch. A proto nebuďme hnáni ctižádostí, chamtivostí, touhou po pokladech atd. My studujeme různé psychologické jevy, protože jsou velmi fascinující. Nicméně, mělo by být všem jasné, že my, Gnostici, se nevěnujeme hledání skrytých pokladů. To je vše.

Tato kapitola je z knihy „Neuvěřitelné záhady,“ napsaná Samaelem Aun Weorem