Smrt

Otázka: Před mnoha lety, když zemřel můj otec, tak jsem se s ostatními lidmi zúčastnil jeho pohřbu. Během obřadu jsem si na chvíli zdříml. Najednou, když jsem podřimoval, tak jsem viděl svého otce, jak vchází do místnosti, kde jsme byli shromážděni. Přišel ke mně s rukama v kapsách a zeptal se: Kdo zemřel? Komu patří to tělo, co zde leží? Věděl jsem, že to tělo patří mému otci, nicméně, on zde stál a vůbec netušil, že on je tou mrtvolou. Můžete mi říci, co je příčinou tohoto jevu?

Samael Aun Weor: Je nezbytné pochopit, že lidé se během svého života nestarají o to, aby probudili své vědomí. Ve skutečnosti, vědomí všech lidí hluboce spí. Je zřejmé, že po smrti zvířete s intelektem (jež je mylně nazýván člověkem), jeho ego pokračuje se svými sny. A tak, pokud mrtvý člověk uslyší, že je mrtvý, tak tomu samozřejmě nebude věřit.

Je jasné, že duše zemřelých lidí si vždy myslí, že jsou naživu ve fyzickém světě, protože vše vypadá stejně, jako když byli naživu. Vidí to samé slunce, ty samé mraky, ty samé ptáky jak se proletují po zahradě.

A tak, mrtví lidé, potom co zemřou, se potulují po ulicích města nebo v různých částech předměstí, kde zemřeli. Jako obvykle, pokračují ve své každodenní práci, sedí doma u svého stolu a dokonce uléhají na svou postel. Nikdy je nenapadne, že zemřeli, protože se cítí naživu, tady a teď.

A proto, za těchto podmínek, když vidí své tělo v rakvi, tak věří, že to tělo náleží jiné osobě. Ani je nenapadne, že to, co vidí, je jejich vlastní mrtvé tělo. Toto je krutá realita.

A proto, to co jste zažil, nemusíte považovat za zvláštní.

Otázka: Co je příčinou strachu, který cítila moje mladší sestra, když vstoupila do místnosti, kde jsme truchlili pro mého dědu?

Samael Aun Weor: Takový strach je velmi dědičný. Velmi často je přenášen z rodičů na děti – a proto ho v životě zažívá každý.

To samé cítíme, když vkročíme do temné jeskyně, nebo když jsme v přítomnosti skutečného přízraku. Prapříčina toho všeho spočívá v subjektivní psychice, nebo lépe řečeno, ve spícím vědomí.

Je zřejmé, že když probudíme naše vědomí, tak takovýto strach zmizí.

Otázka: Proč dětí umí vidět mrtvé a dospělí nikoli? Můj nejmladší syn nedávno viděl zemřelého otce a povídal si s ním.

Samael Aun Weor: Ve jménu pravdy, musíme mluvit jasně a zdůraznit určité myšlenky. Je vhodné říci, že všichni děti jsou jasnozřivé. Bylo nám řečeno, že předtím, než přední fontanela (jemná část bez kosti v lebce dítěte, která je později zacelena kostí) je zacelena kostí, lidské bytosti mají moc vidět nadsmyslové, což je to, co nepatří do fyzického světa, to, co je neviditelné dospělým.

Pokud by lidská bytost obnovila nevinnost v mysli a srdci, potom by nepochybně znovunabyla božskou jasnozřivost, moc vidět to skryté, to tajemné, to neznámé.

Otázka: Když zemřeme, nehrozí nám, že se ztratíme, nebo na nás někdo bude čekat?

Samael Aun Weor: Proč by se měl někdo ztrácet vznešená paní? Proč by se měl někdo ztrácet pánové? Kdy už se přestanete bát? Copak se ztrácíte ve svém vlastním domě?

Jak již jsem řekl několikrát dříve, během prvních dnů po smrti žijeme v tom samém domě, kde jsme zemřeli. O tom existuje mnoho svědectví.

Když zemřeme, potkáme naše milované, zemřelé blízké, kteří zemřeli před námi – tj. potkáme naše známé a přátele.

