Závěr

"Milovaní bratři a sestry gnostického hnutí: Uzavřeli jsme tento kurz esoterického učení. Přemýšlel jsem o ukončení těchto setkání, abych se na chvíli stáhl do ústraní, ovšem vidím, že tato setkání jsou pro nás duchovní nutností. A proto věřím, že by bylo lepší v těchto setkáních i nadále pokračovat vždy 27. daného měsíce."

Toto jsem řekl na konci 27. června v roce 1961 v domě jednoho významného vědce. V té době jsem dokončil knihu Dokonalého manželství, a ve stejném čase jsem ukončil kurz sexuálních-esoterického učení, o kterém jsem přednášel skupině gnostických rosikruciánských studentů.

Důvod proč jsem přemýšlel o ukončení těchto esoterických setkání v Mexiku byl ten, že jsem byl zklamán. Na začátku byly setkání plné lidí. Každý si užíval studování mystérií sexu a cestu dokonalého manželství. No pak, jak čas běžel, lidé již více nebyli zaujatí dokonalým manželstvím nebo sexuální magií.

Po dvou letech, esoterici navštěvující tato setkání by mohly být spočítání na prstech jedné ruky. A proto, za takových podmínek jsem se rozhodl, že nemá význam pokračovat v těchto přednáškách. Mým záměrem bylo ukončit tyto přednášky a setkání ještě v ten samý večer. Avšak té noci se událo něco výjimečného. Byl jsem naplněn ohromnou, velkolepou a jemnou láskou. Srdce se mi naplnilo bolestí při vzpomínce na myšlenku zanechat je samotné. A právě tehdy jsem se rozhodl neuzavřít tato setkání a pokračovat i s pár studenty. Když jsem se vrátil domů, dostal jsem telepatickou zprávu z chrámu Čapultepek. Bylo mi přikázáno, abych okamžitě opustil dům a vydal se do Čapultepeckého lesa.

Poslechl jsem příkaz a opustil jsem dům směrem k úžasnému lesu, o kterém mistr Huirakoča mluvil ve své novele Růžový kříž.

Čapultepek

Chrám Čapultepek se svými tisíci malých světel zářil úžasně. Cesty lemované stromy a hlavní schodiště byly opuštěné a dveře hermeticky zamčené. Vstoupit do Čapultepeckého lesa během nočních hodin je náročné, protože stráže a policisté jsou ve střehu a pozorní. A proto, pokud by se nějaký gnostický, rosikruciánsky student rozhodl vstoupit do tohoto lesa, mohl by být považován za zloděje.

Zanícení stráží je velké, protože v chrámu Čapultepeku jsou ohromné ​​poklady. Jen si vzpomeňme na stolní nádobí Císaře Maxmiliána, celé z čistého zlata a všechny koloniální poklady nacházející se v hale paláce. Čapultepek je nejvelkolepější palác v Mexiku.

Vyprávět o tom, jak jsem byl schopen v noci se dostat do Čapultepeckého lesa není důležité. Skutečnost je ale ta, že jsem tam vstoupil, to je všechno. Kráčel jsem si alejí kolem Čapultepeckého kopce, pokračujíc směrem k fontánám, které byly zkonstruovány prezidentem Maderem. Cesta byla opuštěna a noc tmavá... Nějaký čas jsem strávil tím, že jsem čekal na předem dohodnutý signál. Přišlo mi to jako velmi dlouhý čas, ale nakonec přece jen někdo přišel, promluvil ke mně a vše bylo dohodnuto.

Nejvyšší adept chrámu mi řekl ať vstoupím, a tak, bez formality jsem vstoupil dovnitř. Chrám se nachází uvnitř Čapultepeckého kopce. V dávných dobách byl tento chrám viditelný Aztékům, ale poté, s příchodem Španělů se chrám přesunul do džin stavu. Říše světla a víry Aztéků se nachází uvnitř chrámu.

Dva strážníci s tasenými meči střeží vstup, a tak bez nejvyššího nařízení, je nemožné vstoupit dovnitř.

