Kameny nebo něco jiného?

Otázka: Před mnoha lety jsme bydleli na malém městě v domě, kde jsme zažili mnoho vzácných jevů, například tento:

Ten dům, kde jsme žili, sloužil zároveň jako místní obchod, a proto se v něm nacházelo mnoho druhů zboží. Chudým lidem, kteří neměli dost peněz na každodenní žití, bylo zboží prodáváno na dluh. Dostávali dlužní lístky, které měli zaplatit na konci každého týdne. Nicméně protože většina z nich pila mnoho alkoholu, tak většinu peněz utratili a dlužili tak za mnoho týdnů, tímto svým rodinám zpôsobovali velké drama. Jeden z dlužníků, který odmítal zaplatit, byl znám svou znalostí čarodějnictví a příležitostně se tím chlubil. Svým věřitelům hrozil, že pokud po něm budou nadále chtít peníze, tak toho budou litovat.

Jedné noci stál tento muž asi tak sto metrů od obchodu. Najednou jsme v našem domě, který byl hned u obchodu, slyšeli hluk – jakoby kameny narážely na stěny a střechu. Zdálo se, jakoby dav lidí házel obří kameny s velikou silou, až to vypadalo, že se dům zřítí. Jeden z mých blízkých se odvážil podívat se z okna a viděl toho černokněžníka, jak má upřený pohled na dům. Vypadalo to, jakoby házel svýma očima oheň na dům a s ironickým úsměvem a s velkými gesty vyslovoval nějaká nesrozumitelná slova. Za chvíli se zdálo, že se kolem nahromadilo tolik kamenů, že vyjít z domu by bylo nemožné. Když potom tento jedinec odešel, tak veškerý hluk zmizel a vše zůstalo klidné a tiché.

Po chvíli jsme vyšli ven, abychom se podívali, co se stalo. Ovšem k našemu velkému překvapení jsme nenašli ani zrnko písku navíc. Tento jev vzbudil strach v místních lidech, kteří se pak tohoto muže obávali. Mistře, objasníte nám, co se skutečně stalo?

Samael Aun Weor: Velmi rád zodpovím Vaši otázku. Je zřejmé, že se jednalo o černokněžníka, jedince s nebezpečnými schopnostmi. Vyslovoval magická slova, kterými ovládal jisté temné síly. Je jasné, že se lidé museli bát tohoto jevu. Je jisté, že neznámí přízraky mohou házet takovéto kameny. Tyto kameny se pohybovaly ve čtvrté dimenzi a dokonce mohli být na chvíli viditelné, než opět zmizeli a vrátili se na své původní místo. Nezapomínejme, že ve čtvrté dimenzi se vše vrací na své původní místo. A proto, když přízrak hází kameny ze čtvrté dimenze, aby je zviditelnil ve fyzickém světě, tak se následně tyto kameny musí vrátit na místo, odkud vzešly.

V této souvislosti si vzpomínám na případ jednoho pána, jehož jméno bych nerad zmiňoval. Byl to také černokněžník, který s sebou nosil minci o hodnotě padesáti centů. Byl schopen pít alkohol celou noc v několika hospodách pouze s touto mincí. Lidé, kteří se pohybovali po tomto městě, říkali, že tento muž normálně věšel do obchodu a požádal o pivo, chleba nebo cokoli jiného a potom zaplatil touto mincí. Ohromující je, že když tento muž opustil obchod, tak zavolal na svou minci ženským jménem (které si již nepamatuji) a mince se vrátila do jeho kapsy. Tento pán byl černokněžník a pro přežití potřeboval pouze tuto minci. Bezpochyby měl obrovské psychické schopnosti a byl schopen ovládat jisté démony, kteří ho poslouchali.

Otázka: Ve městě, kde jsme bydleli, jsem od jednoho starého muže slýchával vyprávění o zvláštních událostech, které se děly v okolí. Jednou vyprávěl o rolníkovi, který se dostal do konfliktu se zmocněncem pro tuto oblast. Během sporu došlo až na mačety a rolník zmocněnce zabil. Potom ho pohřbil do země a místo přikryl rákosy od řeky. Po několika dnech se sousedi dověděli, že rolník je každou noc vláčen mrtvolou (podle tvrzení onoho rolníka). Někteří lidé dokonce slyšeli, že rolník si s mrtvolou povídá a že prosí o milost a odpuštění za vraždu. A tak se sousedi rozhodli rolníka vyslýchat a on jim přiznal, že ta mrtvola je zmizelý zmocněnec. Rolník také sdělil, že se mrtvola nachází v zemi pod rákosy. Následně byla mrtvola nalezena ve značném rozkladu. Rolník potom zorganizoval slavnost a mrtvý muž ho potom přestal obtěžovat. Mistře, je možné, aby se toto skutečně stalo?

Samael Aun Weor: Drahý příteli, to je pozoruhodný příběh. Pevně věřím, že je možné, aby se osobnost mrtvého muže zviditelnila a zhmotnila před tím, než se nadobro rozloží.

Rád bych zopakoval, že to je osobnost mrtvého, a nikoli jeho duše či duch, co se zviditelní a zhmotní ve fyzickém světě. Protože osobnost je téměř fyzického charakteru, tak se mohou zjevit v trojrozměrném světě, zvláště v prvních dnech po smrti. To vysvětluje příběh, který jste vyprávěl. Je zřejmé, že mstící se přízraky je možné odehnat modlitbami a rituály.