Otázka: Budeme schopni po smrti rozpoznat naše blízké a přátele?

Samael Aun Weor: Ano, rozpoznáte svou matku, otce, přátele a známé. Anebo snad předpokládáte, že člověk nepozná své milované příbuzné? Vaše otázka je velmi divná, protože je zřejmé, že každé dítě rozpozná autora svého života. Je jasné, že všichni máme schopnost rozpoznat to, co známe.

Otázka: Trpíme samotou, když zemřeme?

Samael Aun Weor: Každý člověk je jiný. Je zřejmé, že sobec, tj. ten, který se izoluje od ostatních, nebo mizantrop, tj. ten, který nikoho nemiluje, už v tomto světě trpí samotou. A tak, po smrti, jejich samota ve světě mrtvých se stává smutnou, zřejmou a konečnou.

Otázka: V souladu s tím, co se nazývá osudem, je pravda, že naše dny a hodiny jsou počítány?

Samael Aun Weor: Ctihodný pane, rád zodpovím Vaší otázku. Je nesporné, že když vyrazíte na cestu, tak si s sebou vezmete určité množství peněz, abyste mohli zaplatit různé dopravní prostředky. Je zřejmé, že musíte vědět, za co utratit své peníze, protože pokud je utratíte na nesprávné věci, tak budete muset přerušit Vaši cestu.

Chci, abyste pochopil, že když se jedná o tento svět, Andělé Osudu uložili do našich tří mozků určité množství životního kapitálu. A proto, je zřejmé, že pokud špatně zužitkujeme náš životní kapitál, pokud vyčerpáme toto bohatství, tak naše cesta životem bude náhle přerušena. Nicméně pokud budeme šetřit tento náš kapitál, tak naše cesta může být dlouhá, a tak dosáhneme vysokého věku.

Otázka: Ohromil jste mě výrokem o třech mozcích, protože mi bylo vždy řečeno, že máme jenom jeden mozek. Prozradíte mi ty další dva?

Samael Aun Weor: Takže Vás ohromil můj výrok o třech mozcích? Dobře tedy, pochopte mne: Máme intelektuální mozek v naší lebeční krabici. Máme motorický mozek ve vrchní části páteře – to je hlavní centrum všech pohybů. A emocionální mozek je v oblasti nazývané solar plexus a v ostatních sympatických centrech. Už mi rozumíte?

Tři mozky nebo také pět center

Otázka: Proč máme strach, když přemýšlíme o smrti a proč jsme tak připoutáni k životu?
Samael Aun Weor: Touha žít je velmi silná touha. Všechny lidské bytosti chtějí žít – lpí na životě. Je zřejmé, že toto lpění, toto pouto, tato touha po existenci na hmotné úrovni, nás uchvátila. A proto nechceme zemřít, proto se bojíme smrti, nechceme přestat být.

Pokud, na základě hlubšího pochopení, lidé se oprostí od touhy po hmotném životě, tak strach zmizí. Člověk se zbaví strachu ze smrti, když pochopí klamnou podstatu existence, když pochopí, že nic v tomto světě není trvalé. Názory, věci i lidé pominou.

Otázka: Co dělá duše, když opustí fyzické tělo? Kde se nachází, aby se mohla vrátit a znovu narodit?

Samael Aun Weor: Je třeba mluvit jasně, abychom porozuměli. Lidé mají mysli přeplněné dogmaty, a proto existuje intelektuální úpadek a lidé nejsou schopni se otevřít novému, nejsou schopni vidět to, co je přirozené. Pořád přemýšlejí nad tím, co je umělé a pak to používají jako vzor pro svá další hodnocení. 

V jiných časech, lidské smysly nebyly tak zchátralé. A tak, ve starých dobách našeho světa, lidé mohli vidět mrtvé, mohli je slyšet, dotýkat se jich, atd.

Například, v Lemurii, když měl někdo zemřít, tak si sám vykopal svůj vlastní hrob a potom si do něj lehl s hlavou směrem na východ. A pak, vesele, řekl sbohem svým příbuzným, kteří se rovněž vesele smáli. Kdokoli zemřel, tak zůstal viditelný svým příbuzným – mohl s nimi v klidu dále žit. Vzduch byl natolik průhledný, že duchy, duše a nevinné tvory Přírody bylo možno spatřit v atmosféře.