Byla to pro mě noc nevýslovného štěstí. Chrám byl naplněn čisťounkým bílým světlem. Bylo to světlo plné života a Ducha. Světlo, jehož paprsky neházeli vůbec žádné stíny. Toto světlo přicházelo z kalichu chrámu. Duše zabalená tímto světlem se cítí naplněna opravdu nepopsatelným štěstím.

Se mnou vstoupil do chrámu i anděl, který se následně posadil. Nejvyšší adept chrámu nám ukázal pár opravdu nádherných obrazů, které byly plné života a pohybu. Tyto obrazy se v bílých lóžích vyskytují v hojném množství. Franz Hartmann již komentoval ve své knize s názvem S adepty o těchto typech obrazů, které viděl v rosikruciánském chrámu Bohemia. Postavy v těchto typech obrazů jsou plné pohybu a života. Toto se nazývá královským uměním přírody.

Nejvyšší adept chrámu si povšiml náš obdiv pro tyto malby a proto mě i anděla následně oslovil, "Máte zakázáno dotýkat se těchto maleb." Anděl věrně poslechl příkaz. Já jsem však upřímně řečeno, cítil pokušení dotknout se jich... Byli tak nádherné... Mistrovo důrazně napomenutí v pravý okamžik, bylo dostačující, "Pane, už jsem Vám řekl, že máte zakázáno se jich dotýkat."

Svou nerozvážnost jsem omluvil tím, že jsem řekl, "Samozřejmě, že se je neplánuji dotknout."

V té noci zářil chrám nepopsatelnou krásou. Strop a stěny byly z čistého zlata. Takovou krásu je nemožné popsat lidskými slovy. Přesto mě však něco velmi překvapilo. Jelikož jsem toho tolik slyšel o teosofií, rosikruciánství, hermetizmu, józe apod., tak jsem byl vskutku překvapen, že zde, uprostřed gnosticko-rosikruciánského chrámu v džin stavu, kde jsem měl tu čest se momentálně nacházet, se kromě mě nacházela pouze hrstka dám a pánů, kteří, tak jako já, byli také pozváni na toto setkání.

Pamatuji si posluchárny některých profesorů okultismu, vždy naplněné tisíci lidí. Pamatuji si pozemské chrámy, naplněné tisíci lidských bytostí. Pamatuji si takzvané rosikruciánské lóže, se svými milióny členů. Ovšem tady a teď, uprostřed autentického chrámu bílé lóže, těch pár, kteří byli přítomni, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Najednou mi to všechno došlo. Nejprve na naše esoterické setkání přicházelo mnoho lidí. No postupně, jak plynul čas, počet lidí, kteří se účastnili se viditelně snížil. A teď chodilo už jen pár těch, kteří byli opravdu hladoví po moudrosti a lásce. Když jsem toto pochopil, spontánně jsem vykřikl, "Chrámy, lóže a školy světa jsou vždy naplněny mnoha lidmi, protože Satan je svedl. Nicméně pár je těch, kteří přicházejí do chrámů pravé božské moudrosti. "Toto jsem řekl hlasem, který mě samotného udivil. Při tomto svém projevu jsem si všiml, jak nejvyšší adept chrámu se souhlasem přitakával.

Pak dodal, "Přesně takhle to je, Satan je svedl." Okamžitě po potvrzení mých slov, přikázal andělu, aby vyšel na chór a zazpíval. Anděl poslechl a následně začal zpívat historii století v opeře.

Anděl se mentálně přesunul do času budoucna pátého kola planetární evoluce.

Kosmické věky nebo cykly

V příštím věku, fyzicko-chemická Zem nebude nic víc než mrtvola, nový měsíc. V té době se všechen život bude vyvíjet v éterické rovině nebo jinak řečeno éterické oblasti naší Země. Sedm hlavních ras z masa a kostí již nebude existovat. Tyto rasy budou vyhynulé.

Anděl zpíval hlasem tak nepopsatelným a sladkým, že připomínal Mozartovu operu, Kouzelnou flétnu. Mé celé bytí se dostalo do extáze. Slyšet zpívat anděla je něco, na co nikdy v životě nezapomenete.