Krev má nepochybně velice zvláštní magnetickou schopnost. Proto Goethe řekl: „Krev, krev je jedinečná“ a Frederich Nietzche prohlásil: „Piš krví a tak poznáš, že krev je duch“¨.

Mezi vrahem a obětí existuje jistý vztah, a to právě díky krvi. A proto, prolití této životní tekutiny znamená, že se oběť může zjevit nebo i zhmotnit svému vrahu.

Na východě existují sekty černé magie, které vyvolávají mrtvé. Fanatici z těchto sekt tancují zběsileji a zběsileji a zraňují se přitom dýkami. Dojde k prolití krve a díky tomu se vyvolaní démoni zhmotní ve fyzickém světě. Je zřejmé, že tito černokněžníci jsou na cestě do pekel a kandidáti pro druhou smrt.

Znám mnoho úžasných případů zhmotnění. Velmi dávno, když mě navštívil zde v Mexiku mistr Garda Kuichines (Julio Medina), tak jsme byli svědky jednoho z těchto neobyčejných případů. Jednou jsme takhle kráčeli po ulici 5. května, když jsme spatřili mého kamaráda – právníka, jehož jméno nechci zmiňovat. Zajímal se a praktikoval Hatha Jógu. Přišli jsme k němu a já si s ním potřásl rukou, protože to byl můj přítel. A všichni tři jsme si pak začali na rohu ulice povídat. Aby kolemjdoucí nenarazili do mého přítele, tak ho museli obcházet. Potom jsme se rozloučili a můj přítel pokračoval směrem k ulici Alameda Central. Měl na sobě bílý klobouk s černým pruhem, což bylo velmi zvláštní, protože za celý život takový klobouk nikdy nenosil.

Vysvětlil jsem Juliovi Medinovi, proč jsem ho nepředstavil svému příteli. Můj přítel totiž praktikoval Hatha Jógu, tak jsem předpokládal, že by neměli mnoho společného. Řekl jsem Juliovi, že můj přítel je soudcem a že před nějakým časem s námi studoval gnózi. Potom jsme šli dále.

O mnoho dní později jsem potkal svého přítele Alejandra Salase Linarese ve městě zvaném Santiago de Tepalcatlalpan. Vyprávěl jsem mu o svém setkání s právníkem. K mému velkému překvapení mi však můj přítel řekl, že právník, kterého jsem potkal na ulici 5. května už je nějaký čas mrtvý. Můj přítel mi sdělil velmi důrazně: „Potkal jsi mrtvolu, mluvil jsi s mrtvým člověkem“.

V ten den, když jsem ho potkal, tento muž totiž zemřel v automobilové nehodě na severu země, daleko od hlavního města Mexika.

Jak je jistě zřejmé, toto je případ zhmotnění. Myslím, že osobnost mrtvého se zviditelnila a zhmotnila uprostřed dne před mnoha lidmi a pod širým nebem.
Otázka: Mistře, proč jste nepoznal, že se jedná o mrtvolu, když jste si s ním potřásl rukou?

Samael Aun Weor: Milá mladá paní, osobnost mrtvého je natolik podobná osobě, která žila, že, upřímně řečeno, těžko poznáte rozdíl mezi živým a mrtvým. Nicméně si vybavuju chlad, který jsem cítil z jeho ruky – chlad, který pocházel z mrtvého těla. Ten muž také mluvil hlasem, který zněl trochu morbidně. Trochu jsem cítil smrt. Připadal mi, jako by byl mrtvý a v tom jsem se nemýlil.

Nicméně když hovořím o tom, že osobnost mrtvého se může zhmotnit, tak nevylučuji, že by se duše mrtvých také mohla zhmotnit v trojrozměrném světě bez jakéhokoli spojení s osobností mrtvého.

Otázka: Jednoho dne, jedna má přítelkyně mi povídala o tom, jak její otec zemřel a její sestra u toho nebyla, takže potom mohla navštívit pouze jeho hrob. Od té doby spávala v jeho ložnici každou noc a prosila ho, aby se jí zjevil a ona ho mohla vidět. Jedné noci, když usínala, tak najednou uviděla ruku, jak je opřená o kus nábytku. Vykřikla strachem a potom slyšela hlas, který jí říkal: „Neboj se Marie, to jsem já, tvůj otec. Chtěl jsem zjistit, zda mě dokážeš spatřit celého, ale protože vidím, že toho nejsi schopna, tak odcházím. Prosím, už mě nevolej. Nech mě odpočívat v pokoji“.

Mistře, sdělíte nám, zda to byla duše anebo osobnost mrtvého, která se zviditelnila a zhmotnila?

Samael Aun Weor: Tato otázka od přítomné dámy je vskutku fascinující. Rád bych Vám sdělil, přátelé, že osobnost mrtvého žije obvykle na hřbitově, ačkoli občas unikne z hrobu, aby se někde zviditelnila nebo někoho navštívila. Nicméně je nesporné, že v tomto případě to nebyla osobnost, která se zhmotnila, ale jeho duše. Lze tak usuzovat z jeho slov a dobrého úsudku.

Tato kapitola je z knihy „Neuvěřitelné záhady,“ napsaná Samaelem Aun Weorem