V důsledku toho víme, že metafyzické oblasti (ve smyslu světů a prostorů) existují v atmosféře – tyto regiony existují pod zónami, které náleží do trojrozměrného (fyzického) světa – zde žijí mrtví předtím, než se narodí do nového těla.

Dimenze znázorněné na kabalistickém stromu života

Otázka: Když ve snech hovořím se svými zemřelými blízkými, proč mi vždy tvrdí, že žijí a že jejich zdraví je prvotřídní?

Samael Aun Weor: Úctyhodný pane, vaše otázka mne těší, a proto ji zodpovím velmi rád. Za prvé, rád bych, abyste pochopil, jak fungují sny. Je nesporné, že úpadek do spánku je malá smrt. Důvodem je to, že během spánku když naše fyzické tělo leží v posteli, tak se duše od těla oddělí a toulá se po různých místech. Díky tomu mohou tyto duše kontaktovat zemřelé a dokonce mohou mít to potěšení s nimi rozmlouvat.

Je zřejmé, že mrtví nikdy nevěří tomu, že jsou mrtví, protože když byli fyzicky naživu, tak se nikdy nestarali o to, aby probudili své vědomí. Tudíž když se zabývají sami sebou, tak si vždy myslí, že jsou fyzicky naživu. Teď si již snad dokážete vysvětlit, proč duše Vašich milovaných blízkých činí tato prohlášení.

Otázka: Proč spiritualisté nebo duchaři mají zálibu ve vyvolávání mrtvých?

Samael Aun Weor: Oni se to naučili od svých učitelů jako např. Allan Kardec, Leon Denis a mnoho dalších. Nejdůležitější ovšem je pochopit, že tito autoři nikdy nezkoumali do hloubky tyto záležitosti.

Za prvé, vznešený pane, rád bych abyste pochopil, že všechny lidské bytosti v sobě mají „já“, neboli ego. Prosím nemyslete si, že takovéto „já“ je nejlepší – měl byste studovat Knihu Mrtvých starověkých Egypťanů, a pak pochopíte, o čem hovořím.

Četl jste Fausta od autora jménem Geothe? Kdybyste věděl, kdo je Mefistofeles, tak potom byste se mnou souhlasil. Temný charakter Mefistofeles představuje ego neboli já, to je nesporné.

A tak, do těla spiritualisty (média) vstupuje „já“ mrtvé osoby, což je Ariman, Mefistofeles. Je nepochybné, že toto „já“ zosobňuje všechny naše psychologické defekty, všechny naše chyby.

Bytí mrtvého se nikdy neúčastní spiritualistických seancí. Je třeba rozlišovat mezi Bytím a „já“. Ten, kdo se zúčastní těchto seancí je Ďábel, neboli já.

Teď bych rád, abyste pochopil zákon příčiny a následku, protože osoba, která propůjčuje své tělo různým „já“ mrtvých, různým Mefistofelům, Ďáblům, onemocní v budoucím životě epilepsií a bude trpět velmi mnoho.

Otázka: Můžete mi povědět co je Bytí?

Samael Aun Weor: Bytí je Bytí a důvod pro existenci Bytí je Bytí samo. Bytí je to, co je božské, nesmrtelná jiskra v každé lidské bytosti, která nemá počátek ani konec. Bytí je neskutečně božské.

Lidské bytosti ale pořád ještě nemají tuto jiskru ve svých tělech – nicméně, pokud se očistíme a odstraníme hříšné „já“, Mefistofela, tak pak je zřejmé, že jednoho dne ta jiskra vstoupí do našeho těla. Tímto Vás zvu k pochopení toho, co je Bytí.

Otázka: Pamatuje si mrtvý člověk po smrti svůj uplynulý život?

Samael Aun Weor: Mladá paní, měla byste vědět, že potom, co mrtvý opustí své tělo, tak se mu přehraje celý jeho život, ale pozpátku.