Anděl, mentálně umístěn v budoucí Zemi pátého kola, vyprávěl v opeře historii pozemské evoluce. Zmínil všech proroků, kteří byli posláni na Zemi. S melodickým hlasem vyprávěl historii sedmi hlavních ras světa, apokalypsu současné páté hlavní rasy, kontinenty, které existovaly v minulosti a jejich celkovou zkázu, obrovská kataklyzmata Země, velké války, nadlidské úsilí, které vynaložili velcí avatáry, aby zachránili lidstvo, ukřižování mučedníka Golgoty, atd. Následně se zármutkem naříkal nad tím, že pouze pár lidem se podařilo zachránit. Pouze pár lidí se dokázalo narodit jako andělé. Zbytek, velká část lidských bytostí, byla pohlcena propastí. A tak, z miliard duší, které vstoupily do evoluce a devoluce na planetě Zemi, pouze hrstce se podařilo vyvinout do andělského stavu.

"Neboť mnoho je povolaných, ale málo vyvolených." - Matouš 22:14

Tato pasáž této nevýslovně nádherné opery mě hluboce dojala a zároveň ohromila. Upřímně řečeno, já jsem si myslel, že případ pár zachráněných bytostí a velké části ztracených se vztahuje pouze na Zemi, a na předchozí mahá-mavantaru, na Zem-měsíc. Skutečně jsem si myslel, že zbytek světů je jiný. Anděl poukázal na tuto chybu když řekl, "A toto, co se událo na Zemi, se bude vždy opakovat ve všech světech nekonečného vesmíru." Když anděl dokončil svou nepopsatelně nádhernou píseň, pochopil jsem proč tak mnoho lidí navštěvovalo moje setkání a proč z těch mnohých se mnou zůstalo jen pár. Teď jsem odhodlán pokračovat s touto hrstkou. Už mě nezajímá místnost plná lidí. Opravdu mnoho je těch, kteří začnou, ale málo je těch, kteří přijedou do cíle.

Dokonalé manželství je cesta na hraně nože. Přidružit se k nějaké škole, lóži, řádu, je něco velmi jednoduché. Studovat jógu, hermetismus, filozofii, astrologii, je opravdu pěkné a lehké. Avšak narodit se jako anděl je něco ohromně náročné.

Anděl se musí narodit ze sexuálního semínka, a právě to je ta náročná část. Pšeničné semínko klíčí jednoduše. Samozřejmě že mnoho semínek je ztracených, ale většina z nich vyklíčí a stanou se z nich pšeničné klasy, které následně dají lidem zrno.

Zasít kukuřičné semínka je něco velmi jednoduchého. Mnoho semínek je ztracených, ale velká většina ne. Mnohé z nich vyklíčí a vyroste z nich kukuřice. Nejnáročnější je semínko andělů. Toto semínko si nosí člověk v sexuálních žlázách, které však jen zřídkakdy vyklíčí.

Tuto knihu uzavíráme výrokem, že pouze s dokonalým manželstvím můžeme dosáhnout vyklíčení tohoto semínka a dát zrod ovoci. Tímto ovocem je anděl. V tomto spočívá problém a náročnost.

Lidé si myslí, že tím, že patří do té či oné víry, toho nebo tamtoho náboženství, té či oné sekty, že jsou již zachráněni. Samozřejmě, že toto je hloupost. Semínko nikdy nevyklíčí jen kvůli tomu, čemu někdo věří nebo přestane věřit. Hmyz se nikdy nemůže zrodit na základě toho, co si člověk myslí, nebo nemyslí. Člověk se nikdy nemůže zrodit z teorie. Toto je čistě sexuální záležitost a anděl v tomto není žádnou výjimkou.