Mrtvý si začne přehrávat ty okamžiky, které předcházely jeho smrti – proto během prvních dnů, jak již jsem zmínil, bude žit mezi svými blízkými, ve svém domě, ve svém městě, ve své kanceláři, ve své práci. Potom se přemístí do předešlých míst. A tak, mrtvý bude opakovat ta samá dramata, ty samá slova a ty samé situace ve všech ohledech. Takto to pokračuje až do dětství.

Jakmile je zpětné přehrávání života u konce, tak se musíme dostavit k Tribunálu Božské Spravedlnosti. Andělé Zákona nás budou soudit v souladu s našimi činy.

Tři cesty jsou možné pro mrtvého: První cesta vede do zářících oblastí nekonečného prostoru, kde si duše užívá prázdnin předtím, než se vrátí do nového těla. Druhá cesta vede ihned (nebo v krátké době) do nového těla. Třetí cesta vede do pekelných světů, které se nacházejí uvnitř naší planety.

Otázka: Je možné zažít přehrávání našeho životu, ještě když jsme naživu?

Samael Aun Weor: Hodně lidem, kteří byli na pokraji utonutí, se před očima pozpátku přehrál jejich život. To samé se stalo lidem, kteří byli na pokraji smrti z jakéhokoli důvodu.

Otázka: Jeden den, když jsem zařizoval pohřeb pro své blízké, jsem během rozhovoru s pracovníkem pohřebního ústavu náhle ztichl a oči mi málem vylezli z důlků. Pracovník na mě stále mluvil, ale když si všiml, že nedávám pozor, tak se mě zeptal, co se děje. Až když zvýšil hlas, tak jsem se probudil ze snění a řekl mu, co se mi přihodilo. Ztichl jsem, protože jsem cítil přítomnost někoho jiného. A tak, když jsem se otočil, tak jsem spatřil mou nedávno zesnulou tchyni, pro kterou jsem zařizoval pohřeb. Přátelsky se na mě smála a mávala na mě, abych šel dál. Protože jsem se nebyl schopný pohnout, tak se se mnou rozloučila a odešla. Když jsem skončil vyprávění, tak pracovník měl husí kůži a vlasy mu stály hrůzou na hlavě. Nervózně mi řekl, že za ta léta co v ústavu pracuje, nic podobného nezažil. Můžete my vysvětlit tento jev?

Samael Aun Weor: Vznešený pane, zodpovím Vaši otázku s velkým potěšením. V každém případě nepovažujte svou nadsmyslovou zkušenost za zvláštní neboť v časech Lemurie, jak již jsem řekl, mrtví byli viditelní v atmosféře před zraky celého světa. Je škoda, že lidé jsou v dnešní době zmatení tímto typem vidění.

A tak, mrtvá osoba se může na chvilku zviditelnit, což jste na vlastní kůži zažil a není to nic zvláštního. Je zřejmé, že jste si to přímo ověřil vlastními smysly. Pracovník toho ústavu toho nebyl schopen, nicméně byl dost vnímavý na to, aby měl husí kůži a vlasy mu stály na hlavě.

Otázka: Když sním o své babičce z maminčiny strany, tak je vždy velmi smutná. Na něco ukazuje, ale po probuzení si nepamatuji na co. Nicméně za ta léta jsem si všiml, že osm dní poté, co o ní sním, tak někdo z mé rodiny vážně onemocní. Můžete mi říci, co to znamená?

Samael Aun Weor: Drahá mladá slečno, jak již jsem řekl na svých přednáškách, tak během normálního spánku duše živých lidí uniknou z fyzického těla, které zůstává ležet na posteli. V důsledku toho se dostávají do styku s dušemi mrtvých. Proto setkání Vaší duše s babičkou v neznámé dimenzi je zcela normální. Vaše babička Vás navštěvuje v těžkých časech, nebo když má někdo z Vaší rodiny onemocnět. Už chápete, jak jsou k nám mrtví blízko?

Tato kapitola je z knihy „Neuvěřitelné záhady,“ napsaná Samaelem Aun Weorem