Členové všech náboženství, škol, sekt a věr říkají, "Mnoho je povolaných, ale jen pár vyvolených." Lidé z celého světa opakují a tvrdí (jakoby to bylo normální), že oni jsou ti vyvolení. Nikdo se nepovažuje za ztraceného. Věří, že s jejich vírou, teorií, studií atd. jsou již zachráněni. Avšak toto je nepravdivé a absurdní, protože problém narození nemůže být výsledkem věr, teorií nebo konceptů. Realita je však jiná. Narodit se je zcela sexuální problém.

Sexuální magie je učená v esoterickém srdci velkých náboženství. Bohužel, lidé nezkoumají, nebádají. To je problém.

Lidé nemají rádi sexuální magii, protože to znamená obětování sebe, svých zvířecích vášní. Velmi málo je těch, kteří opravdu dokáží vytrvat v sexuální magii. Mnozí začnou ze zvědavosti, avšak po pár dnech to nemohou snést a pak propadnou smilnění. Toto jsou slaboši, kteří pak všude vyprávějí, jaká je sexuální magie škodlivá. Toto jsou zdegenerovaná semínka, která nikdy nevyklíčí.

Sex je cesta, která vede lidské bytosti k úplnému osvobození. Pokud si někdo myslí, že existuje jiná cesta pro realizaci Bytí, tak se očividně mýlí. Toto je zákon, který platí pro všechny kontinenty, světy a vesmíry.

Nyní budeme trochu mluvit o Seléně. Není pochyb o tom, že současný měsíc je mrtvý. Avšak předtím než zemřel, byl to svět, který měl velmi nádherné moře, bujnou vegetaci, různé typy lidí, atd. Bohužel lunární masy se staly démony. Pouze malá hrstka lidských stvoření dosáhla skutečného mistrovství.

Seléné, Měsíc planety Země

Na naší planetě Zemi bude výsledek stejný. Pouze z malé skupiny lidí se zrodí andělé. Bez strachu, že bychom se mýlili můžeme říci, že lidstvo na Zemi bude pohlceno propastí.

Teozofisti jsou na omylu, když tvrdí, že lidské bytosti dosáhnou vysvobození. Tento koncept není akceptován bílou lóží, protože je to omyl.

Ti, kteří si myslí, že vírou v něco budou zachráněni, jsou na omylu. Tento koncept je nepravdivý. Ti, kteří věří, že pránájámou a filozofií se mohou zachránit, jsou na omylu. Nikdo se nemůže zachránit, aniž se narodil, a nikdo se nemůže narodit bez sexu.

Tuto knihu jsem dopsal s ohromným zármutkem. Je politováníhodné, že propast pohltí tak mnoho lidí. Tyto řádky píšu s bolestí, protože vím, že lidstvo neakceptuje dokonalé manželství. Tuto knihu uzavírám plně přesvědčen, že těch, kteří vědí jak ji využít, je opravdu málo. Lidé nemají rádi tyto věci. Každý si myslí, že právě jeho víra, náboženství, spolek, nebo škola ho zachrání, a neexistuje žádný způsob, jakým bychom takové lidí přesvědčili, že se mýlí. V budoucnu pátého kola, všichni ti, kteří nepřijmou dokonalé manželství, se stanou démony, tj. obyvateli propasti. V budoucnu pátého kola, ti, kteří přijmou dokonalé manželství, budou anděly.

Právě se nacházíme na konci árijské hlavní rasy. Začínáme žít Apokalypsu Svatého Jana. Miliony lidských bytostí vstupují do propasti. Tito ubozí lidé vstupují do propasti přesvědčeni, že si počínají velmi dobře. Věří, že už jsou vyvolení a jejich víra je zachránila. To je to, čemu věří a neexistuje žádný způsob, jak bychom jim dokázali opak. Takto se ponoří do propasti, kde se po milionech letech pomalu rozpadnou na kosmický prach. Toto je druhá smrt.

Tuto knihu uzavíráme tvrzením: Pouze ten, kdo se stane andělem se zachrání. Anděl se musí narodit uvnitř nás. Narodit se je zcela sexuální problém, a jediná cesta, která k tomu vede, je cesta dokonalého manželství.

Samael Aun Weor

Tato kapitola je z knihy "Dokonalé manželství," napsaná Samaelem Aun Weorem